Výcvik pro Gnost Kohn

[Xavier]

Korriban, jeskyně

Nadšeně sebereš své věci a vydáš se zpět do labyrintu. Zde tě čeká velké překvapení.
Zdá se totiž že někdo bludiště přestavěl.
Všimneš si toho tak že jedna šipka náhle končí v polovině ve skalní stěně.
Tudíž veškěré tvé značky, které sis tvořil při cestě sem nefungují.

[Gnost Kohn]

Korriban, jeskyně

Po cestě narazím na nemilé překvapení.Bludiště se přeskládalo.
Jenom klid. Kdo ví, co ještě potkám u vchodu. Prostě to bludiště projdu jako před tím.
Ty značky jsou teď k ničemu, takže je musím přemazávat, abych nezabloudil.
Pokračuji bludištěm ke vchodu. Každou značku co najdu se pokusím přemazat nebo ji přeškrtnout, abych věděl, že tudy ne.
Doufám, že je ještě noc, abych nemusel jít tu dálku za slunce.

[Xavier]

Korriban, jeskyně

Postupem stejným, jako jsi šel dovnitř, jsi šel i ven, bylo to o dost těžší než poprvé, zdálo se že je zde mnohem více slepých uliček.
Šipku, kudy jsi šel, jsi mnohdy musel několikrát přemazávat, a nejednou jsi našel již opravenou a bloudil jsi v kruhu.
Nakonec se ti ale podařilo najít východ. Tam jsi zjistil že slunce je již na obloze a začíná pálit.
Tebe opět čekal dlouhý pochod pouští, ovšem nyní jsi byl dosti unavený a zraněný od soubojů, navíc tě začala silně bolet žebra, jak na tobě ležela Tuk'ata.

[Gnost Kohn]

Korriban, jeskyně

Bylo mi jasné, že se musím vrátit do akademie, ale také to, že mě slunce zabije dříve než se dostanu do blízkosti akademie.
Co teď? Čekat tady déle se mi nechce vůbec. Zase na druhou stranu si raději počkám, než bude slunce níže, abych došel se západem. Ikdyž je možnost, že tady umřu než bude slunce dostatečně nízko, abych mohl opustit stín jeskyně.
Po kratším zvážení si sednu blízko vchodu do stínu a vyčkávám až pomine polední žár a poté se plánuju vydat na cestu.

[Xavier]

Korriban, u jeskyně

Sedl sis k okraji jeskyně a čekal než přejdou největší horka. Odpočinek ti dělal dobře, ovšem zas ti mezitím dosti vyhládlo a žízeň jsi měl neskutečnou.
Také u žeber jsi objevil že máš dvě zlomená. Ani to ti nepřidalo na náladě.
Slunce mezitím pokračovalo ve své pouti po obloze. Největší horka odezněly a ty jsi vyrazil na cestu zpět.

[Gnost Kohn]

Korriban, u jeskyně

Největší horko odeznělo.Vyrážím.
Jdu co nejrychleji, ale neběžím.
Tak co, jak dlouho ještě půjdu, nebo spíše jak dlouho už jdu. Může to být pár minut, nebo hodina. Raději přestanu přemýšlet na to, jak dlouho už jdu a budu se soustředit na chůzi.
Pokračuji cestou k akademii a vyhlížím, jestli už něco v dálce neuvidím.

[Xavier]

Korriban

Rozhodneš se jít přímou cestou k akademii, a ne, jako sem, zacházkou okolo hrobky.
Cesta se ti zdála dlouhá a úmorná. Ale nakonec jsi doklopýtal až do akademie. Zde byla tvá první zastávka v jídelně, kde jsi ulevil dehydratovanému tělu.
Zde tě také našel mistr co ti úkol zadával.
Trvalo ti to neúměrně dlouho. Student tvé úrovně by to běl dokázat, ani ne v polovičním čase.
Napomenul tě přísně, bez úvodu.
Teď pojď.
Vyzval tě a opět vyrazil.

[Gnost Kohn]

Korriban

Než stačím něco namítnout, mistr už vyrazil a řekl, abych šel s ním.
Kam mě vede? Kdyby tady na Korribanu nebylo takový horko tak bych tady už dávno byl, ale nejsem sebevrah.
Jdu za mistrem. Držím se dva až tři kroky za ním.
Jsem docela zvědav co na mě zrovna teď čeká.

[Xavier]

Korriban, akademie Sithů

Vydáš se za mistrem, který tě dovede do tréninkových prostor.
Zde si proti tobě stoupne na šermířský prostor a tasí svůj meč.
Uvidíme jak si povedeš s novým krystalem.
Prohlásí, a aniž by počkal na tvou odpověď, hodí po tobě prudce svůj meč.

[Gnost Kohn]

Korriban, akademie Sithů

Ukročím a najednou vidím jak na mě obrovskou rychlostí letí mistrův meč.
Taseným mečem vykryju ten mistrův.
Cože? Vždyť jsem ještě před chvílí byl na pokraji smrti, ale co snad se udržím alespoň tak dlouho, aby to mistra potěšilo.
Napřáhnu se a bleskově po vykrytí meče přikročím k mistovi tak, abych měl přehled nad jeho pohyby. Seknu směrem na jeho pravé rameno, ale před dopadem meče změním úhel dopadu a plynulým pohybem seknu po jeho pravém boku.
Po útoku se připravím odrazit ten mistrův.

[Xavier]

Korriban, akademie Sithů

Zblokuješ jeho hod a okamžitě proti němu vyrazíš. Napřáhneš se k úderu na jeho rameno/bok.
Je ti kapku podivné že se nesnaží jakkoliv uhnout.
Varování ti skrze Sílu příjde v poslední chvíli.
Meč, který po tobě hodil, se vracel a málem tě zezadu přesekl.
Tak tak se stihneš sehnout, zamezit tak zásahu.
Protivník ti nedal nejmenší šanci převzít iniciativu. Začal tě zezhora zasypávat údery. Které zakončil silnou Silovou ránou.

[Gnost Kohn]

Korriban, akademie Sithů

Poslední útok mistra mě překvapil.
Já toho mistra vážně nemám rád, nelíbil se mi už před tím než mě poslal do jeskyně.
Uskočím a seknu po mistrovi.
Přeskočím mistra a nad ním po něm opět seknu a po dopadu zase.

[Xavier]

Korriban, akademie Sithů

Mistr na tvé přeskočení zareaguje nečekaně.
Posílí tvou pohybovou energii, která tě pře něj přenesla, a tak skončíš o několik metrů dál, a aby to nebylo málo přistaneš na hlavě.
Když se opět postavíš spatříš že mezi vámi se vznáší drobný předmět.
Poznáváš svůj starý, oranžový, krystal do světelného meče.

[Gnost Kohn]

Korriban, akademie Sithů

Dívám se střídavě na krystal a mistra.
Hm.... sakra. Mám takový pocit, že jsem neuspěl. Ale co chce s krystalem? Možná si ho budu muset vyměnit. Raději nebudu nic říkat, jako obvykle.
Stojím, v ruce držím deaktivovaný meč a čekám až co mistr poví.

[Xavier]

Korriban, akademie Sithů

To se svého starého krystalu tak bojíš?
Zeptal se tě posměšně.
Zmíněný krystal se náhle dal do pohybu. Tak tak jsi stačil uhnout, než ti proletěl okolo hlavy.
Musel ses nyní bránit útokům letícího krystalu, který na tebe nalétával s neutuchající zuřivostí.