Akademie Síly

Jméno: Snooper Solo

Titul: Pašerák

Rasa: Člověk

Planeta: Corellia

Životopis:Narodil jsem se na Corellii, moji rodiče byli bohatí lidé a patřili mezi nejvlivnější rodiny na planetě. Kvůli tomu nám mnoho lidí závidělo. Jednoho dne přišel jeden podnikatel s nabídkou pro mého otce na skvělou investici. Ten to s radostí přijal a věnoval tomu velké úsilí a mnoho peněz. Bohužel se ze seriózního podnikatele vyklubal podvodník a obral rodiče o všechny jejich těžce vydělané kredity. Otec to neustál a spáchal sebevraždu a matka bez něj nedokázala žít. Tak se ze mě stal v patnácti letech sirotek. Začal jsem se živit jako kapsář. To se brzy vystupňovalo k velkým krádežím a vloupaním. Jednou přišel jeden Neimoidian s nabídkou na pašování "horkého" zboží. Já jsem to přijal a velice se mi to zamlouvalo. Pilotovat jsem uměl dobře, protože se mi předtím dostávalo nejlepších škol a kurzů létání. Za dosud získané peníze jsem si koupil vlastní loď a nyní se chystám vrhnot do světa pašeráků!

Hlavní zbraň: Dva ruční blastery DC-17

Záložní zbraň: Vibronůž

Styl boje: Pokud je potřeba tiše se někoho zbavit, přiblížení se co nejblíže a použití vibronože. V případě použití blasterů volím krytí se a střelbu "od boku".

Schopnosti: Pilotování, lhaní do očí(švindlování), střelba a boj s vibronožem.

Poznámky: Středně vysoký (asi 185 cm), černé vlasy, hnědé oči, běloch s tmavší pletí, nenápadný, chytrý, ale v některých situacích přehnaně výbušný a agraesivní. Neštítí se někoho chladnokrevně zavraždit pokud to vede k přiměřenému zisku.

Kontakt: svp.svoboda@seznam.cz

Pokud nemáš nic proti, tak tě vezmu. Nejdříve si tě ale musím přezkoušet, ještě dneska něco vymslím, a pošlu.

Nic proti samozejmě nemám, děkuju.

Oukej, to sme rádi (my všichni )
Takže, začnem s těma otázkama, jak jsem ti sliboval, a na které jsi se těšil celý den
1. Maximální velikost avataru?
2. Nejdůležitější pravidlo na akademii (případně proč )
3. Proč je zakázáno více přihlášek v jendom období?

Uprav tento text (dneska sem svátečně vymyslel )
Alderaan, pobřeží.
Jako každý den, i dneska jsi běžel svojí tůru, která končila v místní kantýně. Byl krásný den, vánek, který čas od času foukl, ti dal jakoby novou energii, takže jsi se v žádném případě necítil unavený. Tvoje bezchybné ráno pokazil místní kamen, o který jsi zakopl, a nehorázně spadl na ústa. Auuuuuu. zaúpěl jsi, a pomalu jsi se zvedal, hlavou ti probíhali různé myšlenky, většina z nich se ale týkala toho kamenu. Proč zrovna já vo něj musel zakopnout. Problesklo ti hlavou, ale dál jsi už na to nechtěl myslet. Zbytek tvé cesty probíhal klidně, a v míru, kameny jsi hbyzě přeskakoval, zakopl jsi pouze jednou, když jsi chtěl přeskočit kamen, a v cestě tvému obličeji stála větev, která ti dála clothesline, z který jsi se chvilku musel zpomatovávat. A těďka větev, já si snad pujdu hodit mašli. A ten monokl. Vykřikl jsi v záplavě emocí. Do kantýny bylo ale kousek cesty, takže jsi se tam, už ale bez nehod dostal bezpečně. Rozrazil jsi dveře, a zakřišel. Dones mi pivo hospodo, a dělej, smrdi ti to tady jak v pekle. Barman se na tebe koukl vražedným pohledem, a ty jsi si šel radši tiše sednout. Oukej, hlavně se musím ovládat, nebo ani to pivo nedostanu. Pivo jsi sice dostal, ale bylo před tebe položeno, ne, spíše hozeno, že se ti půlka vylila před tebe. Co to má sakra bejt? Sem říkal dones, ne hoď. Barman se na tebe opět podívá. V tu chvíli se na tebe ale podívají i hrdlořezové, kteří sedí poblíž, a barman lehkým pokynutím ruky naznačí, že by jsi se měl klidit. Dosrkneš pivo, co ti zbylo na rukávu a radši se rychle vzdálíš. No super, ani napít sem se nemohl. Radši jsi se rychle vzdáli, a nechal kantýnu kantýnou. Vratil jsi se domů, kde jsi si dal vizoura, a šel jsi spát.
___________
Ehm, sem se do toho nějak vžil

1) 141x80

2) Vše, co zde uživatelé uvedou, ať už se jedná o vlastní výtvory, či jakékoliv příspěvky do jakýchkoliv témat, spadá pod majetek fora a není již možno brát cokoliv zpět.

3)Protože je zakázáno hrát za více postav bez splnění jistých podmínek uvedených v pravidlech.

Alderaan, pobřeží.
Jako každý den, i dneska jsi běžel svojí tůru, která končila v místní kantýně. Byl krásný den, vánek, který čas od času foukl, ti dal jakoby novou energii, takže jsi se v žádném případě necítil unavený. Tvoje bezchybné ráno pokazil místní kamen, o který jsi zakopl, a nehorázně spadl na ústa. Auuuuuu. zaúpěl jsi, a pomalu jsi se zvedal, hlavou ti probíhali různé myšlenky, většina z nich se ale týkala toho kamenu. Proč zrovna já vo něj musel zakopnout. Problesklo ti hlavou, ale dál jsi už na to nechtěl myslet. Zbytek tvé cesty probíhal klidně, a v míru, kameny jsi hbitě přeskakoval, zakopl jsi pouze jednou, když jsi chtěl přeskočit kámen, a v cestě tvému obličeji stála větev, která ti dala clothesline, z který jsi se chvilku musel zpomatovávat. A těďka větev, já si snad pujdu hodit mašli. A ten monokl. Vykřikl jsi v záplavě emocí. Do kantýny bylo ale kousek cesty, takže jsi se tam, už ale bez nehod dostal bezpečně. Rozrazil jsi dveře, a zakřičel. Dones mi pivo hospodo, a dělej, smrdí ti to tady jak v pekle. Barman se na tebe koukl vražedným pohledem, a ty jsi si šel radši tiše sednout. Oukej, hlavně se musím ovládat, nebo ani to pivo nedostanu. Pivo jsi sice dostal, ale bylo před tebe položeno, ne, spíše hozeno, že se ti půlka vylila před tebe. Co to má sakra bejt? Sem říkal dones, ne hoď. Barman se na tebe opět podívá. V tu chvíli se na tebe ale podívají i hrdlořezové, kteří sedí poblíž, a barman lehkým pokynutím ruky naznačí, že by jsi se měl klidit. Dosrkneš pivo, co ti zbylo na rukávu a radši se rychle vzdálíš. No super, ani napít sem se nemohl. Radši jsi se rychle vzdáli, a nechal kantýnu kantýnou. Vratil jsi se domů, kde jsi si dal vizoura, a šel jsi spát.

________________________
Ten text, teda super výkon

Oukej, uznám to, čekej výcvik. Už těď jej jdu psát.