3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Měla jsem dost informací na to, abych se mohla správně rozhodnout. Hlavní vchod jsem zavrhla hned. Sice ten zámek nevypadal nijak složitě, měla jsem své paklíče… ale bylo by hloupé riskovat, když nemusím. Ještě by si mne někdo mohl všimnout. Navíc, nejsem oblečená na to, abych mohla říct, že nesu tátovi večeři.
Šplh se mi také moc nezamlouval. Jednak by mne to mohlo vyčerpat víc, než bych chtěla a druhak je to další zbytečné riskování. Co kdyby někdo někde náhodou vykoukl, nebo šel po ulici. Sice tomu nic nenasvědčovalo a vypadalo to tu celkem opuštěně, ale po pár minutovém pozorování jsem to nemohla vědět na sto pro. Navíc, i kdyby zde nešel nikdo, jak je rok dlouhý, tak beztak by se zde jako na potvoru vynořilo menší procesí v okamžiku, kdy bych byla na tom nejvíce viditelném místě.
Nejlogičtější byl skok do prvního patra z té boční a relativně zapadlé uličky. Jenže ani to nebylo jen tak. Musela jsem si vytipovat nějaké vhodné okno. Ideální by bylo nějaké nerozsvícené a pootevřené. Bylo by totiž jasné, že společnost, která tam má kancelář, se o nějakou bezpečnost moc nezajímá, nebo tam dokonce ani žádná aktuálně nesídlí.
Pokusila jsem si v té tmě vybrat buď to otevřené, nebo to, co se mi jevilo jako nejméně udržované.
Než bych skočila, samozřejmě že bych si napřed pomocí Síly zkontrolovala, jestli v té místnosti někdo třeba nespí. Pokusila bych se zachytit za parapet, nebo jestli tam bylo něco, čeho bych se mohla chytit a případně na tom i chvíli pobýt, než se mi povede otevřít to okno. Určitě jsem neplánovala šipku skrz sklo.
Kéž by to šlo všechno podle plánu… nejenže bych se potom mohla vytahovat před Sall a možná i hmyzoidní Hey, ale určitě bych si dneska i zatancovala.
Dovolila jsem si krátký povzdech, ale pokoušela jsem se koncentrovat především na úkol. Bar je sice stejně důležitý, ale momentálně není prioritou.

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmodrom:
Na základě obhlídky jsi se rozhodla pro tu relativně nejbezpečnější cestu a tedy boční uličku. Chvilku ti trvalo, než jsi našla okno, s nímž bys byla aspoň trochu spokojená. To bylo skoro ke konci budovy, vypadalo zavřené, ale špatně udržované a hlavně nesvítilo ani žádné jiné v relativní blízkosti. Navíc, co jsi mohla říci, tak v jeho blízkosti rozhodně nebylo po nikom živém ani památky.
Před samotným skokem sis ještě zkontrolovala, jestli se náhodou někdo neblíží, aby ses pak už s pomocí Síly vymrštila vstříc k oknu. Uchycení za spodní okraj se ukázalo mírně riskantní, ale i díky rukavicím se povedlo a ruce ti neklouzaly, byť jsi tam visela v nepříliš jisté poloze. K otevření okna ti stačilo s pomocí Síly uvolnit dvě západky zevnitř a vytlačit okno do bočního rámu. To doprovázelo menší skřípání, jak mechanická část úpěla pod fyzickým nátlakem, ale nakonec se povedlo a ty ses mohla vyhoupnout dovnitř.
Octla ses v téměř prázdné kanceláři, kde zůstávala pouze stará skříň, nezapojený terminál a jedna polámaná židle. Podle vrstev prachu a narůstajícím pavučinám jsi mohla se značnou jistotou, že tady už hodně dlouho nikdo nebyl. Místnost měla dvoje dveře - jedny, z tvého pohledu na stěně vlevo, byly pootevřené a nejspíše úmyslně zaseknuté v této pozici, aby nemusel být aktivní bezpečnostní zámek. Ty ve stěně přímo naproti byly samozřejmě zavřené a neaktivně vypadala i jejich ovládací konzole, takže na nějaké otevření pouhým stiskem tlačítka jsi nemohla ani pomyslet.
Opatrné nakouknutí skrz pootevřené dveře by ti odhalilo sousední místnost, kde bylo podobné vybavení, nicméně se tam nacházel i starší pracovní stůl. Neviděla jsi přesně za rohů a možná jsi zahlédla jedny dveře stejným směrem, jako byly ty zbývající v této místnosti, ale jistá sis tím být nemohla. Dveře oddělující místnosti bys pak musela pootevřít o něco víc, kdybys jimi chtěla projít a určitě to znamenalo použití fyzické síly.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Sotva jsem se ocitla uvnitř budovy, ulevilo se mi. To skřípání otvíraného okna mi přišlo strašlivě hlasité a připadalo mi, že to zcela jistě slyšel i mistr na lodi. Za sebou jsem to okno hezky zavřela, aby neupoutalo zbytečnou pozornost.
Oči jsem měla na tmu přivyknuté dostatečně, takže jsem si byla schopná všimnout i pavučin na stěně. Bylo dobře, že se o toto místo nikdo hodně dlouho nezajímal.
Může mi být celkem ukradený, jestli po mém odchodu zjistí, že tu někdo byl. A teď v noci, pokud k tomu sama nedám záminku, tak to tu žádný správce kontrolovat asi nebude.
V místnosti nebylo nic, co by mne mohlo zajímat. Pocítila jsem sice mírné pokušení juknout se do skříně, ale odolala jsem.
Kdo ví, co je tam za harampádí, které by mohlo vypadnout a udělat hluk. Pokud se budu tudy vracet a budu-li mít čas, tak bych se ale podívat mohla. Třeba by tam mohla být nějaká zapomenutá hra, karty, nebo tak něco.
Případnému úlovku podobného charakteru bych se vůbec nebránila. Byl by to příjemný bonus.
Měla jsem své paklíče, ale zavřeným dveřím jsem nevěnovala tolik pozornosti, abych si mohla být jistá, že je dokážu otevřít. Zaujaly mne ty druhé dveře, ty pootevřené. Byla to totiž jednodušší cesta. Než jsem se rozhodla nakukovat, jen jsem si zkontrolovala, že zde náhodou není nějaký bezpečnostní prvek.
Letmá kontrola druhé místnosti mi toho moc neřekla. Pokud jsem nezahlédla nic, co by mohlo připomínat nějaké čidlo (zkontrolovala jsem místo vstupu), opatrně jsem se pokusila na ty dveře zatlačit. Chtěla jsem je otevřít jen tak, abych mohla proklouznout.
Pokud bych se dostala dovnitř, nechtěla jsem si prohlížet šuplíky u stolu, nebo cokoliv jiného. Znovu bych si zkontrolovala, že zde nejsou žádné zapomenuté bezpečnostní prvky a podívala bych se, zda tam skutečně jsou ty dveře, nebo se budu muset vracet.

[Jordi Linx]

Carratos, Stará kancelářská budova:
Vedlejší místnost ti přišla možná jako vhodnější cesta a proto jsi se jejím směrem soustředila dříve, než kamkoliv jinam. Znamenalo to však nejprve otevřít dveře v cestě a dostat se do vedlejší místnosti. Kontrola po nějakých čidlech nebo senzorech nic neodhalila, nebo se nejednalo o nic aktivního, co by pro tebe mohlo být hrozbou. Díky tomu jsi mohla přistoupit k otevření dveří, kdy ses nejprve zapřela o protější stěnu a vší silou se je pokoušela zatlačit. Nakonec jsi byla nucena přivolat si na pomoc i Sílu k posilnění, než se konečně pohnuly do takové pozice, kdys mohla bez potíží proklouznout do vedlejší místnosti.
Rozhlédnutí se po místnosti ti doplnilo chybějící informace - nacházelo se tu velké okno se stíněním, které zůstalo zapnuté, stejně jako dveře v prostoru, kde jsi je prve pouze odhadovala. I jejich ovládací panel byl neaktivní, ale když jsi si jej prohlídka zblízka, tak jsi zjistila, že nouzové otevření bude fungovat, protože si baterka ovládacího panelu uchovala dostatek energie pro ovládání dveří. Cesta tudy se přeci jen ukázala jako jednodušší, protože ve vedlejší místnosti bys musela dveře nejprve uvolňovat a pak manuálně nebo s pomocí Síly vytlačit do strany, abys mohla projít skrz.
Kontrola chodby za stěnou ti prozradilo, že by se tam neměl nacházet nikdo živý a to znamenalo, že cesta ven byla pro tuto chvíli volná. Netušila jsi však vůbec nic o uskupení chodby, lokaci možných turbovýtahů nebo schodišť či čemkoliv dalším. Naštěstí jsi zatím měla dostatek času, protože noc teprve začínala a podle informací, které sis mohla prve pročíst, bude nejméně osm hodin trvat. Dveře před tebou tedy stačilo otevřít stiskem tlačítka na ovládací konzoli a poté pokračovat dál budovou.

[Hayasan]

Carratos, Stará kancelářská budova:
Byla jsem ráda, že jsem zvolila tohle řešení. Zatím všechno klapalo. Ale začínalo jít pomalu do tuhého, byť že vypadalo, že je všechno oká. Snažila jsem se soustředit hlavně na svůj úkol a nemyslet na bar a na to, jak bych se mohla blýsknout před Sall a hlavně před Hey. Jistě by se mi líbilo, kdyby ta nepříjemná hmyzoidní potvora viděla, že ačkoliv mne v pilotování hravě převálcuje, tak existuje oblast, ve které jí to zase natřu já.
Sotva jsem se ocitla na chodbě, ihned jsem za sebou dveře zase zavřela. Kdo ví, jak moc jsou zde úředníci zvědaví a stopy v prachu, které vedou jen jedním směrem, by prostě byly nápadné. Boty jsem se pokusila oklepat ještě před samotným vstupem, abych za sebou nezanechávala stopy. Pokud se to nepovedlo, tak jsem se je alespoň pokusila rozmazat rukou, z níž jsem si napřed sundala tu rukavici, aby m na ní neulpěl prach.
Na chodbě jsem se hodlala napřed porozhlédnout, jestli zde není nějaký informační plánek, který by znázorňoval toto patro, případně jsem se dívala i po nějakých šipkách, které by měly vést všechny přítomné k nějakému nouzovému schodišti v případě požáru. Přeci jenom, svým oblečením bych v těchto prostorách pozornost vzbudila (kdyby mne někdo viděl) a požární schodiště (či něco podobného) by bylo naprosto dokonalým a jednoduchým vstupem na střechu.
Necítila jsem se nervózně. Jen jsem se snažila být maximálně opatrná. Připadala jsem si jako ve svém živlu. Navíc jsem se nemusela bát ani o svůj život a ani o životy jiných. Takže i z tohoto hlediska jsem mohla být naprosto klidná. Opravdu jsem chtěla být soustředěná jen na úkol a neuvažovala jsem tedy o žádných hloupostech a nepřemýšlela jsem nad ničím, co se netýkalo jen blízké budoucnosti.

[Jordi Linx]

Carratos, Stará kancelářská budova:
Příliš jsi se nezdržovala a vyrazila bez větších prodlev na chodbu a poté dál po ní. Zametla jsi za sebou co nejvíce stop jsi mohla a začala se ohlížet po požárním schodišti nebo něčem podobného rázu. Chodba samotná byla notně omšelá a příliš neudržovaná, což jsi mohla poznat i dle starého nátěru zdí, jenž dávno ztratil svou sytost, na místech dokonce chyběl úplně. Sem tam také nesvítilo některé ze světel, což spíše hrálo v tvůj prospěch, kdybys už přeci jen na někoho narazila.
Značení se ti najít nepodařilo, nicméně kolem dvojich turbovýtahů jsi nakonec nalezla boční schodiště vedoucí až nahoru, které se zdálo být snad skoro celé potmě, jak tu nesvítila většina osvětlení. Každopádně pro tebe to bylo požehnání a za chvilku jsi jím nerušeně a hlavně nezjištěna kráčela vzhůru.
Horní patro bylo snad prakticky opuštěné a najít průlez na střechu nakonec netrvalo příliš dlouho, tudíž jsi mohla opět stanout pod hvězdnou oblohou a na čerstvém vzduchu, který se opravdu tak výrazně lišil od toho zatuchlého z vnitřku budovy. Ani na střeše jsi nenalezla žádná bezpečnostní opatření, která by tě měla zbrzdit nebo ohrozit a mohla ses tak upnout ke svému hlavnímu cíli.

Na skladiště jsi odsud měla více než nádherný výhled a mohla ses v mnohém utvrdit v tom, co jsi již věděla. Spodní část byla opravdu dobře hlídaná a zrovna tam procházel strážný, který náhodně kontroloval některé z bezpečnostních opatření tam přítomných. Výhled na střechu pak potvrdil absenci nějakých významnějších senzorů, které by zachycovaly pohyb nebo něčí přítomnost.

[Hayasan]

Carratos, Kosmodrom:
Ten barák vypadal, že svá nejlepší léta měl už dávno za sebou. Což pro mne byla jednoznačně výhoda. Kdyby se jednalo o budovu, která by byla nějak více zabezpečená, tak bych asi měla smůlu.
Tma na schodišti mi vůbec nevadila. Nepotřebovala jsem vidět očima. Už jako youngling jsem milovala takovou tu hru, kdy nám zavázali oči a my museli projít skrz místnost plnou překážek. Poměrně rychle jsem se dokázala dostat na střechu. Ale i když jsem běžela po schodišti, přeci jenom jsem dávala pozor. Sice každý unavený úředník by jel turbovýtahem, ale mohl tu být nějaký blázen, který si chtěl během po neosvětleném schodišti zlepšit třeba fyzičku, nebo se mu nechtělo čekat na turbovýtah…
Čerstvý vzduch byl příjemná změna. Příliš zadýchaná jsem nebyla, takže jsem si na tu střechu lehla, aby ti dole náhodou něco nezahlédli, znovu jsem si vytáhla dalekohled a pokusila jsem se vyhlédnout si vhodné místečko k zachycení lana (a také jsem se dívala po méně významných senzorech) a chtěla jsem vědět, jestli v pohybu toho strážníka je nějaký vzorec v tom smyslu, jako jestli zaleze za nějaký roh. Přímo jemu nad hlavou bych se asi spouštěla dosti nerada. Pokud by někam zalezl, počkala bych si, dokud by se nevrátil a pokusila se odhadnout, kolik času na přemístění na tu druhou střechu vůbec mám.
Žádný spěch, je dost času…
Na bar jsem už vůbec nemyslela, spíše mne ovládalo takové to vzrušení, které jsem pociťovala pokaždé, když jsem se pokoušela vloupat do nějakého skladu, nebo k mistrům do pokojů… srdce mi bilo jako o závod. Mistrova slova ohledně Temné strany, touze, chtíči, aroganci a zlobě jsem však měla na paměti.
Také žádné emoce. Je to jen úkol, nic víc, jen úkol…
Sice jsem se snažila ovládat, abych to vzrušení a možná i radost z úkolu nepociťovala, ale nemohla jsem se na to soustředit, takže se jednalo spíše jen o snahu. Já totiž věnovala plnou pozornost napřed střeše, možným nástrahám a poté i tomu strážníkovi. Na potlačování těchto pocitů bych sice mohla najít nějakou část mé mozkové kapacity, ale úspěšné splnění úkolu mělo daleko vyšší prioritu, navíc jsem si byla zcela jistá, že něco jako chtíč necítím a touhu vlastně také ne.

[Jordi Linx]

Carratos, Stará kancelářská budova:
Ze střechy jsi protější budovu pozorovala vleže a snažila se najít vhodná místa pro přejezd na laně. To znamenalo nějaký výstupek či cokoliv, za co by se mohla dobře zachytit kotva, nebyl to pokud možno senzor a už vůbec ne něco, co by dělalo nějaký větší rámus. Po chvilce prohlížení jsi takových míst našla na protější straně asi pět, nicméně místa na tvé současné střeše tři z těch bodů velice rychle vynegovala. Znamenalo to tedy, že jsi se mohla pokusit slanit při zadní části skladiště, kde bys byla lépe krytá, nicméně z počátku bys mohla být lépe vidět. Druhou variantou byl přejezd zhruba nad prostředkem, přičemž bys mohla být odhalená zhruba vprostřed cesty.
Jako dalšímu ses věnovala strážnému a směru jeho trasy - držel se zhruba vprostředku, tedy se nepřibližoval stěnám skladiště nebo zdi a trochu to klikatil, jak občas prováděl kontrolu některých bodů. Potom co ti zmizel z dohledu jsi dál setrvávala na místě a čekala na jeho návrat.
Čas ti postupně plynul a ty ses jen utvrdila v tom, nejvhodnější pro slanění byly opravdu dvě nalezené cesty. Navíc na protější střeše bylo v jejich blízkosti dost krytů, nicméně jsi netušila, jak hodně může být vidět způsob tvého cestování mezi budovami. Od první pochůzky postupně uběhlo, pět, deset, patnáct minut. Dál jsi trpělivě čekala ve své pozici a znovu a znovu se rozhlížela, jak jsi mohla, ale nic nového se ti nepovedlo zahlédnout.
Konečně zhruba po půl hodině se objevil strážný. Tenhle byl jiný, než ten předchozí, ale jeho rutina prohlídky a kontroly byla podobná. Šel zhruba v prostředku, sem tam náhodně zkontroloval nějaký senzor a rozhlížel se i okolo. Všimla sis, že občas hodil nějaký pohled i nahoru, ale běžně to bylo do výšky zdi.

[Hayasan]

Carratos, Stará kancelářská budova:
To čekání na strážného mi už připadal příliš dlouhé.
Mám čas, ale ne tolik, abych se tu mohla rozvalovat… je to jenom zhruba osm… hodin. Teda spíš jen čtyři, tedy nechci do nějakého pajzlu.
Při tom půlhodinovém čekání jsem si bolestivě uvědomovala, svou situaci. Ale abych čas vyloženě nepromrhala, nachystala jsem si všechno potřebné na mou trošku riskantní jízdu mezi dvěma budovami a rozložila jsem si to před sebou.
Také jsem se s konečnou platností rozhodla, že si vyberu tu druhou možnost, tedy to, že větší šance na mé odhalení bude zhruba v půli cesty.
Vážně se nad sebe moc nedívají, a když už, tak směrem ke zdi. To by mohla být výhoda. I kdyby byli na druhé straně celé zástupy strážných, tak nad sebe čučet snad nebudou. Doufám.
Sotva strážný zase zalezl někam, kam jsem neviděla, schovala jsem dalekohled a připravila si samonavíjecí lanko, abych se ho pokusila ukotvit na místě, které jsem si vybrala. Rukojeť jsem už měla připravenou vedle sebe.
Pokusila jsem se lanko co nejlépe zakotvit na své straně a po pečlivém míření jsem ho vystřelila na vybrané místo. Nechtěla jsem strávit noc jen tím, že se budu pokoušet trefit mnou vybrané místo. Jestliže jsem se trefila a nemusela jsem lanko uvolňovat, vyzkoušela jsem jednoduchým stískem jeho pevnost, nasadila jsem na něj tu rukojeť, pořádně se chytla a odrazila se, abych svištěla co možná největší rychlostí.
Pokud jsem se netrefila, lanko jsem uvolnila a zkusila to znovu. Tedy za předpokladu, že jsem netrefila nějaký senzor, nebo něco podobného.

[Jordi Linx]

Carratos, Stará kancelářská budova:
Jakmile strážný skončil s procházením tohoto místa, zvedla ses a začala svou akci.. Upevnění na tvé straně bylo pevné už proto, že jsi tomu mohla věnovat čas a dobře si zamířit. Trefení požadovaného místa už bylo složitější. Byla sis sice jistá, žes mířila správně, nicméně kotva od středu vyvýšené zdi, kam jsi ji chtěla trefit, dopadla skoro až u okraje. Vítr a vzdálenost očividně ovlivňovaly dráhu projektilů, v tomto případě i kotvy s lankem, mnohem výrazněji, než by jak kdy mohli u energetických výbojů. Naštěstí se však i tak zachytila dobře a tys mohla pokračovat vstupem na střechu protější budovy. Následovala poslední kontrola, jestli nebyl nikdo v dohledu a vyrazilas kupředu.
S rukojetí a správným úchopem byl sjezd skoro až jednoduchá zábava. Nemusela jsi řešit rychlost, protože přes rukojeť to prokluzovalo skoro samo, návrh zařízení velice účinně předcházel vzniku nějakého zvuku při sjíždění a brždění nakonec nebyl výrazný problém, protože se skoro o vše postarala rukojeť samotná. Pohodlná jízda tě však nepřichystala na přistání, kdy ses pustila příliš brzo a následoval poněkud krkolomný kotoul, jak jsi se pokoušela o rovnováhu. Rukojeť samotná se po tvém puštění prakticky okamžitě zastavila na místě, takže nevytvořila žádný zvuk nárazu na druhý konec kotvy.
Jakmile ses zvedla a překontrolovala se, mohla jsi shledat, že se ti se skoro stoprocentní úspěšností povedlo dostat na druhou stranu a nic nenasvědčovalo tomu, že by si toho někdo všimnul.

Rychlé rozhlédnutí okolo ti pak vykreslilo možnosti, které se před tebou objevily - jeden větší prosklený průzor nad skladištěm a několik různě umístěných vstupů do ventilačních šachet, které slibovaly znatelně těsný postup dál. V dáli jsi navíc zahlédla něco jako údržbářský vstup, i když bytelné dveře u něho mohly ledacos prozrazovat.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Při dopadu jsem si trochu narazilo loket, ale nebylo to naštěstí nic, co by mi mohlo jakkoliv vadit, tedy pokud přejdu estetickou stránku mé ruky, na které možná bude nepěkná modřina. Všechno jsem si hezky sbalila. Naštěstí jsem zde žádné senzory nezahlédla. Přeci jenom, nikdo nepočítal s tím, že by se dalo do budovy vloupat přes střechu. Což byla asi chyby toho, kdo se staral o zabezpečení budovy.
Měla bych se z toho poučit. Pokud se někdy budu starat o zabezpečení nějaké budovy, nesmím zapomenout pokrýt ani kanalizaci.
O vchody dovnitř opravdu nebyla nouze. Měla jsem zde hned tři druhy a každý z nich jsem obhlédla.
Šachty by možná byly fajn, jenže nemám mapu a nevím, kam vedou. Možná bych to mohla odhadnout dle té mapky od mistra.
Ruka mi automaticky sjela k místu, kde normálně datapad skutečně bývá.
U Sitha!
Minule jsem si nevzala komlink, teď zase datapad. Mapku jsem si pamatovala do té míry, abych věděla, kde hledat nemám, jenže jsem neřešila žádné detaily, pokud na ní teda byly. Což jsem nyní pociťovala za velkou chybu. I kdybych tu předvedla nějaký parádní hysterický záchvat, tak mi datapad z nebe stejně nespadne, tak nemělo cenu, abych to dál řešila.
Takže ty šachty mohou ústit kamkoliv. Jenže to ten údržbářský vstup vlastně také.
Prosklený vstup jsem zamítla hned. Nebyla sjem si zcela jistá, jestli by se mi provedlo udělat do něj díru a zachytit každý úlomek, který by mohl spadnout na zem a někoho varovat.
Nakonec asi bude nejlepší nějaká šachta. Za těmi dveřmi by mohla být nějaká šikovná kamera.
Vydala jsem se tedy opatrně na prohlídku. Snažila jsem se jít potichu a krčit se, aby mne nikdo nezahlédl, kdyby se mým směrem náhodou podíval. U šachet jsem se snažila odhadovat, na co jsou, kam by asi tak mohly ústit a hledala jsem, jestli nejsou nějak zabezpečeny. Vlezla bych do té, která by buď nebyla zabezpečena vůbec nebo bych u ní prostě měla pocit, že je to ta nejlepší šachta k mání.

[Jordi Linx]

Carratos, Střecha skladiště:
Z možných vstupů dovnitř jsi nakonec zavrhla už na první pohled dobře střežený údržbářský vchod a také velké skleněné okno. Když jsi okolo něho posléze procházela k nejbližší z ventilačních šachet, tak sis mohla k části svého rozhodnutí gratulovat. Zahlédla jsi totiž senzory, které zevnitř kontrolovaly celistvost okna a jakékoliv jeho poškození by je aktivovalo. Navíc se nezdálo, že by přímo pod oknem něco bylo a neviděla jsi ani způsob, jak se k senzorům dostat z této strany.
Tvou hlavní pozornost však upoutávaly ventilační šachty. Bližší průzkum ti nakonec odhalil, že se tam nacházel jednoduchý pohybový senzor, jenž byl relativně důmyslně ukrytý, ale Sarwenova škola ti tentokrát výrazně pomohla. Právě k umístěním některých senzorů jste se ještě v rámci výuky stihli dostat a tohle byla jedna z těch fint, o než se s tebou podělil. Zda-li by se ti povedlo jej odhalit bez této znalosti, to už by byla otázka na jindy.
Z rozmístění tří vstupů do ventilačních šachet ses mohla pokusit odvodit, která z nich asi kam vede. Jedna při kraji dle všeho vedla do vnitřního nakladiště, v němž jsi nebyla, ale pamatovala sis ho z plánku. Tam se přiváželo zboží, aby se následně zaskladňovalo na k tomu určená místa.
Druhá a třetí šachta nejspíše nějakým způsobem vedly přímo skladištěm, nicméně přesnou trasu jsi rozhodně nebyla za dané chvíle schopna určit. Pouze jedna z těch dvou byla o poznání užší než ta druhá, takže v té by ses cítila stísněnější, ale pořád by to mělo být dost na to, aby ses tam vešla. Pokud jsi nasadila všechny své smysly a dostupnou dedukci, tak ti jako nejvhodnější vstupy přicházely tyto dvě. Ta první byla více přední části skladiště, zatímco ta druhá, užší, zhruba v prostředku a na pravé straně, pokud bys jako výchozí bod měla vstup, jimiž jsi vstupovala dovnitř při vyzvedávání nákladu.

[Hayasan]

Carratos, Střecha skladiště:
Byla jsem možná i částečně ráda, že jsem objevila pohybový senzor u vstupu do šachet. Dávalo to totiž jistou šanci, že při mém plazení se na další podobné libůstky nenarazím. Ostatně, který blázen by se vloupával do skladiště přes střechu, že?
Za tu krátkou Sarwenovskou školu jsem byla čím dál tím více vděčnější. Byl to sice jen týden, ale dal mi tolik užitečných vědomostí, že pokud by to bylo na mne, tak bych se klidně na ten Quellor obratem vrátila. Obnovovací mise jako obnovovací mise a na Quelloru bych mohla alespoň pokračovat ve výuce.
Nemusela jsem dlouho přemýšlet, abych nakonec zvolila tu užší. Střed skladiště mi přišel jako vhodnější vstupní místo. Kolem mne bude více zboží a já budu moci třeba odhadnout, kterým směrem bych se měla vydat. Pokud tam tedy nebudou ti droidi s kdo ví, jakými vychytávkami.
Jediný problém byl ten senzor, Jen tak se plazit kolem něj, to by mohlo být to poslední, co bych na této misi udělala.
Možná by to mohlo být celkem v pohodě. Vždyť Sarwen mi ukazoval, jak na to jít a tenhle vypadá relativně jednoduše. Otázkou zůstává, jestli je skutečně jednoduchý, jak se tváří, nebo je rádoby jednoduchý a má svým vzhledem oblbnout méně zkušené zloděje…
Uvažovala jsem poměrě rychle, neboť jsem se nechtěla zdržovat na střeše. Přede mnou by důležitý úkol, na který možná budu potřebovat hodně času.
Ty méně kvalitní čidla většinou reagují na tepelné záření a většinou nedokážou zachytit pohyb studeného předmětu, což znamená, že bych to mohla nějak odstínit. Složitější čidla pracují na vlnovém principu a registrují odraz od pohybujícího se předmětu. Poslední typ čidel, který se do pohybových ani řadit nedají, pracují na principu světelného paprsku, ale ten by byl vidět.
V tom čidle jsem se nechtěla vrtat. Jednak bych k tomu měla nevhodný úhel, druhak je tu tma a použít baterku nemůžu, protože nevím, jak by to dole bylo vidět a za třetí jsem si nebyla zcela jistá svými schopnostmi.
Co mé rukavice? Ty přece dokážou odstínit teplo, ne? A nic vhodnějšího zde stejně nemám… Další věc, na kterou jsem nepomyslela. U Sitha. A to jsem věděla, že zde čidla budou.
Seznam zapomenutých věcí celkem narůstal a to jsem byla teprve na začátku mise. Svlékla jsem si pro jistotu obě rukavice a chvíli jsem počkala, aby z nich zmizelo i mé „zbytkové“ teplo.
Měla bych počítat s oběma variantami. To čidlo může reagovat na teplo, nebo na odraz vln. Ale pokud je vážně levnější, tak reaguje na teplo.
Nezbývalo mi, než doufat, že si to skutečně pamatuji správně a nepopletla jsem Sarwenovy instrukce. Pomocí Síly jsem velmi opatrně ty rukavice začala umisťovat před čidlo tak, abych jej skutečně mohla odstínit. Takže musely být relativně blízko něj. Také jsem se s nimi snažila hýbat pomalu, protože pokud to byl levný senzor, tak na rychlý pohyb by zareagoval zcela určitě, ale ten pomalý by mu mohl uniknout.
V případě poplachu si prostě počkám, až to sem někdo přijde zkontrolovat. Určitě tu občas mají nějakého ptáka a jinou zvířenu. Určitě sem nepošlou malou armádu. Pokud bych dokázala příchozí zneškodnit, mohla bych se vydat dovnitř v jejich stopách. I když by to bylo varování pro ostatní, že tu něco nehraje. U Sitha.

[Jordi Linx]

Carratos, Střecha skladiště:
Vybrala sis užší šachtu a to znamenalo vypořádat se s jejím pohybovým senzorem. Díky jeho umístění jsi mohla relativně bezstarostně sundat mřížku šachty a dostat se tak blíže k senzoru, abys s ním mohla manipulovat. Nad senzorem samotným ses zastavila a chvilku zkoumala, o který typ se jednalo, než jsi ho vyhodnotila na ten, který reaguje na detekci pohyblivého tepelného zdroje. Znamenalo to tedy odstínění čidel teplo izolujícím materiálem a průchod přes.
Opatrně ses prosoukala dovnitř a nic nenasvědčovalo tomu, že bys senzor nějak spustila. S trochou umu a Síly sis k sobě přitáhla rukavice nazpět, když sis uvědomila, že základní typ senzoru byl na úplně jiné bázi, než které jsi zvažovalo. Klasické přerušení paprsku, který mohl být na jednoduché bází a neviditelný. Nicméně jsi měla štěstí, že to nebyl ten základní levný senzor, ale jiného typu, který se ti povedlo tvou fintou obejít. Tedy, alespoň tomu vše nasvědčovalo.
Šachtou ses soukala dobrých deset minut, naštěstí bez kontaktu s jakýmkoliv dalším senzorem, než jsi dorazila na průzor ústící ven. Mohla jsi zahlédnout vrchní regál asi deset metrů pod tebou, nebo jsi mohla zkusit pokračovat dál.
Při snaze obhlédnout svou pozici, sis vybavila, že tohle místo by mělo být bez kamery, byť patřilo k těm, kde ses již mohla porozhlédnout běžně přes den, protože jsi tudyma několikrát prošla. Noční osvětlení a jistá tmavost ti situaci notně komplikovaly, nicméně místem sis byla prakticky jistá. Navíc se nezdálo, že by někde v dohledu byl nějaký pohyb, nicméně jsi musela brát v potaz, že výhled byl výrazně omezený. Nicméně živé bytosti jsi nebyla schopna vnímat ani s pomocí Síly, takže v nějakém slušném okruhu se dle všeho nikdo nenacházel.
Samozřejmě jsi mohla pokračovat i dál šachtou a zkusit to dalším otvorem, nicméně jeden nevhodný už jsi minula a celá šachta rozhodně nebyla stavěna za tím účelem, aby se jí někdo pohyboval.

[Hayasan]

Carratos, Střecha skladiště:
Plazit se úzkou šachtou byl vážně zážitek. Všude to dřelo, bylo to nepohodlné, bolelo mne tělo a ke všemu jsem si nemohla ulevit ani nadáváním či hlasitým klením. Musela jsem mlčet, dávat pozor na hluk a snažit se tam tudy nějak proplížit.
Tohle je trest za to, že jsem jako youngling utíkala mistryni Ling.
Plazení se skrz něco tak úzkého bylo vážně dost nepříjemný. Měla jsem možná pár ryze povrchových zranění a v téhle chvíli jsem skoro litovala, že jsem si k vloupávání se nevybrala tu kanalizaci.
Naštěstí jsem ale spatřila možnost, jak se z této šlamastyky dostat.
Volný otvor!
Ne, nechtěla jsem hledat další a riskovat, že se šachta zúží tak, že se budu muset vracet. Navíc jsem si byla téměř jistá, že zde žádná kamera není, rychlá kontrola pomocí Síly ukázala, že zde není ani nikdo živý… ale pořád tu někde byli ti droidi. Opatrně jsem tedy vykukovala ve snaze zahlédnout ty pěkně nebezpečné popelnice na repulzorech. Ale i po těch zde nebylo ani stopy.
Takže jsem se rozhodla jednat.
U Sitha.
Zaklela jsem v duchu, když jsem zjistila, že jsem si nevzala takové to obyčejné lanko, které by mi pomohlo se zachycením mříže, pokud tam tedy byla. Takže při jejím sundávání jsem se ji pokusila zachytit buď Sílou, aby nespadla na zem, nebo ji alespoň jednou rukou pořád držet. A protáhnout ji k sobě do šachty. Teprve poté jsem se pokusila velmi opatrně a bezhlučně skočit na místo, které se mi na tom regálu zdálo nejstabilnější, co se nosnosti i jeho obsazenosti věcmi týče.
Ihned po doskoku jsem se pokusila krýt, buď za zbožím, které by mohlo být na tom regále, nebo kde kdekoliv jinde, i kdyby to znamenalo opět nějaké to rychlé přemístění.
Sarwen přece říkal, že napřed se mám krýt a rozhlížet se teprve potom.
S mříží, pokud tedy kryla ten průchod, jsem se nezdržovala a nechala bych ji hezky v šachtě a trochu možná i riskovala. Byť že člověk si její nepřítomnosti asi nevšimne a droid má snad v popisu práce hlídání jiných známek něčí přítomnosti, než je chybějící mříž u nějaké šachty.
Snažila jsem se být připravená i na variantu, že jsem spustila poplach. Což znamená hlavně utíkat a pokud bych neměla na výběr, tak třeba i bojovat.