Rytířský úkol

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Elinor Yall

Rytířský úkol

Příspěvek od Elinor Yall »

úvod:

Příběh na pokračování. Původně to mělo být něco na způsob jednoho dílu ságy rodu Linxů, ale text projevil nepříjemný sklon se protahovat, takže bude v povícero příspěvcích. :)
Naposledy upravil(a) Elinor Yall dne 08.7.2010 20:11:32, celkem upraveno 1 x.

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Nad jedijskou akademií na Almasu se pomaličku snášel jarní soumrak. Na viditelnosti se to ještě nestačilo pořádně projevit, a přesto se svítilny na jižním nádvoří rozblikaly do zlatava.
"EeOne by měla přenastavit program automatického rozsvěcování," pomyslel si rozladěně Irvin a ani si neuvědomil, že stejně jako mistr Lanius smýšlí o administrativním droidovi jako o bytosti živé, uvažující a ženského rodu k tomu. Ono také není nejsnadnější považovat hlavní administrativní sílu mající na starost převážnou většinu praktické organizace jako pouhý výsledek programování.
Buď jak buď, zažehnutá světla dávala jasně najevo, že právě odbila devátá hodina večerní a nastal čas se umýt a jít spát. I když se o almaské akademii a její benevolenci tvrdilo všelicos, na večerku o půl desáté se dbalo. Možná i víc než o kodex. Takže by bylo opravdu rozumné opustit Hnízdo a přesunout se na ubykace.
Založení Hnízda se dalo vlastně považovat za nejlepší důkaz Irvinova úspěšného zabydlení se na Almasu. Ani ne čtyři měsíce po svém příchodu dokázal najít skvělé místo pro vytvoření skrýše - a to vysoko ve větvích stromu ch'hala rostoucím v rohu nádvoří. Dostat se tam jinak než po zvrásněných kamenech rozmístěných v písku a symbolizujících tygry plovoucí přes řeku bylo prakticky nemožné, a to samo o sobě poskytovalo vynikající krytí. Jižní nádvoří a prostory kolem něj životem zrovna nekypěly, rozhodně ne takovým, který by si všímal malých padawanů a jejich nenadálého mizení. A krom toho... Irvin měl zvláštní dojem, že si ho strom oblíbil a i proto trpělivě snášel vybudování maličké plošinky v rozsoše vysoko ve své koruně, stejně jako občasné návštěvy kamarádů.
Tedy, přestože Irvin Tavis nikdy neměl problém se spřátelovat s novými lidmi, o Hnízdě krom něj věděly jen tři další děti - nebo skoro děti.
Čtrnáctiletý Tarasin Riis, od nějž se dozvěděl tolik informací o posvátnosti ch´haly, až mu z toho třeštila hlava.
Třináctiletý, tedy stejně starý, lidský padawan Isen Khair, s nímž se stali nejlepšími přáteli prakticky hned od Irvinova příchodu na Almas.
A čtrnáctiletá wookiee Meliithar, přezdívaná Melie - která seděla zrovna vedle Irvina, s hlavou opřenou o větev přirozeně sloužící jako zábradlí, a s neuvěřitelně smutným výrazem v očích jako zhmotnění všeho neštěstí.
Poté, co celé odpolední volno poslouchal její vylévání si duše a oželel kvůli tomu i večeři, to vcelku i chápal. Ale beznadějnost celé situace mu začínala lézt na nervy. A co hůř, nekonečná zásoba sladkostí zmizela zásahem zoufalé wookiee.
Ve chvílích, jako je tato, jeden zcela chápe, proč se do výcviku normálně nepřijímají dospělí a už zformovaní lidé. Raik Muun, její choutky a temperament nám byl sith dlužen.
Ostatní takhle přijatí jsou fajn, ale ona... nemám z ní dobrý pocit.

Rozhodně ne, když mi uráží přátele.
"Rozhodně je hezčí srst v barvě hořké čokolády než zrzavé vlasy a jedijské oblečení upravené tak, aby co nejvíc odhalovalo," odpověděl co možná nejpřívětivěji, nebo alespoň tak, aby to neznělo nakvašeně. "Zřejmě jsi přišla o úžasnou scénu, kdy mistr Kirlocca řval - ano, ŘVAL - na Raik, že se obléká příliš vyzývavě. Ujišťuji tě, že dobrou půlku těch výrazů jsem slyšel poprvé a... no... řekněme, že jsem to zkusil pak prohnat překladovými programy, ty tuhle slovní zásobu vesměs neobsahovaly a jediné slovo, co se přeložilo, znělo v basicu jako necudná rajda."
Nezdálo se ale, že by to Melii nějak potěšilo; smutně svěsila hlavu, očima sledovala jemným pískem vysypané nádvoří a cosi kňouravě zavrčela.
"Jo, tak už jsi o tom slyšela, a jo, zapomněl jsem dodat, že ta scéna nastala poté, co při cvičném souboji spadla na Leka a to tak, že si všichni mohli prohlédnout, cože to vlastně má za látkou mezi výstřihem a rozparkem přes břicho. Ale nevím, jestli jsi slyšela, že náš společný známý se vyjádřil tak, že si má Raik držet své tuk´aty pod kontrolou a ne si hrát na exhibicionistu. Takže se doopravdy, doopravdy nemusíš bát toho, že Lek s Raik se dají dohromady, odejdou z řádu a vezmou se a ještě ke všemu budou mít děti.
A i kdyby - Lek si s tebou domluvil tréninky. Dal ti slovo. Že to Raik nemůže přenést přes srdce a dělá ti ze života peklo... no, popisuješ to fakt drsně. Neměl bych si s ní promluvit?"

Vůbec se mu do toho nechtělo a nejpravděpodobnější výsledek si uměl představit až moc dobře. Přece jen, třináctiletý kluk toho o dvanáct let starší holce moc nenavysvětluje, zejména pokud jde o to, že nemá jiným padawanům říkat "koberče!", mít připomínky k jejich koupání a kartáčování se, o sérii dalších systematicky předkládaných urážek lépe nemluvit - to vše jen proto, že s dotyčnými padawany tráví spoustu času její patrně idol.
Melie si to nejspíš taky uvědomovala a dostala ze sebe poděkování s něčím, co se dalo přeložit jako "ne, to je zbytečný...".
Byl jí za to patřičně vděčný, což se mu naprosto nelíbilo. MĚL by jít za Raik a hezky od plic jí říct, ať si přestane frustraci vylévat na všech okolo. Pořád nicméně ve hře byla možnost, že to skutečně udělá. Až překročí hranici natolik, že nebude moct neignorovat Meliino doporučení nechat to plavat.
A měl matný dojem, že to už nebude dlouho trvat.
"Taky bych to mohl probrat s Lekem nebo s mistrem Kirloccou a..."
Jeho kamarádka zavrčela zcela výhružně.
"Jo, jasně. Dobrý. Je to vaše soukromá věc a po mně nechceš nic jiného než abych ti podával kapesník. Což mi připomíná..." zalovil v kapse kalhot a vytáhl kus notně zmačkané a zežuchlané látky.
"Není nejčistší a asi bych to nezkoušel dávat k nosu nebo nedej Sílo k oku, protože jsem do toho utřel tu louži v laboratořích, ale jiný tu fakt nemám."
Meliin výraz na moment připomínal usmívajícího se wookiieho. Cosi zamumlala.
"Hele, kdybych byl skutečně úžasnej kamarád, tak se chovám jinak..."
Ještě chtěl dodat upozornění na blížící se čas jít spát, když se akademií rozlehl zvuk gongu oznamujícího začátek večerního klidu.
...a jsme na Korribanu.
V zásadě bylo jedno, jestli si pospíší, nebo ne, protože průšvih minimálně jej nemine a pokud Melie potřebuje ještě chvíli sedět na stromě, bavit se s někým, kdo se alespoň tváří, že jí rozumí, a dávat se dohromady, rozhodně se to nedá považovat za špatně vynaložený čas.

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Když se v 22:23 plížil podél centrální budovy směrem k "dětským pokojům", vyrušilo Irvina tiché zakašlání. Ohlédl se - a strnul. Že si nevšiml Lania Qel-Bertuka, nejvyššího představitele akademie na Almasu, se dalo vysvětlit jednoduše... Síla a mistrovy schopnosti tomu tak chtěly.
Nicméně mu opravdu, opravdu nešlo do hlavy, co by mohl dělat Lanius Qel-Bertuk tady, proč by se tvářil, jako by vše bylo víceméně v pořádku a proč by se mu ještě k tomu všemu měl dobrých pět centimetrů nad dlaněmi vznášet šálek se stimčajem.
"...protože ta voda je horká a nechci se spálit," dostalo se Irvinovi bleskové odpovědi na nevyřčené. "A dobrý večer, padawane."
Lanius kývnutím hlavy chlapci naznačil, aby si k němu přisedl na schody k hlavní hospodářské budově.
"Ehm... dobrý večer, mistře," zaujal Irvin místo.
Chvíli mlčeli a sledovali temnící oblohu.
"Což mi připomíná jednu důležitou otázku. Je opravdu důležitá, tak mi na ni odpověz podle pravdy... jak souvisí to, že jsi vynechal večeři, s tím, že bys správně měl být tuhle dobu pod peřinou a spát, což zjevně neděláš?"
"No... to je na dlouhé vysvětlování."
"Jo. Rozumím tomu. A rád si to vyslechnu."
Mistr se usmíval, spíš laskavě než kárajícím způsobem - nicméně něco z přísnosti tam doopravdy bylo a to v míře, kterou by nemuselo být moudré ignorovat.
"Zapovídal jsem se s kamarádkou. To je... hodně hloupá výmluva."
Lanius trochu překvapeně povytáhl obočí, ale v ledově modrých očích se mu zablesklo, jako by si o celé situaci udělal přesnější obrázek.
"Nevšiml jsem si, že bys byl zrovna ukecaný typ," dodal suše. "A na Meliithar toho bylo v poslední době moc. Je dobře, když si má s kým popovídat."
"Nejde o to si popovídat, ale najít řešení," namítl Irvin nakvašeně. "A..."
"...a možnost si s někým jen tak popovídat a nic konkrétně neřešit je taky řešení, a někdy bývá i nejlepší možné. Incidentů kolem Raik je tolik, že poslední dny místo, abych se věnoval své normální práci, přijímám jednu delegaci mistrů za druhou a poslouchám seznam dalších a dalších katastrof. To vše proložené monology současného dozoru z Coruscantu na téma nutnosti výchovy od co nejútlejšího mládí."
"Jo. Z toho plyne co?"
"Že je to pro vás cenná lekce. Minimálně pro Melii. Čím dřív pochopí, že problém nemá ona, ale někdo úplně jiný, tím líp. A pro tebe. A taky pro Leka, který to z vás všech zvládá tak nejlíp a to to má nejhorší. A pochopitelně - taky pro Raik Muun."
"Jo. Zbytečné problémy..."
"...žádné problémy nejsou zbytečné; vždycky z nich můžeš vytěžit něco užitečného. Od ruusanských reforem se řád snaží uhlazovat cestičky, jak jen to jde. Žádné emoce, žádný skutečný pocit, jenom naleštěná, dobře nablýskaná bublina. Za normálních podmínek to funguje. Jenomže Jediové nejsou od toho, aby bezchybně fungovali za normálních podmínek. Naše působení začíná tam, kde se normální podmínky hroutí, kde padají do hlubin a kde normální člověk nemá moc šancí obstát. A o Almasu to platí mnohem víc než o Coruscantu. Slyšel jsi někdy o Kibhovi Jeenovi?"
Irvin zmateně zavrtěl hlavou.
"Dobře. Když se asi před dvěmi staletími dostali rytíři Jedi na tento svět, byl mezi nimi i padawan jménem Kibh Jeen. Prozkoumávali tehdy pevnost Darth Rivana. Kibh Jeen se při konfrontaci s mocí temné strany, již dědictví sithského lorda vyzařovalo, neovládl a obrátil se proti své mistryni. Zabil ji a za pomoci temných sil ovládl celou cularinskou soustavu. Řád Jedi stálo mnoho úsilí a lidských životů, aby jej zastavili. Z toho důvodu tu také vybudovali školu. Úkolem almaských Jedi je především... obstát ve zkouškách daných blízkostí tak mocného zdroje temné strany.
Což není možné s imunitním systémem oslabeným z toho, že se člověk nesetkává s normálními podmínkami a problémy. Jako bývají emoce, jako bývají zklamání, jako bývá bezmoc, potíže.
Pokud Jedi neví, co a jak bolí... jen těžko dokáže bolest překonat, když jí přibude. Nezná se dost a to jej znejisťuje, činí otevřenějším pro temnotu.
A tohle je hlavní cíl výcviku. Vidět do sebe - a umět se sebou vydržet. Necouvnout k něčemu, co by mohlo být takzvaně jednodušší řešení.
Nicméně čím je člověk starší, tím víc zjišťuje, že na některé situace ho nepřipraví ani sebelepší výcvik. Jako třeba když se rozhodne u večeře vyhlásit rytířský úkol a ani jeden z padawanů, kterých se to týká, nejsou v jídelně."
Irvinův pohled byl dokonale zmatený.
"Co prosím?"
Chlapcovy oči se rozzářily jako modrošedé hvězdy.
"Rytířský úkol. Mistr Kirlocca pozítří odlétá na Kashyyk ve věci diplomatického jednání. Říkal mi, že se sebou chce vzít nějaká mláďata, aby taky viděla svět - a po kratší diskuzi jsme se shodli na Meliithar a na tobě. Ještě se sebou potáhne některé ze starších padawanů, aby se mohli přiučit diplomacii v praxi, protože pro vás dva to je především výlet.
Moc si od toho neslibuj. Hlavně žádné záchrany galaxie. Je ti to jasné?"
"Jasné, mistře!"
Lanius Qel-Bertuk se přátelsky usmál.
"A mazej spát. A já vymyslím, jaký trest za porušení pravidla o večerce bude na místě, až se vrátíte z Kashyyku... že by třítýdenní úklid hlavního nádvoří?"

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“