Star Wars - Sága Linxů, příběh osmý

[Jordi Linx]

Epizoda osmá - Jordi průzkumník
(součástí série Jordi Teenage Stories - 3/5)
Jordi se ještě jednou řádně podíval po připravených věcech na svou další výpravu a překontroloval si, jestli má opravdu připraveno vše potřebné. Vlastně toho zase tak moc nepotřeboval, stačila mu obyčejná luma, jeho světelný meč, bez kterého stejnak neudělal ani krok, jeho vak přes rameno, který se mu dobře nesl a nepřekážel mu ani při boji a samozřejmě jemnou nanopilku, která jak doufal, dnes upotřebí.
"No, vypadá to, že mám připraveno všechno, tak hurá na lov krystalů." pronese si pro sebe nadšeně Jordi, všechny věci si naskládá do svého vaku, kromě světelného meče, který si jako obvykle zavěsí za opasek, jak tak činí i většina ostatní členů řádu, jeho mistra nevyjímaje. Když bylo vše pečlivě naskládané na svém místě, tak se ohlédnul po svém pouklizeném pokoji a vyrazil dál do chodeb enklávy. Cestou se pozdravil s několika míjenými padawany i rytíři a velice brzo stanul u dveří ven z enklávy, které ho po otevření oslnili jasným slunečním světlem, jež svými paprsky pokrývalo tuto polokouli Dantooine.

Jordi se zastavil těsně před vchodem jeskyně a chvilku se zavzpomínal, jak zde stál poprvé po boku svého mistra, s nímž společně našel svůj první krystal do světelného meče. Sice nesměl chodit brát krystaly z hlavní jeskyně, která byla určena především pro padawany, jež začínají s tréninkem či Jedie, kteří nějakou nepříjemnou situací přišli o svůj světelný meč a potřebují si tedy postavit nový, ale pořád tu byla velká spousta další jeskyň, které do tohoto zákazu nespadali. A Jordi se už v několika podařilo najít nějaké další krystaly, které byli nyní pečlivě uschovány v enklávě. Tohle vše se samozřejmě dělo s vědomím mistra Tokare, kterému se s tím Jordi svěřil s tím, že by rád našel ostřící krystaly takové, aby si poskládal světelný meč k obrazu svému, kdy on a jeho světelný meč budou jedni v Síle. Z počátku se obával reakce mistra Tokareho, ale ten jej překvapil s tím, že tuto Jordiho aktivitu dokonce nepřímo podpořil. Během velkého množství cest, které již Jordi podnikl také dospěl k několika zajímavým poznatkům, jež mu mnohdy situaci i ulehčovali. Třeba fakt, že kinrathové měli tendenci se shlukovat poblíž jeskyňi s krystaly a někdy je dokonce ochraňovat. Větší pravděpodobnost nalezené odlehlé krystalové jeskyně byla v případě, kdy mohl Jordi zahlédnout kinrathskou matriarchu, což však mohlo být často nebezpečné, protože ta byla vůči uklidňujícím účinkům Jordiho myšlenkového triku značně odolná. Při nedávné diskuzi s mistrem Tokare na toto téma mu bylo jenom potvrzeno, že jsou skutečně mnohem odolnější než obyčejní kinrathové, kteří se tak nechají snadno zmást a jedince tak nenapadnou.
"Je čas vyrazit, věřím, že dnes je Síla se mnou." pronese si ještě Jordi povzbuzujícím tónem, než vkročí do jeskyně, aby si o několik vteřin později lumou svítil na cestu před sebe. Během dosavadních výprav vždy dorazil až do hlavní krystalové jeskyně a právě odtud hledal další cesty do možných odlehlých jeskyňí, kam se mohli krystaly rozrůst. Tentokrát však došel na první rozcestí, sednul si do meditační polohy a nechal se prostoupit Sílou. Byl to další ze způsobů, který Jordi považoval za nejvhodnější pro hledání krystalů, protože byl schopen je v Síle zaznamenat, a tedy se znalostí místních jeskyní je i nalézt, nebo vytušit, kde by se se mohli nacházet. I když zde byl již Jordi mnohokrát, tak pochyboval, že objevil byť jen polovinu ze zdejších jeskyňí, tunelů a cest. Nyní však nevnímal nic, než vliv krystalů v Síle, i když byl ještě daleko od hlavní jeskyně, tak již nyní jasně cítil jasnou rezonanci v Síle, kterou krystaly způsobovali. Kdyby jste se dívali na nějaké senzory, tak to byla jasná skrvna pokrývající neuvěřitelně velký prostor. Jordi se však nesoustředil na tuto hlavní skvrnu, ale hledal další, blízké a dle očekávání menší. Na čele se mu začali objevovat první kapičky potu, když konečně zachytil jednu další, sice jen nepatrnou, přesto si byl jistý, že se jedná o krystal propojený na Sílu. Uvolnil své spojení se Sílou, zhluboka si vydechl, otřel si trochu orosené čelo a vstal, aby pokračoval ve svém hledání.

Jordi se zastavil a pečlivě si prohlížel stěnu po své pravé ruce, stejně jako posledních deset minut, které pomalým krokem po této cestě šel. Směřovala dál do hlavní jeskyně, ale Jordi potřeboval někde odbočit právě doprava, aby mohl zkusit následovat zdroj krystalu, který předtím vycítil na začátku jeskyně. Podle svého odhadu měl odbočit už před dvaceti metry, ale bohužel neměl kudy. Trochu zklamaně vydechnul a ušel ještě dalších metrů, když konečně našel širší odbočku, bohužel to bylo přes malé jezírko s vodou a Jordi věděl, že za jezírkem není příliš mnoho dalších chodeb, protože zde už zkoušel hledat předtím. Jak byl zamyšlený, tak si málem ani nevšiml okolo něj rychle procupitajívího kinratha, který hravě přešel jezírko a zmizel ve tmě za ním. Jordi se zarazil a začal o tom přemýšlet, protože kinrathové málokdy chodili do prázdných slepých tunelů, vlastně si nepamatoval, že by v nějakém podobném na nějakého z nich narazil.
"Nu což, pro dosažení cíle, třeba i oběti je." povzdechne si Jordi a vyrazí směrem do jezírka, aby se obrnil Sílou proti jeho chladné vodě. Na otevřeném prostranství by si dovolil jej přeskočit Sílou, ale zde by to nebyl rozumný nápad, protože by se mohl udeřit do hlavy a to v tom lepším případě. Takže se nyní musel brodit jezírkem, přičemž v jeho nejhlubším bodě, který Jordi překonával, mu sahala voda až po pás.
"Já tu vodu snad nějak přitahuju." posteskne si, když si vzpomene na svou nedávnou cestu, kdy měl doručit balíček pro mistra Sahela a i tehdy se mu povedlo nebýt suchý. Nyní však už vylézal z jezírka a s pomocí lumy se rozhlížel po prostoru za ním a snažil se zahlédnout stopy onoho kinratha. Nakonec si všiml slabého pohybu za jedním velkým krápníkem a vydal se k němu, i když ten krápník byl blízko u stěny, takže se za něj nemohlo nic schovat. Alespoň to si Jordi myslel, než k tomu místu dorazil, aby zjistil, že je tam pečlivě ukrytý tunel, který měl v průměru skoro celý metr. Pořádně se po tomhle místě rozhlédnul a pochopil, proč si jej nikdy předtím nevšiml. Z této strany jej totiž dobře skrýval velký krápník před ním a nebyl vidět ani z jedné ze dvou krátkých chodeb, které odsud vedli jen o kousek dál. Přestal se však zabývat maskováním tunelu a rozhodl se do něj vyrazit, aby zjistil kam vede. Jordi musel jít po čtyřech, ale to mu nijak nevadilo, protože tušil, že na konci tunelu určitě něco nalezne. Lezl tunelem už asi pěti minut, když náhle zaslechl jakési praskání. Než mohl Jordi udělat cokoliv dalšího, tak se pod ním propadla země a on spadl dolů.

Jordi se pomalu probral a pocítil palčivou bolest na zátylku hlavy, což byl nejspíš následek jeho pádu, který ho na chvíli poslal do bezvědomí. Posadil se a rukou prozkoumal bolavé místo, aby zjistil, že tam má naštěstí jenom pouhou bouli a žádné krvavé zranění. Nyní se konečně rozhlédnul okolo, aby skoro nevěřil vlastním očím, když zjistil, kam se to propadl. Seděl uprostřed rozsáhlé krystalové jeskyně, která byla na krystaly snad ještě bohatší než hlavní jeskyně, kde je krystalů opravdu hodně. Krystaly tu zářili sami o sobě, takže by tu Jordi ani nepotřeboval lumu, která se válela jenom kousek od něho a vypadala nepoškozená.
"Tomuhle říkám objev." zamumlá si pro sebe nadšeně Jordi a vstane, aby sebral svou lumu a začal si prohlížet množství zářících krystalů mnoha různých barev. Náhle se zastavil a pohlédl doprava do jedné rozsáhlé krystalové formace. Pomalu k ní došel a pozorně si ji prohlížel, když se pro sebe vesele pousmál. Koukal na křišťálově průzračný krystal bez jakéhokoliv barevného odstínu, který tu byl ve třech kusech. Díky svému studiu v archívech a diskuzi s mnoha rytíři i mistry v řádu moc dobře věděl na jaký krystal se právě teď dívá. V krystalové formaci se před ním nacházela trojice krystalů Sapith, které bývají hodně ceněny rytíři, jež se specializují na boje s mečem a to díky jeho schopnosti vytvořit intenzivní čepel, což umožňovalo její lepší kontrolu. Jordi na nic nečekal a pustil se do práce, takže po několika šikovných tazích nanopilky už schovával jeden krystal Sapithu do své brašny. Ostatní tu samozřejmě nechá, protože o téhle jeskyňi bude informovat mistra Tokareho. Chtěl se nyní začít škrábat nahoru, když jeho pozornost zaujal ještě jeden krystal, který byl nedaleko od jehosoučasné pozice. Původně ho měl za žlutý, ale teď když ho viděl z větší blízkosti zjistil, že to je úplně jiná barva. Došel k němu blíž a pečlivě si ho prohlížel, když se rozhodl, že z této výpravy si oproti svým zvykům odnese dva krystaly místo jednoho. Přecejenom, jakou má šanci ještě někdy najít zlatý základní krystal do světelného meče ? Jordi to rozhodně nechtěl zjišťovat a o několik okamžiků později už byl krystal pečlivě zabalený v jeho vaku a nyní stál před poměrně kolmým tunelem, kterým sem před chvílí spadnul. Dlouho neváhal a vytáhnul svůj světelný meč, kterým začal dělat do skály pečlivé zářezy, jež mu měli posloužit jako schůdky nahoru, sice mu to bude chvilku trvat, ale bylo to asi to nejbezpečnější řešení, které připadalo v úvahu.

"Skrytá jeskyně krystalů, říkáš ? Hm ?" pronese zamyšleně mistr Tokare, když si vyposlechne Jordiho vyprávění o jeho poslední krystalové cestě. Nyní jako důkaz Jordi předloží dvojici krystalů, které v této jeskyňi získal a to zlatý krystal a sapith.
"Je tam možná více krystalů než v hlavní jeskyňi mistře. A podle všeho je ta jeskyně možná skoro pod ní. Proto jsem ji předtím nemohl nalézt, když jsem hledal stopy po krystalech v Síle." pokračuje dál Jordi o svém objevu a mistr Tokare mu vážně přikyvuje.
"Mnohé vysvětluje to. Jak už nastudovat mohl jsi, tak krystaly pěstovat se dají. Když v jeskyňi této poprvé vysazeny byli, tak množství obrovské vyskytovalo se tam. Prorůst stěnami museli a nesklízeny rozrostli se do množství velkého. Ano, vše nyní jasné je. Jordi, o jeskyňi této nikomu nezmiňuj se, navštívit za čas jednou můžeš ji, ale v kusech krystaly sbírat můžeš." odpoví mu mistr Tokare a Jordi souhlasně přikyvuje, protože z mistrovo řeči pochopil, že tato jeskyně může mít vliv na růst krystalů v jeskyňi hlavňí.
"Rozumím mistře. Krystaly, které již mám si z té jeskyně brát nebudu, jenom pokud by je potřeboval nějaký jiný Jedi. Myslíte, že tam takových jeskyňí může být ještě více ?" odpoví Jordi a zvědavě se zeptá.
"Těžko říci padawane můj. Vyloučit však nelze to, ale pokud hledat bys je chtěl, tak předem informuj mě a se vší opatrností postupovat budeš. O jeskyňi, kterou objevil si, s radou promluvím a jestli ostatním ji odtajníme, to ještě rozhodneme." pronese přísným tónem mistr Tokare a sdělí Jordimu svůj plán ohledně existence oné jeskyně a ten jenom souhlasně přikývne, že tomu rozuměl. Protože, kdyby se o té jeskyňi dozvěděli všichni Jedi, tak by se mohla stát cílem rozsáhlých výprav za krystaly do světelných mečů.