Akademie Síly

Ossus; Chrámy Massassi: Možná bylo dobře, že jsem svou myšlenku o domově Květu nevyslovil nahlas. Květu jsem prostě říkal jenom Květ, tedy většinou, stejně tak Eilani, která jako jediná z ostatních věděla jak se věc opravdu má. Každopádně asi bylo lepší to nechat být, teda, prozatím. Protože jsem s...

Ossus; Chrámy Massassi Tala mě překvapila svou reakcí. Zopakovala slovo vrátit takovým tónem, jakoby nechtěla. Jakoby tomu, že se budeme moci vrátit, vůbec nevěřila. A zdálo se, že to tak i cítí. Její další slova zasáhla všechny v místnosti. Všichni věřili, že Republika nakonec vyhraje a všechno se...

Ossus; Chrámy Massassi: Jako kdyby můj hlas, můj názor, byl nějaký spínač. Jakmile jsem promluvil, všechno v místnosti utichlo, dokonce i Jynnina píseň, a najednou jsem cítil pohledy všech čtyř. Těch, za které jsem byl svým rozhodnutím zodpovědný. Oni nepůjdou, když nepůjdu já - a naopak. Záleželo ...

Takže.. děkuji. Vzhledem k tomu, že jsem tu něco kolem dvou týdnů nebyla jsem čekala, že zlato tentokrát poputuje jinam, a ono ne Tři za sebou.. v to se jen tak nedoufá, takže ještě jednou díky těm, bez kterých by se to nepodařilo.
Ikonku zachovám, už jsem si na ní tak trochu zvykla...

Ossus; Chrámy Massassi: Mlčky jsem poslouchal rozmluvu ostatních. A také Jynnu, která mi po svém ošetřovala ret. Tentokrát to nebyl jen můj pocit. Tentokrát to tak asi opravdu bylo, ale zdálo se mi, že od napadední Yavinu Vongy jde všechno od deseti k pěti. Když jsme přiletěli na Coruscant a vrátil...

Coruscant, Undercity, doky Notron Zatímco jsme čekali, až Kalova konzole zpracuje kartu a snad zobrazí informace o zaměstnanci, kterému patřila, napadla mě dost skeptická myšlenka. Tou bylo, jestli vůbec nějaké pořádné informace dostaneme, protože tenhle podnik na mě nepůsobil dojmem, že se tu vedo...

Coruscant: Mistrova reakce mnou otřásla. Na prchavý okamžíček jsem byl rád, rád že snad konečně vím co dělat a že to rozhodnutí je dobré, že jsem se jednou zachoval jako dospělý bez ohledu na to, že jsem nebyl. Věřil jsem, že to co jsem řekl opravdu je smysluplná a duchaplná cesta jak dál. Jenže mi...

Coruscant: Od chvíle, kdy loď skočila do hyperprostoru, jsem tak napůl vypnul. Pokud by se jednalo o nějako primitivní obranu proti nemilým situacím, které ještě mohly nastat, byla zbytečná. Přistáli jsme na Coruscantu někde v tom bludišti budov a provozu různých lodí s různými pasažéry. Možná bych...

Yavin 4 Tak nakonec jsme opravdu mířili pryč. Seděl jsem mezi ostatními v nákladovém prostoru lodi těch lidí, co pro nás údajně přijeli. Nervozita mě neopustila ani po nástupu dovnitř, možná trochu opadla, když se za námi zavřela nástupní rampa do lodi. Jako by mé podvědomí došlo k rozhodnutí, že z...

Yavin 4: Ostatní se k východu hnali jako můry za světlem. Jistě, určitě to bude úleva zase stát pod nebem a ne pod tunami hlíny, ale představa vetřelců venku jim asi na chvíli zmizela z hlavy, ne jako mě. Pro jednou jsem snad nestresoval zbytečně. Eilani šla vedle mě, ale ona přirozeně jako jediná ...

Yavin 4; Chrám: Cítil jsem i nadále Eilaninu přítomnost skrze emoce a Sílu a její reakce na mé činy mě akorát víc znervózněla. Já jsem věděl, že to dopadne špatně, když se o něco budu snažit sám, protože jsem měl minimální představu, co ostatním hodlá vyjevit o Květu ona a co s ní chce tropit dál. ...

Coruscant, Undercity, doky Notron V reakci na mou otázku se mistr zastavil, sotva vyšel pár schodů. Stále připravený a ve střehu s mečem na dosah mi odpověděl. Já jsem byl v první řadě rád, že jsem nepoložil jeden z nemístných nebo hloupých dotazů a nevypadal.. hloupě. Naštěstí tedy ne a dozvěděl j...

Yavin 4; Chrám: Ostatní, jakoby do poslední chvíle byli úplně mimo a to, že jsem se vynořil z tunelu je navýsost překvapilo. Vyletěli na nohy jako čertík z krabičky a vrhli se ke mě, možná by bylo dobře, kdyby zhasnuli své provizorní baterky na osvětlení tunelu. Taky jsem je rád viděl, protože když...

Na mou duši jsem to nečekala Každopádně děkuji
Co se ikonky týče, zachovám meč

Yavin 4; Chrám: Obvykle to tak bývá - že z kopce se jde daleko lépe než do kopce. Výjimka potvrzuje pravidlo - teď to tak nebylo. Zpátky se mi šlo lehce, jako by ze mě všechny nervy a starosti na chvíli odplavaly. Jen na chvíli, bohužel. Tunel ozářený přízračným modrým světlem z mého meče nevypadal...