Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- hyperprostor:

Zásoby potravin byly, asi jako jediné zásoby na lodi, kdesi ve zlatém středním stavu, málo na to aby nebylo co doplňovat, ale moc na to, aby si bylo na co stěžovat, takže tvá večeře zahrnovala co jen sis přál. Spolu s pohodlím a klidem kokpitu to bylo takřka idylické, před očima se ti míhal vesmír v jakémsi abstraktním uměleckém díle, smysly se ti opíjely dobrým jídlem a svaly si hověly v pohodlí širokého křesla. Ani ses nenadál a už ses toulal světem snů, krásných i divokých snů. Nebylo divu, že do některých se ti vloudily události posledních dní, ale než stihly napáchat nějakou škodu na tvém spánku, objevila se Miat a sny byly rázem o poznání milejší.

Další den a půl proběhl v podobném duchu. Miat tvé přeřeknutí buď nepostřehla, nebo jej ignorovala a většinu svého času trávila přípravami. Zdálo se, že nad něčím úporně přemýšlí, neboť jiný logický důvod proč vyčistit třikrát po sobě obě zbraňové věže, tedy jejich zevnitř přístupné části, jsi nenašel. Podobně se chovala i ke svému arzenálu ve skladu, který se po pár hodinách blýskal tak, že zabíjel už jen odlesky. Jistě, Miat si na svých zbraních dávala záležet vždycky, teď to ale jednoznačně přeháněla. S tebou se bavila normálně, taková ta běžná konverzace posádky jedné lodi, ale z brnění za celou dobu nevylezla. Dost času trávila u Inyri, kontrolovala její obvazy, hlídala jestli nenabyla vědomí, případně se starala o to nejnutnější pro malou. Dokonce se jí jednou povedlo, donutit tě jí nakrmit, zatímco znovu obvazovala jedno z Inyriných zranění. Děvčátko si na nové prostředí zvyklo nebývale rychle a bylo jisté, že se jí tu začíná líbit. Dokonce ses jí líbil i ty. Usmívala se na tebe ještě dříve, než uviděla láhev proteinové kaše, jejího oblíbeného jídla. Měla ohromné pronikavé blankytné oči a na hlavě lehký porost světle hnědých vlásků. Byla vitální, zvídavá a s apetitem blížícímu se tvému, byla to krásná holčička a tak čistá.

Co... Co se stalo? Au!
Ozval se třetí den konečně Inyrin hlas. Právě jsi je "hlídal" ty, takže otázka padala na tebe i když mířená byla čistě obecně. Inyri se okamžitě zkoušela zvednout, což skutečně nebyl dobrý nápad, to ostatně zjistila sama ve vteřině. Bolestí hlasitě zakňučela a zkřiveně se zašklebila.
Malá! Co je s malou?!
Vyhrkla najednou Inyri když si plně uvědomila realitu a nejspíš začala vzpomínat. V jejích očích se zračil nekonečný strach, strach z odpovědi, strach z neznáma. Rychle začala točit hlavou, muselo to bolet ale na to nedbala, snažila se jí najít, najít kohokoli. Našla tebe, byla plná otázek, její oči ti jich položily sto.

Teprve když malou uviděla se uklidnila, rezignovaně se položila zpátky na postel a úplně ignorovala, že se jí deka sesunula z nahých prsou které se teď divoce pohupovaly jejích dechem. Měla pevně zavřené oči a lehce se jí hýbaly rty, odříkávala nějakou modlitbu, nebo možná děkovala bohům, nebylo slyšet slova.
Kde jsme?
Zeptala se nakonec a ohromně, i když ne zrovna účinně, se snažila aby se jí nechvěl hlas. Miat se zatím neukázala, ale nebylo těžké si představit že se potuluje někde okolo a čeká, jak se situace vyvine, koneckonců byl jsi to ty kdo k Inyri mohl cítit dluh.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- hyperprostor:

Kdyby si to radši se mnou rozdala, místo toho neustálýho píglování a leštění zbraní.

Zakroutil jsem nejednou hlavou nad tím, jak Miat neustále opečovávala své smrtící nástroje, ale radši jsem nic neříkal, protože by to bylo určitě zbytečné a navíc by se mohla naštvat. Nějaký ten čas jsme také strávil s Inyry její malou, kterou jsem si za těch pár dní docela oblíbil a možná jsem i trošku změnil svůj negativní vztah k malým dětem. Ne teda že bych nějaké chtěl mít, ale že mi tohle konkrétní mrně na palubě zas až tolik nevadí.
Když se konečně probrala i Inyry (bohužel zrovna, když jsem u ní byl já), zdálo se, že je zase všechno tak, jak má být. S drobným problémem, ještě jsme to neukončili. Když sebou Inyry začala šít, tak jsem ji ihned začal uklidňovat celkem milým hlasem.

Neboj se, všechno je v pořádku, všechno ti řeknu. Ale lež v klidu, ať si něco neuděláš!

Poslední větu jsem vyřkl přísně a rozhodně a i přes to, že byla Inyry hodně pěkně vyvinutá, jsem vzal deku a znovu ji přikryl. Přeci jenom jsem si dělal zálusk na Miat, a ta se mohla kdykoli objevit.
Poté, co jsem ženu přikryl, jsem začal odpovídat.

Miat stihl.. rozmazat hlavu tý děvky po stěně lodi dřív, než nás ta svině stačila oddělat. Zkrátka je po ní, ale nebejt tebe, tak už bych tu nebyl. Díky.

Po oznámení konce vražedkyně jsem Inyry, na můj vkus, celkem procítěně poděkoval za zdržení vražedkyně, čímž mi vlastně zachránila život. Potom jse pokračoval dál.

Malá je úplně v pořádku, dokonce to vypadá, že se jí u nás i celkem líbí. Krmíme ji a staréme se o ní, jak jen dokážem, ale přeci jenom nejsme chůvy ani rodiče, takže se dej pěkně rychle do pořádku, ať se o ni můžeš starat sama.

Zažertoval jsem a přitom si vzpomněl na chvíli, kdy mi Miat vyčítala, že není žádná chůva. Následně jsem skončil informací o naší poloze a cíli letu.

Právě jsme v hyperprostoru nedaleko Abregado-rae, mysleli jsme, že bychom se tam mohli na chvíli schovat, než se z toho vylížeš. A pak si můžem udělat výlet na Bespin.

Domluvil jsem a usmál jsem se na ní. Potom mě napadlo, že by možná malou chtěla vidět víc zblizka, a tak jsem ji opatrně vzal a posadil si jí na klín, kde na ní mohla Inyry dobře vidět. Dal bych jí ji přímo, ale vzhledem k jejím zraněním by to nebyl zrovna nejlepší nápad.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- hyperprostor:

Inyri se konečně úplně uklidnila, vlastně zase začala vypadat v bezvědomí, oči měla zavřené, nejspíše bolestí, mělce dýchala a takřka se nehýbala. Otevřela oči, dívala se přímo před sebe na strop nad sebou.
Já vždycky dělala pitomosti, tak si tu pomoc neber moc osobně.
Vrátila ti tvůj žert ve stejném duchu.
Děkuju.
Řekla najednou zcela vážně a bylo vidět, že tohle neříká často.
Na chvíli se stáhnout je dobrý nápad.
Změnila okamžitě téma.
Zatím by nás neměli hledat, takže pár týdnů máme. Ale tolik času nepotřebuju.
O tom posledním šlo pochybovat, většina lidí v Inyrině stavu by těch pár týdnů potřebovala k tomu, aby se vůbec postavilo. Ale ona nebyla většina lidí.
Řekni svému společníkovi, že má mou úctu. Jen málo lidí se jí dokázalo vůbec postavit.
Dodala a otočila hlavu k tobě. Když uviděla malou, hrající si na tvém klíně se svazkem klíčů, rozzářily se jí oči a jemně se usmála.
Vypadá tak klidně.
V Inyrině hlase a pohledu byla hořkost vzpomínek a zklamání míšené s nekonečnou láskou a radostí.
Jak ráda bych jí viděla vyrůstat...
Dodala zamyšleně, najednou si ale uvědomila okolnosti a znovu nasadila tvrdý výraz.
Ale takhle to bude nejlepší pro všechny.

Chce s tebou mluvit nějaká kontrolka.
O původci zastřeného reproduktorového hlasu nebylo třeba dlouho přemýšlet, jedinou otázkou jež se tak nabízela bylo, jak dlouho už Miat v těch dveřích stojí.
Myslím, že je to navigace.
Doplnila vysvětlení, vysvětlení které nebylo dobré ignorovat.

Kontrolka vyžadující si tvou pozornost byla skutečně z panelu navigace, byly to dálkové senzory které se pro jednou rozhodly dělat svou práci a teď hlásily mohutný zdroj gravitace přímo před vámi. Na Abregado-rae to bylo trochu brzy i když dost blízko, ale především to byla gravitace srovnatelná s menší hvězdou, no vlastně klidně s větší, o dost větší, hvězdou, takže nejspíš nic dobrého. Možností také nebylo zrovna tucet, z takovéhle vzdálenosti a při vaší rychlosti jsi vlastně taktak stihl skočit do normálního prostoru, než jste vletěli do...
V tom byl vlastně ten problém, podle senzorů by přímo před vámi měla být přinejmenším černá díra, ale před tebou teď bylo jen prázdno. No vlastně ne tak docela, v dáli před vámi se rýsovala rudá hvězda Anza se svými oběžnicemi, ale dost daleko na takovouhle šílenou reakci senzorů. Ty si mezitím našli něco nového k hlášení, přítomnost několika kovových předmětů se zdroji energie obecně známějších jako lodě, přesněji stíhače V-19. Bylo jich šestadvacet a hnaly se přímo k vám.

- Tady obrané síly systému Abregado, s kým jste? –
Hlas ve vysílačce byl mladý, těžko plnoletý a forma napovídala, že nejde zrovna o diplomata. Nejspíš šlo o nějakou narychlo slepenou obranou milici, pokus jak ustát bouři mezi Republikou a Impériem aniž by rozdrtila bezbranné světy jako Phu, složenou z toho co kde sebrali a v tomhle případě i z gravitační studny. Na druhou stranu tohle nebyl Coruscant, tohle bylo Abregado-rae, přístav pašeráků a spodiny z půlky galaxie, takže tohle uvítání mohlo znamenat skoro cokoliv.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- hyperprostor:

Právě jsem chtěl něco odpovědět Inyry, když mě náhle vyrušila Miat s možná trochu znepokojivou zprávou. Odložil jsem tedy malou a rychle jsem se vydal do kokpitu, protože s navigací obvykle opravdu nebylo úplně radno si zahrávat.

Zas ňákej problém, já se na to vyseru.

Zaklel jsem po cestě do kabiny, abych rychle zjistil, oč jde. Z toho, co jsem viděl mi tak trochu šla hlava kolem. Nejprve jsem nenašel žádné uspokojivé vysvětlení, a tak jsem se začal trochu uklidňovat tichým brbláním.

Už je to zas rozbitý nebo co, krám jeden, takhle člověka strašit.

Poté mi však došlo, že by se mohlo jednat o gravitační studnu, což taky nebyl nic extra skvělého. To už jsem však objevil něco v tu chvíli závažnějšího, co chyba rozohodně nebyla, a tak trochu jsem se lekl. Když se však ozvalo vysílání, celkem to ze mě spadlo. Bylo zřejmé, že imperiální síly to nejsou a jinak se celkem nebylo čeho bát.

Tady kapitán Frye Gordon, obchodní loď Lisa. Nejsem, k sakru, s nikým! Vypadá snad mojek rásná loď jako nějakej blbej star destroyer nebo TIE? Nebo snad jako nějakej rybáckej křizník?

Celkem jsem se do milicionářského pilota obul a doufal jsem, že mu nerupnou nervy a nezačne po mě střílet. Miat je sice dobrá střelkyně, ale 26 stíhaček by mohl být problém i pro ni.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Abregado-rae:

- Nezávislá obchodní loď? -
Ozvala se odpověď otázkou a ne zrovna milým tónem.
- Tak zaprvé, ta vaše popelnice vypadá jako leccos, třeba jako sabotér, nebo přepadová loď, měli jsme tu už takový. A jestli jste obchodní loď, tak co vezete nebo kam? –
Mladík měl možná mléko na bradě, ale nejspíš by se s ním nikdo nemohl hádat o tom co zažil. Určitě jste nebyli první návštěva Abregado-rae a nejspíš měli důvod použít gravitační studnu, takže ta před vámi nebyla z nejvítanějších.

Nějaký problém?
Zapraskal interkom a kontrolka střeleckých věží se rozsvítila. Miat byla na svém místě a věže, zatím nenabité aby nebudily nevhodný dojem, se otočily aby si prohlédly situaci.
Páni, uvítací výbor. Máme problém?
Otázka to byla hluboká a na tvé odpovědi nejspíš závisel nejeden život tam venku, věže se totiž zastavily sledujíc trajektorii hned několika stíhačů.

- Nabíjíme zbraně! –
Ozval se výhružně mladý velitel, ale v hlase měl i notnou dávku nervozity. Téměř jistě seděl v jednom ze zacílených strojů a díky již dost zmenšenému odstupu věděl o své pozici. Výhružka to totiž byla zcela zbytečná, senzory Lisy už delší dobu hlásily připravenost stíhačů k palbě, takže nebylo co nabíjet. Naopak panel generátorů se teď rozblikal studeným startem palebných věží, Miat jen čekala na rozkaz nebo důvod s prstem na startéru a připravenými zbraněmi. Navenek senzory neviděly nic, ale stačil jediný její pohyb ruky a během vteřiny se mohlo okolí Lisy zaplnit září blasterových střel.
Čekám.
Ohlásila ujištění, kdyby sis situace náhodou nevšiml.
Jestli to začne, jdi doprava.
Dodala rychle, i když to nevypadalo že tu má někdo zájem něco začínat.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Abregado-rae:

To bude dobrý, tady se dneska střílet nebude Miat.

Uklidnil jsem svou společnici a sám jsem byl jenom lehce nervózní, nedovedl bych si představit, že by na nás skutečně zaútočili. Přesto na to byli připraveni, a tak bylo třeba je přesvědčit, že útočit nemusí. Proto bylo na čase přemluvit holobrádka.

Jo, ty génie, jsme nezávislá obchodní loď, i když Republika nám dluží nějakou tu službičku, to je fakt. Rozhodně se tu s váma ale nechci pouštět do křížku, věř mi, že tahle popelnice, jak ty říkáš, už zažila leccos a hodně toho vydrží. Navíc můj střelec už si pár dní nic nezastřelil a má z toho absťák, takže by pro dobro nás všech bylo výhodnější nechat zbraně zajištěný, co ty na to?

Moc jsem se se svým projevel napáral, a tak jsem doufal, že mu to nebude nějak zvlášť vadit. Každopádně jsme byl připraven manévrovat podle Miatiných pokynů, ale doufal jsem, že k boji nedojde. Ve svém proslovu jsem totiž ještě pokračoval.

Abregado-rae bejval krásnej zapadlej hvězdnej přístav takovejch jako jsem já. Neříkejte mi, že se s ním stalo něco nekalýho. Míval jsem tu spoustu kámošů a zašívával jsem se tu ještě dřív, než ty ses vůbec narodil. A něco takovýho mám v úmyslu províst znova. Na pár tejdnů. Tak co kdybychom se tady přestali handrkovat a vy mě eskortovali dolů na nějakou rampu a celou cestu mě měli pod dohledem?
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Abregado-rae:

Po chvíli ticha vysílačka přece zapraskala odpověď.
- Ehm... Tak fajn, leťte! –
Veliteli hlídky tvé vysvětlení asi stačilo, nebo usoudil že z vaší návštěvy mu nehrozí takové riziko jako ze střetu s ní. V každém případě vás nechali proletět a dokonce vás ani neeskortovali, jen rozloučení bylo tak příjemné jako celý váš rozhovor.
- Víte, teď je všude pěknej bordel a my musíme dohlídnout na bezpečnost, to je všechno. Takže příště trochu míň zvostra a víc vysvětlování by neškodilo. –
Vysílačka se odmlčela, ale po chvilce v ní zacvakalo a širokopásmový přijímač našel spojení na jiné frekvenci. Byl to tentýž hlas.
- Napadlo mě, že lidi jako vy budou mít vysílačku nastavenou na projíždění frekvencí. Chtěl jsem vám jen dát dobrou radu, soukromě. Být vámi se o ničem podobným na planetě nezmiňuju. Abregado-rae už dávno není čím byla, nová vláda dělá co může aby planetu "vyčistila". Jediný čeho docílili jsou problémy a chudoba, ale činí se, tak pozor na jazyk. –

Stíhače nezávisle na vás zamířily k něčemu co se o chvíli později vyrýsovalo i na vašich senzorech. Byla to síť několika obřích platforem, platocelových kruhů rozmístěných ve formaci pro pokrytí prostoru stíhači krátkého doletu. Netrvalo dlouho a uviděl jsi je přímo, bylo to poprvé co jsi je viděl takhle zblízka, ale okamžitě jsi je poznal i přes jejich značnou úpravu, další z pozůstatků staré války a dědictví pašeráků, pirátů a rebelie imperiální války, lodi třídy Lucrehulk. Nebo alespoň něco z nich, provizorní stanice slepené z vnějšího hangárového prstence lucrehulků, ale s plným vnitřkem tvořeným obytnými, senzorovými a zbraňovými moduly a obřími různorodými generátory ve středu. Další důkaz vynalézavosti z nouze situace, kdy cestou k obraně může být i vyrabování vesmírných vrakovišť.

Nadále si vás už nikdo výrazněji nevšímal a tak se po pár desítkách minut uspaly i věže jejich obrněná obsluha se objevila v kokpitu.
Měl pravdu. Všude je teď pěknej bordel.
Nebylo to víc než suché konstatování situace na něž nebylo třeba reagovat a Miat na reakci ani nečekala.
Inyri vypadá v klidu. Zdá se, že jí nebudeme muset ani tolik hlídat, co myslíš?
Otázka to byla asi taky dost řečnická, protože představa že Miat přestane dávat na Inyri pozor byť jen na moment byla nepředstavitelná pro každého kdo znal Miat déle než hodinu, takže šlo nejspíš jen o další pokus o zjištění tvého názoru.

Bezpečnostní opatření Abregado-rae vám cestu dost protáhly, jistě nebylo to pro vás nic světoborného, několik hodin maximálně den navíc místo pár vteřin, ale i tak to nebylo příjemné. Zvláště pak z pilotního křesla, do kterého tě tato opatření upoutala, ani Lisa z nich nebyla zrovna nadšená a její motory jedoucí na plný výkon si dost stěžovaly. Jako náhrady se ti dostalo ale pohledu na generátor gravitační studny zapuštěný, nebo spíše polepený vesmírnou stanicí, nespíš poslední vlnou obrany, podobných zařízení muselo být v soustavě několik, tvořících dohromady celkové pole odříznutí soustavy od hyperprostoru. Lisin senzorový potenciál nestačil na obsažení celého rozsahu pole, takže jsi s jistotou nedokázal říct zda tato obrana nějak ovlivnila i hlavní obchodní trasu ale logicky se o tom dalo pochybovat, nicméně lokální obrana to byla impozantní.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Abregado-rae:

Jasný a díky, už se těším, až se projdu do přístavišti!

Ukončil jsem formální rozhovor a začal jsem navádět loď pěkně směrem k planetě a ke hvězdnému přístavišti, kde bychom se mohli snad na pár týdnů zašít, doplnit zásoby a připravit se na další cestu. Nečekal jsem, že se hlídka ještě ozve, a tak mě to následně docela překvapilo. Měl pravdu, vážně jsem si docela pustil hubu na špacír, ale zas na druhou stranu, kdo moh tušit že tahle planeta už není taková díra jako bejvala.

Díky za radu kámo, obvykle jsem až moc ukecanej, tak na to budu dole dávat bacha. Jen doufám, že nezabásli moc mejch kámošů.

Srdečně mu poděkuji za radu a následně vyjádřim obavu o své staré známé, i když je mi jasný, že ti z planety už určitě zmizeli, pokud jsou tam takový problémy.

Milej chlapík.

Poznamenám po příchodu Miat, abych následně reagoval na její repliku o Inyri.

Inyri je v pohodě, nemyslím si, že by vyvedla nějakou hloupost. Chce to jen vyřídit na Bespinu a potom někde v klidu dožít s tím mrnětem. Sama to ale nezvládne, takže bychom jí mohli píchnout. No a navíc by nám z toho taky mohlo něco kápnout kromě toho, že po nás následně už snad nikdo nepůjde.

Usmál jsem se na Miat a věřil jsem, že za tyhle slova mě mlátit nebude. V dalších hodinách jsem se kochal pohledem na docela dobrou obranu, která zde byla vystavěna a přemýšlel jsem, zda Abregado-rae a jeho nová vláda směřuje svou politikou spíše k Republice či k imperiálním nebo zda si snad hraje na neutrální a nezávislou planetu. S obranou, kterou vybudovali, bych osobně tipnul to poslední. Přeci jen jsem tu už ale dlouho nebyl.
Lisu jsem vedl zkrze pole bezpečnostních opatření a stále jsem směřoval k hvězdnému přístavu na planetě doufaje, že tam nebudou nijak moc otravní úředníci při přistávání a po něm. Sice jsem zrovna nic moc nepašoval, ale stejně bych byl nerad, kdyby nám prohlíželi loď a dělali kdo ví co ještě.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Abregado-rae:

Jak se loď pomalu nořila do potemnělé atmosféry Abregado-rae nebylo pochyb o vašem cíly, jasně patrné, zářící síti světel ve spletité hvězdné konstelaci obecně známé prostě jako Hlavní město. Vše bylo zahaleno nočním klidem, ale i tak jsi poznal jak moc se změnilo, ty dlouhé roky co jsi tento svět viděl naposledy, tichá válka o poslední zastavení rozpadu kdysi mocného titána i nový režim, to vše tento svět měnilo. Obloha nad hlavními přístavy kdysi, dokonce za dob Impéria, plná obchodních lodí ve dne v noci, teď zela prázdnotou s výjimkou několika luxusních jachet pořádajících večírky mocných a pár speedrů bezpečnosti které jste očividně zaujali. Nehlásili se, ale dobře si dohlédli zda skutečně míříte k oficiálnímu kosmoportu. Těžko uvěřit že ještě před pár lety tu člověk narazil na bezpečnost leda v kasárnách nebo když o ně zakopl v kantýně. Obloha byla čistá a světla města dost jasná abys měl přehled i bez větší pomoci přístrojů, takže byl let skoro idylický. Dokonce ani stanoviště kosmoportu nemělo příliš námitek s vaším přistáním ve starém dobrém Old Patch, místě ti tak známém. Stačilo jim říct že hledáte kotviště na odpočinek, nutné opravy a nejste zrovna nejbohatší, na víc se neptali. Kosmoport Old Patch nebyl tak moderní nebo velký jako jiné místní, ale v porovnání s těmi na niž jsi poslední dobou kotvil to byl pěti hvězdičkový hotel. Byl prostorný obklopený ochranou zdí a vodními koryty, s několika hangáry a stanicemi pro opravy. Nedaleko byla čtvrť plná obchodů s náhradními díly a samozřejmě bylo v okolí na pár desítek kantýn, hotelů a heren.

Tobě byla po krátkém rozhovoru se stanovištěm obsluhy přidělena dráha čtyři, asfaltový blok asi třikrát větší než Lisa označený světelným rámem a číselným kódem v každém rohu, ležící nedaleko hangáru opravářů a jednu dráhu od hlavního východu. I když odejít nebo přijít se dalo nejméně ještě pěti východy a pokud se až tolik nezměnilo tak ještě asi dvaceti co v plánech nebyly. Mimo vás tu kotvila jen jediná loď, starý transportér třídy Space Master a bezpečnostní jednotka hlídkující kolem něj nasvědčovala že asi ne zcela dobrovolně. Na dráze na tebe po přistání již také čekal protokolární droid, nejspíše místní noční směna, aby tě informoval o podmínkách a zeptal se znovu na totéž co všechny kontroly před ním.

Trochu překvapující bylo, že tvá "posádka" již čekala u rampy když jsi dorazil. Byla tu Inyri, oblečená skoro stejně jako když jste se viděli poprvé, ale místo strnulého pozoru jako tenkrát, nyní držela v náručí rudou deku ovázanou několika šňůrkami s malou a nijak nedbala na modré podlitiny a dosud ovázaná i již zatažená zranění všude vykukující z pod kožené zbroje. Vedle ní stála také vzpomínka z minulosti, velký majestátní plastocelový válečník s "příruční" výzbrojí nahánějící strach dokonce i té hlídce co přišla podpořit droida.

Vítejte na Abregado-rae. Jak dlouho se zdržíte? Co je cílem vaší cesty? Máte nějaké doklady totožnosti? Převážíte nějaký nebezpečný náklad? Převážíte nějakou úřady hledanou osobu? Nebude vám vadit prohlídka lodních prostor?
Vychrlil ze sebe okamžitě dle programu droid jak tě zaznamenal na výstupní rampě. V tu chvíli se ti ovšem dostalo dalšího překvapení když se iniciativy ujaly tvé společnice a nedalo se říct že zvlášť mile, tedy ne vůči místním úřadům.
Chvíli.
Začala Inyri rážně, okamžitě následovaná Miat.
Na to už jste se ptali!
Ihned přehodila slovo zpět Inyri.
Měli bysme mít?
A znovu Miat.
Jo! Toho blbce co tuhle pikslu programoval.
A znovu Inyri.
Jakými úřady, ony nějaké jsou?
Závěr si ponechali doslova jednohlasně.
Ano to by vadilo!

Protokolární droid i oba strážci pořádku stojící za ním byli z celé situace dost překvapení, přesněji byli totálně mimo. Nechápavě na sebe koukali a vrtěli hlavami, droid začal vyluzovat zvuky jako Bimm kterému šlápl na nohu Talz, jak se jeho obvody snažily vše zpracovat, což Inyri i malou a vlastně dost možná i Miat dost bavilo. Pochvíli ale droid přeci zapípal a z reproduktoru vydal překvapivý závěr.

Děkuji za informace. Doufám že se vám pobyt u nás bude líbit. Dokovací poplatky prosím uhraďte v kanceláři u hlavního východu co nejdříve. Pěkný den.
Poté se i se stále totálně zmatenými vojáky odebral k odchodu.

Nesnáším tyhle výslechy.
Dodala Inyri když se hlídka dostatečně vzdálila a Inyri dosmála natolik aby popadla dech. Miat jen přikývla a teprve teď se obě otočili k tobě, možná s otázkou zda proti jejich řešení nemáš námitek a co chceš teď dělat.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

Lisa - Abregado-rae

Doprdele co se tady stalo?!

Ptal jsem se nechápavě polohlasem sám sebe, když jsem koukal na na to, co se z téhle díry stalo. Bylo to horší než noční můra, ale nic lepšího, kde bychom se mohli schovat prostě nebylo. Nebylo na vybranou.

Byl jsem rád, že se holky ujaly iniciativy a droida se zbavily. Já, stojíc za nimi, jsem na vojáky bezpečnosti jenom krčil rameny jako bych říkal "no jo, ženský", ale mlčel jsem. Přeci jenom nás asi nechtěli moc štvát, když si vystačili s takovými odpověďmi. Když jsme zůstali sami tak už bylo na čase vymyslet, co dál.

Tahle planeta je teď pěkně v prdeli. To kdybych věděl, tak bychom tady ani nepřistáli.

Zase jsem si trochu zanadával a s nechutí se podíval kolem. Každopádně nebylo co naplat. Už jsme tu byli a několik dalších týdnů jsme tu asi měli taky zůstat.

Takže co teď, hm? Co si takhle zajít na ňáky slušný jídlo a porozhlídnout se tu?

Navrhl jsem a vykročil jsem vpřed směrem k hlavnímu východu z kosmoportu. Byl jsem ozbrojen jenom lehce svým blasterem a vlastně mi to ani nijak nedělalo starosti, měl jsem sebou Miat, což bylo synonimum pro zbrojní sklad. Když jsem se otočil a kouknul, jestli mě obě ženy následují, přemítal jsem, co to vlastně jsme za partičku.

Musím říct, že budem asi vypadat dost komicky. Jsme trojka, která nenápadnost fakt nepobrala.

Zasmál jsem se a myšlenku jsem dokončil.

Pašerák, polonahá a polobvázaná ženská s miminem a opancéřovanej zbrojní sklad. Prostě krása!

Znovu jsem se zasmál a zase jsem se otočil abych pokračoval v cestě k tomu východu. Měl jsem v plánu zaplatit dokovací poplatek, aby s tím později nebyly potíže a pak vyrazit do ulic a vyhledat nějakou slušnou kantýnu - nejradši bych zalezl do nějaký pašerácký, ale takový podniky už tady asi netrpěj a navíc jsme sebou měli malý dítě, takže se víc hodila asi opravdu nějaká slušnější kantýna.,
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Abregado-rae; Old Patch:

Žádná z tvých společnic neměla sebemenší námitky proti dobré večeři ani rozhledu což ti daly najevo mlčky ale jasně. Tedy mimo malé která ti souhlas dala najevo dost hlasitě, naštěstí jí Inyri dokázala rychle zase umlčet improvizovaným dudlíkem. Podstatně nemilejší byla odpověď na tvé připomínky k jejich vzhledu.
Jo to je fakt. Možná bysme tě měli nechat v lodi abys nás nedostal do problémů.
Sarkasticky pronesla Inyri vůči tvé osobě s úsměvem čerstvého citrónu, čemuž se Miat už nesmála jen potichu.

Nakonec se ale ukázalo, že její sarkasmus nebyl ani moc daleko od pravdy. V kanceláři kosmoportu jsi totiž upoutal nejvíce pozornosti právě ty a nebýt tvého doprovodu k němuž se většina místní bezpečnosti nepřibližovala na víc než nezbytně musela, bys možná skutečně skončil ve vazbě. Takto se ti jen dostalo asi deseti opakování, že tohle místo už nepodporuje žádné formy nelegálního obchodu ani obdobných aktivit a to s velmi výraznými postihy. Bylo jasné, že ti tím sděloval, že ve chvíli kdy tě najdou kde nemají tě nejspíš zastřelí bez soudu, ale jinak to bylo velice slušné a uhlazené. Na druhou stranu poplatky byly příjemně nízké a dokonce zahrnovaly i slevy na nákup zásob a opravárenské služby. Dokonce obsahovaly i pojištění proti krádeži a jiným vniknutím na loď, prostě bylo vidět že jste v jednom ze světů galaktického jádra.

To se ale rozhodně nedalo říct o Old Patch. To se od tvé poslední návštěvy zas tak moc nezměnilo, sem tam nový obchod, opravený chodník, nový dům, ale jinak to byla pořád ta samá zapadlá čtvrť ve které by se skryla i imperiální armáda vědět kde. Při pohledu do těchto starých známých uliček osvícených jen mihotavými velmi nepravidelně rozesetými pouličními světly a pak svitem podniků s nepřetržitým provozem, jsi si jen těžko dovedl představit vymícení "volného" obchodu. Instinktivně jsi zamířil na jih a zkoumavě přejížděl očima uličky hledaje váš cíl, nevěděl jsi jestli ještě stojí, ani jestli ještě bude aspoň stínem toho co byl, ale pokud ano, odpovídal by dokonale vašim potřebám. A odpovídal, najednou jsi totiž stál a koukal na neonový vývěsní štít "Kantýna Tare.ko" vypadal tak jak sis ho pamatoval, dokonce za celou tu dobu nikdo ani neopravil nesvítící druhé "k" v jeho jménu. Tarekko býval dobrý podnik, nebyl tak známý ani tolik oblíbený jako jiné, už jen proto jak blízko stál kosmoportu a tudíž i oku úřadů a pátračů, ale byl v něm klid, dobré jídlo a patřil mezi ty čistší podniky takže si svou klientelu našel, nemluvě o přítomnosti hodně spoře oděné obsluhy i baviček které pobyt v něm hodně zpříjemňovaly. Navíc se v něm mohlo nacházet něco ještě mnohem více příjemného a užitečného, Tarekko Uhnariová.

Vzhledem k tomu, že jsi byl jediným kdo se tu aspoň trochu vyznal, nemusel jsi podobná rozhodnutí se zbytkem ani nijak konzultovat, ženy tě klidně následovaly a vypadali vcelku spokojeně. Inyri se tvářila o něco méně nepříjemně než na celního úředníka při vašem příletu a Miat, no Miatina helma překvapivě svůj výraz nijak neměnila. Již s prvním krokem přes práh jsi si oddychl, Tarekko bylo přesně takové jak sis ho pamatoval, jen lidí tu bylo trochu míň, ale to mohlo být dost i tím kolik tu bylo hodin. Podnik to byl relativně velký, rozprostírající se po třech patrech celé budovy kdysi sloužící za technický hangár. Stěny byly zdobeny malbami oblak a nebes, strop zase pokrývala nekonečná noční obloha. Vchod vedl do spodního patra rozděleného na velký, bíle podsvícený, skleněný taneční parket v zadní části, několik kovových postříbřených stolků s vysokými židlemi roztroušených po dlaždicovaném placu přímo před vámi s dlouhým barem v levém koutě a desítky rudými stěnami oddělených kójí po obvodu místnosti se závěsem místo dveří umožňující instantní iluzi soukromí s minimální námahou. Do druhého patra se stejně jako do třetího chodilo pomocí hned několika separovaných kovových točitých schodišť rozdělených po obvodu. Druhé patro byl v podstatě jen pruh podlahy ležící na spodním sloupoví nad kójemi a na několika místech se rozšiřující v balkóny různého užití posetý nižšími stolky s pohodlnými židlemi. Třetí patro pak tvořil už jen pruh podlahy podpíraný řadovým sloupovým druhého patra s řadou nízkých stolků s pohodnými křesly a několika dobře osvícenými kruhovými minipódii s tanečními tyčemi pro soukromá vystoupení tanečnic a několika dveřmi na vnější terasy. Ve volném prostoru uprostřed v úrovni třetího patra se vznášelo mnoho repulzorových světel tvořících iluzi hvězd doplňující hvězdné panoráma na sebou. V každém patře byl nejméně jeden barový pult, ač v horních dvou patrech vsazený do zdi a ve spodním patře nalevo, nedaleko od baru pak východ z kuchyně. Majestátní třípatrové sloupový u stropu se rozšiřující a se stropem splývající i zábradlí je v každém patře oplétající a ztvárněné do podoby zlaté vinné révy, bylo dokonalé a blýskající se v mihotavém svitu "hvězd". Bylo to místo záměrně budované pro majestát i pohodlí, pro radost a pokušení a také tak působilo. Inyri i Miat se ve vchodu za tebou zarazili a zůstali obdivně zírat, tedy aspoň Inyri u Miat kdo ví. Celým Tarekko se linula uklidňující přesto svižná hudba živého šestičlenného orchestru sídlícího na balkóně druhého patra přímo nad tanečním parketem. Mimo něj zde bylo několik sexy barmanek a barmanů ve fešných oblecích, u každého baru jeden a několik desítek sličných, spoře oděných servírek pobíhajících po všech patrech. Nebylo tu sice vidět žádnou ochranku ani bezpečnostní systém, ale ty sis ještě dobře pamatoval skupinu místních servírek sloužících i jako místní ochranný sbor se kterým nebylo dobré si začínat, všechno nebo skoro všechno to byly holky posbírané Tarekko Uhnariovou ze spodních pater snad všech planet galaxie a podle toho k ní vzhlížely. Nebylo těžké si představit jejich ochotu za ní nebo Tarekko dát vlastní život. Většina z nich si přivydělávala i jinak, mimo ochranky tu bylo několik pracujících i jako tanečnice, z nichž pět se právě skvostně vlnilo do rytmu hudby na malých parketech na balkónech druhého patra. Krom toho tu mohl host dostat na požádání a za správnou cenu i soukromé taneční představení, i z těch pikantnějšího rázu, nebo soukromou schůzku v některém z tajných pokojů čtvrtého patra, na šest set nejrůznějších nápojů včetně těch na některých planetách zakázaných a celodenně několik desítek pečlivě připravovaných pokrmů, zkrátka cokoli co si jen mohl přát pro svou spokojenost. Tohoto komfortu právě využívalo asi čtyřicet hostů z jasných důvodů sedících převážně v druhém patře. Dole pak sedělo asi deset lidí v kójích a tři už silně opilí gamorreani u stolu nejblíže baru.
Hm, zajímavý místo.
Ozvala se najednou Miat, kvůli zkreslení reproduktorů nešlo jistě říct jestli šlo o konstatování nebo kritiku a ona nic dalšího nenaznačila. Narozdíl od Inyri která se vyjádřila naprosto jasně.
Tady se mi fakt líbí. A malé taky.
Konstatování holčička potvrzovala svou urputnou snahou dosáhnout na jednu z hvězdných lamp od ní poletující jen takových dvanáct metrů.

Jak vám můžeme pomoci?
Zeptal se neznámý, příjemný ženský hlas vřele. Patřil twilečce drobné postavy a modré kůže stojící tak metr před vámi, na sobě měla jen síťované šaty neskrývající takřka nic a upřímně se na vás usmívala tisknouc prázdný stříbrný tác na nápoje pod paží.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

Abregado-rae; Old Patch:

Úředníci mě měli zřejmě docela prokouklýho, a tak jsem byl docela rád, že jsem u sebe měl Miat, která jako vždy vzbuzovala respekt a strach v každém, koho potkala. Navíc jsem tentokrát nechtěl dělat nic nezákonného, takže jsem si ani nedělal těžkou hlavu z jejich varování a spíš jsem byl rád za služby a cenu, kterou nám poskytli. Mohl jsem si, díky jejich poctivosti, bejt celkem jistej, že mi moji Lisu nikdo nešlohne. A to se počítalo.

Po cestě do jednoho z podniků, který jsem znával, jsem si prohlížel město a kroutil jsem hlavou nad tím, kdo tu mohl zvolit tak hloupou vládu, která začala potírat kriminalitu. Tahle planeta byla prostě stvořena k tomu, aby patřila pašerákům a podobným živlům a stále víceméně tak vypadala, i když dobu své slávy měla už rozhodně za sebou.

Když jsme překročili práh kantýny Terekko, věděl jsem, že bude všechno v pořádku. Když byla v pořádku tahle kantýna, nemohlo se nám už přeci přihodit nic zlého. Holky z celého podniku byly zřejmě docela překvapené, a tak jsem, ještě před příchodem číšnice, zažertoval.

No přeci jste si nemyslely, že bych já chodil do nějakejch pajzlů! Je to tu stejný jak kdysi, prostě paráda. Skoro jako doma!

Nakonec jsem se začal rozplývat s úsměvem na rtech a kochal jsem se pohledem na čísnici, která k nám přistoupila a ujala se nás. Když se zeptala jak nám může pomoci, hned jsem přemýšlel nad tím, že by mi mohla pomoci někde v soukromí, ale ihned jsem tu myšlenku zaplašil, protože to už bych následně neměl nikdy šanci u Miat, kterou jsem chtěl už dávno dostat do postele. Dále mě napadlo, že bych jí mohl poprosit o schůzku s Tarekko Uhnariovou, ale nebyl jsem si jist, zda by si mě ještě pamatovala. Přeci jenom už to byla delší doba, co jsem tu byl naposledy. Možná dokonce ještě s otcem, možná ale ještě někdy poté. Zaplašil jsem tedy i tuhle myšlenku s tím, že kdybychom náhodou Tarekko někde potkali, nebyli by špatné jí pozdravit, popřípadě se poptat, jestli by nám nemohla nějak vypomoct. Zatím jsme však nějakou zvláštní pomoc nepotřebovali a kreditů jsme měli taky dost, takže zbývalo už jenom dát si něco k jídlu a pití.

Zdravíčko! Rádi bychom ňákej pěknej klidnej stůl, kde bychom mohli nasávat... eee ano nasávat úžasnou místní atmosféru, případně si dát něco dobrýho... k snědku, no a možná bychom to i něčím zapili.

Trochu neohrabaně jsem ze sebe vysoukal svou prosbu a připadal jsem si před Inyri, Miat i čísnicí jako blbec. Ale přesto jsem doufal, že nám dá slušný stůl, který se bude Miat líbit ze strategicko-taktického hlediska, Inyri a malé z hlediska čistoty, tichosti a klidnosti a mně z hlediska výhledu a dobrého chlastu.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Ale jistě.
Přerušila po chvilce, trapné ticho plné přihlouplých pohledů vůči tvé osobě, číšnice. Tvářila se pořád mile a upřímně, jen s o něco širším úsměvem, když na tebe nakonec spiklenecky mrkla.
Máme tu toho hodně... k nasávání. Jistě tu najdete vše k odpočinku i pobavení.
Svižně se natočila a pokynula vám volnou rukou.
Prosím, stůl si vyberte dle vlastní úvahy. Dnes tu nemáme žádné rezervované.

Až si vyberete, donesu vám jídelní nabídku. Máte mezi tím přání něčeho k pití, nebo něčeho jiného?
Dodala po chvíli když jste jí míjeli.
Ano, brandy s modrým mlékem prosím, ale nějakou kvalitnější. A něco pro malou.
Odpověděla Inyri jasně a zamířila spolu s Miat k jednomu za stolů v přízemí. Twilečka spěšně a uctivě potvrdila objednávku a jelikož od opancéřovaného válečníka požadavky neočekávala, ostatně asi jako nikdo, otočila se směrem k tobě.
Když pak tvůj doprovod ještě trochu poodešel, řekla ti velmi tiše a opatrně.
Pokud byste chtěl něco "zajímavějšího" a nechcete třeba budit špatný dojem před vaší společností, tak schodiště k "soukromým" pokojům ve druhém patře je hned támhle. Vedle baru kde většinou postávám.

Stůl který zvolily byl nejblíže parketu a dost daleko od tria opilých gamoreanů. Svrchu jej z větší části stínil jeden z balkónů s tanečním parketem a byl z něj docela dobrý výhled na hlavní vchod i kuchyni. Byl z těch menších, skýtal pouze čtyři místa v podobě vysokých kovových židlí s rudou poduškou, ale rozhodně byl solidní, masivní kovová postříbřená konstrukce a na vrchní desce vcelku poutavá ornamentální rytina s popelníkem a osvěžovačem vzduchu reagujícím na kouř uprostřed. Jako obvykle, nejstrategičtější místo naproti hlavnímu vstupu zaujala Miat a bez námitek Inyri si "odložila" jeden ze svých "příručních" blasterů na stůl před sebe. Inyri s malou zaujaly místo, tedy vlastně místa, jelikož se Inyri rozhodla malou položit na podušku židle vedle sebe, napravo od Miat, směrem do středu sálu a zády k baru. Nebyla to pozice nejlepší, ne z hlediska bezpečnosti, ale bylo to asi jediné místo u stolu, které vykukovala z pod balkónu a umožňovalo tak malé nerušenou snahu ulovit si hvězdu. Na tebe tak zbylo poslední místo zády ke zdi s dobrým výhledem na polovinu podniku, bar a především na taneční pódium ve druhém patře, kde se zrovna nedaleko zábradlí svůdně svíjela theelinská tanečnice ve velmi "úsporném pracovním" oděvu.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Pro mě ňáká pivo.

Objednám si nahlas, a když poodejdou moje společnice a servírka se ke mě přitočí se svou nabídkou, odpovím jí stejným tichým hlasem, aby nás nikdo neslyšel. Nebylo třeba vzbuzovat velkou pozornost, i když o to už se postarala Miat. Přeci jenom jsem se rozhodl poptat po majitelce podniku. Ač se to nezdálo, pomoc by se nám mohla hodit.

Momentálně nehledám tenhle druh zábavy, ale možná byste mi mohla pomoct s jednou takovou záležitostí. Potřeboval bych si promluvit s paní Tarekko, je-li to možné. Nejlíp ale někde v soukromí, vážně nechceme budit pozornost. Snad si na mě nebo alespoň na mého otce bude pamatovat, kdysi, když bylo Abregado-rae slušnou planetou, jsme tu byli častými hosty. Jmenuju se Frye Gordon.

Tím jsem zakončil svůj proslov a počkal jsem, co ona na to. Nehodlal jsem ji však v žádném případě přemlouvat, takže jsem se po její odpovědi vydal hned za mými třemi ženami. Nevěděl jsem přesně, proč chci s Tarekko Uhnariovou mluvit, ale přišlo mi to jako dobrý nápad vzhledem k tomu, že na planetě asi nějakou chvíli zůstaneme a ona byla podle mého názoru dostatečně důvěryhodná osoba k tomu, aby nás nepodrazila a na nějakou dobu nás tady "schovala". Bylo totiž jisté, že pan uámožný Bespin pošle někoho dalšího, aby nás zlikvidoval. Útočiště by se tak hodilo.

Pěkný místo.

Prohodil jsem poté, co jsem se usadil a ač jsem dělal, že se koukám na své společnice, po očku jsem sledoval tanečnici nahoře. Bylo jasné, že tohle nemohlo Miat uniknout a já byl naštvaný sám na sebe, že se nesnažím dělat vše pro to, aby o mě měla to nejlepší mínění. Kdyby se mi sama na lodi svlíkla a pěkně mi zatancovala na klíně, tak bych přeci nemusel koukat po jinejch ženskejch.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Číšnice sebou trochu trhla když jsi jí požádal o schůzku s paní Tarekko a i když se po vyslechnutí zbytku trochu zklidnila, stále byla dost překvapená. Přesto ti velice slušně odvětila, že udělá co je v její moci a trochu příliš narychlo odběhla směrem k baru. Tam si vyměnila pár slov a pohledů vaším směrem s další číšnicí, zabrackou dívkou bledé pleti a rudých šatů. Chvíli nato už zmizela v postraním schodišti do druhého patra.

Tady jsou vaše objednávky.
Ohlásila se příjemně zabracká číšnice s tácem drinků.
Jedna Savareenská brandy s modrým mlékem. – Jedno Ryllské pivo. – A jedno ohřáté Droatské mléko, omlouvám se ale nemáme nic vhodnějšího k servírování.
Omluvila se číšnice za plastikovou láhev s uzávěrem s brčkem plnou mléka, ale to nebylo třeba neboť Inyri byla z tohoto servírování docela nadšená.
A tady jsou menu, až si vyberete stačí naznačit.
Dodala když položila na stůl několik honosněji zdobených datafolií a odešla.

Vážně se mi tu líbí.
Zopakovala vážně Inyri když dala malé napít.
Zdá se, že se umíte schovávat ve velkém stylu, kapitáne...
V tom bylo trochu kousavosti, ale ne tolik aby to byla provokace, spíš jen narážka. Narážka která se ještě trochu zkyselila při pohledu na Inyrin pohled při projíždění menu, to totiž zahrnovalo asi třista nejrůznějších pokrmů o většině z nichž nikdo z vás nikdy neslyšel, i těch obecně známých, zkrátka cokoli co si člověk mohl přát i s poznámkou, že na speciálních přáních je možné se domluvit s personálem.
...to bych do vás neřekla.
Dodala se po chvilce ještě Inyri.

Ano, kapitán zdá se, má v rukávu ještě pár překvapení.
Ozvala se náhle Miat a probodávala tě pohledem který jsi cítil i přes neprůhledný průzor její helmy.

Fryei! Fryei Gordone, ty malé štěně! Kde se tu bereš?
Rozkřičel se najednou kdosi dokonale ladným a neuvěřitelně krásným hlasem na balkóně druhého patra. Na ten hlas se nedalo zapomenout, ani na jeho majitelku. Stála tam, přehnutá přes zábradlí aby na tebe měla co nejlepší výhled, ale než jsi si jí ty nebo kdokoli stihl lépe prohlédnout, stála už jen pár kroků od vás. Zpod sněhově bílých, krajkových, takřka průhledných šatů velmi provokativního střihu, kontrastně zářila temně šarlatová kůže neuvěřitelně štíhlé postavy s dlouhýma nohama, v krásných skleněných střevíčkách na vysokém podpatku, odhalenými takřka k pasu, a jemnými obnaženými pažemi jejichž předloktí halily sněhové rukávky zdobené výraznou zlatou krajkou. Přes ramena jí volně spadaly prameny dlouhých sněhově nádherných vlasů s tmavšími stříbrnými prameny zdůrazňující vřelou tvář takřka netknutou roky, které dominovaly blankytné oči, nyní se třpytící nadšením a temně rudé rty rozvité do vřelého úsměvu jaký svede jedině zeltronka. Prostě Tarekko Uhnariovou se za ta léta ani trochu nezměnila.
Oh Fryei, jak ráda tě vidím.

Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“