Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Tvůj pokoj:

Tvůj pokyn daný muži, jenž ti přinesl jídlo, byl promptně a relativně přesně vyplněn. Tem nuž se vůbec nepozastavil nad tvým chováním, nad tvým způsobem řeči. Ani nemrkl, ani necekl, jako by byl na podobný způsob zacházení úplně zvyklý.
Dotlačil vozík skoro až ke stolu a nechal ho tam stát. Obešel ho, aby se ocitl téměř z druhé strany, mezi vozíkem a stolem.
Nejprve opatrně zvedl tácek, s jednou větší miskou a sklenicí. Položil ho na kraj na jednu stranu stolu.
V další řadě následovaly ostatní čtyři misky. Muž, jenž ti je přinesl, je teď krátce přidržel ve vzduchu, jako by se rozmýšlel co s nimi. Pak si asi řekl, že jsi mu to tak poručila. Všechny čtyři misky tedy putovaly na druhou stranu stolku. Tím volného místa na stole ubylo a ostatní věci, na vozíku umístěné níž, než jídlo a teď z části poodhalené by se tam nevešly. Jen by se pletly.
Bylo to několik dek, či tenkých přikrývek a tří ploché plastikové bedny. To všechno se tedy ocitlo na zemi před stolem.
Tím končil seznam slíbených věcí, věcí o nichž ti Kestrel tvrdil, že je to to nejmenší. Už z něj nic nezbývalo.

Dotyčný muž se otočil a s vojenskou kázní zamířil rovnou přes spojovací místnost do koupelny, kde měl splnit další pokyn.
Jeho místo okamžitě zaujala Sváča. Odkudsi se vyplížila a došla rovnou k jedné z těch plastikových beden.
Neprodleně, ani ti nedopřála moc času na obhlídku, se ocitla v bedně. Z bedny vyletěla trocha čehosi sypkého a dopadla na podlahu na všech stranách okolo bedny. Oba úklidoví droidi byli stále v pohotovosti a k dispozici. Určitě by to byly uklidili, kdyby to nemělo jeden drobný háček. Se svými současnými režimy by určitě nasáli všechno do svých útrob.
To nemuselo být vždycky nejlepší řešení, už jenom proto, že jsi nevěděla, jestli by sypkého materiálu nechybělo.
Bubáka se ještě rozvalovala na zemi u tvé postele, očekávajíce, že by hraní mohlo ještě chvíli pokračovat. Pak jí ale cosi zlákalo, aby se připojila ke své kočičí kamarádce Sváče a šla si ty vyskládané věci také obhlédnout. Ze všeho nejvíc ji zaujaly ty tenké přikrývky. Chňapla po té vrchní, o kousek ji popotáhla, vyskočila až nahoru , kde se mohla velice pohodlně usadit.
Hlavičku otočila nahoru směrem ke stolu, odkud asi cítila jídlo. Tobě se také stačilo přiblížit ke stolu, abys to cítila.
Přiblížení ke stolu také stačilo, abys získala daleko lepší přehled o tom, co ti to vlastně bylo doneseno.

Z osamocené misky bylo cítit teplo a vůně čerstvě udělaného jídla. Jejím obsahem byly těstoviny s nějakou masovou směsí.
Byly tam kousky masa a nejspíš i pár kousků zeleniny. Bylo to jednoduché jídlo, ale vypadalo udělané pečlivě.
Rozhodně to nebylo jídlo z lodní kuchyně a byla ho skoro plná miska. Vedle stojící sklenice byla z části neprůhledná.
Při pohledu shora se uvnitř nacházela nějaká barevná tekutina, snad nějaká šťáva. Jídlo doplňoval jeden jídelní příbor.
Na druhé straně stolu měly dvě a dvě misky stejný obsah. První dvojice obsahovala čirou tekutinu, s největší pravděpodobností vodu. Ta druhá dvojice obsahovala mnoho vlhčených jemných kousků. Bylo tam také maso, a ještě cosi jiného. První a druhá bedna byly už z části vyslané a měly sloužit tvým kočičím mazlíčkům jako místo k odpočinku. Třetí bedna do, níž skočila Sváča, naopak obsahovala jemný sypký materiál, pokrývající její dno. V některých místech, např. v rozích bedny byly menší otvory. S jejich pomocí bylo možné sypký materiál nahrnout dovnitř, do útrob bedny. Bedna na sobě ještě měla jakýsi knoflík.
Bubáka, Sváča a to ostatní tě stihlo na nějakou dobu plně zaměstnat. Než jsi s tím vším byla hotová, stihl se z koupelny vrátit te, který ti přinesl jídlo. Nemohl tam být dlouho, vrátil se dost rychle, přesto, pokud by v koupelně našel jakoukoliv špínu, či nedostatky, mohl by je snadno odstranit. Vyšel ze spojovací místnosti a zamířil zpátky k vozíku. Tam se zastavil a mlčky čekal.
Nijak nevyjádřil na co čeká, jestli na to, až bude moci odejít, až se najíš, nebo tvé pokyny.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Tvůj pokoj:
Neznámý muž do puntíku splnil mé přání a nijak mé chování nekomentoval. Trošku jsem se ošila. Nebylo mi to moc příjemné. Nebyla to žádná zábava a navíc jsem se cítila pěkně hloupě. Nehledě na to, že starý tatínek by mi opravdu pořádně, ale pořádně domlouval. Určitě by z toho byla tak hodinové přednáška. Abych zamaskovala své rozpaky a trapný pocit z takového rozkazování a zneužívání postavení, popadla jsem Bubáka do náruče a přitiskla jsem si jej na rameno.
Takže když muž skládal misky i s kočičím žrádlem na stůl, ani jsem necekla. Dokonce jsem mírně sklopila pohled. Ne, toto vážně nebyla zábava. Směšné by bylo, kdyby se se mnou hádal. Ale němé splnění rozkazu? Koho by to mohlo bavit?
Zbytek nákladu, který jsem zprvu vlastně ani nepostřehla, skončil na zemi. Zatímco jsem hladila Bubáku po hřbetě, trošku jsem nafoukla tváře.
Deky! Co budu dělat s dekama? Mám koťata! Teď bunkr stavět přece nemůžu.
V každém případě, deky jsem vracet nechtěla. Později bych je třeba nemusela dostat, kdyby Kestrel usoudil, že si jenom vymýšlím. Ani starého tatínka nebavilo, když jsem při cestě po nějakém tržišti neustále otravovala a chtěla nakupovat každou ptákovinu, co mi zrovna padla do oka.
Tak ty deky strčím do skříně. Až koťata budou vědět, jak se mají chovat, tak si bunkr postavím.
Naštěstí jsem problém s dekami celkem rychle vyřešila. Dokonce jsem i zapomněla na toho chudáka, kterého jsem pověřila úklidem záchodu, neboť nezaměstnaná Sváča si sama našla zábavu.
Sváčo!
Položila jsem Bubáku na postel.
Sváčo, to je záchod! Teda, asi je to záchod. Ten nesmíš nijak ničit, ani z něj nic vyhazovat,
domlouvala jsem kotěti, zatímco jsem se Sváču pokoušela ulovit a postavit ji o kousek vedle. Také jsem začala ten materiál nabírat do hrstí a rovnou jej házet zpět do krabice. Úklidové droidy jsem vypustila až v momentě, kdy toho zbývala opravdu jen malá troška, která za úklid nestála. Nikde jsem totiž neviděla nějakou krabici s náhradním materiálem.
Kočičí záchod jsem poté přenesla ke stěně blízko vchodu.
Tak, jestli se mi tu ještě vyčůráte, tak dostanete prstem přes čumák,
poučila jsem koťata, byť že mi zcela jistě vůbec nerozuměla.
Bubáčino vyvádění mi ale ani trošku nevadilo. Však to byla jenom deka, tu klidně zničit mohla. Ale šňupání kotěte mi připomnělo jedno. Je tu jídlo!
Ihned jsem misky s vodou a s kočičím žrádlem přenesla a postavila v podstatě vedle kočičího záchodu. Jen jsem to tentokrát upravila tak, aby to nezavazelo a nemohlo se do toho náhodou kopnout. Pokud by koťata nemazala za vůní masa, tak bych je k miskám hezky přenesla.

Než jsem si stačila sednout k vlastnímu jídlu, do místnosti vešel ten muž.
Ech, já… neměla jsem se k vám tak chovat. Nebylo to ode mne pěkné a je mi to líto. Zlobíte se?
Podívala jsem se na muže a měla jsem trošku sklopenou hlavu. Tak trošku jsem čekala, že dostanu vynadáno. I ve svých letech jsem si byla vědoma toho, že jsem se chovala skutečně špatně.
Nic nepotřebuji, nechci vás zdržovat, jestli máte nějakou práci. Ale mohla bych vám pomoct. Když jsem vám práci zbytečně přidělala, tak bych třeba mohla dát vědět vašemu nadřízenému, že vás urgentně potřebuji. Vy byste si mohl jít, kam byste chtěl a váš šéf by si myslel, že pracujete,
zvedla jsem trošku hlavu a opatrně jsem se usmála. Jo, to by podle mého názoru bylo fér.

K jídlu jsem usedla až v okamžiku, kdy muž odešel. Vzhledem k tomu, že jsem dlouho pořádně nic nejedla, miska byla vymetená za malou chvilku a ještě jsem se rozhlížela po stole, zda něco nezůstalo.
Koťata se najedla, takže budou mít krásná nafouklá bříška. To znamená, že bych jim mohla rozložit pelíšek a mohla by jít spát. Pak bych se mohla vypravit na průzkum.
Kočičí pelechy jsem odnesla do předsíňky, kam je k večeru zavřu, abych na ně v noci náhodou nešlápla. Což znamenalo, že jsem musela přemístit i kočičí záchůdek z pokoje do předsíně. Nakonec tam putovaly i misky. Co kdyby měla třeba Sváča v noci žízeň? Kočičí pelíšky jsem ještě vystlala dekami, když se Bubákovi tak líbily a zbytek dek jsem ještě stačila uklidit do spodní části skříně.
Po jídle jsem už jenom čekala, co udělají koťata. Kdyby si lehla a spala, mohla bych se třeba vydat na ten průzkum a zjistit, kde tu mají zadržené opravdické vězně. Také bych mohla zjistit, jestli tu náhodou nejsou nějaké další děti, se kterými bych si mohla hrát.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Tvůj pokoj:

Vysypaný obsah kočičího záchodu ses rozhodla vyřešit tak, že jsi ho posbírala ručně. Možná jsi udělala dobře. Sypké hmoty nebylo mnoho, jen co bylo nutné a neměla jsi žádný náhradní. Krabice s podobným materiálem do zásoby v pokoji nebyla.
Naštěstí se ti podařilo rukama vysbírat to, co bylo rozsypáno na podlaze celkem důkladně. Potom nastoupili droidi.
Přeleštili podlahu v okolní bedny. Ta byla zase pěkně uklizená, jako by se tam ani nic nerozsypalo.
V tu chvíli sis mohla s koťaty poradit celkem rozumě, k čemuž ve velké míře přispělo i přichystané jídlo.
Sváča to ucítila také. Přestala hrabat, nechala se vyndat z bedny a postavit se na podlahu v očekávání, že něco dostane.
Jakmile jsi přemístila čtyři misky ze stolu na zem, začaly se k nim obě kočky krást. Přibližovali se opatrně, jinak ale před jídlem šla stranou i část jejich kočičí důstojnosti. Měly hlad a bylo to na nich vidět. Hned by se pustily do jídla, jenže byly dost malé a tak si na jídlo z misky musely teprve zvyknout. Nějakou dobu trvalo, než pochopily, co a jak mají správně dělat.
V miskách toho bylo hodně a koťata se najedla a napila poctivě. V miskách nicméně ještě něco zbývalo. Vystačilo to minimálně na noc a první část dalšího dne.
Jestli jsi před tím tohoto muže v nějakém služebním podřízeném postavení, voják to asi nebyl, Před tím nepřekvapila, teď jsi dosáhla přesně pravého opaku. Ten muž totiž tázavě pozvedl obočí a zatvářil se poněkud zmateně. Jako by mu ucházelo, co to vlastně říkáš. Obdobného výsledku bys dosáhla, pokud bys na něj mluvila nějaký nesrozumitelný jazyk, jako Huttštinou.
Čím víc jsi toho řekla, tím víc byl náznak jeho překvapení zřetelnější. Jakmile jsi ale domluvila, zdálo se, že se vzpamatoval.
"Plnění příkazů nadřízených patří k mým běžným povinnostem, madam. A toto byl navíc lehce splnitelný úkol.
Vaše koupelna je v naprostém pořádku,"
ubezpečil tě ohledně problému chování. Příkaz uklidit koupelnu dostal od tebe.
Jednat se ovšem dalo i na základě příkazů někoho jiného. Od svého bližšího nadřízeného, Od Kestrela, či od tvého táty.

Jídlo bylo dle chuti podobné, jako podle vzhledu. Obyčejné. Nedalo se říct, že by patřilo k labužnickým pochoutkám. Na druhou stranu, vzhledem k tvému hladu, tvým dřívějším poměrům, na to, že to bylo jídlo z pevnostní základny, nebylo špatné. Mimo to bylo vydatné a když jsi ho snědla, mohla jsi konstatovat, že ti udělalo dobře. Každopádně takový hlad už jsi neměla.
Řetězec činností s přerušením neměl brát konce ani teď, po několikerém opakovaní se událostí vstupujících do situace.
Ještě ve chvíli, kdy jsi dojídala, se do pokoje vrátila osoba, jež tě do něj přivedla, Tillmoren. Nahlédla dovnitř a zatím mlčky, aby tě nechala dojíst, zamířila k vyskládaným věcem. Svým pohledem je spočítala, zkontrolovala, že se změnilo, to co se změnit mělo a že je i jinak stále všechno v pořádku. Všechny ty menší problémy se ti podařilo zvládnout. Pokoj byl díky droidům stále uklizený a tak Tillmoren mnoho chyb objevit nemohla. Pokud by tě to přesvědčilo, zračilo se to v jejím klidu.
"Doufám, že máš všechno, co potřebuješ. Do zítra by sis s tím měla vystačit. Co budeš potřebovat, to ti zase zařídím,"
poznamenala konverzačním tónem, jako by jen tak na okraj. Poté pokračovala v pozorování. Dívala se, jak přenášíš výbavu pro Sváču a Bubáku do předsíňky. V té se dalo všechno pěkně narovnat na jednu stranu a zavazelo to jen málo. Akorát sis musela dávat pozor, aby se ti třeba některá z misek nedostala přímo do cesty. Taky jsi musela skoro každou z těch věcí chytit do rukou zvlášť a tak jsi mezi spojovací místnůstkou a pokojem musela cestovat hned na několikrát. Deky jsi do skříně uklidila snadno. Musela jsi několik věcí vyndat a položit je pod ně, jinak tam však bylo volného místa až dost.

Čekala jsi, co se bude dít dál, abys mohla zkusit vyrazit na průzkum. Zatím se bohužel dělo jen málo.
Na Sváču i Bubáku mělo plné bříško jednoznačný účinek. Jejich výzkumná i hravá aktivity poklesla.
Po jídle se narovnaly a odešly o kus dál, kde se jen tak na podlaze stočily do klubíčka. K připraveným pelíškům se nehnaly. Aspoň ne okamžitě. Nejspíš i to bylo tím, že ani na své pelíšky ještě nebyly zvyklé. Únava se u nich neprojevovala závratnou rychlostí. Proces usínání by takto probíhal dost pozvolna.
Ke všemu v pokoji setrvávala i Tillmoren. Místo odchodu se uchýlila k něčemu úplně jinému. Utrousila další poznámku.
"Radila bych ti jít si brzy lehnout. Nikdy nevíš, kdy to opravdu oceníš. Klidně to může být už zítra."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Můj pokoj:
Trošku mne překvapilo, že má koťátka neumí jíst z misky. Takže zatímco jsem hovořila s mužem, sledovala jsem je. Bála jsem se, že jsou ještě moc malá na maso a potřebují mléko, protože to by znamenalo, že bych je musela krmit z láhve, což by byla starost navíc. Opravdu ulehčeně jsem si oddechla, když má koťátka začala žrát sama.
Děkuji vám, jste laskavý. Můžete jít, ať vás nezdržuji. A zvládnete ten vozík odtlačit sám? Nebo potřebujete pomoct?
Nabídla jsem ještě pomoc, zatímco jsem se usazovala u stolu. Kdyby muž potřeboval pomoct, přirozeně bych jídlo nechala stydnout a šla bych. Ale vzhledem k tomu, že s plným vozíkem neměl žádné problémy, tak s prázdným se mu asi taky pojede dobře.
Takže já jsem jeho nadřízená? To je super!
Vyložila jsem si mužova slova po svém. Ani mne nenapadlo, že ta nadřízená osoba nemusím být nutně já.
Jen se musím chovat ke všem hezky. Také mne přece štvalo, když byl na mne někdo zbytečně hnusný. Nejlepší bude, když mne tu budou mít rádi. Ono je lepší s ostatními stejně vycházet dobře, protože pak můžu žádat o různé službičky a výhody…
Přemítala jsem v duchu, zatímco jsem do sebe ládovala tu dobrotu z vozíku. Nedalo by se říct, že by mi to jídlo vyloženě chutnalo, ale se starým tatínkem jsem si nikdy moc nemohla vybírat. Co se jídla týče, tak vychovaná jsem byla poměrně dobře. Snědla jsem prakticky všechno. A teď jsem byla poměrně hladová. Už hodně dlouho jsem pořádně nejedla, ale za to mohl spíše můj psychický stav, který způsoboval, že jsem měla sevřený žaludek a nedokázala jsem sníst více než pár soust.

Když přišla Till, usmála jsem se na ni. Jejího pohledu a celkového postoje jsem si však velmi dobře všimla. Podobně se tvářil starý tatínek, když kontroloval, zda mám uklizenou skříň. Trošku jsem nafoukla tváře. Ale slovně jsem nereagovala, protože je možné, že jsem se spletla. Till pořádně neznám.
Tohle je přece můj pokoj a mohu ho mít rozkrámovaný jak chci.
Nemám žádné hračky. Proč mi nedáš mé staré? Panenky si, Timlornen, klidně nech, ale plyšáky bych chtěla zpátky. Jak mám spát bez své gizky Nyšky? Také jsem měla skládačku. Už byla skoro složená, zbývalo mi jen pár vojáků,
vložila jsem si do pusy poslední, opravdu velké sousto. Měla jsem trochu problémy se žvýkáním a uvažovala jsem nad tím, že trochu vyplivnu na vidličku a sním za chvilinku. Jenže jeden pohled na Till mne přesvědčil o tom, abych i s otevřenou pusou nějak pokousala a spolykala všechno, co mám v puse. Oni dospělí jaksi nemají rádi, když plivu jídlo zpátky.
Phaké bch tchěal bužhový fhfefhelýn heč,
promluvila jsem opravdu s plnou pusou a sousto spolkla teprve potom. Uvědomovala jsem si, že mi Till asi moc nerozumněla, tak jsem to zopakovala.
Mohla bych také mít model růžového světelného meče? Byl v jedné hře a zdál se mi strašně super,
počkala jsem si na odpověď a teprve poté jsem začala urovnávat věci v předsíňce. Jen koťata jsem jedno po druhém odnesla do připravených pelíšků, pokud se ovšem nechala. Mé kočky přece nebudou spát na zemi jako nějaké bezdomovkyně.

Spát se mi vůbec nechtělo. Byla jsem totiž doslova přespaná. Ani nevím, jak dlouho jsem jen ležela na posteli, takže spánek bylo to poslední, na co jsem myslela. Já chtěla jít na průzkum, ale Till prostě zavazela.
Hm,
kývla jsem a v hlavě mi to ihned začalo šrotovat.
Jak jí mám říct, aby vypadla? Co když začne něco tušit? Možná… možná, kdybych si řekla o vyprávění, tak by si myslela, že vážně chci spát. Takže bych spojila super vyprávění a maskovací manévr.
Tak jo,
usmála jsem se.
Ale počkej ještě chvilku a nikam nechoď, ano?
Vběhla jsem do předsíňky, svlékla jsem si šaty, které jsem poskládala do skříně a pokusila jsem se vydolovat nějaké pyžamové kalhoty. Vršky jsem neměla ráda a tatínkovi nevadilo, když jsem spávala jenom v kalhotách. Pokud jsem nenašla pyžamové kalhoty, spokojila jsem se s kalhotkami. Poté jsem vyběhla za Till a chytila jsem ji za ruku. Podívala jsem se jí do očí.
Budeš mi vyprávět na dobrou noc, prosím? Nějaký strašidelný příběh o zombících, kteří ti vycucnou mozek,
zaškemrala jsem a snažila jsem se neusmívat. Jo, na svůj maskovací manévr jsem byla pyšná. Vyprávění jsem milovala a teď Till určitě nenapadne, že potom půjdu vysvobozovat vězně. Ještě jsem sice neměla vymyšlené, jak to udělám, ale jedno po druhém. Napřed se zbavím Till a poté si budu rozmýšlet, jak se vybavím na to osvobozování.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Tvůj pokoj

Následkem tvého doprošování se o hračky, nemělo být to, že by Tillmoren souhlasila a vrátila ti oblíbené plyšové tvory zpět.
V jeho důsledku Tillmoren pokračovala v obhlídce pokoje. To co bylo na zemi, už měla obhlédnuté a vozík s oním mužem byly už dávno pryč. Tillmoren teď zvedla svůj pohled o něco víš,k obsahu poliček. Byla vyšší a tak jejich obsah viděla o něco lépe, než ty. Na tom obsahu, na věcech, zajímavých hlavně tím, že by je každý dospělý dítěti do ruky nedal, zřejmě bylo cosi důležitého. Jinak by si je Till tak neprohlížela. Jako by tím říkala, že když máš tohle všechno, nejsou plyšové hračky a skládačky to nejdůležitější. Kdyby na poličkách byla velká plyšová gizka, toho by sis zaručeně všimla.
Podobné věci, jako ta s o něco těžším ovládáním, co sis ji na poličce prohlížela, byly zajímavé, ale ne to co sis představovala.
Tillmorenina slova, po úplném konci prohlídky, pak mohla trochu připomínat verdikt. Bylo to dostatečně jasné odmítnutí.
Skoro první ne dnešního dne. Zase tolik jich před tím nebylo a od Kestrela to navíc celé vyznívalo jinak, než úplné zamítnutí.
"To bude problém. Nemůžu ti to slíbit. Možná, že se bez nich budeš muset obejít." vyšlo z jejích úst.
Během přerovnávání misek a tvého převlékání se nedělo prakticky vůbec nic. Tillmoren tě akorát provázela svým pohledem.
Klasické pyžamo jsi ve skříni našla, i když bylo jen jedno a mělo více méně bezvýraznou barvu. Tvoje volbba se nedočkala žádné odezvy. Kladné, ani negativní. Příběh před spaním ti odepřen nebyl. Tillmoren tě nechala, abys jí chytila na ruku a pak odtajnila svůj relativně hladný postoj k této záležitosti.

"Takže bys chtěla slyšet nějaký napínavý a trochu strašidelný příběh?" zamyslela se. Dokonce to vypadalo, že ta myšlenka Tillmoren zaujala. Nahlédnout do jejích myšlenek bylo nemožné, ale jako by ji potěšilo, že od tebe dostala šanci vyprávět.
"To bych ti mohla povědět něco o Jediích." napadlo ji záhy poté. Ještě potřásla hlavou, jako, že to je ono.
"O jediích je to vlastně všechno jako pohádky na dobrou noc," dodala v potichu, napůl sama k sobě.
Zvedla, ruku, již před tím držela spuštěnou, abys jsi ji mohla uchopit, otočila a zamířila k tvému menšímu červenému křeslu.
Její vyšší postava do něj byla tak akorát, že ho zaplnila celé a zapřená do něj byla, aniž se o to musela víc snažit.
Ukázalo se, že o opravdových pohádkách pro malé děti má zvláštní představu. Tvé objednávce už příběh odpovídal víc.
Začínal pomalu, vysvětlováním toho, co ti vlastně bude vyprávět. V celku byl úvod vyprávění asi takovýto.
"Jediové, nebudili hrůzu vzhledem, byli to skoro normální bytosti, ale nerozuměli věcem, do nichž se pletli. Natropili toho až dost. Těm, kterým měli pomáhat, často naopak uškodili víc, než komukoliv jinému a nejednou zradili." Jiank toho o samotných Jediích bylo řečeno málo. Nebylo to dovedené do detailu. O to víc to působilo jako pouhý příběh.
Vlastní příběh těsně navazoval na tento úvod a neztratil nic z počátečního nestoleného spádu. Naopak Tillmoren se snažila vhodně vybírat slova, z části se vyvarovala těm nejsmutnějším a nejstrašnějším částem a tím strašidelnost příběhu mírnila.
Několik Jeidiů v něm získalo věc, schopnou vyřešit důležitý problém a pomoci některým lidem. Jenže těm ostatním se to vůbec nelíbilo, popadl je hysterický strach. V důsledku se to odrazilo negativně nejen na vlastních věrných, jež to dostalo do několika nebezpečných situací, ale i na určitém počtu pomoci potřebných bytostí. Vůbec celý případ vypadal jako vystřižený z doby Revana a dalších. Jenže to byl daleko konkrétnější případ a odehrál se jindy. Konec příběhu nebyl tak docela strašidelný.
Těm několika Jediúm se nakonec podařilo aspoň část obtíží překonat, protože našli někoho, kdo jim nabídl přímluvu.
Till dokončila způsobem vážného přednesu s vážným obličejem. Přesto tam bylo ještě něco, něco co tak vážného nebylo.
Ani konec příběhu Tillmoren nedonutil okamžitě pospíchat pryč z tvého pokoje. Setrvala v křesle a po očku tě pozorovala.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Můj pokoj

Skutečně se mi moc nelíbilo, že Till takto nevychovaně očumuje moje věci. Co by dělala, kdybych já vešla do jejího pokoje a koukala se na její osobní majetek? Asi by moc nadšená nebyla. Sice jsem ještě neměla moc velkou představu o tom, co všechno vlastním, jak to funguje a na co se to používá, ale to přece bylo jedno. Už to byly moje věci a Till je nemá co očumovat.
Kestrel povídal, že nějaké hračky bych dostat mohla. Navíc si myslím, že to je rozumné přání a všechna má rozumná přání by přece měly být zařízené, protože jsem výjimečná a šikovná. To Kestrel povídal taky,
připomněla jsem Kestrelova slova. Moc dobře jsem si je pamatovala a byla jsem připravená jich využít. To, že Kestrel také povídal, že nějaké hračky zde asi nejsou a možná je dostanu za odměnu, jsem přirozeně nijak nezdůrazňovala.
A co vlastně všechno mám? Já tam nahoru moc nevidím, ale já brzo vyrostu. Tatínek totiž povídal, že když člověk jí zeleninu, tak vyroste. Proto jím všechnu zeleninu, i když mi moc nechutná,
rozhodla jsem se trošku vyzvídat.
Třeba by se něco mohlo hodit na to osvobozování vězňů. Když si vezmu uklízecího droida, přidělám na něj datapad a zapnu střelbu z Hrdinů Korribanu, určitě bych se aspoň jednoho zbavit mohla. Jenže co když jich tam bude víc?

Když se Till usadila, já si lehla na postel a zachumlala jsem se do přikrývky, aby mi vykukovala jenom hlava. Chtěla jsem tím podpořit možný omyl Till – tedy domněnku, že budu hodná a zůstanu spát ve svém pokoji.
V průběhu vyprávění jsem poslouchala opravdu velmi pozorně. Visela jsem Till na rtech a hltala jsem každé slovo. Jen konec mne trošku zklamal. Ono to totiž nedopadlo ani dobře, ale ani úplně špatně, spíše neutrálně.
Já chci být také Jedi,
podívala jsem se na Till a tvářila jsem se dost vážně. Stejně vážně, jako když jsem mluvívala před tatínkem o tom, že bych chtěla být chtěla pašerák, voják střežící tajný poklad a podobně.
Měla bych světelný meč a také bych jim řekla, co udělali špatně a jak to mají příště řešit, aby pomohli všem. Též bych je naučila, že se nemají plést do věcí, o kterých nic neví. Takže by z nich byli lepší Jediové,
prohlásila jsem. Jen ležet jsem už nevydržela a posadila jsem se.
Myslíš si, že by ze mne byl dobrý Jedi? Kestrel bude mít zítra radost, až mu řeknu, že chci být Jedi a chci být lepší Jedi, než byli ti, o nichž jsi mi vyprávěla,
trošku jsem se usmála.
Nebo by mohl být Jedi Kestrel i tatínek. Co kdybych za oběma zítra šla a nabídla jim, že budeme všichni Jediové?
Poté jsem si ale znovu lehla a dokonce jsem i začala předstírat zívání. Rukou jsem si trošku urovnala polštář a pořádně se zachumlala do přikrývky. A znovu jsem předstírala zívnutí. Dokonce jsem i na chvilku zavřela oči, poté jsem je ale otevřela a začala si je mnout prsty. Opravdu jsem se co nejvěrněji pokoušela napodobovat únavu.
Už běž, už běž… potřebuju vymyslet plán, jak na strážné… chci osvobodit pár vězňů. Třeba bych za to mohla dostat vyznamenání.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Tvůj pokoj:

Tillmoren byla k tvým argumentům relativně lhostejná a otázku hraček považovala pro tu chvíli za konečně uzavřenou.
To samé platilo pro tvou žádost o popis předmětů, které se nacházeli v tvém pokoji a které si prohlížela.
"To by stačilo. Jestli nutně potřebuješ vědět víc, zeptej se na to Kestrela," odeslala tě slušně, ale rázně do příslušných
mezí. Doprovodila to odmítavým zakroucením hlavou. Pak ji tato věc přestala zajímat a nebyla moc ochotná se o ní bavit.
S dalšími informacemi sis tedy musela počkat, i kdyby tě to sebevíc zajímalo a chtěla jsi to slyšet hned.

Jestli se někdy Tillmoren někdy neusmívala jen tak ze zdvořilosti, jestli vypadala opravdu pobaveně, bylo to teď.
Dokonce se neubránila lehkému nesouhlasnému zakašlání, takovému tomu, kterým se zakrývá, když se někdo směje.
"Takže v těch chceš být Jedi, protože jediové mají světelný meč a ten se ti líbí?" zopakovala po tobě, aby se ujistila, že dobře slyšela, cos jí před tím sdělila. Tentokrát to byla ona, kdo začínal vypadat, jako když svými otázkami trochu vyzvídá.
Přesto pružně vstala s křesla a krátkým pohybem se lehce protáhla.
"Neslyšela jsi, co jsem ti říkala o Jediích?" připomněla ti povahu Jediů, to co bylo obsahem úvodu příběhu.
"Jaká to byla hra? Co jsi v ní viděla ten světelný meč? Byli v ní skutečně Jediové?" položila ti ještě dvě doplňující otázky.
Byly to jasné otázky, přesto, že to nevypadalo, že se Tillmoren ptala proto, že by nedokázala usoudit na správnou odpověď.
Vlastně celkově to vypadalo, že když se tě tu někdo na něco zeptá, ví cíc, než jak by to mělo správně vypadat.
"Světelné meče mají i jiní, než Jediové. A ty můžeš být lepší, než Jedi. Máš navíc, než na to být někým, jako byli ti Jediové v Deranusově příběhu," popravila tě aspoň z části. S touto tvou představou tedy taky plně nesouhlasila, neschválila ti záměr být Jediem. Tak jako tak se na tohle téma nepokusila pokračovat, zapřádat delší rozhovor.
"Ale to se víc dovíš zítra. Ano?" byl to víc řečnický obrat než otázka a TIllmoren ním vlastně vaše povídání usekla.
Na jednu stranu jsi to musela vydržet a počkat si. Na stranu druhou to právě teď urychlilo odchod Till.
Tvoje předstírání toho, že se chystáš jít spát, vypadalo opravdu úspěšně. Tillmoren tě nezpustila z očí, dokud nebylo dostatečné, že se doopravdy chystáš spát. Muselo to vypadat co nejvíce tak, jakože už se nebude dít nic dalšího.
K Tillinu odchodu se schylovalo čím dál víc. U dveří se ocitla, dřív než ses toho stačila pořádně nadát, ačkoliv tobě se muselo zdát, že to tentokrát trvá celou věčnost. Stačil ještě kousek a Tillmoren by byla zase pryč. Ty bys měla volné pole působnosti. Nikdo by tě nerušil, své tajné plány by sis mohla spřádat, jak by se ti zachtělo.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Můj pokoj:

Řečnění Till mne už v podstatě moc nezajímalo. Ne že bych si nerada povídala, to vůbec. Vždycky jsem byla celkem dost ukecaná a občas mi pusinka jela až příliš, ale zrovna teď by mi nějaký delší hovor křížil plány, takže na položenou otázku jsem jen krátce kývla hlavou.
No tak, běž už. Utíkej.
To bylo asi tak jediné, na co jsem myslela. Nějaké další vysvětlování toho, jak to s těmi Jedii je, mne zrovna v tuto chvíli moc nezajímalo. Šlo to jedním uchem tam a druhým ven.
Když se Till začala konečně zvedat, musela jsem schovat část obličeje pod peřinu, abych se mohla trošku vítězoslavně usmívat. Nemohla jsem se ovládnout. A úsměv by mne zcela jistě prozradil.
Hóóóbrou noc,
Popřála jsem Till s dalším zívnutím a zavřela jsem oči. O jejím odchodu mne informoval jen zvuk zavírajících se dveří. Pro jistotu jsem ale ještě chvilku ležela v posteli. To kdyby se vrátila, nebo poslouchala za dveřmi. Z postele jsem vyskočila zhruba tři minuty po jejím odchodu.
Jupíííí! Jdem vysvobozovat vězně!
Pokud mi Till zhasla, hned jsem si rozsvítila. Potřebovala jsem vidět na své válečné přípravy, které mi zrovna neusnadňovalo to, že jsem pořádně nevěděla, co mám za vybavení k dispozici. Začala jsem si hryzat nehty na pravé ruce.
Co by mohlo strážného odlákat? Když uslyší střelbu, tak to půjde zkontrolovat, nebo spustí poplach?
Trochu nešťastně jsem se podívala směrem k předsíňce, kde spala má koťátka.
Když já nevím. Ono je to v každé hře jiný. Proč se nemůžou výrobci domluvit? Ale odlákat by mohl nějakého toho strážného hluk. To funguje přece vždycky. I v HoloFilmech. Chce to něco malého a tvrdého, co se dobře hází.
Zamířila jsem rovnou od své předsíňky, abych se tam prohrabala ve skříni, kterou jsem spíše jenom prolítla.
Takže beru malého droida, ten může strážné rozptýlit, když mu zadám nějaký dobrý program. Plus chci něco, co se dobře hází. Není tu nic, co by mohlo způsobit nějakou mlhu? V HoloFilmech se všechno napínavé děje za mlhy. Co pár kreditů? Kdybych je hodila na zem, třeba by si pro ně někdo šel… Plus by to chtělo baťůžek na věci, a na sebe si vezmu jenom černé věci, abych když tak splynula s tmou, pokud někde bude a a a… lepidlo! Potřebuju lepidlo! Mohla bych strážným přilepit prsty na rukou, když by se zohýbali pro kredity a také bych jim přilepila boty k podlaze!
Jak jsem přemýšlela, snažila jsem se vytahovat příslušné věci a dávala jsem si je na hromádku. V případě, že bych něco ani po usilovném hledání nenašla… no, musela bych to oželet. Co by se asi také dalo dělat. Ještě před odchodem z předsíňky jsem zkontrolovala Bubáka i Sváču. Jestli spinkají ve svém pelíšku.
Dobrou noc, holky,
popřála jsem oběma při odchodu. Pokud spaly, tak jsem je nechala být, vynesla jsem si všechny své najité věci do pokoje, zhasla jsem v předsíňce a také jsem zavřela dveře. Aby měly klid. Poté jsem se převlékla do černého oblečení a všechno jsem si nastrkala do baťůžku. Tedy kromě droida. Pokusila jsem si s ním trošku pohrát a vybrat nějaký vhodný uklízecí program, který by strážné zabavil. Teprve poté jsme ho přidala k ostatním věcem. Jen boty jsem si nevzala. To abych mohla potichu našlapovat.
Tak, teď se podívám na poličky, zjistím, kde mají vězení, a vyrážím za opravdickými vězni!
Poličky byly dost vysoko a pořádně jsem na ně neviděla. Vylezla jsem si na židli, případně i na stůl. Já opravdu potřebovala každou maličkost, která by mi mohla pomoct splnit tento veledůležitý úkol. A když to Till tak prohlížela, možná tam něco bude.
Nakonec jsem si pomocí Síly podala datapad. Potřebovala jsem zjistit, jestli tam nemám mapku, podle které bych mohla aspoň odhadnout, kam mám jít. Měla jsem totiž podezření, že velký červený nápis „Vězení“ s šipkami, které by mne k němu dovedly stejně jako ve hře, jaksi nebude.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Můj pokoj:

Tillmoren tě zanechala ležící v posteli, připravenou ke spánku. Rychle, tiše vyklouzla z pokoje. Za dveřmi bylo naprosté ticho.
Zatím bylo v pokoji stále ještě světlo, zdánlivě stejné intenzity, na jakou jsi během svého pobytu v pokoji přivykla.
Teprve během té doby, zatím co jsi čekala, jestli se něco bude dít, intenzita světla začínala slábnout a začala se měnit v šero.
Vrácení intenzity světla zpět na stejnou úroveň nebyla žádná věda, stejně jsi ale musela nějakou chvíli hledat jak to udělat.
Regulace osvětlení se naštěstí také nacházela poblíž tvé postele. Kdyby sis chvíli hrála s knoflíky a posuvnými páčkami, zjistila bys, že je osvětlení nastavené na automatické proměňování. Mohla sis ovšem nastavit i intenzitu, jaká by ti nejvíc seděla.
Kýženého výsledku jsi mohla dosáhnout také daleko jednodušší cestou, zvýšenou aktivitou. Stačilo by poodejít od postele.
Protože jsi asi až dosud nezachytila žádné známky něčí přítomnosti, mohla ses v klidu pustit do provedení příprav.
S tím vším, co se stačilo udát, kolik toho stačily provést, se dalo mluvit o zázračné proměně tvých koťat.
Aktuálně neprováděla vůbec nic. Nějakou aktivitou a drobnými lumpárnami se dřív, či později unaví úplně každý.
Bubáka se Sváčou odpočívaly. Nejméně v době spřádání tvých plánů si daly od svých výzkumů pauzu.

V prvních dvou bodech jsi nenarazila na žádnou komplikaci. O černé nebo tmavě šedé oblečení ve skříňkách nebyla nouze.
Mohla sis vybrat prakticky cokoliv, co by se ti líbilo. Ze všeho nejpraktičtější se zdála být jakási černá kombinéza s všitým náznakem onoho kruhového symbolu na přední straně. Jako většina oblečení, i ona byla maličko větší, než bys potřebovala, ale ne tak, že bys ji nemohla využít. Pokud by se ti líbila, aspoň jsi měla zaručené, že z ní okamžitě nevyrosteš.
Lehký černošedý batoh se nacházel na opačné straně. Ve skříni, v níž se před tím nacházeli i úklidoví droidi.
Vedle něj byla ve skříni uschována celá řada praktických drobností, jako například pouzdro na odkládání menších věcí, včetně kreditů, v tuto chvíli však kredity neobsahující. V jiné části skříně zabírali místo vysoké boty z černé kůže. Zkrátka to většinou byly předměty běžné potřeby, jež by ti možná nejlépe posloužily, právě na odhazování cestou. Další takovou věcí bylo mýdlo.
Mýdlo sis mohla sebrat z vlastní koupelny a zajisté ho použít k odhazování i jiným účelům,
Nenalezené věci byly hned tři. V celém pokoji zcela chyběla použitelná tyč. Mohlo by tě napadnout rozbít si vlastní sprchu.
V žádném případě bys ale nezískala ideální zbraň tohoto typu. Bez rozdílu to bylo s lepidlem. Ve tvých podmínkách a v pokoji s takovým technickým zařízením se jaksi nepočítalo s tím, že budeš potřebovat delší tyč, něco lepit a tak podobně.
Nakonec si nepochodila s kredity. Jak se ukázalo tvé finanční možnosti se aktuálně rovnaly jedné velké nule.

Poličky, na něž jsi byla zvědavá tvořily uskupení na zdi proti tvé posteli. Jakmile sis vzala židli, už jsi zdaleka tolik nemusela spoléhat na to, že ti Tillmoren něco vysvětlí. Na první poličce bylo situováno větší množství datakaret opatřených nálepkami s popisky. Popisky hlásaly krátká spojení, jako střední pás, nebo Velká galaktická válka. Tím samozřejmě seznam popisků zdaleka nekončil a pár datakaret bylo umístěno tak, že jejich popisky nebylo možné přečíst. Několik datakaret bez popisků vytvářelo malé balíčky. Zřejmě prázdné datkarty do zásoby. K datakartým jsi měla k dispozici další zvláštní čtečku.
Obsah druhé poličky byl snad ještě cennější. Skoro celou ji zabíral obal s ukrytým zařízením. Tím zařízením byly speciální elektronické brýle s celou řadou funkcí. Tyto funkce zajišťovaly především zabudované snímací senzory. Kdyby ses nebála a rozhodla se je vyzkoušet, naučila by ses, jaké tlačítko ovládá jakou důležitou funkci. Ne všechny funkce jsi mohla využít tady uvnitř pevnosti. V tuto chvíli by ti mohla pomoci funkce infravidění ve tmě, vylepšená o automatickou detekci. Brýle se blýskli i zachycováním zvětšením a vůbec detailní úpravou zachycovaného obrazu. Disponovala jsi sice jistými schopnostmi, díky nimž bys takové hračky nepotřebovala. Jenže dlouhodobé užití těchto schopností bylo vyčerpávající a vůbec se vyplatilo zvážit, jestli je taková věc ve všech situacích k zahození, případně jestli ti nemůže pomoct. Dále už se na polici vlezl jen nůž.
Nůž se dal nejlépe popsat jako univerzální, ne příliš dlouhá armádní dýka. Jeho čepel byla opatřená pevným obalem.
Konečně třetí poličku okupovala praktická svítilna s osvětlením regulovatelným podobným způsobem, jako u tebe v pokoji.
Mohla sis nastavit intenzitu i barvu světla. Manipulovat se dalo i s úhly a směry osvětlení. Daly se s ní dělat divy.
Dospělému by se vlezla do rukávu, nebo do větší kapsy. Na tebe by, takto uložená mohla být těžká.
Svítilně dělal společnost kotouček tenkého, velice pevného lana, malý plochý balíček a nakonec tvůj pohled padl na komlink.
Plánek pevnosti, jsi stále ještě postrádala. Ve skříňkách ani na poličkách se ti nic obdobného nepovedlo identifikovat.

U batohu sis musela jako první upravit popruhy. Jinak bys ho vůbec nemohla nosit, po úravě se ti ovšem velice dobře osvědčil.
Tebou zvolené předměty se do něj daly nejen naskládat, nýbrž i prakticky rozložit. Než jsi do něj vecpala i droida, namátkou jsi vyzkoušela pár speciálních programů. K úspěchu ti pomohla z části náhoda. Nebylo to zcela z tvé hlavy, když se ti podařilo jednou z voleb najít program rozprašování. Tím jsi zabila dvě mouchy jednou ranou. Zvolený program dokázal nadělat dostatek nepořádku a totožným způsobem dokázal vyvolat i lehkou mlhu. Akorát bylo nutné program znovu přepnout až na místě činu. Situace totiž byla taková, že se dalo těžko uhodnout, kdy na co začne droid stříkat vodu.
Plný batoh nebyl úplně nejlehčí. Působil dojmem objemného zavazadla. Díky jeho praktičnosti sis ho mohla nahodit na záda. Pokud by se ti nechtělo s ním vláčet, zbývala by ti už jen jedn a alternativa. Nechat věšinu věcí, co se do něj vešly veskládanou tady.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti -Můj pokoj:
Regulaci osvětlení jsem nejprve hledala u dveří. Ani mne nenapadlo, že by nějaký panel mohl být i u mé postele, ačkoliv to bylo celkem logické. Než jsem došla od postele ke dveřím, intenzita světla se sama zvýšila.
Páni.
Vydechla jsem překvapeně. Ne že bych to nikdy nezažila. Na veřejných prostranstvích to bývalo celkem běžné, ale nikdy jsem žádné podobné osvětlení neměla u sebe v pokoji. S tatínkem jsme bydlívali v těch levnějších bytech při nějakém „delším“ pobytu na jednom místě. Můj pokoj se mi opravdu zamlouval.
Aspoň si v noci nerozkopnu palec, až půjdu na záchod.
Bubák i Sváča spinkaly a já se na ně spokojeně usmívala. Jo, to teda byla koťata! Nejenže byla krásná a chytrá (i když Sváča byla asi chytřejší než Bubák), ale také moc dobře věděla, kdy mají spinkat a nezlobit.

Chvíli jsem se přehrabovala ve skříni. Šaty a krátké kalhoty jsem zavrhla hned. Nechtěla jsem, aby mi ve tmě svítila kolena. Už, už jsem se oblékala do kalhot, když tu mi do očí padla ta kombinéza.
Jooo! Tohle přece nosí profesionální špióni v každém holofilmu! Třeba se mne strážní leknou, sotva mne uvidí!
Nadšeně jsem se nacpala do kombinézy. Jen rukávy a nohavice jsem si musela vyhrnout, ale to mi absolutně nevadilo. Se svým vzhledem jsem byla nadmíru spokojená. Cítila jsem se jako opravdický špeh.
Vzít si mýdlo mne zprvu ani nenapadlo. Jenže byla to relativně bezcenná věc, která byla tak akorát do ruky a dalo se s ní dobře házet.
Možná, kdybych namydlila podlahu, tak by stráže mohly spadnout na čumák.
Při té představě, kdy strážní uklouznou po mejdle, spadnou na zadek a já kolem nich bez problémů projdu, jsem se začala ihned usmívat. Mýdlo automaticky putovalo do pouzdra na odkládání menších věcí a to jsem se pokusila přidělat ke své kombinéze.
Musím to mít přece po ruce. Mejdlo se bude hodit.
Boty jsem si ale na odhazování brát nechtěla. Byly to poměrně drahé věci. Vlastně bych se ani moc nedivila, kdybych za odhazování bot po chodbě dostala nějaký ten lepanec od kteréhokoliv dospělého, kdo by na to přišel. Vždyť tu musí být i levnější alternativa. Zamířila jsem tedy znovu do koupelny a uzmula jsem si šampón, pastu, kartáček a hřeben, které se mi zdály v porovnání s novými botami jako daleko levnější varianta.
Ostatní věci na mém malém seznamu jsem ale nenašla. Ani mne nenapadlo, že bych si rozebrala sprchu. Nebyla jsem zvyklá hledat zbraň za každou cenu, nehledě na to, že rozebírání sprchy bylo snad ještě horší než hod botami do dálky.
Ách jó, to není fér. Proč tu nemůžu mít zásobu kreditů, lepidel a dlouhých tyčí?

Datakarty mne zaujaly. Bylo vidět, že jsou doslova nacpané informacemi. Nejraději bych si už teď něco pustila, ale to bych se musela vykašlat na osvobozování vězňů. A co si budeme povídat, osvobozování vězňů hrálo v mých úvahách prim.
S dakartami by se báječně házelo, ale… třeba bych nějakou ztratila a už ji nenašla! To by byla škoda. Možná kdybych využila ty bez popisků… jenže to zase nevím, jestli na nich přece jenom něco není. Ne, nebudu to riskovat.
První poličku jsem nechala svému osudu, ale ta druhá polička… na té byl umístěný velký poklad.
Jééé,
neubránila jsem se hlasitému obdivu. Seskočila jsem na zem, přenesla jsem si židli k poličkám, opět jsem na ni vylezla a vzala jsem do ruky ty brýle.
Ihned jsem si začala hrát s nastavením. Když jsem objevila funkci infravidění ve tmě, ihned jsem se pokusila o to, abych si brýle připevnila na krk tak, abych si je mohla během okamžiku nasadit.
Pokud jsem si před tím připadala jako opravdický špión, tak teď jsem se za špióna považovala. Vždyť jsem byla vybavená tak, jako nikdo! A z částek, které za mne musel Kestrel utratit (nebo jsem si aspoň myslela, že to nakupoval Kestrel) se mi skoro začala třepat ruka, takže Kestrel na pomyslném žebříčku oblíbenosti postoupil na tu nejvyšší příčku.
Nůž jsem nechala ležet. Nedokázala jsem si totiž představit, na co bych ho použila. Ve hře se sice dají s nožem podřezávat krky, ale já bych nikdy nikomu ve skutečnosti krk nepodřízla. Tedy prozatím.
Svítilnu na další poličce jsem si spíše jenom potěžkala, ihned jsem totiž ucítila, že je poměrně těžká. Nechtělo se mi s ní vláčet, tak jsem ji nechala ležet. Stejně mám brýle, které jsou daleko lepší. Zato kotouček lana jsem si vzala. Správný špeh má u sebe vždycky lano. Ještě jsem si nebyla jistá, na co bych to lano za současné situace mohla použít, ale nebylo těžké a já jsem budoucí osvoboditelka vězňů, takže lano prostě mít musím. Uzmula jsem si také ten plochý balíček s tím, že pokud by obsahoval něco užitečného, beru to sebou. Komlink jsem ale nechala ležet. Stejně neznám čísla na strážné a nemohu je tedy zásobovat falešnými informacemi.

Batoh byl se všemi mými věcmi poměrně těžký, ale byla jsem rozhodnutá, že si všechno beru sebou. Však to když tak můžu nechat někde ležet. Nic extra cenného tam nebylo.

Plánek jsem sice nenašla, dokonce i hledání v datapadu jsem po chvíli vzdala.
No co,
pokrčila jsem rameny. Nijak mne to totiž netrápilo.
Vězení beztak bude někde dole.
S touto myšlenkou jsem vyklouzla ze svého pokoje, tedy za předpokladu, že na chodbě nikdo nebyl, což jsem si ověřovala pomocí Síly.
Tak kudy?
Rozhlížela jsem se a očima jsem hledala cestu k turbovýtahu. Ne že bych ho chtěla použít, ale poblíž turbovýtahu by mohlo být bezpečnostní schodiště. Jen málokdo chodí po schodech, když turbovýtahem může sjet tam, kam se mu zlíbí. A já nechtěla potkat někoho, koho by zajímalo, kam že to vlastně jdu a co chci dělat. Též jsem se dívala, zda tu někde není ta mapka třeba evakuačního plánu. Sice mi nevadilo, že jdu prakticky na slepo, ale nějaká menší nápověda by se hodila.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - Tvůj pokoj:

Před opuštěním pokoje sis stihla vymyslet a provést několik drobných úprav své výbavy.
Na černou kombinézu by se pouzdro na drobnosti dalo připnout, až jen provizorně, čímž jsi nebyla moc omezená.Ve skříni jsi před tím viděla široký černý opasek, přesně takový, jaký nosily postavy ve hře Hrdinové Korribanu.
Měl na sobě i magnetický úchyt, na nějž by se dal pověsit světelný meč. Ten sis tam ale zatím mohla jen přestavovat.
Pod opaskem, zapadnutý až u dna skříně, ležel velký čistící hřeben. Při házení by měl určitě větší účinnost, než kartáček na zuby. Velikostí se nedal s kartáčkem na zuby srovnávat. Při správném dopadu by vydal prokazatelně slyšitelné klapnutí.
Brýle byly opatřeny pevným popruhem, připraveným k uchycení na přilbu bez hledí. Popruh se dal libovolně zmenšit, či zvětšit. Dal by se upravit jak na krk, tak na hlavu. Při nošení brýlí na hlavě by ti zakrývali půl temene. Nasazené, pokrývaly celé oči a ještě kus tvého obličeje. S brýlemi na očích stačilo volit mezi běžným nočním režimem, částečným a plným infraviděním. V režimu plném infravidění tvůj pokoj najednou ztmavnul a neviděla jsi z něj skoro nic. Ze tmy jasně vystupovalo nazelenalé stropní osvětlení, spolu se zeleným obrysem tvého datapadu. Věci, zanechávající po sobě známky tepla. Kombinované infravidění ti ukazovalo celkový obraz ponořený do odstínů z celkového spektra žluté a zelené barvy.
S brýlemi na očích sis musela dávat větší pozor. Zato ti opravdu usnadnily některé věci, které jinak nabízela Síla.
Plochý balíček obsahoval slušný zdroj energie, přenositelný do článků. Byl-li přímo v datapadu uložený nějaký plánek, hrál si s tebou na schovávanou a nenalézal se na žádném zjevném místě. Rovněž ti mohl pomoci ještě zesílit světlo svítilny.
Úplně nakonec jsi zjistila, že ve chvíli, kdy z batohu vyndáš droida, bude méně nutné, abys jen cestou odkládala.


Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - chodba:

V chodbách bylo osvětlení konstantně nastavené na příšeří. Díky tomu ses mohla rámcově orientovat i běžným zrakem.
Síla ti mohla prokázat pouze omezené služby, trochu prozkoumat určitou část chodby na obě strany do tvého pokoje.
Výsledek tohoto prověřování odpovídajícího na tvoji otázku vyzníval jasně. Vzduch byl v tu chvíli dostatečně čistý.
Do chodeb ses opravdu vydala na slepu, se vším co to mohlo obnášet. Neměla jsi ani plánek, ani jsi nemohla jasně určit cestu ke schodišti. Pouze jsi věděla, že jsi už po nějakém schodišti šla. Poblíž schodiště by snad mohl být i turbovýtak.
Naneštěstí sis uvědomila, že se už při zpáteční cestě ke schodišti přestáváš orientovat. Od místa, kde se nacházel tvůj pokoj, jsi zamířila do chodeb pevnosti správným směrem. To ovšem byl jediný fakt, v němž jsi mohla mít jistotu. Jedna chodba byla jako druhá a když ses pak měla rozhodnout, kudy jít, nic ti nenapovídalo, která z chodeb je správná.
Žádné z popisků dveří, co jsi je míjela, pokud byly vůbec označené, ti nic neříkali. Byla to jen samá čísla. Delší, než v hotelu, I tak to byla pořád čísla. Navigační tabulky, takové jako ve veřených budovách, se snad někam vypařily.
Nějakou chvíli jsi jen tak namátkou procházela chodbami, aniž bys viděla jen náznak cesty do nižších pater.
A pak už jsi tam najednou nebyla sama. Tvou osamělou pouť chodbami narušily odkudsi zaznívající kroky.
Ani Síla by tě před čísi přítomností nevarovala, tak náhle byl přerušen klid panujíc okolo.
Naposledy upravil(a) Merthor dne 18.8.2015 19:59:40, celkem upraveno 2 x.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - chodba:
Brýle jsem si nakonec nasadila na oči. Sice si budu muset dávat pozor na nastavení, ale správnému špiónovi přece není vidět do obličeje! Takto se budu moct pomocí brýlí i maskovat. Pokud by tu někdy byly i jiné děti a někdo by třeba zhlédl kamerový záznam s mou osobou, mohla bych přece tvrdit, že já to nebyla.
Ten zdroj energie jsem nechala v pokoji. Jaksi jsem nevěděla, na co by byl dobrý. Sice bych ho mohla použít do droida v baťohu, ale to bylo zbytečné. A brýle snad taky něco vydrží.

Sotva jsem vyšla s pokoje, musela jsem si znovu pohrát s nastavením brýlí, ale už jsem pomalu získávala cvik. Tedy jen s určitými režimy. Beztak tam byla strašná spousta režimů, ale nechtěla jsem se v tom víc vrtat, když teď ty brýle aspoň trochu fungovaly. Kdybych si tam nastavila nějakou šílenost, třeba bych ji už nedokázala oddělat.
Chodby byly prázdné stejně jako moje kapsa z finančního hlediska, takže jsem bez obav vyklouzla ze svého pokoje.
Jo, je to dobrý! Timlornen tu nikde nečíhá za rohem!
S mírně bušícím srdcem v hrudi jsem se vydala směrem, o kterém jsem tak nějak tušila, že by mohl být správný. Zmocňovalo se mne napětí. Na tak dobrodružnou výpravu jsem totiž ještě nikdy nevyrazila.
Kéž bych tu měla kamaráda. Ve dvou by se vězni osvobozovali líp.
Trošku jsem si posteskla. Ale nezabývala jsem se tou myšlenkou, protože napětí z celé této akce dost převažovalo.
S mírně otevřenou pusou jsem zkoumala jak chodbu, kterou jsem procházela, tak popisky, které tam vlastně nebyly. Jejich absence mne udivovala.
Jak se tu může někdo zorientovat? Já se tu ještě ztratím! Jak potom najdu cestu zpátky?
Trošku ve mne hrklo, protože na tuto skutečnost jsem vlastně ani nemyslela.
Musím, musím si pamatovat aspoň nějaká čísla. Jenže já vlastně nevím, jaké číslo má můj pokoj. Co budu dělat? Co když vlezu do pokoje někoho cizího? U banthtího zadku, já jsem se ztratila už teď!
Zastavila jsem se. Teď jsem se začala trochu bát, protože jsem netušila, co bych měla dělat. Takto jsem si svou tajnou výpravu skutečně nepředstavovala. V mých představách to mělo dopadnout úplně jinak.
No, tak si to budu pamatovat od teďka. A s trochou štěstí se při zpáteční cestě trefím. Vždyť tu nějaká konzole nebo něco musí být. Třeba na nějaký plánek ještě narazím.
Trošku mne teď štvalo, že jsem si nevzala datapad a nemohla jsem si ta čísla psát do něj. Takže jsem se aspoň poctivě snažila o jejich zapamatování. Nechtěla jsem si pamatovat úplně všechny, chtěla jsem je znát jen zhruba. Abych při zpáteční cestě mohla říct „jo, už zhruba vím, kde jsem“.
Ještě chvíli jsem se potulovala chodbami, když tu jsem zaslechla kroky, na které mne Síla nijak nepřipravila. Lekla jsem se ještě víc, než když jsem zjistila, že možná ani netrefím do vlastního pokoje.
Nééé!
Ihned jsem se zastavila a pokoušela jsem se pomocí sluchu aspoň odhadnout směr. Samozřejmě, že jsem nechtěla být lapena prakticky na začátku své výpravy. Pokud by mi nemohl sluch, teprve poté bych se pokusila toho neznámého lokalizovat pomocí Síly. V každém případě bych se pokusila hezky rychle utíkat přesně na druhou stranu a na nejbližší odbočce zatočit do chodby, která by byla co nejvíc souběžná s tou, ve které jsem právě byla.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - chodba:

Čísla, kolem nichž jsi procházela zatím vždy začínaly dvojčíslím 41 a pokračovali dalšími dvěma nebo třemi čísly.
V uspořádání čísel na dveřích musel být nějaký systém. Nebyl však tak jednoduchý, aby se dal snadno uchovat v paměti.
Rozložení čísel nebylo zcela lineární. Při některých změnách směru se číslování na dveřích náhle měnilo.
V důsledku sis tak mohla zapamatovat především to, jak vypadá číslování daného patra. Rozpoznat číslování dané chodby už nebyl ve všech případech tak snadný úkol, nehledě na rozpoznání čísla tvého pokoje. To jsi vlastně neznala vůbec. Mohla jsi kolem jeho dveří třikrát projít a vůbec o tom nemít páru. I pokud bys našla nějaký hrubý plánek, nemusel by situaci napravit.
Pravda, zjistila bys na něm, kde se nacházíš a jak se dostat někam dolů a zpět. Jenže stejně jako v případ vězení jsi nemohla počítat s tím, že na plánku najdeš příslušný pokoj označený tvým jménem. Spíš by tam bylo napsané tobě neznámé číslo.
Vhodnou konzoli bys musela hledat s obdobnými vyhlídkami jako schodiště. Zatím jsi stále nemohla najít ani jedno.

Byvše vyrušená zvukem kroků, zastavila ses, snažila ses poslouchat a přemýšlet. Kroky byly dost dobře slyšitelné. Zněly pravidelně, kapku těžkopádně a přicházely odněkud z blízka. Tillmoren by na chodbách asi našlapovala tišeji. Její kroky by nutně nemusely být tolik slyšitelné. Spíš ti připadlo, že podobný krok by se snadno dal přisoudit nějakému vojákovi, či snad někomu na obchůzce. Vojáci na obchůzkách by hodně zkazili podmínky, jinak nikoliv nepříznivé pro uskutečnění tvých plánů.
K vojenské pevnosti nějaké ty hlídky, strážní místa, nebo obchůzky neodmyslitelně patřily. Nicméně to byla další věc, před kterou tě nikdo nevaroval a ty jsi na ni ani příliš nemyslela. O tom kde a kdy by mohl někdo hlídat ses ani nic nesnažila zjistit.
V jakémkoliv okamžiku se mohlo stát, že se kroky ozvou znovu a ty se poté s někým potkáš na chodbě či budeš přistižena.
Kroky se na okamžik zastavily a ty jsi neslyšela vůbec nic. Pak se opět ozvaly, voják se dal znovu do pohybu.
Pokud šlo o to, jak náhle se kroky ozvaly, mohlo tě napadnout jedině tolik, že se jejich majitel náhle vynořil zpoza některého roku, nebo že vyšel z některých dveří před tebou a vstoupil do chodby, i když jsi před tím neslyšela ode dveří žádný zvuk.
Ke tvému štěstí se zatím kroky aspoň nepřibližovali tvým směrem. Naopak ozývaly se někde před tebou. Zvuk kroků, jako by se ani neozýval přímo před tebou, spíše mírně stranou. Mohl se ovšem odrážet od okolních stěn a slušně tě mást.
S pomocí pouhého sluchu jsi nic víc nezjistila. Pokud bys použila Sílu, měla bys dojem, že kroky přicházejí z chodby kus před tebou a potom napravo. Ani s použitím Síly bys však neznámého nijak přesně nezahlédla. Pro ten účel byl mimo dosah.

Nechtělo se ti riskovat odhalení, takže ses pro všechny případy vydala opačným směrem a hledala jsi rovnoběžnou chodbu.
To v podstatě znamenalo pokračovat dál a ještě několik minut se chodbami potulovat jen tak bez cíle.
Vzdalovala ses chodbami minimálně tak dlouho, dokud byly ještě kroky v chodbě slyšitelné.
Teprve potom, jsi možná trochu i díky těm krokům začala vnímat, jak jsou jednotlivé chodby upořádané.
Podařilo se ti totiž zamířit rovnoběžně s tou chodbou, v niž jsi tušila kroky, pokračovala jsi dál a narazila na krátkou chodbu, jež nikam nevedla a končila zdí. V té chodbě byly dveře, nesoucí kromě čísla 40283 ještě nakreslený symbol. Nebyl úplně stejný, jako ten, co jsi ho měla našitý na kombinéze, Ve vzdálené podobě ovšem měl aspoň část jeho rysů.
Pár dveří tedy neslo i jiné označení, než jen číslo, jenže byly skoro náhodně roztroušeny po celém patře.
Vzápětí jsi tedy přišla i na to, že chodby tohohle patra jsou tvořeny převážně nesouměrnými obdélníky. Ať už vedly chodby v části pevnosti s tvým pokojem, jak chtěly, minimálně v těch chodbách, které končily, musela být nějaká logika. Labyrint postrádající veškerou logiku to nebyl. Konec chodby spíš znamenal konec patra, nebo nějaké části.
Tvoje šance na nalezení cesty dolů se zvětšily. Mohla jsi hledat končící chodba a podívat se, zda-li v jedné z nich, není schodiště, případně turbovýtah. Pokud by tam žádné schody nebyly, musely by být uprostřed patra, v některém ze obdélníků. Pak bys je musela hledat ještě o něco déle..
A Pokud jsi postupovala tímto způsobem, brzy jsi našla pár dalších normálně stěnou zakončených chodeb. Taky se tě začínalo zmocňovat tušení, že by cesta dolů mohla vést někde z místa, odkud se před tím ozývaly kroky. Jít a podívat se neslo určité nebezpečí plynoucí z toho, že se znovu přiblížíš tomu vojákovi.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - chodba:
Sílu jsem nakonec ani nepoužila. Bylo poměrně zbytečné potvrzovat něco, na co jsem přišla i s použitím obyčejného sluchu. Stačilo to na to, abych pro jistotu vyklidila prostor.
Ale, já když mne poslouchal ten dospělý chlap s večeří, proč by mne neposlechl i ten, co tam chodí? I když… což o to, poslechnout by mne mohl, ale mohl by si taky chtít ověřovat informace, dozvěděl by se to Kestrel a určitě by mne zas propichoval tím svým žlutým pohledem.

Měla jsem radost, že jsem už aspoň částečně objevila jakousi pravidelnost chodeb. K mému pokoji mne to sice nepřiblížilo ani o píď, ale s tím jsem si momentálně hlavu nelámala. Nějaký svůj pokoj budu řešit až v momentě, kdy to bude potřeba. I kdybych si někde měla své věci schovat a žádat strážného o pomoc s tím, že jsem se chtěla podívat za tatínkem, ale ztratila jsem se a ať mi ukáže cestu.
Kde by asi mohlo být nějaké to schodiště? Řekla bych, že musí být na konci každé chodby a možná i uprostřed. Ono by to bylo celkem logické, kdyby to bylo na konci chodby. Prosím, ať je to na konci chodby!
Zaprosila jsem neznámé bohy, nebo kdo ví koho alespoň v duchu a vyrazila jsem. Postupovala jsem směrem ke konci chodby, abych skoro narazila na stěnu. Pro jistotu jsem ji i ohmatala rukama.
Ne, ne, ne! To nemůže být pravda! Já nechci!
Zcela zbytečně jsem protestovala, když i docvaklo, co asi ten muž hlídal.
Tak to asi bude čas na první menší trik. Nebo kdybych šla opatrně, trošičku vykoukla a zjistila, jak se pravidelně pohybuje, tak bych třeba mohla rychle proběhnout…
Sumírovala jsem plán, který samozřejmě nebyl úplně zcela z mé hlavy. Já praktické zkušenosti neměla a musela jsem čerpat jen z toho, co jsem viděla, četla, anebo slyšela. Něco podobného udělal jeden z Jediů, o kterých mi vyprávěla Timlornen, když se potřeboval dostat nepozorovaně z hotelu.
Ne zrovna nadšeně jsem se tedy otočila na patě a rychlejším krokem jsem se blížila k místu, ze kterého jsem už jednou tekla. Pokud by se cestou nic nepřihodilo, tak čím blíž jsem byla danému místu, tím opatrněji jsem šla.
Měla jsem v plánu schovat se za roh, který tam někde zcela nutně musel být, jinak by mne strážný viděl. Čekala bych tam, dokud bych neslyšela, jak se ode mne kroky vzdalují. To by totiž znamenalo, že stráž je ke mně otočená zády. Potom bych na chvilku vykoukla, abych zjistila rozložení případných dveří. Potom bych zase zalezla a počkala bych, až by strážný došel ke mně. Poté bych počítala vteřiny. To abych věděla, jak dlouho mu trvá cesta tam a zpět. Vydělila bych to dvěma a měla bych časovou představu tom, jak dlouhá je jedna otočka. Ano, byla jsem ochotná zcela zkopírovat postup z Timlornenina vyprávění. Nic moc jiného mne totiž nenapadalo a v jejím podání to fungovalo docela dobře.
Má výprava se mi ale moc líbila, i když byla komplikovaná a zamotaná. Celé to napětí a pocit zakázaného počínání celou atraktivitu mého počínání jen zvyšoval. Připadala jsem si nejen jako špión, ale i jako bojovnice. Extrémně statečná bojovnice, kterou nikdo nepřechytračí a ona všechno zvládne.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - chodba:

Opatrně jsi došla k místu, kde jsi před tím slyšela kroky a pokračovala chodbou zase ještě o kousek dál.
Před tebou se otevíraly další dvě chodby. Příčná chodba navazovala z obou stran té, v jíž jsi přicházela. Protože jsi nepoužila Sílu, měla jsi jen matnou představu, kam mohly kroky mířit. Ty bys tak jako tak potřebovala jít chodbou napravo. Neboť, zatím co chodba nalevo vedla někam do spleti obdélníků, chodba vpravo byla rovnoběžná s chodbami zakončenými stěnou.
Jenže na konec téhle doprava vedoucí chodby jsi neviděla. Možná byla i o něco delší, než ty, co jsi je prošla před tím.
Přitiskla ses na zeď a chvíli čekala. Pokud bys mezi tím začala pro rozptýlení počítat, počítala bys až než by tě to omrzelo. Kroky dozněly a všude okolo zase bylo ticho. Žádné kroky už se neozvaly, žádný strážný se z chodeb nevynořil.
Před tebou byly stále ty dvě prázdné chodby a právě tolik čekání, na kolik jsi měla trpělivost.
Jakmile by ses dostatečně přesvědčila o tom, že ti nic nehrozí, nebo už to nevydržela, mohla jsi zkusit nahlédnout do chodby.
Chodba ústila do široké šachty se schodištěm. Ze šachy nevedla chodba pouze z tvého směru. Chodby byly rovnou tři.
Snadno sis ale mohla zapamatovat, že tvoje chodba je ta proti schodům vedoucím nahoru.
Turbovýtah stejnou šachtou nejezdil. Abys našla šachtu turbovýtahu, musela by ses rozhlédnout v okolních prostorách.
Protože se kroky nevracely a nikde v chodbách jsi je už neslyšela, dalo se usuzovat, že se jejich majitel ubíral jedním směrem po schodišti. Ze schodiště jsi neslyšela téměř nic. Jen jeden tichý tlumený zvuk zespoda. Ale to se ti klidně mohlo jenom zdát.
Cesta dolů rozhodně nebyla zcela zavřená. Skoro tě vybízely k použití, k sestupu dolů. Jen sis musela dát pozor, abys do nikoho nevrazila na schodech. V půli patra nebylo kam uhnout, kam se schovat. S tím, že ten kdo mířil ke schodišti by se mohl stejnou cestou vracet.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“