4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Při informaci o látce, kterou zajatci dostali se Ninn zakabonil a chvilku usilovně přemýšlel, jak si vše přerovnával v hlavě a zvažoval možnosti, které tuto informaci zahrnovaly. Nakonec se podíval směrem k hoře a tys mohla poprvé výrazněji vycítit, jak se natáhnul v Síle. Nebylo pochyb o tom, že jeho dotyk směřoval k jeho padawance, protože pokud se o takovouto komunikaci nesnažili dva rytíři vzájemně, tak se mohli těžko spojit. Dobře jsi věděla, že to nebyla komunikace jako taková, ale prostě jakási výměna pocitů, emocí, i když někteří tvrdili, že byli schopni si předávat i ucelené obrazy. Po chvilce vše ustalo a Ninn, nyní o poznání klidnější, se natočil zpět směrem k tobě.
Sall i Hey jsou v pořádku, to můžu říct na jistotu. Když se na to podíváme z logické stránky, tak i kdyby by byli vězni něčím oblbnutí, tak to bude jen do takové míry, aby se sami mohli pohybovat. Ale doufám, že tomu tak nebude - i protože by to znamenalo značné navýšení nákladů a nejspíše to využívají jen proto, aby tím vězňům pomotali paměť a ti si tak nevzpomenuli na cestu do jejich vězení. A pokud by byli jenom otupělí, tak by mohlo být teoreticky jednodušší s nimi manipulovat a nikoho by nenapadla nějaká blbost,
rozhodl nakonec Ninn, že se plán měnit nebude, i když jasně vnímal nové riziko. Hodlal však v tomhle směru zariskovat a dále neodkládat současnou situaci.
Každopádně, až k celám půjdeme společně a tam případně upravíme plán,
dodal ještě a naznačil tak, že diverze, kterou jsi měla mít na starosti byla posunuta až po osvobození, nebo přípravě k osvobození zajatců.

Nabídla jsi rytíři meče děvčat a ten jenom přikývnul bez výrazné známky emoce - jen těžko se dalo odhadnout, jestli to schvaloval nebo nikoliv, každopádně si je opět převzal do své úschovy a věnoval jim pouze krátký kontrolní pohled, aby se ujistil, že nikde nebylo patrné poškození a zbraně by tak neselhaly v ten nejhorší možný moment.
Opatrně vyrazíme, budeme postupovat lesem a potom při stěně až ke vchodu, drž se za mnou. Kdyby cokoliv, tak do mě lehce klepni, pro mě platí totéž. Potom se proplížíme tunelem až na konci, tam do strany odložíme nosítka a dle pozice stráží uvidíme, jak překonáme první místnost,
nastínil první fázi plánu a čekal, jestli se jako obvykle rozhodneš něco nenamítat.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Jo, s tou cestou to bylo logické a myslela jsem si to taky. Jenže nemusela to být pravda a vůbec se mi nelíbilo, že se rytíř na tu alternativu pořádně nechce připravit. Nebo se možná připravil v duchu, ale mě o tom neřekl ani půl slova, jak je jeho dobrým zvykem.
A jak víte, že by se jim to prodražilo? Co když dělají výluh z nějakého místního keře? Nějaké takové rostliny tu budou na sto procent. Kdybych já měla tu možnost, tak zajatce nadopuju, co to půjde, protože když sotva sedíte, nebudete utíkat a já ušetřím na počtu strážných a na jejich platech,
zdůraznila jsem slovo „ušetřím“ a trošku jsem se nadechla. Ale nepokračovala jsem, diskuse na toto téma by se mohla protáhnout a znovu bych se dozvěděla, jak strašným padawanem jsem. Dala jsem si dost dobrý pozor na tón, aby v něm nebyla ani stopa po drzosti či ironii.
K celám? Počkejte, pokud jsou v celách, tak proč je ten významný zajatec úplně někde jinde? Nestačilo by ho dát do samostané cely? Není to trošku podezřelé?
Pozvedla jsem obočí a zatvářila se trošku překvapeně.
Co všechno víš? Jak ses dozvěděl, že jsou to cely? Kam jsi až došel? Cos mi zase neřekl? A pak se divíš… všechno podstatné si necháváš pro sebe a já pak vypadám jak idiot, protože nejsi schopný říct nějaké relevantní informace. Jasně, Sallwits to asi stačí, ale já nejsem hodná Sallwits!
Předpokládala jsem, že to bude spíš jedna velká jeskyně, nebo zahrazená slepá chodba. Celá tato mise byla na nic a já už fakt raději mlčela. Na Ninnův geniální plán jsem kývla hlavou.
Jo, dobrý, gratuluju. Už tě vidím, jak při možném ohrožení dáváš jednu ruku dozadu, abys mne mohl klepnout. Opravdu super poloha, nehledě na to, že pravděpodobně budu minimálně o krok za tebou a třeba na mne ani nedosáhneš. To jsi vymyslel kde? V nějaké místní putyce, které jsem si nevšimla?
Ne, už jsem se do akce netěšila. Nezdálo se mi totiž, že by Ninn věděl, co dělá. Sice mne vždycky přehádal, ale stejně by to bylo zbytečné, kdyby ty argumenty na konci použil už na začátku.
Nebyl by lepší signál pomocí Síly?
Pronesla jsem místo jakékoliv ironické poznámky, která se mi drala na jazyk. Jenže musela jsem ji spolknout, nechtěla jsem, aby se seznam mých údajných prohřešků proti dobrým mravům ještě rozrostl. Nicméně byla jsem připravena Ninna následovat a to, co si myslel o předání mečů, mne vlastně ani nezajímalo. Vlastně mi bylo i celkem fuk, co si o mě myslí. Stejně, jako mi to bylo jedno před Quellorem. Jaksi jsem zjistila, že jsem pořád zaškatulkovaná a starat se o názory ostatních vlastně ani nemělo cenu.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Přiblížili jste se k místu, kde už prakticky končil les, aby se tu Ninn zastavil a gestem tě vybídl, abys udělala totéž. Opět zkontroloval svoje okolí a aktivoval komlink hned poté, co si ověřil, že má správné nastavení, což se asi týkalo nejspíše bezpečnosti.
Tady Ninn, chystáme se zahájit akci. Odhadovaný první vrchol je za půl hodiny,
nahlásil a čekal na odpověď.
Tady Siliin, rozumím. Za půl hodiny to spustíme,
zaslechla jsi ztlumenou odpověď, jak byl komlink nastavený na tichý režim. Nicméně Ninn jej držel tak, abys mohla dobře slyšet odpovědi. Následně už jen potvrdil, že rozumí a ukončil spojení, bez jakéhokoliv přání úspěchu nebo podobně. Sice použil svoje jméno, ale to samo o sobě skoro nikomu nic nemohlo říct, i kdyby rozšifroval zabezpečení komlinků, které používají Jediové.

Po schování komlinku se k tobě otočil a ucítila jsi drobný šťouchanec do ramene, který rozhodně nevznikl fyzickou interakcí. Ninn se pobaveně usmál.
Říkal jsem snad, že mě musíš šťouchat rukou?
připojil k tomu a vyrazil plíživým krokem podél stěny.
Kdyby to bylo z něčeho místního, tak jim to podají jako nápoj nebo podobně, ne jako lékařský preparát. A ten bývá dražší. Navíc, vždycky je lepší více strážných než použití narkotik, hutti to většinou rádi kombinují, ale obecně na množství lidí nešetří, obzvlášť, pokud z toho mají odpovídající zisk. Ale v tunelu buďme potichu, ozvěna se dovede až nečekaně hodně roznášet,
vyjádřil svůj názor a pokračoval až k ústí tunelu, před nímž se zastavil a chvilku tápal v Síle, aby se podíval na cestu před sebe a hlavně zapátral po přítomnosti někoho jiného. Nikoho však nevycítil, což sis do jisté míry mohla ověřit i ty sama a tak vstoupil dovnitř. Poprvé vykročil při levé straně tunelu a občas jsi z kraje mohla vidět, jak si rukou kontroloval přítomnost stěny, zatímco jistě vykračoval kupředu. Do místa, kde jsi prve vnímala onen pocit nebezpečí vám ještě zbýval notný kus cesty, ale i tak jste již za chvilku před sebe prakticky neviděli.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
To, že celá akce bude co nevidět spuštěna, můj mistr více než dostatečně potvrdil.
První vrchol? U Sitha… Jestli přijde i druhý vrchol, aby nám Ninna nezačaly tlačit gaťata,
nahlas jsem ale z tohoto hlediska nemohla říct ani ň. Jakékoliv sexuální narážky jsou ve společnosti většiny Jediů naprosto nevhodné. Takže jsem jen mlčky přikývla, byť mi koutky trošku cukaly.
Ech, za chvíli bude akce, asi bych se měla chovat vážněji. I když, nestalo se mi nic před tím, nestane se mi nic ani teď, tak co.
Mírná pobavenost u mne přetrvala dokonce i po Ninnově šťouchnutí. To jsem se už usmála doopravdy. Jistě, Ninn byl otravný, hodně mne urazil, pořádně se neomluvil, nebyl lepší jak já a jediné, co jsem v jeho případě uznávala, že byl zkušenější. Ale teď mne dostal. Jako bych snad na nudných lekcích tímto způsobem své kamarády neotravovala.
Když však Ninn promluvil znovu, tak jsem se usmívala dál. Ale tentokrát to bylo kvůli tomu moudru, co vypustil ze své pusy.
A z jaké pohádky sis to vypůjčil? Už vidím, jak hned po zajetí nutí každého zajatce něco vypít. V tom lepším případě by se jenom příšerně zdrželi, v tom horším by vznikla panika ze strachu z otrávení a místo živých zajatců by nakonec měli jenom pár mrtvol. Píchnout jim něco místního je o mnoho jednodušší a naplnit pár ampulek zvládne i ten, kdo do tří počítat neumí.
Už jsem ale neměla příležitost, abych své námitky vyslovila nahlas, takže jsem jenom přikývla a následovala jsem Ninna. Když jsem cítila, že pátrá po přítomnosti někoho cizího, nechala jsem to plně v jeho režii. Zbytečně bych se vyčerpávala a k jinému výsledku než on bych stejně nedošla. Poté jsme ale definitivně vstoupili do štoly. Trošku mne Ninnovy činy zarazily, ale předpokládala jsem, že to dělá proto, aby mohl postupovat rychleji, takže jsem se tím příliš nezabývala a sotva jsem před sebou neviděla vůbec nic, dokonce jsem se ho pokusila napodobit, abych zjistila, zda mi to opravdu pomůže. Ze svého dalšího cvičení na téma „orientuj se v naprosté tmě jen pomocí Síly“, jsem ale přílišnou radost neměla. Kromě toho, že jsem se snažila jít jen s pomocí Síly a kontrolovat si prostor před sebou, tak jsem si ještě kontrolovala polohu Ninna, abych mu stačila. Také jsem se snažila dávat pozor a pátrat po nebezpečí za námi. Bylo by hodně blbé, kdyby nás mělo něco překvapit zezadu. Předek jsem více méně nechávala na Ninnovi a kromě potřeb vlastní orientace jsem se o něj příliš nestarala.

[Jordi Linx]

Garqi, Tunel v hoře:
Po vstupu do štoly ses rozhodla v něčem napodobovat Ninnovo činy a s překvapením jsi zjistila, že díky pravidelnému kontaktu se stěnou jsi mohla vykračovat vpřed rychleji a to stejným tempem jako Ninn. Netušila jsi, jestli šel tak rychle, jak jen by mu to situace dovolovala, ale rozhodně jste se pohybovali rychleji, než když jsi zkoušela tunel kontrolovat poprvé. Určitě tomu mohlo napomáhat i to, že Ninn šel před tebou a na jakoukoliv větší nerovnost nebo překážku by tě mohl upozornit.

Po chvíli cesty jste dorazili do místa, kde jsi opět pojala ten podivný varovný pocit. Ninn se zastavil, vyslal si Sílu na pomoc ke kontrole přítomnosti a poté rozžhnul lumu na nejnižší výkon. Nebylo to žádné výrazné světlo, ale bylo to alespoň něco a hned jsi se v tunelu mohla orientovat úplně jinak. Navíc se ti jenom potvrdilo, že stěny jsou dost opracované, jak zde tunel rozšiřovali.
Ninn ti pak ukázal na místo, kde se nacházel senzor a přesně ukázal i výšku. Senzory byly umístěny ve třech místech a to zhruba do výšky dvoumetrového jedince. Navíc ti kontrola protější strana prozradila, že snímací paprsky byly krapet našikmo. Ninn odložil nosítka o kus nazpět, aby se následně rozběhnul a během po stěně zhruba ve dvoumetrové výši se elegantně senzorům vyhnul. Přistál mělce a lehce, až se to zdálo být neuvěřitelné. Vrátil se až k senzorům a gestem ti naznačil, že mu můžeš ve dvou místech podat všechny nosítka, než se způsobem dle svého výběru rozhodneš překročit senzorovou bariéru sama. Jakmile by byla všechna nosítka na jeho straně, tak by tam vytvořil dost prostoru na to, abys měla místo k manévrování a případně k přistání. Pokud bys chtěla, tak bys měla být schopná to i s relativním přehledem klasicky přeskočit - bylo však nutné se vyšvihnout alespoň do dvou metrů výšky.

[Hayasan]

Garqi, Tunel v hoře:
Rytířova vychytávka fakt fungovala. Většina podobných detailů mi unikala, takže jsem byla v podstatě ráda, že jsem se přiučila něčemu novému, i když učitelem byl právě Ninn. A ani trošku mi nevadilo, že to od něj odkoukávám a prachsprostě ho napodobuju. Mé ego v tomto případě neutrpělo jediný šrám a dost jsem pochybovala, že by se k tomu Ninn by´t jen jedním slůvkem vyjádřil. Pokud mi tedy nebude omlacovat o hlavu, jaký jsem lůzr. A že to tu už jednou bylo.

I když jsem měla k Ninnovi spíše negativní vztah, tak nad jeho akrobacií jsem zůstala čučet doslova s otevřenou pusou. Opravdu se mi to líbilo.
U Sitha… asi bych měla začít intenzivněji trénovat.
Ninnovo počínání se mi zdálo až neuvěřitelné a hned jsem si umanula, že nezávisle na normálním tréninku budu cvičit sama, abych když tak mohla předvádět podobné věci. Ale v mém případě to nebude ani tak účelné, jakože spíš budu chtít trochu frajeřit. Však jednu dobu i na Coruscantu letěla taková ta móda, kdy se člověk s využitím vlastního těla snažil z bodu A dostat do bodu B bezpečně, plynule a s použitím co nejvíce akrobatických prvků. Využívali k tomu obyčejné překážky, které viděli na místě. Mne to minulo, protože mi to příliš připomínalo trénink, ale pár holovideí bych měla mít a možná i nějaký článek a nácvik přece nemůže být tak složitý, když můžu čerpat ze zkušeností z tréninku. A se Sílou to bude ještě víc cool.
Rytířovi jsem ale nosítka podala přesně dle jeho instrukcí a dokonce jsem zavřela i pusu. Nicméně Ninn mne trochu opět okouzlil, i když jeho schopnosti a dovednosti nemohly žádným způsobem překrýt a zamaskovat jeho naprosto nevhodné poznámky mým směrem. To mu budu zazlívat asi ještě hodně dlouho.
Teď se mi na ty senzory ale jinak dívalo. Já lumu neměla, navíc jsem se bála, že by tu mohly být i senzory reagující na světlo. Ale zřejmě jsem se spletla a hlavně jsem tu možnost nechtěla riskovat.
Pokud to jen trošku šlo, rozhodla jsem se, že pod paprsky prolezu v tom nejširším místě, i kdybych se měla plazit po břiše. Nechtělo se mi skákat a předvádět jakoukoliv akrobacii (kterou jsem neměla natrénovanou), i když pokud by nebylo na výběr a nedokázala bych se bezpečně proplazit, skákání bych se samozřejmě nevyhýbala, jen bych se asi trošku rozběhla, protože skákat z místa je obtížnější i s pomocí Síly.

[Jordi Linx]

Garqi, Tunel v hoře:
Na rozdíl od Ninna sis netroufala pro nějaký způsob přejetí s pomocí akrobacie a Síly a rozhodla ses využít vědomí výskytu paprsků, aby sis našla místo, kudy by ses mohla protáhnout mnohem jednodušeji. Jedno takové se ti nakonec povedlo najít a letmým proskokem ses dostala na druhou stranu, kde jsi přistání kontrolovala kotoulem. Plazení vzhledem k téměř nulové výšce jednoho z paprsků prostě nepřipadalo v úvahu. Jakmile jste však byli oba na opačné straně, tak Ninn počkal, než se postavíš, případně oklepeš a podal ti tvůj díl z nosítek, aby si následně opatrně vzal lumu, zhasnul ji a vy jste mohli po tmě pokračovat dál.

Cestou jste pokračovali několik dalších minut, než jsi konečně zahlédla světlo ústí tunelu, což ale také znamenalo, že se Ninn zastavil. Lehkým přidržením ramena ti naznačil, abys zůstala na místě, zatímco on přešel na druhou stranu a tam do rohu začal pokládat za sebe nosítka. Vše samozřejmě v co největší tichosti a nakonec dokonce nosítka ještě trochu poprášil.
Poté chvilku čekal, až uděláš něco podobného, zatímco se vrátil zpátky na tvou stranu.
Jakmile jste byli se zamaskováním nosítek hotovi, tak Ninn opět vyrazil pomalu vpřed, ale nyní se pohyboval trochu v podřepu, čímž zmenšoval svoji siluetu. Navíc jsi rozhodně nemohla pochybovat o tom, že Sílou kontroluje prostor před sebou. Takto jste pokračovali prakticky až ke kraji, kde jsi již mohla zaregistrovat pozici obou dalších osob v jeskyni před vámi. Oba stáli v nižší části u zvířat a o něčem se bavili. Ninn na tebe pokývnul, ať jej následuješ a rychlým tichým krokem vyrazil křížem k levé části místnosti na horní část ochozu, kde se v rohu přikrčil a čekal až dorazíš i ty. Bylo tedy jasné, že tudy chce proniknout nepozorovaně, případně nechce neutralizovat stráže.
Díky Síle sis mohla navíc zjistit, že strážní tímhle směrem nedávali moc pozor, což nejspíš podpořilo rychlé Ninnovo rozhodnutí v cestě vpřed.

[Hayasan]

Garqi, Tunel v hoře:
Ty senzory jsme nakonec překonali celkem lehce, a kdybych si troufla použít komlink k vytvoření světla, tak bych to poprvé zvládla taky.
Ale jak jsem to asi měla vědět, že zde není žádné čidlo reagující na světlo? Navíc ti lid přede mnou… bylo by to vidět hodně daleko a já je nechtěla ztratit. Ne, až zas tak velká chyba to nebyla.
Ubezpečovala jsem sama sebe a vlastně jsem to ani za nějak extrémní chybu nepovažovala. Od nepořádku jsem se ani moc neoklepávala. Vždyť i Ninn to poprvé použil ke svému lepšímu maskování. Nehledě na to, že ty hadry nebyly moje a nezáleželo mi na nich. Jó, kdybych měla na sobě nějaké své krásné tričko… tak kromě toho, že by mé flitry a reflexní barvy možná i svítily, tak bych jeho možného zničení asi hodně litovala. Jedi sice nedbá na svůj majetek, ale… to říkejte někomu, kdo nechce vypadat jak každý v Chrámu.

Cestou dále jsem v podstatě jenom reagovala na povely Ninna a v podstatě jsem ho napodobovala. Prostoru k mé vlastní iniciativě moc nebylo. Když jsem dostala pokyn, abych zastavila, tak jsem ho s přikývnutím splnila. Nic jiného se ode mne vlastně asi ani nečekalo a já neměla na výběr.
I když jsme viděla světlo, pořád tu byla tma jak v ranci a já jen s mírnými obtížemi zjišťovala, co to tam vlastně ten rytíř kutí.
Ahá, on ta nosítka skládá a maskuje!
Došlo mi až po chvíli. Jen jsem ale nevěděla, že něco podobného mám udělat taky. Dostala jsem totiž jenom pokyn k zastavení. Jenže když na mne Ninn chvíli čučel, tak mi to došlo.
U Sitha! To jsem měla vědět asi jak? Klidně jsi to mohl chtít mít jenom na jedné straně, nebo jsi to mohl chtít udělat sám! Číst myšlenky fakt neumím.
V duchu jsem trochu brblala, protože nahlas bych to nemohla říct ani v případě, že bychom byli v bezpečí. Ale poté jsem se velmi opatrně pokusila poskládat nosítka přesně podle Ninnova schématu. Raději jsem pracovala pomaleji, než abych vytvořila nějaký nechtěný zvuk. Poté přišlo na řadu posypání místním bordelem a bylo to hotovo.
Tak, nosítek jsme se už zbavili.
Ninn se začal krčit, což pro mne znamenalo, že jsem ho automaticky napodobila. Také jsem začala pomocí Síly kontrolovat pozici před námi, i když jsem se ještě částečně zaměřovala na prostor za námi, abychom nakonec nebyli nechtěně překvapení. Ty dva jsem ale dokázala poměrně snadno lokalizovat.
Jakmile Ninn vyrazil, tak jsme zjistila, že vlastně zvolil podobnou cestu jako já před ním. Téměř automaticky jsem se pomocí Síly pokusila zjistit, zda tam vepředu nestojí strážný, který by nás měl díky tomu jako na dlani. Sice jsem to nepovažovala za pravděpodobné, protože dle mého názoru se ten strážný co by tam měl být, právě vybavoval se stájníkem, ale jistota je jistota.
Sotva se Ninn přikrčil, já jsem vyrazila skrčená. Snažila jsem se pohybovat po špičkách a jít potichu a rychle. Takže jsem na chvíli přestala kontrolovat prostor za námi, abych se mohla soustředit na to, abych o nic nezakopla a dávala pozor na cestu před sebou.

[Jordi Linx]

Garqi, Základna v hoře:
Chvilku ti trvalo si uvědomit, že nosítka zamaskujete na vaší pozici, ale nakonec jsi to také provedla a poté jste pokračovali dál bez jakékoliv připomínky od rytíře.

Klíčovým bodem mělo být přeběhnutí, aniž by jsi vytvořila nějaký hluk a to ideálně ve správné chvíli. Protože strážný nedával příliš velký pozor, tak jsi si teoreticky nemusela dávat příliš velký pozor na svůj profil, ale i tak jsi celý přeběh absolvovala skrčená. Výsledkem bylo, že ses dostala až k Ninnovi bez jakýchkoliv potíží a on na to souhlasně pokynul. Následně se k tobě naklonil a hodně tichým hlasem ti pošeptal.
Až ti dám signál, tak seskočíš a vběhneš do chodby. Po pár metrech by měla být menší záhyb, za kterým už budeš dobře krytá. Tam na mě počkej, pokud nebude zapotřebí se ukrýt někam jinam,
pověděl ti nadcházející část plánu a čekal, jestli nebudeš mít nějakou otázku řečenou podobným způsobem. Úmyslně se navíc posunul tak, abys mluvila směrem od strážného se stájníkem. Sice by to mohlo být považováno do jisté míry i za paranoiu, ale dobře jsi věděla, že spousta rytířů podobné věci dělala prakticky ze zvyku a ze cviku. Příprava na dopadení malé ryby tak byla pro některé stejně důležitá, jako třeba na neutralizaci celého kartelu pašeráků ryllu.

Rytíř nyní počkal, až se nachystáš na místo, odkud posléze provedeš seskok a bude vidět, že jsi připravená. Nebylo pochyb o tom, že hodlá něco provést s pomocí Síly. Jakmile jsi byla připravena, tak ti mávl rukou, že můžeš vyrazit.

[Hayasan]

Garqi, Základna v hoře:
Bezhlučný pohyb pro mne nebyl až zas tak velký problém. Tedy za předpokladu, že jsem byla na nějakém krytém místě, kde se nevyskytovaly takové zrádné věci jako suché větvičky, štěrk a obyčejný rostlinný pokryv. Sotva jsem se dostala k rytířovi, ihned jsem byla instruována ohledně chvil následujících. Ta Ninnova opatrnost mi nevadila. Ba naopak. Já ji vítala, protože opatrnosti není nikdy dost (tedy za předpokladu, že vědomě neriskuju, ale to už je o něčem jiném). To, co mi ale fakt vadilo, bylo to, že jsem už zase nebyla informovaná o dalším postupu.
Když byl schopen říct mi všechny instrukce, mohl dodat větu o tom, co bude dělat.
S mírným zamračením jsem přikývla a odvrátila se od Ninna. Sotva mi neviděl do obličeje, tak jsem si našla vteřinku, abych protočila oči nad jeho chováním.
To jako dělá naschvál, nebo si to jenom neuvědomuje? Jestli se snaží procvičovat mou trpělivost, tak to by si měl nechat pro Sallwits.
Dál jsem se už rytířovou příšerností zabývat nemohla, protože mne čekal běh za záhyb, což mi v podstatě jenom potvrdilo to, že se rytíř dostal daleko dál než já, jen mi o tom neřekl ani slovo, zatímco já hlášení podala kompletní.
Bez jakékoliv otázky jsem se tedy nachystala na seskok. Ne že bych se nechtěla zeptat, co to Ninn bude vyvádět, když sám mlčel, ale nechtěla jsem být seřvána, že zdržuju, a že bych to věděla, kdybych se neflákala. Jen jsem si pomocí Síly pokusila ještě zkontrolovat, že za daným záhybem nikdo není. Pokud by tam byl, tak by Ninnův plán nebyl uskutečnitelný a co hůř, vběhla bych mu rovnou do náruče.
Jakmile mi dal Ninn příslušné znamení, neváhala jsem a skočila. Pokud to jenom trošku šlo, snažila jsem se dopadnout na špičky nohou a v případě, že bych ztrácela rovnováhu, byla jsem připravená pomoci si rukama a jednoduše získat rovnováhu pomocí prstů položených na zem. Kolem sebe jsem se prakticky nedívala, hned jsem se totiž snažila běžet za daný záhyb. A tentokrát jsem nebyla přikrčená, protože má velikost v tomto případě snad ani nehrála roli. Snažila jsem se být rychlá a tichá, ostatně, jako po celou dobu naší mise. Jen nyní jsem se pomocí Síly snažila sledovat veškeré své okolí tak daleko, jak jsem jenom zvládla a neupřednostňovala jsem žádný směr. Teď jsem se na Ninna moc spoléhat nemohla.
V případě, že jsem doběhla za záhyb v pořádku (a nikdo tam nebyl), tak jsem přidřepla v blízkosti stěny a pokud možno ve stínu (jestli tam nějaký byl), abych nebyla až zas tak nápadná.

[Jordi Linx]

Garqi, Základna v hoře:
Trochu ti vadilo, že ti nebylo do každého písmenka řečeno, co přesně se bude dít, nebo co má Ninn v plánu, ale nechala sis to pro sebe a prozatím jsi následovala jeho instrukcí. Nachystaná jsi tedy čekala, dokud jsi nedostala signál a odrazila se dolů nehledě na to, co by mohlo přicházet zpoza tvých zad. Soustředila ses především na to, co bylo před tebou a hlavně na to, co tam zatím nebylo. Díky Síle jsi dobře věděla, že se nemusíš obávat nikoho před sebou a bez obav jsi tedy tím směrem mohla vyrazit.
Při dopadu jsi zaslechla zaržání ze stáje, jak se jeden z tvorů rozhodl projevit a to bylo v podstatě vše, co se odehrávalo do doby, než ses dostala na svou pozici. Žádný výrazně hlasitější zvuk nebo cokoliv jiného se neodehrálo, každopádně rychlá kontrola ti prozradila, že jsi nebyla spatřeně ani zaregistrována.

O krátkou chvíli později seskočil neslyšně Ninn a jedním dalším skokem se dostal do stínu a hned potom rychle doběhl k tobě. Oba jste se tak společně přes úvodní stráž a měli jste nyní základnu před sebou. Stejně jako před chvíli se k tobě hodně těsně naklonil:
Půjdu vpředu, ty nám hlídej záda. Kdyby cokoliv, dej vědět. Teď hledáme cely,
rozdělil jasně úkoly a to v krátkých stručných větách, aby zbytečně nemluvil příliš dlouho. Počkal si poté, zda-li mu souhlasně přikývneš a byl připraven tichým krokem vyrazit při stěně vpřed do nyní již slabě osvětleného tunelu. Na stropě byly totiž v relativně pravidelném intervalu pověšena světla spojená vodičem, který jim sloužil jako zdroj energie.
Při rozhlížení bys mohla poznat, že tady už tunel nebyl upravován do takové míry jako hlavní příchodová cesta, ale pouze trochu rozšířen a na některých místech vyhlazen. Naštěstí pro vás tu také nebyly žádné další stopy po bezpečnostních systémech.

Po chvilce jste dorazili k rozbočce a Ninn se na chvilku zamyslel, než se rozhodl vyrazit po té levé. V pravé jsi vycítila nějakou osobu pomalu kráčející k vám, zezadu jste pak měli i nadále krytá záda. Nebylo pochyb o tom, že Ninn si pro navigaci nějakým způsobem pomáhá Sílou, jen nebylo jasné, jak přesně.

[Hayasan]

Garqi, Základna v hoře:
Při čekání na Ninna jsem měla možnost zaslechnout v podstatě jenom toho tvora. Trošku jsem se usmála, protože rytíř měl asi podobný nápad jako já. Zaměstnat ty muže jejich vlastními zvířaty.
Také ho tahal za ocas, nebo přišel na něco geniálnějšího, na co by někdo jako já, zcela určitě nepřišel?
Povzdechnout jsem si nemohla, takže jsem se jenom zhluboka nadechla. Jo, tento úkol s Ninnem zcela jistě narafičila Temná strana Síly, protože je to čiré utrpení. Nešlo o to, že mi Ninn neoznámil každé písmenko ze svého úmyslu, ale spíše o to, že on mi neřekl vůbec nic. A pokud ano, tak se jednalo jen o hrubý obrys, který navíc podpořil argumenty typu „uhlazenosti stěn“.

Sotva Ninnoušek také přiklusal, už zas se ke mně nakláněl. Tedy, chápala jsem to. Bezpečnostní opatření a byla by fakt blbost, kdyby na mne instrukce hulákal, ale to neznamenalo, že nenarušoval můj osobní prostor, což mi začínalo pomalu lézt na nervy. Ne že bych především nějakého toho padawana neobjímala, s Kachonem jsme v dobách nedávných sdíleli i jedno lůžko, ale zrovna Ninn se začínal řadit k Jediům, u kterých mi to začínalo vadit a nebýt toho, že jsme na misi a je to z hlediska bezpečnosti nezbytné, zcela jistě bych ho požádala, aby to buď nedělal, nebo omezil na nutné minimum.
Na instrukce jsem sice přikývla, ale trošku jsem pozvedla obočí.
Jaképak hledání? Prostě půjdeš směrem Sallwits. Když něco hledáš, tak vůbec netušíš, kde to je. Tady jde spíše o nalezení cesty než hledání cíle.
Přirozeně, že jsem nezačala Ninna poučovat. Toto slavné hledání jsem teda nechala plně v rytířově režii. Ať se chlapec snaží, když prozatím jsem tu stejně tak nějak navíc.
Sotva jsme vyrazili, tak jsem pomocí Síly začala hlídat naše zadky. Dokonce jsem si i trošku vylepšila sluch kvůli droidům, které je velmi obtížné zachytit a to, že já je neviděla, vlastně nic neznamenalo. Nestála jsem o nějaké překvapení, které by mohlo být zapříčiněno mou malou pečlivostí. Pokud by k něčemu mělo dojít, ať je to raději Ninnova chyba.

Trvalo to jen malou chvíli, než jsme dorazili k místu, kde se chodba větvila a já nad rytířovým váháním trošku zakroutila hlavou. Já bych nad něčím takovým nepřemýšlela a šla doleva rovnou. Neriskovala bych, že nás ten tvor vpravo zahlédne už zdálky a třeba jenom křikem varuje své přátele, i kdybych přítomnost Sallwits cítila spíše zprava.
Ninnouši, starouši, ty jsi fakt totální bantha… myslíš si, že silou své mysli vytvoříš další cestu? Přinejhorším se vrátíme, ale spíš si myslím, že k těm tvým celám povede nějaká další cesta. Což mi připomíná, pokud tam jsou cely, proč toho významného zajatce dávat úplně jinam? Proč mu prostě nevyhradit speciální celu, i kdybych měla ostatní zmáčknout? Tady fakt něco nehraje, a jestli se ti, otrapo jeden, něco stane, tak tě vzkřísím jenom proto, abych tě mohla nakopat.
Ninna jsem tedy následovala tam, kam bych šla i já, leč bez přemýšlení a váhání. A já se už nemohla soustředit na nic jiného, než na naši bezpečnost. Svůj sluch jsem se ale pokusila posílit ještě více, protože od této chvíle se za námi mohlo vynořit prakticky cokoliv. Nicméně ten prostor za námi jsem dále sledovala také pomocí Síly.

[Jordi Linx]

Garqi, Základna v hoře:
Předávání instrukcí se ti nezdálo úplně ideální a příjemné, ale chápala jsi jistou nutnost situace a nijak ses k tomu tedy nevyjadřovala, i když sis jako obvykle myslela svoje. Instrukce jsi přijala se svým klasickým duševním komentářem a pokračovala jsi v rytířových stopách.
Po odbočce jste pokračovali rovnou chodbou dále rovně, než jste dorazili k tunelu, který se větvil doleva a podle pozice holek, kterou jsi byla schopna vycítit i ty, by se mohlo zdát, že by to mohla být ta správná cesta. Ninn se však jen na chvíli zastavil, zkoumal okolí v Síle a nakonec pokračoval dál směrem rovně. Za sebou jsi zatím vnímala stejného muže, kterému jste se předtím na odbočce vyhnuli, ale rozestup se pomalu zvětšoval, dokud se Ninn nezastavil a nepřikrčil u protější stěny poté, co ti naznačil, abys přeběhla k němu. Dorazili jste k další odbočce a podle toho, co jsi mohla vidět, tak vedla opět doleva a trochu dolů. Každopádně v cestě tam byla nějaká živá bytost, kterou Ninn zaregistroval a nyní nejspíše přemýšlel jaký nyní zvolit přístup.

Po krátké chvilce se natočil k tobě a přišel blíž, abys ho mohla slyšet stejně jako předtím.
Musíme tudy, ale není kudy obejít. Neutralizuju ho a pak ho někam uklidíme,
informoval tě tiše a nijak se nevyjádřil k muži, který se k vám nyní blížil zezadu, což předtím definoval jako tvou starost. Počkal nejprve, jestli se nerozhodneš něco sama podotknout nebo říci, jinak se hodlal chystat ke svému útoku a to nejspíše nejprve vyčkáním na vhodný moment, kdy bude moci vyrazit kupředu a dotyčný bude dávat co nejmenší pozor.

[Hayasan]

Garqi, Základna v hoře:
Ne, Ninnovo uvažování jsme vážně moc nechápala. Ale doufala jsem, že má aspoň nějaký plán, se kterým se jaksi pozapomněl podělit. Kdybych se mohla rozhodnout, jdu vlevo, ale jen Síla ví, jestli tam nešel Ninn z nějakého logického důvodu, nebo jestli se jenom pokouší sázet na divočejší kartu.
Ale možná se chová logicky. Co když zleva cítí nějaké nebezpečí nebo přítomnost dalších osob?
Předek jsem nechávala na starosti Ninnovi, dokonce jsem si to ani sama pomocí Síly nezkontrolovala a neukojila jsem svou zvědavost. Sice mne to zajímalo, ale fakt bych nechtěla, aby nás kvůli mé chvilkové nepozornosti někdo překvapil. Takže jsem poslušně dál hlídala svěřený úsek a dál jsem si hrála na nedobrovolný a mírně otrávený rytířův ocásek.
Jakmile se Ninn zastavil a přikrčil, bez říkání jsem udělala to samé. Vydechla jsem si. Chvíli trvalo, než Ninn promluvil a já dvakrát zamrkala, abych zjistila, jestli to jako myslí vážně.
No neke! To jako vážně? Ty jsi fakt malý génius! Na to jsi přišel sám a za takovou chvilku?
Ninn měl světlé chvilky a některé jeho fyzické a Silové dovednosti byly dost dobré a v některých ohledech i inspirativní, ale co se myšlení a přemýšlení týče, tak mi začínal pomalu připadat trošku pomalejší. V této domněnce mne podporovala i jeho mírná neobratnost při naší hádce, kdy se mne snažil přehádat těmi nejméně podstatnými argumenty.
Jistě, nicméně počítejte s možností, že možná bude třeba schovávat dvě těla. Někdo za námi pořád jde, a jestli na té poslední křižovatce od nás neodpojí, budu mít práci. V každém případě běžte a já se o něj když tak postarám,
naklonila jsem se k Ninnovi a snažila se dýchat co nejméně, abych necítila jeho tělesnou vůni. Já si sice také nečistila zuby, účinnost mého deodorantu možná vyprchala a voňavku jsem na tento typ mise nepoužila, takže po kytičkách zřejmě nevoním, ale čuchat Ninna jsem vážně nechtěla. A bylo mi zcela fuk, jestli si všimne, že z jeho odéru zrovna nadšená nejsem.

Jakmile se Ninn vydal za úkolem, který s takovými obtížemi vymyslel, já si hned vybrala tu stěnu, kterou bych mohla být lépe krytá. A bez skrupulí bych v rámci svého maskování, co se zadního směru týče, klidně i popošla pár kroků. Na rozdíl od Ninna jsem na to nechtěla jít takto přímo. Omračovat jsem nikoho pomocí Síly ještě neuměla, pokud tedy ten někdo nedostal ránu do hlavy před tím, než jsem na to s velkou slávou šla.
Zatímco jsem tu bytost pomocí Síly sledovala, pomocí svých očí jsem hledala nějaký větší kámen, úlomek kovu, cokoliv… co bych k tomu neznámému mohla pomocí Síly při zemi dopravit a majznout ho hezky ze zadu po palici. Nebo jsem také myslela, že bych toho chlápka mohla pomocí Síly pořádně praštit do hlavy, asi stejným způsobem, jako když se dává pohlavek, jen bych použila daleko větší sílu. V obou případech jsem byla připravena ho pomocí Síly zachytit, kdyby dělal hluk.
V případě, že bych nic nenašla nebo tento druh plánu by byl z nějakého důvodu neuskutečnitelný, plánovala jsem, že mu sevřu pomocí Síly nejen nosní dírky, ale i rty hezky k sobě, aby nemohl dýchat. Počítala jsem s tím, že by mohl začít dělat hluk a byla jsem na to připravená.
Jestliže by nefungovalo nic z toho, byla bych nucená se přikrčit na nějakém vhodném místě, po kterém bych se rozhlédla, a řešila bych to hezky ručně. Do toho se mi ale moc nechtělo, protože jsem si v tomto ohledu nikdy nebyla moc jistá a vždycky jsem se raději spoléhala na něco jiného. Stejně bych se ale snažila odvést pozornost té bytosti, ale to by záleželo na mnoha faktorech.
Jestli se chlápek od nás odpojil, či to Ninn zvládl fakt rychle a nemusela jsem ho řešit… tak to potom byla úplná pohodička, opírala jsem se o stěnu, kontrolovala jsem okolí a uvažovala jsem o tom, jak se zeptat mistra Siliina na Ninnovu inteligenci, aniž bych byla seřvána.

[Jordi Linx]

Garqi, Základna v hoře:
Odkývala jsi, že necháváš na Ninnovi "vyčištění" vaší cesty, a věnovala ses krytí vašich zad. Cíl nekráčel vyloženě rychle, takže vás rozhodně nesledoval, ale stále se s jistotou blížil.
Plán s kamenem jsi mohla hodně rychle zapomenout, protože se poblíž nikde nic neválelo, maximálně nějaký ten prach. Kamení samo o sobě tu nejspíše poklidili při vyspravení nebo úpravě chodeb a mohlo tu zůstat maximálně pár nějakých mikrokamínků, které by však nic neřešily. Chystala ses tedy na nějaký úder pomocí Síly, nebo případně chvat, jenž by dovedl dostat dotyčného do bezvědomí nebo jej jakoukoliv měrou neutralizovat.
Celé tohle jsi nerozmýšlela příliš dlouho, než jsi pocítila menší šťouchnutí v Síle, kdy nebylo pochyb, že patřilo Ninnovi. Opatrně jsi tedy nahlédla do chodby, kde předtím byl strážný a spatřila Ninna, jak naznačuje, že můžeš jít za ním. Strážného měl přehozeného přes rameno, rozhodně ve stavu bezvědomém, a byl připravený pokračovat dál.
Dle toho, co jsi mohla zahlédnout, tam nebyla žádná stopa po krvi a vlastně jsi neslyšela ani žádný hluk, natožpak nějakou ránu, která by dopadla. S jistotou jsi mohla pouze říct, že se to Ninnovi povedlo bez nějakého výraznějšího vzbuzení pozornosti.
V chodbě před sebou jsi pak mohla vidět i místo, kde bys při dobrém zmáčknutí mohla nepozorovaně čekat až k vám dorazí váš stín zezadu a pak na něj udeřit. Vlastně bylo na nyní jenom na tobě, pokud jsi chtěla pronásledovatele zpacifikovat, nebo by ses rozhodla následovat rytíře rychlým krokem a doufat, že váš stín půjde tentokrát rovně a přestane vás takto "ohrožovat" a hrozit vyzrazením vaší přítomnosti.