Výcvik pro East.Wooda

[Pear]

Endor

Sedíš, a pozoruješ vycházející měsíc. Dnes má podivnou barvu. Zvláštně naoranžovělou. Dnešní noc by jsi mohl užít mnoha vzrušujícími způsoby, od návštěvy proslaveného pánského klubu někde na Nar Shadaa, po leštění tvé postarší lodi, ať už si s ní parkoval kdekoliv. To by ale kolem tebe nesměli svým typickým způsobem svištět zářivě červené laserové paprsky, a bouchat thermogranáty. A taky by nemuselo pršet. I když se kryjete pod velkým stromem, který vám štědře poskytuje přístřešek, všechno rychle zvlhne. Rychle se také stmívá, stíny se prodlužují a vytvářejí strašidelné siluety, a čím je větší tma, tím víc si připadáte ztraceni. Pohlédneš na vedle tebe sedícího nervozního "kolegu", který v ruce křečovitě svírá zbraň. Měl převzít zásilku, s kterou jsi se tahal už od Tatooinu...

"A koukej ten balík doručit, má větší cenu než tvůj život"
Vzpomeneš si na slova Huttova slizského poskoka, který ti ochotně překládal jeho slova. Jak jsi k němu rychle přišel, tak jsi od něj také rychle odešel, a pouze s informací, kam máš zboží doručit. O všudypřítomných imperiálních jednotkách, který na vás čekali už nebylo ani slova. Očividně vás někdo zradil. A ty jsi si to teďka musel vyžrat, lehce ozbrojen a obklíčen pěchotou Imperia. Po svém boku jsi měl pouze "Pana J", jak si nechala říkat vaše spojka, konkrétně asi dva metry deset vysoký trandoshan, který se vyžíval v krvi, zabíjení, a tak na první pohled se mu tato situace nelíbila. Byl ale natolik chytrý, aby věděl, že vystrčit hlavu by znamenalo smrt. Byl natolik chytrý, že dokázal ovládnout své pudy. Ale už nebyl natolik chytrý, aby vymyslel plán, jak se odsuď dostat...

A sakra...
Pronesl neuvěřitelně klidně, rychle vyklonil se zpoza padlého kmene stromu, který jste využily jako improvizovanou barikádu, a nejspíše velmi precizně zamířil. Ale nevystřelil. Věděl že je to zbytečné. Schoval se za kmen, a otočil se na tebe. Poprvé za celou dobu, nepočítaje onu dobu, kdy po vás nikdo nestřílel, se ti podíval do očí.
A sakra...
Zopakoval, nyní už ne s takovým klidem. Na čase by možná bylo vystrčit hlavu, a podívat se na vlastní oči, co se děje, to by se ale nemohla palba zintenzivnit. Pak se ale stal zázrak - ne, neodešli, a nenechali vás být, pouze přestali se zběsilou střelbou. Ticho přerušoval pouze trandoshan samotný svým hlasitým vydechováním. Asi aby si dodal odvahu vyklonit se, a zjistit co se děje.
A je to v...
Uznal, když se opět obezřetně vyklonil, a prozkoumal situaci. Nedořekl větu. Protože hned zakřičel k vojákům další "odvážnou" větu. Bylo to rozhodně nečekané, nečekané z jeho úst, v této situaci asi také nezbytné. Ani se neobtěžoval zvedat. Křikl to ale zřetelně.
Vzdávám se...sorry chlapče...
Mrkl na tebe okem, pomalu se zvedl, odhodil zbraň k tobě, a dal ruce za hlavu. To už vás pomalu obestupovali Imperiální jednotky v bílé zbrojí, a mířící na trandoshana zbraněmi. Ty jsi byl ještě "naštěstí" pryč z jejich zorného úhlu. Dočasně, neboť stormtroopeři se blížili, sice obezřetně, ale přesto se blížili.
Vzdávám se.
Zopakoval ještě jednou. Jen pro jistotu. Nyní to bylo na tobě. Z letmého pohledu jsi zaregistroval asi šest vojáků, ale i tři speedery. Pokud jsi si toho nevšiml doteď ve sběsilé palbě, nyní byl správný čas si uvědomit, kde jsi. V husté džungli, asi pět set metrů od tvé lodi, kterou jsi zaparkoval na jedné z mála přistávacích plošin. Imperiální jednotky se v jednu chvíli, právě když jsi přebíral od trandoshana poměrně obrovský pěněžní obnos, vynořili odnikud, a bez otázek začali střílet. A pak už je tvá historie jednoduchá. Do teď jsi se krčil za kmenem stromu. Byla to vlastně náhoda, že jsi stihl uskočit, a zachránil jsi si tak život. To bylo ještě světlo. Když si toto uvědomíš, ujde ti, jak dlouho už tady musíš sedět, a bránit se...

[East.Wood]

Riflor

Vracím se ve vzpomínce na mou domovskou planetu. Zde se otec a matka ukryli před útlakem a vyhlazením naší rasy. Lord Hethrir, Firrerreo, jenž slouží Darth Vaderovi, se chtěl zavděčit tím, že zničil náš bývalý domov, vyhladil většinu obyvatel a ti, co zbyli naživu, museli v zajetí opustit zpustošenou planetu Firrerre.

Když jsem téměř dospěl a naučil se, jak přežít v tvrdém a nebezpečném vesmíru, rodiče mne vyslali, abych získal zkušenosti a vydělal nějaké kredity na nový život, který jsme chtěli začít. A jelikož nejlépe jsou placeni tzv. Lovci odměn, řekl jsem si, že tohle povolání by mi mohlo zajistit lepší budoucnost, pokud ovšem budu naživu dost dlouho na to, abych za své služby vyinkasoval nemalé částky...

Vydal jsem se na Tatooine, kde sídlí nejmocnější bytosti podsvětí - Huttové a hledal někoho, kdo by mne zavedl do jejich společnosti. Celé týdny jsem procházel bary, tržiště, obchody a různé zapadlé kouty Anchorheadu, až jsem se dostal k jednomu Rodianovi, který slíbil, že mě zavede k Mottu Huttovi, u kterého si prý on sám vydělal nemalé částky kreditů. Řekl jsem si, že to zkusím! A hned na první schůzce jsem se mu zřejmě zalíbil, snad pro svou odvahu, možná i zarputilost a smělost - zkrátka nabídl mi mou první zakázku, kterou jsem bez delšího váhání přijal. Měl jsem odevzdat balíček nemalé hodnoty jedné spojce na Endor, malý lesnatý měsíc ve Vnějším okraji...

Endor

No, říkal jsem si, že to nebude tak těžké, ale teď tady ležím přikrčený za mohutným kmenem stromu, vedle mě v té samé pozici ona spojka - Trandoshan, kterému se říká "pan J". Oba třímámé své blastery, sem tam vypálíme do prostoru před námi, ale většinou se snažíme nevystrkovat hlavy. Proč? Situaci s předáním balíčku nám totiž mírně ztížila hlídka imperiálních vojáků, která tu má základnu. Zřejmě se jim nelíbilo, že námezdní lovci zde využívají zdejší lesy jako úkryty a tajné překladiště. Teď jsme jejich náladu měli pocítit na vlastní kůži...

Přikrčený jsem sledoval, jak můj společník střídal nadávky a krátké dávky střel na stormtroopery. I já jsem se snažil něco, či někoho zasáhnout, leč úspěch byl nevelký... Zjistili jsme letmýmy pohledy, že proti nám stojí asi pět, nebo šest mužů a mají i nějaké speedry. No, ty by se daly využít, pomyslel jsem si...

Jenže se stalo to nejméně očekávané: "Pan J" se rozhodl jednat a s rukama napřaženýma vzhůru odhodil zbraň a vstal ze svého úkrytu a zakřičel na naše protivníky, že se vzdáváme! Ale byl to jen klamný úskok, což jsem poznal hned, jakmile mi Trandoshan přikopl svou zbraň mimo pohledy vojáků. Zřejmě je chtěl pořádně překvapit...

[Pear]

Endor

První z vojáků ladným skokem překonal výšku kmene stormu, a vrhl se na trandoshana. Ten stál hrdě na místě, a ani se nehnul kouskem těla. Byl totálně odevzdaný. Nechal se bez problémů či známek agrese rychle a pevně spoutat vojákem, ke kterému přišel druhý voják, a společně ho vedli ke speederu. Trandoshan ti věnoval ještě jeden pohled, než se rozešel.
Na co čekáš mladej?
Uhnul pohledem, měl proč. K tobě se blížil zezadu další voják. Šel pomalým krokem. Nyní si nejseš jist, jestli byla tvá doměnka klamného úskoku správná, neboť doteď to bylo normální vzdávání se.
Zahoď zbraně, a stoupni s rukama nad hlavou!
Rozkázal ti jeden z vojáků s E-11 mířícm na tebe.

[East.Wood]

Endor

Stále přikrčen za kmenem mohutného, ale padlého stromu jsem čekal, jak se celá situace vyvrbí. Očekával jsem nějakou fintu fň od Trandoshana, ovšem asi jsem se přepočítal, když jsem myslel, že má nějaký záložní plán. První imperiál k němu došel, namířil na něj svou bouchačku a tím zhatil jakoukoliv naději na naše vysvobození ze spárů Impéria. Pan "J" jenom mlčky nastavil pazoury, aby mu voják mohl nasadit pouta a odvést jej do cely na jejich nedaleké základně. Na mne čeká stejný osud, pokud něco hned neudělám...

Bylo ovšem těžké něco podniknout, když vám na hlavu míří jedna pěkně vostrá "é - jedenáctka", ještě nažhavená předchozí střelbou... Povel zněl jasně - odhodit zbraně a ruce vzhůru! Hm, asi to bude chtít trochu diplomacie, pomyslel jsem si, když jsem vstával ze svého úkrytu. Nahodil jsem v hlavě plán B a spustil na nic netušícího vojáka: "Dobře, že jste tady šéfe, ale jestli chcete někoho zatýkat, tak tadyhle toho pravěkého ještěra! Je to zloděj, před tím, než jste nás zmerčili a začali po nás pálit, mě přepadl a vzal ten balíček, co má v náprsní kapse... Jen se přesvědčte sami! A když jste po nás začali střílet, mířil na mě a chtěl mě voddělat!" a při tom jsem se pohrdavě podíval po nechápajícím kumpánovi, který si musel připadat jako ve snu poté, co ode mně slyšel.

[Pear]

Endor

Jeden z vojáků otevřel jeho vrchní kapsu, a vytáhl z ní balíček. Huttvů balíček, za který jsi měl nechat zaplaceno. Ukázal ho ostatním, načež k němu hned doběhl další voják, a prohlížel si co to je. Pak se odhodlal to otevřít.
Přiznávám se, unesl jsem ho, okradl jsem ho a chtěl sem ho vysadit na téhle planetě, dokud jste nás nepřerušily.
Oznámí klidně vojákům Imperia, až si z toho ve snu musíšm připadat naopak ty. Jeden z vojáků se na tebe podívá, a pod přilbou skrávý vražedný pohled.
Omlouváme se za potíže, nevěděli jsme, že jste rukojmí tohoto muže. Můžete odsuď odletět co nejdříve to půjde. Kdy...
Křik přerušil řeč imperiálního vojáka, protože trandoshan se osvobodil, a směle ujížděl stormtrooperům hluboko do lesa. Před tím ještě stihl utrousit na svůj účet.
Pozdravuj Motta!
...Kdyby jste něco potřeboval, můžete se na nás spolhnout, jsme ochránci Impéria.
Zasalutoval, ohlédl se za odjíždějícím ještěrem, se svými kolegy skočil na speeder, a jal se pronásledování trandoshana

[East.Wood]

Endor

Část mojí malé lsti se vydařila - vojáci skutečně u pana "J" balíček našli a měli tudíž právo se domnívat, že mluvím pravdu, že mě skutečně okradl. A když k tomu Trandoshan bez servítek přidal i svou verzi o únosu a mém vysazení zde na Endoru, vydechl jsem si. Ale jen na chvíli...

K překvapení mě i mých "osvoboditelů" se náš trandoshanský přítel rozhodl k radikálnímu kroku a skočil na nejbližší speeder a s ním vystartoval do hloubi lesa. Zdrhnul a mě tu nechal napospas imperiálům, došlo mi vzápětí... Ale co, úkol byl splněn, balíček předán, suma kreditů v mé kapse a vojáci mi nakonec ještě zasalutovali. Zdálo se mi to až příliš jednoduché a rychlé, takže jsem raději zůstal po odjezdu stormtrooperů ve střehu... Teď jsem se musel dostat ke své lodi a co nejrychleji odletět zpátky na Tatooine za Mottou Huttem hlásit úspěšnou misi a odnést si peněžitou odměnu... Jak jednoduché! Vydal jsem se džunglí směrem k přistávací ploše, kde jsem zanechal svou loď...

Neušel jsem však ani 100 metrů a zaslechl jsem šustění v okolních porostech. Jelikož byla tma jak v doupěti Kraytského draka, musel jsem zapnout čelní svítilnu a postupovat nanejvýš opatrně. Ruku jsem spustil k pasu a držel ji na zbrani, připraven použít, kdyby bylo nejhůř! A taky, že bylo, imperiálové za zadkem byly proti tomu legrační...

[Pear]

Endor

Imperiálové za zadkem byly opravdu proti tomu, co se ti stalo legrace. Opatrně jsi našlapoval, nicméně past byla nastražena dobře. O chvilku později jsi se už houpal hlavou dolu, s nohou ve smyčce. Ještě takhle chvilku visíš, krev, která se ti nalévá do hlavy ti znemožňuje přemýšlet, kdo tohle mohl nastražit, a jak se z toho dostat. Chvilku se nedělo, párkrát něco proběhlo křovím, jestli to jsou zvířata, kteří přišli na hostinu, kterou jim tady někdo připravil, se dalo jenom hádat. Ale pravda byla opět jinde. Z křoví vyběhli malí obyvatelé Endoru, takoví chlupatí medvídci. I pro člověka nepoznamenáného učením fauny bylo jasné, kdož jsou tito plyšíčci jsou. Ewokové. Že tohle byla past přichystaná na tebe nebylo uplně jasné, spíš jsi omylem šlápl do pastí, která měla Ewokům obstarat večeři.

Chvilku kolem tebe se zájmem chodily, a neodvažovali se přiblížit. Něco na sebe křičeli, svým typickým způsobem, i jazykem. Te´dka byla jediný možnost jedant, protože jsi byl držen lanem jenom za jednu nohu, druhou jsi měl volnout, a ruce též...Svítilna ti spadla z hlavy, když tě mechanismus vytáhnul nahoru, a přistála přímo pod tebou, osvětlujíc tě takto jasným světlem.

[East.Wood]

Endor

Mé zděšení z toho, jak mě past vymrštila k nebi vzhůru a zůstal jsem viset hlavou dolů, vystřídal lehký oddech. Protože ti, kdož mě zajali, byli malí, chundelatí trpaslíci - místní Ewokové.

Co jsem zaslechl, tak tihle "medvídci" nebyli příliš nebezpeční, alespoň ne k někomu, koho vidí poprvé v životě a neví, zda je to přítel, či nepřítel. Nyní si mne spíše oťukávali, aby zjistili, kdo že se to chytl do jejich prosté, avšak účinné pasti. Byli do jisté míry i polekaní, čehož jsem mohl využít ve svůj prospěch. To bych ale musel rozummnět jejich řeči, což jsem neovládal tudíž jsem neměl možnost s nimi promluvit. Teď stálo okolo mně asi šest těchhle tvorečků a svým zvláštním jazykem k sobě promlouvali a uvažovali asi, co se mnou... Nejhorší na tom všem bylo, že blaster mi odletěl někam do křoví, tudíž jsem se nemohl jednoduše uvolnit ze sevření!

Nechtěl jsem taktéž čekat, až se mě Ewokové rozhodnou sundat a upéct mě na rožni, nebo obětovat svému bohu. To by asi Motta Hutt nebyl rád, že se mu nevrátí jeho balík kreditů... Musel jsem nějak osvobodit a to se dalo spíše udělat, až budu dole ze závěsné pasti. Nechal jsem se tedy sundat mými vězniteli a odnést do jejich tábora, třeba tam příjdu na nějaký nápad, jak se dostat z téhle šlamastyky... V hlavě mě napadla spásná myšlenka, že ještě nejsem docela ztracen, jelikož se mi v malém pouzdře na vnitřní straně mé vesty houpal můj Merr-Sonn a Ewoci o něm zatím neměli ani ponětí. Snad jej nebudu muset použít, abych je všechny postřílel, rozhodně bych tím mohl přitáhnout pozornost imperiálních hlídek a kdo ví, jestli bych se podruhé tak snadno dostal z jejich spárů...

[Pear]

Endor

Ewoci se na tebe rychle vrhli, a než jsi se nadál, měl jsi ruce spoutané, nohy následovali a jako vrchol snažení evoků jsi byl přivázán k tyči, kterou si dva ewokové hodili na ramena, a pochodovali s tebou do jeich tábora. Tam pověsili tyč na dvě vydlice, a když jsi se ohlédl dolů, uviděl jsi pod sebou připravené, ale nerozdělané ohiště. Hned ti dojde, co s tebou zamýšlejí, a teď se nejspíš skupinka nejblíž k tobě domlouvá, jakou k tobě přichystají přílohu.

[East.Wood]

Endor - ewokská vesnice

Jakmile jsem se ocitl na tyči, svázaný jak lovná zvěř po úspěšném honu, bylo mi celkem jasné, co následuje. Popravdě, byl jsem na to připraven ještě před akcí, že jedu do džungle a tam se občas takové věci stávají... Což mne ale nijak neuklidnilo a vzhledem k tomu, že jsem u sebe neměl svou zbraň, nemohl jsem si pomoct násilím. Musel jsem vyjednávat, pokud to vůbec šlo...

Když mě konečně dovlekli do vesnice a připravili si mě na rožeň nad ohništěm, začali se radit, co se mnou. Nechtěl jsem se nechat jen tak lehce upíct jako pečínka, takže jsem začal jednat. Ošíval jsem se, jako by mě na nože brali a chtěl přilákat náčelníka. Ewoksky jsem pochopitelně neuměl, ale dokázal jsem pomocí gest naznačit, že jsem zde za jistým úkolem a že tedy nemají nejmenší důvod si mě rožnit. Projistotu, i když jsem pochyboval, že mi jejich vůdce bude rozumnět, rozzlobeně jsem sykl: "Hej, pidižvíkové, jestli vás to zajímá, nedaleko odsud je základna moc zlých vojáků. Měli byste to vědět, protože jsou pro vás větší hrozbou, než jsem já!" Nečekal jsem, že je tím dojmu, ale více jsem momentálně dělat nemohl...

[Pear]

Endor - ewokská vesnice

Ewoci se s překvapením, které bylo vidět v jejich očích, podívali na svůj oběd, který k nim právě promlouval. Jeden z nich tě udeřil palcátem do hlavy, by jsi je nerušil, a ty jsi na chvilku upadl do bezvědomí.

Otevřel jsi oči a byl jsi volný. Nad tebou stál Trandoshan, tvoje spojka, kterou jsi "napráskal", a který ujel Imperiálům hluboko do lesa. Nečekal by jsi ho tady. Kolem tebe leželi mrtví Ewoci. Chvilku jste na sebe jen tak hleděli.
Seš v pohodě kámo?
Vysypal na tebe trandosham a za něj se zařadili imperiální vojáci. Udělali pěknou frontu, a jeden za druhým k tobě chodili. Všichni se ptali na jedno.
Jsi v pořádku?
Zaostřil jsi, a v dálce jsi viděl kapelu a hned na to se k tvým uším dostala líbezná, ale úderná hudba. Všichni kolem tebe začali tancovat makarénu. A v tu chvíli jsi ucítil další ránu, zabolelo tě celé tělo.

Opět si otevřel oči. Nyní už to bylo trochu realističtější. Ewoci na zemi byly sice také mrtví, ale na první pohled byly propícháni primitivními zbraněmi, co používají sami. To napovídalo válce mezi kmeny. Vidlice, na kterých jsi byl pověšen byly povaleny po zemi, stejně jako ty. Spadl jsi zády na připravený, ale nezapálený táborák. Ještě doteď jsi v nich cítil palčivou bolest. Stále jsi byl nicméně pevně přivázan ke klacku. Podíval jsi se okolo sebe, a jako první jsi si všimnul jednoho ewoka propíchnutého hned dvěmi kopími. Jedno kopí bylo zapíchnuté jen tak do půlky, a tak většina čepele čouhala ven. Měl na sobě spoustu kůstek a masku z lebky zvířete, takže povoláním byl určitě šaman. Budovy kolem tebe byly v jednom ohni, ale žádný známky po útočnících tu nebyly.

[East.Wood]

Endor - ewokská vesnice

Nejprve jsem pocítil palčivou bolest hlavy. To bylo první, co si pamatuji po té ráně, co mi dal jeden z místních domorodců přímo do hlavy nějakým kyjem! Nevěděl jsem, jak dlouho se mi před očima střídala tma, bílé skvrny a tančící stormtroopeři... To je ale blázinec!!!

Když jsem konečně otevřel oči a zasyčel bolestí, tak kromě ní jsem ucítil i slabé teplo a kouř... Oheň? Ksakru!!

Kolem hořela vesnice a taky jsem uviděl mrtvoly lovců, co mě sem odvlekli. Všichni leželi na zemi, probodáni meči, dýkami a oštěpy! Napadlo mě, že zatímco já jsem blouznil omráčený a přivázaný na rožeň, tak vesničany zřejmě napadl nepřítel. A určitě to nebyli vojáci Impéria, nebyla tu ani stopa po střelbě blasterů... A zdáli jsem zaslechl podivné zvuky a výkřiky, něco jako bojovné písně... Tady mi něco nehraje! napadlo mě, když jsem se snažil přikoulet se s připevněným klackem na zádech k jedné mrtvolce, které ze zad čouhalo ostří kopí. Naštěstí jsem se natočil přesně tak, abych provazy přeřezal, takže než bys řekl Ewok, stál jsem na nohou a počal se urychleně rozhlížet. A najednou slabý skřek, nějaká místní hatmatilka... Obrátím se dozadu a hle: U jedné poloshořelé chýše leží Ewok, který mě předtím praštil! Dýka mu vězí tam, kde člověk má plíce... Přišel jsem opatrně k němu, poklekl a snažil se porozumnět, co mi chtěl říct.

[Pear]

Endor - ewokská vesnice

Uaaaaa!
Zařval ti do ksichtu ewok, a poté začal něco mumlat svojí hatmatilkou. Jeho řeč se po chvíli ztratila v šumu lesa, a ewok vydechl naposledy. Nebylo překvapením, že ewok neumí basicem, přesto jsi to musel zkusit. Co jsi ovšem uslyšel bylo prudké zabrždění speederů, a když jsi se přišoupal k okraji, uviděl jsi čtveřici scout trooperů a dva speedery.
Tudy utíkali.
Oznámil jeden ostatním.
Hmm, nevypadá tamto nahoře jako...
Nechal další viset větu ve vzduchu, a doplnil jí až voják, který celou dobu postával opodál.
Ewocká vesnice?
Ano, přesně tak, ewocká vesnice. Co jinýho.
Odsekl voják, kterému byla věta takto doplněna. A poté přidal ještě návrh.
Neměli bychom se tam podívat?
Dobrej nápad, jdeme najít nějákou cestu dovnitř.
Uznal scouttrooper, který doteď nepromluvil, a začali hledat cestu nahoru...

[East.Wood]

Endor - ewokská vesnice

Malý bojovník kmene mi toho před svou smrtí nestačil moc říci. A toho, čemu bych rozumněl, ještě méně... Ale alespoň z toho mála jsem pochopil, že mě chtěl varovat. A právě včas, neboť pod vesicí, u úpatí stromů se začalo něco dít...

Vyklonil jsem se, abych lépe viděl. A zahlédl dva speedry a vedle nich vojáky! Co ti tady zase chtěj? Copak nemaj co na práci?

Zastrčím hlavu zpátky, než si mě všimnou. "Musím zmizet, kámo!" řekl jsem umírajícímu Ewokovi. Nevím, jestli mě ještě slyšel. Opatrně jsem ho položil a rozhlížel se po nejbližší únikové cestě. Od jedné okrajové chýše vedla lávka nad džunglí opačným směrem, než byla imperiální hlídka. Byla to moje jediná naděje na rychlé a efektivní zmizení. Rozběhl jsem se opatrně po seschlém a vratkém pásu smotaných prken. Dole se zatím formovala hlídka scoutrooperů a já jsem měl jen chvilku na to, abych zmizel z vesnice a našel cestu ke své lodi. Musel jsem se konečně vydat zpátky za Mottou Huttem a hlásit splnění úkolu. To by se ale les na Endoru nesměl hemžit imperiály. A navíc jsem nemohl podat zprávu o naší trandoshanské spojce, nevěděl jsem, kam zmizel. Když o tom tak uvažuju - blesklo mi hlavou při útěku - ani nevím, zda se vracet na Tatooin, nebo raději nechat odměnu odměnou a hledat si nového zaměstnavatele...

[Pear]

Endor - ewokská vesnice

Snažil jsi se co nejopatrněji ale také nejrychleji přeběhnout po provizorním můstku, když tu se pod tvojí tíhou utrhly provazy, které můstek drželi tam kde má, a ty jsi po něm rychle sjel dolů. V takových chvílích začíná člověk věřit na Boha, Sílu nebo Palpatina, neboť těsně nad zemí jsi se zachytil svým oblečením o ostřejší výčnělek mostu, tudiž jsi nedopadl přímo na nohy, ale chvilku nepříjemně visel nad zemí.
Zvuk, připomínající trhání látky ale nevěštil nic dobrého, zejména když jsi věděl že za tu látku, která se může trhat visíš. Chvilka napěti, která je až nepřirozeně dlouhá je ukončena záškubem, a utrhnutím zatím nezjištěného kusu oblečení. Pád trval ani ne vteřinku, protože jsi nevisel ani dva metry nad zemí.
Spadl jsi do vysoké trávy, ze které byl perfektní výhled na dva speedery bez hlídky, která už musela být někde v Ewocké vesnici.
A přímo na druhé straně od speederů jsi si všiml povědomích tvarů - tvé lodi, která tam stála tak, jak jsi jí tam nechal.