Akademie Síly

Krayiss Two, Výcvikové středisko: Zvedla jsem součástku a prohlížela si ji. Chvíli jsem uvažovala,že bych odešla, ale nenapadlo mě nic, co bych mohla na základně dělat. Tak jsem se vydala k hromadě součástek a začala se v ni přehrabovat. Po chvily jsme tu součástku našla. Narozdíl od teévzorové, ne...

Krayiss Two, Výcvikové středisko: Ten starý člověk není moc přátelský, ale třeba by mě nechal něco zkusit na těch věcech, když jsou tak staré. No a taky mi rozumí. Přece jenom mě trochu trápilo, že nemůžu s nikým mluvit. Chvíly jsem pozorovala co dělá a pak jsem se odhodlala. Mužu nějak pomoct?

Krayiss Two, Výcvikové středisko:

Hledala jsem technické odděleni, ale tady tohle .... Ani jsem nedopověděla.
O co se snažím, stejně mi nebude rozumět.
Ach jo, povzdechla jsem si, konečně to vypadalo , že tu bude něco zábavného a zase nic.
Naposledy jsem se rozhlédla po místnosti.

Krayiss Two, Výcvikové středisko: Jedla jsem zelenožluté jídlo a pozorovala kuchaře. Jídlo navzdory vzhledu nechutnalo špatně. Taky kuchař vypadal zajímavě, takového tvora jsem ještě neviděla. Měl čtyři ruce a obratně je používal všechny za ráz, což mě udivovalo. Dokonalá souhra celého těla, mohl b...

Krayiss Two, Výcvikové středisko: Rozhlížela jsme se po pokoji a říkala si, že je všechno divné. V podstatě už jsem věděla o co tady jde a co se děje, ale pořád jsem s toho byla zmatená. Proč si vybrali zrovna mě? Stalo by se to i kdyby vyhrál ten druhý? Mám šanci přežít v téhle divné společnosti? ...

Vesmír, Loď: Po přistání lidské dívka vyskočila se sedadla a evidentně se snažila dostat co nejdále ode mě. Děti pomalu vystupovaly z raketoplánu a seřazovali se u vchodu do jeskyně. Počkala jsem, až vystoupily skoro všechny děti a s posledními vyšla ven. Také v řadě jsem se postavila úplně dozadu....

Vesmír, Loď: Toho? Toho? Ta malá olysalá prašivá krysa řekla toho? Co si ta ubohá lidská troska myslí? Tak ono se to bojí malé wookie , zamručela jsem a ušklíbla se. Tak dobře ať se máš čeho bát. Protože oba hlídači byli v doslechu,nemohla jsem udělat něco pořádného. A tak jsem se jen otočila k ni ...

Vesmír, Loď: Vcelku pomalou chůzi jsem nastoupila do raketoplánu, vybrala jsem si sedačku, tak aby ch neměla nikoho za zády. Sedla jsem si k okýnku a zamyslela se. Snad jsme se konečně pohnuly a začněme cvičit nebo tak něco. Třeba to bude hezká, zalesněná planeta , zasmála jsem se v duchu,i když js...

Vesmír, Loď: Vrátila jsem se do pokoje a plácla sebou na postel. Moje myšlenky se ubíraly neradostním směrem. Přemýšlela jsem, proč se semnou Zaro snažil skamarádit, když mi pak řekl, že je pravý Sith a že nikoho nepotřebuje a kamarádit se nechce. Určitě za tím nebilo nic dobrého. Jak to říkal, ost...

Vesmír, Loď: Vzala jsem si datapad zpátky a přemýšlela. Sithové se nespolčují? Tak proč se potom tak snaží kamarádit semnou? Chci být Sith? Pořád nevím co to vlastně znamená, ale vlastně ano ,chci být Sith, protože to je jediná možnost , jak tady přežít. Takže nemám na vybranou. Začala jsem psát. C...

Vesmír, Loď: Poslouchala jsem Zarovi otázky a přemýšlela , na kterou odpovědět jako první. Proč jsi se mně zastala v tom člunu? Chtěla jsi snad dokázat, že jsi nejsilnější z nás všech? Napsala jsem do datapadu, aby věděl, na co mu odpovídám. Ano, chtěla jsem dokázat, že jsem nejsilnější , a že se m...

Vesmír, Loď:

Vzala jsem si datapad zpátky.
Na co bych se chtěla zeptat? Na všechno! Ale tak to asi napsat nemůžu.
Abych získala čas a mohla si utřídit myšlenky, napsala jsem na datapad:
Na co se chceš zeptat ty mě?

Vesmír, Loď: Zara konečně osvítilo a z batohu vytáhl datapad. Vzala jsem si ho od něj, sedla si na postel a chvily si sním hrála, abych pochopila ovládání. K dyž jsem na to přišla, napsala jsem: A hoj :D Jmenuji se Tarral a jsem Wookie. Proto nemůžu mluvit basikem, ale rozumím mu a dokonce v něm um...

Vesmír, Loď: Zaro začal mluvit, ale zapoměl, že mu nemůžu odpovědět. Jen jsem bezradně rozhodila rukama a usmála se. Rozhlížela jsem se po místnosti, jestli nenajdu něco na psaní. Lehce jsem štouchla do Zara a naznačila psaní. Nezbývalo mi, než doufat, že to pochopil, a že něco čím a na co by se da...

Vesmír, Loď: Chudák Zaro byl někým chycen, šel chodbou u ubikací s nějakou děsivou ženou. Sledovala jsem, kam jdou, abych věděla, kde Zaro spí. Když jsem zjistila, do kterého pokoje zapadly, vydala jsem se najíst do jídelny. Prvně jsem tam nakoukla, a když to vypadalo, že si mě nikdo nevšímá, trak ...