3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Stejně jako prve, i nyní ses rozhodla věnovat důraznou pozornost dokumentu, za nějž si nesla do jisté míry zodpovědnost a měla jej podepsat. Pozorně jsi sledovala, zda-li tam byly všechny náležitosti, datumy, dívala ses po možných skrytých kličkách nebo nečekaných dodatcích, stejně jako jsi kontrolovala platbu a množství zboží. Poslední dvě odpovídaly tomu, co ti ještě mistr přeposlal na tvůj osobní datapad prve a vlastně souhlasily i všechny ostatní prvky, které se na formuláři nacházely. Takže stejně jako prve bylo vše v pořádku a mohla jsi dokument s čistým svědomím podepsat.
V bednách se nacházelo množství rozličných chemikálií a dalších prvků, které ti povětšinou nic neříkaly, nicméně o jednom jsi najisto věděla, že se používal ve farmaceutice a podobné využití nejspíš měly i ty ostatní. Každopádně obchod jsi stvrdila svým otiskem, Aress provedla totéž a stejně jako prve jsi obdržela datakartu s kopií. Během toho poručík zkontroloval a potvrdil správný obsah bedny, takže transakce byla úspěšně dokončena a vy jste mohli pokračovat v nakládání. To i s tvou pomocí poté už netrvalo příliš dlouho a brzy jste tedy naposledy, i když ne v tvém případě, opouštěli skladiště.

Zanedlouho jste byli opět na kosmoportu a probíhalo vyložení všeho zbylého materiálu, který jste přivezli. Mužstvo poručíka Cala vše přehledně uspořádalo a zařadilo na správné pozice, takže o všem byl ve skladě dostatečný přehled. Do setmění jsi odhadovala tak více než celou hodinu - a protože jsi neměla až na misi do skladiště naplánované žádné jiné úkoly, mohla jsi čas věnovat přípravám nebo aktivitám dle vlastní libosti. Mistr se v současné chvíli nenacházel nikde poblíž lodi, což jsi mohla s dostatečnou jistotou tvrdit, takže ani jím sis nemohla svůj čas tady nijak zkrátit.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Mistr byl opět někde v tahu, ale to mi nijak nevadilo. Doba, kdy jsem na něj byla tak nalíplá, že jsem si ho pomocí Síly musela prakticky neustále kontrolovat a jen velmi těžce jsem nesla, že budu spát někde daleko (bála jsem se, že by se mistrovi něco mohlo stát), už dávno pominula. Teď jsem to možná i trochu vítala. Měla jsem už pořádný hlad, neboť ty dvě tyčinky nebyly nic moc a bez mistra nebudu muset poslouchat to neustálé kafrání, i když na druhou stranu, lepší kafrání než kdyby mne nutil jíst.
Poručíku, děkuji vám za pomoc,
naposledy jsem se na „svého“ poručíka usmála. Ze všeho nejdřív jsem tedy navštívila jídelnu, případně kuchyň, či cokoliv jiného, kde by se dalo sehnat něco k zakousnutí a něco, z čeho by se mi nezvedal žaludek v okamžiku, kdy by na tom spočinul můj pohled. Zálusk jsem si dělala na nějaký koláč. Ale rozhodně ne s tvarohem, protože tvaroh by byl určitě vyroben z banthtího mléka. Dala bych si koláč s povidly. Jenže byla jsem realista a nedělala jsem si velké iluze o tom, že bych mohla nějaký koláč sehnat. Takže by mi stačil kousek přijatelného pečiva a možná i nějaká pomazánka, která by však nesmrděla přes celou kuchyň a vypadala by alespoň trochu poživatelně.
Poté jsem měla v úmyslu zamířit do skladu, abych si vyzvedla mistrem doporučené věci a hlavně abych zjistila, jestli bude stačit moje slovo, případně můj podpis. To by bylo dobré vědět do budoucnosti. Abych věděla, jestli se musím zdržovat se sháněním mistrova podpisu, nebo stačí jen tvrzení o nezbytné potřebě dané věci. Trochu jsem litovala, že zde není nikdo z okruhu mých kamarádů, ze kterých musel mít mistr opravdu obrovskou radost. Kdyby tu byli, mohli jsme si vypůjčit třeba nějaké to netradiční spodní prádlo, které je určené pro jiné druhy, a někteří by se divili, jak něco takového může pobavit kupu padawanů, kteří by se měli počítat mezi ty starší.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Jakmile jsi skončila s vykládáním, zamířila jsi nejprve do jídelny, kde jsi notnou čas zkoumala, cože by sis to vlastně měla vybrat k posilnění. Trvalo ti to docela dlouho, než jsi nakonec zvolila několik kousků pečiva, o nichž jsi věděla, že jsou v pořádku a pak krajíc běžného pečiva s pomazánkou, jíž jsi považovala za slabě zavánějící, bez výraznější chuti a z produktů, které jsi považovala za ty v pořádku.
Po občerstvení jsi pokračovala ve svých přípravách a vyrazila jsi do skladu, kdes našla postaršího muže s datapadem, který to tu měl očividně vše na starosti. Věnoval ti zvídavý pohled, než nahlédl do datapadu a chvilku čekal před tebou.
Mistr Siliin říkal, že něco budete potřebovat, tak vám mám pomoci to nalézt. On sklad téhle lodi není až tak malý a navíc je zapotřebí tu udržovat pořádek,
pronesl k tobě a byl připraven ti pomoci nalézt, cos potřebovala. Pokud bys neřekla nějakou vyloženou blbost, tak by ti to bez vysvětlení rychle dohledal. Své řemeslo ovládal opravdu dobře a neměl problém cokoliv rychle najít a připravit, takže jsi sklad lodi mohla opouštět v mnohem rychlejším čase, než jsi strávila před tím v jídelně.

Takže po občerstvení a přípravě vybavení ti ještě zbývalo docela dost času, nicméně ti nebylo souzeno si dopřát jeho využití dle svého. Na cestě ke tvému pokoji jsi totiž narazila na tvého mistra, který se musel právě navrátit ze svého výletu, ať už byl kamkoliv.
Hayasan, zjistil jsem několik ne zrovna optimálních informací vztahujících se k tomu skladišti,
oslovil tě a velice jasně dal najevo, že nemá k dispozici zrovna přívětivé zprávy.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Vybrat pečivo bez kulatých zelených semínek, šišatých černých, hnědých připomínající brouky, béžových bez průhledné slupky, nažloutlých neolejnatých a pak jakýchsi rozplizlých byla celkem fuška. Navíc pečivo nesmělo být připečené, ale ani nedopečené bez křupající kůrky. Také jsem musela vzít v potaz tloušťku. Vyválené tenké se jíst nedalo, stejně jako bachraté a tlusté. Nesměla jsem zapomenout ani na tvar. Rovné bylo nepřijatelné, stejně jako zatočené. Takže když jsem konečně našla ten správný druh, musela jsem najít i správné kousky. S výsledkem jsem sice úplně spokojená nebyla, ale co jsem měla dělat. Toto pečivo jsem si nastrkala do pytlíku, zatímco do ruky jsem si vzala obyčejný kousek s pomazánkou, která neobsahovala vnitřnosti, kousky jakéhokoliv masa, sýr, smetanu, špek a zeleninu, která má jakoukoliv jinou barvu než zelenou. Do tohoto kousku jsem se hned pustila a snědla jej, čímž jsem zahnala největší hlad a druhým kouskem pečiva jsem se už jen docpala. Zbytek jsem si nechala na později, i když zítra bych to pečivo už asi nejedla, protože by bylo staré (tedy, pokud bych měla na výběr mezi starým pečivem a banthou, či jinou nechutností, zvolím raději to staré pečivo). Ten neslazený čaj nakonec byl vážně hnus. Kdybych neměla žízeň, tak ho ani nepiju. Cukr jsem jaksi nemohla najít.
S pachutí hořkého čaje na jazyku jsem se vydala do skladiště.
Dobrý den,
vychovaně jsem pozdravila, neboť s tím chlápkem budu jednat asi častěji a dobré vztahy jsou základem pro další spolupráci. Takže jsem připojila jen úsměv a čekala jsem, co on.
To chápu,
přikývla jsem po jeho slovech.
Taky by se mi hodilo, kdyby někdo udržoval pořádek v mém vlastním pokoji. Jak to mistr dělá, že má vždycky uklizeno? Hm… a na mé dobré slovo se zde asi nehraje. Také všechno musí jít přes mistra. Ách jo.
Potřebovala bych alespoň třicetimetrové lano, které by mne bez problémů uneslo, samonavíjecí zařízení a uvolňovací kotvení. Co zde máme na samotný sjezd? Viděla jsem nabídku takových těch supr postrojů, ale z těch je někdy složité se vymotat. Říkala jsem si, že karabinka a lano za opasek by možná šlo taky, jenže to bych mohla riskovat i to, že za ten opasek zůstanu viset a to by bylo hodně nepříjemné. Nebo by k té karabině šlo přidělat jenom to lano a dát si ho do pasu. Nebo tu máme takovou tu kladku, kotvu, nebo jak se tomu říká?
Rozhodla jsem se využít přítomnosti chlápka ve skladu. Proč si nenechat poradit? Určitě má o naší výbavě nejlepší přehled a třeba zde najde něco, co mne nenapadlo.
Nemáte náhodou nějaké tenké rukavice? Abych neztratila cit v rukou,
nic moc dalšího mne nenapadlo. Měla jsem snad všechno. Zavčas jsem si vzpomněla, že mají můj otisk prstu, a když jsou tak posedlí bezpečností, tak kdybych třeba něco shodila, tak nechci riskovat, že by náhodou na něco natrefili.
Rozloučila jsem se a s vyfasovanými věcmi v náručí (nahoře na čestném místě byla položená svačina) jsem zamířila rovnou do svého pokoje. Ale dojít jsem tam nestačila, neboť jsem narazila na svého mistra a i přes nadcházející misi jsem se na něj začala usmívat. Ohledně toho chystaného výletu do baru jsem neměla moc špatné svědomí a život je přece krásný, když má nějaký padawan takového mistra, jako je právě Siliin.
Vážně?
Můj úsměv mi trochu zmrzl na rtech.
Neplánujete to zrušit, že ne? Konečně se můžu s vašim svolením někam vloupat, navíc by to byla první mise bez přímého dozoru.
A co můj bar? Utíkat z lodi mistrovi pod nosem to by bylo jako se beze zbraně postavit rancornovi!
O některých komplikacích už vím. Třeba o tom, že nikdy sklad zcela nezavírají a přechází jen na noční provoz, že za pracovníka se mohu vydávat jen těžko, protože se pohybují ve skupinách o stabilním složení, ale na druhou stranu, kdybych někde natrefila na šatny a vypůjčila si jejich pracovní oděv, tak bych mohla předstírat zmateného nováčka, protože nabírají nové pracovníky a buď se z toho vykecat, nebo alespoň získat čas na reakci. Kamery a čidla ve skladišti nejsou problém, protože nikdo nepředpokládá, že bych dokázala lozit nahoře po těch trubkách, nebo co to tam je. Se zvýšenými bezpečnostními opatřeními počítám a předpokládám, že by nějaká past v podobě čidla mohla být i tam, kde bych ji nečekala, protože na skladiště proběhl nějaký bombový útok,
vychrlila jsem na mistra další informace, které jsem zprvu neřekla, aby to zcela náhodou neodvolal. Takto alespoň uvidí, že jsem připravená, když nic jiného. O psí, štěněcí, ani jiná očka jsem se tentokrát nepokoušela. Sice mi nikdy nepomohou, ale v tomto případě by mi mohly jen ublížit.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Předložila si svůj požadavek skladníkovi, který si ho trpělivě vyslechl až do konce, aby si posléze povzdechl a zalistoval ve svém datapadu. Rukou ti naznačil, abys ho následovala a vešli jste do poměrně velkého a řádně setřízeného skladu. Nejprve jste se zastavili u větších beden, aby z jedné z nich vytáhl samonavíjecí lanko se středovým navijákem a ukotveními na obou stranách.
Zvládne až 50m, ale doporučuje se maximálně 45. Jednu stranu pevně zakotvíš, druhou vystřelíš na místo zakotvení a tenhle dálkový ovladač ti řekne, že je pevně zakotveno. Vyzkoušet lano a teprve potom s ním dál manipulovat. Jednoduchý stisk zkontroluje stav kotvičky, dvojitý ji uvolní. Po uvolnění se spustí rychlo navíjení k druhé kotvě s dobržděním na konci, nedoporučuje se, pokud není zakotveno,
popsal ti první předmět, než bednu opět zavřel a pokračovali jste dál skladem. Tentokrát se zastavil u větších fochů a s pomocí stoličky otevřel jeden z těch vyšších, aby vytáhl jakousi podivnou rukojeť.
Unese až 200 kilo, dobře se drží, při pohybu na laně neslyšná, pohlcuje světlo na místo odrážení a má ruční brzdu s dvěma polohami, kdy druhé je metr-stop. Zkratka vypovídá o účinnosti, používat jen v nouzi. Je zapotřebí se udržet na rukojeti, lze se připnout opaskem, nicméně Jedi by se měl udržet,
podal ti další předmět, aby foch následně zavřel, uklidil stoličku a pokračovali jste zase o kus dál, kdy jste se zastavili u de facto velké skříně. Skladník si vzal jednu tvoji ruku, aby se na ní podíval, než otevřel skříň a po chvilce vyndal pár rukavic.
Protiskluzový materiál, inertní vůči prachu, takže při nízkém stisku nezanechá stopy, může rozvířit. Samostahovací tak, aby neškrtily nebo nebyly volné, dobrá manipulace s čímkoliv. Dovedou odstínit do jisté míry elektřinu, žár i chlad, ale jde pouze o krátkodobý efekt,
dodal i rukavicím, než jste se vrátili nazpět ke vstupu do skladiště, kde něco nadatloval do terminálu, aby pak k tobě otočil datapad.
Sem otisk, ideálně vrátit nepoškozené, většina se špatně shání,
dodal ještě stručně a počkal, až mu potvrdíš převzetí věcí. Navíc se ti ukázalo, že stavy zásob zde budou podrobně monitorovány, kdy jednou z příčin může být právě ona nedostupnost.

Zjevení a první zprávy od mistra tě poněkud zaskočily a dokonce jsi měla pocit, že by se mohlo schylovat ke zrušení tvé mise. Na to však mistr zakroutil nesouhlasně hlavou, i když vážný výraz z jeho obličeje nezmizel.
Rušit to nebudeme, ty zásoby se budou více než hodit. Nicméně se mi povedlo zjistit, že noční provoz zahrnuje i zvýšenou interní bezpečnost. Protože si jsou moc dobře vědomi nedokonalosti v obraně, tak mají pomocnou obranou sílu. Využívají k tomu takzvané neutralizační droidy. Ti jsou v podstatě jenom odnoží bojového modelu OUU-H, pohybují se na repulzorech - aktivní senzory obsáhnou do rádiu patnácti metrů, kamerové vše v dohledu. Hlavní výzbrojí by měl být omračovací blaster a elektrošoková paže. Žel nevím, kolik jich mají nebo kde - každopádně tenhle model tři roky nazpět kupovali,
prozradil ti mistr, co mu doopravdy přidělalo starosti a mělo by komplikovat situaci i pro tebe. V podstatě to bylo další navýšení bezpečnosti ve skladišti, které bylo vaším cílem.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Skladníkovi jsem všechno samozřejmě potvrdila, jenže se mi to moc nelíbilo. Zvláště ty rukavice bych si strašně ráda nechala. Samozřejmě, že jsem je mohla „ztratit“, jenže tato lež by mi prošla možná přes skladníka a mistrovi bych se stejně sama přiznala, že jsem je šlohla. A protože padawan tak úžasného mistra prostě nekrade, budu se s nimi muset rozloučit. Život je někdy těžký.
Sith aby tě nejen spral, ale rozsekal na nudličky, frajere.
V duchu jsem popřála skladníkovi za jeho přílišnou pečlivost. Jeho instrukce jsem se však snažila zapamatovat.

Mistrovy informace mne skutečně vůbec nepotěšily. Kolem droidů jsem se ještě nikdy plížit nemusela. Ale od té doby, co jsem padawankou mistra Siliina, tak se s něčím novým potkávám pořád.
Tolik k mé úžasné cestě po trubkách. I kdyby mí malí droidíci hlídali jen na zemi, tak stejně budu muset dolů a hledat naše zboží a vzhledem k velikosti skladiště, to nemusí být nic lehkého, i když s nějakou logikou by se už dalo pracovat. Záleží na tom, dle jakých kritérií materiál skladují. Určitě záleží na druhu, poté třeba na datu příjezdu, místa původu a tak. To uvidím ve skladišti. Navíc, určitě to nebudou tupé stroje a světlo baterky by je upoutalo, což znamená, že ji beru, ale asi nepoužiju.
Mistře, dá se předpokládat, že ti droidi budou hlídat dle podobného vzoru, jakým bylo hlídáno to skladiště na Quelloru?
Odpověděla jsem po menší odmlce, byť že jsem přemýšlela nad úplně jinou věcí.
Určitý počet bude hlídat, řekněme někde vně, zatímco třeba menší skupina se bude náhodně pohybovat i mezi uskladněným zbožím?
Spíš jeden, dva… jenom pro jistotu. Takoví droidi budou drazí a malou armádu jich určitě nevlastní. Nebo by taky mohli hlídat jen kolem klíčových míst…
Pokusila jsem se aplikovat to, co jsem už znala, neboť lepší nápad jsem neměla a dalo se předpokládat, že na Quelloru bylo vše dotaženo do dokonalosti kvůli chybějících zdrojům. Tam se ani lidmi plýtvat prostě nemohlo. Navíc, když se o to staral mistr…
Nevíte náhodou přesný druh těch droidů? Že bych si mohla zjistit, jaké senzory mají ve výbavě a třeba mají nějaké vady, které se propírají na takových těch diskusí mezi zákazníky na HoloNetu,
mistr měl zřejmě daleko větší starosti, než já. Já to brala jako výzvu. Jenže blbé bylo, že jsem se neměla před kým pořádně vytahovat. Siliinovy starosti mne rozhodně potěšily. Tedy, už jsem si dávno zvykla na to, že se mistr o mne stará, ale stejně mne to vždycky potěší. Při této misi mi hrozilo tak maximálně chycení a omráčení a mistr se stejně o mne bál. Začala jsem se znovu usmívat.
Taky potřebuju info o těch jejich kamerách. Asi budou mít takový ten noční mód… A když jsem vyfasovala tak úžasné rukavice… co vyfasovat podobně úžasné oblečení? Jo, ještě by se hodilo vědět, jak u těch droidů probíhá identifikace vlastních pracovníků, ale to bude asi primárně na základě kamerového snímání obličeje, a kdyby to náhodou nesedělo, tak třeba podle hlasu, hesla… a tak, ale to by se dalo možná zjistit na HoloNetu… i když pro mne tu bude asi zbytečná informace. Nechci se s nimi setkat.
Nebojte, mistře, já to zvládnu,
pokusila jsem se mistra ujistit a zmenšit jeho obavy. Koneckonců, svých starostí měl s touto misí určitě dost a já budu v pohodě. Jenom už teď jsem věděla, že spěchat rozhodně nebudu, i kdyby mi na průzkum baru mělo nakonec stačit deset minut. Spíše než nějaké velké obavy to ve mne vzbuzovalo touhu vyzkoušet své hranice. V momentě, kdy jsem si zvykla na myšlenku těch droidů, brala jsem to spíše jako výzvu.
Co ty droidy deaktivovat na dálku? Prý to jde pomocí Síly, nebo by se dala opět u skladníka sehnat nějaká chemikálie, co by mu rozežrala obvody, nebo tak něco.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Existence droidů ti nakonec přišla spíše jako výzva, než nějaká komplikace, což se trochu rozporovalo s tím, jak se k celé věci stavěl tvůj mistr. A tvé spíše nadšení, než cokoliv jiného mu na náladě také rozhodně nijak nepřidalo. Každopádně s tebou došel až k tvé ubikaci a gestem ti naznačil, aby sis odložila nafasované předměty a mohla mu tak věnovat plnou pozornost. Očividně chtěl k celé záležitosti ještě něco říci, nebo měl v rukávu nějaké další informace.
Nebojím se o to, že bys neuspěla, ale větší obavy mi přináší tvé poněkud neobvyklé sebevědomí. I když máš k dispozici mnoho informací, tak ti to celou misi rozhodně až tak nezjednodušuje. Sice to není nějaká z velkých galaktických bank, ale pořád je to dobře hlídaná budova,
pronesl nejprve, co jej tížilo nejvíc a jasně tím poukázal na tvoji sebejistotu v podobných typech misí, byť jsi pro to měla relativně slušné předpoklady.
Specifikace toho droida se dají sehnat, ale nespoléhal bych na ně - už proto, že tady mají modifikovaný typ. U takových dochází často k modifikacím, jejichž popis zůstává v trezorech výrobce nebo v droidovi samotném. A rozhodně nepočítej s podobným vzorem ochrany - jisté, že droidy musí mít uvnitř, protože venku se nepohybují a mají i civilní stráže, které řeší právě venek. Je dost možné, že mohou mít nějaký obranný vzor pohybu, ale ten je opět programovatelný a nejlepší je takové věci si vysledovat,
přešel mistr k informacím o droidech a ukázal ti datapad. Droidi tedy nebyli nijak výrazně rychlí, ale zase schopně zdolávali překážky a jejich zaměřovací mechanismy prakticky nerozlišovaly, jestli potřebují střílet za pohybu nebo ve stoje. Zároveň byli také dostatečně robustní a odolní, kdy jeden výstřel z blasteru rozhodně nestačil.
Na další stránce, máš základní půdorys skladiště a vlastně celého objektu. Doporučil bych ti si v něm vyznačit místa, která jsi viděla a kde se nenecházelo stejné množství zboží, které jsi musela dneska nakládat. O ta místa se ti potom zúží prostor k hledání, pokud to tam tedy ještě mají,
poradil ti dále mistr a čekal, jestli nepřijdeš s nějakými dalšími otázkami.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Z toho, jak se mistr tvářil, koukala nějaká domluva, nebo minimálně poučení. Věci jsem beze slova hodila na postel a doufala spíše v to poučení. Neudělala jsem snad nic, aby mi bylo domlouváno a mistrova poučení byla vždycky minimálně zajímavá.
A čeho bych se měla bát, mistře? Vždyť já se bojím spíš přímých střetů,
jo, toho jsem se bála furt. Souboje, střílení a podobné libůstky… to nebylo pro mne. Tedy, zdrhat při střelbě by určitě bylo lepší, než ty střely odrážet a bojovat. To jsem už zkoušela. Jednou a málem mi ustřelili hlavu. Fakt pěkná vzpomínka.
Tohle je jen plížení a s těmi droidy to bude ještě zajímavější. Bez nich by to možná ani nebyla pořádná výzva, vlastně by to byla celkem nuda,
trošku mi unikal smysl mistrova strachu, tedy pokud se vyloženě nebál jen o mne. Kdyby se naše role prohodily, taky se určitě budu o mistra bát. Jenže z jiného důvodu mistrův strach prostě nebyl logický. Jeho obavy jsem jaksi hodila za hlavu. Co se mne týče, vážně to bude zábava i přes ty starosti, co jsem s tím měla. Teď, když mám všechny informace pěkně na jedné hromádce, mám vytvořený plán... tak už to bude jenom o zábavě. A možná to bude zábava ještě větší, pokud tedy najdu příhodný bar. Jenže to mistrovi říct nemůžu.
Mistrovo poučení o droidech bylo velmi důležité a hlavně zajímavé. Navíc jsem nemusela ztrácet čas a zabývat se jimi. Ty úpravy totiž mohly být takového charakteru, že s původním modelem nemusí mít mnoho společného. Vlastně jsem si říkala, že bez nich by to už nebylo pořádné vzrůšo.
Mistr narazil na zlatou informační žílu. Nejspíš to má od nějakého živého zdroje. Já HoloNetový prostor přece prohledala dostatečně.
Super, alespoň takový náčrt jsem sháněla opravdu dlouho,
zaradovala jsem se při pohledu na mapku a další mistrovy rady rozhodně byly také užitečné. Mistr je prostě studnice moudrosti.
No, čeká mne rozhodně zajímavá příprava.
Můžu?
Jen jsem se pohledem ujistila, že si to všechno mohu přetáhnout do vlastního datapadu.
Pořád jste mi nedal ten senzor, mistře,
ozvala jsem se, neboť mistr říkal, že mi ho dá. Ve skladišti jsem ho sice sehnat mohla také, ale možná ho měl mistr jen v osobních věcech… a kdo ví, jak to s ním vůbec je.
Bylo by fajn dostat se až do skladiště a nemít ten senzor. Ta historka by potom nebyla ani k pláči. Možná bych si měla nabarvit i obličej. Pořádně začernit, aby nesvítil… u Sitha, pokud jde ještě něco hůř z kůže dolů, než zelená barva, tak je to černá. Pěkných pár dní budu vypadat jak pitomec, navíc jít začerněná do baru, to abych si rovnou našla nějaký, ve kterém se schází subkultura, do které bych zapadla.
Na mistra jsem žádné další otázky v tuto chvíli neměla. Spíš jsem ještě chtěla zalézt k sobě, naznačit si všechno, co říkal mistr do mapky, přerovnat si částečně sbalené věci, připravit se a najít si vhodný bar, ve kterém by se scházela subkultura, která by se vyznačovala poněkud bizardním líčením, ideálně celého obličeje.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Mistrovo obavy jsi tak úplně nesdílela a vlastně sis ani nebyla jistá, z čeho kořenil jejich původ. S informacemi, kterých se ti dostálo, jsi nabývala pocit, že se bude jednat o procházku růžovým sadem s barem na konci. Navíc jsi přeci neplánovala žádný čelní střet s čímkoliv, byť se dle mistrových obav mohlo zdát o opaku.
Obavám se, abys nebyla největším nepřítelem sama sobě. Mnoho Jediů doplatilo více na svou sebejistotu a aroganci, než blasterový výboj od nepřítele. Navíc, my neděláme věci, protože bychom z nich měli mít potěšení, nebo protože je to hračka, ale protože je to nezbytné, abychom naplňovali poslání, k němuž jsme se zavázali naší přítomností v Řádu,
připomněl ti mistr, jak by měli Jediové přistupovat ke svým úkolům a to tedy po profesionální stránce věci, než po jakékoliv jiné. Jeho zachmuřený vraz jenom podporoval nepříliš souhlasný názor ohledně tvého nadšení.
Neříkám, že je zapotřebí být ze všeho vystrašený, nicméně nestáváme se Jedii, abychom hledali výzvy, nebo protože hledáme vášeň v naší práci. Vášeň může být nebezpečné, neb vede k touze, odtud k chtíči, dále k aroganci a zlobě. Pokud tudy budeš špatně kráčet, tak se můžeš dostat na jednu z mnoha cest k temné straně,
varoval tě naprosto vážným tónem, aby následně trochu zmírnil svůj přísný výraz. Očividně nestál o nějaké delší kázaní nebo něco v tom smyslu. Naopak zalovil ve svém rouchu a vytáhl malou kostičku asi polovinu velikosti zastřiženého nehtu po okraj.
Ideální by bylo upevnit jej tak, aby nebyl vidět - vysílá na speciální frekvenci v dosahu sta metrů, aktivuje se po docvaknutí na nějaký předmět. Stačí lehce, bude držet dobře,
přidal mistr ještě nějaké instrukce k použití senzoru, o němž se zmínil dříve. Poté ti jej opatrně nabídl, aby sis jej mohla vzít z jeho dlaně. Dále tě již nechtěl zdržovat a pokud jsi neměla nějaké další otázky, tak byl připraven ti dát prostor v dalších přípravách, zatímco mistr Siliin by se vytratil se slovy, že ho v případě potřeby v nejbližších dvou hodinách nalezneš ve společenské místnosti.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Mistrovo kázání bylo nepříjemné. Tedy, necítila jsem se nijak zvlášť provinile, takže jsem ani nezrůžověla a ani jsem neklopila hlavu. Jen jsem se přestala usmívat. Opatrně jsem po něm pokukovala a mé nadšení z úkolu znateně splasklo. Ani mne nenapadlo, že má radost by mohla vést k Temné straně. Rozhodně jsem ale nemínila s mistrem diskutovat o tom, co znamená být Jedi a co k Temné straně skutečně vede. Když se mistr tváří takto, je lepší sklopit ušiska a buď hned poslechnout, nebo mlčet… a v tomto případě tedy bylo tou správnou reakcí mlčení a přikývnutí na znamení, že jsem každému slovu porozuměla. Koneckonců, co se týče Temné strany, tak je opravdu lepší mít se na pozoru a mistr je v tomto ohledu daleko zkušenější, než já.
Pokusím se tedy k tomu přistupovat o trochu zodpovědněji, ale ten bar na konci mi nesmí uniknout. Návštěva baru přece nevede k Temné straně… i když k pořádné domluvě a možná i pohlavku by vést mohla. Pokud by se to teda mistr dozvěděl, což se určitě nedozví.
Byla jsem celkem slušně sjetá, tvářila se daleko vážněji a velmi opatrně jsem si vzala senzor. Celkem mne překvapila jeho velikost. Myslela jsem, že to bude něco, jako měl Sarwen. To by možná bylo problém schovat, jenže tohohle si nikdo nevšimne, tedy pokud by nevěděl, že to má hledat. Hned jsem si to položila na prázdný stůl, protože tam nehrozilo, že to ztratím, zatímco má postel byla plná krámů a pokoj obecně vypadal celkem neuklizeně, i když na mé obvyklé poměry to tu pořád vypadalo vlastně celkem pěkně.
Hlavně abych to neztratila, je to strašně malé.
Na další mistrovy informace jsem přikývla hlavou, pořád se tvářila vážně a po jeho odchodu jsem se trochu bezradně podívala na všechno, co tu vlastně mám.
Kapsy bych měla strašně vycpané, baťoh by překážel a než bych to z něj vylovila… musím do skladu. Chtělo by to nějakou vestu s hodně kapsami a třeba by mohla odolat i nějakému výstřelu… plus, vezmu si blaster a třeba bych do něj mohla nafasovat nějaké vylepšené náboje. Nebo požádám o jiný.
Počkala jsem, dokud mistr skutečně nebyl pryč (co kdyby si náhodou vzpomněl, že mi ještě něco musí říct ohledně té vášně a tak), vylovila jsem blaster a teprve poté jsem šla znovu za skladníkem, který z mé návštěvy asi bude mít skutečně velkou radost.
Potom si nachystám věci, mrknu se po vhodném baru na HoloNetu a namaluju si obličej tmavými barvami… i když…. Ono tam bude nějaké to osvětlení. Otázkou zůstává, zda začerněný obličej by naopak nepřitáhl pozornost. No, raději se černit nebudu. Musím si najít nějaký opravdu slušný klub a tam by mne tak zmalovnou nepustili.
Cestou do skladiště jsem zvažovala nejrůznější alternativy.
Navíc, když se něco zvrtne, mohu se z toho pokusit nějak vykecat, když mne tedy nechytí ten droid. Ale s černým obličejem by to už nešlo…
Poté jsem už plánovala balení, chystání se na misi a na návštěvu baru. To, že se mistr nezmínil o místních nočních podnicích, jsem považovala za dobré znamení. Kdyby měl podezření, jistě by se mi to pokusil zatrhnout, nebo by mi určitě něco na to řekl.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Nejdřív sis vyrazila ještě do skladu, kde jsi požádala o vestu nebo něco podobného stylu. Skladník ti nabídl těsný vak na záda, který byl dobře nositelný právě pro takové účely nebo taktickou vestu. U vaku jsi měla výhodu, že ti nijak nezatěžoval hruď a vše bylo de facto na zádech. Speciální munici do blasteru jsi nezískala, protože žádná nebyla k dispozici, ale dostala si možnost k vypůjčení si běžného blasteru, který se dal sehnat relativně všude, nestál až tak mnoho a byl dost kvalitní. Ať sis již vybrala ponechání toho současného, nebo převzetí nového, tak jsi opět podepsala předávací protokol a mohla jsi vyrazit dále.

Od zabarvení si obličeje jsi nakonec upustila, ale ne tak již od tvého plánu s návštěvou nějakého baru. Dobrou půlhodinu jsi strávila prohledáváním přes HoloNet, aby narazila na podnik, který by mohl odpovídat tvým požadavkům a byl tak nějak cestou z mise. Jeden takový sis nakonec vytipovala, i když byl už od skladiště relativně daleko.
Každopádně, jakmile jsi byla plně informovaná a vybavená, vyrazila jsi vstříc skladišti, kde spočíval tvůj úkol. Dle tvých původních předpokladů jsi měla připravenou speederovou motorku, s níž ses měla dopravit na místo. Byl to odlišný typ, než s jakým jsi doposud měla nějaké zkušenosti, ale ovládání bylo prakticky stejné a navíc ti zabudovaná navigace mohla výrazně usnadnit cestu k tvému cíli.
Zatímco jsi vyrážela ještě za mírného stmívání, tak k cíli jsi dorazila za relativně plné tmy. Osvětlení v téhle části města nebylo až tak výrazné, tedy co se okolních prostor týkalo. Hlavní ulice byla osvětlená dostatečně dobře, aby ses tamtudy o nich zásadního nepokoušela.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Nakonec jsem dala přednost taktické vestě. Pokud by po mě náhodou někdo střílel, tak bude mířit především na hruď a pokud se trefí, tak by taktická vesta měla zachytit omračujících zásahů víc, než takových těch ostrých zásahů, které jsou určeny na zabití. Chtěla jsem být alespoň trochu krytá.
Nový blaster jsem nechtěla. Ten svůj jsem měla zastřílený a znala jsem na něm každý šroubek a s vlastní zbraní se přece vždycky zachází lépe.

Než abych myslela neustále na ten bar, rozhodla jsem se, že si napřed nějaký pořádný vyberu a budu to moct pustit z hlavy. Nakonec to trvalo déle, než jsem si myslela, ale slavila jsem úspěch. Živá hudba, žádný úplný pajzl, ale na druhou stranu také žádný prvotřídní podnik a je tam zákaz hulení čehokoliv. Vstupné pro holky zdarma, ceny za pití příznivé.
Tak tohle je hodně dobrý. Mistr nezjistí, kde jsem byla, ani náhodou. Pokud se ovšem sama nepřiznám. Ale vždyť přece nemá důvod mne podezírat…
Teprve poté jsem se začala oblékat. Černé přiléhavé kalhoty, tmavé tričko s dlouhým rukávem a boty s měkkou podrážkou. Taktickou vestu jsem si oblékla už teď. K opasku jsem si přidělala svůj meč, blaster, nůž a komlink. Pro jistotu jsem si ho vypnula už teď. Do kapes u vesty letělo zrcátko v plastovém obalu, baterka, malý dalekohled, moje paklíče. Lanko jsem si přidělala k opasku a rukojeť, pokud to jen trochu šlo, jsem si přidělala za nějaké úchytky přes záda tak, aby mne neomezovala v pohybu, což jsem si samozřejmě vyzkoušela hned v pokoj pomocí série protahovacích cviků. Z krabičky, ve které by měl být správně snoprášek, neb k tomu bývá běžně využívána, jsem snědla všechny oříšky, vyčistila ji a opatrně jsem do ní položila ten senzor. Aby to necinkalo, vycpala jsem ji vatou a i tu krabičku jsem si schovala do kapsy. Poté jsem si ještě vzala dvě dýmovnice a dělobuch. Pokud bud prozrazena, tak to na odvedení pozornosti bude úplně ideální. Znovu jsem se protáhla, abych zjistila, jestli někde něčím necinkám a případně dle toho upravila rozložení věcí. Též jsem si zkontrolovala, že všechny věci u pasu mám v pouzdrech.
Ještě aby odrážely světlo a házely prasátka, to by bylo fakt dokonalé.
Ještě jsem si natáhla ty super rukavice a na hlavu jsem si dala tmavou čepici, takže skryla mé vlasy.
Jediný problém byl v tom, že takto bych do baru nemohla. Vytáhla jsem si tedy z kufru pěkné tílko s výstřihem (dle mistra příliš vyzývavé, jenže ten tomu houby rozumí, ostatně jako celé módní problematice), vzala jsem si pěkný přívěšek (ano, abych ho měla v tom výstřihu) a též jsem si sbalila nějaké ty potřeby na malování (nemůžu tam jí tak, jak jsem) a to včetně šampónu na suché vlasy, kdyby mi je ta čepice moc ulízala. Teprve poté, takto vybavená, jsem mohla vyrazit. Na kredity jsem nezapomněla, samozřejmě. Ty byly v baťohu s mými „barovými“ potřebami.
Jéj, kdyby mne takto oblečenou viděl mistr! Ten by mi dal.

Připravená motorka nebyla ničím překvapujícím. Pokud však neměla nějaký uzamykatelný prostor na věci, pokusila jsem se vyhledat někoho zodpovědného a chtěla jsem po něm výměnu motorky s nějakým úložným prostorem, kde bych si své barové věci mohla schovat.

Zaparkovala jsem kousek dál od skladu i té druhé budovy, z níž jsem se chtěla do skladiště dostat.
Pokud bych měla utíkat, tak nechci, aby na můj dopravní prostředek náhodou narazili. Pokusila bych se je zavést opačným směrem a k motorce se poté vrátit.
Snažila jsem se vyhledat nějakou zapadlou uličku, která by však nebyla slepá a skrýt motorku i před zraky náhodně procházejících. Ale zase jsem ji nechtěla moc zaskládávat, kdybych náhodou musela rychle ujíždět, tak ať se nemusím probírat bordelem.
A je to tady. Hlavně nespěchat, nebýt příliš sebevědomá a všechno dobře dopadne. Mistr ví, že to zvládnu, jinak by mne sem neposílal.
Také jsem se rozhlížela, odkud bych si tu budovu samotnou, mohla prohlédnout. Potřebovala jsem nějaké krytí. Neměla jsem tucha, jak moc je zabezpečená a kam třeba míří případné kamery. Ideální by byl úkryt ve stínu za něčím. Třeba popelnicemi a tak podobně, odkud by se dalo vykukovat. A klidně bych k prohlížení té budovy využila svůj dalekohled, pokud bych tedy kvůli té tmě dokázala něco na té budově z dálky rozeznat.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Po dokončení balení věcí a zbytku příprav jsi spokojeně shledala speederovou motorku za odpovídající tvým požadavkům, byť zavazadlový prostor pod sedlem nebyl nijak výrazně velký, s trochou snahy a síly se ti povedlo tam batoh vměstnat. Spokojená s dosavadním stavem věcí jsi tak mohla vyrazit na svou misi.

Stroj se ti povedlo zaparkovat v jedné užší uličky asi o tři budovy od skladiště a zakrýt ji několika bednami, aby nebyla tak nápadná. Samozřejmě jsi ji zamkla a zabezpečila dostupnými prostředky, kdyby se někdo přece jen více ochomýtal okolo, ale za dobu parkování či příjezdu jsi tudy nikoho projít neviděla.

Tvůj další postup začal obhlídkou nejbližšího okolí. Začala jsi nejprve z větší vzdálenosti a to obchůzkou okolo celého objektu, což tě jen ujistilo, že skladiště opravdu hlídají zodpovědně po všech stranách. Pozitivem však bylo, většina kamer mířila spíše k zemi, nebo maximálně k vrcholu plotu - ani jedna nemířila výše, čímž se ti v tomto směru odkrývala cesta horem, jak jsi měla zatím naplánováno. Další obhlídka ti přinesla jenom několik dalších informací - včetně toho, že strážní venku chodili pravidelně každou půl hodinu na obhlídku. Navíc se při ní rozhlíželi všude a dokonce i občas zkontrolovali nějaký ten senzor vespod.
Z toho, co jsi mohla vidět vzhledem ke střeše, se vše zdálo opravdu v pohodě - jen bude nejspíš zapotřebí si dát pozor na dopad, abys nezpůsobila příliš hluku. Nicméně senzorové pokrytí končilo někde ve výšce plotu a výše už nezasahovalo.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
První obhlídka dopadla celkem dobře. Byla jsem se svými nálezy spokojená.
S trochou štěstí bych to měla zvládnout. Musela by být strašlivá smůla, kdyby mne spatřili na té střeše. To bych asi musela celou misi odpískat. To by byla ostuda. Když si ale dám pozor na dopad...
Teď mi už jen zbývalo, abych si obhlédla tu druhou budovu, přes kterou jsem tam chtěla jít. Z dálky vypadala, že je méně zabezpečená.
Jenže mohla jsem se splést. Ideální by bylo, kdyby byla vybydlená a dlouho nepoužívaná, ale takové štígro mít asi nebudu.
Dál jsem se držela ve stínu a pokusila se obhlédnout tu druhou budovu. Hezky si ji obejít, tedy pokud bych musela vylézt ze svého „úkrytu“ na nějaký osvětlenější prostor, tak bych klidně i nějaký kousek vynechala. Snažila jsem se vytipovat možné vstupy dovnitř. Samozřejmě, že jsem hledala i kamery, čidla a podobné libůstky, které by mi to mohly znesnadňovat. Nemusela jsem tam nutně lozit dveřmi, stačilo by klidně i nějaké okno třeba v prvním patře, pokud bych měla záruku bezpečí a pokud bych se tam dokázala dostat.
Po prohlídce „fyzickými“ smysly jsem se pomocí Síly pokusila pátrat po známkách živých bytostí, které by v té druhé budově mohly být. Chtěla jsem mít alespoň zběžnou představu o tom, co mne čeká.
Nikam jsem nespěchala, času jsem měla pořád ještě dost. Nechtěla jsem svou první samostatnou misi zkazit přílišnou nedočkavostí.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Nehodlala jsi nic podcenit a tak se do tvého hledáčku dostala i druhá budova, která měla být tvou startovní pozicí pro vstup do skladiště. Obhlídka zvenku ti o zabezpečení mnoho neřekla, respektive nebylo příliš k vidění. Hlavní vchod měl sice nějaký základní bezpečnostní zámek, ale tam bylo větším zabezpečením, že byl do otevřené ulice, než cokoliv jiného. Jinak vše vypadalo na starou kancelářskou budovu, která byla ještě používána - prozradila ti to světla v některých místnostech, i když jich bylo opravdu jen pár.
Dalších přístupových cest bylo relativně hodně - do prvního patra jsi mohla vyskočit relativně snadno a teoreticky bys mohla zkusit šplhat i po stěně budovy, i když bys samozřejmě postrádala větší jištění a mohla riskovat odhalení. Dalo se však předpokládat, že v boční ulici by tě nikdo vidět nemusel a budova se tvářila stejně slezná ze všech stran. Bylo však trochu paradoxem, že v té boční ulici svítilo nejvíce oken, ale ani tak se to neblížilo většímu počtu než jedno rozsvícené na sedm nerozsvícených.
Každopádně fakt, že budova neměla oficiální označení a vpředu jsi spatřila hned několik různých společností napovídal, že zde sídlilo více společností a tedy společné prostory by měly mít minimální nebo žádné zabezpečení. Každá ze společností by si navíc hlídala především své kanceláře, než ostatní prostory. Fakt, že škoda na konkurenci znamenala pro ostatní příležitost v tom měl jistě také svou roli.
Při ověření přítomnosti nějakých bytostí pomocí Síly sis potvrdila jen předchozí domněnku rozsvícených oken o tom, že vevnitř nějaké živé bytosti jsou, i když ne zrovna ve výrazném počtu. Rozhodně ne takovém, aby ses musela krčit za každým květináčem, automatem na kávu nebo podobným vybavením, pokud se tam tedy něco takového nacházelo.