Celé to vypadalo spíš na něco jiného než konkurenční boj. Otázkou ale bylo, o co zde ve skutečnosti jde?
Mistrovo vysvětlení ohledně vězně jsem mlčky odkývala, musela jsem sama uznat, že je hloupost, aby věděl, kdy přesně zemře a byla to tedy spíš velmi ne-pěkná souhra náhod.
A jelikož jsem vypověděla vše, co jsem věděla nebo co se odehrálo, už jsem jen mlčky seděla ve vozidle a pozorovala okolí. Když jsme dorazili na první místo nehody, tak jsme chviličku vyčkali, aby ochranka zajistila okolí a rozešli se k havarovanému landspeederu.
Přítomnost tak vysokého počtu bodyguardů mě uklidňovala, alespoň jsme se mohly s mistrem věnovat tomu, proč jsme zde skutečně přijely. Pan Sereo i ostatní se drželi zpátky, pravděpodobně jim stačilo vidět tuhle scenérii jednou, vskutku to nebyla hezká podívaná. Už jen z "brzdné" dráhy bylo předem jasné, že ten kdo ve vozidle seděl to měl spočítané předem.
Celé havarované vozidlo jsem si dvakrát pomaloučku obešla a zadívala se pořádně i na rýhu, kterou nechalo vozidlo za sebou. Teprve až po chvilce jsem přišla k vozidlu blíže a začala hledat spolu s mistrem známky sabotáže. Vsadila bych boty, že tady něco bude.
Jelikož jsme zde byly jen my, využila mistr příležitosti a chtěla se mnou dořešit onu záležitost s vězněm.
"Řekla jsem Vám vše, mistře. Ale nešlo ani o to, co řekl, jako spíš o to, jak to řekl."
Zadívala jsem se na mistra a přestala na chviličku s ohledáváním.
"Tohle podle mě nebude konkurenční boj, jen se na to podívejte. Přijde mi to spíš jako cílená likvidace. Kdo by byl tak šílený, aby šel takhle okatě po své konkurenci?"
Zakroutila jsem hlavou a pokračovala ve své předešlé činnosti.
"Vůbec se mi to nelíbí a myslím si, že tohle byla jen první vlna. Přijdou další a daleko horší, teď když ví, že jsme do situace zapojeny i my, mistře."
Doplnila jsem své tvrzení, přičemž jsem si prohlížela dveře řidiče, nebo tedy spíš to, co z nich zbylo.