4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Můj respekt k Niendi jen stoupal.
Kéž bych ji potkala za jiných okolností.
Nemůžete mne zadržet, nejste velitel,
zakroutila jsem hlavou. Bylo mi jí až líto, snažila se chránit někoho, kdo nechce a hlavně nemůže být chráněn. Možná kdybych se v Chrámu chovala lépe, tak podobných starostlivých náznaků bych si všímala více, ale nebylo tomu tak a já to tedy považovala za něco vzácnějšího, byť že u mistra by to pro mne bylo již normální. Skutečně jsem Niendi začínala mít ráda.
Jenže tohle dohadování o ničem už nemělo cenu. Další kolo výměny názorů by mi bylo platné asi tolik, jako mrtvému Jedimu jeho světelný meč. Možná jsem k výměně názorů nepřistoupila zrovna ideálně, kromě ukecanosti a dříve i nadměrné ulhanosti jsem asi občas postrádala takové ty diplomatičtější schopnosti, nicméně na druhou stranu, asi to bylo dobře. Když se k přepadení dostanu sama, nikdo jiný už nebude zbytečně ohrožen.
Tak to uděláme jinak, Niendi. Vezmu si landspídr, vy se posadíte vedle mne, dojedu na rozumnou vzdálenost k místu přepadení, abych vás neohrozila a vy se poté i s landspídrem vrátíte zpět,
do landspídru jsem se pokusila doslova naskočit, abych seděla u řízení, zatímco Niendi by si skutečně mohla zvolit pouze místo mého spolujezdce. Pokud by to bylo nutné, pomohla bych si i trochu Zrychlením, jen abych tam seděla první. Ale nepřeháněla bych to, aby někomu nebylo nápadné, jak moc rychle se umím pohybovat. Co se toho chlapce týče, teď bych byla možná raději, kdyby se vydal za řidičem. Byl by jen komplikací, kterou bych navíc musela chránit, protože bych za ni byla zodpovědná.
Až tohle bude za mnou, musím Niendi vyhledat, sehnat jí pořádnou práci, omluvit se, poděkovat za její starost a hlavně jí to vysvětlit. Je hodná, tohle si nezaslouží.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Tvoje tvrdohlavost se zdála být pro Niendi nevysvětlitelná a zakroutila nechápavě hlavou. Nelíbil se ji ani tvůj poslední požadavek, ale podívala se po ostatních, aby zvážila možnosti a nakonec dospěla k nějakému rozhodnutí, které bude vzhledem k situaci prospěšné pro vás všechny. Ukázala na chlapce a řidiče nákladního landspeederu, který nyní čekal opřený o svůj stroj a přenechával tak řešení problému tvého jména na řidičce landspeederu.
Ty mu běžet pomoct a vy vyrazit poloviční rychlostí dopředu, já vás potom dohnat,
řekla jasným autoritativním hlasem a zlomila tak chlapcovu vůli k odporu, pokud by uvažoval jít i přese vše s tebou. Váhavě se ještě otočil tvým směrem, ale Niendi mu jasným pohledem dala najevo, kam by měl směřovat. Chtě nechtě tak nakonec uposlechl a nákladní landspeeder hned na to vyrazil.
Být blázen děvče, ale dobře vzít tě blíž. Ty mrhat svým životem a být to tvoje vina, pokud oni ohrozit zajatce. Ale nechtít riskovat, že ty ohrozit ty, co uniknout,
dodala nakonec a pak jen sledovala, jak ses nahrnula za řízení landspeederu. Beze spěchu však došla ke dveřím řidiče a věnovala ti jasný pohled, aby ukázala, že drží startovací klíč.
Na to ty ani nemyslet. Už ti nevěřit natolik, aby tě nechat řídit. Navíc já nejet hlavní cestou, na rozdíl od tebe nechtít pošetile vpadnou do pasti. Takže ty uhnout a nechat mě řídit, nebo jít pěšky,
zamítla razantně Niendi a dala ti jasně najevo, že ti nevěřila zdaleka tolik, jako před přepadením. A i právě proto tě nehodlala nechat řídit, byť k tomu nejspíš měla i nějaké další důvody.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Pohlédla jsem na Niendi a zvažovala, co podniknout dál. Mohla bych se sice pokusit ujet, ale pokud znala nějakou vedlejší cestu, odkud bych se k přepadení mohla přichomítnout nenápadněji, rozhodně se tomu bránit nebudu.
Jenže, co když mne odveze někam jinam? To by nemuselo dopadnout příliš dobře. To bych mistrovi asi hodně těžko vysvětlovala.
Nakonec jsem jen přikývla, dál se nepřela a sedla si na místo spolujezdce. Trošku mi vadilo, že vzbuzuji až takovým očividným způsobem nedůvěru i u Niendi, ale s tím jsem už nic moc dělat nemohla. Toho chlapce jsem dál nepřesvědčovala. Bude jen dobře, když zůstane s ostatními. Ostatně, také jsem o něj nijak nebojovala.
Dobrá, uděláme to tak,
přesunula jsem se nakonec na sedadlo spolujezdce, ale nedůvěra Niendi způsobila, abych byla na pozoru. Chtěla jsem dávat pozor na cestu, ale také na jednání své staronové řidičky. Za normálních okolností bych jí věřila, jenže tohle nebyly normální okolnosti a Niendi si mohla myslet cokoliv.
U Sitha, já tuto misi chci mít skutečně za sebou. Prostě další nepovedená mise, jenže tentokrát toho mistrovi tak půlku neřeknu. Po dnešním ránu a včerejším večeru nemůžu přece v mistrových očích zase klesnout. To nejde.
V duchu jsem si povzdechla, byť že do té doby bych se nevrátila ani náhodou. Přišlo mi, že to bylo totální plýtvání časem.
A nejsem blázen. Doufám, že vám to budu moci jednou vysvětlit a s trochou štěstí nebudu riskovat nadarmo,
dodala jsem v momentě, až si Niendi přisedla. Nic Niendi neříct a myslet si, že bych se s ní mohla udobřit, by bylo hodně naivní. Přes to jsem se ale pokusila alespoň o to, aby si o mne nemyslela, že snad patřím k těm lapkům.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Bylo před tebou nepříjemné dilema ohledně dalšího postupu, které spočívalo v přepuštění pozice k řízení Niendi. Váhala jsi z obav, že by se mohla pokusit tě unést a třeba odvézt jinam, nebo jsi prostě pocítila její nedůvěru v tebe a odrazilo se to i do tvé důvěry v ní. Nicméně tentokrát jsi nebyla pánem situace, jak by sis přála a rozhodla ses nakonec ustoupit zkušené pilotce. S trochou nejistoty ses tak přesunula na sedadlo spolujezdce a čekala jsi, co Niendi provede. Pokusila ses jí alespoň naznačit, že k tomu všemu máš dobrý důvod, ale bylo ti hned jasné, že nyní to bylo úplně jedno.
Landspeeder se rozjel, provedl 180 stupňovou otočku a vyrazili jste směrem nazpět. Takhle jste jeli jenom nějakých pět minut, než Niendi sjela v jednom místě prudce doleva a dostala se pryč z cesty. Chvilku se zdálo, že jede přímo pryč od silnice, aby po chvilce srovnala trasu, sotva jste dosáhly menšího potoka. Nad jeho korytem potom probíhala dál vaše cesta a tys tak nějak tušila, že jedete správným směrem. Zanedlouho jste se ponořili do lesa a díky korytu jste mohli pokračovat stále kupředu, byť řidička zpomalila, aby měla větší prostor k přesnějšímu manévrování.
Po zhruba čtvrt hodině Niendi landspeeder zastavila a ukázala směrem k silnici, zatímco jste se vznášely nad mělkým korytem potoka.
Tamhletudy dorazíš do pěti minut k silnici, máš tam i nějaké stromy ke krytí, ale i tak dorazíš k silnici zespoda,
instruovala tě a naposled se na tebe podívala, jestli sis to nechtěla rozmyslet. I potom všem si nejspíš ještě myslela, že bys mohla z jejího pohledu dostat rozum a jet s ní do původního cíle konvoje.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
V průběhu cesty jsem si sice chvilku myslela, že Niendi má v úmyslu nějakou nekalost, ale velmi rychle se ukázalo, že jsem se spletla. Což bylo štěstí, protože v takovém případě jsem ani pořádně nevěděla, co bych měla dělat. Niendi byla hodná a žádný drsnější zásah z mé strany by si nezasloužila.
Skutečně mne mrzelo, že jí toho nemohu říct víc, ale z důvodu utajení to možná bylo i nejlepší. Kdo ví, jestli tam ti lapkové někde ve předu nemají další pastičku pro uprchlé landspídry. Škoda, že jsem okolí, kde jsme původně zastavili, neprozkoumala pomocí Síly, ale co se stalo, stalo se.
Než jsem vystoupila, pokusila jsem se svou minulou, možná i chybu, napravit a naše okolí pomocí Síly prozkoumat teď. Kdyby bylo po boji a nikdo tam již nebyl, asi by nemělo cenu, aby mne Niendi nechávala někde v lese samotnou a bez meče. Už je to pěkně dávno, co jsem trénovala přežití a s rukou na srdci jsem musela konstatovat, že místo trénování jsem dělala jen brajgl. Ani zdaleka jsem si nebyla jistá svými schopnostmi, obzvláště když jsem neměla ani univerzální hořák.
Pokud jsem pomocí Síly zachytila přítomnost většího počtu lidí, kývla jsem na Niendi, abych naznačila svůj vděk za svezení.
Díky, to už zvládnu. Opravdu si vážím toho, co jste udělala a vážím si vás i jako člověka. Není tolik lidí, jako jste vy. Doufám, že vám vaši službu a starost o neznámou holku budu moci jednoho dne oplatit,
odpověděla jsem a zároveň jsem začala vystupovat z landspídru. To, co jsem řekla, jsem také myslela vážně. Pokusím se na mistra později trochu naléhat, aby byla Niendi buď přidána k naší výpravě s tím, že já jako pilotka jsem stejně ráda, když nenarazím do nejbližší planety a její schopnosti by se zcela jistě hodily, nebo aby Siliin využil svého vlivu a postavení a našel jí práci, kterou si zaslouží.
V případě, že bych pomocí Síly nezachytila vůbec nic, zůstala bych sedět v landspídru, protože lítat sama po lese by asi bylo skutečně zbytečné. Mohla bych se sice pokusit najít rytíře Ninna, ale ten byl kdo ví kde a já si ve schopnostech orientace v přírodě skutečně příliš nevěřila.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
To, že bys mohla zkusit s pomocí Síly prozkoumat své okolí sis uvědomila až poté, co Niendi zastavila na místě, odkud to bylo k místu přepadení jenom kousek. Přesto jsi se rozhodla dodržet alespoň heslo "lepší pozdě, než-li vůbec" a rozhlédla se s pomocí Síly tentokrát. V nejbližším dosahu nebylo nic podezřelého, takže jsi mohla klidně a s větší jistotou vystoupit.
Horší už to bylo se snahou zjistit, zda-li byli ještě v dosahu lapkové a to na místě přepadení. Překážela ti v tom především vzdálenost od místa přepadu, která nebyla až tak malá a také množství života v lese okolo tebe, byť se jednalo o malé drobné tvory, maximálně o velikosti nějaké veverky.
Co ti však řeklo, že únosci nejsou až tak daleko, byl drobný signál v Síle, který musel patřit Hey nebo Sallwits, protože rytíř Ninn by určitě neměl zapotřebí takový signál vydávat. Ze signálu jsi měla dojem, že se lapkové od místa činu už začínají vzdalovat, nicméně jsi nemohla pochybovat o tom, že to rozhodně nebude žádná velká rychlost vzhledem k možným zajatcům, které nejspíš měli.
Nic říkat, já pořád věřit, že ty být pošetilá, ale teď už to být tvůj problém,
dodala ještě nakonec Niendi, zakroutila hlavou a s přesvědčením, že zpátky jet nechceš, pomalu vyrazila po otočce prakticky na místě, kupředu, do míst, z nichž jste před krátkým momentem přijely.
Před tebou bylo neurčené množství stromů, stoupající kopec, relativně hustý mech, množství popadaných větví, na první pohled ostré křoviny a navíc bylo v lese relativně dusno. Každopádně, pokud jsi chtěla dohnat nebo alespoň dostat zloděje a nyní i únosci na dohled, bylo zbytečné tu pro tebe otálet.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Chvíli jsem jen tak trošku bezmocně pátrala pomocí Síly kolem sebe. Zdálo se mi, že vím o přítomnosti snad každého hlodavce v nejbližším okolí, leč zrovna toto byla informace, bez které bych se obešla. Nějaká zvířátka olezlá vnějšími parazity mne ani trochu nezajímala. Po chvíli jsem ale měla štěstí a zachytila jsem drobný signál.
Díky!
Vydechla jsem si. Ať už to byla kterákoliv z těch dvou, patří jí můj vděk. Bez ní bych snad ani cestu nenašla a nakonec bych místo mise bloudila někde v lese. Niendi jsem naposledy krátce zamávala, ale nezdržovala jsem se sledováním jejích přesných manévrů. Mne spíše zajímala jedna věc. Co možná nejrychleji se dostat k těch lupičům, nechat se zajmout a splnit alespoň část mise.
V rychlosti jsem ze sebe shodila kabátec, protože bych se v něm upekla a uvázala jsem si ho pořádně kolem pasu. Nechtěla jsem o něj přijít, protože jsem neměla ani ponětí, v jakých podmínkách nás budou věznit. Ale na druhou stranu, kdyby mi měl zavazet v běhu a zdržovat, byla jsem rozhodnutá, že se ho zbavím.
Poté jsem se co nejrychleji rozeběhla směrem, kterým jsem cítila ten signál. Snažila jsem se ho pořád vnímat a orientovat se dle něj. Jakmile jsem Nieni zmizela z očí, pokusila jsem se pomocí Síly o co největší zrychlení, které jsem mohla zvládnout v zarostlém prostoru bez toho, aby hrozila má srážka s něčím tvrdším. To poslední, co jsem potřebovala, bylo to, abych se ještě praštila do hlavy, něco si zlomila a tak podobně.
Na hluk jsem si moc velký pozor skutečně nedávala, ale snažila jsem se vyhýbat těm křovinám, protože jsem neměla nejmenší ponětí o tom, co je to za rostliny a zda nejsou jedovaté. Na nějaký tišší pohyb a vymyšlení toho, jak se nechat ještě dodatečně zajmout, jsem zatím neměla ani pomyšlení. Já se soustředila spíše jen na rychlost svého běhu.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Jakmile jsi zachytila signál, přišlo ti to skoro jako spasení a bez dalšího váhání jsi vyrazila vpřed. Tedy, předtím ses trochu upravila, aby ses lépe vypořádala s počasím, které nepatřilo mezi nejlepší a pak ses už mohla ponořit do běhu lesem.

Už po chvilce jsi věděla, že oproti běžnému běhu byl tento mnohem více vyčerpávající a to především vzhledem k vlivu náročné cesty a tvé snahy vyhýbat se možným jedovatým rostlinám, ale také zvětšujícímu se vedru a hutné vlhkosti. Už po pěti minutách jsi byla propocená skoro skrz naskrz, ale dostala jsi se alespoň na cestu. Odtud jsi dále pokračovala do míst, odkud vyskočili útočníci při přepadení. Nevěnovala jsi místu boje nějakou velkou pozornost, ale mohla jsi spatřit několik míst sežehnutých výstřely a také to, že na zemi se před nějakou dobou nacházely klády, kterými se útočníci nejspíše pokoušeli zablokovat cestu. Nikde jsi však zatím neviděla žádná těla.
Po vyšvihnutí se nad okraj a dalšího se ponoření do lesa, ses dostala do míst, kde se schovával útočný oddíl. Proleželá místa, dobré rozmístění a stopy po oblasti, kde nějakou chvilku parkoval landspeeder položený na zemi, místo aby zůstal stát na repulzorech. Všichni byli očividně naprosto ticho, když čekali na moment útoku, což opět jenom potvrzovalo, že tohle rozhodně nedělali poprvé a všichni měli v tomto oboru už nějaké solidní zkušenosti.
Nicméně jsi pokračovala ještě nějakou dobu dále, než ses po dalších deseti minutách běhu dostala na kraj lesa, tentokrát i rychleji díky cestě, která tudy jakžtakž vedla. Tam ses přiměla zastavit, protože jsi v dáli mohla zahlédnout nákladní landspeeder, jenž byl dříve součástí kolona. Rychlé přehlednutí situace ti prozradilo, že všechna vozidla jela líným krokem kupředu a všichni nezranění zajatci kráčeli uprostřed mezi nimi. Byli k sobě navzájem připoutání do dvou řadu a museli jít pěšky. Na první pohled ti však bylo jasné, že ve vlaku zajatců nebyli úplně všichni, nicméně jsi vycítila, že tam byly obě tvé kolegyně.
Potíž však nyní byla v tom, že pokud bys opustila les, tak by ses vystavila relativně jednoduchému spatření, i proto, že se sice sem tam nacházel nějaký strom, ale vzdálenosti mezi nimi byly poměrně velké.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Běh sám o sobě byl hodně nepříjemnou zkušeností. Oblečení se mi lepilo na tělo, pot mi z vlasů kapal do oči, svědil mne na obličeji a nejhorší na tom byl fakt, že i když jsem si našla vteřinku na jeho setření, tak to v podstatě nic neřešilo, protože jsem se potila jak bantha v poušti a za chvíli jsem ho měla v očích zas. Naštěstí ta nejhorší část byla po chvíli za mnou, byť že i ta chvíle stačila k tomu, abych si připadala jako po skoku do bazénu.
Naštěstí jsem v okolí nespatřila žádná těla. Mrtvým bych sice nepomohla, ale jistě bych si vyčítala, že zemřeli třeba kvůli tomu, že jsem nebyla na svém místě. V případě, že bych objevila zraněné, zase bych nevěděla, zda je mám začít zachraňovat, nebo pokračovat v úkolu. Síla však při mne stála a já byla podobných dilemat ušetřena.
Po cestě jsem ale běžet nemohla, takže chvilková úleva vzala za své, když jsem se bez velkého přemýšlení vyšvihla na okraj lesa. Všimla jsem si pár detailů, díky kterým jsem velitele útočníků sice neobdivovala, protože to byl darebák, který si zasloužil leda tak pěknou celu ve vězeňském komplexu, ale líbil se mi jeho nápad. Využití slunce, přírodních a umělých překážek. Byla to solidní práce.
Tak tady se někdo vyznal. Proč mám ale pocit, že kombinace všech těchto prvků by mne možná ani nenapadla? Nebo jo? Počkat… vždyť to bylo v holofilmu… Jen tam tedy nepoužívali nic k zablokování cesty.
Když jsem konečně znovu dorazila ke kraji lesa, měla jsem toho běhu plné kecky. Oblečení bych snad mohla ždímat. A to poslední, co bych potřebovala, by bylo to, abych onemocněla poté, co by mne zavřeli do nějaké studené cely, protože bych se snad ani nedokázala sama vyléčit. Nad tím jsem ale neměla příliš času přemýšlet, neboť jsem konečně zahlédla kolonu.
U Sitha! Co mám dělat? Běžet k nim a hezky je poprosit o zajetí? Ne… co je sledovat lesem, počkat si na nějaké vhodnější místo, abych mohla předstírat, že jsem ztratila orientaci? Zadní hlídka by mne mohla zajmout. Určitě mají zadní hlídku. Nebo, co kdybych je předběhla, schovala se a předstírala zběsilý útěk směrem od nich? To by bylo ještě lepší a nemusela bych čekat na vhodnější terén. No prostě, předběhnu je, rozhlédnu se a rozhodnu se dle terénu.
Pokud by to tedy šlo, vběhla jsem ještě kousek dál do lesa, aby mne nespatřili a ani nezaslechli a pokusila jsem se je předběhnout, abych se dostala do lepší pozice a mohla si vybrat, který ze svých dvou poměrně zoufalých plánů uskutečním.
Předpokládala jsem, že měli své zajatce spočítané a jednoho navíc by si asi všimli, zvláště když má barvu vlasů jako já. Takže jsem po vyhodnocení situace dospěla k názoru, že vylekaná ztracená holka bude lepší a uvěřitelnější varianta.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Jednou věcí bylo dohnat karavanu s únosci a druhou bylo přidružit se nějakým způsobem k nim. Jako možné jsi nakonec zvážila dvě varianty, kdy ses pokusila vybrat tu, která by mohla být asi nejuvěřitelnější a nejpravděpodobnější. Nicméně, aby se tak stalo, jsi chtěla nejprve získat nějaký přehled o terénu a to znamenalo "karavanu zadržených" předstihnout. Pokud by kráčeli podél lesa, tak by to nebylo nemyslitelné, jenomže skupina se od lesa vzdalovala a moc prostoru k tomu, abys je předstihla, jsi nikde neměla. Tedy, pokud bys nezvolila nějakou hodně širokou okliku, kterou bys skupinu obešla.
Držela ses tedy zatím při kraji a snažila se najít vhodné místo, kudy by ses pokusila dostat před skupina a získala tak náhled na terén dopředu, když se tě jalo divné tušení, následkem čehož ses otočila. Přímo za tebou stála osoba a málem ses už pokoušela o nějaký obranný manévr, aby tě dotyčný zachytil mnohem dřív a také ti přiložil prst k ústům, abys nemluvila. Teprve nyní sis uvědomila, že to nebyl nikdo jiný než rytíř Ninn, který na vás měl dohlížet.
Jakmile by si byl jistý, že už jsi v klidu a víš o koho se jedná, tak by tě samozřejmě pustil, protože by neměl sebemenší důvod tě držet ve svém zajetí.
Hayasan? Co tu děláš, myslel jsem, že budeš s kolonou a ne někdy od ní?
zeptal se tě klidným tónem, zatímco sis ho mohla prohlédnout. Měl na sobě tmavě zelený plášť s maskovacím vzorem, což mu nejspíše dopřávalo lepší krytí v lese a dokonce sis všimla, že z druhé strany byl plášť spíše v pískovém maskovacím vzoru. Plášť obsahoval samozřejmě i kapuci, ale tu měl nyní Oneth Ninn staženou.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Rytíř Ninn mne opravdu překvapil. Lekla jsem se a obrana by v tomto případě byla spíše automatickou činností než něco plánovaného. Naštěstí jsem se poměrně rychle zorientovala a vyhodnotila situaci. Prát se Ninnem? U Síly, proč bych to dělala? Prst na mé puse byl jasným znamením, že mám mlčet. Tak jsem jen klidně stála, dokud se rytíř nerozhodl, že už mne není třeba fyzicky zadržovat. Nejhorší však na tom byl ten fakt, jak lehce mne Ninn zadržel. Ani jsem o něm nevěděla. Je sice pravda, že jsem byla soustředěná na kolonu a okolí jsem nevěnovala moc velkou pozornost, ale byla to bezpochyby jen další z mé soukromé sbírky chyb.
Tak takhle se z lovce stává kořist, měla jsem dávat pozor. Tímhle se mistrovi rozhodně také nepochlubím.
Byla jsem rozmrzelá z toho, jak lehce mne Ninn dostal. Tohle bylo další zdržení, které budu muset dohnat svýma vlastníma nohama. Pokud se tedy rytíř nerozhodne, že bych má účast v karavaně je už zbytečná.
U Sitha, jsem jediný padawan, který se nedokáže nechat ani zajmout.
Také jsem si myslela, že budu s kolonou. Ale jela jsem v prvním landspídru s opravdu úžasnou řidičkou. Když došlo k přepadení, zrychlila jízdu a dokázala vykličkovat. Nechtěla jsem vyskakovat a ani jsem se nechtěla prát o řízení či ji hodit něco před landspídr. Ohrozila bych sebe i ostatní, kteří jeli za námi a snažili se ujet,
rychle jsem povídala, protože jsem nechtěla ztrácet čas, ale také jsem měla pocit, že se musím bránit. Samozřejmě, že jsem si dala pozor na tón. Svou rozmrzelost jsem se snažila nedat najevo. Už od teď jsem se ke všem chtěla chovat co možná nejlépe. Nemusím být přece ten nejhorší padawan na naší misi.
Myslela jsem, že se lidé z kolony budou bránit déle a stačím se mezi ně vmísit včas. Spletla jsem se. Takže teď se snažím pokračovat alespoň částečně v úkolu, kdy se kolonu snažím předběhnout, vyhlédnout si vhodný terén a předstírat zmatenou holku, ukázat se pár lapkům a utíkat směrem od nich, jako bych chtěla utéct. Tímto způsobem bych snad nemusela vzbudit žádné větší podezření. S trocho štěstí s budou myslet, že jsem se jenom bála, utekla jsem z boje, ztratila jsem orientaci a začala zmatkovat,
vylíčila jsem i svůj plán, který jsem se nakonec rozhodla realizovat. Nebyl nic moc, ale rozhodně to bylo lepší, než sedět na zadku a naříkat, jak se to celé dnes jenom kazí. Možná všechno nebyla tak úplně moje vina, v každém případě to ve výsledku znamenalo, že teď jsem tady, zatímco bych měla být někde jinde.
Tak, rytíři, mohu jít?
zeptala jsem se. Byla jsem značně netrpělivá, dívala jsem se směrem ke koloně a měla jsem také starosti kvůli nevhodnému terénu. Pokud se nezmění, budu je muset předběhnout o větší vzdálenost, než jsem původně plánovala, což znamená další a tentokrát možná i rychlejší běh.
Rytířův plášť mne zaujal, ale ne do té míry, abych se mu zrovna teď věnovala. Měla jsem před sebou úkol, který jsem potřebovala splnit, abych nevypadala jako úplné nemehlo.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Překvapení a zajmutí rytířem tě dost zaskočilo, takže ses vlastně ani nemohla divit jeho pokusu o umlčení. Nicméně volnost jsi dostala prakticky hned, jakmile si byl jistý, že ses už zorientovala. Protože jsi stále věřila ve svůj plán, tak ses rozhodla sdělit svou situaci rytíři co nejrychleji a nejpřesněji, abys ho zasvětila a on tě tak mohl co nejrychleji nechat jít. Rytíř Ninn se zachmuřil, když zaslechl zprávy od tebe, ale nakonec se mu vrátil neutrální výraz a pohledem zkontroloval kolonu.
To je nepříjemná komplikace, ale co se dá nadělat, budeme muset trochu poupravit plán. Doufali jsme původně, že pokud rozložíme případný útěk a veškeré akce mezi zajatci hned na tři jednotlivce, tak nebudete ve výrazném ohrožení a nebudete budit výrazné podezření, takhle budou muset být děvčata opatrnější. Každopádně ty teď půjdeš se mnou a pak provedeme osvobození společně, bude to nejrozumnější přístup,
přehodnotil celý plán rytíř Ninn a informoval tě o tom, že se teď připojíš k němu. Žádné výtky nebo cokoliv k tomu, že se ti nepovedlo zůstat v karavaně neměl a ani se ti nedařilo nic podobného zjistit nebo vycítit. I když jsi musela přiznat, že Oneth Ninn byl pro tebe skoro až nečitelný. Oproti němu jsi například svého mistra nebo mistra Renmira byla schopná přečíst lépe. Zároveň zalovil ve svém hábitu a vytáhl tobě až příliš dobře známý kovový jílec.
Už ti ho můžu vrátit, pamatuji se, jak se já cítím bez svého meče. A k tvému návratu do karavany, podívej se na to z hlediska únosců - nějaká holka se zatoulá z bitvy směrem, kterým o celou půl hodinu vedou zajatce a nevšimne si jich z větší vzdálenosti. Rozhodně bys byla hodně podezřelá, což by mohlo být spíše na škodu,
vysvětlil pak také, proč tě nechtěl nechat se připojit nazpět ke karavaně. Teď ze svého vaku, jenž byl dobře skrytý pod pláštěm vyndal lahev a podal ti ji, abys zjistila, že se v ní skrývala chladná voda.
Teď je budeme pomalu sledovat na vzdálenost binokulárů, což by mělo být dost, aby nás nespatřila jejich zadní hlídka. Zároveň zkusíme podle mapy předvídat kudy se budou pohybovat a případně dle toho upravit plán. I když díky Síle bychom měli být schopni je sledovat a neztratit, ani když bychom je ztratily z očí,
pousmál se rytíř a nastínil ti plán, který na vás nyní čekal a jenž v porovnání s předchozími chvílemi znamenalo značné zpomalení tvého dosavadního tempa.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
To, že byl můj plán nejen zavržen, ale musela jsem se připojit k rytíři, se mi opravdu, ale opravdu vůbec nelíbilo. Ze všeho nejraději bych začala protestovat, nebo bych ještě raději utekla a na Ninna se vykašlala.
Jistě, že bych byla podezřelá, ale kdybych to dobře zahrála… v každém případě by je nenapadlo, že jsem Jedi.
Podívala jsem se směrem ke karavaně a poté jsem se podívala opět na rytíře. Nicméně tuto možnost jsem velmi rychle zavrhla. Zaprvé, nechtěla jsem lítat po lese a nechat se honit nějakým Jedim a za druhé, kdybych neposlechla nebo dělala problémy, mistr by mi to později jistě vyčetl. A možná bych to schytala víc než obvykle za neposlouchání, protože teď jsem na misi.
Opravdu si nemyslím, že zavrhnout můj návrat ke karavaně je dobrý nápad,
převzala jsem si meč, ale držela jsem ho v ruce, abych ho když tak urychleně mohla vrátit. Jistě, bylo příjemné mít ho u sebe a vlastně už teď jsem nechápala, jak se mi mohl tak dlouho válet někde na zemi, ale rytíři bych ho zrovna teď nejraději znovu svěřila do péče.
Odporovat jsem zkoušela opravdu velmi opatrně. Dávala jsem si pozor na tón, dokonce jsem se snažila upravit i postoj, aby nebyl příliš agresivní. Nechtěla jsem, aby Ninn měl dojem, že jeho autoritu nerespektuji. Po mistrově ranním skoro monologu to bylo to poslední, o co jsem stála.
Je tu ještě jeden problém, o kterém asi nevíte. Pamatujete si na ty tyčinky, co jsem holkám rozdávala? Jsou z Coruscantu. Sice je už asi prohledávali, ale nevíme, jak pečliví při tom byli a zda je pro jistotu nebudou prohledávat znovu někde na základně. Jestli jedna z nich zapomněla tyčinku sníst, nebo si nechala u sebe obal, tak by to mohlo vést k nepříjemným otázkám a podezřením, že nemusí být těmi holkami, za které se vydávají,
opět jsem se snažila mluvit poměrně rychle. Přiznat další svou chybu pro mne nebylo úplně jednoduché, protože už tak jsem musela vypadat minimálně jako nemehlo, ale tohle přehlídnutí bylo dle mého názoru natolik zásadní, že by mohlo ohrozit bezpečnost Sall či Hey, případně obou.
Viděl jste to přepadení? Byla to práce profesionála. Při výjezdu z lesa nás všechny oslepilo slunce, byli schovaní za přirozenou terénní překážkou, využili klád k tomu, aby nám zamezili útěk… pokud to u nich najdou, nemusí to dopadnout dobře. Mistr Siliin říkal, že zajatce, kteří dělali problémy, tak stříleli bez skrupulí. Co když třeba Sall nebo Hey zastřelí pro podezření ze špionáže? Takoví lidi si asi moc servítků neberou. Neměla bych se tam přece jenom vydat, protože je možné, že jsem jediná, která si to uvědomila? Než by ta druhá zareagovala, mohlo by přece být už pozdě,
přišla jsem s dalším argumentem, proč bych se měla vrátit ke koloně. Vlastně, když jsem o tom začala mluvit, už mi ani nešlo o nějaké selhání. Měla jsem starost dokonce i o Hey, která byla programově hnusná snad na každého.
Možná budu podezřelá, ale kdybych to zahrála jen trochu přijatelně, možná by to bylo ve výsledku lepší, než kdyby jedna z nich umřela kvůli mé chybě,
jen proto, že jsem se chovala jako blbá bantha a měla potřebu dělat podobná gesta. Jestli tohle dopadne dobře, tak se Hey omluvím a se Sall si promluvím. Musím to mezi námi nějak urovnat. Přece chci mít jednu slušnou kamarádku, navíc, pokud mám zlepšit své chování, asi ji budu potřebovat. Jo, požádám ji o pomoc.
Rozhodně jsem se neusmívala, spíše jsem se mračila. Pokud budu daleko, nestihnu zasáhnout. A to poslední, co bych chtěla, je mít na svědomí jednu z těch dvou. Každý Jedi by měl přece umřít na stáří obklopený svými blízkými a ne jako nevycvičený padawan na nějaké zapadlejší planetě.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Nehodlala jsi se jen tak vzdát svého plánu na připojení se zpět ke karavaně a snažila se vybavit si cokoliv, co mohlo být nějakým způsobem příznivým argumentem pro tebe samotnou. Započala jsi tím, že bys už nějak zahrála své zmatení a tím zmírnila podezření, nicméně rytíře Ninna jsi tím nikterak neohromila. A jakmile jsi zmínila svůj incident s tyčinkou, tak na tebe nejprve nechápavě chvilku koukal, než si to celé spojil dohromady a nejistě se poškrábal na hlavě. Jakmile jsi skončila tak nejprve zkontroloval pohyb karavany, než se zhluboka nadechnul a vydechnul.
Hayasan, právě jsi sama řekla, že jsou to profesionálové a tvé zajetí nějakou tu míli od místa přepadu bys vyvolala větší podezření než tyčinkou, kterou sis koupila na Coruscantu. Navíc na Coruscant se veškeré potraviny dováží, takže ta tyčinka nemůže být odtamtud a mám dojem, že to nebyla ani žádná speciální edice. Takže jsi si ji klidně mohla koupit ty i kdokoliv jiný z karavany při některé z možných minulých účastí v karavaně v hlavním městě, nebo ji dostat jako pozornost od mladíků, kteří pomáhají s přepravou mimo planetu a divila by ses, čím vším zkoušejí uplácet mladé holky z vesnice,
vyvrátil ti tvůj argument s tak klidným hlasem, jak dovedl. Následovala další optická kontrola pozice karavany, aby se opět pozorností zaměřil na tebe.
A měla bys víc věřit Sall i Hey, trénují se na Jedie stejně dlouho jako ty a i když ty nemusíš mít ten pocit, tak se o sebe dovedou dobře postarat. Při tom přepadení to jenom potvrdily a i díky nim nedošlo k nějakému úmrtí, byť několik obránců je vážně raněno. Hey se dokonce nechala úmyslně lehce zranit, aby si získala na důvěryhodnosti a také i díky tomu se jí povedlo zastavit útok ve své oblasti. Byla to skvělá ukázka strhnutí pozornosti na sebe. Nakonec tedy pro mě čekaní na pozadí nebylo tak útrpné, když to všichni přežili,
dovolil si rytíř Ninn i drobné pousmání nad tím, jak dobře dopadlo přepadení z hlediska možných ztrát a zároveň tím prozradil, že to vše celé odněkud sledoval. A to se mu povedlo tak, že nikdo z vás dle všeho neměl tušení o jeho přítomnosti nedaleko.
Všichni jsme Jediové a tak skoro na každé misi čelíme ohrožení života, ale jsme Jediové proto, abychom takovéto situace zvládali. Navíc není smrti je jen Síly. Ale jen by mě zajímalo, jak sis představovala, že bys své zajetí zahrála. Protože po pravdě jsi mě nepřesvědčila o ničem, co by je dovedlo překvapit, pouze jsi mi několikrát řekla, že bys to nějak zahrála,
dodal ještě rytíř a rozhlédl se po okolí, aby po chvilce udělal několik kroků k jedné rostlině se žlutými květy a pár jich natrhal, než se zase vrátil na své původní místo. Přitom byl však připraven tě naplno poslouchat.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Rytířův náhled na věc s tyčinkou mne samotnou trochu uklidnil. Vážně jsem se bála, že bych mohla ohrozit životy Hey i Sall a takto to vypadalo, že jsou v bezpečí. Což byla pro mne úleva, takže jsem přikývla.
Jenže o to míň se mi líbilo všechno ostatní. Poslouchat, jak jsou obě skvělé, pro mne vážně nebylo ani trochu příjemné. Asi jsem je obě dost podceňovala. Takto to vypadalo, že Hey a dokonce i Sall jsou tak o třídu lepší než já ve všem, co dělají. Ani jsem nechtěla přemýšlet o tom, jak moc jsem to zpackala a nakolik za současný stav věcí můžu já a nakolik jsou na vině nepříznivé okolnosti.
Teprve teď jsem dokázala ocenit, jak strašně je dobře, že je pro mne Ninn prakticky nečitelný. Vlastně jsem ani nepotřebovala vědět, co si o mne myslí. V porovnání s výkonem Hey byl ten můj tak akorát k pláči. Pokusila jsem se být, co se pocitů týče, stejně nečitelná jako Ninn. Možná pro něj nebude těžké i tak ze mne mé pocity vycítit, ale tím jsem si ostatně nemohla být jistá nikdy.
Super, parádní výkon obou a já se nedokázala nechat ani zajmout. Asi jsem se měla o něco pokusit už v tom landspídru… ale za námi jeli další. U Sitha!
Když poté přišlo nezbytné poučování, jenom jsem se nadechla, ale jinak jsem se snažila nedat najevo, že mi to není zrovna po chuti. Ještě více jsem se pokusila uzavřít, neboť to poslední, co bych si přála, by byl další Siliinův monolog na téma mého neuznávání autorit.
To o smrti a Síle jsem už slyšela. Několikrát. Možná by to dokázalo i utěšit, kdyby to nebyla prázdná a stokrát otřepaná fráze. Občas mi stejně přijde, že je to pro hodně Jediů jen dobrá výmluva a omluva na vlastní hloupost.
Hádat se s Ninnem nemělo cenu. Nechtěla jsem se s ním ani na téma Síla a podobně bavit. Poučování u mistra Siliina mi nevadilo, protože můj mistr byl prostě takový. Navíc míval v naprosté většině případů pravdu, a i když jsem si myslela, že se mýlí, stejně se nakonec ukázal opak.
Když poté dokonce začal trhat kytky, automaticky jsem začala předpokládat, že to asi nedělá jen tak a bude z toho koukat další kolo poučování. Dřív bych zvrátila oči, teď jsem se svou nelibost nad tím snažila hlavně nedávat znát. Dokonce jsem i trochu klopila hlavu, protože jsem si myslela, že to čeká.
Možná kdybych se svlékla, běžela jim naproti a křičela, že mne někdo odtáhl do lesa a znásilnil… Kdybych před nimi padla na kolena a prosila je o pomoc… Mohla bych se zamazat blátem, dokonce i krev bych si mohla rozetřít po obličeji a po těle, aby to bylo autentické. Minule, když jsem se jinému lupiči ukázala polonahá, třeštil na mne oči a nevěděl, která bije. Tohle funguje vždycky,
i teď jsem si dávala opravdu hodně dobrý pozor na tón, aby nezněl ani drze a ani výsměšně. Což o to, plán to byly realizovatelný, jen jsem si nebyla jistá, co na to řekne Ninn. Co se mého mistra týče, tak podle něj jsem si mohla vyzývavě obarvit i vlasy, jako by to tedy šlo. Mistr těmt věcem prostě nerozuměl.
Případně bych si ještě mohla ulovit nějakého hlodavce, či co to tady žije, nechala bych se překvapit přední hlídkou, předstírala bych zbavování se toho zvířete a usilovně bych je přesvědčovala, že opravdu nejsem pytlák. Říkala bych, že jsem to zvíře jenom našla, že není moje… prostě takové ty kecy,
svůj první plán z hlediska překvapení těch lapků jsem ale považovala za nejlepší. U toho druhého by byli možná trochu pobavení, kdybych to zvládla. Moc se mi nelíbilo, že bych měla poslouchat Ninna jen proto, že to byl rytíř a byl o pár roků starší. Ale protože jsem si říkala, že bych opravdu to lepší chování měla vyzkoušet, tak tyto své pocity a myšlenky jsem se snažila potlačovat. Vlastně sjem se snažila být co možná nejochotnější ke spolupráci.
Ale měl jste pravdu. Pokud to Sall i Hey zvládly doteďka, nemá cenu, abych na sebe zbytečně přitahovala pozornost, protože to zvládnou i potom,
uznala jsem nakonec, že jsem se asi spletla. Ostatně, stejně bych tam asi byla na překážku, když jsou tak dobré.
Možná bychom měli jít. Aby nám neutekli,
pokusila jsem se nakonec přimět rytíře k odchodu, neboť tak bych se mohla vyhnout tomu poučování, které asi plánoval.
Jen aby to skutečně nakonec nebylo několik dní. Jak bych s Ninnem vydržela? Proč mne každý dospělý musí poučovat? Nejsem už malý youngling! A to jsem si ještě před pár hodinami přála táboření a procházky po přírodě… Mé prvotní pocity z mise byly správné. Chci ji mít už hlavně za sebou.