4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ještě před Ninnovo odchodem jsi poznamenala jednu poznámku ohledně pečlivosti a důslednosti stráží a obyvatel hory, nad níž se Ninn zamyšleně zastavil. Chvilku o tom přemýšlel, ale nezdálo se, že by přišel na něco jednoznačného.
Těžko říct, co za tím bylo. Třeba jsi mohla projít takovým způsobem, kdy to byl spíš jenom stín na senzorech, nebo může být ten senzor z části zanesený. Nikdy přesně nevíš, co by za tím mohlo být a i tohle chci z části zjistit svým průzkumem. Navíc nelze vyloučit, že by se mohli držet zpátky schválně, aby odvrátili pozornost od části se zásobami, nebo aby případného vetřelce přinutili k výraznější akci, zatímco někde hlouběji bude další past,
pokusil se rytíř ještě odpovědět, než vykročil dál a na tvou poznámku o horších možnostech krytí se jenom jistě pousmál. Přeci jen měl ve své schopnosti jistou dávku důvěry a to minimálně natolik, aby si věřil, že nebude v rámci situace s možným senzorem pohybu odhalen.
Mohla jsi sledovat, jak se rychle pohyboval prostorem, přirozeně využívajíc přírodních krytů, u nichž se občas zastavil a v ten moment ti doslova splynul s prostředím. Jeho plášť mu v tom hodně pomáhal a nevědět, kam se koukat, tak bys ho možná ani nedovedla zahlédnout, kdybys jej tedy nezachytila v Síle, ale i z ní jakoby se pomalu vytrácel, dokud nezmizel v tunelu a tys na hlídce osaměla.

Čas pomalu plynul, místní hvězda líně stoupala vzhůru a venku se nic nedělo, kdy tobě nezbývalo nic jiného, než jenom dál se rozhlížet okolo a čekat buď, až se něco přihodí nebo do návratu Ninna.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Rytíř opět prakticky splýval s okolím. Chvíli jsem se snažila vypozorovat, jak to dělá, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou. Nebylo to něco až zas tak důležitého, co bych musela zjistit teď a tady.
Musím před mistrem zdůraznit, že bych zde sama nedokázala přežít, protože já si ničeho jedlého vlastně ani nevšimla. Taky nesmím zapomenout poznamenat, že jsem nedokázala chodit v přírodě dost potichu, a že jsem se za svou nemotornost styděla.
Velmi brzy po odchodu rytíře jsem se ale začala nudit. I když se mi zdálo, že byl trošku nabručený, aspoň to byla nějaká společnost. Sice jsem se snažila sledovat okolí i pomocí Síly, ale přes to to nebylo příliš… zábavné a povznášející. Navíc mi dalo dost práce, abych se skutečně soustředila a nemyslela na to, jak to zaonačím se svým mistrem, abych si vymohla nějaký ten výcvik přežití (který bych si pokusila zaměnit za malou dovolenou) a hlavně, abych měla pokoj od neustálých domluv.
Jak to říkal Sarwen? Představoval si, odkud by se daly šmírovat holky?
Zanedlouho jsem začala uvažovat o možnostech, jak si tu pozornost opravdu udržet.
Ještě tam bylo cosi s počítáním, ale to vypadá nudněji. Takže, koho bych mohla šmírovat já? Holky to nebudou určitě, o mistrovi všechno vědět nemusím, Ninn není vyloženě škaredý, Renmir je debil a poručík se mi už nelíbí. Vojáci o mne nezavadí pohledem a Kachonovo tělo znám dostatečně na to, abych ho nemusela ještě šmírovat.
Probírala jsem v duchu několik možností, z nichž ani jedna nebyla dostatečně lákavá. Sice jsem ještě do toho výčtu zahrnout i ty jednonoční záležitosti z doby, kdy jsem oficiálně chodila s Kachonem, ale na ty jsem už v podstatě ani nemyslela.
Už to mám! Budu si představovat, že šmíruju Sarwena! Ty svaly…
Vůbec mi nevadilo, že Sarwen byl ve věku, kdy by mi z fleku mohl dělat tátu. Napřed se mi líbilo jeho tělo, později se mi líbilo i jeho chování a ano, byl přijatelný.
Doufám, že Sarwena za pár let uvidím. Říkal, že by si se mnou potom klidně vyšel, tak ho přiměju, aby svůj slib splnil. Nehledě na to, že se mnou by si jako pedofil fakt nemusel připadat. Prostě chlap, no.
Svou pozornost jsem se tedy pokoušela udržet tím, že někam mezi sebe a štolu jsem se své mysli umístila Sarwenovo tělo pomazané olejem a zatímco jsem sledovala štolu a její okolí, zkoušela jsem si vytipovat každé místečko, kde bych se mohla skrýt před jeho pohledem.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Vzhledem k monotypu, kterému jsi na své hlídce musela čelit, potřebovala jsi nalézt nějakou metodu, s jejíž pomocí by sis dovedla udržet pozornost. Zvážila jsi několik technik, než jsi konečně jednu zvolila, při níž ses nechala inspirovat Sarwenem a to rovnou nadvakrát. Díky tomu jsi nejprve dobře viděla na prostředek, abys po chvilce přeci jen zaregistrovala jedno křoví, které by mohlo být dokonce o trochu lepší, ale i to současné bylo dobrým krytem.
Čas takhle postupně plynul, ale tobě se dařilo v pořádku držet si pozornost, takže to "až" tak velká nuda nebyla.

Uplynula asi hodina a něco, nebo jsi to tak alespoň vnímala, když jsi zaregistrovala vzdálený pohyb. Přicházel od cesty, podél níž jsi sem předcházejícího dne dorazila sledujic unesený konvoj. Už po chvilce jsi věděla, že se nejedná o ojedinělý pohyb. Rychlá kontrola tvé pozice ti prozradila, že jsi byla v pořádku i z této strany a mohla jsi tak vše relativně v klidu pozorovat a udělat si tak lepší přehled o tom, co se blížilo.
Trvalo to ještě nějakou minutu, než se z kraje lesa kus od cesty vynořila dvojice postav. Byli na protější straně od tebe a snažili se o plížení směrem k ústí tunelu. V porovnání s Ninnem jsi je však mohla vidět skoro i se zavřenýma očima. Rozhodně šlo o rozdíl třídy, i když jsi měla trochu tušení, že se možná nesnažili až tak, jak by běžně měli, kdyby chtěli zůstat. Jednalo se o dva dospělé jedince, kdy jeden byl určitě twi'lek, což jsi poznala díky jeho špatně zakrytým lekku. Druhý byl postavou zhruba člověk, ale na jistotu jsi to zatím říct nemohla. Každopádně jejich úmysl byl jasný.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ta má hlídka byla nakonec celkem fajn. Jasně, jsou činnosti, které jsou daleko zajímavější a zábavnější, ale na hlídce si člověk asi nemůže moc vybírat. A jenom ta představa šmírování Sarwena nebyla až zas tak špatná. I přes svůj mírně pokročilý věk (každý, kdo měl víc, jak pětadvacet už byl pro mne starý) vypadal opravdu pěkně. I teď, po těch týdnech, se mi líbil.
V momentě, kdy jsem zaregistrovala pohyb, zkontrolovala jsem, zda na mne není vidět. V tom prvním momentě jsem to považovala za nejdůležitější. Ztuhla jsem a přestala jsem se jakkoliv hýbat. Srdce mi začalo bít o trošku rychleji. Ne že bych byla nějak příliš vystresovaná, nebo bych snad panikařila… ale stejně. Pro jistotu jsem se ale rozhodla nehýbat. Nechtěla jsem riskovat, že o něco náhodou zavadila a upoutala nechtěnou pozornost.
Ihned poté, co jsem zkontrolovala svou pozici, vyslala jsem Ninnovi varování pomocí Síly úplně stejně, jako tehdy v landspídru holkám. Také jsem přesunula svou ruku a začala se dotýkat svého světelného meče. Ne že bych Ninnovi nevěřila (beztak se naplácne někde na stěnu a ti dutohlavové kolem něj projdou, aniž by ho zaregistrovali), ale pro jistotu jsem chtěla být připravená vystartovat.
Poté mi nezbývalo nic jiného, než ty dva pozorovat.
Chovají se jako banthy v muzeu křišťálu. To se nemůžou aspoň trochu snažit?
Jenže po chvíli má jistota ohledně Ninna začala trošku kolísat.
Proč se tam plíží zrovna teď? To něco zachytili? Co tam Ninn provádí? Že by se proplížil dál než já? Asi určitě, protože na strážného takovou dobu asi nečučí.
Nadechla jsem se. Zavřela jsem oči, abych se mohla lépe soustředit, a celou situaci kolem těch dvou mužů jsem se rozhodla vnímat pouze pomocí Síly. Též jsem se pokoušela snížit vjemy ostatních smyslů, abych dokázala pružněji reagovat na výkyvy, které by mohly nastat.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Pohyb obou mužů a jejich možné úmysly ti připadaly nanejvýš podezřelé, stejně jako nevědomost ohledně Ninnova počínání. Samozřejmě, že jsi jej nejprve pomocí Síly varovala, nebo jsi v to minimálně doufala, než ses rozhodla věnovat této dvojici naplno. Z pozorování tě vyrušil vjem v Síle, který bys mohla vnímat jako jakousi pohodu, jistotu nebo ubezpečení. Byla sis však značně jistá, že to přišlo od Ninna, tudíž zaregistroval "tvou zprávu", pokud by se tomu tak dalo říkat.

Postavy opatrně pokračovaly až k ústí do jeskyně, před nímž se oba hodně důsledně rozhlédli po venkovním prostoru, než zapadli dovnitř. V Síle jsi z nich do té doby mohla vycítit pouze jakousi opatrnost, nebo něco tomu hodně podobné. Na takovouto vzdálenost jsi navíc nedovedla určit, která emoce byla koho a tohle byla jedna z těch, které jim byly společné. I díky tomu jsi ji mohla nakonec identifikovat. Když vcházeli dovnitř, tak navíc neměli v rukou žádné zbraně ani nic, co by mohlo prozrazovat plán nějakého útoku na Ninna, pokud by o něm tedy věděli a tušili, kde ho hledat. Takto jsi je viděla vejít dovnitř a opět jsi venku na notnou chvíli osaměla.

Po pár minutách pozorování, především, východu ze šachty, jsi měla pocit, jakoby se tamtudy něco mihlo. Fakt, že se jednalo o známou postavu, ti potvrdila jeho přítomnost před tebou o necelou minutu později.
Máme štěstí, teď budou přesvědčeni, že je ten senzor poškozený. Příchod těch dvou tomu jenom pomohl a dokonce mám díky tomu i nějaké informace. Zdá se totiž, že by mezi zajatci mohl být někdo cenný, koho by rádi vyměnili za výkupné, než ho jenom pustili pryč,
prozradil ti stroze, zatímco se přikrčil vedle tebe a opatrně začal oklepávat svůj plášť, který pochytal až nečekané množství prachu. Rozhodně to vypadalo, jakoby ten plášť v prachu pořádně vyválel a pak pro jistotu ještě dvakrát.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Situace kolem Ninna asi nakonec nebyla tak vážná, jak se mohlo zdát. Ninn v Síle vypadal celkem sebevědomě, tam ti dva týpci byli zase spíše zvědaví a dost možná chtěli své kumpány jenom nějak nachytat… takže to vypadalo, že se nic vážnějšího neděje.
Oči jsem otevřela zrovna dost brzo na to, aby mi nic podstatného neuniklo. Dokonce jsem se i trošku ušklíbla, když jsem zjistila, že ti dva vejlupci nebyli ani viditelně ozbrojení. Dle mého názoru to byla kolosální neopatrnost, ale… je to jejich věc a můj zbytečný problém.
Rytíř z ústí šachty vystřelil rychlostí dělové koule z nějakého pohádkového příběhu ze starých časů či z hodně zapadlého a zaostalého světa.
Zrychlení? Nebo nějaká jiná technika?
Narovnala jsem se a trošku se protáhla. Než jsem ale své myšlenky mohla nějakým způsobem rozvinout a vymyslet pár teorií, byl u mne.
Hm,
pronesla jsem, přikývla hlavou a připadala jsem si jako bantha, když mne informoval, jak napravoval to, co jsem zpackala.
Bála jsem se posvítit si na to mečem. Zadní stráž by mohla vidět světlo, navíc jsem si říkala, že tam skoro určitě bude i senzor reagující na světlo,
ihned jsem se začala omlouvat, a když začal rytíř ten svůj vyválený plášť ještě vytřepávat, o kousek jsem se posunula a nadechla jsem se. Opravdu jsem nestála o to, abych měla dýchací cesty zaneseny prachem.
Náš plán je ale pořád stejný? Takže čekáme?
Znovu jsem se o kousek od Ninna odsunula. Podívala jsem se na něj, abych viděla, jak se tváří a ještě jsem se pokusila pomocí Síly zjistit něco o jeho emocích.
To je vážně nabručený? Provedla jsem něco? Nebo si jenom nerad povídá? Měla bych mlčet? Asi jo, to bude nejbezpečnější.
Rozhodla jsem se, že žádné své návrhy ani domněnky nebudu prezentovat verbálně. Teda aspoň pro tuto chvíli ne. Zaprvé, nechtěla jsem vypadat ještě jako větší bantha a za druhé… kdo ví, co se Ninnovi honilo hlavou.
Takže jak to ti lupiči udělají? Propustí za dva dny všechny, kromě toho jednoho, nebo nepropustí nikoho? A jak na tuto skutečnost budeme reagovat my? Na základě jakých informací mělo být dáno znamení k vysvobození zajatců? Stačilo jenom zajištění zboží, nebo v tom hrál roli i čas či ještě něco navíc? Co tato informace tedy mohla změnit? Zaútočíme dřív, aby ti lapkové neměli takové eso v rukávu a ještě tomu důležitému jedinci neublížili, nebo se pokusí vysledovat spojky toho hutta? Protože se na tom výkupném musí nějak domluvit…
Mlčela jsem, jedna otázka stíhala druhou a ani na jednu jsem si nemohla dostatečně odpovědět. V mých myšlenkách bylo až příliš mnoho neznámých faktorů, se kterými jsem na začátku mise nebyla obeznámena, protože jsem se jaksi nezeptala. Řešila jsem hovadiny a to podstatné mi uniklo. Zhluboka jsem se nadechla.
Takže to vypadá buď na zkrácenou, nebo zdlouhavější misi… nebo element relativně významné osoby není až zas tak důležitým faktorem, aby nějakým způsobem narušil misi. Takže si počkám, zda o tom bude Ninn informovat mistry a jenom to by mi mohlo naznačit, jak důležité toto zjištění je. Pokud jim to neřekne, tak to asi ani důležité nebude.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Zatímco se Ninn snažil dostat ze svého pláště většinu prachu, který se vznášel i díky působení větru směrem od tebe, ty sis z bezpečnostních, a nejenom těchto, důvodů odsedla dále. Ninn se tomu nejprve lehce pousmál, než se opět na moment zasoustředil na další proklepnutí pláště.
Držíme se původního plánu, jen se obávám, že toho cennějšího rukojmího přemístí do nějaké separátní cely. Přemýšlel jsem o pokusu osvobození nějakou tu hodinu po poledním, ale ještě musíme vymyslet jak co nejrychleji dostat co nejvíce zajatců co nejdál.
pronesl běžným tónem a kontroloval plášť, s jehož vyklepáním byl konečně trochu spokojen. Díky tomu jej opět přehodil přes sebe a pokrčil se vedle tebe.
Jinak, když máš Sílu, tak si nepotřebuješ svítit mečem, nebo něčím silnějším. Postačí i relativně slabounký zdroj světla, správně namířený a potom jenom posílíš smysly. I když můj mistr nepotřeboval ani to ... často jsem si myslel, že má místo očí senzory pro vidění ve tmě,
prozradil Ninn, jak se mu povedlo docílit lepší příležitosti k průzkumu pasti a připojil k tomu historku ze svého padawanství. Hlavně ti však prezentoval řešení, které by použitím mělo být relativně jednoduchého a nebylo k tomu zapotřebí ničeho náročnějšího, ať už se to vybavení nebo i použití Síly týkalo.
Jinak bych chtěl zajatce zachránit nejpozději v noci. Celá mise teď v podstatě čeká na nás a bylo by zbytečné to protahovat, protože by se mohl třeba někdo ze zajatců o něco hloupého pokusit. I proto jsme chtěli, abyste byly uvnitř a tohle hlídaly a zajišťovaly tak potřebný čas. Vem si, že kdyby ses neoddělila, tak bych vás nyní musel hledat a zkoušet stopovat od místa, kde se únosci rozdělili. Každopádně preferuju osvobozování za světla, zvlášť při větším počtu zajatců - je pak jednodušší si je uhlídat při útěku. V noci v lese se dovedou hrozně jednoduše ztratit,
prozradil Ninn opět o něco více k misi a plánu, nebo spíše jeho obrysu, z kterého chtěl vycházet.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
To, že Ninn nebyl nijak naštvaný a ani nebyl bez nálady, bylo potěšujícím zjištěním.
Možná jsem až příliš opatrná. Co se trochu uvolnit? Ostatní Jediové nekoušou…
Já neměla ani ten slabounký zdroj světla. Sice jsem si mohla nějak obalit komlink, ale to by zabralo čas a mohla jsem ty zajatce ztratit v nějakém komplexu chodeb, takže toto vypadalo jako menší zlo. Říkala jsem si, že se jim tam přece občas nějaké zvíře musí zatoulat,
dál jsem se obhajovala. Sice se mi zdálo, že jsem se předvedla jako pěkný ňouma, ale chtěla jsem být co nejmenším ňoumou. A i kdyby si nic podobného Ninn nemyslel, tak pořád jsem mohla z toho všeho vyklouznout v daleko lepším světle. Obzvláště, když o každém mém kroku bude informován i můj mistr.
Nebylo by lepší všechny únosce nějakým způsobem neutralizovat, zajatce nechat na místě a zavolat posily? Nějaká místní bezpečnost tu přece musí fungovat. A než by se lupiči, kdo ví, odkud stačili mobilizovat, my bychom tu mohli mít nějaké landspídry, kterými bychom je odvezli pryč. Navíc někteří jsou zranění, myslím, že je museli i nést. Ti nebudou schopni chůze a přece je tu nenecháme. A pak tu máte ty ostatní. Ti je neunesou. Jsou fyzicky i psychicky vyčerpaní,
tedy, ne že bych se chtěla dohadovat, ale Ninnův plán se mi nezdál dost dobrý. A když zcela evidentně nebyl nijak rozzlobený, mohla jsem si dovolit nesouhlasit a podpořit své tvrzení pár argumenty. Navíc se mi fakt nelíbilo, aby tady někdo zůstával.
Je možné, že to Ninn nedomyslel, jak s mými vlasy, nebo už má nějaké jiné řešení, které mi uniklo?
Navíc kdybychom tu část lupičů a část zajatců nechali, tak ti lupiči by je mohli z důvodu nějaké pomsty, hněvu a podobně, zabít. Už tak si servítky neberou, a když podlehnou zoufalství, které by plynulo z našeho zásahu, mohli by se chovat nepředvídatelně. Možná by jim nic neudělali, aby měl v rukou aspoň něco, ale já bych si na to nevsadila,
podívala jsem se na Ninna. Jenom jsem jaksi nedodala, že v holofilmech je pobíjení zajatců zcela normální věc.
I kdyby posily nepřijely hned, tak mezi zajatci jsou možná i trénovaní jedinci, kteří by s námi tu jeskyni mohli bránit. Vždyť je to jenom tunel, takže vlastně ani nezáleží, kolik lidí by proti nám poslali.
I když s pěknou výbušninou by udělali pořádný brajgl. Ale to by si zase úplně zničili úkryt.
K času našeho zásahu jsem nic nepoznamenala. Já bych si sice pobyt na této planetě dokázala nejen užít, ale i zpříjemnit, ale to bych se nemohla schovávat ve křoví. Musela bych se projít. A to mi umožněno stejně nebude, takže možná bude i lepší, když se přemístíme zase dál. Čím dřív vypadneme, tím dřív budeme v Chrámu.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Jakmile ses ujistila, že je Ninn v relativní pohodě, tak jsi se dokonce odhodlala k tomu, abys mu vyjádřila svůj názor, kdy jsi v několika bodech nesouhlasila, nebo jsi namítala k prvním Ninnovým poznámkám. Netvářil se nijak nesouhlasně, jen poslouchal, co všechno jsi mu říkala a pečlivě o tom rozmýšlel. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že žádné tvrdohlavé trvání si na svém názoru se konat nebude.
Neutralizace by byla taky jednou možností, ale sama jsi zmínila, že nevíš jak hluboko a kam všude ty šachty sahají a mohou se táhnout. Mohli bychom tam pobíhat hodiny ve snaze je všechny zneutralizovat a mezitím nás někdo obejde, zjistí, že se děje něco nekalého a přinejhorším by mohl ohrozit zajatce. Ti jsou v téhle chvíli naše hlavní priotita - tedy dostat je všechny pokud možno zdravé a v pořádku odsud pryč,
prozradil ti, proč nesouhlasil a vlastně ani předtím nenavrhoval možnou neutralizaci všech nepřátel. Zdůraznil také, že ve vašem případě šlo především rukojmí, nikoliv zajmutí nepřátel.
Čím si můžeme být jistí, je to, že hlavní vedení nemají tady, ale na tom druhém místě, kam zaútočí náš druhý tým, jakmile jim dáme pokyn. Každopádně se zraněnými máš pravdu, ti by mohli představovat problém, musíme tedy vymyslet, jak je dostat a ideálně tempem, aby nám nemohli stačit. Případně bychom mohli dostat zajatce ven a zkusit zatarasit tunel, aby nás nemohli únosci pronásledovat. Nebo tě snad napadá něco jiného?
prozradil Ninn a dal ti možnost opět oponovat, nebo naopak přijít s něčím lepším, co by se vám mohlo hodit. Místy samozřejmě kontroloval vaše okolí, aby vás nikdo nepřekvapil, případně jestli někdo neopouštěl horu.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ninnův přístup se mi líbil. Žádné takové to „já jsem tady rytíř a ty budeš poslouchat, i kdybych prohlásil, že budeš skákat po hlavě.“ Také jsem byla utvrzena v tom, že Ninn moc velká autorita není. Vlastně nebyl o třídu lepší než já. Měl jen víc zkušeností, takže mu docvakly všechny souvislosti. A to jeho plížení bylo sice obdivuhodné, ale nebylo to nic, kvůli čemu bych měla s otevřenou pusou čekat na každé jeho slovo.
Zatarasit tunel?
Překvapeně jsem zamrkla a podívala se na Ninna stylem „to myslíte jako vážně“?
To chcete shodit část stropu? Co když nějak porušíte statiku? Co když je ten skalní blok nějak rozpukaný? Kdo ví, proč se zde už netěží a jak na tom byli s bezpečností. Vždyť by se z toho mohl stát hromadný hrob i proto, že další východy být ani nemusí a všechny šachty jsou slepé.
Shazovat tunel? To si dal nějakou místní bobuli? Vždyť absolutně netuší, co by kus spadeného stropu mohl způsobit! Vždyť by se to klidně mohlo zřítit celý!
Ne, ne… já si myslím, že na to jdete špatně. Ono vlastně nemusíme eliminovat všechny nepřátele. Hned při útoku si zavoláme o posily. Osvobodíme jen Sallwits a věčně nepříjemnou Hey. Potom najdeme toho důležitého týpka, domluvíme se, kde bude nejlepší zajatce shromáždit a tam se prostě zabarikádujeme. Já bych to viděla v prostoru s těmi zvířaty. Vstupní prostory jsou tam dvě, pokud se nepletu. I kdyby nás přečíslili, stejně skálu neprostřelí,
svůj plán jsem přirozeně považovala za lepší, důmyslnější a bezpečnější. Takže jsem se snažila rytíře nějakým způsobem dotlačit k tomu, aby nakonec souhlasil. Jen Sílu jsem proti němu nepoužívala, samozřejmě. Dokonce jsem se ani nezdržovala s kontrolou okolí. Všimla jsem si, že to rytíř dělá za mne, tak proč se namáhat, když momentálně vymýšlím daleko lepší plán.
I kdyby se jim to podařilo obejít, tak bychom pořád měli obrannou věž, se kterou sice zacházet neumím, ale jsem si jistá, že bychom na to určitě přišli. Nebo by se mohli shromáždit a zaútočit z té druhé strany… ale pořád budou muset jít za sebou, takže i kdyby nás přečíslili, tak jim to nebude nic platné,
ještě jsem neskončila a nemínila jsem tedy dobrovolně zmlknout.
Plus okolnosti nám trochu hrají do karet. I kdyby signál těch lapků pronikl skalním masivem a volali by o posily, tak je nedostanou. Buď proto, že někde bokem žádné lidi nemají, nebo tito lidé budou dělat starosti mému mistrovi. Pokud tam mají hlavní velení, budou logicky osvobozovat nejprve to,
dál jsem se snažila Ninna usilovně přesvědčovat o své pravdě a využívala jsem k tomu veškeré argumenty, které jsem byla schopna vymyslet. To, že jsem na Ninnovu otázku vlastně ani neodpověděla, mne vůbec netrápilo.
Mohli bychom použít sice ta zvířata, ale… absolutně netuším, co je to za druh. Potom budeme v otevřeném terénu. Navíc nevíme, zda v tunelu nemají nějaký ten spídr pro všechny případy… co když ví, jak ta zvířata vyplašit? Mohla by i někoho ušlapat,
dál jsem hájila svůj trošku poupravený plán. Dle mého názoru bylo zabarikádování se to nejlepší, co jsme mohli udělat. A kdybych v tento okamžik velela já, tak neváhám ani na vteřinu.
Nebo bychom se mohli rozdělit. Sallwits a vy byste šel se zajatci, kteří jsou schopni pohybu a odvedl byste je co nejdál, zatímco já s Hey bych zde zůstala a bránila ty, které nejsme schopni nikam přepravit,
navrhla jsem i další možnost a přirozeně jsem chtěla zůstat s těmi, kteří byli příliš zranění na to, aby mohli jít s ostatními. Sice jsem o společnost Hey jaksi nestála, ale rozdělovat Ninna a Sallwits mi nepřišlo jako dobrý nápad. Teprve teď jsem se definitivně odmlčela a dala prostor i Ninnovi, aby mohl odpovědět.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Při možnosti projevit se, jsi zaujala relativně jednoznačný postoj - shodit Ninnův plán co nejníž a naopak vyzdvihovat ten svůj, protože ten jsi samozřejmě považovala za ten nejlepší. Na tvé poznámky o "zborcení hory" se Ninn zatvářil trochu zaskočeně, jakoby to snad ani nebylo možné. Ale i tak počkal, dokud kompletně nesdělíš svůj návrh i se všemi jeho specifiky, místo aby ti do toho skočil a třeba to zamítnul, nebo jakkoliv jinak.
Kdyby tam byl problém se statikou, tak se jim nikdy nepovede uhladit stěny tunely tak, jak byly při budování tunelu. Navíc ta hora je obrovská, na větší narušení by bylo zapotřebí mnohem většího zásahu, takhle je možné si to ze značné části připravit a pak zatlačit Sílou na správném místě. Navíc jsem přemýšlel, že bychom to udělali buď u východu ven, nebo v místnosti se zvířaty, kde bychom shodili pouze ten kraj. Nic co by časem nedokázali odstranit, ale rozhodně ne tak rychle, aby nás stihli sledovat,
rozhodl se Ninn nejprve hájit svůj plán a zabředl do několika detailů, kdy se pokoušel vyvrátit tvé argumenty.
S posilami bych moc nepočítal, navíc nestihnout dorazit včas, protože počítám, že celou akci jsme schopni provést během hodiny. Nehledě na to, že tvorové by i se zajatci mohli být už venku, než by došlo k nějakému většímu poplachu,
přešel potom k nějakým konkrétnějším bodům, které mu naopak neseděly na tvém plánu.
Navíc nechci se pouštět do boje, zbytečně se tím zvyšuje riziko, že někdo dojde zranění, a obzvlášť pokud nevíme, čím vším je nepřítel vybaven? Co když se někdo zblázní a použije výbušniny? Zraněné bys tím zbytečně vystavila riziku, nehledě na to, že jako Jediové bychom měli hledat nenásilná řešení a ne úmyslně vyhledávat boj,
dodal další argumenty a poukázal na nepředvídatelnost a nevyzpytatelnost veškerých bojů, obzvlášť, pokud se jednalo o skupinu, jejíž výzbroj a vybavení jste přesně neznali.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Nad rytířovými argumenty jsem měla chuť zvrátit oči. Tedy, ne že bych se ve skalách nějak extrémně vyznala, ale při použití obyčejné logiky muselo být jasné snad i gizce bez mozku, že se ohledně té hory nad námi setsakramenstky mýlí. Ale zvrátit oči jsem nemohla, takže jsem si jenom povzdechla.
Fakt sis někde zobnul nějaké bobule.
Skutečně, rytíři? Vy jste zkontroloval celou chodbu? A vy víte, co je deset centimetrů nad tímto druhem skály? Co když je tam obrovská vrstva něčeho málo zpěvněného. Jak říkáte, hora je obrovská. Navíc, kdyby zde byly dobré podmínky, neudělali by těžaři tak malou štolu, kterou ti lapkové nedávno rozšířili. Východy se nedělají tak malé, protože prostě proto, že materiál se pak blbě vynáší ven, blbě se natahuje elektrika a podobně. Naposledy se razily malé štoly, když to museli dělat horníci ručně, ale to vynášeli materiál ručně,
argumentovala jsem dál. To, že je něco velké a to, že to zcela náhodou vypadá hladce a bez významnějších poruch přece neznamená, že to tak vypadá i kousíček nad námi.
A neříkejte, že ta boční chodba může být úniková cesta a podobně. Kdyby tomu tak bylo, tak tam není ten prostor se stájí. Tam bylo možná místo, kde těžili. A nevidím jediný rozumný důvod pro to, aby jejich nejbližší cesta k povrchu byla tak miniaturní, kdyby tady nebyl nějaký problém. Je jednodušší materiál vyvézt na povrch a potom převést, než si zatěžovat vnitřní infrastrukturu, která už tak musela být omezená,
dál jsem trvala na svém plánu a nemínila dobrovolně ustoupit, i když jsem začínala tušit, že podle mého plánu se nakonec nepojede a rytíř mne přinutí ustoupit.
Plus je tu ještě problém s tím rozšiřováním. Nevíme, kdy to rozšiřovali a nevíme, zda se už vyrovnalo napětí, které vzniklo odtěžením kusu skály. Já nevím jak vy, ale já bych do něčeho, co se nám všem fakt může sesypat na hlavu, moc nešťárala. Ona by totiž stačilo, kdyby se nám na hlavu sesypalo jen pár tun, což je v rámci celkové mocnosti hory zanedbatelné, ani by to s horou sice nehnulo, ale pro ty lapky uvnitř by to mohlo mít fatální následky,
u Sitha! Argumentovat uhlazeností stěn a obrovskou masou neznámé skály. Kam jsem se to, u celé Temné strany a padlých Jediů k tomu, vůbec dostala?
Což mi připomíná, rytíři, jak ta zvířata chcete ovládat? Pomocí Síly? Všechny naráz? Co když se něčeho leknou? Co když mají z něčeho panickou hrůzu? Co když se splaší? Jak je budeme honit? Co zranění nahoře? Co když se za námi fakt někdo vydá? Stačilo by přece, aby střílel jenom do zvířat, do kterých se strefí i s velké dálky. Opravdu se chcete pohybovat v otevřeném terénu s neznámým druhem, o kterém vůbec nic nevíme?
Ne, rytířova logika šla tak trošku mimo mne. Jeho plán byl nanejvýš nešťastný. A obsahoval příliš mnoho předpokladů, proměnných a možností.
Tak si zavoláme o odvoz mistrovi Siliinovi. Až to tam vyřídí, jistě by nám nějaký ten landspídr pro zajatce i s řidičem mohl sehnat. Vždyť jich ti lapkové sebrali dost a v takovém tom nákladním bude místa a místa. Klidně bychom lidi mohli odvážet až na etapy,
dál jsem uvažovala, jak poupravit především ten svůj plán. Ten rytířův stál na velmi chabých základech, tedy aspoň dle mého názoru.
Takže podle vás je lepší shodit kus skály, o které vůbec nic nevíte a která může způsobit neodhadnutelné škody. Potom doufat, že ta zvířata budou hodná a mírumilovná a nebude jim vadit, že je vyvádí úplně neznámí lidi, kteří s nimi ani neumí pracovat. Pak se ještě budeme upínat k Síle, aby se nic nestalo a ta zvířata se třeba něčeho nelekla a necítila se ohrožená. Nakonec se ještě budeme spoléhat, že tu nikde nemají nějakou menší pozorovatelnu, ze které by mohli vyjet třeba jenom dva lidi na spídru, kteří by nám naše tvory začali hezky z dálky odstřelovat a my bychom měli zdivočelá zvířata na krku dřív, než bychom vůbec pořádně zjistili, co se děje,
celý rytířův plán se mi zdál postavený na hlavu obzvláště poté, co jsem to řekla nahlas. Ale dala jsem si hodně záležet na tónu, výrazu i postoji. Nechtěla jsem, aby si rytíř myslel, že se mu vysmívám. Ještě to by mi ke štěstí scházelo, protože mistr mi nenadával možná pár desítek hodin.
Však já celou dobu hledám nenásilné řešení, které by ochránilo co možná nejvíc lidí na obou stranách. Navíc se zajatci nemusíme přece zůstat všichni. Můžeme se postarat o to, aby se lapkové drželi dál. Můžeme je sami zaměstnávat a tlačit dál do chodeb. A pokud by na nás výbušninu použili, tak by tím neohrozili zajatce,
… a aspoň bychom zjistili skutečný stav naší skály.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ze svého plánu jsi nechtěla ustoupit ani o krok a dala jsi to dost jasně najevo s tím, že ses přímo pustila do agresivního napadání plánu rytíře Ninna, zatímco na obranu toho svého jsi neřekla skoro nic. Jakmile si skončila, tak se rytíř zhluboka nadechl a nejprve zakroutil nevěřícně hlavou.
No říkali mi, že jsi poměrně dost tvrdohlavá a té arogance tam taky není málo. Taky by sis měla uvědomit, že tohle není boj o to, čí plán uspěje, ale má to být diskuze. Ale jak je libo ...
zkonstatoval nejprve, než ukázal směrem k hoře a okolo jejího obvodu.
Jak si myslíš, že jsem hledal v okolí možné skryté tunely? Zkoušel odklápět kameny a dívat se pod mech? Sílou jsem si mapoval hloubku skály v místech, kterými jsem prošel, zda-li tam nevycítím nějakou výduť. Podobně jsem zkoumal i chodbu a spolehlivě můžu říct, že do deseti metrů hloubky tam nebyla žádná větší prasklina, tedy ne že by to hrálo. Protože pak, kdybys poslouchala pořádně, jsem říkal, že chci shodit pouze část na kraji tunelu v místnosti se zvířaty a že bych to shazoval já jako poslední poté, co bychom na tvorech odjeli,
rozhodl se pro obhajobu svého plánu a přidal další argumenty, které prve nezmiňoval, protože je předpokládal za samozřejmost.
Abych taky trochu zaútočil - kdybys tolik neflákala lekce, když jsi byla bez mistra, tak bys dovedla druhově zařadit tvory, které únosci použili a věděla bys, že jsou to mírní býložravci, kteří jsou využíváni jako tažná a transportní zvířata i díky jejich schopnosti nesplašit se při hluku landspeederu, proč si potom myslíš, žes ty, Sall nebo Hey, jste tyhle tvory nevycítili, když jste projížděly kolonou okolo nich, obzvláště, pokud mají citlivý sluch?
vyvrátil tvůj argument o "nezvladatelnosti" tvorů, u nichž jsi doposud žádnou známku agresivity nespatřila, byť jsi je mohla pozorovat celou cestu až sem.
Nevím, proč tu měli tak malé šachty, ale tipoval bych to na ruční ražbu, protože tahle planeta rozhodně není výkvětem technologického pokroku a široko daleko jsem žádné hutě nebo něco většího na zpracování těžebných produktů neviděl. Nehledě na to, že netušíš, co mohli těžit a ne všechno se těží stejným způsobem. Ze základů architektury bys pak mohla vědět, že oblouk výtečně rozkládá váhu, což je i důvod, proč tunel upravili zrovna do něj a vesele si tam prochází několikatunovými zvířaty vyvolávajícími poměrně patrné otřesy,
pokračoval dál a zdůraznil informace z dalšího aspektů vědomostí, kterými disponoval.
A k tomu tvému plánu zahrnujícímu jen minimální boj. Už jsi někdy bojovala v tunelu? Nebo hodně stísněné prostoře? Je tvá obrana světelným mečem natolik dobrá, že odrazíš každou ránu zpět na původce? Vykryješ všechny rány, které půjdou okolo tebe, aby žádná neprošla k zajatcům za tebou? A dovedeš počítat s odrazy střel? Nezapomínej, že pokud bojuješ jenom sama za sebe, tak je to úplně něco jiného, než když zodpovídáš za desítky zajatců, nehledě na to, že by se někteří mohli chtít taky zapojit do boje a byť s dobrými úmysly, ti třeba překážet nebo narušovat plány,
dodal ještě, než byl ochoten ti připustit možnost se k tomu vyjádřit a tentokrát trpělivě čekal se zbystřenými smysly. A to nejen proto, aby si kontroloval okolí, ale také aby tě mohl pozorně sledovat při tvém odpovídání.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
V průběhu celé řeči Ninna se u mne vystřídalo hned několik ne zrovna ideálních emocí a to v těsném sledu za sebou. Vztek, hněv a zloba. I když ty stejně rychle ustoupily a zůstalo naštvání a uraženost.
Co si to dovoluješ?
Chvíli jsem mlčela. Měla jsem totiž strach, že bych Ninnovi mohla říct, jaký je to debil. Směle se může zařadit hned vedle Renmira. Ale to by nebylo moudré, takže jsem se párkrát zhluboka nadechla, jak jsem se snažila své emoce ovládnout. Ninn sice řekl pravdu o mém flákání, ale stejně jsem se zlobila. Nebylo příjemné to slyšet od cizího Jediho. Takže jsem byla naštvaná nejen na NInna, ale taky trochu na mistra Siliina, že cítil potřebu seznamovat s mou minulostí kde koho. Dělala jsem, co jsem mohla, abych všechno dohnala a toto mi rozhodně nepomáhalo. Spíše mne demotivovalo, že o mé situaci ví kde kdo.
Možná jsem nezvolila ta nejlepší slova, ale doteď jsem se nevrtala ve vaší minulosti a nijak vás nehodnotila, protože mi to nepřísluší,
byla jsem si prakticky jistá, že po návratu z mise budu opět seřvána od Siliina, i když zrovna tohle moje chyba nebyla. Vyjadřovat se k dalším věcem jsem už ani neměla v plánu. Z jistého úhlu pohledu měl rytíř pravdu. To jsem musela uznat, i když jsem byla celkově dost naštvaná. A nevěděla jsem, jestli mi nejvíc vadí překročení jistých hranic nebo jeho snaha udělat ze mne totálního trotla.
Pokud si myslíte, že jsem na vás útočila, omlouvám se. Jen jsem se snažila hájit svůj plán, který se mi zdál lepší i proto, že jste se v několika směrech nevyjádřil zcela přesně a nabyla jsem dojmu, že nemáte všechny potřebné informace. Kdybyste těch pár vět, co jste řekl teď, řekl před tím, nebylo by o čem diskutovat. Mým úmyslem nebylo na vás útočit, protože by se mi to zcela jistě vrátilo v podobě mého mistra. Takže se skutečně omlouvám, pokud jste si to myslel,
Možná to stačilo říct hned na začátku a bylo by to jasné. Možná argument typu uhlazenosti stěn a velké skalní masy může dávat tušit, že o skále kousek za námi úplně všechno nevíš. Nehledě na to, že zvířata čekala kus cesty od místa přepadení a vycítit jsme je tedy opravdu nemohly. Nehledě na to, že absolutně netušíš, co jsem cítila já a Hey.
Skutečně nemělo cenu mluvit. Zcela určitě by to bylo vyhodnoceno jako další známka arogance. Takže jsem mlčela, ale to neznamenalo, že jsem se nehájila alespoň v duchu.
A díky, že ze mne děláš banthu po vyjmutí mozku. Ne, fakt bych nepoznala, že jsou to býložravci a ne nějací krvežízniví dravci.
Ráda bych to sice vmetla Ninnovi do obličeje, ale ty doby, kdy jsem to mohla dělat skoro beztrestně, už dávno minuly. A mě se po nich právě teď začalo i trochu stýskat. Mnoho věcí bylo jednodušších.
Takže to zde těžili amatéři, kteří ani nevěděli, že zpracovaná surovina se dá prodat daleko dráž než vytěžená. To byli opravdu korunovaní pitomci.
Má nálada byla úplně zkažená. Už jsem netoužila po ničem jiném než po tom, ať to mám za sebou.
O co ti jde? Oba odpověď na tvý otázky známe. Nebo to chceš slyšet nahlas? Chceš ze mne udělat pouze většího blbce, nebo chceš, abych se jako blbec i cítila?
Ta poslední část mne zasáhla asi nejvíc. Opravdu jsem si nemyslela, že by někdo mohl mít něco podobného zapotřebí. Obzvláště, když zcela přesně věděl, jak na tom jsem.
Ne, v tunelu jsem nikdy nebojovala. Ne, nejsem příliš dobrá šermířka. Ne, všechny rány zcela jistě nevykryju. Ne, nedokážu počítat s odrazy střel. A abyste to měl kompletní, tak ne, já vlastně nikdy s nikým pořádně nebojovala. Ano, když jsem se náhodou připletla do jedné přestřelky, kde bylo vypáleno možná deset ran, málem mne zabili. Ano, jsem prakticky ve všem pozadu, vlastně v ničem nemám dostatečné znalosti a ano, z holek jsem nejhorší. A na tuto prokletou misi jsem nikdy nechtěla letět. Ano, chci se vrátit do částečné anonymity Chrámu.
Ovládala jsem se natolik, abych nahlas neřekla vůbec nic. Stejně bych tím nic nedokázala a jen bych dokázala všechno, co si o mě Ninn myslí. Ale to neznamenalo, že mne Ninnova slova opravdu nezasáhla.
Můj souhlas samozřejmě nepotřebujete, ale váš plán je možná i trochu lepší než ten můj,
souhlasila jsem, protože jsem to nakonec byla nucena uznat. Ten boj v tunelu by opravdu mohl skončit malým masakrem, zatímco i kdyby spadla celá hora, spadla by jenom na ty lupiče. Na aspekty boje jsem nepomyslela.
Jak to říkala Sallwits? Jedna velká rodina? Kdy se tak někdo naposledy choval? Možná mistr ještě před tím, než mou situaci začal probírat s každou babkou na Trhu,
A s těmi zvířaty by to mohla vyřešit vyrobená nosítka. Ti zranění možná nejsou ve stavu, aby se na nich udrželi sami. Připevnila bych je za jejich ocasy, jako bylo to roští na zametání,
dodala jsem a odmlčela se. Sice jsem byla nazlobená, ale pořád jsem ještě byla na misi. Své emoce jsem tedy musela držet na uzdě i proto, že bych působila jak malej harant. Já své smysly nijak neposílila. Bylo mi zcela jedno, jak se Ninn cítí, takže jsem ani necítila potřebu to nějak zvlášť zjišťovat.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Horko těžko jsi nesla Ninnovu reakci a musela ses hodně přemáhat, aby ses ovládla, jako to možná musel doposud dělat celou dobu i on sám. Tím ses však nyní nezabývala a už jsi opět byla pohroužená do toho, o čem by s tebou mohl mistr mluvit, až to tady nějak skončí. Nakonec jsi to však celé vstřebala natolik, žes byla ochotna minimálně navenek potvrdit, že jeho plán je dostatečně dobrý a rozhodla se připojit i vlastní návrh pro rozvoj toho plánu.
Ninn si možná s trochu úlevy vydechnul a vrátil se mu jeho běžný výraz, který jsi u něho mohla pozorovat asi nejčastěji.
Nevím, jestli se s tebou o tom mistr bavil, ale podle toho, co jsem stihl vypozorovat, tak míváš problém rozumně reagovat na něčí plán nebo návrh, pokud máš nějaký vlastní. Je dobře, že máš na věci svůj názor, ale možná jej interpretuješ až příliš rychle bez toho, aniž bys to promyslela a předtím se na některé věci slušně zeptala. Tím se většinou situace v konverzaci potom rapidně zhoršuje a někdo jiný by se s tebou na mém místě začal hádat,
rozhodl se Ninn nejdříve nějak uzavřít rozmíšku, kterou jste tady právě absolvovali.
Ale měl bych se ti omluvit, že jsem zvolit až příliš tvrdý protiargument, abych poukázal na ne zrovna úplně ideální přístup, s nímž příliš rychle a rázně odsuzuješ. Naneštěstí v téhle situaci bylo zapotřebí rychlého a tedy i rázného řešení, abychom se věnovali zajatcům a ne vzájemnému a zbytečnému dohadování,
rozhodl se ještě o jakýsi nákres omluvy.

Zpět k plánu, nosítka by nemusel být až tak špatný nápad, ale chtělo by to mít na paměti nějaká jednoduchá a rychle postavitelná, aby únik probíhal co nejrychleji. Věci na ně si případně připravit a pak je stavět dle potřeby - tím by se dali zaměstnat aktivnější zajatci,
vrátil se zpět k plánování Ninn a narazil na detaily tvého vylepšení, které bylo zapotřebí mít na vědomí.