3. Mise pro Dash Spience(Alpha-63 'Dash')
Moderátor: Moderátoři
- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Vypálil jsme kratší dávku do míst vlevo, jenže ten parchant k mému štěstí lehl na zem a střeli se mu zavrtali někam do hrudi-kdyby stál. Přes rameno mi přeletí výstřel od toho drhého, který sice netrefil mě, ale trefil moji žluč. Trochu jsem se ještě odkulil abych se vyhnul střele od toho zleva. Když jse mse opět nějak srovnal poslal jsem k tomu zraněnému sérii rychlých výstřelů z kterých dva jsem trefil přímo do něj což ho poslalo k zemi. Zbytek výstřelů se neškodně zaryl do zdi. Tak jsme měl aspon prvního za sebou a ted jsem se mohl plně věnovat druhému. Ucítím náraz a bolestivé škubnutí v levé noze, do které se mi zaryl výstřel od toho zmetka. I přes tohle jsem se trochu odkulil abych zase změnil pozici a vystřelil po tom zmetkovi. Ten se však překulil za tělo mrtvého a výstřely se neškodně zabodli do zdi kde měl předtím hrudník. Vypálím ze své pozice na něj pár výstřelů, které bohužel jen pojistí to, že dotyčný už nevstane. Do mé staré pozice se zahryzlo pár výstřelů a já byl rád, že už jsme tam nebyl. Neozývala se žádná střelba a mě došlo, že asi mění zásobník. Rychle jsem přemýšlel jak nejlíp zareagovat se dvěma výstřeli v zásobníku co mi zbyly. Oba jsme leželi proto mu tělo té mrtvoli poskytovalo dobrý kryt poměrně, ale když bych si kleknul měl bych se dostat ,,nad" tu mrtvolu a mít dost prostoru k výstřelu. Enchtěl jsme stoupat, protože jsme nevěděl jak je na tom noha a jestli by vydržela tu námahu. Proto jsme si rychle kleknul, zacílil a vypálil jedinou střelu. Poté se snažím překulit či nějak dostat ještě blíž k němu abych ho mohl případně udolat z blízka.
Vypálil jsme kratší dávku do míst vlevo, jenže ten parchant k mému štěstí lehl na zem a střeli se mu zavrtali někam do hrudi-kdyby stál. Přes rameno mi přeletí výstřel od toho drhého, který sice netrefil mě, ale trefil moji žluč. Trochu jsem se ještě odkulil abych se vyhnul střele od toho zleva. Když jse mse opět nějak srovnal poslal jsem k tomu zraněnému sérii rychlých výstřelů z kterých dva jsem trefil přímo do něj což ho poslalo k zemi. Zbytek výstřelů se neškodně zaryl do zdi. Tak jsme měl aspon prvního za sebou a ted jsem se mohl plně věnovat druhému. Ucítím náraz a bolestivé škubnutí v levé noze, do které se mi zaryl výstřel od toho zmetka. I přes tohle jsem se trochu odkulil abych zase změnil pozici a vystřelil po tom zmetkovi. Ten se však překulil za tělo mrtvého a výstřely se neškodně zabodli do zdi kde měl předtím hrudník. Vypálím ze své pozice na něj pár výstřelů, které bohužel jen pojistí to, že dotyčný už nevstane. Do mé staré pozice se zahryzlo pár výstřelů a já byl rád, že už jsme tam nebyl. Neozývala se žádná střelba a mě došlo, že asi mění zásobník. Rychle jsem přemýšlel jak nejlíp zareagovat se dvěma výstřeli v zásobníku co mi zbyly. Oba jsme leželi proto mu tělo té mrtvoli poskytovalo dobrý kryt poměrně, ale když bych si kleknul měl bych se dostat ,,nad" tu mrtvolu a mít dost prostoru k výstřelu. Enchtěl jsme stoupat, protože jsme nevěděl jak je na tom noha a jestli by vydržela tu námahu. Proto jsme si rychle kleknul, zacílil a vypálil jedinou střelu. Poté se snažím překulit či nějak dostat ještě blíž k němu abych ho mohl případně udolat z blízka.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Rozhodneš se neměnit svůj zásobník a využít svých dvou výstřelů, co jen to jde a proto jsi pokleknul a vystřelil jednu přesnou dávku těsně nad mrtvolu. Nečekal jsi na nějaký projev bolesti nebo zásahu a už jsi se překulil šikmo dopředu doleva, čímž jsi zkrátil vzdálenost mezi vámi dvěma. Po ustálení se v pokleku jsi zalícil k další střele a vypálil. Pozorně jsi sledoval, kam tvá střela dopadne a mohl jsi tak vidět, jak rozštípne hlavně pušky tvého protivníka, který se chtěl zvednout a střílet do tebe s plným zásobníkem. Jako další vnímáš varovné pípnutí tvé pušky, že máš prázdný zásobník. Pohlédneš k protivníkovi, který se zvedá, hází tvým směrem nyní nepoužitelnou pušku a vybíhá přímo proti tobě s cílem zakroutit ti krkem, nebo tě zneškodnit nějakým jiným fyzickým způsobem. Odrazil jsi po tobě hozenou pušku a zbývalo ti asi pět vteřin, než k tobě dorazí soupeř a budeš mu muset čelit v dalším souboji. Jedná se sice o lidského jedince, ale tenhleten je výtečně stavěný, což prozrazuje jeho výrazná muskulatura a prakticky dvoumetrová výška.
Rozhodneš se neměnit svůj zásobník a využít svých dvou výstřelů, co jen to jde a proto jsi pokleknul a vystřelil jednu přesnou dávku těsně nad mrtvolu. Nečekal jsi na nějaký projev bolesti nebo zásahu a už jsi se překulil šikmo dopředu doleva, čímž jsi zkrátil vzdálenost mezi vámi dvěma. Po ustálení se v pokleku jsi zalícil k další střele a vypálil. Pozorně jsi sledoval, kam tvá střela dopadne a mohl jsi tak vidět, jak rozštípne hlavně pušky tvého protivníka, který se chtěl zvednout a střílet do tebe s plným zásobníkem. Jako další vnímáš varovné pípnutí tvé pušky, že máš prázdný zásobník. Pohlédneš k protivníkovi, který se zvedá, hází tvým směrem nyní nepoužitelnou pušku a vybíhá přímo proti tobě s cílem zakroutit ti krkem, nebo tě zneškodnit nějakým jiným fyzickým způsobem. Odrazil jsi po tobě hozenou pušku a zbývalo ti asi pět vteřin, než k tobě dorazí soupeř a budeš mu muset čelit v dalším souboji. Jedná se sice o lidského jedince, ale tenhleten je výtečně stavěný, což prozrazuje jeho výrazná muskulatura a prakticky dvoumetrová výška.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Vypáli jsem první tak, že jsem málem trefil mrtvolu. Naštěstí jí přeletěla a snad něco zasáhla. Nějak jsem to nekontroloval a překulil se dopředu. Vzdálenost se trochu zmenšila a já poté co jsem opět zakleknul a zkoncentroval se natolik abych mohl zacílit jsem vystřelil. Střela letěla jak měla, ale místo aby se zabořila do žoldáka, tak se kousla do jeho pušky, protože se zrovna zvedal aby po mě mohl vystřelit. No lepší něco než nic. Pípnutí mi oznámí, že už jsem taky dostřílel. PRotivník se už zvedl úplně a hodil po mě pušku. Letěla mi do výšky trupu a já jelikož jsem jí viděl jsem neměl nejmenší problém jí odrazit. Sice se mi trochu smekla a sjela pak po ruce, ale to nebylo nic vážného. Když jsem viděl jak se ta hora pomalu zvedá a míří ke mně tak jsme se trochu zachvěl, protože jsme věděl, že to nebude lehký souboj. Já byl celkem omlácený a on vypadal jako když sežral celou posádku k snídani. Zbývalo mi celkem jen jedno být rychlejší. Prot jsem nechal DC-15ku DC-15kou a šáhnul k pouzdru s DC-17kou. Odepnu pásek ktarý mi udržuje DC-17ku v pouzdře aby nevypadla a tasím proti blížící se hroudě svalů. Pokud se mi povede jí vytáhnout včas začnu pálit.
Vypáli jsem první tak, že jsem málem trefil mrtvolu. Naštěstí jí přeletěla a snad něco zasáhla. Nějak jsem to nekontroloval a překulil se dopředu. Vzdálenost se trochu zmenšila a já poté co jsem opět zakleknul a zkoncentroval se natolik abych mohl zacílit jsem vystřelil. Střela letěla jak měla, ale místo aby se zabořila do žoldáka, tak se kousla do jeho pušky, protože se zrovna zvedal aby po mě mohl vystřelit. No lepší něco než nic. Pípnutí mi oznámí, že už jsem taky dostřílel. PRotivník se už zvedl úplně a hodil po mě pušku. Letěla mi do výšky trupu a já jelikož jsem jí viděl jsem neměl nejmenší problém jí odrazit. Sice se mi trochu smekla a sjela pak po ruce, ale to nebylo nic vážného. Když jsem viděl jak se ta hora pomalu zvedá a míří ke mně tak jsme se trochu zachvěl, protože jsme věděl, že to nebude lehký souboj. Já byl celkem omlácený a on vypadal jako když sežral celou posádku k snídani. Zbývalo mi celkem jen jedno být rychlejší. Prot jsem nechal DC-15ku DC-15kou a šáhnul k pouzdru s DC-17kou. Odepnu pásek ktarý mi udržuje DC-17ku v pouzdře aby nevypadla a tasím proti blížící se hroudě svalů. Pokud se mi povede jí vytáhnout včas začnu pálit.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Rozhodneš se svých pět vteřin využít k tomu, aby jsi odhodil svou DC-15ku a šáhnul po své DC-17ce. Naučeným pohybem šmátneš po poutku, jež jedním pohybem odepneš rychle tasíš svou zbraň, jen ti ji za hlavně zachytil přiřítivší se protivník a zvednul ji tak, aby jsi ho svým výstřelem nezasáhnul. Přesto při výstřelu zkřivil výraz ve tváři, jakoby se o něco popálil. Svou bolest se ale rozhodnul ignorovat a svou druhou mohutnou rukou tě chytil přímo pod krkem. Překvapila tě nejenom velikost jeho rukou, ale i síla s kterou tě zvedl ze země, takže tě držel za krk a nohama jsi nemohl dosáhnout na zem.
Problémů jsi nám tu už udělal dost klone a teď chcípneš, stejně jako všichni tví podělaný kamarádi se stejným hnusným ksichtem !
povzbudil se slovně hromotluk a zároveň ti sdělil své aktuální pocity, které nebyly zrovna vřelé. Měl tedy v plánu tě uškrtit a zatím se mu to dařilo, nezbývalo ti moc možností a svou pravou rukou jsi nemohl pohnout, aniž by jsi pustil svou DC-17ku.
Rozhodneš se svých pět vteřin využít k tomu, aby jsi odhodil svou DC-15ku a šáhnul po své DC-17ce. Naučeným pohybem šmátneš po poutku, jež jedním pohybem odepneš rychle tasíš svou zbraň, jen ti ji za hlavně zachytil přiřítivší se protivník a zvednul ji tak, aby jsi ho svým výstřelem nezasáhnul. Přesto při výstřelu zkřivil výraz ve tváři, jakoby se o něco popálil. Svou bolest se ale rozhodnul ignorovat a svou druhou mohutnou rukou tě chytil přímo pod krkem. Překvapila tě nejenom velikost jeho rukou, ale i síla s kterou tě zvedl ze země, takže tě držel za krk a nohama jsi nemohl dosáhnout na zem.
Problémů jsi nám tu už udělal dost klone a teď chcípneš, stejně jako všichni tví podělaný kamarádi se stejným hnusným ksichtem !
povzbudil se slovně hromotluk a zároveň ti sdělil své aktuální pocity, které nebyly zrovna vřelé. Měl tedy v plánu tě uškrtit a zatím se mu to dařilo, nezbývalo ti moc možností a svou pravou rukou jsi nemohl pohnout, aniž by jsi pustil svou DC-17ku.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Těch pět vteřin, kterých ubíhalo od tý doby co se po mě rozběhlo se vleklo, ale než jsem se stihl nadát a pořádně zamířit s pistolí už u mě byla ta hora svalů a svírala mi ruku s pistolí. Zkusil jsem vystřelit, ale ruku už jsem měl mimo jeho tělo, takže výstřel šel mimo. Jak, ale chytnul tu pistoli za hlaven tak si určitě spálil dlan. Vypadal, ale že to necejtí a začal mě škrtit. Měl velkou tlapu takže mi ovinul krk a začal mě škrtit. Při to mmě zvednul, že jsem mohl jenom mávat nohama nad zemí. Ten zmetek začal pronášet urážlivé poznámky proti mě a mým bratrům alias celé Velké armádě Republiky. Urážel mě a hlavně mu hrozně páchlo z pusy což jsem cítil přes zničenou helmu. Pomalu mě začínal škrtit, ale já začal přemýšlet co dál. Mohl jsem pustit DC-17ku a a zkusit tomu zmetkovi natáhnout jednu přes obličej. Mě však napadlo, že bych mu mohl udělat dalších pár děr do břicha. Proto jsem levou rukou pomalu začal šmátrat po svém druhém pouzdru s DC-17kou, kerou jsme hodlal udělat do břicha toho zmetka pár děr.
Neurážej nás! Nejsou to kamarádi, ale bratři tu hnusná hroudo svalů!
Řeknu tomu svalovci abych ho trochu vyvedl z míry. Nebo řeknu, spíš se snažím říct, protože nevím jak se mi bude dařit mluvit.
Těch pět vteřin, kterých ubíhalo od tý doby co se po mě rozběhlo se vleklo, ale než jsem se stihl nadát a pořádně zamířit s pistolí už u mě byla ta hora svalů a svírala mi ruku s pistolí. Zkusil jsem vystřelit, ale ruku už jsem měl mimo jeho tělo, takže výstřel šel mimo. Jak, ale chytnul tu pistoli za hlaven tak si určitě spálil dlan. Vypadal, ale že to necejtí a začal mě škrtit. Měl velkou tlapu takže mi ovinul krk a začal mě škrtit. Při to mmě zvednul, že jsem mohl jenom mávat nohama nad zemí. Ten zmetek začal pronášet urážlivé poznámky proti mě a mým bratrům alias celé Velké armádě Republiky. Urážel mě a hlavně mu hrozně páchlo z pusy což jsem cítil přes zničenou helmu. Pomalu mě začínal škrtit, ale já začal přemýšlet co dál. Mohl jsem pustit DC-17ku a a zkusit tomu zmetkovi natáhnout jednu přes obličej. Mě však napadlo, že bych mu mohl udělat dalších pár děr do břicha. Proto jsem levou rukou pomalu začal šmátrat po svém druhém pouzdru s DC-17kou, kerou jsme hodlal udělat do břicha toho zmetka pár děr.
Neurážej nás! Nejsou to kamarádi, ale bratři tu hnusná hroudo svalů!
Řeknu tomu svalovci abych ho trochu vyvedl z míry. Nebo řeknu, spíš se snažím říct, protože nevím jak se mi bude dařit mluvit.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Využil jsi toho, že ti hromotluk nechal levou ruku volnou a místo, aby ses pokusil zmírnit jeho sevření, nebo do něj nějak tlouci, jsi začal rychle hmatat po své pistoli. Netrvalo ti dlouho, než jsi naleznul a začal jsi ji zvedat směrem k hrubiánovi, kterého naštveš svou docela slušně vyslovenou větou. Pokusí se tě přiškrtit ještě víc, ale to hned opadne, když do něj vystřelíš dvakrát ze svého blasteru v levé ruce. Hrubián pustí tvé sevření a vyrazí ti blaster z levé ruky. Rychle ho nakopneš pravou nohou do míst, kam jsi ho střelil, takže pustí tvoji druhou ruko, vníž stále ještě svíráš blaster. To se mu stane osudným, protože dalším ranám už neodolá a zhroutí se na zem. Při pohledu na něj si konečně můžeš oddechnout, ale zároveň se zděsit, jak hodně jsi ho těma pár výstřely znetvořil. Několikrát jsi totiž zasáhl i jeho obličej, krk a vršek hrudníku, což se ostatně podepsalo i na tvém nyní narudlém brnění. Měl jsi konečně chvilku oddechu, ale otázkou bylo, jak dlouho, než dorazí někdo z můstku, nebo odněkud jinud. Konečně jsi si konečně mohl všimnout, co provedl Dzeta tým a nebylo to nic jiného, než výbušnina nalíčená v kabině druhého turbovýtahu.
Využil jsi toho, že ti hromotluk nechal levou ruku volnou a místo, aby ses pokusil zmírnit jeho sevření, nebo do něj nějak tlouci, jsi začal rychle hmatat po své pistoli. Netrvalo ti dlouho, než jsi naleznul a začal jsi ji zvedat směrem k hrubiánovi, kterého naštveš svou docela slušně vyslovenou větou. Pokusí se tě přiškrtit ještě víc, ale to hned opadne, když do něj vystřelíš dvakrát ze svého blasteru v levé ruce. Hrubián pustí tvé sevření a vyrazí ti blaster z levé ruky. Rychle ho nakopneš pravou nohou do míst, kam jsi ho střelil, takže pustí tvoji druhou ruko, vníž stále ještě svíráš blaster. To se mu stane osudným, protože dalším ranám už neodolá a zhroutí se na zem. Při pohledu na něj si konečně můžeš oddechnout, ale zároveň se zděsit, jak hodně jsi ho těma pár výstřely znetvořil. Několikrát jsi totiž zasáhl i jeho obličej, krk a vršek hrudníku, což se ostatně podepsalo i na tvém nyní narudlém brnění. Měl jsi konečně chvilku oddechu, ale otázkou bylo, jak dlouho, než dorazí někdo z můstku, nebo odněkud jinud. Konečně jsi si konečně mohl všimnout, co provedl Dzeta tým a nebylo to nic jiného, než výbušnina nalíčená v kabině druhého turbovýtahu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Pocítil jsem jak tlak na mém krku po mé odpovědi vzrostl. ZAčínalo se mi dělat celkem mdlo, protože mi celkem omezil přísun vzduchu na minimum. Pomalu jsem sjel rukou k pouzdru a po odepnutí jsem vytáhl pistoli a zamířil na hromotluka. Neměl jsem ponětí kam mířím, ale přesto jsme dvakrát stiskl spoust a udělal asido hromotlukova břicha dva nové vývody. V té chvíli povolí sevření kolem krku a já můžu zase volně dýchat. Zhluboka se nadechnu a cítím bolest v ruce jak mi ten zmetek vyrazil blaster. Vymrštil jsem koleno a trefil se do jeho dvou nových otvorů. Zavil bolestí a pustil mou pravici. Což ovšem neměl dělat, protože já už jsem nezaváhal. Okamžitě jsme spustil ruku a napumpoval do něj co se dalo. Podíval jsem se na něj co se z něj stalo. Po mém útoku z něj zbyla jen kouřící znetvořená hora masa. Oddychl jsme si a podíval se na své brnění, které bylo narudlejší než obvykle. Nelíbil se mi pocit, že ho budu muset čistit. I v téhle napjaté a nebezpečné chvilce, kdy mi jde o život přemýšlím nad tím, jak se budu lopotit s čištěním brnění. Musel jsem se tomu zasmát. Otočil jsem se k turbovýtahům a viděl čím, že to Dzeta vlastně odlákala pozornost. Výbušnina nalíčená v kabině, jistě účině odvrátila pozornost. Nevím jestli někoho zabila, ale snad někoho zranila aspon. Ač jestl ito byl některý z těch tří tak to bylo jedno. Zastrčil jsem Dc-17ky a zvedl svou DC-15ku abych mohl přebýt. Oči jsem nezpouštěl z dveří na můstek. Hodlal jsme přebýt a opatrně jít ke dveřím. Uvažoval jsem jak se nejlíp dostat na můstek. Přemýšlel jsme jestli není někde nějaká šachta, kterou bych se dostal k můstku nepozorovaně. Protože nepřítel měl dveře asi zaměřené.
Pocítil jsem jak tlak na mém krku po mé odpovědi vzrostl. ZAčínalo se mi dělat celkem mdlo, protože mi celkem omezil přísun vzduchu na minimum. Pomalu jsem sjel rukou k pouzdru a po odepnutí jsem vytáhl pistoli a zamířil na hromotluka. Neměl jsem ponětí kam mířím, ale přesto jsme dvakrát stiskl spoust a udělal asido hromotlukova břicha dva nové vývody. V té chvíli povolí sevření kolem krku a já můžu zase volně dýchat. Zhluboka se nadechnu a cítím bolest v ruce jak mi ten zmetek vyrazil blaster. Vymrštil jsem koleno a trefil se do jeho dvou nových otvorů. Zavil bolestí a pustil mou pravici. Což ovšem neměl dělat, protože já už jsem nezaváhal. Okamžitě jsme spustil ruku a napumpoval do něj co se dalo. Podíval jsem se na něj co se z něj stalo. Po mém útoku z něj zbyla jen kouřící znetvořená hora masa. Oddychl jsme si a podíval se na své brnění, které bylo narudlejší než obvykle. Nelíbil se mi pocit, že ho budu muset čistit. I v téhle napjaté a nebezpečné chvilce, kdy mi jde o život přemýšlím nad tím, jak se budu lopotit s čištěním brnění. Musel jsem se tomu zasmát. Otočil jsem se k turbovýtahům a viděl čím, že to Dzeta vlastně odlákala pozornost. Výbušnina nalíčená v kabině, jistě účině odvrátila pozornost. Nevím jestli někoho zabila, ale snad někoho zranila aspon. Ač jestl ito byl některý z těch tří tak to bylo jedno. Zastrčil jsem Dc-17ky a zvedl svou DC-15ku abych mohl přebýt. Oči jsem nezpouštěl z dveří na můstek. Hodlal jsme přebýt a opatrně jít ke dveřím. Uvažoval jsem jak se nejlíp dostat na můstek. Přemýšlel jsme jestli není někde nějaká šachta, kterou bych se dostal k můstku nepozorovaně. Protože nepřítel měl dveře asi zaměřené.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Uklidíš si obě své DC-17ky a zvedneš upuštěnou DC-15ku, aby jsi ji mohl nabít a mít připravenou jako primární zbraň. Když bylo tohle vše hotovo a připraveno, tak jsi se začal rozhlížet po nějaké další variantě, jak se dostat na můstek, než jsou hlavní dveře. Jenomže k tvé smůle jsi nic podobného nemohl nalézt, což ti na tvojí náladě moc nepřidalo. Ve chvilce klidu jsi taky mohl vidět, že výbuch naaranžovaný týmem Dzeta smetl tři další žoldáky, kteří stáli příliš blízko. Výbuch samotný totiž s sebou vzal i rám turbovýtah, jehož minimálně dvojice využívala ke krytí. Podíváš se znova směrem ke dveřím, když si všimneš, že trochu zasyčí a rozevřou se dokořán. Rychle se přitiskneš ke stěně, jen kousek vedle turbovýtahu a sleduješ, co ze dveří vyletí. Zaslechneš jenom nějaká slova v neznámém jazyce a pak chvilku nic. Nakonec se ozve nejspíše rozkaz v podobném jazyce a dveřmi prolítnou dva granáty - každý na jednu stranu, aby se tak pokryl co největší prostor a právě jeden z nich se odrážel od stěny naproti tebe a směrem k tobě.
Uklidíš si obě své DC-17ky a zvedneš upuštěnou DC-15ku, aby jsi ji mohl nabít a mít připravenou jako primární zbraň. Když bylo tohle vše hotovo a připraveno, tak jsi se začal rozhlížet po nějaké další variantě, jak se dostat na můstek, než jsou hlavní dveře. Jenomže k tvé smůle jsi nic podobného nemohl nalézt, což ti na tvojí náladě moc nepřidalo. Ve chvilce klidu jsi taky mohl vidět, že výbuch naaranžovaný týmem Dzeta smetl tři další žoldáky, kteří stáli příliš blízko. Výbuch samotný totiž s sebou vzal i rám turbovýtah, jehož minimálně dvojice využívala ke krytí. Podíváš se znova směrem ke dveřím, když si všimneš, že trochu zasyčí a rozevřou se dokořán. Rychle se přitiskneš ke stěně, jen kousek vedle turbovýtahu a sleduješ, co ze dveří vyletí. Zaslechneš jenom nějaká slova v neznámém jazyce a pak chvilku nic. Nakonec se ozve nejspíše rozkaz v podobném jazyce a dveřmi prolítnou dva granáty - každý na jednu stranu, aby se tak pokryl co největší prostor a právě jeden z nich se odrážel od stěny naproti tebe a směrem k tobě.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Rychle jsme zastrčil obě DC-17ky a rychle jsme přebil DC-15ku. Rychle jsme kroutil hlavou sem a tam dokola, jestli tu není další vchod na můstek, který by mi aspon trochu usnadnil vstup na můstek. Našel jsem leda pár děr od zbloudilých výstřelů z naší malé přestřelky, které mi asi moc nepomůžou.
Kam nemůže jedi, tam nastrčí ARC. Holt šlapat a nefnukat!
Vztekám se tiše pro sebe. Trochu mi zchladil žáhu pohled na žoldáky, které smetl výbuch Dzety. Nevím jak bych si poradil kdyby tady tihle hajzlíci byli taky ještě. Otočím hlavu zpátky do směru s dveřma, které se nepatrně otevřeli a ozval se z nich jakýsi hlas. Přikrčil jsem se a zamířil puškou na dveře v očekávání příchozých ,,hostů". Ovšem když se nic neozval ov odpověd další povel v promě neznámém jazyce vyústil v dost nepříjemnou situaci pro mě. Z dveří vyletěli dva granáty z čehož jede ndost nepříjemně mířil na mě. Nebyl čas moc co promýšlet, ale jednat. Podíval jsme se na výtahovou šachtu zničenou Dzetou. Spojil jsme jí s jetpackem na svých zádech a měl adepta na výhru. Nečekal jsem na další pobízení a rozběhl se do šachty turbovýtahu. Nevěděl jsme jestli tam je kabina nebo ne proto jsem musel riskovat. Pokud by tam byla stačí si lehnout a co nejlíp se ukrýt v ní. Pokud tam nebude což zjsitím v nejbližších pár vteřinách mám dvě možnosti, z čehož ta první se mi líbí víc. Pokud šlápnu do prázdna šáhnu po obvládání jetpacku a budu se udržovat kus pod otvorem do chodby...tam počkám než bouchnou oba granáty a pak se vyhoupnu zpět. Pokud bych nedej plecháč měl něco s jetem pak mi zbývá už jen harpuna, kterou bych se pokusil chytnout někde v šachtě a pak bych se vyšplhal zpět do otvoru. Myslím, že to pro ně bude celkem překvápko. Pokud mi to ovšem nevyjde, tak to už bude jedno.
Rychle jsme zastrčil obě DC-17ky a rychle jsme přebil DC-15ku. Rychle jsme kroutil hlavou sem a tam dokola, jestli tu není další vchod na můstek, který by mi aspon trochu usnadnil vstup na můstek. Našel jsem leda pár děr od zbloudilých výstřelů z naší malé přestřelky, které mi asi moc nepomůžou.
Kam nemůže jedi, tam nastrčí ARC. Holt šlapat a nefnukat!
Vztekám se tiše pro sebe. Trochu mi zchladil žáhu pohled na žoldáky, které smetl výbuch Dzety. Nevím jak bych si poradil kdyby tady tihle hajzlíci byli taky ještě. Otočím hlavu zpátky do směru s dveřma, které se nepatrně otevřeli a ozval se z nich jakýsi hlas. Přikrčil jsem se a zamířil puškou na dveře v očekávání příchozých ,,hostů". Ovšem když se nic neozval ov odpověd další povel v promě neznámém jazyce vyústil v dost nepříjemnou situaci pro mě. Z dveří vyletěli dva granáty z čehož jede ndost nepříjemně mířil na mě. Nebyl čas moc co promýšlet, ale jednat. Podíval jsme se na výtahovou šachtu zničenou Dzetou. Spojil jsme jí s jetpackem na svých zádech a měl adepta na výhru. Nečekal jsem na další pobízení a rozběhl se do šachty turbovýtahu. Nevěděl jsme jestli tam je kabina nebo ne proto jsem musel riskovat. Pokud by tam byla stačí si lehnout a co nejlíp se ukrýt v ní. Pokud tam nebude což zjsitím v nejbližších pár vteřinách mám dvě možnosti, z čehož ta první se mi líbí víc. Pokud šlápnu do prázdna šáhnu po obvládání jetpacku a budu se udržovat kus pod otvorem do chodby...tam počkám než bouchnou oba granáty a pak se vyhoupnu zpět. Pokud bych nedej plecháč měl něco s jetem pak mi zbývá už jen harpuna, kterou bych se pokusil chytnout někde v šachtě a pak bych se vyšplhal zpět do otvoru. Myslím, že to pro ně bude celkem překvápko. Pokud mi to ovšem nevyjde, tak to už bude jedno.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Výtahová šachta:
Okamžité povšimnutí si gránatu v tobě spustilo rychlou obrannou reakci, která vyústila prakticky v střemhlavý skok směrem k výtahové šachtě, jejíž dveře ti byly otevřeny dokořán. Jednu z volných rukou jsi si chystal k ovládání jetpacku pro případ, že by došlo k nejhorší předpokládané situaci. První pohled do kabiny v tobě vzbudil naději, protože jsi viděl stěnu, to však trvalo jen do té chvíle, kdy jsi s sebou plácnul o zem a zjistil, že zem není v celku. Konkrétně velká část podlahy chyběla a viníkem jistojistě byla ona exploze, což tě však nezajímalo jako to, udržet se v kabině a nezačít těžko řiditelným pádem směřovat dolů. A to se opravdu ukázalo jako problém, protože většina těla ti již visela skrze díru a ty jsi se měl těžko čeho zachytit. V myšlenkách jsi tak na chvíli zapoměl na granát, který právě explodoval v chodbě, jenže myšlenky na něj se ti okamžitě vrátiliy, když jsi zaslechl podezřelý zvuk. Zvuk zprohýbajícího se kovu, doprovázený znatelnými otřesy kabiny jednoznačně prozrazoval, co se bude v následujících momentech dít. A aby tomu nebylo vše, tak se ti povedlo zaslechnout hlasy směřující směrem do chodby, které nemohly patřit nikomu jinému, než těm, kteří přicházeli z můstku.
Okamžité povšimnutí si gránatu v tobě spustilo rychlou obrannou reakci, která vyústila prakticky v střemhlavý skok směrem k výtahové šachtě, jejíž dveře ti byly otevřeny dokořán. Jednu z volných rukou jsi si chystal k ovládání jetpacku pro případ, že by došlo k nejhorší předpokládané situaci. První pohled do kabiny v tobě vzbudil naději, protože jsi viděl stěnu, to však trvalo jen do té chvíle, kdy jsi s sebou plácnul o zem a zjistil, že zem není v celku. Konkrétně velká část podlahy chyběla a viníkem jistojistě byla ona exploze, což tě však nezajímalo jako to, udržet se v kabině a nezačít těžko řiditelným pádem směřovat dolů. A to se opravdu ukázalo jako problém, protože většina těla ti již visela skrze díru a ty jsi se měl těžko čeho zachytit. V myšlenkách jsi tak na chvíli zapoměl na granát, který právě explodoval v chodbě, jenže myšlenky na něj se ti okamžitě vrátiliy, když jsi zaslechl podezřelý zvuk. Zvuk zprohýbajícího se kovu, doprovázený znatelnými otřesy kabiny jednoznačně prozrazoval, co se bude v následujících momentech dít. A aby tomu nebylo vše, tak se ti povedlo zaslechnout hlasy směřující směrem do chodby, které nemohly patřit nikomu jinému, než těm, kteří přicházeli z můstku.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Výtahová šachta:
Skok do šachty vypadal na začátku poměrně dobře. Vydechl jsem úlevou, když jsem viděl stěnu kabiny, ale oddechnutí se změnilo v proud nadávek, když jsme zjistil, že kabina nemá moc podlahy.
U všech plecháčů Dashi kam jsi to zase vlezl?
Vztekám se na sebe, jako obvykle když udělám něco, co následně nemá moc dobrý účinek. Zapadl jsem do díry a měl jsme co dělat, abych se udržel v díře. Jak vidno, díra nemá žádná držadla a proto jsme měl co dělat abych se udržel. Ani jsme si nestačil moc srovnat myšlenky, jak se vlastně držím v šachtě a venku se ozývají výbuchy granátů. Tyhle výbuchy bych byl schopný jakž takž ignorovat, ale zvuky jenž následovaly po nich už ignorovat nešlo. Zvuky jasně naznačovaly, že kabina tu se mnou už asi dlouho nebude. Plus, aby toho nebylo málo, tak i ti z můstku si řekli, že se přijdou podívat jestli jsem ještě mezi živými.
Jak milé odnich!
Byl jsem pořádně vzteklý a popoháněn vztekem, jsem se pustil do vymýšlení plánu. Jen jsem doufal, že kabina vydrží ještě chvíli a já budu moct provést svůj plán, který jsem vymýšlel. Plán byl jednoduchý celkem, protože na nic těžkého jsem se nezmohl. Plán byl, že do chodby hodím granát, nejlépe omračující, aby nevyvolal moc otřes a kabina zůstala na svém místě. Po jeho výbuchu, bych se pomocí jetpacku dostal z kabiny a pomocí DC-17tek zpacifikoval ty co na mě vycházejí z můstku. Hlavou se mi běžely myšlenky a nadávky, ještě na to jak jsem se vůbec dostal do týhle blbý situace, ale to poslední co jsem nechal proudit dál bylo moje oblíbené heslo tisíckrát omílané.
Šlapat a nefňukat!
Začal jsem se plně soustředit na plnění svého úkolu a na to jak se dostat z týhle díry. Snažil jsem se udržet tak abych si mohl vybrat granát, pokud to nepůjde použiju jetpack abych se udržel ve vzduchu a měl volné ruce. Najdu příslušný granát a mrsknu ho do chodby nejlépe tak aby se odrazil směrem odkud jdou ty hlasy, takže směrem k můstku. Jak dozní výbuch, tak se pomocí jetpacku vynesu ven ze šachty. Když jsem v chodbě tak se snesu na zem a přitisknu se v kleku ke zdi, abych byl co nejmenší cíl. Tasím DC-17cky a pokud budu mít cíl, tak okamžitě zahájím palbu.
Skok do šachty vypadal na začátku poměrně dobře. Vydechl jsem úlevou, když jsem viděl stěnu kabiny, ale oddechnutí se změnilo v proud nadávek, když jsme zjistil, že kabina nemá moc podlahy.
U všech plecháčů Dashi kam jsi to zase vlezl?
Vztekám se na sebe, jako obvykle když udělám něco, co následně nemá moc dobrý účinek. Zapadl jsem do díry a měl jsme co dělat, abych se udržel v díře. Jak vidno, díra nemá žádná držadla a proto jsme měl co dělat abych se udržel. Ani jsme si nestačil moc srovnat myšlenky, jak se vlastně držím v šachtě a venku se ozývají výbuchy granátů. Tyhle výbuchy bych byl schopný jakž takž ignorovat, ale zvuky jenž následovaly po nich už ignorovat nešlo. Zvuky jasně naznačovaly, že kabina tu se mnou už asi dlouho nebude. Plus, aby toho nebylo málo, tak i ti z můstku si řekli, že se přijdou podívat jestli jsem ještě mezi živými.
Jak milé odnich!
Byl jsem pořádně vzteklý a popoháněn vztekem, jsem se pustil do vymýšlení plánu. Jen jsem doufal, že kabina vydrží ještě chvíli a já budu moct provést svůj plán, který jsem vymýšlel. Plán byl jednoduchý celkem, protože na nic těžkého jsem se nezmohl. Plán byl, že do chodby hodím granát, nejlépe omračující, aby nevyvolal moc otřes a kabina zůstala na svém místě. Po jeho výbuchu, bych se pomocí jetpacku dostal z kabiny a pomocí DC-17tek zpacifikoval ty co na mě vycházejí z můstku. Hlavou se mi běžely myšlenky a nadávky, ještě na to jak jsem se vůbec dostal do týhle blbý situace, ale to poslední co jsem nechal proudit dál bylo moje oblíbené heslo tisíckrát omílané.
Šlapat a nefňukat!
Začal jsem se plně soustředit na plnění svého úkolu a na to jak se dostat z týhle díry. Snažil jsem se udržet tak abych si mohl vybrat granát, pokud to nepůjde použiju jetpack abych se udržel ve vzduchu a měl volné ruce. Najdu příslušný granát a mrsknu ho do chodby nejlépe tak aby se odrazil směrem odkud jdou ty hlasy, takže směrem k můstku. Jak dozní výbuch, tak se pomocí jetpacku vynesu ven ze šachty. Když jsem v chodbě tak se snesu na zem a přitisknu se v kleku ke zdi, abych byl co nejmenší cíl. Tasím DC-17cky a pokud budu mít cíl, tak okamžitě zahájím palbu.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Výtahová šachta:
I přestože jsi byl ve svízelné situaci, tak se ti rychle povedlo přijít s plánem, který byl na hraně, i když jsi v této situaci neměl moc na výběr. Jednou rukou jsi se nějakou záhadou držel okraje výtahu, zatímco druhou jsi nahmatal granát - ke tvému zklamání se však jednalo o granát kouřový. Jenomže tvoje prsty ti začaly prokluzovat, tak jsi se moc nerozmýšlel a po odjištění jej vrhnul otvorem vzhůru. Dvě vteřiny po vržení ti prsty začaly prudce skluzovat dolů a tak jsi jenom intuitivně hmátnul po ovládání jetpacku. Když jsi se konečně neudržel a začal padat, tak se ti povedlo stisknout jetpack - bohužel efekt nebyl přesně takový, jak sis plánoval. Jetpack se prudce spustil a místo pádu jsi vylétnul vzhůru - s notnou dávkou štěstí jsi se bez škrábnutí promanévroval dírou v podlaze výtahu, stejně jako dveřmi do chodby, než jsi získal plnou kontrolu nad jetpackem. I tak jsi ale nezabránil tvrdému nárazu do levého ramene a nemohl jsi si být jistý, jestli přežilo v pořádku, cítil jsi v něm však ostrou bolest a nemohl jsi s ním prudce pohybovat. Rychle jsi se natočil do správného směru, aby jsi zahlédnul již dost hustou kouřovou clonu, které však nebude dlouho trvat, než se rozplyne - protivníci však nečekali a i přes hustý kouř na slepo stříleli z blasterů, naštěstí tě však doposud míjeli.
I přestože jsi byl ve svízelné situaci, tak se ti rychle povedlo přijít s plánem, který byl na hraně, i když jsi v této situaci neměl moc na výběr. Jednou rukou jsi se nějakou záhadou držel okraje výtahu, zatímco druhou jsi nahmatal granát - ke tvému zklamání se však jednalo o granát kouřový. Jenomže tvoje prsty ti začaly prokluzovat, tak jsi se moc nerozmýšlel a po odjištění jej vrhnul otvorem vzhůru. Dvě vteřiny po vržení ti prsty začaly prudce skluzovat dolů a tak jsi jenom intuitivně hmátnul po ovládání jetpacku. Když jsi se konečně neudržel a začal padat, tak se ti povedlo stisknout jetpack - bohužel efekt nebyl přesně takový, jak sis plánoval. Jetpack se prudce spustil a místo pádu jsi vylétnul vzhůru - s notnou dávkou štěstí jsi se bez škrábnutí promanévroval dírou v podlaze výtahu, stejně jako dveřmi do chodby, než jsi získal plnou kontrolu nad jetpackem. I tak jsi ale nezabránil tvrdému nárazu do levého ramene a nemohl jsi si být jistý, jestli přežilo v pořádku, cítil jsi v něm však ostrou bolest a nemohl jsi s ním prudce pohybovat. Rychle jsi se natočil do správného směru, aby jsi zahlédnul již dost hustou kouřovou clonu, které však nebude dlouho trvat, než se rozplyne - protivníci však nečekali a i přes hustý kouř na slepo stříleli z blasterů, naštěstí tě však doposud míjeli.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Výtahová šachta:
Zašmátral jsem mezi granáty a když jsem se podíval na označení toho granátu začal jsme se v duchu zase vztekat, že neumím šáhnout pro pořádný granát. Musel jsme , ale připustit, že jich už asi moc nemám s mojí spotřebou. Chtěl jsem ho zkusit vyměnit, ale moje ruka, která mi začla podkluzovat byla proti. Asi budu muset navrhnout, aby jsme měli protiskluzové rukavice. Rychle jsem vyhodil granát ven ze šachty, ale rukavice se mi začala smekávat a já věděl, že už se neudržím, proto jsme zašmátral po ovládání jetpacku. Ta vteřina nežli jsem ho našel a už začínal pomalu padat nebyla nic příjemného. Střemhlavý pád do výtahové šachty vystřídalo prudké stoupání vzhůru a já měl co dělat abych se vymanévroval ven. Jak jsme v rychlosti zapnul jet, tak jsem měl co dělat, abych ho uřídil. Když jsem vylétával ven, tak jsem si ostrouhal nárameník, když jsme obrousil hranu podlahy. Ovšem když jsem se dostal z kabiny, tak už to nešlo nějak moc zabrzdit a já jsem si celkem na férovku pokecal se stěnou. Pocítil jsem bolest v ramenu když jsem chtěl tasit a proto jsem pohyb tou rukou zpomalil a tasil pomaleji. Vytasil jsem obě DC-17cky a lehl jsem si na zem. Teoreticky by se kouř měl držet ve vrchní části chodby a dole by mělo být zhruba vidět co se děje. Pokud něco uvidím začnu pálit, pokud ne začnu pálit naslepo do míst odkud létají střely. Přetočím se přes pravé rameno, abych nenamáhal zraněné levé a abych zároven změnil svojí palebnou pozici a nepřítel měl horší sanci me zamerit.
Zašmátral jsem mezi granáty a když jsem se podíval na označení toho granátu začal jsme se v duchu zase vztekat, že neumím šáhnout pro pořádný granát. Musel jsme , ale připustit, že jich už asi moc nemám s mojí spotřebou. Chtěl jsem ho zkusit vyměnit, ale moje ruka, která mi začla podkluzovat byla proti. Asi budu muset navrhnout, aby jsme měli protiskluzové rukavice. Rychle jsem vyhodil granát ven ze šachty, ale rukavice se mi začala smekávat a já věděl, že už se neudržím, proto jsme zašmátral po ovládání jetpacku. Ta vteřina nežli jsem ho našel a už začínal pomalu padat nebyla nic příjemného. Střemhlavý pád do výtahové šachty vystřídalo prudké stoupání vzhůru a já měl co dělat abych se vymanévroval ven. Jak jsme v rychlosti zapnul jet, tak jsem měl co dělat, abych ho uřídil. Když jsem vylétával ven, tak jsem si ostrouhal nárameník, když jsme obrousil hranu podlahy. Ovšem když jsem se dostal z kabiny, tak už to nešlo nějak moc zabrzdit a já jsem si celkem na férovku pokecal se stěnou. Pocítil jsem bolest v ramenu když jsem chtěl tasit a proto jsem pohyb tou rukou zpomalil a tasil pomaleji. Vytasil jsem obě DC-17cky a lehl jsem si na zem. Teoreticky by se kouř měl držet ve vrchní části chodby a dole by mělo být zhruba vidět co se děje. Pokud něco uvidím začnu pálit, pokud ne začnu pálit naslepo do míst odkud létají střely. Přetočím se přes pravé rameno, abych nenamáhal zraněné levé a abych zároven změnil svojí palebnou pozici a nepřítel měl horší sanci me zamerit.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
- Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6478
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Postávat u stěny se ti nejevilo jako nejlepší a rychle jsi zaujal pozici na podlaze, kde jsi si vytipoval místa, odkud pocházely výstřely, protože dým byl ještě dost hustý a vypálil do nich několik ran, než jsi se přes celé rameno překilil víc do strany, aby jsi nemohl být skrz dým vysledován způsobem, kterým jsi to udělal ty. Zaslechl jsi zařvání, které naznačovalo zásah od tvé palby a další reakcí byla změna palby protivníka, která šla do míst, kde jsi před chvílí byl. Dým se lehce pročistil, takže se ti povedlo matně zahlédnout obrysy, což ti ale stačilo k vypálení další dvou salv a jedna zasáhla svůj cíl přímo, zatímco druhá způsobila nespecifikované škody.
Kryjte se ve dveřích do můstku tupci ! To bude nejspíš jedno z těch komand !
rozlehlo se chodbou a stíny se ti začali míhat směrem ke dveřím, což jsi však zpozoroval až po další obrátce mimo, protože jsi opět změnil pozici. Pár výstřelů správným směrem ještě zasáhlo nohu jednoho z pomalejších žoldáků, který se ti nestihl schovat na můstek. Nyní už jsi viděl o dost lépe a v chodbě před sebou jsi nemohl zahlédnout žádný další cíl - dokud se zpoza dveří nevynořil objekt, který znáš až moc dobře. Rozhodně jsi tu nebyl jediný, kdo rád používá granáty a směrem k tobě nyní letěl další.
Postávat u stěny se ti nejevilo jako nejlepší a rychle jsi zaujal pozici na podlaze, kde jsi si vytipoval místa, odkud pocházely výstřely, protože dým byl ještě dost hustý a vypálil do nich několik ran, než jsi se přes celé rameno překilil víc do strany, aby jsi nemohl být skrz dým vysledován způsobem, kterým jsi to udělal ty. Zaslechl jsi zařvání, které naznačovalo zásah od tvé palby a další reakcí byla změna palby protivníka, která šla do míst, kde jsi před chvílí byl. Dým se lehce pročistil, takže se ti povedlo matně zahlédnout obrysy, což ti ale stačilo k vypálení další dvou salv a jedna zasáhla svůj cíl přímo, zatímco druhá způsobila nespecifikované škody.
Kryjte se ve dveřích do můstku tupci ! To bude nejspíš jedno z těch komand !
rozlehlo se chodbou a stíny se ti začali míhat směrem ke dveřím, což jsi však zpozoroval až po další obrátce mimo, protože jsi opět změnil pozici. Pár výstřelů správným směrem ještě zasáhlo nohu jednoho z pomalejších žoldáků, který se ti nestihl schovat na můstek. Nyní už jsi viděl o dost lépe a v chodbě před sebou jsi nemohl zahlédnout žádný další cíl - dokud se zpoza dveří nevynořil objekt, který znáš až moc dobře. Rozhodně jsi tu nebyl jediný, kdo rád používá granáty a směrem k tobě nyní letěl další.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.


- Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Rychle jsem sebou fláknul na zem a vypálil pár ran do směru odkud přilétaly střely na mě. Byla to palba na náhodu jestli to vyjde nebo ne, protože přes ten hustej kouř a ještě bez svojí milované helmy to opravdu byla jen náhoda. Radši jsem se překulil o kousek dál, abych se nestal cílem těch střelců. Sice to byli žoldáci, ale ani těm netrvá moc dlouho než si uvědomí odkud jde palba. Překulení proběhlo poněkud nepohodlně, protože jsem zapomněl na DC-15ku, kterou jsem měl na zádech. Jen co jsem se překulil už do mé bývalé pozice dopadaly výstřely. To už uplynulo celkem dost času a kouř se už pomalu rozptyloval. Obrysy se jasnily a já jsme mohl začít líp mířit. Rychle jsem vypálil dvě salvy, které našly své cíle celkem bez problému, že jsem se trefil mi potvrdila náležitá zvuková odezva. Slyšel jsme jak kdosi typuju asi velitel, o kterém jsme se doslechl.
Já ti dám komando ty parchante! Poznáš co jsou ARC zač!
Překulil jsme se,protože jsem byl na jednom místě už zase moc dlouho. Žoldáci se začali vzdalovat zpátky na můstek a já jsem jim nehodlal tu cestu nechat jen tak.Proto jsem vypálil několik střel za posledními žoldáky. Jeden si odnesl pěkný průstřel nohy, než se dostal na můstek. Chodba se začala rozjasnovat a já už neviděl nic do čeho by se dalo střílet, proto jsem se přitisknul ke stěně v ohybu chodby, abych byl krytej kdyby se jim zachtělo pálit, ale ono se jim zachtělo něco jiného. Asi odemne něco odkoukali, protože proti mě se ,,řítil" granát. V hlavě mi to začalo šrotovat, jak se ho zbavit. Tenhle se naštěstí neodrážela proto jsem mohl snadno určit kam dopadne. V hlavě se mi vylíhnul šílený nápad. I když těch se mi vždycky líhnulo dost. Sundal jsem si ze zad DC-15cku a chytnul ji do bou rukou. V případě, že by se granát dostal do takové pozice,že by mě přímo ohrozil tak se pokusím granát ,,odpálit" zpět k můstku. Pokud dopadne ještě před ohyb kde je teoreticky neškodný nechám ho tak. V mém počínání by mi nemělo teoreticky nic zabránit, protože ti z můstku se jistě budou taky krýt.
Sílo stůj při mě ještě teď![i/][/u]
Rychle jsem sebou fláknul na zem a vypálil pár ran do směru odkud přilétaly střely na mě. Byla to palba na náhodu jestli to vyjde nebo ne, protože přes ten hustej kouř a ještě bez svojí milované helmy to opravdu byla jen náhoda. Radši jsem se překulil o kousek dál, abych se nestal cílem těch střelců. Sice to byli žoldáci, ale ani těm netrvá moc dlouho než si uvědomí odkud jde palba. Překulení proběhlo poněkud nepohodlně, protože jsem zapomněl na DC-15ku, kterou jsem měl na zádech. Jen co jsem se překulil už do mé bývalé pozice dopadaly výstřely. To už uplynulo celkem dost času a kouř se už pomalu rozptyloval. Obrysy se jasnily a já jsme mohl začít líp mířit. Rychle jsem vypálil dvě salvy, které našly své cíle celkem bez problému, že jsem se trefil mi potvrdila náležitá zvuková odezva. Slyšel jsme jak kdosi typuju asi velitel, o kterém jsme se doslechl.
Já ti dám komando ty parchante! Poznáš co jsou ARC zač!
Překulil jsme se,protože jsem byl na jednom místě už zase moc dlouho. Žoldáci se začali vzdalovat zpátky na můstek a já jsem jim nehodlal tu cestu nechat jen tak.Proto jsem vypálil několik střel za posledními žoldáky. Jeden si odnesl pěkný průstřel nohy, než se dostal na můstek. Chodba se začala rozjasnovat a já už neviděl nic do čeho by se dalo střílet, proto jsem se přitisknul ke stěně v ohybu chodby, abych byl krytej kdyby se jim zachtělo pálit, ale ono se jim zachtělo něco jiného. Asi odemne něco odkoukali, protože proti mě se ,,řítil" granát. V hlavě mi to začalo šrotovat, jak se ho zbavit. Tenhle se naštěstí neodrážela proto jsem mohl snadno určit kam dopadne. V hlavě se mi vylíhnul šílený nápad. I když těch se mi vždycky líhnulo dost. Sundal jsem si ze zad DC-15cku a chytnul ji do bou rukou. V případě, že by se granát dostal do takové pozice,že by mě přímo ohrozil tak se pokusím granát ,,odpálit" zpět k můstku. Pokud dopadne ještě před ohyb kde je teoreticky neškodný nechám ho tak. V mém počínání by mi nemělo teoreticky nic zabránit, protože ti z můstku se jistě budou taky krýt.
Sílo stůj při mě ještě teď![i/][/u]
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash