Mise pro Ithoriana - Konec dobrých časů

[Xavier]

Rhommamool

Vyrazil jsi k lodi.
Město bylo celkem rozlehlé, a když se k tomu připočte i to že jsi se snažil jít od něj kus dál, aby si nebyl tak dobře vidět. Vyšla ti z toho celkem dlouhá procházka.
K lodi ses dostal až za soumraku. Od součástek, které nepatřili k nejlehčím tě bolel celý ithorian. A o fyzických útrapách ve formě hladu a žízně ani nemluvě.

[Ithorian]

Rhommamool

Ách!
Ty zatracený součástky.
Bolý mě z nich všechno. říkám si když mi najednou zakručí v břiše.
A ke všemu ještě hlad a žízeň.
Možná bych mohl ještě zajít k vetešníkovi.
Třeba bude mít jídlo a pití pro Ithoriana. řeknu si a schovám součastky k lodi a vyrazím zpět do města k obchodu vetešníka.

[Xavier]

Rhommamool

Byl jsi natolik unavený že ses ani nenamáhal loď opravit. Pohrdl jsi polními dávkami a vyrazil zpět do města do vetešnictví ve víře že dostaneš něco k jídlu.
U vetešnictví jsi však narazil jen na tvrdou kliku. Majitel zřejmě noc zavíral krám, a momentálně byla hluboká noc.

[Ithorian]

Rhommamool

Dorazil do města a chtěl vejít do krámku. Ovšem... ňák to nešlo.
Sakra...
On na noc zamyká. pomyslím si a ještě několikrát to zkusím.
To prostě nepůjde... řeknu si po několika nezdařených pokusech o vstup do krámku.
Asi se půjdu někoho zeptat, kde můj přítel bydlí. řeknu si a odejdu procházet noční město, v naději že někoho naleznu, někoho kdo ví kde bydlí vetešník.

[Xavier]

Rhommamool

Skusil jsi se zeptat lidí v okolí jestli ho někdo nezná.
Potkával jsi spíše jen pochybné existence, od kterých každá slušná bytost okamžitě uteče.
Po nějaké době vyptávání si se mnoho nedozvěděl.
Jen to že nemá přátele, a nikdo ho mimo svůj krámek nevidí, a že jespíš bydlí ve stejné budově jako má obchod.
Tvůž žaludek se začal ozívat ještě silněji.

[Ithorian]

Rhommamool

Pokoušel jsem se poptávat lidí, jestli někdo neví kde žije můj kamarádíček vetešník. Jediné co jsem se dozvěděl, že nemá moc přátel a že nejspíše bydlí ve svým krámku. V tom se mi opět ozval můj žaludek hlasitěji.
Uhhhhhh...
Furt ten hlad.
Asi se půjdu podívat do toho krámku. řeknu si a odejdu zpět ke krámku, kde OPRAVDU SILNĚ zatluču na dveře.
Snad ho to zbudí... pomyslím si.

[Xavier]

Rhommamool

Bušíš na dveře, když zezhora přiletí blasterový výstřel a zabone se kousek od tebe.
Jeho záblesk tě na chvíli osvítí.
Jo to seš ty. Já už myslel že dou drancovat. Počkej du dolů.
Ozve se nad tebou vetešníkův hlas.
Po chvíli se otevřou dveře a jseš vpuštěn dovnitř. Vetešník za tebou okamžitě zamkne.
Co tu chceš. A co seš vlastě za typana, že tady takhle voblejzáš?
Zeptá se tě ospale a nevrle zároveň.