4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Slova, která se k tobě dostávala od rytíře Ninna jsi brala jen jako další kolo poučování, kterých sis už stihla užít nad míru hodně. Ale podle tvé nové politiky ses rozhodla to nakonec vydržet a trpělivě čekat. Poté ses pokusila o další dvě řešení, jak by se dalo připojit ke karavaně uprchlíků. Rytíř Ninn mezitím z květin otrhal stonky, aby mu zůstaly jenom květy a vylovil z batohu misku, kam postupně všechny otrhané květy naskládal.
S tím znásilněním by to mohlo vyjít jen za specifických podmínek a domnívám se, že tyto to nejsou. Vem si, že jednou z variant by mohlo být - jednou už ji někdo ojel, tak proč ji nenaložit znovu? Ta mírnější varianta by pak mohla představovat bod, kdyby nějaký velitel chtěl zjistit, kdo měl čas prznit mladé děvče, když zadržovali zajatce a co by asi dělali, kdyby zjistili, že nikdo z přítomných to neudělal?
zaoponoval rytíř Ninn a hlavicí rukojeti svého světelného meče začal pomalu tlouct do misky a drtit posbírané květy rostlin, aby po chvilce skončil, očistil hlavici a prstem vyzkoušel připravený preparát. Poté zkontroloval pozici padouchů, kteří byli stále slušně viditelní, i když bylo nutné pro trochu větší detaily použít makrobinokulár a dorazil k tobě. Nanesl na prst trochu rozdrzceného prášku a rozetřel ti ho na rameno horní části tvého oděvu. Výsledkem bylo zachycení barvy, která byla dost podobná travinám v pláni.
Skvělé, tohle ti pomůže s maskováním, abys v poli nevypadala jako wookie na sullustanské party. Potom by to mělo jít smýt normálně vodou. A to s tím pytlačením moc nezkoušej, rozhodně ne takhle daleko od nějaké vesnice, navíc bys na lov měla i trochu odlišné oblečení. Až se trochu namaskuješ, tak opatrně vyrazíme a budeme si je držet tak nějak na dohled - potřebujeme hlavně vysledovat jejich základnu. A taky si dávat pozor na hlídky, které někde za nimi určitě budou, nechce se mi věřit, že by takhle jen tak dokráčeli až na svou základnu,
prozradil ti důvod svého zkoumání přírody a podal ti misku s rozdrcenými květy, z nichž udělal přírodní barvivo.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Své další plány bych sice mohla dál upravovat, ale na přílišné vybavování se s Ninnem jsem skutečně neměla ani trochu náladu. Mohla bych říct něco, co by si vyložil špatně a poté bych tu musela přežívat s naštvaným Jedim. První setkání s mým mistrem také nebylo nijak skvělé a něco podobného jsem opakovat nechtěla. Zatím to ale vypadalo, že naštvaný není, takže jsem na všechna jeho slova jen kývla hlavo u a dál se snažila své pocity nedávat znát.
Nakonec jsem byla skutečně ráda, že z dalšího poučování sešlo, protože následná rytířova činnost mne zaujala do té míry, že jsem pozorně sledovala nejen to, jak květy roztírá, ale dokonce jsem se i znovu prohlédla tu rostlinu, ze které je natrhal. Snažila jsem se sice odhadovat, na co by to mohlo být dobré, ale nic příliš chytrého mne nenapadalo. Možná, kdybych na těch výcvikových kurzech v minulosti dávala pozor a nevěnovala se jen vlastní zábavě, tak možná by mi to došlo. Bylo pravděpodobné, že nám tam ukazovali i možnosti maskování, ale já si to nevybavovala, takže jsem si snažila zapamatovat alespoň tenhle střípek. Začínalo mi to dokonce i trochu vadit, že jsem pořád odkázána jen na útržky a mé vzdělání je hodně neúplné.
Převzala jsem si misku a dle rytířova návodu jsem si to všechno začala nanášet na oblečení. Na další instrukce jsem opět jen kývla hlavou. Doufala jsem, že nezkazím i toto. Pohybovat se potichu a nenápadně v přírodě bude určitě o dost náročnější než v chodbě, kde nejsou suché větvičky a další ryze přírodní nástrahy.
U Sitha! Kdybych nevykuřovala hnízda všelijakého bodavého hmyzu, mohla jsem alespoň pořádně vědět, jak opatrně našlapovat a podobně. Naštěstí karavana bude ode mne dál. Též budu muset používat Sílu na celé okolí, aby mne zase někdo nepřekvapil.
A co vlasy? Nebudou doslova zářit? Když jsem se barvila, skutečně jsem nepřemýšlela nad nějakým maskováním,
zeptala jsem se pro jistotu rytíře, protože má barva byla malinko nestandardní.
Možná to barvení vlasů není až zas tak dobrý nápad. Opravdu to přitahuje pozornost. A když chci být nenápadná, je to jen na překážku. Co kdybych si hlavu barvila jen v případě, že tu pozornost chci přitahovat cíleně?
To na dohled myslíte vizuálně, nebo bude stačit na slušný dohled pomocí Síly? Třeba kvůli nepříznivému terénu,
pro jistotu jsem se zeptala, byť jsem tušila, že rytíř myslí asi spíše vizuální dohled.
Rytíři? Myslíte si, že je nezbytné, aby mistr Siliin věděl, jak snadno jste mne chytil?
Zeptala jsem se ještě naposled, abych se pokusila pojistit si to, že se to mistr od Ninna nedozví. Třeba mu nakonec řeknu všechno a nic nezamlčím, ale to teprve uvidím a zatím to vypadalo, že alespoň část svých chyb zamlčím.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Když jsi získala vylepšení pro své maskování, zmínila jsi i to, že tvoje barva vlasů byla značně typická a hlavně nepřírodní. Rytíř Ninn se podíval na tvé vlasy a praštil se do hlavy na znamení, jak tohle mohl přehlédnout, když se soustředil na něco jiného. Zamyšleně se zachmuřil, jak přemýšlel nad řešením této situace, než zašmátral do své brašny a vytáhnul nějaké náhradní tričko světlejší barvy. Několika pohyby ho natrhal na dvě části, které ještě upravil a pak ti je podal.
Nabarvi ještě tyhle a použij je jako šátek, pod který si vlasy schováš, to by mohlo zabrat. A ideálně asi stáhnout vlasy, obvykle tohle neřeším, protože Sall nemá potřebu si barvit srst,
pousmál se a mohla sis všimnout, že na likvidaci trička ani nehnul brvou, takže mu to nejspíš ani moc nevadilo. Jeho následná kontrola pozice kolony jej nejspíše moc neuspokojila, protože si už kontroloval, zda-li jsi byla s maskováním hotova, protože si přes sebe již přetáhl svůj plášť a to s tvou bledší barvou.
Jinak hodlám spoléhat na Sílu, ale je lepší je mít na dohled i vizuálně, už jsem viděl pár divných věcí,
potvrdil ti Oneth Ninn, a pokud jsi byla už hotová, tak ti naznačil, že je čas vyrazit, tedy hned poté, co by si uschoval misku. Poté by opatrně vykročil z lesa a naznačil ti, aby ses držela na jeho úrovni.
A nemám důvod Arijovi něco říkat. Úkolem bylo, abych byl neviditelný a to pro všechny, ne jenom ty padouchy. Takže, pokud jsi mě zaregistrovala, až když jsem já chtěl, tak to naopak znamenalo, že jsem tuhle svou část splnil dobře. Jinak se budeme pohybovat v téhle středně vysoké trávě a trochu je doženeme. Kdyby se ti cokoliv nezdálo, tak zasyč a zalehni a já udělám totéž, z mé strany platí totéž,
odpověděl i na tvou poslední otázku a pokračoval vpřed rozvážným krokem. Bylo na něm jasně vidět, že našlapoval dost zlehka a kontroloval si místa, do nichž šlapal. Trochu nepříjemné mohlo být, že povrch byl suchý a obecně panovalo značné sucho, takže traviny byly v takovém prostředí spíše křupavější, než měkké a poddajné.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Snad poprvé jsem se na rytíře po jeho plácnutí do hlavy usmála. Nejen já dělala chyby a nejen já si nedokázala všimnout očividného. A cizí přehlídnutí mne v tomto směru spíše trochu potěšilo. Ne že bych chtěla být přehnaně škodolibá, ale vzhledem k tomu, jak se mi nedařilo, tohle bylo svým způsobem povzbuzující.
Co není, může být. Třeba Sall dokážu přesvědčit, že by jí slušela třeba hm… žvýkačkově růžová?
Nadhodila jsem a zcela jsem pominula fakt, že výsledná barva mých vlasů je výsledkem spěchu a omylu. Neztrácela jsem ale čas jenom řečněním protože povídat a zároveň barvit rytířovo tričko a upravovat si vlasy nebyl pro mne absolutně žádný problém. Ani mne to nezdržovalo v práci. Úprava vlasů pro mne skutečně nebyla žádná velká výzva. Dlouhé vlasy mám snad odjakživa, co si pamatuju.
Pozor na tón jsem si ale dávala pořád. Rozhodně jsem nechtěla být drzá. To by mi ještě ke štěstí scházelo, abych to napřed schytala od Ninna a poté i od Siliina.
Divných věcí? V souvislosti s kolonou? Je třeba dávat na něco větší pozor?
A co mi to tak říct? Nebo, nemyslí si snad, že je třeba mne cvičit? Vždyť není můj mistr! Ale asi to myslel spíše z toho obecného hlediska a možná se to ani nevztahuje na tuto misi.
Když však rytíř přišel s tím, že mistrovi nic neřekla, oddechla jsem si. Banthtího másla na hlavě jsem už tak měla dost a nebylo třeba zbytečně přidávat další. Ne, pokud chci, aby si na mne mistr udělal lepší obrázek. Ani rytířovi jsem neměla v plánu říct, že jsem mu jeho úkol značně ulehčila, když jsem nedávala pozor na okolí, ale věnovala se výhradně koloně. Tu chybu jsem si ale uvědomila hned, jak mne rytíř chytil. Ani jsem nechtěla myslet na to, že kdyby to byl někdo jiný, možná bych se nezmohla ani na obranu a válela bych se v kaluži z vlastní krve.
Jistě, rytíři,
přikývla jsem na souhlas, že daným instrukcím rozumím. Sotva jsem vyšli z lesa, nechala jsem Ninnovi malinkatý náskok. Nicméně čas jsem nevyužívala jen k lelkování, ale pečlivě jsem sledovala každý jeho krok, abych při napodobování alespoň věděla, jak na to technicky jít.
Jakmile jsem vlezla do trávy, snažila jsem se opakovat jeho pohyby. Též jsem se snažila našlapovat zlehka a místa došlápnutí jsem si též kontrolovala. A v případě, že se mi zdál můj krok až příliš hlasitý, tak jsem si to místo buď očistila špičkou nohy, nebo jsem si vybrala jiné. To zaleželo na tom, co by mne zdrželo méně. Také jsem se snažila udržovat temto nasazené rytířem, což z hlediska výběru vhodné cesty asi byla mírná komplikace. Leč nechtěla jsem zdržovat, takže pokud by se nedělo nic divného, tak pro chvíli, kdy jsme kolonu doháněli, dala ybch přednost rychlosti před tichostí. Byť že bych se snažila být samozřejmě co možná nejvíc potichu.
Kromě vizuální kontroly cesty jsem se věnovala i okolí, ale jen pomocí Síly, protože oči jsem měla zaměstnané výběrem vhodné cesty. Snažila jsem se pátrat kolem, zda neucítím nějakou větší formu života, se kterou bychom se mohli střetnout. Kolonu samotnou jsem kontrolovala spíše nárazově, jedou za pár minut.
Byla jsem maximálně soustředěná a má mozková kapacita mi nestačila na nic jiného, než na hledání cesty a kontroly pomocí Síly.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Zamaskování hlavy ti nakonec zabralo jen krátkou chvíli a připojilo si k tomu i poznámku o tom, že Sall by mohla zkusit nabarvení na růžovo. Oneth Ninn jen prokroutil očima, když se mu ten obraz vyjevil v mysli, protože na rozdíl od tebe, by byla Sallwits růžová skoro celá, vzhledem k její srsti. I proto to Oneth radši nekomentoval a soustředil se na váš úkol, abys ještě položila otázku, která se mohla týkat vašeho úkolu.
Nemyslel jsem kolonu, ale jiné mise. Když někoho sleduješ a vidíš, jak se ti doslova rozdvojí před očima, tak to dovede solidně zaskočit. A viděl jsem ještě další podivnosti, proto je lepší někdy vidět dvakrát a ne jen zrakem,
objasnil ti rytíř význam svého předchozí komentáře a také to, že to s vaší probíhající misí nikterak nesouviselo. Proto jste tedy mohli vyrazit dál vpřed.

Velice brzo jsi poznala, že na Ninna v tichém pohybu porostem výrazně ztrácíš a bylo to naprosto odlišné od tvých úkolů, kdy ses musela nenápadně plížit v městské zástavbě. Tam si sice musela dávat pozor na nějaký občasný odpadek nebo něco podobného, ale tady se mohlo zdát, jako bys po nich musela chodit, než se jim vyhýbat. Nicméně se ti povedlo vypozorovat, že to byla především práce špiček a rozumně rychlých pohybů - ne však příliš pomalých. Sice byste teoreticky mohli jít v cestě, kterou vám vyšlapala kolona zajatců, ale tam byste postrádali faktory maskování ze strany přírody.
Pozitivem však bylo, že jste za chvilku kolonu dohnali do takové vzdálenosti, kdy trochu opadlo tempo. Rytíř naznačil, aby jste si od sebe udělali trochu rozestup do šířky a zvětšil vzdálenost mezi vámi na dobrých dvacet metrů - nebýt Síly, tak by se ti místy i možná ztrácel z dohledu, což jen prokazovalo funkčnosti jeho maskování. Tvé smysly byly zatím v klidu a vše se zdálo být v pořádku, ale cesta byla teprve na začátku k zajateckému táboru.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Zatímco Ninn byl v tichém pohybu skutečný mistr, tak z čistě subjektivního hlediska se mi zdálo, že mne musí slyšet i na druhé straně planety. Sice jsem se opravdu snažila, po chvíli jsem dokonce pochytila ten správný grif, ale chyběla mi zkušenost a nějaké rady v tomto směru by také nebyly k zahození. A pokud mi je i někdo udělil, společně s dalším poučeními, které jsem kdysi házela všechny do jednoho pytle, se mi prostě vykouřily z hlavy. Takže teď to byla metoda spíše pokusu a omylu, byť že jsem se snažila učit ze svých doslovných přešlapů a vybírat si ta místa, která by teoreticky měla šustit nejméně, byť že i ta jsem se snažila očišťovat špičkou nohy.
Naštěstí tempo po chvíli opadlo. Pokyn ohledně vzdálení se jsem zaznamenala s mírným potěšením. Pro rytířovy výcvikem a zkušenostmi vytříbené smysly to asi nebude příliš velký rozdíl a stejně mne uslyší, ale stejně bylo fajn být od něj dál, takže jsem bez váhání poslechla a vzdálenost mezi námi zvětšila.
Sice se teď nic nedělo, ale ve střehu jsem zůstával pořád a rozhodně jsem nepolevovala. Ba naopak. I na minulé misi to vypadalo, že se nic nemůže stát a všechno je v pořádku. A jak mne pak honili přes celý sklad a skoro mne chytili, nebýt mých hraček a obrovské dávky štěstí.
Na vybombardovaném Quelloru měli dravce ovládaného Sílou. Co asi může vlastnit nějaký hutt, který to zde chce ovládnout?
Vytanula mi na mysli jediná otázka, po které jsem se ještě více snažila pátrat pomocí Síly a okruh zvětšit. Dokonce jsem se snažila hlídat i oblohu nad námi. Nevěděla jsem, co bych mohla čekat, takže jistota byla jistota. Klidně mohli mít místo zadních stráží nějaká cvičená zvířata, která by nás ucítila. Nebo by žádné ani mít nemuseli, ale jsme v trávě na planetě, o které jsem vůbec nic nevěděla. Co když v zde žije nějaký velký dravec?
Kromě vlastního pátrání pomocí Síly jsem se Sílou pokusila i vylepšit svůj sluch kvůli droidům a podobným libůstkám. V tomhle ohledu jsem svému „sledovacímu módu“ prostě nevěřila a i ve skladě jsem droida spíše zaslechla, než abych ho vycítila. Pokud tomu huttovi na zdejší zapadlé planetě skutečně záleží, zcela jistě dal svým podřízeným nějaké zajímavější hračky, o kterých by bylo dobré vědět trochu dopředu, abych se stihla schovat, utéct, či připravit na boj.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta polem:
I když jsi již dělala hodně pro své utajení, přesto jsi stále měla pocit, že to je nebezpečně málo a že se každou chvílí musí přihodit něco, co by ti celou situaci ztížilo. Napínala jsi tedy všechny smysly, jak jsi jen mohla a snažila se co nejvíce sahat po Síle, aby tě tentokráte nic nezaskočilo. Takto jste pokračovali v pronásledování skoro hodinu, než jste dorazili k dalšímu lesu, kde se konvoj zastavil a ozval ose zasyčení, které muselo pocházet od Ninna. Ten se za chvilku vynořil vedle tebe a krčil se tak, aby by nebyl vidět zpoza porostu.
Ještě před tím, než k tobě stihl potichu dorazit jsi mohla spatřit, jak se z lesa vynořilo několik velkých tvorů s mohutnými sedly a zastavilo na kraji lesa.
Ti tvorové vysvětlují, proč jejich stopa vždy zmizela, prostě zmizeli ve stopách jiných tvorů. Vždycky byla sledována jejich stopa a ztratili ji u vodního toku, respektive si mysleli, že šli ve stopách těch tvorů,
prozradil ti Ninn, co věděl o předchozích únosech, protože by tě nyní tato informace mohla zajímat. Mezitím byli na tvory nakládáni zajatci, zatímco nákladní landspeedery se řadily kousek stranou.
Vypadá to, že se chtějí rozdělit, což by za původního plánu byl problém. Díky Síle tu jsi však ty, takže se v případě jejich rozdělení, rozdělíme taky. Já se vydám za landspeedery a zjistím, kam odváží ukradené zboží, zatímco ty budeš dál sledovat zajateckou skupinu a zjistíš, kam je odvádějí. Ale nic nepodnikej, dokud se spolu nespojíme a drž se vzadu - dokud nebudeme vědět o obou lokalitách a nepřijdeme se slušným plánem, jak potom postupovat. Maximálně trochu obhlédnout tábor, zjistit nějaké hlídky, zabezpečení a podobně. Nějaké otázky?
přišel Ninn s teorií, která ho vzhledem k vývoji situace napadla a pro jistotu přišel s instrukcemi, kdyby daná situace opravdu nastala. Znamenalo to rozložení sil i změnu pravidel hry, kdy on sám se navrhnul sledovat dle všeho rychlejší skupinu.

[Hayasan]

Garqi, Cesta polem:
Dle instrukcí jsem ihned zalehla a o to intenzivněji jsem se snažila pomocí Síly propátrávat terén kolem sebe. Také jsem velmi opatrně vykukovala zpoza porostu, takže jsem mohla ty tvory nakonec spatřit na vlastní oči. Musel to být nějaký místní druh, protože jsem je nepoznávala. Ale to bylo v konečném důsledku jedno.
Rytíř Ninn mne tentokrát nepřekvapil. Kdyby tomu bylo naopak, asi bych se musela hanbou propadnout do země. To bych svému mistrovi dělala pěknou reklamu.
Na jeho slova jsem přikývla hlavou. Vlastně, teprve teď jsem si uvědomila, že sledování lupičů nebylo nijak těžké. To by zvládl snad každý. A na obyčejnou práci by Jedie zcela jistě nepotřebovali.
Ale… proč mlčeli zajatci, které pustili? Je možné, že jim třeba zavázali oči?
Nicméně tyto své myšlenky jsem dál nerozváděla, protože mne více zaujala rytířova další slova.
Díky Síle? Spíš díky blbé náhodě či mé špatné reakci.
Nahlas jsem rytířovo úsloví ale nekomentovala. K ničemu by to nevedlo, tedy kromě rychlého napomenutí či jiného projevu rytířova nesouhlasu. V tomto směru se nemělo cenu s žádným Jedim bavit. Dokonce i u mistra bych hodně přemýšlela, než bych na toto téma přivedla řeč. A teď, co chci, aby se na mne Siliin díval alespoň trochu jako Ninn na Sall, je jasné, že ohledně tohoto tématu budu raději mlčet jako hrob. Rozhodně nechci, aby si mistr myslel, že potřebuji další podobné poučování jako to ranní.
Vy se ke mně poté vrátíte?
Zeptala jsem se jen na jednu věc, která se mi stejně zdála poměrně logická. A to spíše jen proto, abych se ujistila. Myslela jsem si, že všechno je mi jasné. Navíc jsem ani o nějakých nesrovnalostech nechtěla příliš přemýšlet. Raději se rozhodnu dle sebe, než abych jednala podle rozkazu rytíře. Takhle, když nebudu vědět, co bych měla dělat, neporuším žádný příkaz ať udělám cokoliv. Dá mi to daleko větší volnost.
Moc mi nevadilo, že bych měla po rozdělení sledovat ten pomalejší zbytek. Však jsem se v terénu pohybovala asi stejně tiše, jako dospělý samec banthy, který cítí nějakého velkého predátora. Takže v tomto ohledu protesty z mé strany na to, že mám asi ten lehčí úkol, prostě nebyly.
Ani jsem nepřišla s vlastní teorií, protože ta Ninnova se mi zdála poměrně logická. Takže jsem zatím ležela na místě a čekala, jak se situace vyvine. Po okolí jsem ale se stejným nasazením pátrala pořád. Raději jsem se spoléhala sama na sebe, protože pokud bych něco zanedbala, mohla jsem si za to sama. Nechtěla jsem být zcela závislá na Ninnovi, kterého jsem ani pořádně neznala. A jak mu mám tedy na 100% věřit?

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta polem:
Na rozdělení úkolů jsi nic nenamítala, i proto že i to samotné přišly logické a rozumné. Dokonce ti vlastně i vyhovovalo, že dostaneš tu jednodušší skupinu, byť to mohlo být i logické, vzhledem k větším zkušenostem na straně rytíře Ninna. Položila jsi pouze jednu jedinou otázku, která se týkala následného opětovného setkání.
Uvidím dle situace, to mi připomíná, máš komlink? Abychom se měli jak spojit, tichý příjem, je samozřejmostí. Pokud bys neměla, mám tu jeden rezervní,
odpověděl ti Oneth Ninn a dal jasně najevo, že nechce dopředu plánovat, pokud neví, čemu všemu bude muset přesně čelit. Když se díval po komlinku, tak si uvědomil ještě jednu věc a vylovil z kapes dva kovové válce. Nebylo pochyb oč se jedná, nebo komu ty světelné meče patřily.
A svěřím ti do opečování tyhle dva meče, kdybych se nemohl z nějakého důvodu vrátit a ty s holkama jste musely podniknout nějakou akci, než bych stihl dorazit. A ještě jedna věc - až budeš sledovat tu skupinu, dávej si pozor na vítr, aby tě ta zvířata nevycítila. Nevím přesně, jak citlivý mají čich, ale lepší být opatrnější,
podal ti oba světelné meče a vybavil si ještě jeden fakt, který by ti při sledování tvorů měl výrazněji pomoci. S oběma meči jsi tak dostala na svá bedra i jistou odpovědnost, která by nemusela být úplně příjemná. A nastal akorát tak správný čas, protože se Ninnova slova potvrdila a nákladní landspeedery se opravdu vydaly do pohybu jiným směrem, než se chystala karavana se zajatci, protože u ní nebylo pochyb o jejich plánovaném vstupu do města. Počkal ještě, jestli nebudeš mít nějaký rychlý dotaz, než by se rychle vydal směrem, aby neztratil těžké landspeedery z dohledu, už proto, že by měly mít rychlostní výhodu.

[Hayasan]

Garqi, Cesta polem:
Při dotazu na komlink jsem se opět usmála.
Samozřejmě, že komlink nemám. Vždyť jsme neměli vzbuzovat podezření a komlink plný kontaktů na členy Řádu by opravdu byl děsně nenápadný. Pamatujete na to?
Komlink nemám,
odpověděla jsem bez jakýchkoliv dalších poznámek, které jsem mohla udělat tak akorát v duchu. Ninn jistě o mém chování podá zevrubné hlášení, takže musím být opatrná a vzhledem ke své nové politice, které jsem se opravdu chtěla držet, jsem vlastně ani neměla na výběr mezi slušným chováním a něčím dalším.
Ano, rytíři,
kývla jsem na všechny jeho dodatečné instrukce. To s tím tichým režimem mi ani připomínat nemusel a v momentě, kdy jsem dostala komlink do ruky, jsem ho rovnou nastavila. Když jsem dostala do péče meče holek, trošku nevěřícně jsem vyvalila oči. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že by mi mohlo být svěřeno do péče něco tak důležitého. V mém překvapení hrálo jistou roli i to, že bych s holkama měla podniknout něco sama bez rytířova dohledu.
A to i potom, co jsem se nezvládla nechat zajmout? U Sitha…
Meče i komlink jsem si poté pečlivě schovala. Samozřejmě, byla jsem odhodlaná splnit svěřené a opravdu důležité úkoly tak nejlépe, jak to jenom zvládnu, ale…
… ono to nikdy na mých misích nedopadne úplně dobře.
Začala jsem cítit tu známou tíhu v žaludku, která značila, že na mou hlavu bylo hozeno více zodpovědnosti, než by se mi líbilo a zdálo se mi, že na rozdíl od holek na něco podobného nemám žádné zkušenosti. Hey i Sall byly určitě na daleko více misích, než já.
Zvládneme to,
pokusila jsem se ujistit rytíře a působit sebevědoměji, než jsem se ve skutečnosti cítila.
Se Sarwenem jsem už něco podobného dělala.
V momentě, kdy jsem si to uvědomila, cítila jsem se mnohem jistější, protože se mi nezdálo, že se budu pohybovat až zas v tak neznámých vodách.
Žádné další dotazy jsem neměla a sotva Ninn vyrazil, vyškubala jsem z rostlin nějaké drobné chmýří či jsem sebrala nějaký prach (nebo jsem si drobný materiál vytvořila třeba rychlám roztrháním nějakého listu) a vyhodila jsem to do vzduchu, abych zjistila přesný směr větru a mohla se poté také vydat za svým úkolem v tom správném směru. Pomocí Síly bych své okolí nepřestávala kontrolovat pro jistotu dál, díky odpozorované technice bych možná mohla jít i tišeji, než kdybych šla normálně. Vzdálenost od kolony bych se pokoušela udržet stejnou, jakou jsme s Ninnem udržovali, než došlo k našemu rozdělení. V pravidelných intervalech bych samozřejmě kontrolovala, zda nedošlo ke změně větru.

[Jordi Linx]

Garqi, Les:
Dvojice mečů byla zodpovědnost, kterou jsi až tak nečekala, byť to bylo vzhledem k jednomu z možných scénářů pravděpodobné řešení. Přijala jsi se a pevně uschovala tak, aby nehrozilo jejich vypadnutí a zároveň ti nepřekážely. Potvrdila jsi i ostatní instrukce a nestihla tě napadnout žádná otázka, než rytíř Ninn vyrazil za nákladem. Tys měla ještě chvilku čas, čehož jsi využila k prozkoumání větru, jenž byl aktuálně příznivý a mohla jsi jít tedy rovnou ve stopách zvířat. Neušlo ti také pozornosti, že několik tvorů zůstalo osedláno pouze jedním jezdcem a to, že se zajatcům vpravili do těla nějakou látku nebo něco podobného. Teprve poté skupina vyrazila vpřed a ty s dostatečným odstupem jim v patách.

Pokud bys šla přímo ve stopách tvorů, tak by nebyl problém pohybovat se neslyšně, ale vzhledem k vyšlapání jejich cesty, bys zase byla vidět na dlouhou vzdálenost okolo. Naštěstí pohyb mezi stromy byl zatím v pořádku a nebylo zapotřebí překonávat nějaké větší množství překážek. Nasazené tempo také nepatřilo k nejvyšším a nemusela jsi tedy zbytečně spěchat a polevovat v hlídání si svého okolí.
Cesta tímto stylem pokračovala dobrou půlhodinu, než jste dorazili na rozcestí, kde se skupina rozdělila. Stopy tvorů vedly dvěma různými směry a tys mohla už z dáli vidět, že i zde se skupina rozdělila. Osedlaní tvorové se přichystali na cestu doleva, ale za jejich mohutné ocasy jim bylo připevněno chroští, které za sebou vláčeli cestou. Prázdní tvorové přichystaní na cestu doprava nic takového neměli. Pak skupina vlevo opatrně vyrazila vpřed, aby skupina doprava zůstala na místě a přichystala si jakési větší vlastní chřestí a začala opatrně zametat stopu po skupině mířící doleva a dle všeho i do tábora pro zajatce. Potíž však byla, žes nyní musela obejít skupinu zametající stopy čítající zhruba osmičku jedinců a počet stromů a křoví nebyl příliš uspokojivý v tomhle lese s jehličnany, jejichž větve byly relativně husté, dlouhé a zhruba od tří metrů výše. Společně dost dobře zakrývaly veškerý výhled na oblohu a v lese bylo značné přítmí a také dusno. Místy tedy byla prázdnější místa, jako například světlo pronikající právě na rozbočku cesty.

[Hayasan]

Garqi, Les:
Cesta lesem byla možná ještě příjemnější než cesta po poli. Tempo nebylo nijak závratné a já se tedy mohla soustředit na všechny detaily, které jsem považovala za důležité. A už mi dokonce ani nevrtalo hlavou, proč si nikdo ze zajatců cestu nepamatoval. S největší pravděpodobností byli zdrogovaní. Což mi zrovna teď starostí spíše přidělávalo, protože jsem neměla nejmenší tušení, jaký účinek to může mít na Sall a Hey. Jedi sice dokáže některým drogám celkem úspěšně vzdorovat, ale není imunní úplně proti všem.
Sice mi trošku nesedělo, proč někteří tvorové byli osedláni jen jedním jezdcem, ale příliš jsem se nad tím nezamýšlela, protože jsem se nechtěla zbytečně rozptylovat. Můj úkol byl jasný, nyní jsem se rozhodně neměla nechat zajmout a měla jsem zjistit, kde mají své lupičské hnízdo. Řešení těchto malých nesrovnalostí prozatím nebylo důležité. Jak se ale posléze ukázalo, tato malá nesrovnalost se vyřešila sama. Ležela jsem za jedním větším stromem a opatrně pozorovala, cože to na tom rozcestí vlastně vyvádějí.
Tak tohle je skutečně dobrý. Moc dobrý. Zdrogovaní zajatci, zametené stopy, vytvoření falešných… ale, proč nikoho nenapadlo jít i tou druhou cestou, když se jim ty stopy nakonec vždycky ztratili? To je nenapadlo, že je mohou tahat za nos? Asi ne… možná je to zřejmé jen proto, že tady ležím.
Zatímco se tak pěkně chystali, já si tuto taktiku pokusila pořádně zapamatovat pro pozdější využití, kdybych třeba někdy někoho stopovala. Moc dlouho jsem se ale vyvalovat nemohla, protože by hrozilo, že bych část rozdělené kolony se zajatci mohla ztratit a to by nebylo dobré. To bych se pak musela hanbou propadnout do země. Opatrně jsem se rozhlédla kolem, abych zjistila nějaké informace o terénu. Tento lesík se mi moc nelíbil, rozhodně bych přivítala, kdyby byl hustější a bez těch prosvětlených fleků, leč co jsem měla dělat? Nezbývalo mi, než se s novými podmínkami srovnat.
Ne, po větvích to nevezmu. Podivně kymácející se stromy by byly opravdu nenápadné. Prostě se to pokusím obejít větším obloukem, to bude asi nejlepší řešení.
Velmi opatrně jsem začala couvat. Pokoušela jsem se dál držet ve stínu, jít potichu a být přikrčená. Na směr větru jsem si taktéž dávala pozor. Pomocí Síly jsem sledovala nejen své okolí, ale i kolonu se zajatci, abych ten oblouk mohla upravovat. Plánovala jsem udělat větší oblouk a prosvětlené místa v lese buď obejít, a pokud by to nešlo, tak je rychle přeběhnout.
Těm tvorům nadběhnu a cestu překonám co nejdál od nich. Ideálně skokem, aby nezůstaly stopy. Hlavně se musím rozhlédnout a zjistit, kam se dívají lidi… jen aby neplnili funkci hlídacích psů a nevšimli si mne. Takže nějaký zákrut by byl asi nejlepší. A možná... možná bych se ty zvířata mohla pokusit pomocí Síly uklidnit, aby skoro spala... pokud ybch na to nebyla až moc daleko.

[Jordi Linx]

Garqi, Les:
Se situací ses musela vypořádat co nejrozumněji a nakonec ses rozhodla i pro to nejopatrnější řešení, byť bylo také výrazně zdlouhavé. Oblouk, který jsi musela obejít totiž nebyl až tak malý a kolona už byla na cestě, takže si před tebou získávala jistý nepatrný náskok. V rámci vybraného oblouku jsi však mohla držet i vyšší tempo bez rizika odhalení, čímž ses pokoušela kompenzovat onu ztrátu, do níž ses dostala.
Až po notném oblouku se ti povedlo vrátit zpět na cestu, která byla lehce zametená, ale při hlubším prozkoumání bys tam našla nějaké pozůstatky stop, u nichž bylo jasné, že vlivem větru a deště hodně rychle zmizí. Naštěstí jsi skupinu zajatců do dalších pěti minut dohnala a to bez odhalení, jen tě to stálo další síly. Naštěstí jsi měla stále příznivý vítr, nebo spíše slabý vánek, který se občas zvednul a mohla ses tak bez obtíží držet přímo za skupinou. Ta tak mohla vesele pokračovat přímo dál kupředu.

Sledování pokračovalo skoro další hodinu, kdy ses musela dvakrát přesunout ze strany na stranu před možnýmprozraním následkem větru. Pozitivem bylo, že se ti dařilo jít tiše, byť jsi musela udržovat slušné tempo - přeci jen čtyřnozí přes tři metry vysocí tvorové měli vůči tobě v tomto výhodu.
Nyní jste však dorazili ke konci lesa z něhož dále vedla již prošlapaná stezka, na kterou jste se před nějakou dobou připojili. To jen o to více pomáhala maskovat cestu únosců. Karavana se na chvilku zastavila, kdy někdo nejspíše šel naproti, aby po signálu pokračovala dál vpřed. Tobě nezbylo než počkat, až opustí les a teprve poté se přikrást na kraj, aby ses rozhlédla kupředu.
Před vámi se tyčil kopec, obklopený lesy a cesta, po níž šla karavana se svažovala mírně dolů. Přidali i na tempu, takže toto místo považovali za rizikové z hlediska odhalení. Cesta zde byla dost kamenitá, takže umožnila tvorům cválat relativně rychle a svažovala se okolo kopce dolů. Potíž byla v možnosti dalšího krytí, kterého tu pro tebe nebylo mnoho a dost možná bys byla dobře vidět i ze slušné vzdálenosti. Naštěstí se zatím nezdálo, že by tu někde měli nějaké hlídky.

[Hayasan]

Garqi, Les:
Už jsem sice trochu pociťovala únavu, ale na to se neumírá, to jsem věděla moc dobře. Ani při obyčejném tréninku s mistrem jsem nebyla příliš šetřena, takže s překonáváním únavy jsem měla opravdu dobré a čerstvé zkušenosti. Chtělo se to jen trochu přemoci. Naštěstí jsem ještě vyčerpaná nebyla, to by asi byla úplně jiná sranda.
Ale obecně vzato, byla jsem ráda, že jsem zvolila zdlouhavější, ale to nejbezpečnější řešení. Riskovat se občas vyplácelo jenom při tréninku, neboť když mi to nevyšlo, nic se v podstatě nestalo. Ale na misi jsem raději hrála na jistotu obzvláště ve chvílích, kdy mám na výběr.
Dokonce jsem si i všimla, že co se tichosti mé chůze týče, značně jsem se zlepšila dokonce i bez rad. Trošku mne to potěšilo. Jen díky prostému pozorování a poté i díky praktickému vyzkoušení jsem to zvládla úplně sama. Nejednalo se asi o nic extra těžkého, ale stejně…
Také jsem byla ráda, že hned od začátku jsem si pravidelně hlídala změny směru větru. Sice ta zvířata mohla být zblbá novými pachy, které cítila ze zajatců, ale jen hloupý Sith by věřil třímetrové potvoře, kterou před tím neviděl ani na obrázku. Mohlo to být jen tupé zvíře, ale také se mohlo jednat o polointeligentního tvora. A je lepší to neriskovat.
Jenže když jsem se přikradla na konec lesa bylo jasné, že teď riskovat rozhodně asi budu muset. Jen cesta, žádné pole, žádné krytí, jen šutráky. Ze všeho nejdříve jsem si pokusila najít nějaký pěkný ďůlek či keř, kde bych se mohla hezky krytá na chvíli usadit. Chtěla jsem totiž provést co nejlepší možný průzkum pomocí Síly. Kdybych nějaký dobrý úkryt našla, pokusila bych se „vypnout“ všechny ostatní smysly, riskovala bych mírné zdržení a snažila bych se provést co možná nejlepší kontrolu, abych zjistila, zda tam někdo není. Asi se zde s někým setkali a nemohla jsem vědět, jestli danou osobu/dané osoby nevzali sebou, nebo jestli zase nezalezli na nějaké své skryté stanoviště.
V případě, že bych nikoho neobjevila, velmi opatrně bych vylezla, pokoušela se držet z dohledu, v rámci možností se co nejlépe krýt (i kdybych měla chvílemi ležet na zemi) a sledovala bych je výhradně pomocí Síly.
Pokud jsem zjistila nějakou hlídku, tak jsem ze svého úkrytu vylezla také, ale už ne z okraje lesa. Znovu bych se totiž rozhlédla, abych zjistila, zda nepůjde nějak obejít, zaměstnat... a podobně.

[Jordi Linx]

Garqi, Les:
Kraj lesa byl nepříjemnou komplikací, ale nemohla ses tím nechat odradit a bylo nutné vymyslet plán pro pokračování dál. Nakonec jsi dospěla k tomu nejrozumnějšímu a nejbezpečnějšímu řešení - spolehnout se na Sílu. Jako první jsi však provedla co nejzevrubnější kontrolu okolí, aby na tebe nemohl někde někdo číhat a přepadnout tě třeba ze zálohy nebo jsi nenarazila na nějakou hlídku. Síla i ostatní smysly, však ohledně tohoto zůstaly tiché a tak jsi po chvilce mohla vyrazit vpřed dle svého plánu.
Současná cesta moc krytů neposkytovala, přesto jsi nějaké drobné nalezla a pokoušela se jich využít do maximální míry. Tu šlo o trochu hustší a vyšší porost travin, tamhle zase o ojedinělé křoví, nebo trochu větší kámen. Takto jsi pokračovala pár minut sledujíc karavanu pouze s pomocí Síly, což se naštěstí ukázalo jako více než dostačující. Plusem v tomto byla přítomnost o obou tvých kolegyň, díky nimž jsi mohla mít ohledně sledování skupiny větší jistotu.
Konečně jsi po chvíli zahlédla v dálce menší lesík, který opět znamenal větší možnost krytí, byť se jednalo jen o malý kus porostu. Do té doby vedla cesta obloukem a stáčela se stále níže okolo kopce. Teprve zde se zdálo, že se trochu narovnávala.
Se vší opatrností jsi dorazila až k porostu několika listnatých stromů a skryla se mezi nimi, abys po chvilce dorazila na konec těch několika stromů a mohla se rozhlédnout vpřed. Cesta vedla do něčeho, co vypadalo jako pozůstatek jakéhosi opuštěného lomu a nebylo pochyb, že právě tam karavana zamířila. Vlastně jsi mohla spatřit posledního tvora, jak vstupoval do šachty a zmizel v jejím útrobí. Nic v okolí nenasvědčovalo nějakou výraznější činnost nebo aktivitu v okolí, přesto jsi věděla, že tu nejspíše nějaké hlídky byly. Ke vchodu do šachty to z tvé pozice bylo dobrých sedm set metrů a krytí skýtalo pouze několik kamenů a pár křovisek. Zatím jsi nikde nic nasvědčující hlídku nespatřila, ale ani nic, co by prozrazovalo nějaký druhý vchod.