Výcvik pro padawana Ashena Shugara

[Lukin013]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

...Všude kolem byla hrůzostrašná mela... ozývaly se hrozivé výbuchy a rytíři Jedi sice spořádaně, ale přesto rychle odcházeli směrem do hangáru. Tebe mistři poslali do archívu, abys pomohl několika dalším rytířům a padawanům s vynášením důležitých holocronů a tak podobně.
Stál jsi v podzemní části Enklávy, která se hrozivě otřásala pod náporem lodních děl a její strop se pomalu sesouval, na zami už ležely nějaké trosky. Procházel jsi chodbou a mířil k Archívu, neustále se ti ale ukazoval hrůzný pohled... mrtvá těla rytířů Jedi byla skoro na každém rohu, a všechna byla zkolena světelnými meči. Najednou se před tebou objevila čepel, tys ji však vykryl, další útok, ale znovu vykrytý, cítil jsi však, jak tě oslabuje, nápor, který na tebe nepřítel vystavoval byl velký, bylo to, jako by na tebe útočil nějakým obrovským duraocelovým kladivem, s tím rozdílem, že to by se po styku s mečem rozpadlo.
Další útok přišel z boku a byl hned vystřídán útokem shora a následován saltem za tvou hlavu, než ses ale otočil, soupeř se překulil zpátky a sekl, vykryl jsi to sice, ale síla útoku ti vyrazila meč z ruky. Bílá čepel zmizela, když meč dopadl na zem. Útočník se okamžik na to znova ohnal a ty ses nedokázal hnout. Meč byl přímo u tebe UŽ!!!
...
Ashene? ASHENE!!!

Ozval se hlas tvého spolubydlícího Davea, který s tebou dost silně třásl.
Tvářil se velmi ustaraně a nebylo se čemu divit. Srdce ti divoce bušilo, ale to nebyla jediná zvláštnost, tvůj světelný meč podivně světélkoval, hned potom, co sis toho všiml ale přestal a vypadal zase normálně, ale taky ležel na zemi, která byla poškrábaná, i když sis byl jistý, žes ho položil na stolek, skoro ke zdi.

Ashene, co se děje? Tvůj meč se z ničeho nic sám od sebe zapnul a začal poletovat a sekat všude, kde to šlo. Tys u toho ječel jako strhaný ze spánku. Navíc čepel divoce pulzovala... o čem se ti zdálo?

Ptal se Dave ustaraně a díval se střídavě na tebe a na tvůj meč.

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi -

"Ashene? ASHENE!!!"
Ozval se hlas mého spolubydlícího Davea, který se mnou třásl, že mě málem vyhodil z postele. Srdce mi bilo jako o závod a byl jsem celý spocený. Všiml jsem si že můj měč se válí na zemi. Měl jsem divný pocit. Zdá se mi to nebo ten meč září??? A co dělá na zemi??? Najednou byl ten divný pocit pryč.
"Ashene, co se děje? Tvůj meč se z ničeho nic sám od sebe zapnul a začal poletovat a sekat všude, kde to šlo. Tys u toho ječel jako strhaný ze spánku. Navíc čepel divoce pulzovala... o čem se ti zdálo?"
Daveovy oči těkali ze mě na meč a zpátky.
Posadil jsem se na postel a vyvolal jedno ze vcičení na uklidnění mysli a těla.

Pak teprve jsem pořádně začal vnímat okolí. Byl jsem ve svém pokoji. To jsem poznal na první pohled. Ikdyž všechny pokoje padawanů mají stejné vybavení, pouze dvě postele, jedes stůl se dvěma židlemi, dvě skříně, poličky a niční stolky, tak náš pokoj byl přeci jen v něčem zvláštní. Na zdi, u které máme přisunutý stůl vyseli spousky obrazů jediů se světelnými meči v různých situacích od postojů, přes prořezávání dveří až po souboje. To je jedna z věcí, kterým se věnuju ve svém volném čase. Všichni říkají že je to plýtvání energií a místo toho bych měl cvičit nebo meditovat, ale ani to se dedá přece dělat věčně.Hlavou mi výřila spousta myšlenek.
Co to bylo za divný sen? Bylo to tak živé, tak... skutečné. Mistři říkaly že ze snů se můžeme hodně věcem naučit a poozumět. Co se můžu naučit z tohoto snu? Jak zemřít rukou Sitha? Tato myšlenka mi z neznámého důvodu připadla směšná a trochu jsem se pousmál.
Sny jsou žeprý oknem do našeho podvědomí, co tedy znamejí ti mrtví rytíři Jedi? Proč jsem pořádně neviděl toho útočníka?

Najednou jsem se vynořil z koloběhu myšlenek a uvědovil si že Dave stále kouká na mě a čeká co mu povím o tom, čeho byl svědkem. Otočil jsem se k němu.
Měl jsem strašně divný sen: Běžel jsem dlouhou chodbou. V protisměru jsem potkával mnoho Jediů jak postupují směrem k hangáru. Já jsem ale bežel opačným směrem. Měl jsem za úkol pomici s evakuací důležitých holocronů a dalších věcí. Najdednou se země opět zachvěla pod dalším výbuchem. Když jsem se dostal do patra s Archívem naskytl se mi strašný pohled. Kolem se váleli mrtvá těla. Byli to rytíři Jedi. Všichni byli zabyti světelným mečem. Pokračoval jsem ale dál.
Zničeho nic se tesně přede mnou objevila záře světelného meče. Nevěděl jsem co mám dělat. Tesně před tím, než jsem měl být rozpůlen se meč zastavil o můj vlastní meč. Odrazil jsem meč. Další útok. Opět jsem jej vykryl jen tak tak, ale meč mi téměř vypadl z ruky. Další výpad, opět to bylo jen o fous. Musel jsem vynakládat veškerou svoji sílu i Sílu abych nepodlehl náporu jeho útoků. Útočník musel být opravdový mistr v boji se světelným mečem.Byl strašně rychlý téměř jsem jej ani neviděl. Najednou jsem vycítil že je za mnou chtěl jsem se otočit ale útočník provedl další výpad. Meč mi vyletěl z ruky, a dopadl někam za mě. Nepřítel se napřáhl. Čepel byla již těsně u mě.
No a pak jsi me probudil. Nevím přoč ale připadá mi to všechno nějaké podivné. Hlavně ten meč. Světelný meč si přece vetšinou jen tak nepoletuje po pokoji jak se mu zachce. Nebo snad jo?

[Lukin013]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Dave se zatvářil ustaraně, chvilku přemýšlel, ale cítil jsi, že nic nevykoumal, proto se na tebe podíval a promluvil:

No, v tomhle ti nepomůžu, měl by ses zeptat nějakého mistra, a vzhledem k podrobnosti, jaks mi to popsal pro ně nebude takový problém něco vyvodit...

Hledal po místnosti něco, co by tě uklidnilo, ale řešení přišlo daleko od ní...

Co takhle zajít si na oběd, s plným břichem se lépe přemýšlí...

Podíval ses na meč a ten už byl zase v normálním stavu jako před tím, než se ti tenhle sen zdál a ani Dave se už od něj nedržel s ostražitostí.

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Chvíli jsem s Davem přemýšlel co dělat. Když najednou to rozřízl nejlepším nápadem ze všech. Šli jsme se najít. Vyskočil jsem z postele a oblékl jsem se do svého padawanského roucha. Upravil jsem si ho tak, jak má být, a připnul so opasek, na který jsem zavěsil svůj již zase normální světelný meč.

,,Tak co půjdem?" Otočil jsem se na Davea. Ten kývnul. Vyšli jsme z pokoje a vydali se směrem do jídelny. Cestou jsme potkávali spoustu Jediů i padawanů.
Pořádně se najím ať se pořádně uklidním a pak hned vyhledám některého z mistrů a povím mu co se stalo. V takovýchto myšlenkách jsem došel až do jídelny.

[Lukin013]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Jistě...

Odpověděl padawan, ale cestou do jídelny vás potkal mistr, pozdravil vás, ale potom utrousil poznámku:

Padawane, cítím z tebe starosti, copak se děje?

Než jsi stačil něco říct, vyslepičil to tvůj přítel a mistr se zatvářil ustaraně:

Sithové v Enklávě, meč, který se sám pohybuje a bojuje, vize... zvláštní...

Přemýšlel a pokračoval:

Budu to muset zdělit Radě, ale potom si o tom popovídáme, zatím běžte dál po svých...

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

"Jistě mistře. Jakmile budete mít čas budu nejspíše ve svěm pokoji. Zatím naschledanou."
Chvíli jsem se díval na odcházejícího mistra. PAk jsem se otočil na Davea.
"Kurňa mám taky hubu bych mu to klidně řekl i sám. Nemusíš se o mě tak starat. Jsem v pohodě."
"Magor. Taky musí všechno řešit on jako kdybych byl nesvéprávný."
Dave se na mě podíval a otvíral pusu že mi něco řekne. Skočil jsem mu ale do toho.
"Víš co? Dem do té jídelny. Kecat můžem i za chůze. Nechce se mi to rozebírat tady uprostřed chodby kde to všichni slyší."A rozešel jsem se za jídlem.

[Funny]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Beze slov jste došli až do jídelny, kde jste oba zjistili, co je dnes k snídani. Dave si k Harounskému chlebu, který byl i dnes k snídani, vzal ještě nějakou marmeládu. Poté, co jsi si vybral snídani i ty, jste se společně posadili k prázdnému stolu. Dave si zoufale povzdechl, když začal rozstírat marmeládu po svém chlebu.

Promiň za to, co jsem udělal na chodbě, ale chtěl jsem ti jen pomoc. Měl by jsi si také vzpomenout na kodex a nepodléhat vzteku.

Dave takto uzavřel událost, která se stala na chodbě před několika minutama a opět si kousl do chleba. Když jsi se rozhlédl po jídelně, tak jsi si všiml, že jídelna je již plná padawany, rytíři i mistry Jedi. Dave dojedl první krajíc svého Harounského chleba a hned si namazal další. V okamžiku, kdy jsi dojídal svůj poslední chleba, přišel k vašemu stolu mistr, kterého jste potkali na chodbě.

Rad vás opět vidím padawani. Chtěl jsem tě jít hledat na pokoj Ashene, ale všiml jsem si, že jsi tady. Mluvil jsem s Radou a ta si s tebou přeje co nejdříve mluvit.

Neznámý mistr ti doručil zprávu, a pak hned odešel. Dave, který je o dva roky mladší než ty, mezitím snědl zbytek své snídaně, rozloučil se s tebou a odešel pryč. Nyní jsi byl sám a jediná tvá povinnost byla navšívit Radu.

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Chvíli jsem ještě seděl na místě a přemýšlel co mi Dave řekl.
"Má pravdu. Měl bych ovládat své emoce. Vůbec nevím co to do mě vjelo. Hned jak mě Rada propustí se mu musím jít omluvit."

Vstal jsem pomalu od stolu a poupravil si své roucho. Rozvážným krokem jsem se vydal směrem k zasedací místnosti Rady. Začal jsem se obávat toho, co mi sdělí, co mi řeknou.
"Mistr řekl že si se mnou Rada přeje co nejdříve mluvit. Ale znamenalo to že mám ihned vyrazit za nimi? Co když budu vypadat kříliš netrpělivě? Učili mě přece jako první z věcí že musím být trpělivý. Ale co když se někde opozdím abych nevypadal moc dychtivě a pak mi rada vyčte že jsem přišel pozdě?"

V hlavě mi probíhal souboj. Nakonec jsem se ale rozhodl že je lepší dojít přeci jen dřív něž pozdě a zrychlil jsem krok. Stále jsem zrychloval, až jsem nakonec běžel. Zastavil jsem se až přede dveřmi zasedací místnosti rady. Vyvolal jsem jedno meditační cvičení na zklidnění mysli i těla.
"Tak jdeme do toho. Co má stát se stane."
Řekl jsem si polohlasně sám pro sebe a zaklepal jsem.

[Funny]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Když jsi běžel k síni Rady, tak se na tebe někteří rytíři a mistři Jedi, i starší padawani podiveně dívali. Krátká meditace byla úspěšná, cítil jsi se klidný a svěží. Chvilku po tvém zaklepání se dveře otevřely, zřejmě některý mistr použil Sílu, aby je otevřel. Vstoupil jsi do síně Rady a spatřil jsi všechny čtyři mistry Jedi. Vandar Tokare, Vrook Lamar, Zhar Lestin, i mistr Dorak seděli v křeslech a upírali na tebe svůj zrak. Přestoupil jsi před Radu a vyčkával, co se bude dít. Ticho přerušil až mistr Tokare.

Proč Rada tvou přítomnost požadovala, víš?

Pronesl mistr Tokare svým typickým hlasem, nedal ti však čas odpovědět a hned pokračoval.

O tvé zvláštní vizi, my dozvěděli jsme se. Znepokojující a záhadná, pro nás jest. Důvod proč mluvit s tebou chtěli jsme, to však není.

Mistr Vandar Tokare se odmlčel, aby na něj za chvíli navázal mistr Dorak.

Mistr Nemo si tě vybral za svého padawana.

Mistr Dorak dokončil větu a slova se opět ujal Vandar Tokare.

Nejen o tvé vizi, ale o všechn tvých problémech, s ním můžeš mluvit. Nemáš-li otázku, v parku na tebe, mistr Nemo již čeká.

Mistr Tokare ukončil proslov Rady. To, že ti bude přidělen mistr, jsi před vstupem do síně vůbec nečekal a byl jsi tím obrovsky překvapen. Ve třinácti letech si tě tedy vybral některý mistr za svého padawana, událost, na kterou jsi dlouhou dobu čekal, nastala. Pokud jsi už neměl na Radu žádné otázky, tak jsi mohl vyrazit za svým novým mistrem, aby jsi ho poznal, poněvadž ať jsi se snažil vzpomenout, nemohl jsi si mistra Nema vybavit.

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Po chvíli se otevřely dveře. Vstoupil jsem do místnosti, kde seděli všichni čtyři mistři Jedi ze kterých se skládala Datooinská rada. Naplnila mě hluboká úcta, ke všem mistrům. Chvíli nikodo nemluvil a všichni na mě koukali. Cítil jsem se trapně a mslí se mi honily myšlenky že tu asi vůbec nemam být. Po chvíli nekočného ticha se mě jeden z mistrů zeptal jestlí proč tam jsem.
Chtěl jsem říct že je to kvůli mým zvláštním snům, ovšem než jsem stačil cokoliv říct, mistr pokračoval. Řekl že tam nejsem kvůli svý snům, jako by mi četl myšlenky ale kvůli mému přidělení k mistrovi jménem Nemo.

Cože??? konečně jsem se dočkal.

Na mém obličeji byli jasné známky rozrušení. Snažil jsem se ze všech sil uklidnit ale nešlo to. Zdálo se mi že se na mě všichni dívají a smějí se mým rozpakům.

Poté mi mistr Tokare oznámil že mě můj mistr již čeká v parku.

Páni to je tedy fofr.

Věřím v moudrost rady pokud si myslí že sem jíž připraven na to abych byl přidělen vlastnímu mistru. budu svého mistra ctít a pokusím se nezkamat jej, ani radu. Nyní se odeberu za svým mistrem.

Uklonil jsem se mistrům a otočil jsem se k odchodu. Procházel jsem se enklávou a přemýšlel který z mistrů je mistr Nemo. Nemohl jsem si ho vůbec vybavit. Došel jsem ke vchodu do parku a začal se dívat okolo. Přemýšlel jsem dke přesně by mohl být můj nový mistr.

[Funny]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

V parku bylo několik rytířů a mistrů Jedi, padawany jsi neviděl, alespoň co jsi mohl soudit podle věku. Většina rytířů Jedi byla oblečena v tradičním hnědém rouchu rytířů Jedi, dvě mladé rytířky však měly roucho modré barvy. Tvůj příchod upoutal téměř všechny přítomné, zřejmě se tu často s padawany nesetkávali, ti mnohem častěji navštěvovali zahrady. Po chvilce k tobě přistoupil mistr Jedi, který před tím seděl na lavičce, ve světle žlutém, místy hnědém rouchu. Mistr vypadal poměrně staře, přesto by nebylo dobré podceňovat jeho fyzické schopnosti, zbývající jeho vlasy měly šedou barvu.

Zdravím Ashene, jsem tvůj mistr. Jmenuji se Nemo. Asi jsi mě ještě nikdy neviděl, avšak já tě viděl mnohokrát a nakonec jsem se rozhodl svolit s tvým výcvikem pod mým vedením. Vzhledem k tomu, se mě můžeš zeptat na co chceš.

Jedi se ti představil jako mistr Nemo, tvůj mistr. Mluvil k tobě velice klidným a vyváženým hlasem, což na tebe udělalo dojem. Poté ti pokynul, aby jsi se s ním posadil na lavičku. Po pár krocích jste dospěli k lavičce, na které před okamžikem seděl osamoceně mistr Nemo, i nyní byla lavička prázdná. Oba jste se na ní posadili, mistr Nemo byl nyní připraven ti zodpovědět všechny tvé otázky. Lehký a příjemný vánek, který dnes na pláních Dantooinu proudil, ti na pár vteřin rozvlnil vlasy, to se ovšem nedalo říct o tvém mistru.

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Když jsem vešel do parku, tak se na mě téměř všichni podívali. Cítil jsem se trapně.

Deď už vím proč sem tak moc často nechodím. Je tu moc mistrů a málo padawanů.

Chvíli jsem jen tak stál a díval se po mystrech. Přemýšlel jsem, který z nich si mě vybral. Po chvíli ke mě přistoupil jeden ze starších mistrů oblečený ve žlutém, místy hnědém rouchu. Marně jsem se snažil vybavit jeho obličej, ale stále mi nezdál ani trochu povědomí. Představil se mi jako můj nový mistr. Vyzval mě abych se s ním posadil na lavičku. Následoval jsem ho a posadil jsem se vedle něho. Chvíli jsem jen mlčel. Chtěl jsem se zeptat na spoustu věcí a nevěděl jsem odkud začít. Pak jsem se ale odhodlal.

,, Mistře, mám spostu otázek, ale nevím odkud začít. Ale věc která mě asi nejvíc zajímá je. Přoč jste si vybral mě, jako svého padawana? Má to něco společného s těmi mými sny?"

[Funny]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Mistr se nad tvou otázkou jen pousmál, jako by jí očekával. Nasál do plic čerstvý vzduch a odpověděl ti.

Říkáš, tvé sny? Vím jen o jedné tvé vizi, o které mi řekla Rada. Ale nic to s t tím, že jsem si tě vybral za svého padawana společného nemá. Sleduju tě již od tvého vstupu do řádu. Byl jsem i u tvého přijetí, mistr Tokare mě poslal za tvým otcem, abych ho přivedl do enklávy. Přestože jsi mě nikdy neviděl, já jsem tě viděl často. Ať už to byla tvá první hodina vyučování Síly s ostatními younglingy, či tvůj první kontakt se světelným mečem. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že jsem našel svého nového padawana. Vím o tvých schopnostech v Síle a o tvých nedostatcích v boji se světelným mečem. Jsem si jistý, že se nám je povede odstranit, protože jsi vždy projevil píli. Jak jsi sám říkal, máš mnoho otázek, jaká je tvá další?

Mistr Nemo ti rád poskytl vyčerpávající odpověď, nýbrž tvou otázku očekával a zřejmě se na ní i těšil. Mistr Nemo stále seděl klidně na lavičce a působil neuvěřitelně vyrovnaným dojmem, bylo by jistě zajímavé zjistit, jak dlouho tu mistr vysedává. Pravděpodobně by to bylo déle než by jsi očekával.

[JohnySislik]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Cože? On mě po celou dobu mého výcviku pozoroval? Musím být tedy hodně nepozorný, pokud jsem si ho za celá ta léta nevšiml. To se musí změnit. Musím se začít víc soustředit na své okolí. Nikdy nikdo neví kde na nějmůže čekat nějaký Sith.

Děkuji za vysvětlení. Dále sem si chtěl promluvit o té mé vizi. Jestli k vám můžu být upřímný mistře, docela mě to vylekalo. Nechci abyste si myslel že jsem nějaký srab. To doufám že ne, ale představa, že by byl někdo tak mocný, aby zautočil na rytíře Jedi, ne v malých soubojích, ale v takovém velkém měřítku, není zrovna moc uklidňující. A také mě znepokojuje můj meč, přectava že kdykoliv usnu by se mohl někde volně vznášet, mi taky na klidu nepřidává. Pohl jsem při tom někoho zranit. Nebho hůř.

Podíval jsem se na mistra. Doufal jsem že sem ho nezklamal tím, že jsem přiznal svůj strach a své obavy, ale chtěl jsem k němu být upřímný.

[Funny]

Dantooine - Enkláva rytířů Jedi

Mistru Nemovi zmizel úsměv z tváře a nahradil ho vážný výraz. Na chvíli zavřel oči, po pár sekundách je opět otevřel a odpověděl ti.

Nemyslím si, že jsi srab Ashene a ani se moc nedivím, že máš strach, spousta padawanů ve tvém věku by ho měla také, kdyby se jim stalo to co tobě. Ale nezapomínej, že strach je cesta k temné straně. Zneklidňující tato vize skutečně je, protože na Dantooine je soustředěna velká Síla. Nachází se zde i někteří nejsilnější mistři řádu, a tak by nepřitel musel být opravdu silný, aby se odvážil zaútočit. Mandaloriané však nemají na své straně Sithy, alespoň pokud vím, takže je možné, že to byl pouze zlý sen a ne vize. Co se týče tvého meče, tak přesně nevím, co způsobilo jeho zažehnutí a samovolné pohyby, avšak meditovat o tom budu. Do té doby ho vždy ulož na bezpečné místo, aby nikomu neublížil.

Pozornost mistra Nema náhle upoutal vesničan, které k vám rychle běžel. O několik sekund později se zastavil u lavičky, na které jsi se svým mistrem seděl. Oblečen byl jako ostatní vesničané a měl krátké černé vlasy. Odhadoval jsi, že mu okolo dvaceti let. Muž stále těžce vydechoval, na tom ale nebylo nic překvapujícího, když jsi si vzpomněl, jak chvátal.

Jediové, prosím pomožte mi, rychle!

Muž vás poprosil v rychlosti o pomoc, což se dalo poznat jednak z volby jeho slov, jednak jsi také cítil, že spěchá. Mistr Nemo se zvedl z lavičky a nepatrně ti dal najevo, aby jsi se ujal jednání s mladým mužem ty.