Přihláška Maxima Siphona
Napsal: 25.11.2008 12:16:34
Jméno: Maximus Siphonus
Věk: 4 léta
Titul: Padawan- ochránce jedi
Rasa: Člověk
Planeta: Dantooine
Hlavní zbraň: žádná (holé ruce)
Světelný meč: Jednoruční
Barva meče: Žlutá
Styl boje: Shien, Shii cho
Schopnosti: odolnost, vytrvalost, síla
Schopnosti jako Jedi: Síla rychlost a Síla uzdravení
Poznámky: mentálně je na úrovni asi sedmiletého dítěte, kaštanové vlasy, zelené oči. Svéhlavý a impusivní.
Životopis postavy: Narodil jsem se na Dantooine před čtyřmi léty jako poslední syn svých rodičů. Otec pracuje v přístavišti jako skladník, matka je v domácnosti a stará se o pětičlenou rodinu a malé políčko za domem. Mám ještě jednoho bratra a sestru. Žil jsem krásný život malého chlapce až do oné události.
Hrál jsem si ještě se třemi kamarády nedaleko jeskyní. Ze zvědavosti mne napadlo, že by jsme se tam mohli vydat na průzkumnou výpravu, a tím nedbal rad své starostlivé matky, která mne často varovala před tímto místem. Říkala mi, abych tam nechodil, že tam žijí kinrathské zmije.
Ale jak už to tak bývá, zvědavost zvítězila. Vnořili jsme se do jeskyně a na druhém rozcestí na nás zaútočili dvě zmije. Kamaráda přede mnou hned usmrtili a já se ve strachu krčil u skalní stěny. Další dva kamarádi, co byli za mnou stačili utéci pro pomoc. Za nedlouho přišel mistr a jeho padawan a mne zachránili tím, že mne vyvedli ven. Po zmyjích už nebylo ani památky a po kamarádovi, co šel první, také ne. Padawan se divil, jak jsem to mohl přežít a proč mne nezabili. Mistr mu odpověděl, že se ani nediví, že ve mne cítí to, co už dlouho v nikom necítil. Odvedli mne domů a já se strachy ještě chvěl. Skočil jsem mámě do náruče a pak se teprv uklidnil. Mistr mámě pověděl, že by chtěl sní a s otcem co nejdříve mluvit. Matka souhasila a pověděla mu, ať přijde večer, až budu spát a on souhlasil. Den byl u konce a mistr přišel, jak slíbil. Pověděl mým rodičům, jak to celé bylo a co ve mne nepochybně cítí. Vyslovil přání, abych předstoupil před radu Jediů, tady na Dantooinu. Rodiče souhlasili a já se druhý den ráno vydal i se svým zachráncem do jejich sídla. Předstoupil jsem před radu a ta shledala ve mne mimořádný talent a cit pro sílu. Ale též se obávala mé impulsivnosti a svéhlavosti. I přesto doporučila mým rodičům, aby mne nechali učiti se na Jedaie. Oba jednotně souhlasili, byla to pro ně nevýslovná pocta a slibovali si od toho, že ze mne alespoň vyroste slušný člověk se smyslem pro čest, dobro a pomoc druhým lidem. Tím jsem nastoupil na dlouhou cestu sebepoznání a sebekontroly.
Věk: 4 léta
Titul: Padawan- ochránce jedi
Rasa: Člověk
Planeta: Dantooine
Hlavní zbraň: žádná (holé ruce)
Světelný meč: Jednoruční
Barva meče: Žlutá
Styl boje: Shien, Shii cho
Schopnosti: odolnost, vytrvalost, síla
Schopnosti jako Jedi: Síla rychlost a Síla uzdravení
Poznámky: mentálně je na úrovni asi sedmiletého dítěte, kaštanové vlasy, zelené oči. Svéhlavý a impusivní.
Životopis postavy: Narodil jsem se na Dantooine před čtyřmi léty jako poslední syn svých rodičů. Otec pracuje v přístavišti jako skladník, matka je v domácnosti a stará se o pětičlenou rodinu a malé políčko za domem. Mám ještě jednoho bratra a sestru. Žil jsem krásný život malého chlapce až do oné události.
Hrál jsem si ještě se třemi kamarády nedaleko jeskyní. Ze zvědavosti mne napadlo, že by jsme se tam mohli vydat na průzkumnou výpravu, a tím nedbal rad své starostlivé matky, která mne často varovala před tímto místem. Říkala mi, abych tam nechodil, že tam žijí kinrathské zmije.
Ale jak už to tak bývá, zvědavost zvítězila. Vnořili jsme se do jeskyně a na druhém rozcestí na nás zaútočili dvě zmije. Kamaráda přede mnou hned usmrtili a já se ve strachu krčil u skalní stěny. Další dva kamarádi, co byli za mnou stačili utéci pro pomoc. Za nedlouho přišel mistr a jeho padawan a mne zachránili tím, že mne vyvedli ven. Po zmyjích už nebylo ani památky a po kamarádovi, co šel první, také ne. Padawan se divil, jak jsem to mohl přežít a proč mne nezabili. Mistr mu odpověděl, že se ani nediví, že ve mne cítí to, co už dlouho v nikom necítil. Odvedli mne domů a já se strachy ještě chvěl. Skočil jsem mámě do náruče a pak se teprv uklidnil. Mistr mámě pověděl, že by chtěl sní a s otcem co nejdříve mluvit. Matka souhasila a pověděla mu, ať přijde večer, až budu spát a on souhlasil. Den byl u konce a mistr přišel, jak slíbil. Pověděl mým rodičům, jak to celé bylo a co ve mne nepochybně cítí. Vyslovil přání, abych předstoupil před radu Jediů, tady na Dantooinu. Rodiče souhlasili a já se druhý den ráno vydal i se svým zachráncem do jejich sídla. Předstoupil jsem před radu a ta shledala ve mne mimořádný talent a cit pro sílu. Ale též se obávala mé impulsivnosti a svéhlavosti. I přesto doporučila mým rodičům, aby mne nechali učiti se na Jedaie. Oba jednotně souhlasili, byla to pro ně nevýslovná pocta a slibovali si od toho, že ze mne alespoň vyroste slušný člověk se smyslem pro čest, dobro a pomoc druhým lidem. Tím jsem nastoupil na dlouhou cestu sebepoznání a sebekontroly.
