Nalan al`kina - krvavé slzy svobody 1. část (Nalan al`kina)

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Jak má jeden trucovat! Zvláště, když se mu line z kuchyně velmi příjemná vůně, na kterou si nevzpomínám přímo do nosu. A provokuje můj hladovýžalůdek přímo k nepříčetnosti. Z jeho chování začnu usuzovat, že se má situace hodně zlepšila. Ale některé věci asi zůstaly. Například se budu muset ponižovat, abych dostala co potřebuju. Při pomyšlení na to všecko co by po mě mohl chtít se ošiju a trošku přikrčím. Nakonec ovšem hlad zvítězí nad pomateným rozumem a tak se došourám k němu a pokusím se začít znovu, jakoby se nic nestalo.
"D-Dobré ráno, můžu... našlo by se tu něco i pro mě prosím?"
Rozpačitě ho pozoruji, třeba mě bude chtít dál mučit, možná pod zámiňkou trestu, že jsme na něho spadla. Někdy mě až udivuje, jak to mám v hlavičce pošahané. Ale co se dá dělat, pořád neřekl nic pořádného. Ani co mám očekávat, nebo jaký má pravidla a tak nevím ani jestli se mám posadit, nebo co ode mě očekává. Prsty se snažím udržet ten hloupý ručník, chtěla jsem najít ty hadry co jsme považovala za oblečení, ale někam zmizely. Snad proto všechny ty zmatené myšlenky v hlavě, které byly prosáknuté nejistotou z budoucnosti.

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Nortis odložil svůj dataped a pohlédl ti do očí. Těma svýma pronikavýma očima, které jako by dokázaly podmanit kohokoli.
Jíst dostaneš, ale nejprve musíš udělat jednu podstatnou věc..
Doslova si ve své hlavě užíval tu dlouhou odmlku a tvou vzrůstající nejistotu.
..vezmi ten balík, který leží na stole a jdi s ním do ložnice. Tam ho otevři a už budeš vědět co s tím dělat.
Mírně se pousmál a znovu se vrátil k pročítání zpráv. Ty si vzala balík a zamířila s nim do ložnice. (Je v něm dámské oblečení a spodní prádlo. Popiš ho dle vlastní fantazie, ale nic perverzního by ti nekoupil. To říkám předem.)

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Opravdu mě nesmírně napíná, trochu se potím, nakonec si docela oddychnu. Nejspíš to bude nějaká práce, kterou pro něho mám udělat. Pracovat mi nijak nevadilo, i když trénovat bylo víc vzrušující. Proto přikývnu a zmizím s balíkem. Rozplácnu se vedle něho na postel a pomalu ho otevřu, na první pohled bez zájmu. Když však najdu primitivní, ale normální oblečení včetně botek, oči mi zasvítí úžasem. Chvíli to zkoumám a převracím v rukách, ale nakonec se do toho nasoukám a zkouším jak mi padne. Pro začátek se nedá srovnávat s mým předchozím úborem, i když bych ráda něco víc ženského. Trochu si to upravím a pomalu se vrátím zase k němu, očekávaje co mi na to řekne. Rozhodně snad už vypadám víc jako člověk a ne zvíře, tedy Twílek.
"Už si můžu něco vzít...?" Podívám se tázavě jestli si náhodou nenajde ještě něco, co by mi mohlo zabránit se najíst.

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Zvedl k tobě oči a prohlédl si tě od hlavy až k patě. Mírně se pousmál.
No to už je lepší. Konečně vypadáš... normálně, civilizovaně. Hlavně už nehrozí podobné probuzení, jaké si mi připravila dnes.
Mírně se pousmál a odpil si kávu ze šálku.
Nuže pusť se do jídla, ať nabereš síly, když už si ten můj nový mazlíček.
Dodal pobaveným tónem hlasu a znovu se vrátil k četbě dnešních zpráv. Evidentně ho bavilo škádlit tě.

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Připadá mi divné, proč si mě tolik prohlíží. Podle mě jsem pořád stejná, jenom čistě oblečená. Proto mírně pokrčím obočí a pak mě zaskočí těma mýma vzpomínkama na ráno. Rychle sklopím zrak a snažím se moc nezrudnout, ale nejspíš se mi to moc nepovede. Alespoň, že mi dovolil se najíst. Proto se posadím a zakousnu se do toustu. Mám moc velký hlad na to, abych si ho něčím mazala a nejspíš dost hltám. Když se zminil o mazlíčkovi, věnuju mu pořádný zamračený pohled. Má štěstí, že mám plnou pusu jinach bych určitě vyvedla nějakou hloupost jako naposledy. Proč jenom musíbýt pořád takový.... takový pichlavý... rozhodně už nevypadám na to, že mám nejlepší náladu jako předtím. Pak si vezmu další toust a váhavě si ho zkusím namazat, jenom trošku, abych se moc nespálila, kdyby to nebylo dobré. Ale ono to bylo skvělé! Takové jídlo si už nepamatuju, byla jsem tenkrát ještě docela malá. Musí se na mě pohledem asi dost bavit.

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Pročítal si noviny a nepatrným koutkem pozoroval tvé hltání. Vypadalo to, že ho to pobavilo. Nebo lépe řečeno, už ani nevěděl, jaké je to být s někým u "normální" snídaně. Nakonec položil dataped na stůl a postavil se.
Sněz co hrdlo ráčí, já si musím dojít pro.. mou opravdovou snídani, když si mě probudila tak časně.
Zamířil do kuchyně a odemkl lednici. Tam si nalil nějakou karmínové rudou tekutinu do skleničky. Lednici znovu zavřel a zamkl. Potom se vrátil ke stolu a znovu si sedl na židli. Po malých doušcích ze sklenky upíjel a vypadalo to, že mu to dělá opravdu dobře. Vypadal nějak vitálněji, minimálně více než před chvílí..

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

To že mě pozoruje šlo mimo mne. Jediné co bylo důležité, že se podělil o snídani. O to skvělé jídlo a jestli se u toho smál, nebo se dloubal v nose mi bylo upřímně jedno. Proto si dávám opravdu záležet, aby sem měla po dlouhé době plný žalůdek něčeho dobrého. Spokojeně se protáhnu a pak mi zpětně dojde, že říkal něco o opravdové snídani. Nejspíš má svoje zvyky, jako číst noviny. Akorát, že tohle bude jistě něco ze zdravovědy, jako jíst květák a různý kořínky, kterých jsme upřímně měla dost a nešlo mi nijak do hlavy, proč by mi měly nějak extra chutnat. To červené co pije bude dozajista rajčatový džusík, jak jinak, má peníze a tak je naprosto posedlý zdravými věcmi. Proto spokojeně dojídám poslední toustík s velkýma výčitkama co tomu řekne, že na něho během tak krátké chvilky nic nezbylo. Proto se provinile otočím a zamrkám, spokojeně si otřu rukou pusu a věnuju mu pěkně svůj úsměv.
Prozatím mám docela dost, nejsem zvyklá toho sníst hodně najednou, snad mě nebude bolet žaludek, žaludky...
Zatvářím se docela znechuceně, když koukám jak pije, nejspíš je to dost překvapující. A další moje slova jsou zase zajisté pro něho směšná.
"Vůbec nechápu bohaté lidi... přecpávat se rajčaty a kořínky jen že je to nóbl... a při tom tu je tolik dobrých věcí... jo a děkuju za snídani... můžu se tu napít vody?" Pak mě to trkne a tak honem dodám. "Vlastně tady se asi chodí do koupelny... tam teče... " A už se zvedám, že se dojdu napít tam. Při tom vypadám dost spokojeně a tak brebentím.
"A co plánuješ dělat, jestli to není něco tajnýho... slýchala jsem o jedaiech a sitech moc věcí... ale na sitha seš moc dobrej ale kladnák..." Zamylsím se a zdlouhavě si ho prohlížím.
Kladňák rozhodně nebudeš, na to mě moc rád mučíč... ty! ty! to ti nedaruju... slíbila jsem sama sobě v mysli a netušila, že to může slyšet. A tak jsem nahodila nevinoučký úsměv a sklonila hlavu na stranu.
"...ale kladňák taky nemůžeš bejt... jinak by jsi přišel už dřív..." Jejda to jsem se to rozpovídala, s plným bříškem je hned svět růžovější. A aby tý mojí palby nebylo málo upřímně dodám. "A budu se ráda moc učit, jednou ti to vrátím do posledního zrníčka..." Poslední věta asi zněla divně, ale já se zabývala zrovna přejížděním talíře prsty, které jsem pak olízla. Při tom se zarazím, protože se na mě asi dívá a taktrochu zčervenám, protože i sama sobě zrovna ted připadám jako malé dítě.

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Svůj výživný koktejl dopil až do poslední kapky a potom věnoval svůj pohled pouze tobě. Mírně se tomu tvému vodopádu slov pousmál.
Prrrrrr... Hezky zpomal mládě. Možná jsem se o tebe postaral, dal ti najíst, napít a ošatil tě. Kdo však říkal, že si tě mám v plánu nechat natrvalo. Jsem zvyklí cestovat nalehko a proto si nepotřebuji pořídit přítěž... Navíc o tvém výcviku nepadlo byť jen jediné slovo.. nevím co všechno umíš, ale evidentně to za moc nestojí. Jinak by si nebyla v otroctví tak dlouho... No nekoukej tak na mě, uživatelům Síly hold tahle doba moc nepřeje. Jediové jsou možná úplně pryč, takže vy smráďata máte utrum. Navíc by si na výcvik v rámci řádu Jedi byla moc stará a zbylí Sithové by tě rovnou setli, bez ptaní.. Zkrátka máš smůlu prcku, tvá naděje vykrvácela i s tvým starým mistrem, ač jeho schopnosti byli zdá se pochybné.
Dokončil svůj proslov a přeložil si ruce na hrudi. Evidentně očekával tvou reakci...

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

"Já rozhodně nejsem žádná přítěž!" Zvednu prudce zrak, slova ze mě vystřelí už během jeho proslovu, ovšem nemají šanci ho přerušit. "Kdyby jsi nechtěl... nechal by jsi mě na tý cestě..." Další slova říkám sice nahlas, ale spíš sama pro sebe. Vztekle zatnu a povolím pěsti, když konečně zkončí dívám se do podlahy. Pak však pozvednu hrdě hlavu, hněv mi sluší probudil ve mě mnou úplnou starou hrdost. Tomu by jsi nerozuměl... uniknout nebyla legrace... Nahlas však odpovím zcela něco jiného. "Pomohl jsi mi ze špíny, ale tak daleko jsem se dostala sama! Za to jsem ti vděčná, můžeš na mě plivat jestli tě to baví... ale nikdy ne na jméno mého mistra!" Už delší dobu se soustředím, vztek mi pomůže uchopit Sílu. Není jí moc, jeho se rovnat nemůže ani za tisíc let, přesto můj další pohyb je docela jiný. Je zrychlený Silou a já uchopím nůž ze stolu, otočím se na jedné noze a zapomínaje, že to není meč udeřím najednou z nebes. Technika Nebes, dlouho neoklepaná ale se zrychlením sílý docela efektivní. Pamatuji si jí dobře, byla to jedna z posledních věcí, kterou mě se smíchem učil. Z očí mi stékají slzy, v té chvilce útoku jsmebyla jakoby někdo docela jiný. V mojí mysli se přehrávaly dokonalé pohyby mistra a já je jen napodobila jako předtím tolikrát. Bylo to naprosto přirozené a bolestivé zevnitř. Nechtěla jsem, opravdu jsem nechtěla, aby pohrdal památkou na mého mistra. Vždycky jsem byla pyšná, že mě učil a hodlala jsem nést jeho odkaz co nejlépe a bez hanby. Doufala jsem, že by to mohl uznat nakonec i on, nebo mě zabít. Protože můj útok šel naplno skrze emoce, nebyl to úder ve výcviku byla vněm Síla a úmysl zabít.

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

V klidném sedu sledoval tvou útočnou reakci. Vypadalo to, že jí snad dokáže vidět zpomaleně. Pomalu si k němu klesala a on naprosto nic nedělal. Jen si tě s pobaveným výrazem prohlížel. Pořád si očekávala, že tě zabije, odhodí, zkrátka cokoli. To už, ale čepel ztuha prochází hrudníkem a mizí v něm skoro až po rukojeť. Jeho výraz se však skoro nezměnil, žádná větší agónie, nebo tak.
Odskočila si nyní už s děsem od těla. Teprve nyní ti docházelo co si provedla. Najednou se k tvému zděšení Nortis narovnal v křesle a vzápětí se postavil. Lehce ti zatleskal a potom vytrhl čepel z rány.
Výborně, prošla si má nová, filaová učednice. Jen si mi nemusela zničit župan, byl můj oblíbený.
Dodal pobaveně, evidentně se bavil tvým zděšeným výrazem.

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Hněv mi sice dodal to, co mi chybělo, ale stejně jsem naprosto věděla, že to proti mistrovi nemůže vyjít. navíc docela jiná nešikovná zbraň, a pak jsem zabila svého dobrodince! No nestíhám koukat, ale on si snad umřel se stejně blbým výrazem, jako žil! Ne zase počkat, on není mrtvý a rána se velmi rychle uzavřela. Tohle přeci není možné, to nikdo nedokáže! Žádný člověk by přeci...
"T-Ty... nezabiješ mě... ale, nejsi mrtvý... to není možné... já prošla... župan zašít..." Všechno se mi nehorázně zmotalo dohromady, jeden větší šok, než druhý. Absolutně mi to nedávalo smysl. Nějak jsem nebyla schopná utéct, nebo udělat cokoliv jiného. Prostě jen stát a zírat skoro s otevřenou pusou a akorát všechno nepobírat, bylo to jediné co mi asi tak zbývalo...

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Chvíli tě pozoroval a potom jako by nic odkráčel do koupelny, kde zavřel dveře. Po něm tu zůstala jen zakrvácená čepel nože. Měla si čas pokusit si urovnat myšlenky, což bylo asi i jeho záměrem. Po pár minutách se vrátil oblečený do svého nyní dokonale čistého oblečení, které měl i včera. Vzal nůž a vhodil ho do myčky na nádobí, to samé udělal i se zbytkem nádobí a poté myčku zavřel a zapnul.
No tak co prcku, už si konečně nabrala duševní rovnováhu? Nebo si chceš ještě zkusit bodnout?
Pobaveně se usmál a odešel k lednici. Tam si nalil další sklenku krve z nouzových zásob a komplet ji vypil. Potom už jen čekal jak budeš na nastalou situaci reagovat.

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

Když si prostě odejde, tak zapnu vodu a pořádně si umyju obličej a napiju se. Když se mi to troch usrovná v hlavě, dojde mi, že mám nejspíš nesmrtelného mistra! na jednu stranu je to úžasné, na druhou stranu mě nejspíš tím pádem nemůže potřebovat, k čemu bych asi tak mohla být nesmrtelnému? Pořád nemůžu přijít na to, co je vlastně za člověka, ne za bytost. Proto se posadím a když přijde, tak sedím. Dívám se na jeho počínání a je jasné, že envím co si mám myslet. A tak se ho rovnou zeptám.
"Kdo jsi...? A co mám tedy dělat...?"

[Artas Nostra]

Nar Shaddaa, Nortisův pronajatý byt

No jsem ten kdo jsem a navíc nově stvořený, původní upír. Můj starý mistr by ti řekl více, ale už jsem ho kdysi zabil...
Potom si nasadil plášť a zamířil k východu z bytu.
Teď půjdeš se mnou, na naši první malou lekci prcku.
Vyšli jste za dveří a zamířili do ulic, nyní si ve svém ustrojení nebudila skoro žádnou pozornost. Po nějaké době jste dorazili do nějakého opuštěného skladu. Bylo to ideální dost prostoru a žádní čumilové. Potom se na tebe Nortis otočil a zadíval se ti do očí.
Vidíš támhle tu plechovku? Pokus se jí pomocí síly shodit z toho regálu. Vzpomeň si na emoce, které si využila, když si mě chtěla zabít.
Odmlčel se a přeložil si ruce na hrudi. Očekával jak si povedeš.

[Nalan al`kina]

Nar Shaddaa, Opuštěné Skladiště

Tak tohle bylo teprve pořádný překvapení. Kdo by neslyšel o různých bestiích a to že existuje nespočet druhů života jsem mohla vidět často i tady, ale že pohádka o upírech je pravdou, to mě trochu zarazilo. Nevyděsilo mě to jenom proto, že jsem si už zvykla na to jaký je zvláštní a hlavně nikdy mi doopravdy neublížil. Proto na něj upřu pozorně své oči a poslouchám.
"Tak silný, že zabil svého mistra..." Vydechnu pro sebe, něco takového mi nejde do hlavy, anvíc já měla mistra ráda a tenhle taky není špatný. Proto asi pozná, že tomu nerozumím, a nesvedla bych to nejen silou, ale i psychicky.
Když vyšel první ze dveří zavolám za ním rozzlobeně. "Jmenuju se Nalan! hej slyšíš Nalan, žádný prcek!"
Pak ho ovšem následuju ven, mírně podrážděná že si mě zase dobírá.
Když dojdeme do skladiště, poslouchám instrukce napjatě. Jakmile se zmíní o mém hněvu, okamžitě se zašklebím jako malje ďáblík, vzpomínka na mistra po tom zážitku je opět žhavá. Proto m inedí moc práce se soustředit a přibližně si vzpomenout co jsme podvědomně dělala. Zkusím natáhnout ruku, protože se mi pak líp představuje, že se ta hloupá plechovka pohne. Snad mi moje velké nadání jak říkalmistr pomůže, alespoň s tou plechovkou pohnout.