Akademie Síly

Gandrun 2

Mistr, ač by ti rád odpověděl, byl příliž zaměstnán ,než aby ti dával instrukce.
Domorodcům se totiž podařilo vás rozdělit a obklíčit každého zvlášť.
Navíc měl poněkud problém v tom, že zatímco na něj jeden křičel ať odevzdá zbraně, druhý ať se nehýbá, a třtí to doplňoval aby mlčel.
Domorodců bylo oproti tvé vizi mnohem více.
Navíc se nemohli dohodnout co po vás chtějí, tak na vás pokřikovali, svým lámaným basicem, všechny možné, často protiřečící si, rozkazy jeden přes druhého.
A všem docházela trpělivost že dostatečnš neplníte jejich pokyny.

Gandrun 2

Vypadá to, jako nějaká sebranka nemocných, agresivních občanů, kteří se vydali na výlet do přírody. Takto mi hlavou prolétlo několik dalších myšlenek mě několik myšlenek mě podobných, nicméně zde nebylo o čem polemizovat. Když na vás útočí několik domorodců, kteří se navíc ještě nedokážou dohodnout, působilo by to ze strany pozorovatele jako docela slušná tele novela. Jenže já nejsem pozorovatel...

Bylo potřeba se rozhodnout, a to rychle. Nakonec jsem se přece jen odhodlal k ráznému činu. Odepnul jsem z opasku meč a odkopl ho tak, abych ho v nouzi nejvyšší mohl použít. Zároveň jsem se pomocí Síly snažil spojit s tou potvorou v jezeře. Nahmatal jsem její vědomí, ale šlo to velmi, velmi těžko. Tušil jsem, že se bude jednat o nějakého místního „boha“ Kdyby se mi podařilo se s tím zvířetem domluvit, mohli bychom získat výhodu. Ten přízrak nebyl v mé vizi pro nic za nic...

(Vím, že tam jsi...) Vyslal jsem signál směrem k jezeru. (A taky vím, že tvé místo zaujal někdo jiný... Pomoz mi. Máš dar, rozdávat lidem radost a štěstí. Ukaž jim, kdo je pravý pán a odstraň ten háv jejich klamu. Prosím tě za tvůj lid...) Tímto jsem skončil. Byl jsem naprosto vyčerpán, ale stále jsem po očku sledoval velitele a doufal jsem...

Gandrun 2

Koutkem oka jsi sledoval jezírko. Jedinou známkou že něco v něm je byla bublina co na hladine praskla.
Náhle tě jeden z domorodců překvapil. Kopl tě zezadu do kolene, takže jses odporoučej do kolen. Další dva se na tebe vrhli a svázali ti ruce za zády.
Opět tě zvedli, viděl jsi že tvůj mistr je na tom stejně.
Jeden domorodec vzal oba vaše meče a rozběhl se s nimi do vesnice.
Osvěž mi paměť. Jak že ta tvá vize pokračovala?
Zeptal se tě mistr.

Gandrun 2

Rozhodně ne takhle... Odpověděl jsem a bolestivě sykl, když mi jeden hodný domorodec zkroutil ruku za záda. Máme dvě možnosti. Buď umřem anebo se nám stane něco moc pěkného. Což je čistě mezi námi docela lákavá vyhlídka. Jo, děsná.... Bručel jsem v duchu, když nás hnali k jejich vesnici...

Gandrun 2

Fajn, hůř jak v tý tvý vizi skončit nemůžem.
Prohlásil mistr než byl nějakým domorodcem poslán kamenem do bezvědomí.
Byli jste dovlečeni před sídlo místního vládce. Oproti vizi bylo k nepoznání. Byla to jen maličká chatrč bez oken. Zato byla,na místní poměry, velmi dobře vyzdobena.
Otevřeli se dveře, za nimy byly jen schody dolů do podzemí, osvětlované pochodněmi.

Gandrun 2

Vlekly nás ne zrovna něžně. Se skloněnou hlavou jsem jen tupě vlekl nohama a přijímal rány osudu neboť v tuto chvíli byly mé ideály někde daleko, daleko v předaleké galaxii. Zklamal jsem...

Říká se, že cesty Síly jsou nevyzpytatelné. Kolikrát jsem tento citát slyšel v souvislosti s boží vůlí? Pravděpodobně nesčetněkrát. Bez ohledu na vnímání této energie ať už jakýmkoli způsobem, dospěl jsem k poznání, že ne vždy jsme schopni plně pochopit a akceptovat vyšší sdělení. V tomhle případě to bylo stoprocentní zjištění a o to víc to bolelo. Přistihl jsem se, jak sám sebe vidím v tomhle nekonečném bludišti. Bludišti mezi možnou budoucností a pro mne stále nepochopitelnou skutečností, kterou jsem, ač nerad bral jako své osobní selhání...

Gandrun 2

Táhli vás dál do chrámu dolů po schodech.
Poznal jsi že je obrovský, jen je celý schovaný.
Dotáhli vás do velké, zešeřelé haly.
Vy čekat!
Přikázalki vám a odešli, tvůj mistr byl stále v bezvědomí, takže mu nic jiného nezbylo.

Gandrun 2

Jako bychom měli šanci někam utéct... K mému překvapení se můj hlas rozlehl halou. Přiklekl jsem k Mistrovi. Teď nevím co je horší. Mít Mistra hračičku nebo nemít Mistra vůbec? S úsměvem jsem si vzpomněl na mou vizi a musel jsem uznat, že byť byla sebehorší těšilo mne vědomí, že jsem byl Mistrovi ku pomoci. Jenže teď je to skutečnost. Uvědomil jsem si s bolestí v srdci, v jaké kaši se právě nacházíme. Nezbývalo, než se obrnit železnou trpělivostí a čekat...

Gandrun 2

Trpělivost byla třeba, čekal jsi velmi dlouho.
Po nějaké době se mistr probral.
Tohle mi připomíná jednu misi na Nar Shadaa. Ale tam mě hlava bolela po mejdanu a z chlastu. Aaaaáááá.
Zabrumlal stěží. Bolest hlavy, kterou prožíval, byla pro něj přímo ochromující. 6e nebyl schopen uvažovat či cokoliv dělat.
KDO JSTE? CO ZDE POHLEDÁVÁTE?
Zahřmělo náhle halou. Nikde jsi nikoho neviděl. Přesto evidentně obyvtel paláce přišel.

Gandrun 2

Tak tohle bych do vás neřekl... Srdce mi poskočilo radostí, když jsem uslyšel Mistrův hlas. V mžiku jsem byl u něj, abych ho podepřel a pomohl mu se posadit. Ve chvíli, kdy to bylo nejmíň očekávané se rozlehl chodbou autoritativní hlas. Původce však nebylo možné zahlédnout.

Jsme rytíři Jedi a hledáme přítele... Odpověděl jsem popravdě, jelikož jsem předpokládal, že by historka o pěší tůře neprošla.

Gandrun 2

TAK TO JSTE NA ŠPATNÉ PLANETĚ! VÁŠ PŘÍTEL TU NENÍ. mUSÍTE OKAMŽITĚ ODEJÍT. A NIKDY SE UŽ NEVRÁTIT!
Rozezněl se opět hlas.
A sakra. Aaaúúúú
Zaznělo od tvého mistra.

Gandrun 2 - neznámo kde

Tomu se říká jasný názor, za jasných podmínek, v nejasné misi. Zabrblal jsem si v duchu. Pokud nás chcete eskortovat z planety musíte vzít v úvahu, že bez lodi se jaksi z planety nedostaneme... Odpověděl jsem na rozkaz, který žádnou odpověď nepřipouštěl. Nebyli jsme ničím, čím bychom omezovali zdejší obyvatele. Hledáme jen svého přítele, protože nám na něm záleží. Pokud se nás chcete zbavit pomozte nám se dostat z této planety. Začal jsem tušit, že v celé téhle spleti událostí se skrývá něco velkého. Rozhodl jsem se prozatím vypudit tyto myšlenky z hlavy a vyčkat...

Gandrun 2, neznámo kde

Vy zachraňujete někoho, a rozsekáte přitom vaší loď?
Ozvalo se, značně méně velitelsky a dosti udiveně.
EeeEE. TEDA. TO MNE NEZAJÍMÁ. MUSÍTE ODEJÍT Z MÉ VESNICE. JÁ SE K VÁM NEPŘI.. Eeah
Hlas byl z vaší situace natolik vykolejen že řekl něco co nechtěl.
NYNÍ ODEJDĚTE!
Rozezní se opět po chvilce.

Gandrun 2

Odejít? Nazdvihl jsem mírně obočí. Mistr je zraněný a potřebuje jakoukoli lékařskou péči, která je dostupná. Nechci nijak zneužívat vaši pohostinnosti, nicméně nějaká prohlídka je nutná. A pokud jde o to zda se k vám přidáte při cestě do Chrámu, hádal bych, že to záleží čistě na vašem rozhodnutí.

Chvilku jsem zvažoval a posléze dodal: Dáváte těm lidem naději na lepší život, ale pochybuji, že naděje tkví v kultu osobnosti. Víra v jednotlivce je jen slabou náplastí na lidskou bolest. Pokud nám však poskytnete transport v klidu odletíme. Úkol jsme splnili...

Gandrun 2

TVŮJ MISTR BUDE V POŘÁDKU. VAŠE PROBLÉMY MNE NEZAJÍMAJÍ. ODEJDĚTE. HNED!
Rozezněl se opět hlas.
Myslim že se s nim nedomluvíš. Iiii.
Poznamenal slabě tvůj mistr.