Kaan Vapaas - Dualita

[Vortex]

Modrý pokoj
To, že mě Sofya nenechá v modrém pokoji kde si na Ketanii samotného, bylo samo o sobě pozitivní. Měl jsem v duši naději, že nebude takový tajemný patron jako Sofya.
Zjizvený muž v kožené bundě, který vstoupil do místnosti a který byl dle Sofy profesionální chůva, působil dojmem příjemného člověka. Na první pohled byl velice sympatický.
"Moc děkuji," řekl jsem mu. "Světelný meč se vždy hodí - a Jedimu dvojnásob." Meč mi pomůže prosekat se prakticky odkudkoli. Sice se Sofya a její tým tváří jako přátelé, ale člověk nikdy neví. Galaxie je plná všemožných podivných tvorů, ale když se mezi nimi pohybujete déle, tak zjistíte, že nejzajímavější - a také nejzáhadnější a nejkomplikovanější - skupinou jsou sami lidé. Nebo respektive nejen lidé, ale i lidem podobní tvorové.

Tak jsem ho odhadl nejspíše špatně - působil teď arogantně. Hlavně držením těla. V jeho náznacích jsem poznal velice dobře provedené Soresu.
"Kdo vy jste?" zeptal jsem se muže.

[Gnost Kohn]

Modrý pokoj

Mužovy oči se zúžily, kdy jsi na jeho otázku přišel svojí otázkou jiného kalibru.
"Jmenuji se Adrian." Pousmál se, jakoby ti to mělo něco říkat, ale oba jste věděli, že ti to nic neřekne. "A odpovím ti i na další otázku. Byl jsem členem Řádu, po určitém sledu událostí, které zahrnovaly že jsem skoro umřel, za pár let se vrátil,, neměl zájem a šel jinudy." Roztáhl ruce, jakoby nic a přestal se usmívat.

"Odpověděl jsem ti, teď ty mě... proč jsi prohrál? A byl lepší není odpověď." Díval se na tebe, jako přísný učitel, který tě za něco kárá, ale zároveň tam byla i ta míra neznáma a nebezpečenství, která z tohoto muže sálala.

[Vortex]

Modrý pokoj
Poznal jsem, že muž byl mojí otázkou zaskočen. Tos nečekal, co? Bylo dobře, že jsem ho dostal z jeho pomyslné komfortní zóny. Když se člověk necítí úplně pohodlně, tak se dá z jeho reakcí mnoho odhadnout.
Takže odpadlý Jedi. Adrian, jak se mi muž představil, nepůsobil jako uživatel temné strany Síly, což je dobře.

Otázka, kterou mi znovu položil, se mi už tolik nelíbila. "No..." zamyslel jsem se. "Měl více zkušeností. A na rozdíl ode mne zůstal v klidu, což je obrovská výhoda. A ode mne obrovská chyba," snažil jsem se tvářit víc zahanbeně, než jak to bylo doopravdy.
"A pak s tim kulometem," dodal jsem, i když na to se neptal, "jsem jednal nerozvážně a vše nevyšlo, tak jak by mělo."

[Gnost Kohn]

Modrý pokoj


Adrian chvíli poslouchal a zamračeně na tebe koukal. "Nerozvážně je docela slabé slovo, ale vrátíme se ještě dříve."
"Pokud neumíš využít emocí k úroku, nedělej to. Zprvu to nedokážeš, později je to jako droga. Budeš to dělat znovu, znovu a znovu. Bez učitele to nezvládneš a staneš se loutkou vlasní temné stránky, budeš postrádat rovnováhu."
Na to se zarazil a vteřinku kroutil hlavou, podivně při tom mrkal očima, z čehož jsi odvodil, že má buďto záchvat, nebo přemýšlí.
"Chci říct, rovnováhu postrádáš i teď... ty a celý zatracený řád. Jsi naladěn jen na jednu stranu a potlačuješ něco co je naprosto přirozené, zatímco ve svén nitru prosazuješ stagnaci.... pasivitu.... ale vraťmě se k tématu.
Soresu... styl bez vlastních útočných sekvencí a manévrů použit k útoku vždycky selže. Jakožto mistr Soresu by jsi měl šanci a nakonec možná přečkal svého soupeře v boji.... ale Mistr Soresu nikdy nezaútočí. "

Hodin si nohu přes opěrku a částečně na křesle teď ležel. "Doporučuji ti, jako Jedimu cvičit... sebeovládání, protože příště tě to bude stát život. A také zapřemýšlej nad tím, že necháš Soresu a začneš s jeho odnoží Djem So... Shien. Samozřejmě, Jedi by neměl používat své schopnosti k útoku... ale všichni víme, že je to pokrytecká poučka.
Zapřemýšlej nad tím, protože část páté formy už máš, jen rozvineš útočnou část, ale bude to chtít čas.... a žvýšelný dozor sám nad sebou."

[Vortex]

Modrý pokoj
To, že bude mít Adrian nějaký dlouhý a dle jeho vlastního názoru i moudrý proslov, jsem čekal. V jeho zamračeném výrazu jsem toho ale vyčetl o ewoka víc, než jsem si myslel, že tam bude. Tohle nebyl pohled člověka, který má konečně možnost vypustit do světla galaxie něco, o čem hodně přemýšlí, ale nemá moc příležitostí o tom mluvit. Respektive byl, ale byl tam nějaký další rozměr. Že by poznání?
První, co se mi od něj dostalo byla taková ta typická moudra rytířů Jedi, který na papíře vypadají dobře, ale v praxi to chce nějaký čas a vývoj, než jimi začne člověk skutečně a za všech okolností žít. Jen se vypovídej... Se slovy kritiky na řád Jediů jsem ale souhlasil. Bylo to něco, co mě samotného vyloženě nenapadlo, ale zapadalo to do mého zatím nepopsaného pocitu, který jsem k svému řádu cítil. Evidentně jsem nebyl jediný.
Počkej, počkej! blesklo mi hlavou. To slovo, Soresu. Nezmiňoval jsem ho. Hlavně klid. Třeba je Soresu jediný styl, který zná. Třeba je dle něj Soresu obecný název pro boj se světelným mečem. Meč! Trvalo mi, než jsem si to uvědomil. Onen záblesk poznání byl o to silnější a intenzivnější. Adrian ví, o čem mluví. Ne jen teoreticky. On tam byl.
Do očí se mi jako rozbouřená řeka vlila nenávist. To on...
Vrahu

[Gnost Kohn]

Modrý pokoj

Adrian se zatvářil možná až uraženě. "Já? Viděl jsem záznam..." Zmlkl, protočil oči a něco potichu zamumlal. Najednou jsi se cítíl těžký, něco na tebe tlačilo a nemohl jsi se ani hnout. "No co...fajn... asi by to prasklo, nebo by ti to došlo..." Mávl rukou a přitáhl si meč, který ti před tím dal, do ruky.
Ehm... kde začít. Nezabil jsem ji. Řekněme, že jsem neměl na výběr, kolem krku jsme měl bombu a hlídali mě na kamerách vzdáleně. Něco zkusit tak mi bouchne hlava a zámek přitavili. Až s mečem jsem to stihl sundat aniž bych uděla... no.. bum. Bum doprovodil také pohybem rukou a usmál se. "Řekl jsem si, že to zvládnete. Nezvládli... vaše chyba. Až Sofya mě uvedla do problému. Převáželi vás zvlášť, hodili jsme mincí a zachránili tebe. Prostě... se moc věcí podělalo na naší straně. Sofya s Mianou se ale znají, takže vás ideálně zachráníme všechny a já pomůžu."

Tvářil se jakoby nic. Jakoby nic z toho nebral vážně, nezajímalo ho to. Že by někdo mohl umřít. "Ale jestli se neumíš ovládat... nikam nepůjdeš. Ovládne tě to. Někoho zabiješ... Nemám zájem tě ve všem poučovat, ale očividně to potřebuješ." Cítil jsi, jak jeho sevření Silou povolilo. Těžko říct, jestli se chtěl jen nerušeně vypovídat, nebo tě prostě nevnímal, jako hrozbu.

[Vortex]

Modrý pokoj
Kecy. Kecy a výmluvy. Kecy a lži. To snad není možné. Jsem uvězněn nějakým pomatencem. Pomatencem, který zabíjí rytíře Jedi. Sice mi tvrdil, že je Mianu nezabil. Ale taky mi tvrdil, že ten souboj viděl z kamer. Lži plodí lži. Temnota plodí temnotu.
Tlak, který jsem na svém těle cítil, se mi vůbec nelíbil. Strach, že ho napadnu. Nechápu, proč se mě vůbec bojí. V tuhle chvíli bych proti němu neměl nejmenší šanci. A už vůbec v tomhle stavu.
"Nemusíš se bát útoku," řekl jsem doufajíc, že si zas nevyslechnu nějaký arogantní dloubanec. "Tvrdíš mi, že jsi o tom nevěděl. Sice by to mohla být další lež... Ale spíš se jedná o zradu se strany Sofye." Pokud je Miana mrtvá, tak zabiji ji. "Umím se ovládat!" řekl jsem důrazně, ale i klidně. "Vrať mi, prosím, ten meč."

[Gnost Kohn]

Modrý pokoj

Adrian se na tebe dlouze podíval s úsměvem na rtechl...
"Bát útoku..." Pousmál se, zatímco jsi cítil jak tě sevření Silou pouští. "Uklidnil ses tak ne? Neměl jsem zájem aby tady nějak vzteky vyváděl..." Uvelebil se pohodlněji ve svém křesle a koukl po místnosti.

Mianin provizorně spravený meč žmoulal v prstech, než jej namířil smeřem k tobě. Meč se zlehka vznesl a přeletěl k tobě. "Upřímně... děláš dobře, že mi nevěříš.." Roztáhl ruce, než je vrátil na klín a propletl prsty. "Řekněme, že jsem trošku neodpovídal, rozhodl se že ušetřím trošku práce a nechal se zajmout... tím pádem vás... poslala Sofy, aniž by počítala s tím že plán trošku naruším. Ona tě nezradila ani jednou... ani ti nelhala. Prostě.. to nevyšlo... ale můžu ti lhát."

Pokrčil rameny a vytáhl odněkud z vnitřní kapsy bundy datapad, kam něco naťukal a vrátil se pohledem na tebe. "Myslím, že to nejhorším máme za sebou... zbytek už půjde hladce." Prohlásil jakoby jemu samému málem neodpálili hlavu pouze pár hodin zpátky.

[Vortex]

Modrý pokoj
Uchopil jsem ze vzduchu Mianin meč. Meč? Spíše jeho použitelný zbytek. Miana si s ním dala hodně práce, takže jí jistě bude mrzet jeho neplánované vylepšení. Krásné vyryté ornamenty byly vyplněny stříbrem a zahlazeny, takže rukojeť byla dokonale hladká. Byla. Nyní část stříbra chyběla, protože Adrian ho s nejvyšší pravděpodobností něčím roztrhl. Aktivoval jsem čepel. Světelná tyč mě přivítala typickým zvukem a nádhernou azurovou barvou. Miana má dobrý vkus, to se musí nechat. Udělal jsem mečem pár opatrných pohybů a pak ho deaktivoval. Poslouží mi dobře. Budu si pravděpodobně muset vyrobit nový světelný meč. Zelený. Změním barvu, pokud budu moci. Zelená se mi zdála lepší, taková více přívětivá. Jo, to bude ono, zelená.

"Nejhorší?" řekl jsem. "Jsi si jistý?" Podle mě nás to nejhorší teprve čeká, protože teď již o nás vědí. Budou připravení na Jedie. Jediové. Adrian toho věděl až moc. "A jaký je tvůj příběh?" Doufal jsem, že osobní otázkou ho donutím odvést pozornost a popostrčím ho k další akci.

[Gnost Kohn]

Modrý pokoj

Vypadalo to, že Adriana ani trochu nezajímalo, že zkoušíš meč. Jen zíral do svého datapadu a něco četl.
Ano. Jednoduché a rychlé ano byla odpověď, kterou se ti Adrian rozhodl dát. Pak se na tebe chvíli zadíval... z určitého úhlu nešly jizvy téměř vidět a i tak šlo jen o momenty, kdy se mu napnula kůže a mezi záhyby se objevily ty ténké bílé čárky.
"Dlouhý příběh... jak jsem řekl... už nejsem v Řádu." Vypadalo to, jako začátek i konec vyprávění. Adrian schoval datapad zpátky do bundy a konečně přejel po jílci meče očima. "Když byla možnost vrátit se, tak jsem věděl že to není to co chci."

Zaslech jsi vibraci z Adrianovy bundy, ale on jí nevěnoval příliž mnoho pozornosti, krátký bzučivý zvuk hned přestal. Adrian jen nepatrně souhlasně kývl a krátkým pohledem tím směrem, než se vrátil očima k tobě.
"Síla je záhada... A pokud má někdo pochopit velkou záhadu, musí ji studovat ze všech stránek. Ne pouze dogmatickým omezeným pohledem jediů. Musíš pochopit Sílu v širších souvislostech." Rozpovídal se opět trošku víc, než se mu na rtech objevil nepatrný úsměv. "Příběh to úplně není, ale... ne vždycky dostaneme, co chceme."

[Vortex]

Modrý pokoj
Uhýbání, výkruty, přesně jak jsem čekal. Ovšem ne způsobem, jakým jsem čekal. Filozofie. Jak jinak. Prázdné řeči, které se na povrchu zdají být velice moudré a vznešené, ale ve skutečnosti jsou prosté, obyčejné, nudné a někdy děsně otravné. Říká se, že každý Jedi je svým způsobem filozof. Třeba tyhle kecy čekají jednoho dne mě... Ale už! Už něco zatraceně dělej, Adriane.
Neměli bychom takhle plýtvat časem. Měli bychom zachraňovat moji mistryni. Ač byla občas otravná... Je! Je otravná, neměl bych o ní přemýšlet jako o mrtvé. Tak oproti Adrianovi to byla hotová studnice zábavnosti a přímočarosti.
V širších souvislostech? Tahle jeho kratičká úvaha se mi zdála minimálně podezřelá. Hodně rytířů Jedi opouštělo řád, aby se mohli věnovat i druhé zapovězené stránce Síly. Temné straně.

"V jakých souvislostech?" zeptal jsem se ho podezřívavě. "Temnou stranu Síly máš na mysli? Tak proto jsi opustil řád? Kvůli poznání a pomíjivé moci? Co ti to přineslo? Radost? Vnitřní mír? Nebo jen zmatení, svody a pochybnosti o samotné podstatě našeho bytí?"

[Gnost Kohn]

Modrý pokoj

Adrian zlehka naklonil hlavu na stranu a poslouchal. Nepatrně kýval hlavou a zlehka se usmíval a nakonec došlo i ke krátkému zasmání se. "Samozřejmě... Temná Strana... první věc co jedie napadne... Hodnotit a zavrhnout něco o cílem nic nevíte."
Zakroutil hlavou a datapad v jeho bundě opět zavibroval. "Ty bláboly o rovnováze Síly... Rovnováha není pokud je jedna miska plná a druhá prázdná. Odešel jsem, protože jsem chtěl poznat víc než jen to co říká jedna strana. Ta dobrá strana, jak se rádi prezentují. Možná jsou dvě strany.. možná je jen jedna Síla bez stran a odpovídá jen tak jak ji jedinec používá.... Světlo... Tma.. je to jen v nás. A rovnováha... vnitřní rovnováha je to důležité... Úmysly a činy..." Zaklepal si na čelo.

"V galaxii je tolik názorů, cest... filosofií... skupin... Nejde o to si vybrat, ale poznat je, pochopit a pokusit se o vlastní poznání. A vlastní rovnováhu. Nenechal jsem se omezovat mistry, kteří jen sedí a meditují nad svým pochopením, svou pravdou, zatímco schovávají všechno ostatní do trezorů, aby to už nikdo nenašel... Cestoval jsem. Učil se a poznal způsoby, myšlenky lidí kteří neznali naši definici Síly, byla to moc... osud, dar.... jiný náhled na stejnou věc. Našel věci ze kterých se toho dalo tolik naučit...."

Poposedl si a napřímil se,, aby se protáhl, než si olízl jazykem suché rty od neustálého mluvení. "Pokud zapomenu na temnotu a vidím jen světlo, medituji nad sebou, abych se vrátil. A pokud padnu do temnoty, jsou lidé, co mě vrátí zpátky." Sklopil hlavu a zlehka koukl po dveřích, než vrátil svou pozornost k tobě.
"Přineslo mi to všechno. Poznání, vědomosti, rodinu, přátele... další co chtějí poznat Sílu... “ Na moment se odmlčel. ”Nakonec ti dojde, že Síla je největší problém. Uvědomit si, co jsi bez ní a ujistit se, že nejsi jen závislá loutka. Vem mistru Jedi Sílu a nic nezbude.”