2. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Na znamení, že rozumím, jsem jen kývla hlavou.
No, můj úkol je rozhodně lehčí. Nebudu muset procházet takovou štreku.
Počkala jsem, dokud mi Sarwen nezmizel z dohledu. Srdce mi začalo bít jako o závod a já si připadala opět jako v Chrámě při jedné ze svých zlodějských výprav s cílem zajistit si čokoládu navíc.
Tak vzhůru do toho.
Začala jsem potichu našlapovat, pro jistotu jsem se držela u stěny. Se světlem problém nebyl, jen jsem si zkontrolovala, kde je stín. Pravda, ono bylo v podstatě jedno, podél které stěny jsem šla, ale já se držela svých zvyků. Je to pro mne už pomalu instinkt a stín je prostě stín.
Naštěstí jsem se pomocí Síly nemusela ještě skrývat, takže jsem si jen kontrolovala statický cíl, což už pro mne začínalo být druhou přirozeností a nepotřebovala jsem se na to nijak extrémně soustředit.
Než jsem vlezla do jakékoliv zatáčky, ve které by mne někdo mohl překvapit, velmi opatrně, držíc se u stěny, jsem jedním okem nakoukla, jestli tam někdo náhodou není. Tedy, ne že by tam mohl být, to bych ho zachytila v Síle, ale i to je jeden z mých starých zvyků.
V momentě, kdy jsem vykročila, jsem se úplně uklidnila. Spadla ze mne jakákoliv nervozita. Jen mi bušilo srdce, ale to naštěstí nikdo slyšet nemohl. A ten pocit, který mne v momentě vypuknutí této mé minimise zaplavil, rozhodně nebyl nepříjemný. Všechen ten adrenalin a tak mi už zde na Quelloru scházel.
Též jsem vůbec na nic nemyslela. Přemýšlení by mi teď bránilo jednat instinktivně, zaměstnalo by to tu mou část, která musí dávat pozor na každý detail a bylo by jen na překážku. Snažila jsem se jít jen potichu, relativně svižně a hlavně být co možná nejméně nápadná, takže jsem se i skrčila.
V momentě, kdy jsem stanula před obdélníkovou místností, jsem se zarazila, něco nebylo v pořádku a z tohoto místa jsem měla špatný pocit. Všichni Jediové jsou cvičeni, aby svým pocitům věřili, a v tomto ohledu jsem nebyla výjimkou. Takže, než jsem šla dál, pořádně jsem se rozhlédla.
Stopy na místech, kde je náhodný procházející rozhodně nenechá. Takže, buď tu měli mejdan, a v tom případě jsou mrtví, protože mne nepozvali, nebo tu někde budou senzory, o kterých Sarwen mluvil.
V momentě, kdy jsem zahlédla i ty stopy u stěny, jsem si byla prakticky jistá, že zde na mne nějaká past určitě číhá.
Škoda, že jsem z něj dneska už nic nevytáhla a nezeptala se, jak by se dal obejít. U Sitha. Navíc, nevím, jestli je to vůbec tlakový a ne nějaký jiný. A jestli je to vůbec senzor. Na jakém principu může pracovat? To měří nějakou změnu zatížení podlahy? A co stěny? Všechno změřit nezvládne… ale taky tu nemusí být jeden, ale můžou být na sebe nějak napojený. A co když není tlakový, ale pohybový? Nebo jejich mix?
Podívala jsem se na tu stranu, na které byly ty stopy u té stěny.
Takže, budu vycházet z toho, že tam, kde jsou stopy, na mne číhá nějaké nemilé překvapení. Což znamená, že cestování normálně po zemi a po svejch nepřipadá v úvahu. Co zbývá? Strop, stěna, u níž nejsou stopy, nebo ještě venek! Jo, to by bylo ono! Jsou tu okna…
Velmi opatrně, jak myška, jsem se vrátila k nejbližšímu oknu a vyhlédla jsem ven, abych zjistila, jestli je můj plán vůbec uskutečnitelný a jak by byl moc nebezpečný.
Když tak si můžu nadlézt,nebo se trochu spustit níž…
Vymýšlela jsem další alternativy. Pokud by to venkem nešlo, vrátila jsem se znovu k té místnosti a rozhlídla jsem se, jestli by to nešlo obejít nějak jinak.
Pokud by to však venkem nebyl problém, než jsem vylezla, opět jsem si pročistila hlavu. Hned jsem do toho nešla, chvíli jsem počkala, jestli z toho též nebudu mít nějaký špatný pocity, neb bylo možné, že i tam číhá nějaké nemilé překvapení.Také jsem se podívala na to, jak moc je pravděpodobné, že by mne mohli vidět, i kdybych se sebevíc tiskla ke stěně.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Obdélníková místnost se ti vůbec nelíbila a pojala jsi podezření o existenci nějakých senzorů, jejichž výčet jsi nakonec zúžila na pohybové nebo tlakové. Nebyla sis hlavně jistá, jak je v tuto chvíli obejít a proto ses rozhodla hledat alternativní cestu.
Jako první jsi zvážila cestu venkem - tedy začala jsi návratem k nejbližšímu oknu a rozhlédla se. A opravdu, venkovní prostředí se zdálo relativně v pořádku a dokonce jsi mohla spatřit okno na konci úzké římsy, která byla hlavní překážkou. Navíc vše nasvědčovalo tomu, že bys neměla být spatřena, zahlédnuta bys mohla být pouze ve dvou případech.
Tím prvním by byla nutnost vyklonění jedné z hlídek z oken přesně tvým směrem a to v době, kdy by ses dostávala k oknu a do něj. Tím druhým by bylo spatření od strážného, kterého jsi však kontrolovala v Síle a byla sis dost jistá, že od okna by vás měla dělit alespoň ještě jedna místnost. Tenhle směr se tedy zdál použitelný, ale i tak sis ještě ověřila možnosti opětovným průzkumem obdélníkové místnosti.
Pokud by ses zaměřila pouze na výskyt stop a prostory, kde se žádné nenacházely, tak bys mohla teoreticky na ta daná místa doskákat, i když by nebylo sporu o nutnosti přivolat si na pomoc Sílu či se jednou zhoupnout na jakési polorezavé trubce. Nic pro možnosti lezení na stěně nebo stropě tu nebylo, tedy vyjma jedné skřínky u stěny.
Navíc sis vybavila, že asi dvacet metrů nazpět se nacházelo něco jako vstup do ventilační šachty, jenomže v tomto případě jsi vůbec neměla tušení, kam mohla ona šachta vést.
Zpět u okna jsi zhodnotila římsu jako relativně nebezpečnou, protože patřila k těm užším, nicméně rozhodně byla lezitelná. Na velkou rychlost jsi však moc spoléhat nemohla.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Hrát si na horolezce se mi sice moc nechtělo, ale lepší východisko jsem teď prostě neviděla. A to i potom, co jsem se vrátila zpět k té místnosti. Nakonec mne mé kroky opět zavedly k tomu oknu.
Mohla bych tu místnost sice nějak přeskákat, ale co když tam ty senzory vážně jsou? Co by mohl způsobit takový otřes podlahy, který by mé skákání určitě doprovázel? Mohla bych se sice ještě pokusit nějak na ty senzory zaměřit, leč budou asi malý a z takové dálky, i kdybych je zahlédla, tak beztak ani nepoznám, k čemu přesně slouží. Kdybych se nechovala jako idiot, tak jsem v této oblasti už dávno mohla excelovat. Vash měla pravdu. Byla jsem kráva. Absolutně nepřipravená na nic. Vlastně i mistr má pravdu, když říká, že jsem nezkušená.
Už jsem otevírala okno, jelikož to šplhání se mi jevilo jako nejbezpečnější, když tu se mi vybavila i ta šachta, tedy další alternativní cesta.
Je úzká, půjde to pomalu a jen Síla ví, kam nakonec vede. S trochou štěstí by sice mohla ústit někde u těch strážných, ale doufat v to? Klidně může vést někam na druhou stranu, je úzká, poleze se mi dost blbě a hlavně pomalu a to ještě v tom případě, že polezu dopředu. Když to bude zasypaný, tak se budu muset vracet a může mi to trvat pěkně dlouho. Navíc, jsem bez komlinku, Sarwen by si ještě mohl myslet, že mne chytili…
Vyhoupla jsem se na parapet, abych se mohla postavit a chytit se vršku a začít šplhat.
Ten pablb určitě nemá důvod čumět se z okna. Navíc, pod rozsvíceným světlem v Archívu stejně nakonec bývá ta největší tma…
S poslední myšlenkou jsem se nakonec přeci jenom rozhodla pro šplh, což byla, dle mého názoru, ta nejbezpečnější varianta. Rukama i nohama jsem se snažila hledat oporu. Ve vzduchu byla vždy jen jedna má končetina a nepřenesla jsem na ni váhu, dokud jsem si nebyla jistá, že mi nesklouzne.
Co nejvíc jsem se tiskla ke stěně. Ne jen kvůli tomu, že to méně vyčerpávalo, než kdybych visela ve vzduchu jak pavouk, ale i kvůli tomu, abych nebyla spatřena.
Též jsem si rozhodla trochu vypomáhat Sílou, neb i toto šplhání bylo relativně fyzicky náročné a já si nebyla jistá, nakolik ještě můžu věřit svým trochu už unaveným svalům.
Jak se vrátíme do Chrámu, přihlásím se na ten kondiční trénink. Tedy, pokud ho ještě vede ten krásný twi’lek. Má tak krásnej zadek… K té staré ochechuli mne nedostanou ani párem tažných banth.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Váhání nad správnou volbou pokračovalo i poté, co jsi se vyhoupla na římsu a začala po ní lézt pomalu kupředu. Nicméně logicky tohle opravdu vyhlíželo jako nejjednodušší a nejbezpečnější varianta.
Lezení jsi věnovala snad veškerou svou pozornost a relativně bezpečně ses posouvala kupředu, i když dvakrát jsi musela hledat jistější místo pro nášlap a jednou pro úchyt. Ale to se ti povedlo a tak jsi mohla směle pokračovat dál vpřed za splněním svého úkolu.
Po chvilce se ti přecijen povedlo dosáhnout druhého okna a to bez nějakého spatření, respektive bez toho, že by tomu cokoliv nasvědčovalo. Bezpečně jsi seskočila do menší místnosti a nejtišším způsobem vyrazila opatrně vpřed za svým cílem.

Tvůj cíl polehával na břiše s makrobinokuláry u očí a sledoval venkovní krajinu, přičemž si pro sebe něco mumlal. Blasterová puška stála opřená v rohu a tys mohla s určitostí pouze říci, že to nebyl model, jenž jsi mohla zahlédnout u republikových vojáků. Vedle starší pryčny, na níž hlídka ležela se nacházela taktická vesta s pevnou výztuhou a zdálo se, že mohla vydržet jeden výstřel z blasterové pušky. Pokud by tedy nepřišel do jednoho ze dvou granátů, které byly k věstě připevněné pro rychlé odjištění. Ve věstě se nacházel také komlink, z něhož jsi mohla číst zahlédnout a poté další dva předměty, jejichž podstata však byla skryta v pouhém viditelném vyboulení.
U sebe měla hlídka ještě blasterovou pistoli, již zmíněný makrobinokulár a jeden granát na opasku, opět připravený pro rychlou aktivaci. Nedaleko pušky se poté nacházel ještě batoh,v němž jsi byla schopna rozeznat pouze lahev, nejspíše s vodou.
Pokud bys pilně naslouchala, možná bys dovedla identifikovat, co si pro sebe strážný mrmlal, zatímco hleděl přes makrobinokulár.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Šplhání mi šlo celkem dobře. I v tomto jsem měla praxi, neboť zeď Zahrad je na šplhání jak dělaná. Navíc je to úžasná pozorovatelna, a když jsem ještě v té naší partě byla na těch spodních příčkách, tak jsem na ní i nejednou hlídkovala. Navíc, měla jsem dost úchytů, které se nejen jevily, ale dokonce i byly celkem stabilní, moc se nedrolily a vůbec, vypadalo to, jako by někdo tuto cestičku pro mne přímo vyrobil na míru.
To, že jsem musela hledat dvakrát lepší místo pro úchyt, nestálo ani za řeč. Nejednou jsem zažila výstup, kdy jsem jeden úchyt musela hledat minimálně na třech místech, takže toto byla pro mne opravdu brnkačka. Ale nepodceňovala jsem zeď, moc dobře jsem věděla, že kvalita zdiva se velmi rychle může změnit. Netoužila jsem stát se dalším mastným flekem na zemi.

Než jsem pokračovala dál, vydýchala jsem se. Rozhodně jsem nepotřebovala, abych při sledování funěla jak bantha s opravdu těžkým závěsem.
Poté jsem se co nejtišeji přiblížila na takovou vzdálenost, abych si mohla cíl pořádně prohlédnout. Pokoušela jsem se i krýt. Nicméně riskla jsem jeden delší pohled. Série těch krátkých se mi jevila dosti nebezpečná, protože zatímco bych se snažila schovat, mohla bych natropit nějaký hluk.
Takže to je ech… vypadá to jako taktická vesta s pevnou výztuhou. Vydrží kolik, jeden, dva zásahy? Spíš ten jeden, než dva, to bude přesnější. Tři granáty, komlink, blasterová puška a pistol, plus něco dalšího v kapsách, těžko říct co, další možné vybavení v batohu a makrobinokulár.
Zaregistrovala jsem, že si pro sebe něco mumlá. Samozřejmě, že jsem byla zvědavá, co to je. S pomocí Síly jsem se tedy pokusila vylepšit si sluch. I to mohla být podstatná informace pro Sarwena a koneckonců i pro mne. Přijít s pořádnou bombou, tak se na mne nedívá jak na malý děcko.
Možná mu jeho stará řekla v noci ne a jen nadává, ale klidně to může být i něco důležitého…
Zůstala sjem tedy na místě snažíc se zaslechnout ty jeho řeči. Pokud to nebylo nezbytně nutné, abych na něj viděla, tak jsem zalezla, neb jsem nechtěla zbytečně riskovat prozrazení. Na zpáteční cestu jsem se vydala až v momentě, kdy jsem si byla jistá, že mi nic podstatného neuteče.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Z průzkumu sis dle svého odnesla co nejvíce toho bylo možné, pouze ses rozhodla ještě chvilku pokoušet zaslechnout, co si pro sebe hlídač mumlal. Ideální pro zaslechnutí bylo trošku vyčuhovat, namířit tím směrem ucho a pomocí Síly potlačit všechny ostatní ruchy okolo sebe. Ne, že bys je běžně slyšela, ale při poslouchání pomocí Síly získávaly na intenzitě a stával se z nich rušivý element.
Hlas dotyčného ti připadal silnější a jednodušší na zaslechnutí, ale stále se ti nedařilo rozeznat slova. Asi až po minutě naslouchání jsi je konečně začala rozpoznávat.
... 794, 795, 796, 797, 798 ...
mrmlal si pro sebe, jak hleděl skrz markobinokuláry a ještě další chvilka ti prozradily pouze to, že se jednalo o aritmeticky stoupající řadu čísel. Nebylo však jisté, jestli si počítal jen tak pro sebe, nebo to nějak souviselo s jeho pozorováním skrz makrobinokulár. Nicméně se to nezdálo jako nic důležitého, když dotyčnému zapípal komlink. Rychle ses stáhla, aby tě nemohl zahlédnout, ale opět ses snažila co nejvíce zaslechnout.
... na stanovišti dvě je klid ...
reagoval poprvé dotyčný a nyní jsi ho mohla slyšet mnohem lépe. Nejednalo se totiž o mumlání ale hlasitou odpověď a mohla jsi tak přestat pomáhat si pomocí Síly.
Jasné, za chvíli bude přijíždět šéf, zbytečně neplašit. Tak stejně pojede do garáže, ne?
reagoval znova a opět se odmlčel, jak mu druhá strana odpovídala skrze komlink. To se ti zaslechnout nedařilo.
Rozumím, konec,
dodal na konec, než komunikace utichla a dotyčný se vrátil zpět ke svému počítání a obhlížení. Chvilku se sice zamýšlel, kde skončil, nicméně na to hned a relativně brzy navázal.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Sice jsem možná vzdáleně tušila, co by ty čísla asi tak mohly znamenat, ale to mne nijak netrápilo. Když to nebudu vědět já, určitě to bude tušit Sarwen.
Takže tři granáty, taktická vesta s pevnou výztuhou, blasterová puška a pistol, komlink makrobinokulár, batoh, nějaké další věci ve vestě a čísla kolem 794 až nějakých 800. A je to stanoviště číslo dvě. To znamená, že tady někde v okolí bude ještě stanoviště číslo jedna.
Zdálo se mi, že mám všechny důležité informace. Být u počítání něčeho, čemu ani pořádně nerozumím, mi přišlo kapku zbytečné. A to i za předpokladu, že bych sama počítat zhruba do tisíce neuměla. Pomalu jsem začala couvat, abych se vypařila stejným způsobem, jakým jsem přišla, ale upoutal mne zvuk pípajícího komlinku.
To, že mu někdo volal znamenalo, že se něco děje.
U Sitha, aby tak chytili Sarwena!
Trochu ve mně hrklo, tedy, ne že bych se necítila na vysvobozování zajatce, prostě bych si pro něj došla. Nikdy jsem nikoho nevysvobozovala, takže jsem o tom měla spíše seriálové představy, ale nereálnost snadnosti takového vysvobozování mne přešla v momentě, kdy jsem zaslechla, že má přijet nějaký šéf.
To, že s nima nebydlí, může klidně znamenat, že je to vážně velké zvíře! Sarwen bude nadšenej, jen si musím pospíšit.
Co nejtišeji, ale opravdu rychle, jsem se pokusila dát na ústup v momentě, kd se ten strážný zase zabral do nějakého počítání. Dokud mne ten strážný mohl zahlédnout, šla jsem skrčená a klidně jsem se plazila i po čtyřech. Jediné, na co jsem v tu chvíli byla schopná pořádně myslet, bylo to, že musím být rychlejší než blesk, tišší než chrámové kočky a šikovnější ve vyhledání Sarwena než kdekterý toulavý čokl, který shání něco k snědku.
V momentě, kdy jsem se mohla narovnat bez nebezpečí, že mne zahlédne, jsem to udělala. Při té rychlosti jsem se spoléhala hlavně na svou schopnost dělat minimálně hluku a také na svůj instinkt. Má snaha o tichý pohyb přímo úměrně klesala se vzdáleností od strážného, o jehož poloze jsem nyní měla opravdu jasnou představu. Čím dál jsem byla, tím jsem se snažila jít rychleji.
Té místnosti, ve které mohly (ale také nakonec nemusely) být skryté pasti, jsem se ale vyhnula. Nechtěla jsem riskovat, že bych spustila poplach. Bylo by to strašně hloupé. Sarwen by mne zabil určitě, mistr asi ne, ale stejně by nadšený nebyl.
Takže jsem opět vylezla oknem, nezapomněla jsem ho zvenku dát do původní polohy (pokud bylo otevřeno, nechala jsem ho otevřené, v případě, že bylo přivřené, přivřela jsem ho,…). Pří ručkování jsem na opatrnost trochu kašlala, už jsem nezkoušela každý chyt, prostě jsem se pokusila šplhat alespoň přibližně tou původní cestou a to co nejrychleji. Možnost, že zajmeme nějakého velkého šéfa, jehož postavení je o to vyšší, že kvůli svému pohodlí možná i dojíždí, mi nedávala vydechnout.
Klidně to může být někdo hodně vysoko postavený i ve správě Quelloru a svého místa využívá i pro tuto nekalou činnost.
Při ručkování mi spíše projelo hlavou. Bylo to něco jako náhlý nápad, neb já se zabývala opravdu tím, jak co nejrychleji vyhledat Sarwena a nějaké to přemýšlení šlo logicky bokem.
Podezírat Sarwena mne ani nenapadlo. Dostatečným doporučením pro mne bylo to, že mu věřil Siliin. Ale čas i místo by mohlo napovídat, že v tom jede a klidně to na mne mohl jen velmi šikovně nahrát.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Nijak zbytečně ses nezabývala možným významem číselné řady, která tak fascinovala hlídku a to tě málem stálo zaslechnutí veledůležité informace. Jakmile jsi ji zaslechla, započal velice rychlý ústup zpátky stejnou cestou, protože jsi nechtěla ztratit žádný čas, který by se vám mohl hodit pro přípravu.
Snížená míra opatrnosti se ti málem nevyplatila na římse, po níž ses drápala zvenku budovy, když se ti jeden chyt odlomil v ruce a na moment jsi zápolila s rovnováhou. Avšak vše jsi nakonec zdařile ustála a mohla jsi pokračovat rychlým tempem vpřed a to přímo za Sarwenem. Jakmile jsi prošla nazpět oknem do místnosti, tak jsi mohla upustit od větší opatrnosti a po dostání se zpět nahoru rychle, skoro během vstříc Sarwenovi. Přesto sis hlídala, abys nebyla příliš hlučná, o něco nezakopla.
Na Sarwena jsi narazila jak se poklidným tempem vracel k místu setkání, což mohlo znamenat, že se svou obhlídkou skončil a dokonce jsi mohla vytušit něco jako náznak spokojenosti.
Mám dobré zprávy - sice jsem nenašel možnost prozklouznout okolo hlavního vchodu, nicméně objevil jsem něco mnohem lepšího. Ventilační šachta vedoucí přímo do jejich garáže s vozidly a to znamená minimálně počet hlídek, pokud vůbec nějaké. Bylo to sice hezky zapadlé a cestou se mi to povedlo jednou přehlédnout, ale nakonec jsem si toho všiml a i když plížením tou šachtu nebude asi příjemné, tak se dostaneme dovnitř, aniž by nás spatřili,
podělil se Sarwen o svůj objev a neušlo ti, že věnoval něco ve smyslu lítostného pohledu směrem k tvému oblečení, což bylo jistojistě spjato s onou zmíněnou ventilační šachtou. Nyní před tebou stál a čekal, jak na to budeš reagovat, ale také na to, co se povedlo objevit tobě při tvé části úkolu.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Sotva jsem zahlédla Sarwena, ještě jsem zrychlila, takže při pokusu o zastavení přímo u něj jsem ho skoro smetla, ale naštěstí jsem stačila uhnout, takže místo kotrmelců mohl Sarwen využít času a začít na mne mluvit. Já měla plné ruce se zastavováním, takže jsem mu do řeči neskákala, jinak bych ho mluvit nenechala, neb jeho novinky rozhodně nemohly být tak důležité, jako ty moje.
A jakmile Sarwen domluvil a já díky tomu prudkému brždění přestala ztrácet rovnováhu, takže jsem mohla mluvit taky, tak jsem nad jeho informacemi jen mávla rukou. Na své oblečení jsem vůbec v tu chvíli nemyslela a lítostivý pohled Sarwena mi sice neušel, ale své nářky jsem odložila na vhodnější chvíli. Určitě parádní kousky své garderóby jen tak beze slova neodložím.
Za chvíli má přijet nějaký šéf, Sarwene! A ten strážnej se tvářil, jako by to bylo nějaký božstvo! A pojede napřed do garáže! Ti lapkové jsou z něj celkem vystrašení, protože tomu mýmu strážnýmu volali, aby se ujistili, že je všechno oká! Chápete? Vypadá to, že chytneme toho největšího hlavouna!
Začala jsem tím, co jsem považovala za nejdůležitější. Snažila jsem se hovořit co možná nejrychleji, abychom neztráceli ani vteřinku.
A má tu být každou chvíli! Myslíte si, že má v tomto novém světle vůbec význam plazit se nějakou šachtou? Co když ho promeškáme? I když teď asi bude nejlepší zachovat klid, že jo?
Sama jsem se snažila uklidnit, ale byla jsem nadšená ze splněného úkolu, úžasných novinek a zatýkání, což znamená, že nebudou žádní mrtví, ale na druhou stranu, banda bude rozprášena.
No, v každým případě měl komlink, makrobinokulár, blasterovou pušku a pistol, tři viditelné granáty, taktickou vestu s pevnou výztuhou a v ní nějaké dvě věci a potom ještě baťoh a v něm kromě sváče kdoví, co mohlo bejt. Jo a pořád si mrmlal něco jako 794, 795… a sledoval cosi tím makrobinokulárem, řekla bych, že se snažil vyhlížet toho šéfa. Jako fakt to vypadalo, že z jeho příchodu pěkně panikaří a musí se ujišťovat o klidu, takže z něj maj nahnáno a musí to být velké zvíře. Takže si fakt musíme pospíšit a s tou šachtou nakonec máte pravdu. Jen se musíme proplazit rychleji. Útok z šachty by určitě nečekali, a když zajmeme toho jejich šéfa…
Ačkoliv jsem před tím skoro nadšením nadskakovala, už jsem se trochu uklidňovala, jelikož jsem moc dobře věděla, že ten, kdo si dokáže zachovat chladnou hlavu a racionální myšlení, tak má šanci. Ten, kdo je pod velkým vlivem emocí šanci nemá vůbec žádnou.
I přes svou nedočkavost a nadšení jsem však spíš šeptala, rozhodně jsem neřvala. Až zas tak hloupá jsem přeci jenom nebyla.
Takže se proplazíme tou šachtou a zajmeme ho? Jenže, co s ním potom budeme dělat? A určitě se tam nahrnou další strážní… nebo… si ho jenom prohlídneme, necháme ho běžet a dojdeme si pro něj později? To by asi bylo lepší, aby nás hned neodhalili… i když… v momentě, kdybychom jim sebrali šéfa a unikli s ním v nějakém landspídru, tak by byli totálně nahraní. A určitě by se hned nestěhovali pryč, spíš bych si myslela, že se nás napřed budou snažit chytit… Já si fakt myslím, že je v jejich hierarchii postavený úplně nejvýš. Ale počkat, Sarwene… to vlastně znamená, že na něj ti jeho pobočníci budou hezky čekat někde skoro v pozoru, ne? Asi budou na jedné hromadě, celé jejich velení… Takže je na jeden šikovný zátah můžeme mít všechny,
v hlavě mi začala šrotovat všechna kolečka a já spřádala další své plány a teorie. Pořádně jsem nevěděla, co dělat. Vycházet jsem mohla jen z toho, co jsem zatím pochytila od Sarwena, nebo z nějakého toho pátracího seriálu a že jsme jich viděla opravdu hodně. To mi však nezabránilo v tom, abych na Sarwena nechrlila skoro rychlostí světla všechny své poloplány, domněnky a teorie.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Jakmile jsi dostala možnost dostat se ke slovu, tak jsi Sarwena doslova zaplavila svými informacemi a hned na to teoriemi, domněnkami a dalším všemožným, jak jsi to ze sebe chrlila a moc o tom nepřemýšlela. Nicméně Sarwen se netvářil zmateně, ale naopak zamyšleně, jakoby si to všechno probíral v hlavě. Bylo jednoznačné, že se nad vším pečlivě zamýšlel a nechtěl udělat nějaký zbytečný krok. Skoro jsi až mohla mít dojem, že jakmile jsi začala nahlas spřádat nadšeně teorie, jakoby tě vůbec nevnímal. Teprve po chvilce jsi ucítila na svých ramenou jeho paže.
Uklidni se děvče, tohle pohazování nápadů okolo nám nepomůže. Vyrazíme k šachtě a cestou se zamyslíme co dál. Nicméně to, že se odněkud vracel je zajímavý fakt a docela bych chtěl vědět odkud,
rozhodl se tě uklidnit jednoduchým gestem, které v mnoha případech dovedlo splnit svůj účel, aby posléze s polorozsvícenou lumou vyrazil kupředu rychlým tempem.
Když ho zajmeme hned a někdo ho bude dál očekávat, tak si celou věci příliš brzo zkomplikujeme, takže bych zajetí prozatím vyloučil. Nicméně rozhodně je dobrý nápad dostat se tam dřív, než se vrátí. Navíc se může vracet ještě s někým a netušíme, jestli a jaký má doprovod. Navíc, pokud ho opravdu očekávají další vyšší představitelé, tak nám to jenom hraje do karet,
vymýšlel Sarwen za chodu plán a sděloval ti ho a to včetně některých odůvodnění. Znamenalo to tedy, že z počátku bude patřit mezi pasivní pozorovatele, naslouchatele nebo něco dalšího dle situace.
Po chvilce jste dorazili k šachtě, o níž se předtím zmínil Sarwen a opravdu jsi musela připustit, že bylo velice jednoduché ji přehlédnout. Pašerák nejprve zkontroloval vchod, než odstranil rychle a potichu krycí mřížku a nahlédl dovnitř.
Polezu první, protože předpokládám, že nemáš tolik zkušeností s lezením v šachtách a vyhýbáním se možným senzorům. A navíc aspoň trochu vyčistím cestu pro tvůj oděv. Každopádně, na co jsi narážela s těmi čísly? To mi nějak nesedí a nevidím v tom žádnou spojitost s příjezdem nadřízeného,
poznamenal Sarwen k číslům a začal se soukat dovnitř. Mohlo to vypadat i trochu komicky, protože šachta nebyla až tak velká a Sarwen byl v tomto trochu omezen svou vypracovanou postavou. Nebylo pochyb, že vyzáblý dospělý jedinec by se v takové šachtě pohyboval mnohem lépe.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
V momentě, kdy se mne Sarwen pokusil uklidnit a oslovil mne jako děvče, tak celé to jeho uklidňování na mne zapůsobilo asi jako ledová sprcha. Z přehnaného nadšení mne to rovnou katapultovalo k mírné podrážděnosti.
Já myslela, že toto už máme za sebou a že mne už budeš oslovovat normálně.
Už jsem mu chtěla odvětit, že nějaké děvče by se nedokázalo přiblížit ke strážnému, ale moc dobře jsem věděla, jak reagoval. Vysmál se mi do obličeje a to jsem riskovat nechtěla.
Nebo se odnikud nevracel a jel si jenom zkontrolovat svůj lup. Třeba bydlí někde úplně jinde, staříku,
i přes riziko možného žalování jsem se rozhodla oplatit to Sarwenovi úplně stejnou mincí. Koneckonců, je starší než Metuzalém, tedy dle mého názoru. Ostatně i mistr je strašně starý, ale jemu bych to nikdy neřekla. Už jenom proto, že on mi taky neříká děvče.
I přes to oslovení jsem však nezvolila drzý podtón. Tvářila jsem se, jako bych vedla normální diskusi. V momentě, kdy jsem se mu takto „pomstila“, zmizela i má podrážděnost, takže Sarwenův původní úmysl ohledně zkrocení mého nadšení se účinkem neminul.
Něco podobného jsem vám před chvílí řekla. Že si je prostě vyzvedneme všechny naráz. A vůbec, poslouchal jste mne? Vypadalo to, že jste tak trochu duchem nepřítomen. Kdybyste věnoval chvíli pozornosti tomu děvčeti, tak byste neopakoval mé nápady,
nebyla jsem nijak dotčená, ba naopak, možná trochu potěšená, jelikož jsem uvažovala podobným způsobem jako Sarwen. Byť že já to řekla méně obratně.
Takže jsem se ohledně plánu nehádala, vyhovoval mi.
Proč jsme něco podobného nepodnikali i s T´arjanem? Škoda, že jediné vzpomínky na mise s ním se týkají jen nehorázné nudy, pořád stejných proslovů a tak.
Sotva jsem spatřila tu Sarwenovu šachtu, trochu jsem se zarazila.
No, to si ze mne děláte jen prču, že jo? Víte, jak bude vypadat mé krásné oblečení? Co má růžová košilka? A zombík? Už tak je to zničené! Kde seženu nové? Já rozhodně nechci nosit ty připitomělé tuniky, ve kterém spíš napodobuji nějaké strašidlo! Sarwene, co kdybychom tam prostě nakráčeli a slušně je požádali, aby se s ohledem na zachování krásy mého šatníku prostě vzdali?
Mrmlala jsem, zatímco Sarwen pracoval na mřížce, ale ani já jsem ho nemyslela zcela vážně. Bylo mi jasný, že bychom asi dopadli velmi neslavně.
Sotva se Sarwen začal soukat dovnitř a vystrkoval tak na mne to svoje pozadí, začala jsem se mu smát. On nejenže mohl působit směšně, on strašně směšně působil. Přiložila jsem si ruku na pusu, abych smích utlumila a dokud Sarwen nezaujal polohu o trochu méně směšnou, tak jsem se prostě smála.
Jakmile jsem se tedy smát přestala, tak jsem Sarwenovy odpověděla.
Já tomu nerozuměla. Čuměl tím makrobinokulárem a ty čísla si mrmlal. Třeba si krajinu rozdělil do mřížek, nebo tak něco…,
ani pro mne nebylo úniku, takže sotva se Sarwen nějak dostal dovnitř, tak jsem ho následovala. Jestliže to bylo jen trochu možné, pokusila jsem se vrátit třeba i s pomocí Síly krycí mřížku zpět.
Též jsem pomocí Síly začala znovu pátrat v okolí.
Za to zničené oblečení někoho zabiju. Jen si nejsem jistá jestli vás, staříku, nebo ty lupiče!
Ne, Sarwena si vlastně nesmím zabít. Kdo by mne potom učil?
Znovu se ne začala zmocňovat mírná nedočkavost a srdce mi začalo tlouct celkem rychle. Vždyť takové dobrodružství jsem opravdu ještě nezažila. Kam se na to hrabou ty noční honičky s rytíři a mistry po Chrámu, když se mne snažili odlovit, neb jsem něco provedla a byla skoro nachytána.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Když se opět objevilo Sarwenovo oslovení, tak to jako obvykle nemělo na tebe příliš jímavý účinek a opět jsi vůči němu pocítila jakýsi vztek. Nicméně nakonec to uklidnění opravdu dopadlo dle toho, jak to pašerák zamýšlel, což jsi nakonec byla ochotná, byť jen pro sebe, připustit. Na tvé odplatě to však samozřejmě nic nezměnilo.
Ano, něco v tom smyslu jsi říkala, ale podala jsi to tak, že to vyznělo jako jedna z možných variant, které jsi přednesla a nebylo jisté, že myslíš právě tuto variantu. Proto je lepší, než něco přednést takhle zbrkle a zmást nebo znejistět ostatní, si to celé nejprve promyslet a navrhnout tu variantu, kterou sama považuješ za nejvhodnější. Pak nebudeš muset mít tendenci se handrkovat o tom, kdo to vymyslel. Navíc já jsem se zamýšlel nad tím, který plán by byl nejvhodnější a procházel jsem si všechny známé proměnné, o nichž jsem měl přehled na základě tvých a mých informací,
reagoval Sarwen na tvou poznámku o tom "žes to v podstatě řekla" a předložil i svůj důvod, proč to shledal za nejasné a nezřetelné. Navíc by se nedalo teoreticky vyloučit, že ti někdy něco podobné říkal i mistr T'arjan během vašeho společného výcviku především, pokud jste byli zrovna na diplomatickém úkolu.
Zanedlouho jste byli oba v šachtě a vyráželi kupředu, a to i proto, že Sarwen na poznámku o oblečení reagoval jenom mírným uchechtnutím a nijak víc. Plazení pro tebe bylo o něco příjemnější, než pro něj, ale i tak se nejednalo rozhodně o nic pohodlného.
A k tomu počítání mě něco napadlo - byla jsi už někdy na samostatné hlídce na několik hodin? Pokud ano, cos celou tu dobu dělala, aby ses udržela ve střehu, tedy pokud ses o to snažila?
poznamenal, zatímco pokračoval v plazení, které jsi musela vyhodnotit jako překvapivě rychlé. Zdálo se, že jeho schopnost přizpůsobit se pohybu v cizím prostředí byla nadmíru vysoká a nyní to opět prokazoval. Plazili jste se asi minutu a něco, když se zastavil a zkoumal něco před sebou. Neměla jsi jinou možnost, než počkat na nějaké další informace.
Nemáš zrcátko? Rád bych se pořádně porozhlédnul, než hupsneme dolů, abych věděl, kam se schovat a jestli tam někde není nějaké zabezpečení jako kamery a tak,
zeptal se tě a natěsnal ke kraji šachty, aby byl nějakým způsobem schopný na tebe vidět nebo se k tobě případně natáhnout, kdybys opravdu měla zrcátko.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Pohyb šachtou pro mne nebyl až zas tak nepříjemný. Vždyť mi lezla žebra, měla jsem podezření, že se mi zmenšila i prsa, což je asi největší tragédie, neb už tak jsem nosila o číslo větší podprsenky, aby to vypadalo, že je mám větší. Jestli zhubnu ještě trochu, tak si do podprsenky budu muset dávat i ponožky. Zjistila jsem totiž, že je to velmi dobrý trik. Sice se tomu lidi smějí a nikdo tento trik nebere příliš vážně, ale mě se už osvědčil.
Já jsem byla na diplomatických jednáních. Měl být ze mne diplomat, ne voják, Sarwene. Navíc mne mí nadřízení nenechali hlídat ani boční východy v Chrámu, což je vyložené štěstí. Kdyby se o to pokusili, tak se přiznám k čemukoliv, oddřu si krátký trest, ale rozhodně nebudu tvrdnout u dveří. Takže ne, nebyla jsem nikdy na hlídce. Ale to počítání je pěkně hloupé,
neodpustila jsem si poznámku na konec. Sice jsem si nebyla jistá, co přesně bych dělala, ale počítání…
Třeba bych si mohla prohlížet krajinu. Nebo tak něco.
Sarwenovi jsem při tom plazení sotva stačila. Opět mne udivil svou schopností malého všeuměla. Sotva se sem vlezl a přes to připomínal spíš hada. Já měla místa relativně dost. Ale přes to mi dělalo trochu problémy, držet se ho.
Neměla jsem co říct a neměla jsem ani jiný návrh a vylepšení našeho současného plánu, takže jsem celou tu minutu mlčela už jen proto, že to bylo hodně fyzicky náročné.
Staříkův požadavek na zrcátko mne trochu překvapil.
U Sitha, to mám tak akorát v kosmetické taštičce.
Mám datapad s lesklou obrazovkou. Já vím, je to starý typ, matná by byla lepší, ale v tomto případě… dalo by se to použít místo zrcátka, ne?
Pokud Sarwen souhlasil, tak jsem mu ten svůj datapad podala.
Tak další věc na seznam skoro povinného vybavení. Zrcátko.
Já se ponořila do Síly, abych zjistila, jestli tam dole někdo je.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Sarwenovi jsi zrcátko nabídnout nemohla, přesto jsi jako alternativu zmínila starší datapad, který jsi měla u sebe. Pašerák jakýmsi způsobem natáhl ruku směrem až k tobě, čímž jasně dával najevo, že to hodlá zkusit. Vydolovala jsi tedy datapad ze svého oblečení a podala jej Sarwenovi, který mezitím z jedné z kapes vytáhl nějaký provázek. Chvilku poté něco kutil vepředu, než jsi uslyšela jakési povolení, když otevřel krycí mřížku. Ta však nikam nespadla, jak by se dalo za běžných okolností očekávat, ale prostě jsi o ní už neslyšela.
Datapad snad postačí, snad bude aspoň vhodné osvětlení,
poznamenal Sarwen, zatímco se převaloval na svém místě, jak se snažil získat přehled o místě pod vámi. Jako předtím vstup do šachty, i toto mohlo být svým způsobem komické, i když Sarwenovi to mohlo být úplně jedno.
Udržet si pozornost během celé hlídky je mnohdy těžší, než někoho porazit v přímém duelu. A proto každý hlídá nějaké řešení - u tohoto týpka počítám s tím, že počítal nějaké útvary, které mohl vidět a bylo jich dost hodně. Pro netušícího pozorovatele by to mohlo vypadat jako blbost, nicméně tím, že takhle počítal a soustředil se na konkrétní body, se zároveň více soustředil na pozorování a lépe by si tak všimnul nějakých nesrovnalostí. Když jsem byl mladší, tak jsem si na hlídkách vykresloval pozice, odkud by se daly šmírovat převlíkající se holky s tím, že jsem předtím někam virtuálně umístil ten rybník s dívkami. A musím říct, že se tahle zkušenost nejednou vyplatila,
prozradil Sarwen, aby se nakonec trochu zahihňal při své vzpomínce na léta dřívější. Zatím trochu couvnul zpátky a opět se natočil směrem k tobě.
Zatím je to tam čisté, takže se přemístíme dolů. Seskoč stejně jako já, potom se otoč doleva a vyraž ke stěně. Až budeš u ní, tak znovu doleva a až dozadu k bednám s nějakými díly, kde se schováme. Opravdu je důležité, abys seskočila stejně jako a pamatovala si dobře ten směr. Mírná ztráta dezorientace po rychlém vpádu může být smrtící při jiném typu misí,
prozradil ještě Sarwen a podal ti nazpět tvůj datapad. Poté vyrazil kupředu - jakoby přeplazil díru, aby se pak do ní zalomil a téměř nehlučně seskočil dolů na nohy. Řada byla nyní na tobě a jistě nebylo zapotřebí připomínat, že i když zatím byl klid, tak se to mohlo každou chvílí změnit.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Sarwenovo vyprávění nakonec za tu pozornost stálo. Při zmínkách o holkách a rybníku jsem se pobaveně ušklíbla taky.
No, já si budu představovat rybník taky, ale s holkama teda ne. A když si holky představoval dřív, tak teď…
Ušklíbla jsem se ještě pobaveněji. I přes vážnost situace jsem si tento prchavý okamžik užívala.
A teď si představujete kluky? Taky se vám líbí světlovlasí kudrnáči s modrýma očima, bronzovou pletí a vypracovaným tělem?
Následující řeč však už nedávala prostor pro žádné žerty. Začínalo jít do tuhého a já se, jako obvykle, zamračila soustředěním. Strašně jsem chtěla to nepoplést, proto jsem Sarwena pečlivě poslouchala.
Skočit, doleva ke stěně, u ní doleva až k bednám.
V duchu jsem si zopakovala instrukce, které nebyly nijak těžké na zapamatování. V Síle jsem ještě před chvilkou necítila živou duši. I když na nějaký „vedlejší“ mód jsem okolí monitorovala dále, tak více jsem se soustředila na to, abych kvůli nějaké hlouposti ty jednoduché instrukce nezmrvila. I dalším staříkovým větám jsem věnovala patřičnou pozornost. Jen mi přišlo divný, že teď by to být smrtelné nemuselo. Já si totiž nemyslela, že je to nějaká hra. Brala jsem to zatraceně vážně už jenom proto, že budu muset Sarwena ochránit. Jsem Jedi, tak je jasný, že já budu chránit Sarwena. Na rozdíl od něj už víc jak měsíc pravidelně trénuju a lepším se.
Datapad jsem si pořádně schovala. Vážně bych ho nechtěla ztratit. Měla jsem v něm poznámky, jak se vypařit z Chrámu, koho a čím uplatit, nebo jakou komedii zahrát, aby se to povedlo… I když daleko horší, než ztráta by asi bylo, kdyby se můj datapad dostal do tlap mého mistra. Určitě by si s velkým zájmem početl o tom, co všechno jsem vyvedla, neb v tomto ohledu mám záznamy více než podrobné, a že si myslím, že největší kráva z Rady je Atris, poté ji následuje Tokare a třetí místo obsadila Vash.
Když Sarwen zmizel, připlazila jsem se k otvoru. Co se seskoku týkalo, tak jsem se pokusila napodobit Sarwena. Jeho metoda určitě musela být ta nejlepší možná. Svůj „pád“ jsem se pokusila pomocí Síly kontrolovat, aby dopadla pokud možno na nohy. Tím jsem se pokusila získat pár vteřin navíc. Normální dopad by byl asi na „všechny čtyři“, což by znamenalo, že bych se zdržela zdvíháním. Napřed jsem se pokusila zorientovat a rozhlédnout se, abych si udělala představu o tom, kde vůbec jsem a jak to tu vypadá. Obětovala jsem tomu ale opravdu jen malou chvilku. Ihned poté jsem vyrazila rychlým během doleva ke stěně, přesně, jak Sarwen říkal.