Phate Relon - S jídlem roste chuť

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

Plavali jsme ještě nějakou chvíli než jsme narazili na zbytky toho, co kdysi bývala zeď obehnaná okolo tábora otroků, kteří zde těžili. Opevnění bylo místy rozbořené, zřejmě pod vlivem tlaku vody a času.
Zajímalo by mě jak to tady kdysi vypadalo...
Zkoušel jsem si představit obrovské město plné života, které lemovala dlouhá písečná pláž. Bylo neuvěřitelné jak moře postoupilo.
Z myšlenek mě vyrušil Umka poukazující na výčnělek z hologramu. Byli jsme na místě. Jediné co zbývalo bylo najít vchod do důlní šachty. Na malou chvíli jsme se rozdělili abychom pokryli větší plochu. Několik dlouhých minut trvalo než jsem vchod našel. Vypadal neporušeně a poměrně prostorně.
"Tady mistře!" křikl jsem pod hladinou abych upozornil mistra. Málokdo by řekl, že jde o důlní šachtu. Vchod připomínal spíš nějakou temnou jeskyni.
Záře našich mečů krásně ozařovala celou chodbu, která se i po takové době tvářila jako šachta. Po několika desítkách metrů se šachta začala trochu rozšiřovat a naše světelné zdroje už nedosáhly na okraje tunelu.
Co to sakra...
Zastavil jsem se a snažil se lokalizovat podivný zvuk, který nás pomalu obklopoval. V Síle byl cítit život. Pohlédl jsem na strop šachty a uviděl veliké rejnokovitá stvoření spokojeně si hovějící na stěnách tunelu. Spokojeně dokud si nás nevšimnou a nevyhodnotí nás jako hrozbu.
"Myslím, že jeden meč nám zatím bude stačit." odpověděl jsem potichu k mistrovi a deaktivoval svou čepel, která svou barvou ozařovala okolí trochu více. Umka se chopil vedení a já pomalu plaval za ním abych nevrazil do jednoho z rejnoků.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Plavali jste tedy dále, s notnou dávkou opatrnosti, neboť kdybyste se dostali až sem jen proto, abyste teď byli snědeni vodními živočichy, nebyl by to zrovna epický konec dvou novopečených Revanšistů.
"Ti tvorové jsou nervózní," řekl Umka, který plaval v čele a narozdíl od tebe, který jsi svoji zbraň raději schoval, si čepelí světelného meče svítil na cestu. V Síle z oněch tvorů vyzařovala dravost zvířecích pudů a instinktů. Stejně jako další věc, na kterou tě Umka vzápětí upozornil, a to tím, že ti to pošeptal z bezprostřední blízkosti do ucha.
"Jsou hladoví. A je jich tu tolik. Dost na to, aby z nás dvou zbyly jen do běla ohlodané kostřičky, pokud na sebe upozorníme."
Zrak se ti za tu dobu již dobře adaptoval a mohl ses tedy pod vodou celkem slušně orientovat. Rejnoci na tebe působili, jako že mají zakrnělé oči a jejich primárním smyslem je čich. Dále seděli na stěnách a vydávali bublavé zvuky. Několik jedinců ve tvé bezprostřední blízkosti najednou začalo vlnit žábrami, což znamenalo, že tě ucítili. Hluboké pokuňkávání se najednou ozývalo ze všech stran, až nabývalo poněkud strašidelných rozměrů, a lovecký pud začínal velet k akci.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

Tunel se zdál být nekonečný a hejno rejnoků stejně tak. Jak jsme štolou postupovali hlouběji a dále, zvířata začala být mnohem více nervózní. Ošívala sebou a vypadala hladově.
Přece sem neletěl takovou dálku abych se nechal sežrat...
V Síle byla cítit nervozita, hlad, ale i strach z neznámého. Zřejmě nejsme obvyklá položka na jídelníčku místních živočichů a náš odér byl pro ně naprosto cizí. Jedno mi však bylo jisté. početní převaha tu byla značná a i když v úzkém koridoru nebudeme čelit všem najednou, jejich zástup bude zatraceně dlouhý.
"Musíme odsud rychle vypadnout mistře." pronesl jsem tiše k Umkovi.
Když jsme se pečlivěji podíval na naše potencionální nepřátele, všiml jsem si zakrnělých očí, které indikovaly nemožnosti vnímání světla vyzařujícího ze světelných mečů. Sundal jsem tedy svůj z opasku a znovu ho zažehl. Klasické klap-bzzz znělo pod tíhou vodu tlumeně. Což bylo nejspíš dobře, protože sluch měla zvířala dobrý.
Po pár metrch dál se několik z nich začlo nervózně vlnit a roztahovat velké žábry.
A kruci...
Probleskla mi hlavou myšlenka na Republikové oddíly, které budou marně čekat na shozený štít jenom kvůli tomu, že jsme se nechali sežrat nějakou rybou. Podíval jsem se na Umku, který těkal po rejnocíh svýma velkýma očima a čekal, který z nich se odváží jako první. Jak to jen pohyb pod vodou dovoloval, přichystal jsem svou čepel do obranné pozice.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Opět jsi aktivoval svůj světelný meč a zaujal pod vodou otevírací postoj Ataru. Pohybovat se pod vodou je jiné než na souši, a přestože jsi také vodní živočich, odpor vodní masy tě činil pomalejším a mečem kolem sebe nešlo kmitat tak rychle jako při suchozemském boji, což tě připravovalo o hlavní výhodu Čtvrté formy. Tohle ale nebyl boj meče proti meči, ani meče proti blasterům, a na to, abys rozseknul na dva nestejné díly prvního rejnoka, co proti tobě vystartoval ve snaze bodnout tě do hrudi ostrým bodcem na špičce ocasu, jsi byl rychlý dost.
To ostatní trochu vyplašilo, stáhli se o kus dál a začali nervózně kroužit, srocujíce se do velkého hejna. Umka zakroužil zářící modrou čepelí a zaujal výchozí postavení Soresu, neboť taktika oka v bouři, na které byla Třetí forma postavena, nyní přestávala být pouhou metaforou.
"Jo," přikývnul mistr a žábry se hluboce nadechl vody, držíc paprsek světelného meče rovnoběžně s levou paží napřaženou před sebe, poté, co se k tobě přitočil zezadu, abyste si navzájem kryli záda. "To teda musíme."
Pověstné oko bouře se kolem vás začalo stahovat, Umka umravnil světelným mečem dalších několik rejnoků, kteří na vás dotírali.
Přestože nikdo, kdo to předtím zkusil, nepřežil, čím dál více těch hlubinných stvoření se odvažovalo proti vám vrhnout. Boj ve vodě měl své úskalí také v tom, že sis kromě délky a šířky musel hlídat i třetí rozměr, hloubku. Rejnoci dotírali zleva i zprava, zepředu i zezadu - kde je likvidoval Umka, aby se ti nedostali na záda, a ty mu to oplácel -, zeshora i zespodu. Museli být buď neuvěřitelně vystrašení nebo neuvěřitelně hladoví a vy oba jste začínali cítit, že už se nevydržíte takhle bránit moc dlouho.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

Boj pod vodou jsme v Chrámových bazénech cvičili mnohokrát, ale nedalo se to absolutně srovnávat s mořskou masou, která v téhle hloubce ztěžovala ladný pohyb mečem. Naše útoky byly pomalé a velice namáhavé. A nepřátel neubývalo. Několik rejnoků jsme dostali, ale nevypadalo to, že by to ostatní odradilo od naší konzumace.
Takhle dlouho nepřežijeme.
Pomyslel jsem si a odrazil další útok. Nezbývalo než něco vymyslet a rychle se odsud dostat. Možností jak situaci vyřešit bylo mnoho a většina jich nebyla stoprocentních.
Během studijí jsme se učili ovlivňovat mysl zvířat. I přes mou vrozenou vnímavost k pocitům a emocím jiných tvorů jsem si nebyl jistý že bych dokázal obalamutit takové množství živočichů. Shodit strop tunelu a odříznout tak ty co jsou za námi by přicházelo v úvahu, ale nevím jestli by tunel nespadl i na nás.
Rychle jsem se snažil něco vymyslet zatímco jsme s mistrem odráželi další marné útoky rejnokovitých nepřátel lačnících po našem mase.
Mysli Phate, mysli rychle! pobízel jsem se v duchu k nějakému nápadu.
V Síle jsem se natáhl po myslích několika nejbližších tvorů a zaútočil na jejich smyslové vnímání. Prostou mysl bylo snadné přesvědčit, že to to cití je jinak. Zvládnout to u většího počtu je těžší.
"Notak, nejsme vaše jídlo, jen tudy proplouváme..." řekl jsem potichu a začal se soustředit o něco víc.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Zaměřil ses na několik nejbližších rejnoků plujících okolo v otáčejícím se a hemžícím se víru lovícího hejna. První rejnok zaváhal, druhý taktéž jako by nevěděl, co vlastně chce a co vlastně má dělat. Většina ostatních ale pokračovala v útočení a vy jste je chtě nechtě museli srazit světelnými meči, jinak by vám ublížili, a to probouzelo v tvorech opět jejich dravost a lovecké pudy.
"Takhle to dál nepůjde!" křiknul Umka.
A měl pravdu. Tohle byl začarovaný kruh. Dokud budou útočit, budete se muset bránit, a dokud se budete bránit, smrt dalších a dalších rejnoků, kteří zhynuli čepelemi vašich světelných mečů, bude zbytek hejna popouzet a naplňovat krvelačností.
Pak najednou Umka deaktivoval svoji čepel, ale vypnutý jílec si ponechal v dlani. Rozpřáhnul ruce, jako by držel nějaké neviditelné břemeno, a udělal kolem vás s pomocí Síly bariéru, jakousi Silovou bublinu, jež vám držela rejnoky od těla.
"Dělej. Nevím, jak dlouho to udržím," procedil Umka mezi zuby a pomalu začal nohama s plovacími blánami mezi prsty plavat dopředu, přičemž bublina kolem vás, dost velká na to, abyste se do ní s přehledem vešli, se posouvala společně s ním. Již ses kolem sebe nemusel ohánět světelným mečem, měl jsi tedy klid na to, aby ses plně soustředil na udržování a rozšiřování vlivu Zvířecího triku, a navíc sebevražedné nálety rejnoků již nadále nerozrušovaly hejno, které se začínalo pomalu, ale jistě uklidňovat, jak si jednotlivé ryby uvědomovaly, že když vystartují proti bublině, narazí do ní, a nemá tedy cenu to zkoušet.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

Mistrova Silová bublina se pomalu posouvala temným tunelem plným tmavé vody Bandomeerského moře. Rejnoci dutě naráželi na okraj pole a zmateně plavali okolo. Nechal jsem svůj meč zažehnutý abychom viděli kam plaveme a pomalu se ponořil do Síly.
Notak Phate, soustřeď se! pobízel jsem se v duchu. Při tréninku v Chrámu to bylo něco jiného. Zaměřit svou mysl na jedno dvě zvířata, která mi nešla krvelačně po krku bylo snadné. Zklidnit je a přivést na veselejší myšlenky, popřípadě se z nich úplně vymazat.
Zavřel jsem oči a soustředil se na okolní rejnoky. Jejich mysl byla zmatená. To co cítili jim bylo úplně neznámé a fakt, že se k tomu nemohli dostat je znepokojoval. U nemyslících tvorů to byly zvláštní pocity. Soustředil jsem se na to abych jim vsugeroval fakt, že nejsme nepřátelé, ale jedni z nich.
Jak se bublina pomalu posouvala, rejnoků ubývalo a ti co to nevzdávali se začli pomalu uklidňovat. Tunel začal mírně stoupat a zužovat se. Rejnoci teď plavali klidně okolo nás a většina se opět odebrala ke klidnému spánku na stěnách štoly.
"Ještě chvilku mistře, myslím, že už nám dají pokoj." pobídl jsem Umku aby ještě moment držel Silovou bublinu.
Mám se ještě co učit... pomyslel jsem si trochu zklamaně nad svým dosavadním výkonem. Začalo mi docházet, tak jak mi ostatně Umka pořád říkal, že máchání mečem opravdu není všechno a i vynikající šermíř se bez Síly neobejde. Rozhodl jsem se, že jakmile budu mít volnější chvíli, rozdělím svůj trénink více ku prospěchu použití Síly.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Navzdory tvým chvilkovým pochybnostem a obavám, zda to zabere, se drtivá většina rejnoků přesunula jinam, pryč od vás, zatímco ti zbývající na vás přestali dotírat a jen tak si proplouvali okolo.
Mistr se značnou úlevou uvolnil štítovou bublinu. Vypadal poněkud vyčerpaně, jako kdyby suchozemská bytost uběhla sprintem několik kilometrů.
"Dobrá práce," řekl a v mohutném oddechnutí vypustil žábrami proud vzduchových bublinek.
"Věděl jsem, že to zvládneš."
Zkřivil svá rybí ústa v úsměvu, načež jste oba plavali dál. Kdyby ses ohlédnul, spatřil bys, že si rejnoci našli jiný cíl - velkého žraloka proplouvajícího kolem vchodu do podmořské jeskyně, který jste odkryli. Byl sice daleko větší než rejnoci, ale byl jenom jeden a jich byly stovky, takže i ti, kteří se opět začali uhnizďovat zpátky na stěny jeskyně, se na žraloka hladově vrhli a vás už si naprosto nevšímali. Stejně by takové hejno nemělo šanci se z vás dvou nasytit.
Pokračovali jste chodbami dalších asi deset minut plavání bez jakýchkoliv komplikací. Voda se stávala světlejší a stěny štoly více a více prorůstaly mořskou flórou, tedy řasami, sasankami a korály, mezi nimiž se proplétali celkem velcí, ale ustrašení úhoři a malé pestrobarevné rybičky podobné těm, co jsi měl v akváriu ve své komnatě v Chrámu Jediů.
Nebyli jste už moc hluboko, avšak chodba dosáhla bodu, kdy se natolik zúžila, že byla jen s velkým sebezapřením dost široká na to, aby jí proplavala humanoidní bytost.
"Tohle vypadá jako ventilační průduch pro dělníky, aby se ve spodních částech štoly neudusili. Ale pochybuji, že najdeme jinou cestu, budeme se tudy muset protáhnout."
Všechny ostré hrany naštěstí za ty tisíce let ohladila voda a nakonec jste oba štolou prolezli až úplně nahoru.
Hladina byla zarostlá vrstvou zelených sinic. Na sinicích ještě není nic tak špatného, ale když jsi vystrčil hlavu nad vodu, s politováním jsi zjistil, že Mandaloriané používají toto místo jako výpusť, kterou odplavují své splašky do moře. Chybělo málo a z toho všeobjímajícího puchu by se ti udělalo špatně.
"No fuj," otřásl se Umka hnusem, zatímco se snažil vyškrábat na skalnatý břeh. "Co ti mandíci žerou?"
Okolo vás byla stále jeskyně, avšak už v úrovni nad mořem. Neměli jste problémy vidět, protože ve stropě bylo několik nevelkých děr, jimiž pronikalo dovnitř sluneční světlo. Jakmile se mistr konečně vydrápal na souš, vyndal z kompletně promočeného roucha vodotěsné pouzdro na datapad a oklepal z něj vodu. Vyňal malý přístroj tak akorát do dlaně a rozsvítil displej, aby zapnul mapu a podíval se, kde jste.
"Konečně aspoň něco šlo podle plánu," spokojeně přikývnul a natočil datapad tak, abys do něho taky viděl.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

S pomalým uklidněním rejnoků se mi značně ulevilo a Umka vyčerpaný udržováním Silové bubliny si mohl na chvíli odpočinout. Vypadal vyčerpaně a nebylo se čemu divit. Málokdo by takovou bublinu udržel dost dlouho na souši, natož pak pod masou mořské vody.
"Díky mistře, alespoň jeden z nás." odvětil jsem rychle Umkovi než jsme se vydali dál tunelem, který se nyní velmi rychle zužoval. Než jsme se dostali z dosahu rejnoků, v jejich hledáčku se objevil velký žralok. Vrhli se na něj velmi rychle a nejspíš neukončí jeho dlouhý život zrovna příjemně.
Jak se sem taková potvora dostala. napadlo mě, když jsem se trochu víc soustředil na obraz obrovského mořského tvora. boční šachtou se sem určitě nedostal i když jsme pár větších minuli. Nejspíš zachytil náš pach před vchodem a rozhodl se, že si pro svačinku doplave. Nevím co by bylo horší, jestli se nechat ohlodat rejnoky, nebo se nechat slupnout obřím žralokem, jehož zuby by udělali díru do mandalorianského pancíře.
Přestal jsem dumat nad tím co by kdyby a vydal se šachtou za mistrem.

Voda se tu zdála být trochu čistší a více čirá. Dokonce už i stěny byly pokryty mořskými rostlinami a kolem proplouvali malé pestrobarevné rybky, které mi připomněli mé malé akvárium v Chrámu. Choval jsem několik podobných.
Tohle všechno znamenalo pouze to, že nejsme daleko našemu cíli, kterým byl mandalorianský tábor. Tedy alespoň jsme doufali, že nás tam tunel zavede. Nebyl bych moc nadšený kdybychom se vynořili kousek od obranné zdi tábora.
To by byl fakt pech, takhle dopadnout. proběhlo mi hlavou a nedalo mi to se usmát nad krutou ironií.
Doplavali jsme k něčemu, což nejspíš byla ventilační šachta pro případ závalu. Mistr mou domněnku pouze potvrdil a vydal se jako první vzhůru šachtou úzkou pro jednoho průměrně velkého člověka.
Na hladině nás čekalo nemilé překvapení.
"No to snad... To je humus." prohodil jsem znechuceně, když jsme se ocitli v něčem co byla nejspíš žumpa.
V životě jsem z vody nelezl tak rychle.
"Jestli to měla být záškodnická akce, tak jsme selhali, ucítí nás na světelné roky daleko." řekl jsem s lehkým sarkasmem zatímco jsem si ždímal splašky z oblečení. Mistr na nic nečekal a na datapadu ověřil naší polohu. Když se začal usmívat, docela se mi ulevilo, protože jsme určitě byli v táboře. Když mi mistr ukázal displej datapadu, ukázalo se že jsme dokonce blízko generátoru ochranného pole.
"Perfektní." usmál jsem se na Umku a pevně sevřel svůj meč.
No, snad bude fungovat. pomyslel jsem si trochu rozpačitě a lehce s ním zakvrdlal abych zjistil jestli se něco z mandalorianského jídelníčku neprožralo dovnitř. Vypadalo to, že jsem měl štěstí a ještě spolu něco zažijeme.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, k mandalorianské pevnosti

"Nikoliv, příteli," pokusil se mistr o úsměv, zatímco s velkou důsledností ždímal svůj plášť.
"Když chceš schovat strom, dáš ho do lesa. A když chceš schovat smradlavé záškodníky?" ukázal tříprstou rukou na asi něco přes metr vysoký, mírně stoupající betonový tunel, kterým jen tak na dně protékal čůrek splašků ústící do jeskynního jezírka, z něhož jste právě vylezli.
Ačkoliv nebyl tunel příliš vysoký, když jste se skrčili, nedělalo vám větší problémy jím prolézt. Nevelký proud líně odtékající z jímky vám čvachtal pod botami. Mistr zažehnul světelný meč a svítil si jím na cestu, protože po chvilce už jste si neviděli ani na špičku nosu.
A najednou jste se ocitli v kamennými dlažebními kostkami vykládaném sále s několika kruhovými dírami ve stropě, jimiž dovnitř svítilo sluneční světlo, jako by to byla jakási okýnka. Smrad, který vás obklopoval, však nasvědčoval, že to nebudou okýnka. Umka deaktivoval svůj meč a pověsil si jej zpátky na magnetickou úchytku na opasku, a věnoval ti významný pohled, načež se přikrčil, přivolal si na pomoc Sílu a vyskočil nahoru. Chytil se rukama okraje jedné z děr a protáhnul se jí nahoru.
Nejprve hlavou, pak na malou chvíli opět zalezl zpátky a zůstal viset dolů na rukou, a když hlavu opět vystrčil, vytáhnul se a prolezl otvorem celý.
Uslyšel jsi nahoře ještě jakési další zvuky nežli ty, co vydával tvůj mistr, a že tedy nevydával žádný výrazný hluk, obzvlášť ne zvuky podobné mňoukání, jaké se zeshora ozývaly.
Jiné mňoukání odpovědělo, jako by dvě kočičí bytosti vedly nějaký rozhovor. Možná se druhá kočičí bytost té první na něco zeptala, její hlas stoupnul na konci věty jakoby v otázku. Než ale protější účastník konverzace stihnul odpovědět, najednou se ozvala série tupých ran a bolestných zamňaučení, načež se dřevěná podlaha nad tebou otřásla a ozvalo se křupnutí, jak něco velkého a těžkého prudce uhodilo do stěny a s žuchnutím dopadlo na zem. Následně k tvým uším dolehnul bojovný výkřik druhé kočičí bytosti přerušený typickým klap-bzzzzz světelného meče, zapnuvšího se a obratem se opět vypnuvšího, načež mistrova hlava sehlédla dírou zpátky dolů za tebou a řekla:
"Volno."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, k mandalorianské pevnosti:

"Jo, tady by nás rozhodně neodhalili, ale jak se tomhle budeme pohybovat po táboře..." namítnul jsem, když mě napadlo, že né celý Mandalorianský tábor smrdí jako hromada hoven. To, na co Umka ukazoval vypadalo na odpadní jímku, což taky nakonec byla pravda. Splašky končily tady dole a dál odpolouvaly různými potůčky v jeskyni.
Průlez úzkým tunelem šel relativně dobře a já měl co dělat abych se nepozvracel.
"Tohle už nikdy nevypereme, ale na druhou stranu to bude asi dobře hořet." postesknul sem si polohlasně když jsme postupovali dále.
Dorazili jsme k něčemu, co pravděpodobně sloužilo jako mísa.
No my sme vážně v hajzlu...doslova.
Umka se pomocí Síly odrazil a vyskočil aby se mohl jedním z otvorů protáhnout. Zezhora byly slyšet zvuky podobné mňoukání. Marně jsem si snažil vybavit bytosti, které takto komunikují.
Umkovo vyhoupnutí následovalo několik ran a došlo i na světelný meč.
Pobaveně jsem se zasmál když se v jednom z otvoru objevila Umkova rybí hlava a s prapodivným usměvem oznámila, že můžu v klidu vylézt. Odrazil jsem se o jednoho z výstupků na zdi a rychle se protáhl otvorem.
Na zemi ležela dvě těla, jedno zohavené ranou od světelného meče. Nijak zvlášť jsem nezkoumal co jsou zač a připravil si vlastní meč, pro všechny případy.
"Skvělé, jsme uvnitř. Jaký je další postup?" zeptal jsem se Umky, který kontroloval koridor za dveřmi.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

Přesně dle tvého očekávání se místnost, do které otvory ve stropě ústily, ukázala být jednou velkou kadibudkou. Jakmile jsi následoval svého mentora nahoru a jednou z nich se protáhnul skrz, octnul ses v dlouhé budově sbouchané ze dřevěných prken, očividně narychlo postavené. Stejně tak jsi zpozoroval dva mrtvé Togoriany, z toho jeden měl na sobě brnění jen od pasu nahoru a byl zřejmě zaskočen, když se chystal vykonávat potřebu, zatímco ten druhý měl kompletní pancíř, na hrudi probodnutý od světelného meče.
Umka nahlédnul za roh, aby se podíval, jaká je situace, načež zalezl zpátky do kadiboudy a povídá:
"Dobré, zdá se, že nás nikdo neslyšel. Plán je následující: Proplížíme se ke generátoru, nebo se k němu probijeme, pokud nepůjde se proplížit, a zničíme ho. Pak se dovnitř nahrnou jednotky generála Kareho, obsadí základnu a budem moct jít na večeři."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

Bylo něco filosofického přijít někudy, kudy všechno odchází. To samé by si zřejmě nemyslela dvojice Togorianů ležících na zemi. Jeden s pancířem na půl žerdi.
To by mě zajímalo jak rychle se z toho může někdo dostat když opravdu nutně potřebuje... problesklo mi hlavou.
Průchod obří kadibudkou na mě zjevně nechal následky. celá stavba vypadala jako erární sanitární zařízení zbouchané z toho co zbylo ze zničených budov. Pokud je tímhle stylem postaven i zbytek tábora, mohli jsme počkat až trošku víc zafouká.
Z hlubokého zamyšlení mne vytrhl až Umka s jedno přímočarým plánem.
"Dobrý plán, hlavně ta poslední část." souhlasil jsem s mistrem a zamyslel se co asi bude v Republikovém táboře k jídlu až tam dorazíme.
Okolí budovy se zdálo být prázdné a nás čekala cesta ke gnerátoru štítu, který od okrajové části tábora nebyl zrovna blízko.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

Vyplížili jste se ze záchodů, břichy přitisknutí k prkenné stěně, takže vaše tmavě hnědé pláště splývaly s tmavě hnědým dřevem, z něhož byla stěna zbudována. Slunce již téměř zapadlo za obzor a načervenalá záře čím dál tím rychleji slábla, mandalorianský tábor se již za pár chvil ponoří do černoty noci.
Kolem vás stály v pravidelném vzorci do země zapuštěné durabetonové budovy obdélníkovitého půdorysu, jimž nad úroveň země koukalo jedno patro a jen lehce tak převyšovaly kadiboudu. Jen jedna budova vypadala výrazně jinak, zdála se být právě v centru opevnění a ačkoliv jsi z ní přes ostatní budovy viděl jen střechu, nebylo pochyb o tom, že právě ona je cílem vašeho snažení a jednání. Na samotném vrcholku věžičkovité konstrukce trůnil obrovský parabolický vysílač emitující kolem tábora půlkulovou průhlednou energetickou clonu.
Ty jsi stál blíže k rohu než Umka, bylo tedy na tobě vyčíhnout vhodný okamžik k přesunu na další pozici. Opatrné ohlédnutí se za roh ti odhalilo hlídku kráčející kolem. Šli směrem od vás a byli k vám otočeni zády. Jeden z nich byl asi dva a půl metru vysoký Togorian, který díky své mohutné zbroji vypadal jako malý kráčející tank, a ten druhý byl člověk v typickém neokřižáckém brnění. Oba třímali v rukou těžké opakovací blastery.
"Mám strašnej hlad," prsknul Togorian.
"Cože, hlad?" podivila se menší postava. "Ty jedna nenažraná přerostlá kočko... Večere byla před dvěma hodinami, ner vod, už tak ti kuchař třikrát přidal, protože se bál, že jinak sežereš jeho!"
"Nechej si ty kecy, ner vod, nebo sežeru tebe a z tvého brnění si udělám plech na pečení," pokračovali v rozmluvě a vaší přítomnosti si zatím nepovšimnuli.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Přesun po táboře, který téměr zahalila noc byl díky vodou nasáklým plášťům celkem snadný. Většina budov byla podobného ražení jako tábor Republikových sil. Jedno patro nad povrchem, zbytek pod. Dostat se tak dovnitř a zpětně ven nemusela být hračka. To snad nebude náš případ. Když jsme ušli malý kousek od záchodů, všiml jsem si našeho cíle.
Budova rozdílná od okolních s parabolou na střeše nemohlo být nic jiného než generátor šťítu, který máme za úkol deaktivovat. Umka nám kryl záda a bylo tedy na mě, abych kontroloval náš postup kupředu. Když jsme se dostali na roh stávající budovy, zaslechl jsem hlasy a opatrně vykoukal abych zjistil jaká je situace.
Potěš Sílu to je macek. pomyslel jsem si, když jsem spatřil obrovského Togoriana, který vypadal jako obrněné vozidlo, které venčí malého mandaloriana. Oba byli ve zbroji a vybaveni těžkými blastery. Zřejmě obcházeli tábor kvůli takovým jako jsme my. Díky Síle hodně spoléhali na generátor štítu, takže se po táboře nepohybovalo moc hlídek.
Dopomohl jsem si Sílou abych vyslechl jejich rozhovor. U někoho tak velkého nebylo téma večeře žádným překvapením. Chvíli jsem poslouchal o čem debatují, než se dostali dost daleko od nás. Rozhlédl jsem se abych naposledy zkontroloval uličku. Byla naprosto prázdná a hlasy hlídky už téměř nebylo slyšet.
"Můžeme mistře." sykl jsem na Umku a připravil se k rychlému přesunu do dalšího stínu.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“