Výcvik pro Xaviera(Xier Rolg)

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

To, že by ony třetí strany měli být jen zločinci, chtějící ukradnout cenný náklad mě mírně uklidnilo, to že by mělo hrozit reálné nebezpečí že k tomu dojde již méně.
OK, jasný.
Potvrdím, že jsem pochopil.
Když byla rampa spuštěna, vyrazil jsem k bednám, podle pokynům k jedné z těch větších, abych ji s Torrem, nebo jak se vlastně jmenoval naložil.
Je na prd, že si nepamatuju pořádně jména, snad ho někdo brzo zase osloví.

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
Dlouho jsi neotálel s přístupem k práci a vyrazil jsi k jedné z těch větších beden, kde jsi musel chvilku vyčkat na Tora. Ten pokýval, že ti rozumí a chtěl se ji chystat už zvednout, když se zarazil a pokýval směrem k tvým rukám.
Chlape, rukavice si brát nebudeš? Pár beden je fajn, ale nakonec nakládání bys mohl mít dost sedřený ruce,
vysvětlil, co zastavilo jeho postup kupředu a čekal na tvou odpověď, i když mu po chvíli došlo, že nejspíš žádné vlastní rukavice pro tahání těžkých věcí nemáš. Zakroutil s úsměvem hlavou a vylovil z kapes svého pracovního oblečení pár obnošených rukavic, ktreé ti podal.
Fakt zelenáč. Ale máš kliku, že si k sobě beru vždycky dvoje. Hoď je na ruce a pak vezmeme tuhle bednu - stoupneš si pod ní a já ji na tebe opatrně shodím, abychom ji tahali naležato. Bude to tak pohodlnější a naštěstí nikde není napsáno, že ji nemůžeme klopit, jako je to na těch menších,
pokračoval Toro a prozradil ti, že o tahání těžkých věcí už rozhodně něco věděl.

Pustili jste se tedy do práce a začali se stěhováním nákladu do lodi, bednu po bedně. I tam Toro navigoval, kam co pokládat a vycházel z toho, co vám prve řekl Auril. I díky slušnému tempu jste za chvíli měli třetinu naloženou a to především ty největší a nejtěžší bedny. Toro zavelel k menší přestávce na osvěžení a zamířil k lahvi vody, kterou si položil na jednu menší bednu u vstupu do lodi. Ty ses zatím mohl vypořádávat s jistou únavou z tahání těžkých věcí, což rozhodně nepatřilo mezi denní pořádek za tvého působení v Řádu. S potěšením jsi však mohl říci, že sil ti i díky tréninku zbývalo ještě dost, i když nejtěžší zátěž stejně dostávaly ruce.

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

Co se rukavic týče, na více jak pokrčení rameny jsem se nezmohl a s povděkem přijal nabízený pár.
Tahání spousty těžkých beden nebylo součástí mého výcviku, naštěstí jsem byl v celkem dobré kondici na to, abych to vydržel.
Když Toro zavelel k přestávce nic jsem nenamítal, i když jsem chtěl mít před pauzou alespoň polovinu. Začal jsem si protřepávat ruce, abych z nich dostal únavu a připravil se na zbytek nošení beden. Na rozhovor jsem se moc necítil tak jsem si sedl o kus dál a mlčel.

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
V přestávku jsi sice doufal o něco později, ale nepohrdl jsi jí a pokusil se ze sebe alespoň trochu vytřepat únavu. Na nic jiného ses však nakonec příliš nesoustředil, takže ticho nakonec narušil tvůj současný parťák pro tuhle práci. Ten mezitím stihl vrátit na její původní místo.
Nejsi moc hovornej chlape, doufám, že takhle zamlklej nebudeš celou cestu. Chápu, že neletíme spolu kvůli nějakému holofilmu nebo něčemu podobnému, ale trocha konverzace není na škodu,
pousmál se a taky se letmo protáhnul, ale moc to nepřeháněl a svalstvo nechával spíše volné, než cokoliv jiného. Nakonec se jen opřel o jednu z posledních větších beden, které jste neodtáhly, i když tahle byla relativně lehká.
Odkud seš? Já jsem z Handooine, nijak nevýrazná nebo nevýznamná planeta vnějšího okraje. Nebýt blízko Perlemianské Cesty, tak moc jedinců ani nemá tucha, že existuje. Díky tomu jsem se naštěstí odtamtud dostal až sem do centra krásné a svobodné Republiky nabízející tolik možností a příležitostí pro druhy ze všech koutů galaxie,
pronesl notně teatrálně k samému závěru své řeči a pobaveně se nad tím pousmál. Chvilku čekal, jestli se rozhodneš přidat svou troškou k diskuzi, ale pokud by se nic nedělo, tak by jen ukázal na bednu o kterou se opíral, abyste s ní pokračovali v práci.

Druhá třetina stěhování byla mnohem náročnější než ta první - Toro držel dost vysoké tempo a soustředil se hlavně na ty nejtěžší a největší části nákladu, které dávaly zákonitě i nejvíce zabrat. Když tedy vyhlásil druhou přestávku, tak jsi se na to mohl dívat možná i jako na jakési slitování.

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

Toro mne kapku zklamal, že si se mnou rozhodl povídat.
To říkáš, jako by ti Republika platila za reklamu...
Okomentoval jsem jeho nadšení z galaktického středu.
Já sem původně z Corulagu.
Odpověděl jsem nakonec na jeho otázku. Nijak dál jsem to však nerozebíral.
Další část beden byla značně vysilující a taky když Toro zavelel k další pauze tak jsem již téměř tahal ruce po podlaze.
Sedl jsem si tedy do stínu lodi u rampy, abych měl výhled na bedny, přeci jen "třetí strany" stále mohli dorazit, a masíroval si zmožené ruce a ramena.
Byl jsem rád, že zbyly již jen ty o něco menší a tedy snad i lehčí bedny, ale vzhledem k únavě to stejně bude těžké.
I u této pauzy jsem raději mlčel a iniciativu v případném rozhovoru nechal opět na Torovi.

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
Zklamání z tak krátké a prosté odpovědi jsi mohl doslova číst v Torově tváři, ale soustředění na další část práce to relativně rychle zahnalo a zanedlouho jste se už opět věnovali přenášení. Další přestávku jsi tak trochu vítal jako spasení a stín byl příjemným pomocníkem obzvláště, když na Coruscantu hrozil hezký slunečný den. A protože kosmoporty jako tenhle byly doslova betonové pasti, tak teploty v těchto prostorách stoupali nahoru o to více a rychleji.
Trochu klidu ti mohla přidat obhlídka okolí, kdy jsi nezaregistroval nic nebo nikoho podezřelého a tedy ani onu dříve zmíněnou třetí stranu. Tvůj parťák se tentokrát zdržel komentářů a pouze se zašel občerstvit jako prve a zvolil k tomu vyloženě výdechové tempo. Délka téhle přestávky také byla o něco delší, než jste se opět pustili do práce.
Poslední třetina se nakonec ukázala lehčí, než jsi mohl doufat - Toro totiž ponechal nakonec ty nejlehčí bedny a tak nebyl až takový problém je nosit. Nejnepříjemnější byl nakonec jenom pot, který se tě rozhodl poctít svou přítomností.
Zbývaly už jenom dvě bedny, když se vracel Auril a sám nesl jednu menší bednu a dle všeho měl ještě relativně dobrou náladu. Během chvilky dorazil až k vám, spokojeně pokývnul hlavou nad vaší prací a s bednou zamířil do nákladového prostoru. Do minutky jste tam donesli s Torem poslední z beden, které byly venku a společně s Aurilem jste ještě pár beden přesunuli v nákladním prostoru, aby byly lépe rozmístěné. Následně jste se všichni vydali do společenské místnosti na Aurilův popud, který takhle sezval celou posádku.
Takže, náklad je naložený a my do hodiny vyrazíme. Dost času, aby se chlapi stihli vysprchovat a dát do pucu, stejně jako na finální přípravy. Ale ještě než vyrazím na správu kosmoportu uzavřít nějaké oficiality, tak vám chci oznámit jednu drobnou změnu v plánu. Cestou na Vandalheim se zastavíme na Teyru, kam vezeme jeden menší balíček. Sám o sobě by se nevyplatil, ale protože to máme cestou, tak nám to každému hodí nějakou tu stovku kreditů navíc a trochu zpestří cestu. Přibrali jsme ještě balíček společnosti Mobquet Swoops and Speeders, kteří jej potřebují expresně dostat na Teyr a nemohli odmítnout zaplatit naši cenu. Takže Jon připraví změnu trasy, zbytek kromě Xiera a Tora provede poslední kontroly a do hodiny letíme. Vy dva, sprcha, co nejdřív!
informoval Auril a dal s úsměvem najevo, že fyzická práce si na tobě s Torem vybrala svou daň. Několik úsměvu přihodil i zbytek posádky, než se vydali plnit svoje úkoly.
Běž do sprchy první, ještě si potřebuju něco rychle zařídit,
poznamenal Toro, když jste osaměli a vybídnul tě k tomu, abys vstoupil jako první do očistce po vaší náročné práci.

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

Z mě neznámého důvodu jsem z přidaných zastávek měl jakýsi špatný pocit. Nicméně sprchu jsem nemohl neocenit.
Jak je ctěná libost.
Odpovím Torovi když mě pustí do sprchy dříve. Ta mi rozhodně přijde vhod a raději si vyměním nejvíce propocené oblečení za méně smradlavou verzi.
Nakonec jsem vyrazil se podívat, jestli někdo nepotřebuje pomoci, či jak jsem na tom vlastně s odletem.

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
Po kvalitní očistě a převlečení ses rozhodl porozhlédnout po lodi a zjistit aktuální stav, případně někde pomoct. Jako první jsi nakoukl do kokpitu, kde Jon prováděl důkladnou předstartovní kontrolu. Nebo spíše se zdálo, že už ji dokončoval a spíše kontroloval věci, které nebyly součástí běžné kontroly, nicméně by se mohly občas poškodit. Nakolik to bylo dáno osobními zkušenostmi, paranoiou, nebo snad jen nudou před samotným startem, to byla druhá věc.
Jon tě s díky odmítl a tak jsi vyrazil dál, než jsi dorazil do ošetřovny. Aniah si přerovnávala věci a lékařské vybavení a hlavně se ujišťovala, že je všechno zajištěné proti případným otřesům. I ona ti naznačila, že tvou pomoc nepotřebuje a tak jsi se vydal do nákladového prostoru, kde jsi narazil na Kasiu, která vláčela na ni relativně velkou bednu a mířila do společenské místnosti. Netrvalo ti dlouho, aby jsi poznal, že se jednalo o zásoby k umístění do lednice a jídelního automatu.
Ahoj, koukala jsem na všechen ten náklad a je toho docela hodně. To vám muselo dát docela zabrat to sem všechno natahat, hlavně ty velké,
pokusila se zanést řeč, jakmile tě spatřila a připojila k tomu i veselý úsměv. Bylo nepopiratelné, že tě tu ráda viděla a nejspíš tě mohla brát i jako známou tvář, i když jste se potkali teprve předcházejícího dne. Při pohledu na ni, jsi mohl vidět, že se převlékla do bílé halenky s černou koženou vestou a tmavě modrých kalhot. Vlasy měla na rozdíl od včerejška rozpuštěné, ale přesto dostatečně držely pohromadě. Zároveň sis uvědomil, že po Torovi a Aurilovi zatím nebylo ani stopy.

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

Byli sme na ně dva.
Pokrčil jsem rameny na její poznámku o bednách.
Zvážil jsem, zda bych jí neměl nabídnout pomoct i s tou její bednou, ale myšlenka na další společenskou konverzaci mě přivedla k soudu, že to určitě zmákne sama a vydal jsem se k východu k lodi. Chtěl jsem jsem se ještě před odletem podívat na Coruscant.
Sice jsem od lodi přes zdi kosmoportu viděl prd, ale stejně jsem se chtěl podívat ven.
Čím to, že se ze mně stává takovej asociál?
Zamyslel jsem se, když jsem si uvědomil, že zatím utíkám prakticky ze všech rozhovorů.
To že je člověk paranoidní neznamená, že po něm nejdou.

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
Na tvou odpověď a praktické zabití pokusu o zavedení nějaké konverzace zareagovala Kasia jenom smutným poznamenáním "ach tak" a nechtěla tě již dál rušit. Pokud bys to celé mohl nějak vyhodnotit, tak z ní bylo docela znatelné zklamání a určitě by se to dalo poznat i v případě, že bys nebyl obdařen Sílou.

Při vylézání po nákladní rampě ses div nesrazil s Torem, který odtamtud rychlým krokem přicházel. Jen tak tak jste se vyhnuli i díky tomu, že každý jste zvolili odlišnou stranu úhybu. Tvůj "parťák" na těžkou práci se jen ohlédl a utrousil něco na způsob "super, takže sprcha je volná" a zmizel do útrob lodi, zatímco ty jsi pokračoval dál ven na svou poslední prohlídku Coruscantu.

Jak jsi předpokládal, tak z doku nebylo moc možností něco pořádně vidět vyjma těch nejvyšších věží, ale při jedné straně doku byl vysoký ochoz, zpoza kterého by byla šance nahlédnout na více, než jen špičky věží. A protože ti nic nebránilo vzhledem k dostatku času, tak si tím směrem vyrazil a po chvilce mohl spatřit o poznání více.
Miliardy věží, ještě více landspeederu a násobkem mezi těmito dvěma by ses možná dostal k celé populaci, kterou se to tu hemžilo. Bylo jedno, jestli bylo ráno nebo večer, Coruscant nikdy nespal a jeho hlavní tepny proudily v plné síle každou hodinou. V dáli jsi mohl zahlédnout i výraznou dominantu Chrámu Jedi, jenž patřil mezi ty nejvýraznější scenérie na celém Coruscantu. Odtušil jsi směr, kde se nacházel senát, ale ten byl skrytý za několika nejvyššími mrakodrapy na Coruscantu pro tu skutečně nejvyšší třídu.
Tak co, bude ti to chybět?
ozval se zpoza tebe Auril, který kráčel s datapadem v ruce k tobě. Nakonec se zastavil vedle tebe a také se rozhodl chvilku pokochat panoramatem, které se tu před vámi rozkládalo.

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

Co? To ne.
Zavrtěl jsem hlavou.
Z Coruscantu jsem už několikrát odletěl a nikdy mi nechyběl. A popravdě mi ani nikdy k srdci dvakrát nepřirost.
Opět jsem se zadíval na horizont.
Spíš tak v hlavě balancuju, JAK a S KYM odlítam.
Rychle jsem v hlavě přepl do pracovního módu.
Ještě něco potřeba udělat šéfe?

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
Na Aurilovu otázku jsi dodal zamítavou odpověď, ale až tolik ho to nepřekvapilo, nebo to nedával najevo. Rozhodně jsi mohl říci, že jeho zkušenosti z něj dělaly hůře čitelnou osobu po všech směrech.
Až tak mě to nepřekvapuje - víc lidí Coruscant nemá rádo než naopak. Jenomže ať chceš nebo ne, tak je to pořád centrum téhle Republiky. Odehrává se tady to nejdůležitější, sídlí tu nejdůležitější orgány, Jediové tu mají svoje největší ležení, je centrem médií, módy, prostě skoro všeho. A tak i přesto, že ho lidi nemají rádi, tak tady bydlí, pracují a zůstávají. Nehledě na to, že tady protékají největší prachy celé galaxie - když se podíváš na všechny ty ucpané dopravní tepny, tak ani kdybys všechny vozidla nahradil desetinásobkem jejich hodnoty v kreditech, tak sotva popíšeš mizivé procento z toho, kolik tady doopravdy proteče kreditů,
rozhodl se ti Auril představit Coruscant z úhlu, jak ho dle všeho vnímal on a nastínil některé další, které sem lidé táhly. Vše ale směřovalo k poznání, že to pořád tak nějak bylo centrum galaxie.
Já se vracím i kvůli práci - dají se tu sehnat hodně dobré křefty, ale hlavně posádka. Občas by ses až divil, kolik lidí, obzvlášť mladých, chce odsud zmizet za dobrodružstvím. Teda naprostá většina z nich to hodně rychle zabalí, protože na to nemají, ale to se tebe netýká. Ty jsi z tvrdšího materiálu,
pousmál se nakonec a chystal se k odchodu, aby se zastavil, když si uvědomil, že ti neodpověděl na poslední otázku.
Za deset minut startujeme, kdyžtak předtím ještě zběžně kontroluj nákladový prostor, že je tam všechno připoutané, než se odlepíme od země. A je dobře, že přemýšlíš o tom jak a s kým, kolikrát mi to už zachránilo krk,
dodal ještě, než tě tu nechal samotného a vypravil se do lodi. Pár minut ti ještě zbývalo, takže ses mohl ještě chvíli kochat, pokud jsi chtěl.

[Xavier]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial

Kývl jsem hlavou že rozumím a vyrazil do nákladového prostoru.
Měl pravdu, že sem na Coruscant stále všichni míří. A já se nemohl dočkat až ho opustím. Možná že se mi po něm z nostalgie začne jednou stýskat.
To snad nebude.
Začal jsem kontrolovat náklad, zda je vše v pořádku a nic sme nezapomenuli udělat.

[Jordi Linx]

Coruscant, Kosmoport Centralia Memorial:
Do lodi jsi nastupoval prakticky hned za Aurilem a na jeho pokyn jsi i zavřel rampu a všechny vchody, zatímco on pokračoval dál do kokpitu. Před samotným startem jsi ještě překontroloval celý náklad a vše se zdálo dobře připoutané a zajištěné, takže jsi mohl s klidem odvedené práce zamířit také do kokpitu nebo kamkoliv, kde ses chtěl nacházet v době startu.
Nebylo moc překvapující, že před samotným startem byla provedena kontrola posádky - všichni ale byli přítomní a mohlo se vyrazit.

Dobré otřesy při startu, než došlo k nahození stabilizátoru a jinak nic mimo normu. To, že vše proběhlo hladce, bez vibrací anebo nějakých jiných příznaků znamenalo, že loď byla v dobré stavu a nějaký další výrazný přechod jsi zaznamenal až, když jste opustili atmosféru a začali se vzdalovat od planety. Fakt, že i se všemi povoleními to zabralo více půl hodiny jen dosvědčoval, jaká doprava nad Coruscantem vlastně vládla. Z kokpitu bys pak mohl vidět všemožné lodě putující oběma směry, od frachťáků, osobních jachet, množství stíhačů až po velké linkové křižníky. V dobách, kdy jsi byl členem Řádu jsi takto dlouho nemusel skoro nikdy čekat a rozhodně tomu napomáhaly prioritní povolení k příletu a odletu.
Zanedlouhu jste byli osvobozeni od gravitace Coruscantu a zanedlouho loď skočila do hyperprostoru směrem k vaší další destinaci.

Pár minut po vstupu do hyperprostoru se celá posádka sešla ve společenské místnosti a Auril se chopil slova.
Ještě jednou vás všechny vítám na palubě Tenshiho. Aktuálně jsme na cestě na Teyr, s dvěma výstupy u gravitačních bojí tam dorazíme zhruba za jeden den. Nebudeme se tam zdržovat dlouho - v podstatě doručíme naše balíčky a budeme pokračovat dál na Vandelhelm. Do té doby má většina volno, Jon jen občas zkontroluje kurz a Kasia případně připraví jídla. Samozřejmě, pokud jí někdo bude chtít pomoct, tak to jistě uvítá, někdo nějaké otázky?
pronesl Auril a na první pohled se nezdálo, že někdo měl nějaký dotaz nebo něco k tomu, co říkal. Znamenalo to pro tebe tedy poměrně dost volného času, který jsi mohl využít dle sví libosti.

[Xavier]

Tenshi

Dotaz bych popravdě i měl, a to Co tu mam po celej ten čas ksakru dělat?
Vyslovit ho nahlas však nešlo. Překvapovalo mne, jak moc se vše liší od mého dosavadního života.
Doposavať jsem na cestách vždy musel meditovat, trénovat Sílu, boj se světelným mečem a další a další věci které mistra napadly.
Asi tak jediné co mne napadlo bylo hrát karty a to příliš nepřipadalo v úvahu, neboť mě byli schopni obehrát snad všichni, co jsem s nimi kdy hrál a sponzorovat zbytek posádky skrze hazard jsem nehodlal.
Nakonec jsem se vydal do společné části, s tím, že se pokusím se přemoci a popovídat si s někým, popřípadě přeci jen pomoci s vařením.