O tvém mistrovi se dala říct spousta věcí, a jednou z nich byla i jeho jakási vášeň pro "hurá akce". Velryn Corriolan měl dosti dobrodružnou povahu a nezdálo se, že by se s přibývajícími roky nějak zmírňovala - natož aby před ní nějak zvlášť šetřil své padawany.
Po tři roky, co tě měl na starost, jsi s ním absolvoval už dobrých dvacet "výprav do terénu". Jeho předchozí padawan a tvůj dobrý kamarád Jon Willard sice tvrdil, že mistr Corriolan se stává zodpovědným - ale to mu nijak nebránilo v tom, aby jeho tréninky nebyly náročné a svým způsobem nebezpečné. Zcela se řídil podle hesla "těžko na cvičišti, lehko na bojišti".
(Jon mohl potvrdit, že na tom něco bude - oba jste se specializovali na znalosti léčení a poté, co rytíř Willard prometl několik občanských válek v různých planetárních systémech jako cosi mezi medikem a diplomatem, konstatoval, že Corriolanovy "šílenosti" mu mnohokrát přišly víc než vhod.)
Tentokrát se ti ani neobtěžoval sdělit, kam přesně poletíte. Sbal si věci, čeká nás taková menší procházka po lese... za půl hodiny v hangáru u Archy!
Tak zněly instrukce a nezbylo ti, než se podle nich zařídit.
O dvě hodiny později onen za mandalorianských válek již poněkud starožitný frachťák vstoupil do hyperprostoru a mistr Corriolan stále neprozrazoval, co je tentokrát vaším cílem.
Nechal tě sedět v křesle ko-pilota, předstíral, že se věnuje sledování kontrolek - a poskytoval ti dostatek času a prostoru dusit se ve vlastní šťávě. Rozhodně se nezdálo, že by s tím hodlal v dohledné době přestat.
--------------------------------------------------------------------- co po tobě budu chtít? - pocity, dojmy, popisy... prostě se rozepiš.
Jinak datace příběhu je zhruba 700 let před epizodou IV.
Celý den jsem se tešil na trénink s přítelem Jonem a zpráva mého mistra mne tedy zaskočila poněkud nepřipraveného. Začal jsem tedy okamžitě balit věci, přibalil jsem si veškerou potřebnou výbavu vhodnou do lesních porostů.
Pak jsem si vzpomněl. Proboha, wilard mě už bude čekat…
Rychle sem zapnul datapad a poslal jsem Jonovi zprávu. Je mi líto příteli, ale mistr mne táhne zas na jednu z jeho rádoby " procházek". Takže náš trénink musím vynechat.
Corusant hangár Archy
Přiřítil jsem se do hangáru, kde mistr v klidu studoval holomapy. Nad mým rychlým nástupem jen pozvedl tiše obočí a v klidu mi ukázal ať nastoupím do frachťáku. Bože, tak tahle stařešina ještě lítá usmál jsem se, je vidět že mistr o ni dbá. Dnes je nějak moc tichý. Řekl jsem si. Nevím co se děje, ale nic dobrého to asi nebude. Tiše jsem se usmál, nu což, tyhle mistrovy akce přímo zbožnuji, ne že by jsem neměl rád diplomatická řešení, ale trocha akce nikdy neuškodí….
Někde ve vesmíru
Pořát mlčí, zamračím se. To už asi bude hodně zlé. Chvíli jsem nechal své myšlenky utíkat. Procházka lesem, takže Naboo, Kashyyyk, nebo nějaká málo známá planeta ve vnějším okraji.Mám se mystra zeptat? Čeká na mé otázky, nebo zda budu v klidu..A pak mi to bleskne hlavou, nejsou žádné emoce, jen klid.
Uklidnil jsem se tedy ryhlou meditační formou a s klidem jsem očekával co se bude dít dál
Mlčeli jste dobrou hodinu cesty. Pak se mistr lehce pousmál, spokojený s tvou trpělivostí a schopností se sám zabavit, aniž by on musel něco vymýšlet. Slyšel jsi někdy něco o Endoru? zeptal se tě po chvíli.
Vzhledem k tomu, že následovala pauza pro nadechnutí, to byla jen řečnická otázka. Má velmi zajímavý měsíc s ještě zajímavějšími obyvateli.Někteří na ně sice dost koukají přes prsty, ale ve skutečnosti jsou to pozoruhodná stvoření. Nicméně předpokládám, že se s nimi do výraznějšího kontaktu nedostaneme... alespoň ne tentokrát.
Zatím se udržuji stále v klidu jen přemýšlím která planeta to asi bude.
Když mě mystr zaskočil. Slyšel jsi někdy něco o Endoru?
Ano mistře, slyšel. Ti rozkošní medvídci nejsou zas tak neškodní jak si někteří myslí Ušklíbnu se nad vzpomínkou na Ewoky které zatím znám jen z knih. Jsou sice krapet nemotorní, ale těžko se hledají když nechtějí být viděni. Planeta je ovšem velmi krásná
K čertu, co si asi vymyslel tentokrát. podle wilardových příběhů a mých vlastních zkušeností to asi nebude nic moc veseleho. přeci jen se vesele zeptám. Smíte mi prozradit co nás čeká, nebo jste si na mě zas vymyslel něco peprneho vesele se usměju při vzpomínce na naše předešlé výpravy do terénu.
Obejdeme si tam jednu vodní plochu, odpověděl klidně. Není to zrovna nejživější oblast, ale i tak bychom se u toho mohli dostatečně seznámit s místní faunou a flórou.
Věnoval ti kratší pohled a rozesmál se. Tedy, měl bys vidět svůj výraz, jeden by skoro řekl, že z celé té akce nemáš dobrý pocit. No, rozhodně tě mohu ujistit, že purelly žijí opravdu jen na Yavinu 8. Takže tentokrát se žádné podlézání a prosekávání pavoučími sítěmi konat nebude.
No, a v závislosti na tom, jak bude tahle túra vypadat, bychom se pak mohli přesunout o takovou čtvrtku planety a na nějakou dobu zatábořit u jezera Sui, to by mohlo být dost poučné, ale tak nějak bych dal přednost...
V tu chvíli se kontrolky rozblikaly a náhle jste vyskočili z hyperprostoru. Stačil pohled z průzorů, aby bylo jasné, že trochu dřív, než bylo plánováno. Notný kus před vámi se vznášela velká loď - a poblíž ohromný asteroid, který měl vaše předčasné přistání patrně na svědomí.
Mistr Corriolan se zatvářil velmi vážně, a nezdálo se, že by jej uklidňovalo, že se nic neděje. Zdálo se, že se mu na tom všem něco vůbec nezamlouvá... a pak ti to došlo také. Kolem neznámého plavidla jako by se vznášel opar smrti.
Uf, tak to se mi ulevilo. na chvili se zamračím nad vzpomínkou na purelly a oklepu se hnusem. Fakt nesnáším tyhle stvoření a z pavučin mi naskakuje husí kůže. Snad se na Yavin 8 nějakou dobu nepodíváme . s úsměvem odpovím. Tohle kempování ale určitě nebude jen tak jednoduché A co se týče mých pocitů, jeden nikdy neví, kam ho zatáhnete tentokráte, a opravdu nemám dobrý pocit. Ošiju se když ucítím něco nesprávného. Mistr nic neříká, takže je to nejspíše jen můj pocit. Bleskne mi hlavou. Ale když Wilard říká že to příjde vhod, nezbývá mi než souhlasit
V tu chvíli sme vyskočili z hyperprostoru. Ihned po spatření venkovní scenérie jsem zkontroloval všechny senzory jestli se k nám neblíží nějaké nebezpečí. Mistře, zdá se že v okolí jsme jen mi a tenhle mrtvý vrak . Silou jsem rychle propátral okolí lodi Bože, ta prázdnota, to ticho..... Vypadá to téměř jako by nekdo z té lodi vytáhl veškerou sílu. tohle uměli za starých časů jen sithové jestli se nemýlím. V hlavě mi probíhá vše co jsem se kdy naučil. Je to jako rána do živého, přijde mi to jako otevřené zranění. Nebo se opět pletu jako obvykle ?
Ironicky se ušklíbnu a znovu pro jistotu proběhnu záznamy ze skenerů. Zas nic. alespoň že tak. Podívám se na mistra. No, tenhle pohled už znám. Jak to tak vypadá brzy to zjistím na vlastní kůži aspoň že v okolí nic není, mít stíhačku tak se cítím líp, ve střílně se necítím tak dobře jako v kokpitu. Takže, jdeme tam? usměju se nedočkavostí
Sithové? Nikoho takového jsem nikdy neviděl... ale něco takového taky ne, mistr lehce kývl směrem k vraku visícím na obzoru mezi hvězdami - a snad se i otřásl. Cosi ho na té lodi znervozňovalo, to jsi mohl vycítit víc než snadno. Měli bychom být nanejvýš opatrní. Nevíme, co tam bude.
Což se dalo považovat i za odpověď na otázku o návštěvě.
Zahájili jste opatrně připojovací manévr - snad až zbytečně opatrně, protože loď po celou dobu neprojevovala sebemenší projev života, natožpak odporu.
tajemný vrak
Po připojení vaší lodě a následném průniku na palubu vraku si vaše oči musely zvyknout na pološero. Dlouhou chodbu vedoucí z hangáru dál do jeho nitra osvětlovaly jen poblikávající zářivky; některé už ani nemihotaly. Všude panovalo ticho, hrozivé a ponuré. Něco viselo ve vzduchu. Podivně nasládlý pach.
Mistr ti věnoval krátký pohled a obezřetně zažehl světelný meč.
Hned za ohybem chodby jste uviděli mrtvé tělo, patrně rodiana. Těžko však blíže říct; už dlouho bylo v rozkladu a zjevně na něm hodoval nějaký hmyz... už dříve, protože teď z něj zbývala jen hromada organických zbytků.
Vzpomínám si na příběhy o sithovi jménem Darth Nihulus prý dokázal vysát sílu ze všeho živého, ale sithové by již neměli žít, takže to asi nebude tento případ. během připojování jsem stále hlídal všechny senzory aby nás nic nepřekvapilo.Nic, sláva, v téhle poloze by nás sežrala i pěkně líná Bantha kdyby se rozhodla na nás zaůtočit No, tak tedy uvidíme co nás čeká odpoutám se a připravím se na nalodění.
Tajemný vrak
Rozhlédnu se po tom mihotání a silou propátrám okolí. Co nevidí oči, snad síla najde. Ušklíbnu se. Nic, živého v okolí pár sáhů. Jen,... ten puch, opět mi bleskne hlavou vzpomínka na Yavin 8 a purelly mistr se mi smál ještě týden když mi spadla noha nějakého zvýřete do klína přímo z nebe. Už to mám, to zvíře se tam muselo v těch pavučinách rozkládat dost dlouho, takže tahle loď tu také nebude krátko.
soustřeď se. říkám si a po vzoru mistra i já aktivuji svůj meč, to měkké modré svetlo mne jakýmsi způsobem uklidnilo. Prohlédnu si to azurové ostří a hlavou mi bleskne myšlenka. Škoda že jsem neměl svůj meč, a svůj výcvik před lety, mohl jsem ten nájezd alespoň pozdržet, aby rodiče všech dětí utekli Smutně se oklepu aby jsem se vrátil do přítomnosti. Rodiče jsem nezachránil, tak snad zjistíme co se stalo aby neumírali další lidé. Mistře musíme se dostat na můstek, snad z lodních záznamů zjistíme co se tu stalo.
Když jsem viděl za rohem to tělo musel jsem si dávat pozor aby jsem nevrátil svoji snídani kterou jsem do sebe narychlo hodil během letu. Tak to omrkneme poklekl jsem vedle těla a rychle ho prohlédl pak jsem ho propátral svými malými schopnostmi léčení Vypadá to, že se tu rozkládá už přibližně měsíc teď ještě zjistit jak zemřel . Řeknu si.
Nevmínal jsi, že by došlo k nějaké "nehodě" se zbraní, nemoci... čemukoli normálního. Místo toho tě zaplavil pocit jakési beznaděje, malátnosti... zamotala se ti hlava a ještě víc zvedl žaludek.
Mistr tě bedlivě sledoval, a po chvíli odstrčil od mrtvého a sám si k němu přiklekl. Něco z něj vysálo život, poznamenal po chvíli. Ale jestli to byl sith... POKUD to byl sith... zajímalo by mě, proč je tak požraný. Nevím, historik jsem nikdy nebyl, ale to se sebou tahal Darth Nihilus skvadru brouků?
Na variantě o sithovi se mu cosi nelíbilo a ani mu nesedělo, nicméně postupoval podle klasických dedukcí - vylučme všechno, co víme, že není možné, a zbytek, sebenepravděpodobnější, by mohl být i pravda.
Snažil se situaci zlehčit ironií, jenže až příliš to vyznívalo jako záměrné zlepšování nálady.
Žaludek Velryna Corriolana žádné veletoče nedělal, za což mohly dlouhé zkušenosti s lecčím, avšak dobrý pocit z toho rozhodně neměl.
Ve stínech se cosi pohnulo.
Mistr Corriolan okamžitě stál na nohou, ve střehu, s mečem nasměrovaným směrem, odkud něco tušil. Teda, spíš než brouci to mohlo být něco vešovitého. A rozhodně to z toho těla vypadlo už před něja- pološeptem upřesňoval výsledek ohledání a bedlivě sledoval cosi ve tmě.
Zaslechl jsi něco připomínající pomalé přesouvání stovek drobounkých nožiček. Vzdalovaly se.
Ten můstek... dobrý nápad, padawane.
Velryn Corriolan se lehce pousmál, ale vyznělo to spíš jako úšklebek. Půjdeš vepředu, nebo budeš krýt záda?
Zavnímal jsi, že si tvůj mistr připadá poněkud paranoidně, ale že té lodi prostě nevěří. Zvlášť tomu, co se na její palubě může či nemusí nacházet.
Ta práznota, ticho, beznaděj, prazdnota, ticho, beznaděj.Nemůžu se od toho odpoutat Když mne mistr odtrhl málem jsem vyhodil obsah žaludku. Děkuji, nešlo mi se od něj odpoutat.. Chvíli mi trvalo než jsem si utřídil myšlenky Sithové měli být vyhlazeni po Mandorianských válkách, alespoň podle všech zpráv, ale temná strana síly může skrývat své vyslance, nemůžeme to tedy úplně vyloučit. Chvíli uvažuju o dalších možnostech. Není možné, že by si přitáhli něco z neějaké planety kterou navštívili? Ať se snažím jak chci, nemohu přijít na žádné stvoření, které by dokázalo vysát z člověka život a nezanechat žádné stopy Mistr byl pro mne vždy neochvějný jako skála, jeho nejistota a nervozita na mne působí jako rána ocelovou trubkou. nervózně se ošiju a začnu se zvedat ze země kam mne mistr srazil když mne odtrhával od těla.
Vešovitého? Nebýt napjaté situace, asi by jsem se rozesmál když mi hlavou bleskla představa souboje světelný meč versus veš.
nadskočil jsem když jsem zaslechl zvuk drobounkých nožiček Zahlédl jste něco? já nic neviděl
Snad najdeme nějakou zprávu o tom, co nás tu čeká dříve, než to potkáme osobně, alespoň bychom věděli na co se připravit. Myslím že by jste měl vzhledem ke svým zkušenostem jít napřed, nerad by jsem svou nezkušeností způsobil zmatek při útoku na nevinou zeď. Budu vás tedy krýt křečovitě se usměju. Sakra, když je mistr nejistý co mám pak dělat já. pokusím se zklidnit, připravím si meč a pomalu vyrazíme kupředu směrem k můstku.
Jak se začínáme přibližovat k cíly našeho pátráni, zvuky kradmých
pohybů se ozývají stále častěji. také začínají přibývat těla členů posádky. všichni bez známek napadení a v pokročilém stádiu rozkladu. Vylovil jsem ze svého pláště šátek a raději si zakryl nos a ústa aby se mi lépe odolávalo tomu pachu. Moje nervozita stále sílí a všiml jsem si, že se ohlížím za každý roh a do každých dveří okolo kterých projdeme v očekávání čehokoli.
Tak místní stěny zrovna nevinně nevypadají, poznamenal mistr věcným tónem, a mohli jste se vydat tou nejkratší cestou k můstku.
Umělé osvětlení stále ještě fungovalo, přestože některé zářivky měly namále, a vaše hostitelská loď - když už něco - zřejmě nehodlala vysadit systémy na podporu života, přestože její původní posádce na tom dávno nesešlo.
Průzkumem těl jste se už nezabývaly; jednou to stačilo. Přesto se dalo odhadnout, že většinu osazenstva lodi tvořili lidé, rodiané a tradoshané. Vesměs dobře ozbrojení.
Pocit nějaké přitomnosti a drobných pohybů se objevil ještě několikrát; vždycky však nezřetelný, pečlivě ukrytý ve stínech (...co by ale se mohlo dokonale skrýt na poloosvětlené lodní chodbě, tak, aby si toho dva Jediové pátrající po sebemenší známce ohrožení mohli nevšimnout?...) a nakonec tak vzdálený, že jste jej ani neregistrovali.
Dveře na můstek byly dokonale uzamknuté, jejich těsnými pláty by neproklouzla ani veš a - jak tvůj mistr brzy zjistil - otvírací mechanismus byl nastaven pouze na otevření zevnitř, tak, aby nic z chodby nemohlo na můstek projít. Dokonce ani členové posádky, kteří znali patřičné kódy. Zajímavé, že? podotkl tvůj mistr, když si opakovaně hrál s otvíracím panelem a opakovaně s nulovým výsledkem. Tady byl někdo hezky paranoidní...
Z boční chodby ústící ke vstupu na můstek se ozvalo táhlé zapípání, a vynořil se stařičký astromech. Ignoroval mrtvoly i vás, a zmizel na rohu další boční chodby.
Myslím, že to vypadá na dvě, respektive tři možnosti, co dělat, Lane, přerušil mistr tvoje úvahy. Buď se na můstek prosekáme, nebo najdeme nějaké vhodné nářadí na zlomení kódu - nebo se vrátíme na loď a vhodné nářadí si odtamtud přineseme. A nebo vymyslíš něco lepšího, protože z ničeho z těch tří možností nemám dobrý pocit.
V posledních větách to byla stará dobrá corriolaní ironie, jako by mistr znova přešel na svůj polozkouškový režim.
Alespoň že se tahle loď nerozhodla vysadit podporu života, kdyby se k tomu teď rozhodla, tak by jsme byli asi na holičkách. Cesta při slabém osvětlení a mihotajících zářivkách nebyla nic jednoduchého sama o sobe, nehledě na to, že jsme stale ještě nevěděli, s čím máme co do činění. a bez vzduchu a gravitace? holé šílenství.
Konečně jsme u cíle. jsem téměř šťastný když zahlédnu dveře které by měli vést na můstek. ale když si všimnu vzduchového uzávěru nadšení mne přejde. Myslíte, že na můstku mohl někdo přežít? přeci jen, uzavřeli to zevnitř… jestli cokoli tu je se neumí plazit skrze ventilaci …
Hej.. Vykřiknu a rychle uskočím pomatenému droidovi aby mě nepřeválcoval. A sleduji jak myzí za rohem.
Když na mne mistr promluví odtrhnu pohled od chodby kde zmizel droid. Vracet se mi opravdu nechce, potulovat se naslepo a hledat nějaké nářadí taky nepovažuju zrovna na bezpečný sport.
Jak to vydím já, tak z vašich možností nám zbývá jen doufat že nepřehřejeme zdroj našich mečů a pokusit se tam prosekat.
Nebo tu máme ještě dvě další možnosti. Podívat se po tom droidovi který se nás pokusil přejet. vesele se usměju. Protože ten by měl být schopný nám otevřít. Ale ten nám asi hned tak nezastaví. nebo se tam zkusit dostat ventilací, mělo by to být teoreticky možné.
Tu poslední možnost by jsem asi zvolil, síla ví, kde se ten droid zastaví. a kdo ví, jestli se vůbec hodlá zastavit. A naše meče by to vydržet nemuseli, a nevíme jestli je nebudeme potřebovat.
Konečně, mistr se zas zachoval svým obvyklým způsobem, tyhle jeho zkoušky mne rozhodně nezaskočí ba naopak mne uklidní. zase se chová logicky. Začnu se rozhlížet po ventilaci, ale nemohu najít vstup. Že by,… není možné že by tu nebyla, musí můstek zásobovat čerstvým vzduchem, ale vypadá to že je vstup někde skrytý,….
nebo je vlez příliš malý.
Nervózně se na mistral usměju, takže jdem za tím šikulkou? otočím se k chodbě kde zmizel a vydám se pomalu na cestu Doufaje že mistral napadne něco lepšího a zastaví mě. Nebo že bude vědět kde je vstup do ventilace
Zajímavá otázka. Ti mrtví byli mrtví už dost dlouho a pochybuji, že by na můstku byly dostatečné zásoby pro přežití. Navíc - právě na můstku se nachází ovládání lodi. Kdyby žili, proč se nám neozvali?
Mistr na tebe zkoumavě pohlédl. Navíc... v tomhle bych věřil senzorům. Gizku by sice nezobrazily, ale živé humanoidy ano.
Tak trochu v rutinním střehu se vydal zpět k nejbližšímu rozcestí. Pokud jde o mé teorie - myslím, že se posádka se někde nakazila dosud neznámou, velmi agresivní infekcí. Asi měla dlouhou inkubační dobu, ale po projevení příznaků rychlý průběh. A ti, kteří se nakazili později, se izolovali na můstku v pokusu o karanténu. Přičemž když vycházím ze stáří mrtvých, nezdá se mi pravděpodobné, že by choroboplodné zárodky dosud přežívaly.
Minuli jste odbočku, ve které zmizel astromech, a místo toho jste zabočili na druhou stranu a pak někam dolů a pak zase někam dál labyrintem chodeb. Rozhodně, pokud se to šířilo vzduchem. Jaké by byly další možnosti pro tak rychlé rozšíření...?
Ta otázka byla především řečnická a snad určená k tvému zamyšlení. Abych byl upřímný, Lane - něco mi v celé té úžasné teorii smrdí. A není toho málo. A není to zdejší personál, poušklíbl se. Ty máš za sebou medické atestace, takže si pamatuješ i to, co jsem už stačil zapomenout jako nepodstatné. Nějaký nápad?
To už řečnická otázka nebyla, nicméně tak vyzněla, protože zrovna v té chvíli jste dorazili k něčemu, co vypadalo jako vstup do ventilace. Tak... tady to máme, vrátil se Velryn Corriolan k tvému nápadu na průnik do můstku. Na tomhle typu lodí bývá ventilačka vedoucí k můstku dost velká, abychom si mohli zašplhat a dokonce se i dostat dovnitř.
Na podlaží, kde jste se nacházeli, to se světlem vypadalo spíš bídně, a když mistr vypnul svoji jasně zlatou čepel a připevnil si ji k opasku, okolí potemnělo ještě víc.
Rozhodně jsi z toho neměl dobrý pocit. Mistr asi taky ne, ale to byla spíš věc logické úvahy než že bys to z něj vycítil.
V každém případě se pustil do realizace tvého plánu a ani nečekal, až ho budeš následovat. Stejně ti nic jiného ani nezbývalo.
Byl to snad až nekonečně dlouhý tunel s velmi nezřetelným světýlkem na konci a několika bočními, přičemž vás ale zajímalo pouze to nejbližší. Tmavý jako prázdnota okolo lodi - a rozhodně patřil k těm částem vraku, které by zasloužily víc než důkladnou údržbu. Nebo alespoň očistu s návštěvou deratizéra, jak jste poznali při přesunu směrem na můstek, jak jste měli vzápětí zjistit.
Pokud ventilace měla přivádět čistý vzduch, dávala vám zakusit množství rozmanitých pachů, s nimiž jste do té doby neměli tu čest. Většinu z nich měla na svědomí již notně uleželá vícegenerační krysí rodinka, která si našla prostor pro poslední odpočinek přímo uprostřed kolmé ventilační šachty.
Vyhnout se jí v prakticky úplné tmě (osvětlení na můstku se zdálo být mnohem slabší, než jste zprvu odhadovali, a hlavně nepravidelně mihotalo) a při plížení se ukázalo být jako příliš náročný úkol i pro Jedie. Usoudil jsi tak podle mistrova nepříliš slušného zaklení a následného sobecky motivovaného použití Síly, které krysí pozůstatky prudce přesunulo na můstek.
Jak by tvůj mistr řekl - tomu se říká uplatnění telekineze v praxi.
Když jste se konečně dostali do prostoru můstku, mohl sis povšimnout hlodavčích pozůstatků, lehce nezdravé barvy tvého mistra a jeho snahy dostat z pláště část hlodavčích zbytků, co nebyly na podlaze (nakonec se mu to víceméně i podařilo), dalších pěti standardních mrtvých - v dosti křečovitých pozicích -, poblikávajících obrazovek a světla, co se tvářilo, že se každou chvíli hodlá odebrat k Síle a nechat vás v tom všem po tmě. Nevypadáš zrovna zdravě, zhodnotil Velryn Corriolan tvůj stav po procházce ventilačkou. V každém případě jsme tady. Takže...?
Loď je bez proudu, ma sotva dost energie na udrzeni svetel a podpory zivota. jen mne tak napadlo ze se treba ozvat nemohli, ale to je irelevantni, asi jsem zas jednou mluvil dříve nežli jsem myslel mistře. Ušklíbnu se nad svým úletem. co se týče senzorů na ty jsem v téhle situaci moc nepomyslel.Ty vesmírnej troubo. bleskne mi hlavou. zase si to celý podělal a totálně zbabral přímo před mistrem.
vyslechnu si mistrův výčet možností infekce a chvíli o tom přemýšlím, než odpovím. Rozhodně se to nemůže šířit krví, přeci nedostala celá loď transfuzi krve. dotykem to pravděpodobně take nebude, to by ihned izolovali nakažené a ti nenakažení by se vyvarovali jakýchkoli dotyků takže by někdo mussel přežít I kdyby nechtěl. takže zbývá jedině přenos vzduchem aby zemřeli všichni, zvláště ventilační system se postará o to, aby byl ,,čerstvý vzduch všude´´ ušklíbnu se. občas se koukám nevyplácí dýchat čerstvý vzduch. s trochou štěstí by tu už nic být nemělo, nemá se to kde uchovávat. ohlédnu se na mrtvolu kolem které jsme právě prošli.
cestou za mistrem jsem pomalu ani nezaznamenal že jdeme jiným směrem než zmirel droid jak jsem byl pohlcen myšlenkami. Pak se vrátím do přítomnosti, rozhlédnu se a zjistim že jsme již značně posoupili hlouběji do útrob lodi dale od můstku. pokrčím rameny s tím že mistr ví co dělá a znovu promluvím. Ta teorie je sice dobra, ušklíbnu se, ale zcela jistě, kdyby na nějaké planetě vypukla epidemie, kterou si někdo dotáhl I sem na loď byly by toho plné kanály a rada by zcela jistě vyslala pár rytířů, kteří znají léčení vice nežli já aby léčili nemocné a starali se aby nákaza nešla ještě dál. což znamená že nemoc přitažená z nějaké planety nepadá v úvahu. spíše to vypadá jako by někdo celou posádku schválně otrávil. Ale může nějaká nemoc či otrava způsobit vysátí života? sám jste říkal že to tak cítíte když jsme si prohlíželi co zbylo z toho Rodiana celé je to zvláštní, nevypadá to ani tak, ani tak, prostě jako směsice všeho možného. oklepu se při vzpomínce na tu prázdnotu. a co jste vlastně viděl když jsme slyšeli ty zvláštní zvuky? vím že jste se díval do tmy, a něco jste tam jistě cítil. pomalu ale jistě začínám panikařit. sakra uklidni se už. už jsem asi paranoidní mistře. omlouvám se
vida, ventilace, tak proto jsme změnili směr a nešli za tím droidem. mistr mezitím vlezl do ventilace a ani nepočkal aby mi mohl odpovědět. no dobrá, ještě se naposledy rozhlédnu v azurovém světle mého meče. nikde nic, tak dem na to. vypnu meč a vlezu do ventilace také. Chjo, nejdřív ten puch z mrtvých, a teď zas tohle, ta ventilace je snad ještě horší. Ještě že jsem si vzal ten šátek, ten puch nemá takovou intenzitu jakou zažívá mistr. I přes to mi není zrovna nejlépe. Dopr. zakřičel najednou mistr a cítil jsem rychly záblesk síly po kterém se krysí rodinka ve stadium rozkladu odporoučela I s deklem od ventilace na podlahu můstku.
Když jsme konečně vylezli ven pomalu jsem se neubránil smíchu když jsem viděl mistral jak křepčí po podlaze a s nechutí odhazuje zbytky mrtvých krys ze svého pláště. Jsem v pořádku, ten šátek mi pomohl odolat největšímu puchu,
Pak mi padli oči na pět mrtol dosti křečovitě zkroucených. mistře, jestli se nepletu, křeč při umírání způsobuje mor. myslíte že ty krysy zemřeli na stejnou nemoc jako posádka, nebo jsou právě ony příčinou jejich úmrtí?
Ani nepočkám na odpověď a přeběhnu k lodním záznamům. a začnu v nich pátrat. nic, jen běžná hlášení z údržby, a vida, ušklíbnu se nějaký Cloron měl jistý poklesek se svou nadřízenou který se nelíbil kapitánovi. ale zatím stale nic…. Á tady to je a začnu si přečítat hlášení po uzamčení můstku
Těžko říct, odpověděl mistr Corriolan a zatímco ses pustil do záznamů, pokračoval v očistě pláště. Po chvíli zkontroloval tvé aktivity a ztěžka se usadil do volného navigačního křesla.
Z deníku jsi krom běžných hlášení z údržby a informací o Cloronových erotických prohřešcích s první důstojnicí získal dojem, že se jednalo o velmi zvláštní druh obchodní a transportní společnosti. Už proto, že podle všeho byl hlavním předmětem podnikání zdejší posádky obchod s lidmi.
Alespoň to dost jasně vyplývalo z pasáží rekapitulujících vývoj podivné nemoci. Měla se objevit mezi "zbožím"; to začalo zničehonic umírat ve spánku, bez jakýchkoli zjistitelných příčin.
Nemoc záhy přeskočila i na část posádky; projevovala se především zvýšenou vyčerpaností, únavovým syndromem... rychle byla podniknuta preventivní opatření, ale ukázalo se, že to nestačí; část posádky, která se neměla jak dostat do přímého kontaktu se "zbožím" či těmi, kdo se o ně starali, se stáhla i s dostatečnými zásobami na můstek, a izolovala se.
Tolik k těm zajímavým a jakž takž přínostným informacím; záznamy od samotného zahájení izolace - až do konce - obsahovaly devět dní banálních technických poznámek. Chyběla jediná zmínka o průniku nákazy mezi těch pět mrtvých, jakékoli stupňování napětí... všechno si běželo jakousi rutinou, a najednou přišel konec. Tak náhlý, že nenechal ani rozepsaný zápis a poznámku typu "...už se blíží, slyšíme škrábání v šachtě, pomo...".
