Výcvik pro Mrs. Pear

[Pear]

Ruiny, Korriban.

První otázka, můj pane...nechám si jí pro sebe a budu čerpat z její moci. Nechám se obdivovat ostatními, a všichni, kdo se postaví proti mně okusí Sílu nové schopnosti!
Druhá otázka je snadná, můj pane. Schovám se, a budu předstírat, že řád zanikl. Až naberu sílu, vystoupím ze stínu a zníčím všechno, co s emi postaví do cesty!
Poslední otázka je těžší, přesto mi něco říká, že ten zrádce by Gan Daragon!
Odpovím mu na otázky a čekám co mi poví a jak dopadnu.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Musím ti pogratulovat, všechny odpovědi správně. Vím, bylo to lehké, ale už sem starý a nic mě nenapadá. Nyní můžeš vstoupit, ale pověz mi, jak to vypadá venku, změnilo se něco? Vyhráváme? Nebo jsme téměř zničeni.
Odpoví a ještě se tě zeptá. Ty už máš volnou cestu do tajné hrobky.
Jo a ještě prosím tě, nikomu neříkej o tajné hrobce, nenechali by ani mého ducha v klidu.
Dodá a zmizí.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Oh, moc se toho nezměnilo, můj pane. ALe sílíme a brzo si poddáme celou galaxii, už hodně brzo, cítím to!
Odpovím duchovy a podívám se letmo do chodby, která se předemnou otevřela.
Slibuji že si to nechám pro sebe, neboť kdybych se s tím podělil, jen bych se oslabil!
Vstoupím do tajné chodby a vydám se hledat holocron, který v sobě ukrývá neuvěřitelnou sílu a znalosti všech sithů.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Před tebou se rozzáří hranatá místnost plná zdobení a uprostřed na menším stolečku byl holocron. Tato krabička ve tvaru jehlanu měla v sobě velkou moc. Výcvik mohl trvat i týdny než jsi se vše naučil, tudíž by bylo nejlepší, najít si vhodné místo kde by tě nikdo nerušil a nevěděl o tom, že máš tento holocron. Ale to nebylo vše, dalo se tu najít spousta dalších věci a vymožeností.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Byl jsem jako v tranzu, když jsem vstoupil do místnosti s nesmírnou mocí. Atmosféra temné strany na mně dýchala z každého rohu. Holocron byl přímo předemnou a já mohl jediným pohybem ruky odhalit všechna tajemství, o kterém neměli ostatní ani potuchy. Po místnosti ale bylo spousta jiných, určitě hodně silných věcí, které se dali použít. Proto jsem od holocronu odstoupil a vydal jsem se hledat vše, co místnost dá. Ultimátní zbraně, svitky s vědomostma, posilňovače schopností a vědomí. Cokoliv, co by mně pomohlo stát se nejsilnějším!

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Začal jsi hledat jiné artefakty. Cítil jsi tu temnotu okolo tebe, byla tam silnější než v celé hrobce, ale v tom jsi uslyšel nějaké hlasy. Takže pokud jsi chtěl tajemství pro tebe, musel jsi vzít holocron a zavřít za sebou dveře, aby tu nešmejdili ostatní. Byli čím dál tím blíž a ty jsi neměl moc času.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Dobře, nebudem to riskovat, balim to!
Schovám holocron na tajnéa bezpečné místo v mém rouchu, ještě před tím, než se odeberu pryč vezmu z místnosti jednu věc, která působi nejmocněji a nejsilněji. Zavřu za sebou dveře, jakmile odejdu z místnosti, a odeberu se do hrobky Shadowa. Snažím se vypadat zklamaně, že jsem nic enanšela poraženým krokem odcházím z hrobky pryč...

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Cestou jsi potkal dva učedníky které jsi neznal, ale přesto tě jeden z nich pozdravil.
Ahoj, tak co? Našel jsi něco, nebo opět odcházíš s prázdnýma rukama?
Měl vcelku drsný hlas, ale nevypadal hrozivě ani nebyl moc vysoký, dokonce snad o hlavu menší než ty. Ten druhý nebyl člověk, ale vysoký, hubený Twilek. Nemusel jsi nic odpovídat, ani snad odpověď nečekali protože šli dál. Kdykoliv jsi se sem mohl vrátit pro další artefakty a podobné věci. Měl jsi u sebe holocron a ještě jednu tajemnou věc, jen si zatím nevěděl co to je, protože byla zabalena v hadrovém ubrousku.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Zdar. Zase nic. Tohle prolízání hrobek mně uuž začíná nudit...
Křiknu ještě za nima, když mně obcházeli, a společně se svými cennostmi jsem se odebírla na akademii. Holocron ukrývající nezměrnou sílu, a tajemný a mocný artefakt schovaný v kusu hadru.
Vyšel jsem z hrobky na světlo, a podíval se na okolí vykopávek. Poté jsme se rozešle k akademii a do svého pokoje.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Cestou z hrobky si zaslechl jak si ty dva začali něco šuškat. Poté co si vyšel ven si viděl pomalu zapadající slunce, které v údolí vypadalo moc pěkně. Téměř už nikdo zde nebyl takže bylo nejvyšší čas odebrat se do akademie tak si měl také namířeno.
Cestou tě ještě pozdravilo pár známých ale nikdo se na kus řeči nezastavil, krom jednoho.
Koukám, že si vyšel z hrobek, našel si něco? Počítám že určitě nic, je to tak vybrakované že nenajdeš ani prach. Co neni přibité co rozkradou. Mistři by měli to rabování trochu zmírnit, přece to jsou jenom památky našich předků nebo snad nemám pravdu?
Domluví a zarmouceně se podívá do země.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Yea, no! Ty schutty to tam všechno vybrali, všechno poničily, a když sem vycházel, viděl sem, jak tam dou další dva a jen Temný lord ví, co tam budou dělat. Je mi z nich špatně, nejradši bych je chytil, přivázal, zbil, vytrhal všechny údy, zuby, oči, uši, jazyk a další zbytečnosti, rozmixoval bych to, namazal na Korribanskou placku a dal jim to sežrat ozdobený Tuk'atským lejnem! Můj plán má jen jednu chybu a to, že to nebudou moc jíst, když jim vytrhnu zuby a jazyk. No což, život je svině. Já radši půjdu do akademie, naštvali mně tak, že mám chuť vybít půlku galaxie!
Vyhrknu na něj, a vypadám velice naštvaně. Vydám se cestou k akademii, kde si chci odpočinout a přitom se podívat, co jsem to všechno sebral. Byl to jeden holokron ukrývající nezměrnou sílu a tajemný a mocný artefakt schovaný v kusu hadru...

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Akorát se pozasměje a odejde také pryč. Ty s nesmírnou mocí zabalenou v kusu hadru směřuješ do akademie. Slunce už téměř zapadlo a ty by si měl trošku hnout, jinak budeš mít trest za pozdní příchod.
Hej sakra, pohni, mistr chce něco říct.
Zakřičí v běhu jeden z učedníků. Za ním běží celá kupa. Zatím nevíš co se děje, ale když mají ty drsňáci tak naspěch, tak by si měl taky pohnout prdelí.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

A kurva!
Křiknu, když mně všichni předbíhaj, a využiji daru síly, abych běžel jak s vrtulí v prdeli. Za chvilku je už všechny předbíhám, a dokonce jsem v čele, takže to chvilku vypadá, jak kdyby mně honily.
Doběhnu do chrámu, a zastavím se. To byl chyba, protože ostatní zastavit nedokázali a několik z nich mi narazilo dozad. Já už jenom vyčkávat, až přijde mistr a sdělí nám, to co chtěl...

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Spadnul si pěkně na hubu, až ti z toho začala téct krev z nosu. V tom přišel hlavní mistr akademie, který nemá jméno. Říkalo se mu prostě "mistře". Postavil se na okraj balkónku a řekl.
Ticho prosím, poslouchejte mě. Dnes naše obrovská flotila napadla několik republikových lodí, které úplně rozmetala.
V tom se uzvalo hlučné jásání.
Ticho, to ještě není vše. Republika odpověděla odvetným útokem který se jim ale nezdařil. Takže galaxie je téměř náše. Problém je v tom, že obsadila neutrální Ruusan, kde rozmístila třetinu celé jejich armády společně s rytířema. Náš Lord ihned vyslal část naší armády, ani ne polovina to co Jediové Ruusan a požádal mě, abych vybral ty nejlepší z nejlepších, kteří odejdou hrdině bojovat na Ruusan a srazit republiku na kolena. Svá jména se dozvíte v počítačích všude po akademii. Toď vše.
A opět se začalo slavit, všichni hulákali a slyšel si věci jako: nandáme jim to, nakopeme jim anály apod.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Já svoje jméno znám, tak proč bych se ho měl dozvědět z terminálu...ale poívám se, jestli sem na seznamu těch, kteří poletí! Tam musím být!
Řeknu si jent ak pro sebe a vydám se k nejbližšímu terminálu, kde zadám potřebné údaje a najdu seznam, který potřebuju.
Pečlivě se do něj začtu, a hledám své jméno, a další informace, abych se mohl na vše připravit.
Až najdu to co potřebuju, plánuju se vydat někam, kde budu osamotě, a podívat se, jaký artefakt nezměrné síly jsem si to dovezl.