Akademie Síly

10. Sraz Akademie Sily - 6.-10. 8. 2016, Janovice u Trutnova

Desátý sraz - už tohle slovní spojení napovídá, že by mělo jít o něco mimořádného, slavnostního. Bohužel, letošní sraz takový asi nebyl. A to nemyslím zle.

Už jen počtem účastníků se Sraz 2016 zařadil mezi ty nejslabší, pokud vzpomenu na posledních 5-6 let. Hodně omílané téma, přesto asi mělo dopad na celkovou atmosféru srazu. Některé omluvenky přišly nečekaně, ale o to více mrzely. Některé byly oprávněné, jiné méně. A některé absence se daly stejně, jako každoročně, čekat. Když už ani desítka v čísle srazu neponoukne některé bardy akademické dorazit, pak už nevím co...

Mně osobně nejvíce letos chyběl keny. To asi všem, pravda. Ale já jsem jeho absenci pocítil maximálně v momentě, kdy celé osazenstvo řešilo počítačové nebo karetní hry, fantasy tématiku, samozřejmě SW. A to jsou chvíle, kdy vyhledávám normální témata (ženy, sex, chlast, práce apod.) a klidím se bokem od vášnivých debat gamblerů. V tomto mi byl vždy nejblíž právě keny. A bez něj jsem si v některých momentech připadal jako ztracený. Možná už mě ty hry neberou tak, jako v minulosti. Ale holt nejsem typický zapálený pařan, který už odehrál tisíce hodin PC her, a ideální večery si představuji trochu jinak. Pokud jsem se tedy na akci okatě stranil kolektivu, omlouvám se všem přítomným...

Jinak ale můžu s radostí říct, že jsem rád, jaká parta se opět sešla. Krom výše zmíněných her jsme si dokázali najít i jinou alternativu v podobě nohejbálku a třebaže se to náhodnému divákovi mohlo zdát úsměvné, mě to bavilo. Jordi byl zdatným spoluhráčem a soupeři na druhé straně sítě (Xav + Tukan) byli někdy otráveni, když se nám podařilo zasadit zničující úder, zatímco jim míč odskakoval od nohou, nebo jej honili daleko za sebou. Pro mě to byl ale příjemný nedělní podvečer a báječně jsem se u tohoto sportu odreagoval a příjemně unavil.

Dalším bodem programu byl pondělní výšlap. Tyto akce se staly již tradiční součástí všech srazů a nemine ročník, kdybychom pěšky, popř. v kombinaci s vlakovým návratem, nenavštívili nějakou krásnou destinaci naší milé vlasti. Letos padla volba na Teplické skály a bylo na co se dívat. Také návštěvníků bylo všude kolem dosti a nejen Čechů. A když se přidalo i sluníčko, mohli jsme si po dobrém obědě v Teplicích nad Metují zajít i na místní retro-koupaliště. Takže za mě pondělí vyšlo bezvadně.

Úterý se již neslo ve znamení deště, z toho důvodu vyšla jen dopolední menší túra do sousedních Radvanic, návštěva Slavětínské rozhledny už nikoliv. Stihli jsme akorát oběd ve zdejším penzionu, kde obsluha musela rozpálit každého chlapa, který má oči. Pak už musel přijít návrat do Janovic a to opět vlakem, který jsme stihli za minutu dvanáct.

Možná by si pozorný čtenář všiml, že jsem nezmínil první dva dny srazu. Sobota byla spíše seznamovací, sraz všech byl klasicky v místní hospůdce, kde nás obsluhoval majitel turistické základny, zatímco jeho paní zdatně sekundovala v janovickém obchůdku. Zde jsme po celý sraz našli vše, co jsme potřebovali a nebyl tak nutný dovoz zásob z města. Pan Tyšer byl milý a pozorný, takže u něj jsme se měli jako v bavlnce. Tomu odpovídal i pozdní návrat z hospody a následný konzumace ginu způsobila indispozici nejednomu srazistovi. Já sám jsem společně s Lilith věnoval většinu nedělního dopoledne regeneraci v posteli (každý ve své ). V neděli pak přijel i Gnost, čímž ale nebyl vyčerpán seznam účastníků. Většinu z nás překvapil pondělní přepad jistého seržanta, který ač bez helmy, dorazil, aby mohl s námi strávit alespoň jeden den a jednu noc. Díky, Dashi!

A to je vše, víc nechci a nebudu letošní sraz rozpitvávat a ponechám slovo ostatním.

Ave já!

East.Wood

Letošní report poněkud zkrátím.

Dorazil jsem po rodinné oslavě druhý den srazu. Dojeli jsme do Janovic, volám Jordimu, ale nebylo mu rozumět. Projíždíme Janovice a vracíme se k obchůdku, kdy podruhé volám Jordimu, kdy mu konečně rozumím. Jedeme zpátky, vidím stříbrné auto, vidím Jordiho, vidím Jordiho stríbrné auto. Najíždíme, loučím se se svým odbovozem, který vyráží odmů do Brna a já zůstávám. Je mi nabízena izolace, ale odmítám s tím, že si vyberu postel až později. Celý den se něco dělo, něco se hrálo, seděli jsme v hospodě, dlouho do noci se pilo a debatovalo. Jdeme spát. Vybírám si postel. O chvíli později lituji, že jsem nešel na izolaci a přemýšlím o tom.

Oba výlety byly super. Byl jsem znovushledán se svým ztraceným bratrem, na kretého jsem sypal písek, prošli jsme skály a koupák, kde jsem se napil té super odporné vody, dal si pivo a vlakem na chatu, super. Opět pijeme a debatujeme do rána. Tuto noc jsme šli spát a debatovali i v posteli, varuji, že East spí, East nás varuje, že už nespí a máme půl hodiny, jinak nás nakope. Dávám sluchátka a jdu spát.

Druhý výlet začínal opět Tukanovým fňukáním, kdo to vymyslel. Zásek v hospodě mi až zas tak nevadil, i když to místy začínalo být únavné, ale debata a pivo proudily poměrně dobře, takže si nebylo až zas tak na co stěžovat. Vyrazili jsem na vlak, který jsme tak tak stihly i když měl zpoždění. Pozdní spaní bylo již tradicí, když se Jordi s Merthorem odebrali spát, já Tukan a Lilith jsme vyrazili na procházku. Nejdříve na jednu, poté druhou stranu. Po cestě zpátky jsme slyšeli ženský smích, který přešel v přechtání koní, což bylo pro nás všechny vzhledem k tématu děsivé.

Středa značila poslední den srazu. Zabalil jsem a když postupně zbyla jen supinka Jordiho auta, stihli jsem zahrát tanky, které nakonec ukončil Tukan, rozhodně se dalo hrát ještě dlouho. Vyrazili jsme do Hradce, párkrát špatně zabočili a ocitli se na cestě směr Radvanic... jak příhodné. V Hradci jsme vyhodili Tukana a vyrazili do Prahy, kdy jsme po cestě probírali "uglies" stíhačky star wars. Poté jsem usnul a probudil se v Praze, Černý Most. Opustil nás Xav a s Jordim jsme vyrazili na jídlo. Kill the Fucking Chicken nám velmi chutnalo, ale zabralo déle, než jsem čekal, takže jsme se rozloučili a já vyběhl na metro, které zrovna jelo. Na Florenci jsem doběhl na autobus, který poté ještě deseet minut čekal na lidi... super.

Jak to shrnout. Další super sraz, možná ne nejlepší, faktorů tady bylo víc, hlavně to, že jsem dorazil o den později. Chyběl Keny, takže jsme nebyli zkouření a museli vnímat 100% reality. Ale těším se na další.

Gnost

Vyšší počáteční očekávání byla spojená s číslovkou srazu. Jubilejní desátý sraz měl a mohl být něčím víc, něčím slavnostním. Toto očekávání bylo pravidelnými účastníky avizováno dostatečně dopředu. Ke vší smůle kromě neúčasti nových tváří, se omluvili i takový, které jsem měl možnost poznat během tří předchozích srazů. Z přemlouvání možných účastníků se stala smutná, nudná rutina. Jordi, Tukan a East se o to dost pokoušeli. Já jsem se příliš neangažoval. Začíná mi být jasné, jak malý to má smysl. Lituju toho, ale asi to nebude mít pražádný úspěch ani do budoucna. Pokud jde o Kenyho, jeho účast na srazu mi po těch třech letech přišla skoro neodmyslitelná. Byl to člověk na pohodu, rozdával kolem sebe dobrou náladu. Čím víc se sejde takových lidí, tím větší je šance na opravdu dobrý průběh celé akce Jeho neúčast však musel každý pochopit. nemocenská je velký strašák. Zamrzela neúčast každého dalšího, koho bychom rádi viděli a mohl se pokusit přijet.
Víc účastníků se může rozpadnout do víc skupinek, hrát víc her zajednou atd. Na druhou stranu se stále dokola potvrzuje, jak vypadá jádro Akademie. Těm kdo jí zůstávají věrní, kdo jezdí na sraz je potřeba vzdát hold.

Z cesty na sraz mám relativně dobrý pocit. První část byla pohodlná a příjemně klidná. Poté jsem se potkal v Pardubicích s Eastem i Mandalorianem a od té chvíle se situace změnila. Zatím co jsme čekali na vlak, přibyli první pivní čárky. Navíc je na začátku vždy dost témat k hovoru. Prakticky pro nás sraz začal už v Pardubicích. Cesta Hradce, Trutnova a do cílové destinace nám pěkně ubíhala. Ve třech už je na cestě zábava. Kdyby s námi jel Keny, tvořili bychom komando. Snad už útok na počátek srazu by měl v takovém případě větší efekt. Jediné, co komplikovalo cestu tam i zpět byl zmatek kvůli označení nástupišť hrajících si s cestujícími na schovávanou. Po setkání s Jordiho skupinou následoval oběd. Přibyly další pivní čárky. Na chatě jsem mohl sledovat první Gwentové souboje. Kromě nich byl obsah prvního dne vesměs pivně rozprávěcí. Až při večeři začaly ty debaty, o nichž psal East. Ze začátku mi nevadily, jenže postupně jich bylo čím dál víc. Eastovi chci ještě jednou poděkovat za pěknou hru. Šipky pro mě rozhodně patřily k výrazným momentům srazu, i když jsem byl ne vždy šikovný, zlomil pár hrotů a párkrát ohnul letky. Do určité míry mě to inspirovalo. Svou míru jsem naplnil během dne. Nápor závěru večera, kdy osazenstvo chaty sedělo na stolech, bujaře prozpěvovalo a každou chvíli dolévalo sklenky mě ještě stačil minout. Vše jsem jen sledoval.

V neděli jsem nejprve vyčkával, co se bude dít. Zatím co se ostatní ve snaze regenerovat sprchovali, poslouchal jsem hudbu. V průběhu dne jsem si ještě párkrát mohl hodit šipky na terč, plus jsem si otestoval souboj s x-wingem. Jen nohejbal mě postavil do hodně pasivní pozice. Chvíli to bylo vtipné, chvíli se to pěkně sledovalo. Jordi předvedl tvrdou ránu od nohy, East se viditelně hodně snažil. Xavovi by se snad líp dařilo s jiným soupeřem a Tukan si procvičil nošení míčů. Já sám bych si raději čutnul po zemi. Takto jsem posléze hledal jinou příležitost. Omlouvám se ostatním, pokud to na ně působilo zvláštně. Mohlo se tak snadno stát, ovšem nebyl v tom zlý úmysl. V pozdních hodinách jsem se dal strhnout k pití na admíny, o chvíli později jsem hrál svou první hru Gwentu. Dohromady to vážně není ideální kombinace. Sám se divím, jak se mi podařilo jednu hru vyhrát. Základy pravidel jsem si pamatoval, dění okolo sebe vnímal, zato průběh hry jsem řídil jen tak napůl, či spíš skoro vůbec. Gwent rovněž patří k věcem které mě bavily.

Dashova pondělního příjezdu jsem si povšiml, až se přede mnou z čista jasna zjevil. Spolu s ním nás byla aspoň jedna squadra, když už ne víc jak deset. Ukázal, že je možné přijet aspoň na den, když ne na celý sraz. Budiž to poučením pro neúčastnící se. Dashovi naopak díky i ode mě. Na výlet jsem se připravoval stejně jako ostatní. Nicméně rozhodnutí zůstat na chatě se ukázalo jako správné. Odpoledne jsem většinou relaxoval, Krátce jsem se natáhnul, v televizi jsem sledoval Korejky a Rusky ve finále lukostřelby (jak se ptal East, opravdu jsem si vzpomněl na naše loňské hokusy pokusy), krátce jsem se prošel. Vyfotil jsem chatu s nejbližším okolím. Večer zpestřilo opékání uzenin a Eastovo hraní. Eastova produkce neomrzí. Tenhle styl k podobným akcím patří, nehledě na to, jak příjemně se Eastovo drnkání a zpěv poslouchají. Vedle toho začínaly i pro mě být herní diskuse monotónní. Hodně mě zajímají herní příběhy. Neorientuji se však v technických herních detailech, protože jsem velkou část zmíněných her nehrál. Debaty o počátcích řádu Jediů, postavách a knížkách mi byly o něco blíže. Později večer jsem se nechal od Jordiho, Dashe a Mandaloriana rozdrtit v tancích. Mám se ještě hodně co učit a já to udělám, neboť myslím, že se mi příležitost k další hře musí naskytnout dříve, než Jordi vyzve k odvetě legendární pytel.

Úterního výlet byl pravda kratší, než jsme původně počítali. Na chatě by to ovšem nevypadalo jinak a tak mi to nijak nevadilo. Dobré jídlo a pivo často postačí ke spokojenosti. Až k Radvanicím jsem se držel v čelní skupině a ještě víc než rozhledna mě zajímalo zmíněné dvojí opevnění. Během cesty i oběda se Zaklínač ukázal být nezdolným, stále se vracejícím tématem. Ač jsem si stihl nejen dát pizzu, nýbrž i lehce opravil svůj pohled na Nilfgaard, postupně mě to začínalo nudit. Vlak zpět jsme nakonec stihli, akorát odejít o pět minut dřív, byli bychom víc v klidu. Poslední večer nám začal brzo a skončil pozdě. Sledování dalších Gwentových duelů, vítězství ve dvou vlastních hrách, třetí Eastova produkce, to vše je pořád jen část z toho, co se během celého večera dělo. Velmi mě pobavily reakce na první Jordiho kuchařské experimenty, plus pár dalších hlášek. Dojezd už jsem zaspal, protože jsem potřeboval ráno rozumně brzo vstávat.

Poslední den mi připadal zvláštní. Já a East jsme se vypravili na cestu. Během ní jsme oba byly trochu zamlklí. V rychlíku do Hradce jsme odpočívali, v Hradci se objevil další z těch problémů s nástupišti. V Pardubicích jsme se krátce rozloučili, načež jsem zbytek cesty absolvoval sám. Ten pocit, že je to opravdový konec a jaká je to škoda, byl tentokrát hodně silný.
Celkově ke srazu mohu říct toto: byl z těch, obsahujících víc chvil, kdy jsem byl sám, či stranou. Jel jsem na něj ovšem, zaprvé abych viděl tradiční účastníky, zadruhé abych si odpočinul po náročném červencovém dohánění školních povinností. Oba tyto požadavky se splnily. Odpočinul jsem si důkladně, tradiční účastníky jsem proti sobě snad nepopudil definitivně. Doufám ani Tukana jemuž jsem omylem sebral sluneční brýle. Ochutnal jsem od všech srazových aktivit. Zahrál jsem si pár zajímavých her, vyslechl dost zajímavých i méně zajímavých věcí. Hodnotím ho kladně, i když ne nadprůměrně. Bude-li to možné, již pro tuto chvíli počítám s další celkově pátou účastí.

Merthor

Z dokumentárního cyklu ožralých akademiků:
Epizoda X - Výroční speciál

Akt I. - Příjezd oslavenců
Jako první už zkoumal zásoby hostitele Tuky a určitě je všem jasné, že šlo o Píííívo. Nicméně moravská legie dorazila v pohotovém nástupu.

A kde se vzala, tu se vzala, objevila se Lilith.


Akt II. - Pouťová wookiejská střelnice
East a Jordi pojali oslavy na ostří hroty (a tvářili se u toho nejfotogeničtěji)

Výsledkem pak byla demonstrace v mistrovství Síly v Jordiho podání a jasný důkaz, že on je trojitá trojnásobná jednička ( )


Akt III. - Místo oslav
Pro oslavy nám sloužil skvostný palác.


A disponoval i císařským kurtem, kde jsme pro pohybovou aktivitu zvolili nohejnal:


Akt IV. - Vítězná pohoda
Každý si tu našel své místo a pohodu, od rockové star Easta, přes černovouse Xava


... po spokojeného Tukyho v poloze pivního barda. Abychom však stejně všichni slavili společně.


K slavnostem vždy patří i ukázka boje, v podání Jordiho a Tukana počínaje elegantním nástupem, konče formou VIII - Mydlena.

Zahanbit se nenechala ani Lilith, která Tukyho odzbrojila a získala navrch.


Veškeré spory jsme však končili u stolu, kde rozhodovalo štěstí, lepší karta a mnohdy i větší odvaha neriskovat.


Akt V. - Pomník hrdinů
V blízkých skalách jsme nalezli skvělý prostor, kde budou zvěčněny hlavy hrdinů Akademie a někteří se je rozhodli už darovat napřed, aby došlo k přípravám.


Manda se rozhodl vstoupit do kdejaké průrvy, zatímco Xav v romantickém objetí ukazuje Dashovi sráz.


A nakonec momentka pěti dobyvatelů.


Akt VI. - Hodování
Před hodováním došlo k vizuální kontrole stavu vyhládlosti účastníků a Gnost s Dashem jasně naznačili, že mají chuť na pořádný vuřtík. I proto vzplály plameny vyšší teploty než láva na Geonosis.



Nicméně protože, něco zbylo do druhé dny, mistr Linx ve smutečním zkusil experiment, kdy obětoval lahodný zlatavý mok, aby získal překvapivě lahodný zlatavý pokrm.


A nakonec všichni oslavenci jubilejního srazu:
Horní řada zleva: Merthor, East.Wood, Xavier, Mandalorian, MrTukan
Spodní řada zleva: Jordi Linx, Gnost Kohn, Dash Spience, Lilith


Bonus:
Souboj Lil vs Tuky
https://www.youtube.com/watch?v=2y_sugVPflE

Deset - to bylo letošní magické číslo, které mělo definovat další setkání akademické obce. Nicméně dorazilo nakonec devět účastníků, mnoho z nich jezdí na setkání již celých osm let od toho prvotního, plánovat jsme začali již sedm měsíců předem, nejvíc na pokoji nás bylo šest, trvalo to pět dnů, hráli jsme čtyři různé stolní hry, na poslední večer jsem si měl koupit tři lahváče a nikoliv dva a byla tam s námi jedna žena. Toť sraz v číslech ...

Jak už se pomalu stává zvykem, tak jsem vyrazil na sraz ve svém frachťáku a s ne až tak nepatrným zpožděním, čímž se Xavovi ještě jednou zpožděně omlouvám. Společně jsme pak vyrazil směr HK (do 47minut jsme tam i tak nějak mohli mít) a po menší odbočce následkem jednoznačnosti místních komunikací se nám povedlo pokračovat dále až do vrchů, kde měl být náš palác. Protože jsme chtěli nechat Tukana čekat o něco déle, tak jsme se vydali tou klikatější scenérickou trasou a třeba Červený Kostelec jsme pro samý úspěch navštívili dvakrát. Po hodině nás to ale přestalo bavit a vyrazili jsme za Tukanem, abychom také zchladili naše žáhy a posilnili se po náročné cestě. Krátce po nás dorazilo i moravské trio East, Merthor a Manda a s příslibem návratu do místní kantýny jsme vyrazili na průzkum ubytování.
Palác se čtyřmi ložnicemi, parkovištěm, dvěma sportovišti, oddělenými pánskými a dámskými koupelnami, hodovním sálem a samozřejmě stožárem pro vlajku (ke Xavovo radosti). Po důkladné prohlídce se k nám připojila Lilith a mohli jsme se vrátit do kantýny.

V té jsme kromě popíjení wookiejského piva(na obrázku byl prostě nějaký vysoký chlupáč) a čilého hovoru, uchopili světelné šipky a demonstrovali svou zručnost, u některých dokonce značně agresivně. Vše jsme však přečkali ve zdraví a mohli se tak později na základně věnovat vyhánění džina z lahve. Tehdy se také poprvé rozjela karetní hra zosobňující jakéhosi námezdního lovce odkudsi z Rivie. A vzhledem k lokální popularitě jistě nelze pochybovat, že se mandaloriani mohou obávat o pozici nejpopulárnějšího lovců.

Ráno druhého dne někteří regenerovali déle než ostatní, jiní studovali dostupné hry, ale obecně se čekalo na výsadkovou loď s Gnostem, jehož nakonec přivezl jeho otec Booster Kohn. S Gnostem pak dorazila i letecká podpora včetně na zakázku objednaných strojů pro mou maličkost (E-Wind a TIE Defender) či pro Merthora (X-Wing a TIE Advanced). A zatímco někteří se kochali dorazivší letkou, jiní již spěchali na oběd do kantýny. Tam jsme se nakonec sešli všichni a začali jsme osnovat první konkrétní plány oslav.
Po nasycení jsme nakonec zvolili návrat a sportovní odpoledne, kdy jsem se já s Eastem postavili Tukanovi s Xaviem ve holonohejbalu. Byl to lítý boj a balon lítal po všech koutech hřiště i značné části mimo něj. Nebyla ani nouze o sportovní pošťuchování, ale téže i akrobatické prvky a mnoho nečekaně nečekaných zvratů. Náležitou odměnou po takovémto úmorném duelu pak nemohlo být nic jiného, než další navštívení kantýny, kde se setrvalo až do nočních hodin.

Třetího dne byl naplánován první výlet s několika horskými přepady, výcvikem v těžkém terénu, kam by si mnoho AT-ST, natož AT-AT netrouflo. Ještě předtím se však odehrálo nikým nečekané překvapení (já o tom samozřejmě věděl, někdo musel všechny utahat dlouhým ponocováním, aby překvapení dorazilo ještě předtím, než všichni vyrazí pryč). K údivu přesně dvou lidí se totiž rozhodl objevit klon věčně hledajícího svou helmu - Dash! Za pozdní příchod byl umístěn na samotku a vyrazilo se na túru, která již od počátku vedla strmo vzhůru ve vražedném stoupání. Naštěstí jsem byl vybaven likérem mistra alchymisty Kenyho (aspoň částečně tak byl s námi!) a i díky tomu jsme mohli držet vysoké tempo až jsme dosáhli horského masivu.
V spletitých a úzkých cestách horských jsme pak obdivovali mnoho skalních útvarů vzniklých ať už přírodně, nebo pečlivým použitím turbolaseru či termálních náloží. V jednom sousoší se dalo možná uvažovat i o princezně v karbonitu, ale vzhledem ke vzdálenosti se nám nepovedlo určit, zda-li šlo o Leiu samotnou, nebo nějakou hapanskou děvu.

Po opuštění skal jsme zamířili do nejbližší osady a s drobnou mezipauzou nakonec dorazili až do kantýny bratrů besaliského původu a jistě příbuzných Dexterovi Jettsterovi. I přes nepovzbudivé výrazy a užší menu nás nakonec obdařili potravou na mnohém vyšší úrovní, než byla kdejaká šlichta a odcházeli jsme nadmíru spokojeni. Většina z nás pak zamířila k místnímu vodnímu zábavnímu zařízení, kde jsme se chtěli svlažit a možná i zkontrolovat kvalitu místních slečen. Byli jsme však poněkud zaskočeni, když nás voda zchladila více než dost a naprostou většinu místních návštěvnic tvořily buď postarší a vysloužilé twi'lečky nebo dívky různých druhů, které nedosáhly ani padawanského věku. Po osvěžení jsme nakonec chytli nejbližší vlak a vyrazili zpět na základnu, kde jsme večer nasbírali dříví (a pár ewoků na podpal) a za celodenní námahu se odměnili vuřtem z gamorreánského vepřového. Nechyběla ani hudba a mnoho pítí, což předznamenalo zábavu do dlouhé noci.

Dalšího dnes nás nakonec musel opustit serža Dash, protože získal přidělení k jízdní jednotce armády specializující se na živou zvěř a on ji dostal na starosti. Krátce po něm odjel i Mandalorian, jehož čekaly pohovory na člena různých imperiálních divizí. My ostatní jsme se však nenechali odradit a vyrazili jsme prozkoumat zdejší vojenské zařízení. Cesta byla mírnější než dne předchozího, přesto únava včerejšího dne byla znát a tempo bylo o něco slabší. Proto většina s povděkem přijala návrh na občerstvení se v osadě kousek od cíle. Neduhy počasí však naše plány pozměnily (a ne, místní obsluha v podobě vyvinuté twi'lečky, krásné tmavovlasé arkanianky a poutavé mirialanky, s tím neměla nic společného) a setrvali jsme v tomto podniku déle a ukončili putování vpřed. V krajní chvíli jsme pak vyrazili na vlak do základny, jenž jsme s vypětím sil stíhali (a jehož odjezdové stání bylo snad až v další vesnici a ne té, k níž se hlásilo názvem) - Tukan se již chystal vrhnout tělem před vlakem, aby získal čas pro znavenou Lilith, ale výpravčí lidského původu prokázal pochopení a posečkal. Na základnu jsme se tak dostali bez dalších větších prodlev. Vzhledem k zůstatku masitých zásob se rozhodlo o jejich přípravě - a toho jsem se směle ujmul já. Obětoval jsem lahev svého moku, protože nebylo aqualishského oleje ke smažení a doufal v Sílu, že se dílo podaří. K překvapení všech se tak stalo a všichni si smlsli na nečekané pochoutce. Jen jsme trochu neodhadli žízeň po výletě a padly snad i poslední zásoby, o nichž jsme věděli.

Poslední den byl již spíše úklidový a rozlučkový, kdy nejprve odjela moravská dvojice East a Merthor, později pak Lilith a hned po ní i můj frachťák směr Coruscant, kdy jsem na palubě vezl Xava s Gnostem a Tukanem. Pod mým vedením jsme vyrazili směr HK (podezřívám, že již povýšili na model HK-50), kde jsme vysadili Tukan a pokračoval dál na imperiální centrum. Hyperpohon opět prokázal dobrou výkonnost (a cenou za to samozřejmě i odpovídající spotřebu) a nechávali jsme za sebou mnoho plavidel různých typů a tvarů. Po doražení na místo jsme se rozloučili s Xavem, jenž spěchal na svou výsadkovou loď a my s Gnostem jsme se rozhodli posilnit v Kesselian Fried Chistoris (zkráceně KFC), než i on vyrazil v plné polní na svou výsadkovou loď a to rovnou do hutného deště. Mně tedy nezbývalo než mu s úsměvem zamávat a vrátit se ke svému plavidlu, abych vyrazil zpět na svou planetu ... tedy potom, co jsme se musel půl hodiny vztekat nad neschopnými řídiči. To už licenci na pilotování frachťáku dávaj snad každému gunganovi?! Nicméně i přes to se mi povedlo v pořádku dorazit do své základny a skončil tím pro mně jubilejní desátý sraz akademické obce.

Vše důležité bylo řečeno. Nevěděl jsem, jestli přijedu, ale přijel jsem. Bylo to suprových přesně 24hodin, kdy jsem vystoupil a zase nastoupil do repulzorového vlaku v Janovicích. Více říkat netřeba

Možná jenom...Jordi? ve dvě ráno totálně ospalý, jsem Tě porazil v Star Wars Card game...jinak nebudu říkat nic