Výcvik pro Xaviera(Xier Rolg)

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Bylo to vlastně poprvé, co jsi cestoval na větší vzdálenosti, jinak než jako člen Řádu a přineslo to zcela novou a notně nečekanou situaci. Ta tě zavedla nakonec do společenské místnosti, samozřejmě hned poté, co Auril ukončil úvodní poradu. Poznamenal ještě, že teď bude nějakou chvíli v kokpitu s Jonem něco kontrolovat a seskupení tak rozpustil.
Toro jenom na všechny mávnul a zamířil do ubikace vyhrazené pro jeho osobu, kde hodlal nejspíš spát nebo prostě a jednoduše trávit čas nějakým svým koníčkem nebo něčím. Aniah vyrazila do ošetřovny bez nějakých dalších slov a tys nakonec vyrazil na pomoc Kasie, která se rozhodla hned začít s nějakou přípravou na jídlo, do kterého však měly být dobré dvě hodiny.

Jako první se Kasia věnovala přípravě přílohy, kdy nachystala odpovídající množství brambor pro celou posádku a připravila si je na linku. Následně se jala prozkoumávat zásoby masa, které byly v mrazáku k dispozici, když zaregistrovala tvou přítomnost.
Rozhodl ses si zkrátit chvíli mým pozorováním, nebo nemáš co dělat a chceš pomoct? Jestli ano, tak budu určitě potřebovat oloupat ty brambory. Vím, že se na palubě lodí nechystají nějaké luxusní jídla nebo něco podobného, ale protože je pro nás první společný večer, tak bych ráda zkusila něco méně obvyklého. Prostě jako na přivítanou a také trochu poděkování, že se tu pro mě našlo místo,
promluvila tvým směrem a pokynula k připraveným bramborám, aby vzala do ruky dvě krabice s masy a obě si pečlivě prohlížela. Nevypadala sice jako kuchařka z nějaké pětihvězdičkové coruscantské restaurace v senátní čtvrti, ale nebylo pro tebe složité poznat, že k tomu přistupovala pečlivě a odhodlaně. Nehledě na to, že se nedalo pochybovat o tom, že už pár jídel různých typů v životě uvařila.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

Po její první větě jsem již chtěl kykoktat něco na způsob, že si jí tu nechi prohlížet, ale včas mi vyvstanul v hlavě scénář, kdy si poté co to prohlásím, uvědomím, že to zní divně a začnu se jí omlouvat že jsem to tak nemyslel a celou siuaci jen zhorším.
Zachoval jsem tedy mlčení a šel se poprat s bramborami. Naštěstí jsem s nimi již měl z chrámu praxi.
Zatímco jsem loupal první tak mne napadlo, že je to asi poprvé co sedím nad bramborama bez toho, aniž bych skočil na nějakou průhlednou fintu typu "Kdo potřebuje procvičit Soresu?" "Já." "Tak mazej do kuchyně, procvičíš si ho na škrábání brambor!"
Chtě nechtě jsem se při té vzpomínce musel usmát.
Jak je možný, že jsem na to vždycky skočil?

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Zatímco jsi s trochou nostalgie pracoval na bramborách, Kasia začala s opracováváním masa a občas s tím trochu zápasila, ale povedlo se jí to nakonec dostat do fáze, kdy se nad tím tvářila spokojeně. Skončili jste zhruba oba společně, než si Kasia rozhodla vyměnit nůž.
Nevypadáš jako někdo, kdo by musel před někým nebo něčím utíkat. Teda, ne že bych ti něco takového přála, jen že kamarádky vždycky říkali, že podobné posádky byli vždycky z lidí, kteří před něčím utíkal. Ať to byla minulost, dluhy nebo třeba i zákon. Nikdy jsem ji moc nevěřila, ale podívej se na mě - taky teď utíkám od toho, co jsem dělal na Coruscantu,
pokusila se rozvinou konverzaci, aby vám práce neprobíhala v absolutním klidu, neřku li mrtvolném tichu.
Jakmile si trochu omyla ruce, tak vzala jednu bramboru a začala ji nepravidelně krájet, takže se dostala ke zhruba trojúhelníkovému profilu.
Mohl bys je takhle naporcovat? Nebo můžeš na menší kousky nakrájet maso, tam jde jenom o stejnou velikost,
prozradila a čekala, jestli se rozhodneš pomoci s jedním nebo druhým, aby se ona ujala toho druhého.

Jakmile byste s tímhle skončili, začala by se přehrabovat v nádobí, aby našla něco jako pekáč s krytem, do kterého by dala brambory a podlila je vodou, načež by to celé skončilo v troubě. Maso mezitím vyskládala do jiného pekáče, ale ještě ho nezačala nijak vařit, ohřívat, nebo co s ním hodlala plánovat.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

Chvíli jsem jen mlčel a nevěděl co říci a jen začal krájet brambory na určené trojúhelníky.
Mno...
Promluvil jsem nakonec.
Ani moc nevim, jestli utíkam před minulostí, nebo se snažim dohonit budoucnost.....
Snažil jsem se nějak zformulovat správná slova.
Asi každý má před čím utéct, jen se k tomu musí rozhodnout.

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Z možných pomocných prací ses nakonec ujmul brambor a snažil ses dodržet předepsaný vzor. A i když jsi neměl k dispozici světelný meč, tak krájení stále stejných kousků ti šlo od ruky - přeci jen roky procvičování těch samých stále se opakujících úderů, seků, bodnutí muselo zanechat někde svůj podpis.
Kasia se mezitím vypořádala s přípravou masa - které v rámci vyskládávání do pekáče stihla i jemně nakořenit. Při kořenění jsi mohl vidět jakousi váhavost, kdy si nebyla přesně jistá dávkou, kterou by měla použít a možná se díky tomu nakonec držela poněkud při zemi.
Dohonit budoucnost? To si nějak nedovedu představit - vždy jsem měla za to, že budoucnost prostě nastane. Možná jsem slyšela, že se jí někdo snaží vyhnout, ale dohonit?
začala uvažovat nad tím, cos vyřekla, aniž by brala v potaz možnost přeřeknutí. Mezitím pustila troubu na teplotu někde okolo dvouset stupňů a nechala ji nahřívat, než tam chtěla strčit maso.
Zkus prosímtě najít nějakou středně velkou mísu a něco na míchání, zkusíme k tomu připravit omáčku,
využívala dál tvé pomoci, zatímco si začala probírat dostupné ingredience, které by za účelem omáčky mohla využít. Zatím se nedalo určit, jaká by omáčka mohla být, ale zdálo se, že Kasia chtěla použít určitě nějakou zeleninu - otázkou bylo zda jako hlavní přísadu nebo jenom drobnou součást omáčky. Připravenou měla ale také smetanu, nebo něco, co tomu bylo dost podobné.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

Teď nemyslím, jen chronologickou posloupnost událostí, ale spíš jako lepší osud nebo...
Uvědomil jsem si, že začínám příliš filozofovat.
Ale, zapomeň na to.
Mávl jsem rukou apokusil se tak, ne zrovna nejvhodněji, ukončit onu diskuzi.
Zvedl jsem se a začal prohledávat kuchyňku, abych našel mísu. Musel jsem uznat že je zařízená a vybavená zcela jinak než chrámová kuchyně, kde jsem doposaď pomáhal. Tam bylo vše větší, ve větším množství na většímprostoru a sposta násobí byla jen tak pověšená či položená. zde bylo vše úsporně malé, a připevněné, či alespoň zavřené, aby ani různé manévry nemohly rozházet vše po celé lodi.
Nakonec jsem však slavil úspěch a našel požadovanou mísu a patřičně výtězným úsměvem jí odevzdal.

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Ať už vědomě nebo jen vlivem událostí, povedlo se ti zapojit do jakého rozhovoru, kterým jste prokládali práci během přípravy jídla. Po tvém utnutí aktuálního tématu se však tvá současná kolegyně Kasia zarazila a trochu uraženě na tebe hleděla.
Možná jsem nevystudovala nějakou univerzitu, ale jsem dost chápavá a kdybys věděl jaké filozofické řeči jsem musela na baru poslouchat. Ty tvoje mají aspoň nějaký smysl nebo naději, v kantýnách většinou slýcháš jenom samé hloupé žvásty, stěžování si na systém a pomluvy,
odhodlala se Kasia bránit svou hrdost, které ses možná neúmyslně, ale i tak dotknul. Následným gestem však dala najevo, že něco jako "tichá kuchyně" nehrozí a rozhodla se věnovat dál práci na přípravě omáčky.
Ale na rozdíl ode mě máš alespoň nějakou představu do budoucna. Já teď prostě jenom utíkám a snažím se přijít na to, co vlastně budu dělat dál,
povzdechla si, než od tebe přijala mísu, aby mohla pokračovat v další fázi příprav.

Mísu lehce propláchla, vytřela a poté do ní nalila smetanu - byla to nízká hladinka, možná tak po nehet vysoká. Ukázala na připravenou zeleninu.
Můžeš oloupat tohle a potom nakrájet na co nejmenší kousky? A potom na stejně velké kousky nakrájet tohle, já zatím odšťavním a naporcuju tohle,
předala další instrukce a ukázala nejprve na zelené na omak měkčí ovoce a následně na oranžové, které vypadalo tvrdší. Sama se chopila modrých a všechny nejprve nařízla, aby do nádoby připravené vedle začala vymačkávat jejich šťávu, aby ale moc nenarušila ovoce samotné.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

Tak... jsem to nemyslel.
Zkusil jsem se, pravda chabě, bránit.
Spíš jsem se do toho sám lehce zamotal, tak sem nechtěl bejt za ještě většího blbbce.
Vysvětloval jsem.
A co se plánů do budoucna týče. Tak jeden moudrý muž kdysi prohlásil, že plány jsou ti zcela na prd, když jsou špatný. A co se těch mejch týče, tak předtim, v žáru okamžiku vypadaly fajn, ale teď vidim, že pár věcí sem moh udělat líp.
Odvětil jsem a chopil se nože na krájení. Říct mi abych krájel na co nejmenší kousky to jde, obvykle bývá špatný nápad, neboť se nebojím krájet opravhu hodně drobné kousky a mám i trpělivost abych to vydržel. Začal jsem tedy vyrábět kousky menší, než když projdou skrz struhadlo.

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Tvá představivost ohledně co nejmenších kousků byla velká a byl jsi odhodlaný v tomhle jednoznačně trumfnout většinu struhadel. Ale měkkost zeleného ovoce se ukázala jako zrádná a v menších velikostech vše jen o to více komplikovala. Když si toho po chvilce Kasia všimla, tak div že nevyprskla smíchy, jak tě sledovala při porcování na opravdu drobné kousíčky.
Cením si tvého zápalu, ale takhle velké bohatě stačí - zbytek se stejně rozvaří. Ale ničemu to nevadí, takhle bude omáčka jenom o něco výraznější, což většinou nebývá na škodu,
smála se a ukázala na kousek, který byl asi osmkrát větší, než to nejmenší, čeho jsi dosáhl. Po chvilce se jí povedlo uklidnit a pokračovala v odšťavňování, zatímco tě nechala dokončit tvou práci.
Zanedlouho jste byli oba hotoví a všechno připravené ovoce bylo umístěno v miskách vedle plotny, kde začala Kasia rozehřívat menší hrnec s trochou vody a koření.
Teď je důležité pořadí přidávání. A každý se do něčeho občas zamotá - ale když o tom pomlčí, tak to jenom budí dojem, že je divnej, zmatenej nebo prostě trochu mimo. A navíc, když se to snažíš vysvětlit někomu jinému, tak to celé můžeš pochopit i trochu jinak. Víš, jakože sám to sice víš, ale vhodně to sdělit někomu jinému tě nutí to popsat a definovat, nebo prostě víš, co se snaží říct?
dodala ještě a nejprve vzala tvrdší ovoce se stejně velkými kousky a nasypala je do vody, aby to krátce promíchala. Pečlivě si hlídala čas a o minutu později do toho přilila smetanu a přidala hned na to měkké ovoce, které bylo to nejmenší co mohlo být. Celou dobu to pečlivě míchala, než nakonec přidala i odšťavněné ovoce a ještě chvilku míchala, než to vypnula a odsunula dozaději na plotnu.
Necháme to stát, než se skoro připraví maso, pak to krátce předtím prohřejeme a podlijeme tím maso. Každopádně máme teď asi hodinu volna,
uzavřela Kasia vaši současnou kuchařskou práci a po vizuální kontrola si sundala zástěru, kterou měla celou dobu na sobě.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

Na její další monolog jsem zvládal jen pokyvovat hlavou a tvářit se, že je jí zcela rozumím, což u toho druhého jsem si nebyl zcela jist přesvědčivostí.
Co se další činosti týče, bylo mi zcela jasné co přijde.
"Tak milí younglingové, jídlo se vaří. Kdo ví, co bude dál?" "Odpočinek?" "Nádobí!"
Rovnou jsem vstal a jal se stahovat použité nože, mísy a další věci co jsme zašpinili na jednu hromadu, abych je mohl umýt.

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Jakmile jsi sám od sebe začal sbírat nádobí a jal se jeho úklid, jakoby Kasia chvilku nevěřila vlastním očím, že jsi se toho chopil z vlastní iniciativy a bez nějakých komentářů. Nakonec se po vzpamatování rozhodla připojit k tvé činnosti a pomáhala ti dle toho, co bys ji přenechal - zda-li samotné mytí, utírání, skládání, prostě to, čeho byla potřeba.
Vau, první chlap, který se dobrovolně pustil do mytí nádobí,
neodpustila si nakonec s úsměvem a ani jsi nemusel použít Sílu, že jsi to vnímal jako pozitivní překvapení a také, že za to byla rozhodně vděčná než naopak. Díky společnému úsilí jste měli nakonec za chvilku hotovo a tys musel poznamenat, že ve srovnání s množstvím v Chrámu tohle bylo prakticky nic.

Nakonec jste oba skončili u stolu a Kasia se možná trochu nervózně rozhlédla po okolí, než se vrátila pohledem k tobě.
Ehm Xiere, co se vlastně dělá na palubě lodi, když máš svoji práci hotovou? Takhle cestuju poprvé a netuším, co teď dělat. Přemýšlela jsem o nějakém desertu, ale Auril mi to zakázal s tím, že nechce posádku přehnaně vykrmovat. Údajně potom pomaleji reagují, když je toho opravdu zapotřebí. A když jsem dělala v hospodě, tak tam bylo pořád co dělat, zákazníci chodili sem a tam, prostory na úklid byly velké a sotva jsem se dostala na druhou stranu, mohla jsem začínat znova,
zeptala se Kasia poněkud nejistě a mohl sis všimnout, že si připadá poněkud hloupě, protože se ptá na něco takového. Vytušil jsi, že by se možná za jiných situací nebo na jiném místě neptala - těžko však říci, zda-li nakonec našla odvahu, protože jsi ji přišel přátelský, nebo zapůsobil kapitán Tenshiho, jenž s lidmi dovedl jednat dost účinně.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

Překvapení nad nádobím bylo oboustrané.
Tak nás vždycky k nádobí nahnali. Jinde je to snad jinak?
Podivil jsem se upřímně. Nicméně nádobí se už mylo, tak jsme ho nakonec sfoukly.
Co dělat dál byl však problém se kterým jsem se sám potýkal. Napdaly mne jen dvě ěci. Meditace, jak jsem činil za cest doposud, ale to nebylo vzhledem k osazenstvu moc vhodný nápad a vyvolalo by to zbytečné otázky a za ten druhý návrh bych jen zbytečně dostal fascku, ne-li hůř.
No. To já taky nevim proto sem ti šel i pomo.. ehm.
Až příliš pozdě mi došlo, že prohlásit, že jí pomáhám, protože nemám co lepšího na práci, není dobrý nápad.

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Z relativně pracovní situace se dost rychle dostala do takové podivné a nejisté. A tobě samotnému se příliš situaci vylepšit nepovedlo, naopak jsi té podivnosti možná spíše nepomohl. I následkem toho všeho mezi vámi zavanulo jakési trapné ticho, kdy jste ani jeden netušil, co říci.
Eh, zmínil jsi, že vás k nádobí hnali nebo podobně, to jsi byl někde v armádě?
promluvila nakonec do ticha Kasia a rozhodla se chytit jedné z posledních věcí, které jsi řekl. Pozitivem alespoň bylo, že nijak nereagovala na tvou poznámku, že pro výpomoc ses vlastně rozhodl z toho důvodu, že jsi sám nevěděl, co bys dělal. V rámci cestování na úkoly pro Řád Jedi jsi to míval jednodušší - když jsi nemeditoval, necvičil, tak jsi mohl studovat materiály na misi nebo úkol a snažit se na něj řádně připravit.
Jinak jsem myslela, že jsi už takhle několikrát cestoval, proto jsem se chtěla zeptat tebe a z celé posádky tě asi znám nejvíc, pokud se to tak dá tedy nazvat,
pousmála se a tys měl pocit, jakoby se ti tím chtěla trochu omluvit, že tě vlastně do téhle situace přivodila. V tu chvíli mohlo být skoro až s podivem, jak vlastně takováto dívka mohla pracovat ve svém bývalém podniku a denně se vypořádávat s problémy, které mohly vyvstat. I když byla pravda, že při tom posledním jsi ji vypomohl ty s Aurilem, takže se teoreticky mohl pokaždé najít někdo, kdo zasáhl.

[Xavier]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho

To zase ne.
snažím se uvést věci na pravou míru, abych to ještě více nezkazil a také moc neprozradil.
Ale asi takto, internátní školy amají občas horší režim nwž kdejakj lágr, či vojenskwej útvar.
Zamíchal jsem lehce pravdu a modlil se aby nepoložila onu otázku, které jsem se bál.
Tak pravda je, že pár cest za sebou mam, ale zase tolik taky ne a předtim se vždy dobře postarali aby sme neměli sebeméně času na to se nudit.
Zavzpomínal jsem na své předcházející cesty.
Čištění skafandrů do poslední ho záhybu a spoje, když se v něm zcela určitě někdo poblil, rozhodně není ideální náplní cesty.
Otřásl jsem se jen při té vzpomínce.

[Jordi Linx]

Hyperprostor, Paluba Tenshiho:
Měl jsi dojem, že ses pohyboval na tenkém ledě a tvá minulost mohla každou chvílí proniknout ven. Jak by se k tobě ostatní postavili, to by byla další otázka, na kterou jsi zatím neznal odpověď a neplánoval jsi ji zatím hledat.
Kasia však místo dalších otázek napjatě naslouchala a drobný údiv při zmínce o skafandrech mohl znamenat, že by se mohlo povést odvést pozornost jinam.
Třeba tu mají taky nějaké skafandry na vyčištění,
usmála se trochu nejistě a tak nějak si dle všeho nebyla jistá, jaký výraz má nasadit při pokusu o žert. Nicméně jsi mohl pozorovat, že jakési původní napětí z ní pomalu odpadávalo.
Když se teď nad tím zpětně zamýšlím, tak jsem toho vlastně moc mimo práci a studia nikdy nedělala. S mámou jsme žily ve spodních patrech, od střední jsem chodila na brigády, abych pomáhala s domácností, než ...
zarazila se na chvilku, jestli by měla pokračovat, ale když se na tebe podívala a možná v tobě zase viděla hrdinu, který se za ní postavil, aniž by si za to cokoliv vyžadoval, tak její váhání opadlo.
.. než jsem odešla. Máma se pořád stýkala s hroznými bídáky a i když jsem ji prosila, aby přestala, tak to neudělala. Takže jsem odešla, v podstatě utekla. Přihlásila se do jiné školy jako sirotek, pod jiným jménem, mimo školu jsem pracovala po různých brigádách. Do roka jsem ji dokončila a našla si další vedlejší práce, abych mohla platit nájem a všechno okolo. Snažila jsem se dostávat do vyšších pater Coruscantu v naději, že tam bude lepší práce, že bych se pak přestěhovala výš a že se tam budu mít líp. A takhle jsem v podstatě trávila několik let, prací, hledáním lepších míst, několikrát se přestěhovala, než jsem skončila v tom baru. Platili docela slušně, ale občas tam nebylo úplně bezpečno. Pár měsíců zpátky jsem splatila dluhy a začala si trošku vylepšovat bydlení, ale v podstatě nemám žádné koníčky nebo něco jiného, než byla práce a péče o dům,
povzdechla si nakonec a letmo zkontrolovala troubu, jak probíhá pečení, ale dle všeho jste měli ještě dostatek času na jakoukoliv další práci.