4. Mise pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[MrTukan]

Gamorr, Mugsurrské sídlo klanu Horhhk:

Ráno bylo probuzení trochu míň příjemné, než obvykle, ale přeci jenom bylo zvláštní tím, že jsem vstal dřív než můj budík, což se obvykle nestávalo. Obléknut jsem byl za chvilku, a tak jsem vyšel ze svého pokoje jako první, abych pak mohl shlédnout příchod jak Letyry, tak i Karafy. Na Karafovu informativní větu jsem mu odpověděl jenom krátce.

Výborně, lehká snídaně neuškodí a pak se hned vydáme na cestu.

Usadím se ke stolu v očekávání, že nám snídani přinesou do pokoje a následně jsem si pořádně prohlédl reportérku, abych mohl zhodnotit její oděv. Byla pravda, že dneska si zřejmě vybrala poměrně dobře a že by mě nemusela brzdit.

Dneska máte konečně praktický oděv, že? Jen se trochu divím, že jste si k tomu nepřidala ještě nějakou maskovací bundu, abyste byla in. Až po nás budou střílet, tak by se takový věci mohly hodit.

Ušklíbnu se a provokativně si upravím svůj plášť, u kterého o žádném maskování nemůže být ani řeč. Ještě zkontroluji svůj meč, jestli je na správném místě a potom se opět podívám na Letyru.

[Jordi Linx]

Gamorr, Mugsurrské sídlo klanu Horhhk:
Krátce poté, co Karafa odešel, tak vešel jeho věrný asistent s velkým tácem zeleniny a ovoce různých druhů a položil jej na stůl. Poté se s úsměvem uklonil, aby se krátce na to vrátil s džbánem vody a dvěma skleničkami, než se odporoučel a nechal vás v klidu se najíst.
Všechny mé oděvy jsou praktické a moje novinářská intuice mi říká, že bych se v tom druhém táboře neměla chovat jako reportérka. Přecejenom Republika je vítaná tady, ale o druhém táboře to nemusí platit a popularita může občas i překážet.
odpověděla ti a sedla si naproti tobě, aby si vzala kousek ovoce a střídmým tempem se do něj pustila. Zelené kulaté ovoce spořádala docela s nadšením, ale u mírně šišatého oranžového kusu se kysele zatvářila. Přesto jej neodložila a spořádala jej celý.
A navíc, příliš pozornosti by mohlo narušit tvoje, ehm vyjednávání ?
pousmála se Letyra a hmátla tentokrát po modrém kuželovitém ovoci, u něhož se tvářila poměrně normálně.

[MrTukan]

Gamorr, Mugsurrské sídlo klanu Horhhk:

No, abych řek pravdu, tak mi nepřišlo, že bys vzbuzovala nějak moc pozornosti mezi gamorreany tady. Myslím, že tam to nebude o moc horší.

Ušklíbl jsem se a taky jsem si dal nějaké to ovoce, abych se trochu zasytil, zavodnil a dodal tělu nějakou tu energii, která se jistě bude na cestu hodit. Letyra však měla pravdu.

Jo, to je asi fakt. Příliš pozornosti by mi asi nepomohlo. Obávám se však, že nám, tedy přesněji řečeno mě, ji věnují možná až moc. Jen doufám, že se nás nebudou chtít zbavit předtím, než tam dorazíme. Nerad bych se ztratil někde v džungli. Každopádně potom to taky nebude procházka růžovým sadem. Zvlášť když vůbec nevíme, oč jim jde.

Zapřemýšlel jsem a pokračoval jsem v rychlé snídani, protože jsem chtěl co nejdříve vyrazit.

[Jordi Linx]

Gamorr, Mugsurrské sídlo klanu Horhhk:
Letyra tvou poznámku o tom, že nevzbuzovala příliš pozornosti ignorovala a snědla ještě dva kusy ovoce, než to vše zapila sklenkou vody. Vlastně neodpověděla ani na tvou druhou otázku a zmizela ve svém pokoji, zatímco jsi se vypořádával se svou porcí ovoce. Když jsi skončil, tak se znova objevila a mohl sis všimnout drobné vybouleniny na jejím levém rukávu.
Jdeme ?
zeptala se jenom krátce, než jste vyrazili dolů před sídlo.

Tam na vás už čekal Karafa s dvěma gworraghy, kteří byli připraveni vyrazit. Na jeho vlastním gworraghovi jsi mohl vidět mohutnou brašnu, jejíž obsah ti však díky jejímu pevnému uzavření zůstal utajen. U pasu se mu navíc pohupovala mohutná vibrosekera, která podle pohledu už zažila mnohé. Všichni jste se vyšvihli na gworraghy a vyrazili skrze městem, které již bylo v plném ruchu. Karafa se ujal vůdčí pozice a ty s Letyrou jsi jel za ním.
Městem pojedeme jenom trochu rychlejším krokem, abychom neohrozili místní, do klusu přejdeme až vyjedeme zpoza hradeb. Bylo by neuctivé narušovat přirozený chod města.
pronesl k vám napůl otočený Karafa, který stíhal bez problémů sledovat i cestu, stejně jako vnímat vás.

[MrTukan]

Gamorr, Mugsurrské sídlo klanu Horhhk:

To je v pořádku. Na nějaké té minutě už nesejde. Jak dlouho nám bude trvat cesta tam a kdy o nás pravděpodobně budou vědět? Jestli tedy nevědí už teď.

Odpověděl jsem Karafovi a hned jsem mu také položil otázku, zatímco jsem se vezl na hřbetu velkého zvířete a rozhlížel se do kraje. Letyře jsem teď nevěnoval pozornost a přemýšlel jsem, jak asi tento výlet dopadne. Doufal jsem, že druhý klan chová taktéž nějakou úctu k rytířům Jedi a alespoň mě nenapadnou ze zálohy. Avšak jak se dalo usuzovat z jejich podivného a nečestného nepřátelského jednání, bylo dost možné, že se s problémy setkáme již na cestě. Nezbývalo než to prozkoumat osobně a zjistit, oč tu vlastně běží.

[Jordi Linx]

Gamorr, Mugsurr:
Cesta městem probíhala i přes ujištění Karafy, že tomu tak nebude, značně rychle a na tebe doléhal pocit, že ti několik gamorreanů z úcty uhýbalo. Nešlo vyloučit, že se jednalo o následek tvé včerejší večeře s matronou, ale v současnosti ti to bylo více k užitku.
Cesta ve svižném tempu nám bude trvat asi dvě hodiny, ale doporučuju dát gworraghům v půlce chvilku oddech. Navíc, pokud nejste zvyklý na jízdu, tak to jistě přivítáte vy nebo vaše slečínka.
poznamenal Karafa a na chvilku zastavil váš průvod, aby počkal, než projede velký vůz s naloženou úrodou. To trvalo necelou minutku, aby se pak s dotyčnými pozdravil a pokračovali jste dál v cestě. Příjemné bylo, že dnešní nálada na tebe byla odlišná a spíše pozitivní, nebo alespoň neutrální.

Brány města jste nechali po chvilce za vámi a vyrazili jste na širou pláň, kde Karafa rázně zvýšil tempo na rychlejší klus. Měl jsi skoro pocit, že se rychlostí klusu vyrovnají starším landspeederům, kteří už díky svým létům nemohou jet víc, než na polovinu své rychlosti. Letyra jela mlčky za vámi a nechávala vám prostor ke komunikaci, tudíž se nejspíše plně věnovala tomu, aby byla schopna uřídit svého gworragha.

[MrTukan]

Gamorr, Mugsurr:

Moje slečinka?

Trochu jsem se zamračil na Karafu, ale dál jsem toto jeho zájmeno nerozváděl a znovu sjem si prohlížel město a jeho obyvatele z nichž někteří na mě koukali jinak než první den. Bylo to docela přijemné a nemohl jsem tvrdit, že by mi to vadilo. Samozřejmě jsem se už ale začal soustředit na svůj úkol, a tak jsem se příliš ve slávě nekoupal.
Když už jsme opustili město neměli jsme důvod se jakkoli zdržovat, a tak se konečně mohla ukázat skutečná rychlost těchto zajímavých zvířet, která nás ted unášela vstříc neznámému. Já jsem byl celkem připraven na diplomacii i boj. Co jsem však nevěděl moc dobře bylo to, jak se zachová Letyra, pokud půjde do tuhého. Mrknul jsem po ní očkem a pak jsem se zeptal.

Tak jak se vám jede, slečno? Nebolí vás zadek?

Přešel jsem opět k vykání a na závěr jsem přidal popichující úšklebek.

[Jordi Linx]

Gamorr, Planiny:
Na tvojí výtku ke slečince se Karafa jenom pobaveně pousmál a dál vedl vaši tříčlennou skupinu vpřed skrze planiny Gamorru. Nejednalo se o kdovíjak skvostnou planetu a živý svět, jako jsi mohl zažít třeba Mrlsstu, ale přesto zde byl jasný život. Navíc zde nebylo znečištění, které bylo běžné Coruscantu i přes jeho ekologická opatření, o Duru a dalších planetách ani nemluvě.
Drahý rytíři Jedi, poněkud podceňujete mé dovednosti, opět. Nevěřil byste, co vše jsem si již musela kvůli svým reportážím vyzkoušet a na čem všem jsem jela. Takže jízda na gworraghovi pro mě není takovou překážkou a ani k tomu nepotřebujete váš výcvik od dětství.
pronesla hrdě a v podporu jejích slov hrál fakt, že v takto slušné rychlosti se bez větší námahy s přehledem držela. Vaše malá karavana se mezitím pomalu blížila k místnímu lesu, který nepatřil mezi nejhustší. S trochou pozorného hledění vpřed bylo možno spatřit stezku, která nejspíše lesem vedla a jež se zdála být vaší cestou.

[MrTukan]

Gamorr, Planiny:

Dobrá, dobrá.

Pronesl jsem smířlivé a pousmál jsem se, abych se následně znovu rozhlédl po krajině a zběžně prozkoumal okraj lesa. Zatím nepřícházelo žádné zlé tušení v Síle, avšak člověk nikdy nevěděl, co se záhy může stát, a tak jsem byl radší pořádně ve střehu. Přitom jsem se jen tak mimoděk zeptal Karafy.

Myslíte, že budou problémy dřív, než dojedeme až do jejich sídla?

Kouknul jsem na chvilku na Karafu, ale následně jsem se dál soustředil na okolí, aby mi neunikl žádný náznak nepřátelství nebo léčky.

[Jordi Linx]

Gamorr, Planiny:
Zatímco jste ve značné rychlosti cestovali kupředu, dělal jsi vše, aby se nestalo, že by došlo k nějakému nečekanému přepadení ještě před tím, než dorazíš do svého současného cíle, kterým byl tábor druhého z mocných gamorreanských klanů.
Neočekávám je. Sice se poslední dobou klan Grwarrhk chová všelijak, ale přepady v lese se tu ještě nestaly. Tedy alespoň o žádném nevím a neslyšel jsem, ale opatrnosti není nikdy nazbyt.
odpověděl ti Karafa, zatímco jste začali vjíždět do lesa.

Lesem jste jeli krapet pomaleji, protože se gworraghům běželo o něco hůře, než předtím na planině, ale i tak jste si stále udržovali hodně vysoké tempo. Jeli jste lesem dalších deset minut, než jste dorazili na takový širší prostor s menší tůňkou, která se zdála poněkud kalná. Karafa tu prakticky zastavil a podíval se vaším směrem.
Tady bych dal gworraghům na chvíli odpočinout. Už jsme stejnak zhruba v půlce cesty.
navrhnul ti Karafa a čekal, jestli to odsouhlasíš nebo ne. Přecejenom ve vedení této skupinky jsi byl bez pochyby ty.

[MrTukan]

Gamorr, les:

Karafova slova mě trochu uklidní, ale protože nikdo neví, co můžeme očekávat, nepolevím ve svém soustředění a stále dávám pozor jak na cestu, tak také na prostor kolem nás. Jeli jsme dost rychle, což mě těšilo. Co mě potěšilo méně byla následná slova Karafy, že zvířata potřebují oddech a vodu. Každopádně nebylo v mých silá toto zdržení zamítnout, protože bychom potom dost možná museli jít pěšky.

Dobrá.

Konstatoval jsem oznámení našeho průvodce stroze a slezl jsem ze svého dopravního prostředku, abych mu na chvíli ulehčil. Sám jsem si dopřál několik doušků vody ze zásob a potom jsem se opět rozhlédl po krajině, kde jsme zastavili a samozřejmě jsem neopomenul ani pohled na Letyru, jak to zatím zvládá.

[Jordi Linx]

Gamorr, Les:
Během vaší zastávky se nikdo příliš nesnažil o hovor, protože vámi zvolené tempo bylo opravdu vysoké. Gworraghové se nejdříve vydatně vyfuněli, než začali s chutí lokat vodu z jezera. Lokat však možná bylo slabé slovo, všichni tři gworraghové vodu doslova hltali po litrech, až se mohl podivovat, kolik se jí do nich vejde. Letyra se mezitím protahovala opodál, protože jí jízda nejspíše značně rozlamovala. Během odpočinku jste stihli ještě něco zkousnout, než jste vyrazili znova dál na cestu.

Cesta lesem probíhala stejně klidně jako doposud, než jste z něj potom vyrazili do bažin. Zde vaše tempo značně pokleslo, protože jste museli být mnohem opatrnější, ale zkušený Karafa věděl přesně, kudy má jet. Za bažinami se však zastavil a otočil svého gworragha.
Tady se rozloučíme, dál už bych vám mohl být na obtíž. Jejich pevnost je za tamhletěma dvěma kopci. Buďte opatrní a přeju vám hodně štěstí.
dodal Karafa a pokud jsi neměl dalšího dotazu, tak se hodlal vydat zpět do svého domova. Tobě se tedy naskytla jedna z posledních možností instruovat Letyru o tom, jak bys chtěl, aby to na návštěvě u druhého klanu probíhalo.

[MrTukan]

Gamorr, Les:

Děkuji, snad už tam trefíme. Uvidíme se za pár dní. Tedy aspoň v to doufám. Kdybychom to nestihli do těch čtyř dnů, tak nám zkuste vyprosit ještě nějaký čas navíc, i když vím, že to bude asi nemožné. KAždopádně doufám, že vše půjde dobře a my se vrátíme brzy a s pořízenou.

Rozloučím se s Karafou a když nás opustí vyrazím směrem, kterým nás navedl. Nevyužívám však plné rychlosti zvířete, nepotřebovali jsme zas tak spěchat. Zbývající čas jsem využil k rozhovoru s Letyrou.

Až někoho potkáme, tak se budete držet zpátky, nebudete mluvit a ani na sebe nijak jinak upozorňovat. A jestli máte nějakou zbraň, tak ji nebudete vytahovat. Jenom kdyby nám šlo skutečně o krk. Je to jasné?

Přísně jsem se na ni podíval a doufal jsem, že v zájmu svého přežití udělá všechno, co jí řeknu a nebude mi odporovat.

[Jordi Linx]

Gamorr, Planiny:
Letyra pokynula Karafovi na rozloučenou a o moment později jste již volnějším tempem cválali na vrcholek prvního kopce. Na jeho vrcholu jsi Letyru informoval o tom, co přeješ a nepřeješ a čekal jsi na její odpověď.
Jsem novinářka, ne diplomatka, vím kdy se mám držet zpátky. Obzvlášť v ležení druhé strany.
osočila se proti tvému tónu a snažila se jasně dát najevo, že cítí uražená tvými pochybami o její inteligenci. Aby jsi to poznal, tak nebylo ani zapotřebí použít Síly, protože tón hlasu a výraz obličeje byly dost výstižné.
A pokud se jedná o nějakou náročnou situaci, tak od toho tu jsi přeci ty, ne ? Hrdý a nepřemožitelný rytíř Jedi, který nedovolí, aby nevinná a neutrální novinářka padla do rukou barbarského kmene, jenž je barbarský i na barbary ?
poznamenala zpěvným tónem a jasně ti dala najevo, že si tenhle krátký přednes užívá. A zatímco jste si takhle vyjasňovali svou situaci, tak jste brzy mohli z druhého kopce zahlédnout mohutnou pevnost, jež byla vaším cílem.

Před vraty, nečekaně zavřenými, do pevnosti, jste se zastavili a seshora na vás vykoukla dvojice gamorreanů.
Co vy chtít !
štěkl jeden z nich a čekal, co se mu rozhodneš odpovědět. Letyra se nenamáhala zvedat k němu hlavu, protože z vaší současné pozice bylo potřeba značného záklonu a při delší aplikaci by z toho mohl bolet krk. Opevnění tohoto města tedy bylo značně vysoké a co do velikosti bylo město určitě srovnatelné s Mugsurrem, kde jste byli doposud hosty.

[MrTukan]

Gamorr, Planiny:

Jistě, jistě.

Prohodil jsme lehce znechuceným tónem, že se do mě zase obula. Nechtělo se mi jí dále oponovat, a tak jsem jenom doufal, že nebude dělat problémy a stěžovat mi už i tak dosti těžkou a vypjatou situaci. Nezbývalo než doufat, že všechno půjde hladce.

Konečně jsme dorazili k opevnění města, jehož brána, jak se dalo čekat, byla pevně zavřená. A také, jak se ukázalo v zápětí, dobře hlídaná. Na otázku, kterou mi položili, a kterou jsem očekával, jsem se sanžil sesumírovat nejvhodnější odpověď už delší dobu, avšak právě v tento moment mě nenapadlo nic lepšího než to, nač jsem se zmohl. Zvedl jsem hlavu směrem k dvojičce vepřů a odpověděl jim.

Jsem rytíř Jedi Askel Nur Ebion a přicházím uctít klanovou matronu vašeho klanu!

Nebylo to nic převratného a dost možná ani nic, co by mi mohlo pomoci dostat se do města, ale přeci jenom tu byla mírná šance a velká šance také k tomu, abych poznal jejích naladění a stupeň nepřátelství. Raději jsem byl dál ve střehu připraven k nenadálé obraně, ale doufal jsem, že toho zatím nebude zapotřebí.