Walter Thran (výcvik pro Gartha)

[Garth Devilman]

A-32, část pro pozorovatele

Raději jsem si kousl, abych zakryl úšklebek. Potíž byla v tom, že ona sladkost byla brána, jako „vylepšení nálady, a proto tudíž jsem se již dlouho za čokoládovou maskou schovávat nemohl. Dojedl jsem a bezmyšlenkovitě pustil obal tyčinky na zem. Pomyslná vlaštovka se elegantně snesla k zemi k nohám Wydeovým. Jeho pohled značil, že by v tu chvíli nejraděj poslal před komisy k soudu, kterého by se zajisté velmi rád osobně zúčastnil. „Inu, úcta k nadřízenému...“ Pod toto nepsané pravidlo ,bych se podepsal do poslední písmenky a můj budoucí šéf po této zkušenosti jistě taky. Ale asi z opačné strany… Tahle šibalská myšlenka byla nejspíš pravdivá.

Chvíle pro kterou jsem byl povolán nakonec nastala. Do výslechové místnosti, konečně dorazil zajatec. Pohled na něj byl velmi skličující. Jeho šaty, které na záznamu vypadaly potrhaně, by se už daly popsat jen jako snůška hadrů z posbírané nějakých, kusů šatstva pořízené jako přebytky nějaké humanitární akce. Jeho ošetřená ruka se co chvíli cukala, ale nemohl jsem určit zdali šlo o uklidňující metodu nebo nepodmíněný reflex způsobený zraněním, popřípadě ošetřením.

Až se bude příště vyhlašovat titul v soutěži: „Zaměstnanec měsíce aneb jak se starat o vězně,“ máte u mě určitě hlas. Spal asi na špatné palandě že? Prohodil jsem směrem ke svému skoro nadřízenému. Tahle věta neměla ani tak vytočit majora, jako spíše uklidnit mě. Jistě, jednalo se o vysoce cenného vězně a navíc nepřítele Impéria, tedy i Imperátora samotného stále se jednako o živou bytost. Byť jsem za svůj život viděl hodně ukrutností, tento člověk ve mně otevřel malé okénko soucitu. Zavolejte droida ať donese kávu a sklenici vody. V restauracích se to tak dělá. Otočil jsem se na Raidena s touto prosbou a skryl další úšklebek při pohledu na Wyda omluvným zamrkáním. A poté už, aniž bych se ohlédl po majorovi, jsem otevřel dveře do výslechové místnosti a vstoupil…

[Elinor Yall]

A-32, výslechová část

Při tvém vstupu do místnosti se Algernon Corriolan podvědomě narovnal - a v každém případě se zarazil.
"Copak?" lehce se ušklíbl, "Wyda už převezli do psychiatrické léčebny?"
Překvapilo tě, že je schopný souvislé (a zjevně i jakž takž inteligentní, alespoň z tvého úhlu pohledu) komunikace, ale spíš než jízlivě to znělo pořádně vyčerpaně. A unaveně, pochopitelně.

[Garth Devilman]

A-32, výslechová část

Ne... Odpověděl jsem prostě. Jen si řekl, že jediný způsob, jak zlikvidovat svého, „oblíbeného zaměstnance je výslech stejné krevní skupiny. Tyčinku? Bezelstně jsem sáhl do přihrádky svého batohu a vytáhl dvě čokoládové sladkosti. Jednu jsem hodil před Corriolana a druhou jsem si rozbalil. Kde je sakra to kafe? Víte, když nemám kávu jsem jak na jehlách. Sedl jsem si naproti zajatci a dlouhou dobu ho pozoroval, jako bych se nemohl rozhodnout, co vlastně chci.

Víte co mají společného hazardní hry a tahle ta práce? Vše je o strategii. Většina lidí si myslí, že karty závisí na náhodě, ale jak jistě sám dobře víte, velkou roli hraje pracovní prostředí nemýlím-li se? Myslím, že vy sám o tom víte své... Zmlkl jsem a kousl si.

[Elinor Yall]

A-32, výslechová část

To mě opravdu mrzí, odpověděl Corriolan na tvou otázku spíše smutným tónem a nebylo ti jasné, jestli naráží na tvou oblibu u Wyda či psychické zdraví tvého nadřízeného.
Jak tebe, tak čokoládovou tyčinku sledoval s krajní nedůvěrou - nejspíš od toho čekal nějakou záludnost typu "zlý polda tady už byl, tak může pro změnu nastoupit ten hodný".

Při tvém posledním proslovu potlačil ospalé zívnutí.
Takže IIA už začala zaměstnávat hazardní hráče?
Za zdánlivě prostou otázkou se skrýval určitý zvědavý podtón; ani ne směřovaný k informační hodnotě odpovědi, ale jak si s tím celým zvládneš poradit.

[Garth Devilman]

A-32, výslechová část

Chceš hrát? Fajn. Promnul jsem si prsty, opřel se lokty o stůl a naklonil se dopředu. Židle se povážlivě naklonila dopředu, takže stála pouze na dvou předních. Zajisté mi dáte za pravdu, když vám řeknu, že naše profese je samé riziko. Já dostávám mizerný plat za dělání pohovorů, a vy jste obětoval svůj život pro člověka za mizerný žold. Miluju matematiku... Lehounce jsem se přehoupl do optimální polohy a svému tělu dopřál potěšení přísunu kalorií.

[Elinor Yall]

A-32, výslechová část

Podařil se ti zásah do černého, respektive ses dočkal výraznější ztráty Algernonova sebeovládání než kdy Wyde - alespoň pokud jde o záznam, který jsi viděl.
Byl to jeden z nejčirejších zákmitů vzteku, jaký jsi kdy u koho zažil, a kdyby ses právě nenakláněl na destabilizované židli, asi by tě překvapila rychlost, s jakou ho dokázal vyslýchaný zvládnout.
Takhle jste neměli dost dobře šanci ani jeden; Corriolan bleskově natáhl špičky pod stolem a vší silou strčil do nohou židle, až ujely a vydaly se na pouť po hladké podlaze. Jestli tento trik odkoukal od jistého majora, těžko říct, ale mohlo to být i pravděpodobné.
Pořád lepší obětovat život za člověka než pracovat za mizerný žold v IIA, poznamenal vzápětí kousavě a - souběžně, jak si uvědomoval chybu ze své strany - pokračoval: takže si můžete dát dohromady jedna a jedna, a výsledné součty srovnat.

Vzato kol a kolem, rozhodně se ti podařilo se dotknout nějakého Algernonova bolavého místa a pokud bys věnoval čas prostudování materiálů, mohl bys z toho vyvodit jak a jakého konkrétně. Takto jsi ale musel v dalším postupu jen odhadovat. Hrozilo tedy, že jestli budeš pokračovat ve špatné možnosti, vyslýchaný se zase zcela stáhne a ztratíš možnost takto nenadálé výhody využít.

---------------------------------------------------------------------------
1:0 pro IIA, tohle se ti povedlo a jsem zvědavá, co z toho vytěžíš nadále... Mimochodem, nenaboural ses mi do mých poznámek k jednotlivým výcvikům?

[Garth Devilman]

A-32, výslechová část

V nestřeženém okamžiku jsem ucítil jak se židle dala do pohybu a podezřele rychle se začala sklápět dozadu. V poslední chvíli jsem se zapřel nohama ve snaze získat ztracený balanc. Ucítil jsem slabé škubnutí a křupnutí. Ovšem žádná bolest tělem neprocházela. A sakra… Uvědomil jsem si když jsem se vzpamatoval. A mám po svačině… Tyčinka byla rozmáčklá v mé ruce. Díky, že jste mi doporučil, jakou příště nekupovat značku. Odpověděl jsem na tento incident zcela neutrálním, místy vyrovnaným hlasem.

Zajímavé... To bylo jediné co mě v tuto chvíli napadlo. Přistihl jsem se však, že jsem nebyl schopen určit jestli mám na mysli psychologickou výhodu nebo zajatcův úhybný manévr. K čemu jsou součty? Odložil jsem tyčinku stranou. Součet věcí je vlastně plán. Jaká čísla sčítáte vy? Rodinu, čest, slávu, nebo snad uznání? Odsunul jsem se židlí od stolu a skelným, klidným pohledem sledoval Corriolana.

[Elinor Yall]

A-32, výslechová část

Myslím, že nejlépe by to vystihlo slovo "povinnost", odpověděl po kratším rozmyšlení, když se rozhodl mluvit zcela vážně.
Člověk má určité závazky k zemi - či spíš státu - kde se narodil... stejně jako k těm, kdo se pro ni snaží něco dělat, a k vlastní rodině. A také k obecným hodnotám. Ale ty souvisí s tím předtím zmíněným.
Při poslední větě se lehce poušklíbl, což dostatečně napovídalo, že si nemyslí, že jako imperiál dokážeš cokoli z toho pochopit.

[Garth Devilman]

A-32, výslechová část

Lehce jsem se poškrábal za uchem. Jednak proto, že mě tam něco škrábalo a taky proto, abych si utřídil myšlenky, které mi v hlavě vířily, jako hejno malých, kousavých mušek. Povinnost... Nechal jsem to slovo rozeznít v hlavě. Vina... Odhalil jsem pomyslný kořen a přemítal zdali se jednalo o myšlenkový podnět v rámci mého, osobního selhání z minulosti. Svým způsobem jsem Corronialovi záviděl. Jeho smysl pro povinnost a loajalitu byl fascinující. Měl jsem před sebou člověka, který ctil hodnoty přirozenou cestou a nikoli silou. Nikoli ničivou silou, která bortila, ničila základní principy svobodného života. Měl jsem před sebou ryzí, čistou naději. Cítil jsem ve vzduchu tu pozitivní energii, a přesto jsem nehnul ani brvou.

Někdy se dá povinnost chápat různě a různě se dá pojmout. Někdy pro ty, které milujeme obětujeme víc, než bychom chtěli s vědomím žádné hmatatelné satisfakce za tu námahu... Hnijeme ve vězení, snášíme muka, abychom se pak za dvacet let ohlédli a zjistili, že si naši oběti vlastně nikdo neváží. To je ta povinnost? Povinnost trpět pro věc, protože není nikdo jiný, kdo by si špinil ruce? Poposedl jsem si, abych se lépe mohl uvelebit. Zatímco můj vnější projev byl ledově klidný, o mém vnitřním přesvědčení se takto mluvit nedalo. Bylo to snad poprvé, kdy jsem byl nešťastný z toho, že soupeřím s člověkem, jehož ideály mi byly tak blízké...

[Elinor Yall]

A-32, výslechová část

Třeba, přikývl Corriolan. Ale předpokládám, že IIA není tak... neschopná, abych dostal příležitost se za dvacet let ohlížet na to, co jste nazval obětí.
Znělo to jako lhostejné konstatování faktu - a zároveň ti v tu chvíli došlo, že se k tomu Algernon zas až tak stoicky nestaví. Nebyl o mnoho starší než ty a jistota vlastního zániku jej zneklidňovala. Svým způsobem. A svým způsobem také uklidňovala. Působil dojmem, že už před dlouhou dobou došel k závěru, jak to s ním dopadne, a přijal to jako nevyhnutelnou nutnost. A možná i poměrně přijatelnou alternativu k jiným, lákavějším možnostem.

Mimochodem, co vás vedlo k tomu, že jste vstoupil do imperiální armády? přešel po kratší chvilce ticha k otázce vyslovené snad příliš rychle.

[Garth Devilman]

A-32, výslechová část

Když jsem kdysi dávno psal práci na téma „podstata člověka,“ což bylo psychologické pojednání o všech aspektech lidského života napsal jsem: „Člověk je jako kniha. Stačí jen otevřít na správné straně a máte vyhráno...“ Žil jsem v představě, že osudy lidství jsou vlastně jednoduché řetězce, které mají jednoduché a jedno společné řešení a vysvětlení. Teď jsem však stál před knihou o velikosti několika set stran. Ten člověk je chameleon. Pomocí manipulace vykolejil Wydea. Došlo mi. Jediná možnost jak zkrotit hada, je nechat ho se honit za ocasem.

Netušil jsem, že chcete mít osobní přehled o svých věznitelích. Prohodil jsem mu a v tu chvíli jsem si gratuloval. Hlavou mi prolétla myšlenka, která se najednou rozsvítila, jako několika vatová žárovka. Impériu vděčím za mnohé. Odpověděl jsem bezbarvým hlasem, jako bych se za to všechno styděl. Po pravdě řečeno, jsem si v tu chvíli sám nebyl jistý, zdali na celém, mém výstupu není náhodou kousek pravdy...

[Elinor Yall]

A-32, výslechová část

Považuji to za slušnost. Když se tak usilovně zajímají o moje problémy, mohl bych se také jednou za čas zajímat já o ty jejich.
Algernonovi cuklo v koutcích a pozorně poslouchal, jak budeš pokračovat.
Zdálo se ti, že hada návnada zaujala - nebo že alespoň předstírá, že o ni projevil zájem.
Impériu vděčí mnozí za mnohé, nutno dodat, že většinou za nepříjemné zásahy do života, poznamenal jako by příš pro sebe, a tázavě se na tebe zadíval, aby tě vybídl k pokračování.

[Garth Devilman]

A-32, výslechová místnost

Základy etiky jsou důležité v každé pracovní činnosti, ať jste zedník nebo sériový vrah. V každém řemesle i vtom nejodpornějším je určitá krása. A ten, kdo to jakékoli řemeslo provozuje většinou nepřímo ovlivní okolí. Schválně jsem použil tuto formulaci, abych zjistil, jak dalece dokáže Corrolian rozluštit narážku, protože tato věta by se dala chápat všelijak. Vstal jsem ze židle a přitom vůbec nebral v potaz sečku, která mi vypadla z ruky a jenž byla před pár minutami čokoládovou tyčinkou. Nedbajíce tohoto nového elementu jsem na ni šlápl a odkopl na druhou stranu místnosti.

Co je to slušnost? Slovo mnohoznačné řekl bych. Ze slušnosti a soucitu se zachraňují životy. Lidé mají i určité morální kodexy dokonce i v této době. Jinak by bylo prakticky nemožné, aby se imperiální jednotka smilovala nad malým chlapcem. Docela rád bych věděl co se s ním stalo... Uvědomil jsem si, že za celou dobu jsem stál k zajatci otočen zády. Zemřel král, ať žije král. Vše ku prospěchu věci. Konstatoval jsem pro sebe suše a šel zvednout obal, abych ho vzápětí hodil do koše...

[Elinor Yall]

A-32, výslechová místnost

Bez ohledu na to, jestli Corriolan narážku pochopil či nepochopil, se rozhodl zdržet reakce. Sice zprvu působil dojmem, že hodlá něco dodat, ale sebeovládání vyhrálo. Přece jenom, pořád byl v pozici vyslýchané osoby a to znamenalo, že by si měl svůj projev hlídat tak, aby z něj nešlo nic Impériu užitečného vyčíst.
A vzhledem k tomu, že v průběhu svého monologu jsi byl k němu obrácen zády, jsi přišel i o neverbální část jeho reakcí na slušnost a soucit v jakýchkoli dobách.
Verbální byl celkem stručný: Takže když to zkrátíme a vezmeme bez dramatických efektů pro veřejnost... docela by mě zajímalo, co se stalo s jeho rodiči a případně sourozenci. Předpokládám, že nad nimi se imperiální jednotka smilovala rovněž.
Znělo to poměrně sarkasticky, ale ne až tak docela.
Nicméně chápu, že dotyčný je toho názoru, že Impériu, respektive jeho slušnější a méně... důsledné... části vděčí za svůj život a snaží se proto být loajálním občanem.
Tohle MĚLO znít sarkasticky, ale Corriolanovi to bezděčně sklouzlo do vážného, částečně soucitného tónu.

[Garth Devilman]

A-32, výslechová místnost

Při slově „občan“ mi projelo tělem slabé pnutí v oblasti hrtanu. Loajální? Otočil jsem se a pomalým pohybem přešel zpět ke stolu. To zní skoro jakoby sám přiznával, že nic není černé a nic bílé... Když vezmeme v úvahu jeho činy z mládí... Mluvil jsem a přitom pečlivě volil slova. Je hříčkou osudu, že sám skončil na druhé straně barikády. Odkopl jsem svoji židli stranou a opřel se lokty o stůl. Přitom jsem se snažil periferně odhadnout případný, trhaný pohyb zajatcových nohou. Podíval jsem se mu zpříma do očí potlačujíc poměrně zdárně své vnitřní rozpolcení. On jinou možnost neměl, vy ano... Přivřel jsem oči a neznatelně pohnul rty. A já taky...

Takovýto tah mohl znamenat naději nebo naprostou prohru. Záleželo však jen na Corrolianovi samotném, jak skrytou narážku pochopí. Odtrhl jsem se od stolu a šel ke dveřím. Ovšem ona nebezpečná hra nezáležela jen na aktérech v poli, ale především na těch, kteří je do boje vyslali. Nezbývalo než doufat, že Raiden a hlavně Wyde budou natolik chtít dosáhnout svého cíle, že se nebudou ohlížet na změnu plánu, která byla takřka hmatatelná. Těsně u dveří jsem se otočil ještě naposled a vyrovnaným hlasem pronesl: A já si zvolil... S těmito slovy jsem zajatce opustil.