Výcvik pro Vergius Mano (Světloš)

[Mandalorian]

Dxun, džungle

Obzor na východě se zabarvoval do červena vycházejícím sluncem a většina jeho obyvatel stále ještě spala. Mohla za to časná ranní hodina, ale i přemíra alkoholu a jiných omamných látek, kterým se zde holdovalo. A jejich spotřeba rostla s tím, jak se vám nedařilo najít hrobku Freedona Nadda, Sithského lorda a mistra sithské magie pohřbeného zde na tomto džunglí pokrytým měsícem.
Ty jsi byl jeden ze sithských učňů, dvanácti mladých a po moci toužící uživatelů síly doprovazející pět mistrů. Těchto sedmnáctjedinců tvořilo jádro výpravy, ale ne celou. K výpravě bylo na poslední chvíli přiřazeno několik sithských vojáků, prý pro obranné účely. Spíše to ale vypadalo, že mají dohlédnout na to, aby byly všechny Naddovi věci odvezeny na akademii. Celá skupina portřebovala pro svůj transport dvou maskovaných raketoplánů, které nadaále sloužili jako skladiště a obydlí mistrů. Zbylí členové výpravy bydleli venku ve vojenských stanech či v příbitcích jenž si sami vyrobili.
Ty jsi se sem dostal kvůli své touze po znalostech ze sithské alchymie které zde Nadd zajisté zanechal. Tvé přijetí nebylo však tak jednoduché jak sis myslel. Místa na výpravě již byla rozebránna a ty jsi na poslední chvíli zabil jednoho z učňů jež zde měli dělat průzkum.
Většina tábora ještě spala, když si se vydal do džungle na místo setkání s mistrem jehož jméno si neznal. Jen tě kontaktoval přes jednoho vojáka a oznámil ti místo a čas setkání. Po chvíli chůze jsi se dostal na místo setkání a uviděl jsi na mýtině po zříceném mandalorianském transportéru stát postavu zahalenou v plášti.

[Světloš]

Dxun, džungle

Energetické proudy Síly pocítil v okamžiku, kdy nahlédl do svého nitra, skrze emoční bránu, jenž sídlila v jeho bouřlivém srdci. Cítil se jako divoké vlny moře, které se nelítostně odrážely od skalních štítů, s umýslem překonat tu bariéru odporu a proniknout dále, za hranice veškerého života. Hlouběji, a hlouběji...proniknout, až do samotné podstaty nekonečné Temnoty.
Jednou to dokážu..
Pousmál se.
Musím..
V meditační poloze, s dlaněma položenýma na kolenou pomalu otevřel své oči, pod náporem vnitřního rozechvění. Okamžitě ho přivítala záře vycházejícího slunce, a on si opět uvědomil, kde skutečně je. Pomalu. S pohledem upřeným k východu vstane a protáhne si ztuhlé tělo. Meditoval již několik hodin, avšak jemu to připadalo jako pouhých pár minut.
Po důkladném protáhnutí ještě chvilku hleděl směrem ke slunci, ale nakonec přece jen odvrátil svoji Tvář a rozhlédl se kolem sebe. Znova se pousmál, při pohledu na spící tábor. Pak zaměří svoji pozornost směrem k džungli, kam by se měl brzy vydat, aby stihl setkání s jedním z mistrů, kterého vůbec neznal.
Co asi chce?
Pomyslí si za doprodu vnitřních nepokojů vyvolané představou z blízké budoucnosti. Zlehka se nadechne a lehký úsměv vystřídá jeho tradiční kamenná tvář. Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe, a pak zamířil skrze džungli na místo setkání.
Procházeje divočinou hledí obezřetně na všechny strany. Už od začátku se mi nelíbilo tohle místo. Jediný důvod proč se chtěl stát členem této výpravy je možnost naučit se něco nového, nepoznaného.
Po nějaké době dorazí konečně na místo setkání a pohlédne na postavu zahalenou v plášti.
Mistře..
Lehce se ukloní a bez dalších jakýchkoliv zbytečných slov čeká na reakci ze strany Sitha.

[Mandalorian]

Dxun, džungle

Sith stál k tobě otočený zády a notnou chvíli mlčel. Ticho přerušovaly jen zvuky džungle a vítr v korunách stromů. Stěží slyšitelné bylo hučení motorů jakéhosi raketoplánu, který se k vám blížil. Sith byl nadále netečný i když hučení motorů přešlo do nepříjemného řevu a sílilo v nesnešitelný jekot když nad vámi raketoplán proletěl a kdesi za vámi nasadil na přistání. Řev utichl a nad nenadálým tichem začaly vítezit zvuky džungle.
Když hluk utichl natočil sith hlavu nejdříve nalevo a pak napravo a zeptal se tě, aniž by se otočil.
Proč jsi sem přišel? A to, že sem tě sem zavolal můžeš vynechat. Co za pohnutky tě sem vedly?
pronesl to hlasem prostým všech myslitelných emocí a čekal co mu odpovíš

[Světloš]

Dxun, džungle

Upřeně hleděl na Sitha, jenž byl otočen zády k němu. Jeho mysl utichla, jeho tep se zpomalil. Zlehka dýchal s vědomím zaměřeným do sebe, naslouchajíc různým zvukům nehostinné a nebezpečné džungle, líbeznému šumění v korunách starobylých stromů, jenž svoji moudrostí a věkem předčí většinu životních forem v galaxii.
Včetně mne..
Pomyslí si s úšklebkem a pohlédne na raketoplán, jenž se za doprovodu velice nepříjemného rachotu motorů blížil k naši pozici. Jak já nenávidím tyhle stroje. Jeho obličej se pokřiví, když stroj proletí nad nimi, a někde dál od nás s připravoval k přistání. Uplynulo několik desítek vteřin a byl opět ten líbezný klid v jehož melodii se mísilo napětí, způsobené přítomností Sithského mistra, který znenadání promluví.
hmm..proč jsem přišel?
Zavře své oči a sáhne po Síle, která mu pomůže najít vhodná slova, jenž by dokázala vystihnout jeho duchovní pochody. Pousměje se v duchu nad tímto zbytečným bádáním, zatím co ho lehký vánek pohladí po tváři. Otevře oči.
Nepřišel jsem proto, že jste mne zavolal.. Odpoví a nachvilku se odmlčí. Sklopí zrak k zemi a zahledí se na rostlinku se zlatými květy, jenž je hrdě zakořeněna v zemi, blízko jeho levé nohy.
Ale proto, že v nitru sebe sama cítím vábení neznáma, jenž vedlo mé kroky k Vám.
Nachvilku se odmlčí a pochvilku zase pokračuje:
Nevím, proč jsem tady. Pouze naslouchám a nechávám se vést vábením moci a neznáma, jenž mne dovedlo k vám. Z části se opakuji a odtrhnu oči od květiny.
Věřím, že tímto setkáním něco získám.

[Mandalorian]

Dxun, džungle

Sith se k tobě otočil, kápi pláště měl zaraženou hluboko do čela, takžejsi obličej neviděl a slyšel jsi jak lapá po dechu a ruka mu bezděčně sjela k boku
Ehm, takže ten voják tě nekontaktoval? Já si dám takovu práci a tady pánovi stačí jen sledovat nitky síly?
jeho hlas nabíral na hlasitosti
Kdyby to bylo tak jak říkáš, už dávno by jsi nebyl student a přinejmenším bys vedl akademii! Ale to ne! Ty tu tvrdneš jako student a zřejmě taky bezvýsledně, když se nikdo nedostal do Naddovi hrobky!
sith se trošku zklidnil, upravil si plášt a o něco méně hlasitěji pokračoval
Jasně, že něco chceš. Všichni něco chcou, sithové moc, jediové postavení v radě, lidi bezpečí, vojáci chlast a ani ty nejsi vyjímkou.
vydal se k tobě ráznými kroky
Vábení neznáma ve svém nitru, to sotva studente. Takže se vymáčni hned na jednoduchou otázku a nebo můžeš odejít tam odkud si přišel
zastavil se u tebe a na těžké botě mu zůstalo několik zlatých okvětních lístků z rozšlápnuté květiny
Proč si myslíš, že jsi hoden mého času a mé snahy!?