Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Ubytovny v chudinské čtvrti: (24BBY)
Nebylo to nic luxusního - vlastně to v podstatě byla jenom buňka s lůžkem, dvěma poličkami a jednou výdutí. Dala se zavřít, ale bezpečnostní systém rozhodně nepatřil k moderním výdobytkům současnosti a k tomu všemu tu takovýchto buněk bylo více než dost. Sdílené sociální zařízení, kde teplá voda byla v podstatě za příplatek a mnoho nevábných sousedů sestávajících se z opilců, neúspěšných gamblerů, ale také uprchlíků nebo lidí, kteří nechtěli být vidět.
K tomu všemu se za ten měsíc, cos tu přebývala odehrála i jedna vražda, nečekaně se nikdo neujal vyšetřování a pouze se celý prostor uklidil. V dotyčné buňce už teď samozřejmě bydlel někdo jiný.

Uplynulá noc byla poměrně náročná, protože se ve vedlejší chodbě pořád někdo dohadoval a nepříliš široké stěny tohle nedovedly úplně zdárně izolovat. Nehledě na to, že ses potýkala i s množstvím narážek na svou osobu, kdy se pár chlapů nerozpakovalo ptát se, zda-li by sis s nimi za pár kreditů nechtěla zašpásovat. Realita Nar Shaddaa se prostě moc neptala na věk nebo na slušnost a dopadala tvrdě na každého, kdo na to nebyl náležitě připraven.
Bez ohledu na bydlení se ostatní vyhlídky relativně zlepšovaly, minimálně za poslední týden jsi viděla dost kreditů, abys měla pokryté náklady na nadcházející tři týdny, pokud bys chtěla zůstávat tady. Ale také jsi pro aktuální chvíli neměla domluvenou žádnou další práci a tedy nejistou budoucnost dalšího výdělku. Navíc tvoje mládí ti neprospívalo při snaze o nějaké větší pozice, které samozřejmě vynášely více.
Bylo tedy jenom na tobě, kde ses dnes chtěl podívat po pracovních příležitostech.
------------------
Takže dám ti z počátku trochu větší volnost a uvidíme, jak se s tím popasuješ, stejně jak se 15ti leté děvče pokusí hledat práci na Nar Shaddaa

[Lucky]

Nar Shaddaa, Ubytovny v chudinské čtvrti: (24BBY)

Domove, sladký domove,
pomyslela jsem si, když jsem si protřela oči a s námahou se posadila na palandě, kterou měl ten vydřiduch domácí odvahu nazvat „postýlkou, ve které usnete, jako když vás do vody hodí“. Když se tak nad tím zamyslím, jestlipak to nemyslel doslovně, vzhledem k té vraždě, co se tady nedávno odehrála? Zatracená Nar Shaddaa! Už abych byla odtud tisíc světelných let daleko a ještě zrychlovala! Jenže to bez kreditů půjde těžko. A pokud nechci prodat Pikslu na součástky, což opravdu nechci, musím si vyhlídnout nějakej kšeft. Nebo aspoň nějakýho prachatýho nekňubu, co se nechá snadno oškubat. Jenže těch je tady poslední dobou závažný nedostatek. Takže mi nezbývá než doufat, že narazím na nějakou slušnou práci. Dokonce už vím, kde se po ní začít poohlížet.

Celá rozlámaná a s pořádnýma pytlema pod očima, protože včera bylo vedle nějak veselo, jsem se začala soukat do oblečení. Nenosím nic výrazného ani draze vyhlížejícího, protože takový vohoz vás může na Nar Shaddaa stát krk, ale nemůžu si odpustit bundu, kterou jsem kdysi šlohla jednomu namol opilému pilotovi. Nejenže je praktická s tou spoustou kapes, ale když jste nuceni trávit nějaký čas na ulici nebo v nevytápěné kóji, dokonce i zahřeje. Pochopitelně nezapomenu za pás připnout blaster, do boty strčit nůž a do kapsy nějaký ty kredity.

Mám všechno? Tak fajn. Jsem připravená vyrazit. Vezmu to do toho baru tam o kus dál na rohu. Barman je můj známý, je to skvělé místo, kde se člověk dozví novinky a kde má možnost poohlédnout se po práci. Sice tam mám vyslovenej zákaz krást, ale kdyby bylo nejhůř, co oko nevidí srdce nebolí, ne?
probleskne mi hlavou, povytáhnu bundu a odemknu dveře. Vím, že zdejší zámky nestojí za moc, ale je to takový můj malý zlozvyk. Užitečný zlozvyk, musím říct, když si vzpomenu na toho zabitého nebožáka. Mám ho ještě z domova, kdy jsem se zamykala pokaždé, když fotr…

Ale ne. Na tohle musím konečně zapomenout,
potřesu hlavou a vyjdu na chodbu. V hloubi duše doufám, že zase nenarazím na ta prasata, co mají pokaždé řeči a divně na mě čumí. Protože dneska na ně opravdu nemám náladu. Ušklíbnu se. Ale konečně, jen ať si to zkusí. Jestli je potkám, tak jim nejspíš hodím něco na hlavu.

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Kantýna U starého chlupáče:
Vybavila ses jak to již bylo pro tebe obvykle a víceméně odpočatá jsi vyrazila směrem ke kantýně, kde jsi se tak nějak znala s místním barmanem. Byl to už starší člověk, ale přesto ve slušné kondici, byť jeho šedivé vlasy hovořily o opaku. Když tě tam poprvé přistihl při pokusu o krádež, tak ti sice div, že neurazil ruku, ale nakonec zabránil tvé oběti, aby se tě pokusila zastřelit blasterem. Díky tomu ses s Nickem více seznámila a měl pro tebe jakousi rodičovskou slabost. I díky němu se ti povedlo získat několik kšeftů - většinou jednoduchých, které spadaly do kategorie "kredity zadarmo".

Až do kantýny ses tentokrát dostala bez toho, aniž by tě někdo nějak výrazněji obtěžoval, pokoušel se okrást nebo nějak urážel, což bylo na Nar Shaddaa denním chlebem.
V kantýně v tuhle dobu moc lidí nebylo - vlastně jenom Nick a jeho rodianská servírka Vulla, které lehce kulhala na levou nohu. A pak samozřejmě Tenneck, u něhož jsi nevěděla, jestli dorazil už takhle brzo, nebo vůbec neodešel. Obojí se již několikrát stalo a bez pochyby se jednalo o Nickova nejvěrnějšího štamgasta.

Nick s Vullou tě pozdravili už po tvém vstupu dovnitř, přičemž servírka obcházela stoly a snažila se je nějak očistit před dnešním přílivem hostů. Ještě měla nějaký čas, ale i tak se s tím moc nepárala. Ono při pohledu na stoly se vlastně nebylo ani proč divit.
Dobré zprávy Sheilo, můj kámoš z kosmoportu mi psal, že by pro tebe mohl mít nějakou slušnou práci. Říkal něco o informování lidí, kteří tam dokují nebo tak něco,
prozradil ti barman a jako obvykle nezklamal v tom, že se snažil ti hledat práce, v nichž jsi podstupovala co nejméně rizika.

[Lucky]

Nar Shaddaa, Kantýna U starého chlupáče:

Cesta proběhla v naprostém pořádku, až jsem se tomu sama divila. Ve dveřích jsem se nesrazila s žádným oplzlým vožralou, ani se mě na ulici nikdo nepokusil přepadnout. Dnešek začínal vypadat navzdory neslavnému začátku slibně.

Jen nechválit den před večeří, ještě tam ani nejsem,
napomenula jsem se a přidala do kroku, abych byla v mém oblíbeném podniku co nejdříve.

Kantýna U starého chlupáče byla jedna z mála míst, které jsem měla na téhle všivé planetě ráda. A to i navzdory tomu, že mi tam kdysi málem ustřelili kebuli. Celkově vzato to bylo příjemné místo k posezení. Místní štamgasti nebyli kdoví jak hluční, obsluha víc než slušná a nikdo na mě blbě nečuměl, když jsem si místo něčeho ostřejšího objednala džus. Nick moc dobře věděl, jaký mám k chlastu odpor. Jo, starej dobrej Nick! Byl to druhej člověk na Nar Shaddaa, hned po té Mandaloriance, který neměl to srdce nechat zastřelit zlodějku, i když by si to byla za svou blbost zasloužila. Jemu jsem ale na rozdíl od té ženy nezapomněla poděkovat. Tak začalo naše zvláštní parťáctví a já si za tu dobu toho staříka skutečně oblíbila.

„Brý ráno vespolek!“
pozdravila jsem všechny přítomné, sotva jsem vrazila do přítmí kantýny. Bylo mi jasné, že takhle po ránu tu stejně ještě nikdo nebude, snad kromě Tennecka, který byl tak nějak součástí zdejšího inventáře. Nikdy jsem s ním dvakrát nemluvila, protože tou dobou, kdy jsem já přicházela, on už nebýval ve stavu, kdy by mohl souvisle mluvit. Přesto jsem byla zvyklá ho tu vídat a nevadil mi.

Usadila jsem se na své obvyklé místo na baru kousek od Tennecka a opřela si hlavu o loket. Pořád jsem se nemohla zbavit jisté únavy, která pramenila z mé neklidné noci.

„Zdravím, Nicku, neměl bys tam prosím tě něco na probuzení? Třeba šálek caffy nebo něco takového? Přísahám, že ti sousedi budou jednoho krásného dne moje smrt!“
protřela jsem si oči a pak si vyslechla, co pro mě má Nick tentokrát. Nemohla jsem si pomoct, abych v jedné chvíli zklamaně neprotáhla obličej.

Informování lidí? To je přece práce pro droida a ne pro budoucí lovkyni odměn!
Hned jsem se za takové myšlenky v duchu pokárala.

Můžeš být ráda, že máš vůbec nějakou práci, ty huso hloupá! Víš, jak málo lidí je ochotných najmout vyžle, co o sobě tvrdí, že mu už bylo osmnáct?! Ten poslední se tvářil, jako že ti to nezbaští, ani kdyby ses na hlavu postavila! Tak koukej přestat ohrnovat nos! Sice to nezní jako žádný vzrůšo, ale ty potřebuješ hlavně kredity, ne se předvádět.
Až jsem se zděsila, že začínám znít jako svůj vlastní otec. To Sílo chraň.

„To je bezva, Nicku!“ vynutila jsem na sobě tak nadšený úsměv, jak to jen šlo. „Jsi zlatej, žes mi to pohlídal. Síla ví, že teď potřebuju kredity. A hodně. Nevíš o tom náhodou nějaký podrobnosti? Třeba o co přesně jde, kde se mám hlásit a kolik platí?“

To hlavně,
dodala jsem v duchu a čekala na jeho odpověď.

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Kantýna U starého chlupáče:
Při poznámce o sousedech se Nick pousmál a rozhodl se ti připravit něco na probuzení, jak sis požádala. Netrvalo dlouho a v jednom z nejčistších hrnků, které měl k dispozici se před tebou utábořil hrnek čerstvého cafu. Určitě existovaly lepší odrůdy z nějakých exotických míst galaxie, ale v cafu před sebou jsi měla jistotu toho, že byl udělanej poctivě. Nick prostě byl proti šizení svých zákazníků a to platilo mnohonásobně pro ty, kteří patřili mezi jeho pravidelné zákazníky a dobré známé, tebe nevyjímaje.
O co přesně jde, to neříkal, ale mělo by jít o jednoduchou práci bez nějakého většího rizika,
odpověděl nejprve, aby pak začal poklízet lahve. Včera se tady toho zase hodně vypilo a bylo potřeba se začít připravovat na večer spíše dříve než-li později.
Je to od Nowena, jednou jsi snad pro něj už něco dělala. Víc informací ti řekne ve svém kanclu v kosmoportu v západní průmyslové čtvrti,
prozradil jméno kontaktu i místo, kde si může práci vyzvednout.
Vzpomenout si na Nowena pak nebylo nic těžkého - jednou jsi pro něho už totiž pracovala. Jednalo se o nalezení jednoho kapitána frachťáku, který dokoval déle, než bylo domluveno a Nowena tehdy neměl žádné lidi. Z něčeho, v čemž jsi mohla doufat v nějaké zajímavé pátraní se nakonec vyklubalo zavření kapitána frachťáku do vězení za obyčejnou potyčku v hospodě. Nicméně kredity nebyly špatné na to, jak rychle se ti to povedlo "vyšetřit". Ale stejně jako vše ostatní to bylo na hony vzdáleno tomu, co bys reálně chtěla dělat.
Jestli to chceš vzít, tak tam zajdi už dopoledne, později to asi už nebude platit,
dodal ještě, než zalezl dozadu, aby donesl ze skladu nové plné lahve, aby pokračoval v doplňování zásob.

[Lucky]

Nar Shaddaa, Kantýna U starého chlupáče:

Na Nicka byl vždycky spoleh. Ani jsem nemrkla a už přede mnou stál hrnek poctivě uvařené caffy, ze kterého se ještě kouřilo. Lačně jsem se pro něj natáhla a trochu upila. V tu ránu jsem sykla a odtáhla se, protože se mi samozřejmě povedlo si spálit jazyk.

Jau, doprkýnka! Vidíš, to máš za tu svoji netrpělivost!
zašklebila jsem se a začala foukat, abych rozehnala páru a aspoň trochu nápoj ochladila. Teprve potom jsem se odvážila znovu napít. Teď to bylo daleko snesitelnější. Na tvář se mi vloudil úsměv. Už jsem si připadala daleko míň jako oživlá mrtvola. Žoviálně jsem pozdvihla hrnek a zazubila se na Nicka:

„Díky ti, dobrá duše! Jednou po tobě pojmenuju svoje prvorozené!“
Chudák Nick. Na druhou stranu, za tu dobu, co jsme se znali, musel být už na tu moji nevymáchanou papulu zvyklý. Jinak by mě odtud hnal svinským krokem.
Co mě zaujalo, bylo, že se můj potencionální zaměstnavatel Nickovi nesvěřil, o jakou práci přesně jde. Nač s tím takový tajnosti, pokud se skutečně jednalo jenom o nějakou prkotinu?

Tohle přece jenom začíná vypadat krapet zajímavě,
pomyslela jsem si a dychtivě se naklonila blíž. Když mi ale Nick řekl, že se jedná o Nowena z průmyslové čtvrti, bylo mi všechno jasný.

Ahá. To jsem si mohla myslet. Tak jo, žádné vzrůšo se opět nekoná. Ale co už. Když jsem pro něj pracovala posledně, měl jen minimum keců typu: „Kolikpak je ti let, holčičko?“ a „Kdepak máš rodiče?“ a co víc, platil víc než slušně. Takže lepší než nic,
problesklo mi hlavou a kopla jsem do sebe zbytek té caffy, která za tu dobu stačila vystydnout.

„Jo, na Nowena se pamatuju,“ přisvědčila jsem, „to bylo celkem na pohodu. Za mě můžu říct, že s ním budu ráda znovu spolupracovat,“
prohlásila jsem. Pak se Nick zmínil o tom, že bych se za ním měla stavit ještě před polednem.

„To abych už asi šla, ne?“
zabrblala jsem spíš sama pro sebe a začala se hrabat v kapsách bundy, abych vylovila kredity. Neplánovala jsem přece utéct bez zaplacení. Nick ke mně byl vždycky učiněná dobrota a nikdy se mnou nevyběhl, takže jsem neměla v plánu udělat to já jemu. Dokonce jsem počítala s tím, že mu přihodím nějaký prachy navrch za to, že byl tak hodný a poohlédl se mi po práci. Teď jsem jenom čekala, až vyleze zezadu, abych mu je předala a rozloučila se, než vyrazím do průmyslový čtvrti.

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Kantýna U starého chlupáče:
Nechtěla jsi ještě více zneužívat jeho dobrosrdečnosti vůči tobě a tentokráte jsi přihodila i štědré dýško navíc. Jako obvykle jej Nick chtěl odmítnout, ale už jsi pochytila tu jednoduchou fintu, kdys byla na nohou dříve, než by ti kredity vrátil zpátky do ruky a tak byl "přinucen" si je nechat. Nakonec jsi za sebou ještě zaslechla, abys i tak byla opatrná a již jsi byla na své cestě.

Průmyslové čtvrti patřily v denní dobu k těm bezpečnějším částem Nar Shaddaa, byť to mohlo být trochu ironické. Nicméně hustota provozu, neustálé převážení nákladu a veškerá živost dovedla mnoho jedinců odradit. V noci, kdy práce utichla to pak bylo naopak a konaly se tu ty "šedé předávky", kdy se tu nestálo o svědky.
Jako obvykle jsi tu mohla vidět nejvíc lidí, kteří pracovně spadali pod vedení huttu Gorbbu z kajidicu Anjiliac. Ten měl pod sebou také nejvýraznější lovce odměn motající se v tomto sektoru a cos měla možnost zaslechnout, tak rozhodně neplatil špatně. Otázkou však bylo, jak se dostat do jeho služeb s absencí referencí a zkušeností, jakými jsi disponovala ty.

Najít Nowena nakonec nebylo nic výjimečně složitého, už proto že se ochomýtal okolo své kanceláře a pořád držel nějaký datapad v ruce. Jakmile tě spatřil, tak věnoval chvilku tomu, aby si tě důkladně prohlédl, než si vzpomněl, že s tebou už měl co do činění.
Ty jsi ta holka od Nowena, jasně. Pojď se mnou,
pronesl nakonec a vybídl tě, abys ho následovala do kanceláře, kde během chvilky našel datapad a podal ti ho.
Tohle je Kunnik, už týden tu dokuje po přetažení poplatků a z jeho hotelu, pokud se to místo dá tak nazvat, mi říkají, že tam nikdo s tímhle jménem nebyl. Když ho najdeš a dostaneš semhle, tak tě nemine 250 kreditů, když to bude rychle a zaplatí, tak přihodím i nějakou prémii. Při přistání jen říkal, že bude ubytovanej v motelu na hraně zábavní a průmyslové čtvrti, Naducaný polštář, nebo tak nějak se jmenuje,
prozradil ti, zatímco sis mohla prohlížet mladého rodiana. Nowen případně ani neměl nic proti tomu, aby sis zkopírovala profil svého cíle, pokud bys chtěla. V jeho dokumentech ses kromě místa ubytování dozvěděla také, že údajně obchoduje s elektronikou a to, že na téhle planetě je už čtrnáct dní. Poplatek za dokování pak samozřejmě již déle jak týden nezaplatil.

[Lucky]

Nar Shaddaa, Kantýna U starého chlupáče:

Hned mi bylo jasné, že se bude Nick upejpat dýško vzít, dělal to tak vždycky, proto jsem vystřelila ze židle dřív, než mi ho mohl nacpat zpátky. Už jsem byla ve dveřích, když se ke mně doneslo tiché… doporučení? Prosba? Zkrátka abych si na sebe dávala pozor. Nebudu lhát, zahřálo mě to u srdce. Je to už dlouho, co o mě měl někdo starost. Naposledy máma a na to nerada vzpomínám. Asi proto jsem měla problém vymyslet, jak na něco takového zareagovat. Všechno mi přišlo moc trapný nebo dětinský. Když už jsem opravdu nevěděla jak dál a dveře se se zasyčením otevřely, prostě jsem protočila oči a hravě prohlásila:

„Jasně, ‚tati‘. Neměj strach. Jsou to přece kredity zadarmo, nebo ne?“
Pak už jsem rudá až za ušima vypadla na ulici.

Když jsem byla mladší a trávila hodně času se svou partou, často jsme se poflakovali v průmyslové čtvrti. Za dne to bylo skvělé místo, kde si člověk mohl pocvičit ruce a leccos zajímavého pochytit. Nikdy jsme se tam ale nezdrželi až do setmění, protože jak říkával togrutský „vůdce“ naší bandy Ruzaa, který byl z nás ze všech na ulici nejdýl, „jak padne tma, začíná jít v průmysláku o držku“. Z toho důvodu jsem se v noci snažila téhle čtvrti vyhnout velkým obloukem. Ne že bych měla strach, nebo tak něco! Mandaloriani neznají strach, takže já taky ne, ale řekněme, že mám z toho místa… zdravý respekt. Na tom přece není nic špatného, nebo ne?

Cestou jsem míjela hodně lidí, kteří měli od pohledu něco do činění s Gorbbou. V dobách, kdy jsem byla ještě malej špunt, jsem často zpovzdálí pozorovala lovce odměn, které měl pod palcem právě tenhle slimák, a tiše jim záviděla. Kéž bych mezi ně jednoho dne patřila i já! Co jsem tak slyšela, Gorbba platil dost slušně na to, abych po jedné dvou zakázkách mohla vypadnout z téhle díry. Jenže o tom jsem si mohla nechat akorát tak zdát. Pochybuju totiž, že by mezi ty ostřílené profesionály přijal někoho, kdo má za sebou sotva pochůzkářské práce.

Šla jsem víceméně na jistotu. Nowena jsem bez problému našla pobíhat kolem jeho kanceláře. Chvíli jsem se bála, že si na mě nevzpomene, ale nakonec se ukázalo, že má lepší paměť, než jsem si myslela.

„Jo, to zní jako já,“
pokývala jsem hlavou a nechala se zavést do jeho kanceláře. Sotva jsme byli uvnitř, vrazil mi do ruky datapad s podobiznou Rodiana. Pak se jal vysvětlování. Já jsem si mezitím Rodiana prohlížela a snažila jsem se najít něco, co by ho nějak výrazněji odlišovalo od ostatních jeho druhu.

Jo, jasně, „Kunnik“. Klidně bych se vsadila, že se v tom hotelu ubytoval pod jiným jménem. Pokud je to vůbec jeho pravé jméno. Nebo ho ti z Naducaného polštáře kryjou. No, tak uvidíme, co se s tím dá dělat.

S Nowenovým dovolením jsem si celý profil zkopírovala na datapad a pak mě ještě napadlo se zeptat:

„Neměl nějaké výrazné poznávací znamení? Něco, čeho bych se mohla chytit, kdyby se ukázalo, že si to jméno vycucal z prstu?“

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Nowenova kancelář:
Potom, co jsi zkopírovala dostupné informace, nebo přesněji to málo, co bylo k dispozici, neváhala jsi s položením otázky. Mezitím sis mohla i zkontrolovat kopii identifikačního průkazu dotyčného, který uváděl, že je Kunnik obchodník se zaměřením na vzácná zboží s povolením pro vlet do republikového prostoru. Prvotní registrace pak byla na jeho domovské planetě Rodii. Víc informací tato základní legitimace neobnášela a musela bys je získat z jiných zdrojů.
Víš kolik různých druhů denně vidím? A tenhle tu přistál asi před čtrnácti dny, takže ne, žádné detaily si opravdu nevybavuju, navíc mi rodiani přijdou všichni stejní, jsou jenom jinak vysocí a někteří mají i jinou barvu než zelenou, tohle ten případ ale nebyl,
odpověděl ti mírně nabručeně, jak mu přišla tvá otázka poněkud mimo. Bylo pravdou, že přes něj museli projít všichni, kdo tu přistáli což je denně i několik desítek jedinců všemožných druhů.
Ke známým faktům jsi pak mohla připojit to, že do hotelu to byl odsud docela kus, který jen málokdo chodil pěšky a pořád tu byla Kunnikova loď. Už ze záznamů jsi mohla vyčíst, že to byl starší frachťák TL-900 od Suwanteku, ale s ohledem na tvé znalosti ti tohle moc neřeklo, až na to, že byl na pohled poměrně ošklivý a rozhodně v dost mizerném stavu.
Ale nepřiletěl sám, byla s ním ještě jedna osoba. Ale to nikde zapisovat nemusí, takže nemám tušení co, nebo kdo to byl zač,
pokrčil ještě rameny Nowen a tobě bylo jasné, že z něho více informací asi nezískáš a to už z prostého důvodu - že je nejspíše vůbec nebude mít.

[Lucky]

Nar Shaddaa, Nowenova kancelář:

Najednou jsem si připadala jako největší blbec pod sluncem. Samozřejmě že si Nowen nemohl pamatovat každého Rodiana, který se tu za ty dva týdny objevil. I kdyby byl Kunnik nakrásno něčím výjimečný, třeba jako Vulla z Chlupáče, jaká byla šance, že by si to člověku vrylo do paměti na celých čtrnáct dní? Mizivá. Takže tudy cesta rozhodně nevedla.

Bravo, Shey, prostě bravo. Tímhle tempem to dotáhneš tak akorát na uklízečku, ale rozhodně ne na lovkyni odměn. Přesně jak to prorokoval tvůj fotr. Přesně jak jsem ti to předpověděl já,
potřásla jsem hlavou, abych umlčela nepříjemné myšlenky, které se mi zase proti mé vůli vkradly do hlavy. Těžko říct, jestli tam ten hlas, který mi našeptával, že v životě nic nedokážu, že jsem se narodila jako špína z Nar Shaddaa a jako špína na Nar Shaddaa taky umřu, byl odjakživa, nebo mi ho tam nasadila až slova mého milujícího otce. Ať tak či onak jsem se s ním musela buď naučit žít nebo ho porazit. Dokázat mu, že co říká jsou žvásty. A to bych nebyla já, abych se vzdala bez boje.

„Jo, jasně, pardon,“ podrbala jsem se v tom roští, kterému jsem pyšně říkala vlasy, abych před Nowenem zakryla svůj stud, „dneska jsem toho moc nenaspala. Možná proto mi to tolik nemyslí,“ prohodila jsem nervózním hlasem, jako by to byla nějaká omluva.

Pak se Nowen zmínil o tom, že Kunnik nepřiletěl sám.

Někoho tady měl? Jenže koho? Jiného Rodiana? Možný to je, ale takovýhle dohady jsou jako sázka do loterie. Nemůžu vyvozovat žádný závěry bez dalších informací. Ty by mi mohli dát v tom Naducaném polštáři, i když i o tom pochybuju, nebo…
Najednou mi svitlo. Kunnikova loď! Pořád čeká tady v docích! Uvnitř bych se mohla něco dozvědět o samotném Kunnikovi i jeho tajemném doprovodu. Jenže jako vždycky tu byla potíž. Jak se dostat dovnitř? Šlo by to vůbec?

Hm, to by možná stálo za to prověřit. Jenže po tomhle svém debaklu nemám zájem o to, aby si Nowen myslel, že jsem úplně beznadějnej případ. Na druhou stranu, za zkoušku nic nedám, ne? Je to jenom nápad. Pokud to prostě nepůjde, odpískám to, chytím si speeder a poletím omrknout ten Naducanej polštář. To zní jako plán!

„Hádám, že dovnitř jeho lodi se asi nedostanu, že? Abych se tam poohlédla po nějakých vodítkách? Jestli ne, tak vyrazím obhlídnout ten motel.“
zkusila jsem s mnohem menším sebevědomím v hlase než s jakým jsem sem přišla. Napůl jsem už byla na cestě ke dveřím.

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Nowenova kancelář:
Zatím jsi mohla konstatovat pouze to, že informací ohledně hledaného jsi měla poskrovnu a Nowenovi jsi z toho nemohla nic vyvodit. Naštěstí se zdálo, že ho to nijak nepřekvapilo nebo nerozmrzelo - očividně totiž dospěl k podobným závěrům jako ty. Při zmínce o lodi se jenom podrbal na bradě a bylo bez pochyb, že o tom přemýšlel.
Vniknout tam bez povolení můžu až za dva další týdny, ale nechci aby mi tady ta kocábka tak dlouho smrděla bez placení. Ale může se zrovna stát, že nechám opravit něco na kamerách a dok bude tak 15 minut bez kamerového dohledu,
naznačil nakonec a věnoval ti možnost, jak se lépe vyhnout případným legálním postihům. Dobře jsi totiž věděla, že za vniknutí na cizí majetek, byť tady na Nar Shaddaa jsi pořád mohla být potrestána a mnohdy to zkoušeli řešit i kapitáni svých lodí. Udělal několik kroků směrem ke dveřím, aby se před nimi zastavil.
Okno by se mohlo otevřít za deset minut na deset minut. Nicméně s vniknutím dovnitř už nepomůžu, kdyby se to dozvěděli huttové nebo nějaký z kartelů, tak to znamená mnohdy násilné řešení, ne-li to terminální,
dodal ještě Nowen a zmizel ve dveřích.

Neměla jsi tedy moc času něco vymyslet a získat si případné informace, nehledě na to, že ses i tak potřebovala dostat dovnitř. Párkrát jsi už sice něco podobného dovedla, ale ještě nikdy jsi na sobě neměla takový stres a hlavně jsi vůbec cílovou loď dle dostupných informací nemohla řádně identifikovat, což znamenalo si možná ještě zkusit něco připravit nebo pomoci si nějakými informacemi, než pokusíš dostat dovnitř.

[Lucky]

Nar Shaddaa, Nowenova kancelář:

Byla jsem už skoro u dveří, když Nowen promluvil a já se zarazila uprostřed pohybu. Nepočítala jsem, že by mi byl ochoten vyjít vstříc a zajistil vhodné pracovní prostředí pro vloupačku. Ale stalo se a já se znovu odhodlaně usmála, nabuzená příslibem akce.

Paráda! Patnáct minut sice není moc, ale zvládla jsem už i větší bleskovky. Jenže… to se mnou vždycky byl Ruzaa. A taky Ben a ta protivná twi´lecká dvojčata, co mě nikdy neměla ráda,
při vzpomínce na své ztracené přátele mě zčistajasna zaplavila vlna melancholie. Kde je těm lotrům asi konec? Po tom, co mě droidi dovlekli za pačesy domů, jsem je už nikdy neviděla. Neuplynul ani den, abych se po nich nesháněla, jenže to k ničemu nevedlo. Po celé bandě jako by se slehla zem. A jednoho dne… jsem prostě přestala hledat. Smířila jsem se s myšlenkou, že se nejspíš zapletli do něčeho velkého a došlápl si na ně kartel, nebo že je dostali fízlové. Ne že by mě to nemrzelo, ale už jsem nebyla ta malá holčička, co k nim přišla plačky s prosíkem, aby ji vzali mezi sebe. Za ten krátký čas, který nám byl dopřán, jsem se naučila, jak to na téhle Sílou zapomenuté planetě chodí a hlavně jak na ní dožít pokud možno požehnaného věku. Víc jsem po nich chtít nemohla.

„To by mělo bohatě stačit, Nowene. Díky moc,“
odpověděla jsem čistě ze zdvořilosti, ale víc jsem neztrácela čas. S partou jsme tyhle akce moc nepodnikali, protože to bylo příliš riskantní, ale jednou nebo dvakrát jsem jim při vloupačce pomáhala. Podle Ruzy byla klíčová příprava. Člověk musel přesně vědět, do čeho jde. Proto nám do datapadů nahrál velkou databázi lodí, kde jsme se mohli dočíst o jejich silných a slabých stránkách a z toho odvodit možné způsoby vniknutí. Přiznám se, že jsem ji nikdy nezkoumala tak podrobně, jak bych možná měla, protože mě technické žvásty prostě unavovaly a rozuměla jsem z nich sotva každému pátému slovu, ale teď by se mi zatraceně šikla. Znovu jsem se chopila svého otlučeného dosluhujícího datapadu a začala projíždět soubory v něm.

Tak, a teď se modli, že jsi ji po těch letech prostě nesmazala. A jestli ne, tak že tam ta loď bude. Co vím, tak v tom seznamu taky není všechno. O jakýže typ že se to jedná? Snad TL-900? Nebo to bylo PL-900? Pamatuju si, že tam rozhodně byla zmínka o Suwanteku,
snažila jsem se dát dohromady všechno, co vím, zatímco jsem se rychle proklikávala od jednoho souboru ke druhému a snažila se najít ten jeden, který jsem zrovna potřebovala.

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Nowenova kancelář:
Času bylo málo, ale přesto jsi se rozhodla to zkusit a hlavně se do lodi dostat. A i když Ruzaa tvrdil, že vám nahrál do datapadů velké množství specifikací o všech možných lodích, do frachťáků až po různé stíhačky, tak už jsi dávno věděla, že tehdy hodně přeháněl. Hodně informací bylo jenom souhrnem o známých lodích, který byl dostupný komukoliv na holonetu, kdo uměl trochu vyhledávat a reálně užitečné informace tam byly jen o hodně malém vzorku.

Ale i tak se na tebe nakonec usmálo štěstí - jak se ukázalo, tak zrovna na tento konkrétní model tam kromě technických specifikací bylo i několik nápověd, které by mohly pomoci dostat se dovnitř. U většiny byla poznámka, že se to projevuje až u starších typů, ale při pohledu na loď a její stav by to neměl být výraznější problém.

Rozhodla ses pro metodu, která obnášela nedestruktivní vstup - odpojení tří obvodů ve venkovní části lodi, jejich následkem by se měl deaktivovat bezpečnostní systém. Bylo až skoro nemyslitelné, jak na tohle někdo přišel, ale i tak jsi odhadem potřebovala skoro čtyři minuty jen na vstup dovnitř. Což ti moc prostoru pro prohledání lodi a případné zamaskování svého vstupu už nedávalo, pokud bys chtěla být pryč ještě před tím, než znovu naskočí kamery. A podle posledních slov "tvého zaměstnavatele", jsi měla dohromady zhruba deset minut, byť prve zmínil i čtvrt hodinu.

Díky informacím v datapadu jsi však měla i představu o rozložení lodi - tedy nákladovém prostoru, kajutách, společenské místnosti a kokpitu, stejně jako o tom, jak se tam dostat.

Víc jsi však nestihla prostudovat, protože si postřehla jak kamery vypadly a vyrazilas proto vpřed v poklusu a okamžitě k místům, kde jsi potřebovala odpojit obvody. Nejtěžší na tom všem bylo otevření panelu, pod kterým byl obvod, jenž pak stačilo vytáhnout z konektoru. Ai když byl druhý trochu zrezlý a musela jsi vynaložit hodně síly, pořád jsi vše stíhala ve svém odhadu, když jsi konečně stanula před dveřmi a položila ruku na ovládání.
... ukázalo se, že metoda byla správná, poněvadž se dveře otevřely a ty jsi nyní měla nemnoho času na to, zkusit něco najít.

[Lucky]

Nar Shaddaa, Nowenova kancelář:

Ruzaa byl dobrej kluk. Vlastně ten nejlepší, jakého si mohla ta naše banda ztroskotanců a nechtěných děcek přát, i když bych to před ním nahlas nikdy nepřiznala. Jenže co si budem nalhávat, i on měl svoje mouchy. V první řadě to byl ten jeho sklon k přehánění a vytahování. Zvlášť před dvojčaty se vyloženě naparoval, z čehož mě brali všichni Sithové. Snad právě kvůli tomu jsem si od prohledávání datapadu moc neslibovala. Čekala jsem přinejlepším suché nicneříkající technoblable. Jenže to bych očividně nesměla být dítko štěstěny.

Fíha! Tak to vypadá, že parta už měla s tímhle typem něco do činění. A dokonce se do té plechovky dá dostat, aniž bych musela vyhodit hlavní dveře do vzduchu, jak to vždycky navrhoval Ben. To je bezva! Exploze znamenaj akorát problémy. Takže díky, Ruzo a Bene a dvojčata,
odrecitovala jsem v duchu a udělala vítězné gesto loktem ve vzduchu. A v tu chvíli jsem zpozorovala, že kamery přestaly svítit. Z hrdla se mi vydralo poplašené zajíknutí, za které bych se musela stydět, kdyby se mnou byl někdo, kdo by ho mohl slyšet.

Aj! Honem, ty huso, tak honem! Jestli to zvrtáš jenom kvůli tomu, že nedokážeš pohnout zadkem, tak…
povzbuzována svým vnitřním hlasem jsem vystřelila jako namydlený blesk z kanclu. Nerozhlížela jsem se nalevo ani napravo, prostě jsem plnou rychlostí uháněla tam, kde jsem mezi ostatními loděmi zahlédla ten kus šrotu. Jakmile jsem dorazila, ani jsem se kloudně nezastavila. Rovnou jsem zamířila k panelu, ze kterého se mi po troše zápasení podařilo sejmout kryt. Vytrhnout ty tři káble byla pak už relativně hračka. Setřela jsem si z čela pot a zvedla se na vratké nohy, v nichž mi po tom zběsilém úprku pořád ještě trochu škubalo. Vyšla jsem po rampě ke dveřím, u kterých se podle mých informací stačilo dotknout ovládání. Radši jsem trochu přitlačila, vzhledem k celkovému stavu lodi. Chvíle napětí. Málem jsem si samou nervozitou okousala nehty, než se ozvalo hlasité ššš a vrata se otevřela.

Ha! Jedna nula pro Shey!
samou radostí jsem poskočila na místě jako kůzle, ale radši opatrně. Přece nechci, aby pode mnou ta rampa rupnula.

Tak, teď přišla řada na bleskovou akci! Nemám čas prohledat všechno, takže to vezmu rovnou tam, kde bych mohla najít co nejvíc vodítek o tom, kdo je Kunnik a ten jeho tajemný doprovod. Do kajut. Prohledám to hopem ale důkladně, tak jak mě to učili. Sama jsem zvědavá, co tam najdu,
probleskne mi ještě hlavou, než zamířím do prostoru pro posádku.

[Jordi Linx]

Nar Shaddaa, Kunnikova loď:
Měla jsi problém se nepoddat svým emocím, když se ti povedlo skutečně dostat dovnitř, ale povedlo se ti je zkrotit a soustředit na úkol před tebou. Jednoznačně ses rozhodla pro kajuty a i díky tomu sis mohla skoro okamžitě potvrdit, že na lodi opravdu byly dvě osoby.
A zatímco v kajutě, která nejspíše patřila té druhé osobě, jsi kromě rozhozeného povlečení na posteli a nějakého špinavého nádobí na stolku nemohla nic dalšího nalézt, tak kapitánova kajuta, v níž nejspíše sídlil Kunnik byla vybavena více.

Na posteli se válelo nějaké zmuchlané oblečení a se stlaním se také nikdo očividně neobtěžoval. Do skříně s oblečením ses také bez potíží dostala, ale takhle na rychlo jsi tam toho mnoho nespatřila. Zaměřila ses tedy na kancelářský stůl, na němž ležela nějaká datakarta a pro změnu jeden špinavý talíř od jídla.
V prvním šuplíku jsi mohla najít nějaké účty za palivo do lodi, opravy a staré papíry. Ve druhém pak nějaké prášky, něco co by mohla být klapka na oči na spaní. Třetí šuplík pak byl zajištěný elektronickým zámkem.

Kromě psacího stolu jsi mohla obhlédnout ještě spací stolek, na němž ležel datapad pod lampičkou a vedle byla sklenička, která ještě obsahovala zbytky vody. Na stěnách jsi pak mohla vidět dva holoobrazy krajin, které mohly dost dobře pocházet z Rodie, ale takhle na pohled jsi to nedovedla potvrdit nebo vyvrátit.

Čas se ti mezitím krátil a mohla jsi zkusit například trochu důkladněji smejčit v kajutě, zkusit prohledat jiné místnosti jako třeba kokpit, nebo se pokusit prolomit elektronický zámek, i když vypadal dost bytelně. Tohle se jevilo jako nejvýznamnější možnosti pro zbývající pátrání, nicméně vše napovídalo tomu, že z možných úkonů stihneš udělat už jenom jeden, aby ses stihla dostat pryč včas.