Re: Výcvik pro Kerribeccu
Napsal: 24.10.2013 20:16:40
Coruscant, transportér:
Kerribecca se rozhlížela po lodi a nevypadala dvakrát nadšeně. Ne snad že by jí připadala stará, malá, nebo jakkoliv jinak nevhodná, prostě jenom neměla ráda lodě. Těžko se divit; málokomu, kdo si během dětství zvykl na svobodu pohybu, otevřená prostranství a čerstvý vzduch, by se chtělo cestovat prázdnotou vesmíru v uzavřené kovové piksle.
Na druhou stranu už nějakou dobu žila v něčem podobném, jen větším, a už se s tím celkem sžila, takže prostě mávla rukou a doufala, že cesta nebude trvat dlouho a že se bude moci pořádně proběhnout po planetě plné stromů a podobných radostí, do kterých jí jako snad budoucímu Jediovi vlastně vůbec nic není.
Přemýšlela, co bude dělat po cestě. Většinou byla zvyklá, že když se letělo na nějakou delší vzdálenost, byla tu možnost jít se zavřít do kajuty a cestu prostě prospat, ale tady jednak nedostali kajuty, druhak se jí po prospané noci už znovu spát nechtělo, ale hlavně byli všichni dovedeni do centrální místnosti lodi a vypadalo to, že tam budou chvíli trávit čas dohromady.
Sedla si na první polštář, co byl po ruce, respektive po noze, a až později si všimla, že si možná sedla trochu moc blízko mistryně. Rozhodně ale nepanikařila, nevstala a ani nepřemýšlela nad tím, že by se snad narychlo šla někam zašít.
Nervózně si prohlížela ostatní, co se jako teď bude dít, a mlsně při tom pohlížela na jídelní automat. Jakkoliv totiž byla civilizovaná a distinguovaná, jisté geny jejího otce se jí prostě upřít nedaly...
Kerribecca se rozhlížela po lodi a nevypadala dvakrát nadšeně. Ne snad že by jí připadala stará, malá, nebo jakkoliv jinak nevhodná, prostě jenom neměla ráda lodě. Těžko se divit; málokomu, kdo si během dětství zvykl na svobodu pohybu, otevřená prostranství a čerstvý vzduch, by se chtělo cestovat prázdnotou vesmíru v uzavřené kovové piksle.
Na druhou stranu už nějakou dobu žila v něčem podobném, jen větším, a už se s tím celkem sžila, takže prostě mávla rukou a doufala, že cesta nebude trvat dlouho a že se bude moci pořádně proběhnout po planetě plné stromů a podobných radostí, do kterých jí jako snad budoucímu Jediovi vlastně vůbec nic není.
Přemýšlela, co bude dělat po cestě. Většinou byla zvyklá, že když se letělo na nějakou delší vzdálenost, byla tu možnost jít se zavřít do kajuty a cestu prostě prospat, ale tady jednak nedostali kajuty, druhak se jí po prospané noci už znovu spát nechtělo, ale hlavně byli všichni dovedeni do centrální místnosti lodi a vypadalo to, že tam budou chvíli trávit čas dohromady.
Sedla si na první polštář, co byl po ruce, respektive po noze, a až později si všimla, že si možná sedla trochu moc blízko mistryně. Rozhodně ale nepanikařila, nevstala a ani nepřemýšlela nad tím, že by se snad narychlo šla někam zašít.
Nervózně si prohlížela ostatní, co se jako teď bude dít, a mlsně při tom pohlížela na jídelní automat. Jakkoliv totiž byla civilizovaná a distinguovaná, jisté geny jejího otce se jí prostě upřít nedaly...