Ceridwen Geri - Kdo nám zhuttil plány?

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Neznámé místo, v temné kobce

Opatrně jsem se sbírala z podlahy, protože jsem se cítila nějak podivně slabá. Rukou jsem si otřela pravou tvář. Měla jsem pocit, že na ní vzorek kovové podlahy zůstane vyrytý snad do konce mého života. Rukama jsem šmátrala kolem sebe. Nic jako postel jsem ale nenašla, takže jsem se aspoň velmi opatrně zabalila do deky.
V hlavě mi vyhrávala malá kapela nějakou úděsnou skladbu, která se podobala Jillianově hudbě, když se kdysi pokoušel skládat jakousi písničku. Na nějakou meditaci jsem neměla zatím ani pomyšlení, neboť má hlava mi v tom bránila a já nebyla ještě tak pokročilá, abych ji zvládla ignorovat.
Mistře?
Teprve po chvíli mi došlo, že jsem zde asi sama. To nebylo dobré. Kromě fyzické bolesti hlavy jsem pocítila i strach.
Mistře!
Zavolala jsem. Tohle probuzení bylo jak zlý sen. Chvíli jsem čekala, jestli mi Gazli neodpoví a neujistí mne, že bude všechno v pořádku.
Musím se odsud dostat! Ale jak?
Síly jsem se už zvládla dotknout, to jsem vyzkoušela, když jsem na chvíli zvedla deku. Ale ještě jsem nebyla ve formě, abych mohla utíkat či nějaký plán k útěku vymýšlet.
Moje hlava… napřed, napřed se musím dát do kupy a vzpamatovat se. Potom budu vymýšlet, jak mám utíkat.
Alespoň předběžně jsem si stanovila své priority. Zrovna v tu chvíli podávali večeři, nebo aspoň něco, co se za večeři vydávalo. Opatrně jsem vstala, jídlo jsem si vzala, ale hned jsem ty vejce vyhodila do záchodu a spláchla. Měla jsem hlad. Jenže…
… co když je tam jen další dávka nějakých drog, které mne mají udržovat v limbu? Raději hladová, ale s jasnou hlavou!
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, v temné kobce

Navzdory nesouhlasnému kručení, jež se ozývalo z tvých útrob, jsi porci patrně syntetických, leč lahodně vonících míchaných vajec vyklopila do záchodu. Od Síly se ti nedostalo tichého varování, když jsi předtím zvažovala, že to sníš, leč navzdory tomu, že se nedá říct, kdy příště dostaneš nějaké jídlo, sis chtěla být jistá, že tě nezdrogují.
Snažila ses spát, tvé tělo bylo unavené, ale i tak jsi nedokázala zabrat a po několika nekonečně douhých hodinách, po které se střídal bezesný spánek s mnoha dílčími probuzeními, kdy jsi ztrácela pojem o čase, se opět ozvaly tvojím směrem kroky.
Okénko ve dveřích se otevřelo a na jeho druhé straně se zjevily čísi oči. Pak se opět zabouchlo a pomalu, těžkopádně se otevřely celé dveře.
"Půjdeš do labiny, holka," řekl lidský mužský hlas na druhé straně a dveře se otevřely dokořán, načež dovnitř vešli dva vojáci zakutí do zbroje. Náhlý příval světla tě po mnoha hodinách strávených v absolutní tmě na chvíli úplně oslnil a než ses stihla rozkoukat, už tě táhli chodbou.
"Ten Harch se pro experiment nehodí a velmistra chtějí v jednom kuse," řekl znovu onen hlas, který, jak jsi nyní mohla vidět, když tvé oči dokončily nepříjemné přivykání světlu, patřil vysokému, na ježka ostříhanému vojákovi, který kráčel před vámi, když tě dva vojáci drželi jeden za každou ruku a táhli chodbou. Měl na sobě černostříbrnou zbroj s červenými prvky stejně jako ti dva, narozdíl od nich ale neměl helmu a vzadu po temeni hlavy se mu táhla tlustá bílá jizva ztrácející se nahoře v tak krátce střižených vlasech, že ani nešlo poznat, jakou vlastně mají barvu.
O pár úderů srdce později jste došli na konec chodby, kde byly velké dveře. Voják vpředu přiložil tvář k senzoru, který mu naskenoval oko, načež se dveře otevřely.
"Takže je to na tobě," řekl, načež tě vojáci vtáhli dovnitř a opět ses ocitla v černočerné tmě.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Neznámé místo, v temné kobce
I když jsem se snažila spát, nemohla jsem pořádně usnout. Budila jsem se částečně hrůzou a částečně i škaredými sny. Ostatně, nebylo se čemu ani divit. Umírat se mi nechtělo, mistr byl, kdo ví kde, velká záchrana se asi nechystala a z naší malé skupinky jsem byla ten nejméně potřebný člen.
Příchod těch dvou vojáků se mi nelíbil. Zvěstoval totiž nějakou změnu. I když můj pobyt v cele byl náročný z hlediska nervů, pořád to nebylo já nevím co… vlastně jsem si ani pořádně nedokázala představit, jaká hrůza mne může potkat. Určitě by mi stály vlasy hrůzou na hlavě, kdybych si je nemusela vyholit kvůli pokusům, za které mne mistr vždycky nechá uklízet ten svinčík, který obvykle udělám.
A když dokonce promluvili, poklesla mi brada. Ale strach nahradil vztek.
Do labiny? Vy grázlové jedni, znásilnění už není v módě? To se ani trochu nestydíte? Jste obyčejný hovada, když plníte takovýhle rozkazy!
Začala jsem těm dvěma vojákům pěkně od plic nadávat. Po mém předstíraném fňukání nebylo ani stopy.
Měli byste malý holky chránit a ne je nechat týrat! Jestli se odsud dostanu, tak si vás dva najdu! A pořádně vám srovnám fasádu, abyste si to zapamatovali!
K nadávkám jsem připojila i hrozby. Byla jsem Jedi, takže bych je nezabila, ostatně… ještě nikoho jsem nezabila a ani jsem si to neuměla pořádně představit, ale nejraději bych je zmlátila, aby v bactě strávili hezkých pár hodin.

Světlo bylo nepříjemné, takže místo nadávání jsem se soustředila na to, aby si mé oči zvykaly postupně. Přivírala jsem je, a když to bylo opravdu nepříjemné, klidně jsem je i zavřela. Vléct jsem se nechala bez většího odporu. To světlo skoro bodalo a… třeba mne v té labině nebudou hlídat.
Můj předpoklad se ukázal jako mylný a já… já už na nic čekat nechtěla.
No, mistře – teď je ten okamžik, kdy jste mne měl zachránit, ale vypadá to, že váš malý padawan bude zachraňovat vás. A až zase dostanu nějakýho zaracha, tak vám připomenu, že nemáte právo mne trestat, když jsem vlastně už dospělá.
Zavřela jsem oči, aby se mi lépe přizpůsobily temnotě, a momentálně jsem je vlastně ani nepotřebovala. Pokusila jsem se totiž pomocí Síly co nejvíc odstrčit nejprve jednoho strážného a potom i druhého. Jestli jsem cítila v Síle i někoho dalšího... tak i toho jsem chtěla co nejsilněji přimlasknout na zeď.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, v temné kobce

"V tom případě se postaráme o to, že se odsud nedostaneš."
Voják kráčející v čele před těmi dvěma, co tě táhli, se pousmál, a jeho úsměv vzápětí přešel v úšklebek.
"Na druhou stranu... Když už o tom mluvíš, je pravda, že by byla škoda toho nevyužít."
Otočil se a udělal krok blíže, a jak tě dvojice goril pevně držela každá za jednu ruku, dotkl se tě dlaní a putoval po křivkách tvého těla.
"Protože kdoví v jakém stavu budeš, až s tebou Doktor Exitus skončí," dodal, zatímco jeho ruka zabloudila až k tvým prsům, kde se zdržela, aby je přes tuniku osahala, promnula a prozkoumala.
Z přechodu z úplné tmy do jasného světla a zase do úplné tmy jsi takřka nic neviděla, ale ve slabém červeném světle se tvé oči opět po pár okamžicích vzpamatovaly a vnímala jsi jeho požitkářsky se ušklíbající tvář, když tě osahával. Nedalo se o něm říct, že by byl fyzicky škaredý, ale vyzařovalo z něho i přesto něco hnusného, něco zkaženého.
Pak, když jeho ruka zajela pod tuniku a stiskla tvé ňadro, sis přivolala na pomoc Sílu, chlap zavrávoral v marné snaze udržet balanc, několik metrů letěl a vzápětí s žuchnutím přistál na zadku, přičemž po cestě ještě smetl kovový vozík s nástroji, jež se s řinčením rozletěly po kovové podlaze.
Nicméně oba vojáci tě pořád ještě svírali pevným stiskem svých obrněných rukavic a když uviděli, co se stalo se třetím mužem, jako jeden s tebou dříve, než nasbíráš síly k dalšímu takovému odhození, smýkli k nedalekému operačnímu stolu. Mezitím se ten bez helmy se zaskučením posbíral ze země a také přešel ke stolu, načež tě k němu za ruce a za nohy upevnil okovy a ty ses tak ocitla znehybněná.
A jakmile muž s jizvou roztáhl stůl do tvaru X, i rozkročená a dobře přístupná. Sklonil se nad tebou a posunkem ruky pokynul vojákům s helmami, aby počkali u dveří, načež se tito vzdálili a hlídali z povzdálí. Nešli však ven, stáli u dveří zevnitř.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Neznámé místo, v temné kobce
Strach, vztek… všechny tyto negativní emoce, před kterými učení Jedi varovalo, se ve mne bouřily a přelévaly jedna ve druhou. Když mi ale jeden z těch hnusáků začal pod tunikou osahávat a mačkat prsa, který tam stejně spíše nebyly, začalo mi být i zle. Ke všemu se přidal i pocit hnusu. Začala jsem sebou cukat a zkoušela jsem ho i pokousat.
On mne chce… ne, ne, ne! Prosím! Ne! Mistře, mistře, mistře!
Samozřejmě, že jsem se v této chvíli velkého ohrožení upnula na osobu, která byla za mne zodpovědná, a která by mne měla před něčím podobným chránit. Vojákům jsem se už nevysmívala, nebyla jsem až zas tak tvrdá, jak by se po takových slovech mohlo zdát. Teď jsem se starala spíš o to, abych se vytrhla, protože sílu na další odstrčení jsem momentálně neměla.
Čím více byl můj odpor zbytečný, tím více narůstal strach. A když mne (i přes můj poněkud zbytečný) odpor dostali na stůl, přivázali a pak mi i rozkročili nohy, srdce mi strachy málem vyskočilo z hrudi. Jinému padawanovi jsem dala tak maximálně facku, pusu ode mne dostal jenom plyšák a to ještě před několika lety a teď…
… mistře!!!!
Neležela jsem klidně, házela jsem sebou a dokonce mi začaly téct i slzy. Skutečně jsem byla strachy bez sebe. A to ani ne z toho doktora, jako spíš tady z těch hnusáků.
Nechtěla jsem, aby mi roztáhli nohy. Síla ví, že jsem kladla ten největší odpor, jakého jsem byla schopna. Ale jako před tím i teď bylo všechno úplně zbytečné. Byla jsem znehybněná, ale zatím jsem nebyla úplně bezbranná.
Je bez helmy… co… co? Co mám dělat?
Zprvu mne napadlo, že bych ho mohla něčím velkým praštit do hlavy… ale velmi rychle jsem to zavrhla. Kvůli své poloze jsem totiž neviděla nic, co by se mi zdálo pořádné. Přestala jsem sebou zmítat, námahou jsem přerývavě dýchala, jak jsem se snažila soustředit. Plánovala jsem totiž toho chlapa, který stál mezi mýma nohama a plánoval mne zbavit kalhot i počestnosti, chytit za hlavu. A tu jeho makovici pomocí Síly otočit o 360 stupňů, nebo aspoň tak, abych mu zlomila páteř. Nedomýšlela jsem nějaké morální důsledky svého jednání. Snažila jsem se jenom o jedno. Aby mne to prase neznásilnilo.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, laboratoř

"Ale notak..." řekl žoldák, který se nad tebou skláněl, a nasadil samolibý úsměv, když uviděl, že ses rozbrečela.
"Slzičky?"
To, že se mu podařilo tak jednoduše tě zlomit, to, jak jsi kolem sebe plivala a ani ne o dvě minuty později vzlykáš - ten pohled ho patrně těšil.
Natáhnul se k jedné ze skříní a otevřel šuplík, aby z něho vyndal nůžky. Pak, jakmile se otočil zpátky k tobě a opět se nad tebou sklonil, je přiložil k výstřihu tvé tuniky a jedním tahem ostrých nůžek rozpáral tvé oblečení odzhora až dolů. Cáry, které před pár sekundami ještě byli tvou tunikou a kalhotami, z tebe strhnul a zahodil je, čímž tě ponechal zcela nahou, jak tě příroda stvořila, upnutou na studeném kovovém stole.
"Nejsou potřeba. Dám si záležet, abys z toho taky něco měla," řekl v odpověď na tvé vzlykání a hřbetem prstů ti přejel po tváři, čímž ti setřel a rozmazal slzy.
Nato jeho druhá ruka pustila nůžky, které zazvonily o kovovou zem, a dále putovala po tvém nahém těle a spíše než ňadrům se věnovala spodní části, bokům, zaoblujícímu se zadečku, stehnům, a nakonec rozkroku.
Mistr se k tobě natáhnul v Síle zpátky, leč ale ať byl, kde byl, a ať s ním bylo, co s ním bylo, byl daleko. Ale aspoň byl stále naživu.
Zatímco to ty jsi byla zoufalejší a zoufalejší.
Žoldák tě dlaní pohladil po tvém pohlaví, udržovaném bez jediného chloupku, a jedním prstem se pokusil zajet dovnitř. Byla jsi tak ztuhlá a sevřená, že to ani nešlo, a jakmile muž vzhlédl, aby se natáhl pro tubu s jakýmsi gelem, který ležel na poličce za stolem, pohyb nedokončil. Připoutaná ke stolu ses chvěla soustředěním, obličejové svaly zatnuté a oči přivřené soustředěním a strachem, který v tobě prudce narůstal a po cestě se k němu přidával ještě hněv.
Žoldák, snaže se působit proti tlaku, který jsi vyvíjela Sílou proti jeho krku, zbrunátněl, vypoulil oči a potom, o několik nekonečně dlouhých sekund později, se jen ozvalo křupnutí a jeho hlava se zkroutila do nepřirozeného úhlu, načež se žoldák svalil mrtev na stůl a zalehl tě.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Neznámé místo, laboratoř
Toho možného znásilnění jsem se fakt bála. Třepala jsem se jako ratlík. Kdybych věřila v nějaké božstvo, tak zrovna toto by byl vhodný okamžik k nějakým horoucím motlitbám. Ale já v bohy nevěřila, takže jsem nemohla ani doufat v nějakou pomoc z hůry.
Ve chvíli, kdy se mi to chlapisko začalo vysmívat, vztek převládl nad strachem. Kdybych mohla, vrhla bych se na něj a vyškrábala bych mu oči z důlků holýma rukama. Jenže v momentě, kdy mi rozstřihl oblečení, cítila jsem se nahá a zranitelnější. V tu chvíli převládl strach nad vztekem. Skutečně jsem se bála, že o to přijdu zrovna s tímto, že mi ho tam strčí, strašně mi ublíží, pošpiní mne a nakonec by mne ještě Jediové vyhodili z Chrámu, protože kdo by snesl tak strašně použitou holku, jakou bych se stala? Určitě nikdo. Na sto pro by mne vyloučili.
Chlapovo hlazení po tváři rozhodně nebylo příjemné. Spíš mi to připadalo, jako kdyby mi někdo přejížděl po tváři kostkou ledu. Neměla jsem se ani k tomu, abych se ho pokusila kousnout.
Možná… Možná… Možná…
Chytala jsem se i té nejméně pravděpodobné naděje, že mi to nakonec neudělá, že mi ho tam nestrčí… jenže když mi začal ošahávat i zadek… napnula jsem se. Jeho doteky mi byly nepříjemné, teď spíše pálily jako oheň a já si ani nedokázala představit, jak moc hnusný bude to, co následuje. Když se mne dotkl i tam, kde se mne nedotkl nikdo jiný, myslela jsem, že umřu a to mi ještě ani nic neudělal. Ten jeho hnusný prst na mé… už teď jsem se cítila zhanobená a špinavá.
Mistrovu přítomnost jsem sice zaregistrovala, ale byla mi houby platná. Ani trochu mi to nepomáhalo. A nejhorší na tom byl fakt, že teď jsem si byla prakticky jistá tím, že mi nepomůže ani on.
A zrovna v tuto chvíli se mi pokusil ten hnusák strčit prst do mé… bylo to strašné, i když ho tam ani nevsunul. V té psychologické rovině jsem právě byla částečně znásilněná, i když ve skutečnosti k tomu ani nedošlo. Bylo to hnusné, já jsem byla taky trochu hnusná, špinavá a možná i použitá. Ale nemínila jsem se ještě vzdát.
Když muž dodýchal a svalil se na mne, pocítila jsem jistou míru euforie a radosti. Pomalu se mi z toho zatočila hlava. Bylo to sice mé první zabití, jenže…
…patří ti to, hnusáku jeden.
Cítila jsem se sice ne méně použitá, ale měla jsem z jeho skonu o mnoho lepší náladu. Též jsem cítila, jak v mých žilách putuje jistá dávka elánu. Pomocí Síly jsem se toho násilníka pokusila nadzvednout a velmi opatrně položit na zem. Nechtěla jsem dělat hluk, abych nepřilákala ti dva, kteří hlídali a byli stejně hnusní jako jejich kolega.
Uf, ještě nic nezjistili.
Pokud se mi podařilo uložit ho někam na zemi, pokusila jsem se v Síle natáhnout k jednomu z nich a zopakovat svůj trik s krkem. Už jsem věděla jak na to, takže jsem si myslela, že by to mohlo být rychlejší. A než by ten druhý zjistil, co se děje… mohl by být mrtvý taky. Oba naráz jsem zabíjet nechtěla, na to jsem si ještě nevěřila.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, laboratoř

V tom okamžiku, co jsi Sílou žoldákovi s jizvou zlomila vaz, tě zaplavila vlna euforie současně s přívalem moci. Chutnala lahodně, soustředění k tobě z čista jasna přicházelo samo, když ses zaměřila na negativní pocity, jež v tobě bublaly, a nořila se do nich.
Opět ses natáhla po Síle, abys shodila těžkou mrtvolu ve zbroji, která na tobě ležela, dolů na zem.
Nebyl to pomalý telekinetický impuls, mrtvý žoldák žuchnul na kovovou podlahu jako pytel brambor a druzí dva žoldáci stojící u dveří jako jeden otočili hlavu a když jim došlo, kolik uhodilo, prudce vykročili tvojím směrem.
Udělali několik jistých kroků dopředu, ale potom se zarazili, podívali se jeden na druhého a raději se otočili, aby pancéřovými dveřmi odešli z místnosti.
Nicméně jeden z nich, ten vpravo, blíže k tobě, to nestihl. Náhle se chytil za krk, a za neartikulovaného chroptění zkresleného filtrem přilbice se vznesl kousíček do vzduchu, takže mezi jeho podrážkami a podlahou vznikla několikacentimetrová mezera.
Ale ten druhý byl rychlejší, prudce otevřel opancéřované dveře a vystartoval ven, načež za sebou zabouchl a jen jsi slyšela dunění jeho vzdalujících se kročejí, jak sprintoval chodbou.
Kroky o pár úderů srdce později dozněly a ocitla ses v laboratoři sama, nahá a připoutaná k chladnému vyšetřovacímu stolu v polotmě navozované tlumenými, hrozivě červenými světly v lištách lemujících hrany mezi stěnami a stropem. Po následujících několik minut se nic nedělo a jak jsi tam ležela, minuty se zdály plynout jako hodiny. Opojení mocí, kterou ti propůjčila Síla, postupně opadalo, a připoutaná ke stolu pevnými duraocelovými okovy, který by udržely bez pochyby i Wookieeho, jsi opět příliš mnoho příležitostí cokoliv udělat neměla.
Okolo tebe se nacházely kovové skříňky a police s nástroji a vybavením, jehož účel ti většinou zůstával utajen, nicméně u leckterých předmětů jsi byla přesvědčená, že neslouží k ničemu hezkému.
Vlevo od sebe, za přepážkou, jež ti sahala momentálně přibližně do výše očí, jsi spatřila ze stropu viset něco, co připomínalo hák na maso, a za ním byl stojan s řadou ampulek a injekčních stříkaček úhledně seřazených podle velikosti.
A potom se ti zdálo, že opět slyšíš kroky, rovnou několika párů nohou. Zatím slabě, z dálky, ale blížily se...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Neznámé místo, laboratoř

Ano, ta vlna moci byla příjemná a já neměla důvod se jí bránit. Tedy, slyšela jsem o Temné straně dost na to, abych za normálních okolností byla na pozoru… jenže tohle pro mne nebyly normální okolnosti. Kolik padawanek je na své první misi, kde se něco trošku pokazí, skoro znásilněno? Jen při té hnusné představě jsem se otřásla a o to víc jsem se snažila být silnější a vítat i moc, která mi vlastně tu sílu přinášela.
Všechno se nakonec seběhlo tak rychle, že jsem to ani neměla šanci pořádně postřehnout. Kroky, bouchání, pád těla... a já byla v sborce sama. Párkrát jsem zaškubala okovy, ale nevysilovala jsem se. Docela dobře jsem dokázala odhadnout, že se sama nevysvobodím. Takže jsem se začala rozhlížet a ne… husinu jsem měla i za ušima. Znásilnění by vlastně ani nemuselo být tak špatné v porovnání s tím, co se tu asi lidem normálně dělá.
Ležela jsem, odpočívala a…. zaslechla kroky. Znovu jsem se pokusila přivolat tu velkou moc, díky které jsem zabila dva muže. Nejprve mi blesklo hlavou, že bych mohla využít těch jehel s neznámými ampulkami, ale vzhledem k brnění a nutné přesnosti takového útoku, jsem to nakonec zavrhla. Místo toho jsem se začala soustředit na ty tvory, kteří pravděpodobně běží za mnou. Opět jsem se pokusila toho, kterého jsem cítila nejblíže, chytnout za krk a hned mu hlavu otočit o 180°. Už jsem zhruba věděla jak na to a doufala jsem, že bych tímto způsobem mohla vyřídit těch mužů několik, než by se tedy dostali ke mně.
To, co jsem kolem sebe viděla, nebylo nic moc hezkého. Nic moc hezkého mne asi nečekalo. A já chtěla, aby společně se mnou splynulo co možná nejvíce dalších vojáků. Nechtěla jsem dát svou kůži zadarmo.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, laboratoř

Zatímco jsi zůstala v místnosti sama a čekala, co se s tebou bude dále dít, jsi nepodnikla žádnou akci, ostatně s přikovanýma rukama a nohama toho příliš ani udělat nejde. A to ani kdyby sis přivolala na pomoc Sílu, protože nic z toho, co jsi při zběžném průzkumu místnosti spatřila okolo sebe, jsi neshledala nijak použitelným k pokusu o své osvobození, snad jedině kromě poličky na zdi, kde byly upevněny stříkačky s ostrými jehlami.
Když ses chystala opět použít Sílu, nemyslela jsi ale na vyproštění z okovů, nýbrž na útok proti komukoliv, kdo do místnosti vejde, a zatímco se návštěvníci blížili a jejich kroky se rozléhaly chodbou za dveřmi hlasitěji a hlasitěji, začala jsi v sobě shromažďovat energii na útok.
Nacházela ses však v nepříznivém úhlu a když se dveře otevřely, na příchozího jsi neviděla, a teprve až udělal několik kroků dopředu, mohla jsi spatřit, co je zač. Postava, která vešla dovnitř, měla na sobě dlouhý splývavý cihlově červený plášť, zpod kterého vyčnívala čtyři robotická ramena, s kápí, jež skrývala v černotě její tvář a zpod níž vykukoval jen vokabulátor s pomrkávajícím červeným světýlkem. Na pohled se nedalo říci, zda je ta věc droid nebo bytost z masa a kostí, v Síle jsi však od příchozího ucítila emocionální záchvěv a nyní nemohlo být pochyb o tom, že je živý.
"Takže tohle je naše malá vězeňkyně," promluvil skřípavým, elektronicky podbarveným hlasem a zpod červeného pláště se vysunula biologická humanoidní ruka a se zájmem ti přejela po vnitřní straně stehen.
Tvůj plánovaný útok ti překazil fakt, že jakmile jsi měla kyborga, který se nad tebou nyní tyčil jako přízračný mechanický pavouk, v zorném poli, byla jsi příliš zaskočená na to, aby ses na něco zmohla, a během pár sekund už byl u tebe.
Za kyborgem následovalo několik dalších vojáků ve zbrojích, nedokázala jsi je spočítat, ale asi jich nebylo víc než pět, a tentokrát, poučení osudem zesnulého spolubojovníka, zůstali hlídat opodál. Nepochybovala jsi ale, že na tebe míří hlavněmi svých zbraní, ať už nastavených na omráčení nebo nikoliv.
"Naše malá vězeňkyně vražekyně. To je dobře, velmi dobře, moc slibný začátek."
Když kyborg mluvil, jeho hlas zněl jako skřípání přidřené převodovky.
"Dovol abych se představil, říkají mi Doktor Exitus."
Najednou se z jeho levé spodní droidí končetiny vysunula jehla a prudce ti ji zabodnul do měkkého místečka na hranici mezi tvým stehnem a Venušiným pahorkem.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Neznámé místo, laboratoř

Sice jsem chtěla zaútočit, opravdu moc jsem chtěla zaútočit… ale… nezmohla jsem se na víc než na vydechnutí.
Je jen Síla, je jen Síla a já jsem Jedi, nechám se vést Sílou,
opakovala jsem si v duchu, zatímco jsem hleděla na to cosi přede mnou. Mistr mne nedokázal připravit na setkání s takovou kreaturou. V předtuše nepěkných okamžiků jsem se začala hrozně bát. Pokusila jsem se alespoň pomocí Síly dotknout mysli svého mistra. Strašně jsem potřebovala cítit Gazliho přítomnost.
Sotva promluvil, děs se trošku zmenšil. Jeho hlas zněl stejně, jako hlas nějakého droida. Vlastně jsem ani nevěděla, jak jsem si představovala jeho hlas. Ale rozhodně ne takto.
Nejsem malá,
vydechla jsem. Jenže v tu chvíli si mne dotkl a já se otřásla hnusem.
Ne, ne, ne!
Začala jsem sebou cukat. Nechtěla jsem, aby mne znásilnilo něco takového, a jinak jsem si jeho dotyky ani vysvětlit nemohla, vzhledem ke své předchozí zkušenosti.
Vražedkyně? A počkat… on je Exitus a to je něco jako Smrt!
Jestli byl před tím můj strach trošku zmenšen, nyní dosáhl pomyslného vrcholu.
Nechci zemřít! Prosím… já nechci zemřít…
„Mistře, mistře, mistře!!!“
Pištěla jsem jak malá holka a volala toho, kdo by mi měl zcela určitě pomoct a ochránit mne. Kdyby ovšem sám nehnil někde ve vězení, což jsem si ale neuvědomovala, že ano. Ale nebyla jsem tak hloupá, abych řvala nahlas, i když z jednoho oka mi slza strachu a hrůzy stékala.
„Mistře!!!!“
Dál jsem sebou šila a snažila jsem se hlavně nebýt v klidu… což mi nepomohlo, neboť do mne cosi vpravil.
Jed? Jsem otrávená? Budu mrtvá?
„Mistřéééé!“
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, laboratoř

Když ses v zoufalství natáhla v Síle ke svému mistrovi, necítila jsi ho. Ať už je tenhle komplex cokoliv, nebyl tady s tebou. Vnímala jsi jen vzdálený dotek jeho otupělé mysli, dost možná to mohl být jen nevědomý pokus o spojení, zatímco se nacházel v léčivém transu, v bezvědomí nebo možná ještě hůř, ačkoliv kdyby byl mrtvý, pravděpodobně bys to poznala.
"Chachá," zasmál se skřípavým hlasem droidího vokabulátoru Doktor Exitus a sklonil se nad tebou níž.
"Ale samozřejmě že nejsi," dodal, když putoval organickou rukou po tvých stehnech, břiše a jeho dlaň vzápětí sklouzla až ke tvému pohlaví, z něhož se ti šířila do těla zvláštní otupělost spojená s neobvyklou citlivostí na hmatové vjemy. Zatím jen lehký dotek jeho ruky jsi najednou cítila intenzivněji, než jsi dosud považovala za možné.
"Na to, co se ti chystám udělat, už jsi velká dost."
Opět ruku stáhnul, aby zašmátral ve vnitřní kapse cihlově červeného pláště a vyňal několik knoflíkovitých přísavek, které by mohly obsahovat senzory, a připjal ti jich alespoň deset na různá místa po těle - spánky, krk, hrudník, prsa, břicho, boky, Venušin pahorek, stehna. Nato natáhnul další ze svých mechanických paží, v níž se z čista jasna objevil nějaký falický předmět, který přiložil k tvému rozkroku a vrazil jej hluboko do tvých útrob, načež tebou projela vlna omračující bolesti...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“