Doermund Kirro - Prach a zlato (Reiven)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Doermund Kirro - Prach a zlato (Reiven)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, Chrám Jedi

Stát se padawanem, další příčkou k rytířství bylo snem snad každého z vás. Jednou důležitou věcí na této příčce však bylo to, aby si vás vybral mistr. Ne každý na to měl štěstí, ne každý byl vybrán. Ale tento rok byl na mistry zdá se plodný. Většina z tvého klanu byla již rozebrána. Věděl jsi, že Jiro se mistrem chlubí už někajakou dobu. Výběr protivníků na tradičním turnaji padawanů, na kterém mají oslnit mistry, na ni nebyl ve výběru soupeřů přiliž milý. Ale stále držela titul "neporažena" mezi svými vrstevníky. Zato tebe si na turnaji nikdo nevybral. Nedalo se říct, že by se ti dařilo špatně. Jen jsi buďto nikoho neokouzlil, nebo jsi patřil k těm, jejichž potenciální mistři se ještě nerozhodli.

Jakoždo padawanovi bez mistra ti však nezbývalo nic jiného než doufat. A samozřejmě se účastnit tradičních tréninků, cvičení a meditací spolu s ostatními. Někteří tví vrstevníci propadali lehké panice. Protože bez mistra vás časem přeřadili do pomocných sborů a z těch si mistři vybírali jen zřídka. To ale tvůj osud a osud žádného dalšího zatím nebyl. Karta se ale mohla kdykoli, jakýkoli den obrátit.

Na dnešní trénink už přišli členové vašich dvou klanů, které řídly z důvodu těch, kteřé si vybral mistr. Viděl jsi zde i několik z klanů, kteřé mají ještě několik let před sebou. Očividně vás na některé společné hodiny spojovali. Nakonec se stejně ukázalo, že jen použili jednu výcvikovou místnost pro vás všechny. Jeden z mistrů, který měl nyní vést vaši skupinu, stejně jako už mnohokrát před tím, oznámil, klasické rozdělení do dvojic a nácvik bojových sekvencí pro vaše styly. To ale zrovna doběhl Kennan a zabral si tě, jako svého partnera pro dnešní trénink.

"Hádej komu a jakou úžasnou novinku dneska oznámili." Zasmál se a zažehl svůj cvičný zelený meč, který vám oběma, stejně jako všem ostatním younglingům byl poskytnut na začátku vašeho výcviku.
"Přeju ti taky mít to štěstí." Jeho další větou opadl jakýkoli důvod se snažit přemšle nad tím, co se mu stalo. I když to bylo více, než jasné. Vyměnili jste si několik počátečních úderů a bloků, než Kennan ustoupil o krok vzad do obranného postoje soresu.
"Co ale víš... třeba se na tebe dívá někdo, kdo si tě vybere... nevzdávej to." Zasmál se, ale možná pozapomínal, jaké pochyby měl ještě než jste šli spát o tom, že skončí v pomocných sborech. Když ses rozhlédl po místnosti a po vrchním patru, bylo tam několik starších mistrů. Shlíželi na vás, jak trénujete, nebo se jenbavili mezi sebou, několik mladších sedělo na lavičkách na druhém konci haly, ale i kdyby si každý z nich vzal dva z vás, pořád by vás zde zbylo hodně.

_________________________________________________________________
Počítám, že když jsi byl moderátor a podle přihlášky, tak víš co a jak. Začni jak chceš, buďto navaž přímo, nebo od rána, co se tvoje postava vzbudila. Je to na tobě.
Přeju ti hodně štěstí do hry. Doufám, že si to užiješ.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Reiven
Učedník
Učedník
Příspěvky: 58
Registrován: 19.3.2008 22:44:16
Bydliště: Brno

Re: Doermund Kirro - Prach a zlato (Reiven)

Příspěvek od Reiven »

Coruscant, Chrám Jedi: Můj pokoj

Bude to již několik dní od okamžiku, kdy se konal jeden z mnoha tradičních turnajů pro padawany. Mne to však připadá jako by to bylo teprve včera. Pořád se ve svém vědomí nemohu zbavit toho nesnesitelného pocitu tíhy a nervozity, který jako beranidlo nemilosrdně naráží do posvátných bran mého vnitřního klidu a discipliny. Pokaždé zavřu své oči a vidím to všechno jasně před sebou - každý detail, každé rozhodnutí, každou techniku a strategii, kterou jsem použil v jednotlivých soubojích. Vnímal jsem i samotnou ozvěnu Síly, která na mne volala jakoby z dalekých hlubin nepopsatelné prázdnoty, ve snaze mne podpořit a naplnit mé tělo a ducha všeprostupující energií Světla. Ještě nikdy v mém životě jsem ze sebe nevydal takové výkony jako na tomto turnaji. Dal jsem do toho veškerou sílu celého svého srdce a očekával jsem, že mé schopnosti neujdou pozornosti mistrů a učitelů.

I přes veškerou svoji snahu jsem nabyl přesvědčení, že jsem selhal a začal jsem se cítit sám sebou zahanbený. Nikdo z přítomných mistrů o mne neprojevil zájem a já se začal pomalu, ale jistě, utápět v rozbouřených vlnách sebe-pochybností a mučivých pocitech hořkosti. Ne jen, že jsem nucený čelit přívalům těchto negativních stavů, ale dokonce jsem si díky tomu uvědomil svoji skrytou pýchu, skrze kterou jsem nedokázal porozumět tomu proč ani jeden z mistrů nedokázal do teď ocenit mé kvality, což ve mne vyvolalo konflikt. Toto upřímné poznání ranilo mé ego a ještě více podpořilo můj stav duševního neklidu.

" Ach,....jak hluboko ještě klesnu a nechám své emoce, aby mne rozežírali zevnitř? Vzchop se Doere. Vzchop se ! Jenom zbytečně všechno ze strachu zveličuji. Určitě vše dopadne dobře a co nevidět mi bude přidělen nějaký skvělý mistr, jenž mne zbaví mých pochybností a pomůže mi stát se mocným rytířem. "

Za doprovodu svého duševního trýznění otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. Bude to již šest hodin, co tady takhle sedím - v zazenovým posedu, ve snaze zmírnit svůj strach a trápení. Od posledního turnaje jsem se ještě pořádně nevyspal. Jelikož nemohu usnout, tak trávím svůj čas ponořen v pravidelné meditaci, abych propojil své smysly se svoji vnitřní esencí a nalezl intenzivní kontakt se Silou. Bohužel do teď bez úspěchu.
" Jako by mi Síla nemohla nebo nechtěla pomoci naleznout klid a útěchu.....nebo jsem to naopak já sám, kdo brání Síle, aby mi pomohla? Je těžké nechat věci jen tak plynout a svěřit svoji budoucnost do náruče neznáma. "

S těmito myšlenkami si lehce povzdechnu, předkloním se a složím svůj obličej do dlaní. V této pozici sečkám třicet vteřin a pak se znova pomalu narovnám. Přitom se snažím kontrolovat svůj dech a tím nastolit ve svém srdci mír.....aspoň na chvilku. Tuto klidovou pozici mne naučil jeden z chrámových učitelů dynamické meditace. Jejím smyslem bylo, aby se člověk " fyzicky otevřel" a nechal Sílu hojit jeho starostlivou Mysl. Tohle cvičení jsem si zopakoval ještě desetkrát, než jsem se odhodlal konečně vstát.

Když jsem se postavil nemohl jsem si odpustit hlasité zívnutí a podíval jsem se na hodiny na svém osobním komlinku.

" Hm, to by bylo. Už je ráno a pomalu bych se měl chystat na snídani, pokud chci nabrat nějakou sílu, jinak si ani nechci představit co se stane, když při výuce usnu a všimne si toho jeden z mých učitelů....Už abych dostal mistra a všechno tohle bylo zamnou. Jinak z toho stresu prostě neusnu! "

Na půl unavený a hlavně nevyspalý se v rychlosti převleču do nového oblečení, namátkou zkontroluji stav svého pokoje a poté zamířím ke dveřím - vstříc novému dni a snad i slibným výsledkům.

Coruscant, Chrám Jedi: Výcviková hala

Den se nesl v duchu velice fádní atmosféry, která rozhodně neprospívala náladě těch, co každý den očekávají změnu ve své situaci a touží stát se plnohodnotnými padawany. Já nebyl žádnou výjímkou. Za normálních okolností bych si studium a meditace užíval, ale skutečnost je momentálně taková, že nemám chut na nic jiného než se nějakým způsobem předvést. Nějak zapůsobit na starší rytíře Jedi a mistry. Ukázat, co ve mne je. Dát najevo svůj opravdový potenciál.

Když jsem se dostavil do výcvikové místnosti byl jsem opět mírně podrážděný a skleslý. Na druhou stranu jsem se těšil, že na tréninku budu moci trochu upustit páru a vycentrovat svoji Mysl, kterou mám pod návalem nervozity velice roztěkanou. Jakmile vydal instruktor příkaz k rozdělení do dvojic připojil se ke mne můj přítel Kennan a mě se o něco zvedla nálada. Jiro jsem začal vídat čím dál méně - kvůli tomu, že si ji konečně vyvolil nejmenovaný mistr Jedi za svou padawanku a to sebou přinášelo spousty nových povinností. Já a Kennan to štěstí nemáme a od začátku jsme se začali vzájemně morálně podporovat. Nejprve to byl pro mne krátký šok, který se přeměnil ve směsici příjemného překvapení a zároveň smutku, když se mi můj kamarád svěřil s tou radostnou zprávou.
" To je skvělé, Kennane. Jsem za tebe šťastný! "
Mírně se na něj pousměji, vnímajíc ve svém nitru směsici radosti, smutku a trochy vzkvétající žárlivosti. Aktivuji svůj cvičný zelený meč a zaujmu bojový postoj ze stylu soresu, přitom se snažím potlačit všechny rušivé elementy v mentální sféře mého bytí, plně oddán nastávající bojové situaci. Když se zmíní o tom, že mi přeje taky to štěstí, tak to se mnou mírně cukne v obličeji, ale jinak to neovlivní moje soustředění. Nijak na jeho slova nereaguji a místo toho svým mečem odrazím několik jeho počátečních úderů a přitom přejdu na chvilku do ofenzivy, abych si mohl nanečisto vyzkoušet jak je na tom moje práce nohou při přechodu do protiútoku.

Zelené čepele jedovatě jiskří v žáru našeho vzájemného otrkávání se. Provedu několik úsporných útoků na hlavu a ramena svého protivníka a poté se plynulým pohybem své zadní nohy stáhnu více dozadu a zaujmu defenzivní postoj, přičemž ve stejném okamžiku udělal Kennan úplně stejný pohyb a zaujmul obranné postavení ve stylu Soresu.
" Doufám, že máš pravdu. " Odpovím mu a pohlédnu na vrchní patro, kde stojí několik mistrů a rytířů Jedi. " Protože jestli mne zařadí k pomocným sborům, tak se půjdu raději utopit. " Zažertuji a obrátím svoji pozornost opět na Kennana. Potom přejdu z defenzivního postavení opět do útoku a přidám na rychlosti a intenzitě svých úderů. Začnu zlehka a kontrolovaně dýchat s pohledem upřeným na svého soka, a přitom ho zasypávám co nejvíce údery v krátkém časovém úseku. Po každém takovém intervalu narychlo změním pozici a snažím se kolem svého protivníka kroužit a vyvést ho z rovnováhy. Nechci, aby boj začal být pro Kennana jednosměrný a příliš jednoduchý. Chci do jeho soustředění vnést chaos a donutit ho hýbat se a být mi neustále čelem.

Neustále se snažím být v průběhu boje přítomen a přitom vnímám jak se někde v hlubinách mého nitra rodí dravec, jenž čeká na vhodný okamžik k eliminaci svého protivníka.

A z toho pocitu dostanu mírný strach...

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Děkuji za vřelé přivítání do příběhu. Doufám, že potěcha ze hry bude oboustranná:-)
"So that one may walk in peace..."

- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Doermund Kirro - Prach a zlato (Reiven)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, Chrám Jedi: Výcviková hala

Kennanova tvář se křivila soustředěním, jak vykrýval tvé výpady a zároveň přemýšlel.
"I ve sborech je pořád šance... třeba bych tě mohl doporučit, jako padawana." Zasmál se, což zapříčinilo, že se tvoje čepel dostala tak blízko jeho šatu na rameni, až začala látku lehce tavit. Chvilková nepozornost a možná pýcha, či víra, že jako padawana jej neporazíš zapříčinila v téměř ve zranění, ale ani na bitevním poli by to nebyl víc, než škrábanec.
Tvůj soupěr na chvíli pootevřel rty, jakoby chtěl znovu promluvit, ale zase je sklapl pevně k sobě. Za další ztrátu pozornosti mu to pravděpodobně už nestálo.
Vaše čepele se do sebe opět zakously, ale v ten moment se Kennanova čepel smrskla až úplně zmizela v emitoru světelného meče. Následně proklouzl pod tvojí rukou a opět jsi uslyšel zasyčení, jak čepel znovu aktivoval. Nic se ale nestalo... oba jste proti sobě vedli údery, ale ani jeden nic nezasáhl. Místo toho jste teď od sebe stáli dobrých pár kroků.
"Příště to vyjde..." Uchopil opět čepel oběma rukama a začal útočit. Tedy... vaše útoky do sebe narážely a chvíli nebylo jasné, kdo se vlastně brání. Nakonec jako obránce vyšel opět Kennan.
Vypadalo to ale, že ačkoli za velkého soustředění s tebou Kennan dokázal držet krok. Občas musel ukročit, či odskočit, když se začal zamotávat ve vlastních sekvencích a pohybech, jinak ale vydával celkem slušný výkon.

Po chvíli přišel rozhodující moment, kdy začala Kennanova obrana selhávat na celé čáře. V momentě, kdy bys zasadil "smrtící" ránu, ti ale šly ruce dál a meč zůstal na místě, jako přikovaný do vzduchu. Toho tvůj soupeř a přítel v jednom využil k seku na tvůj bok, ale se stejným výsledkem. Úsměv, který se u objevil v momentě, kdy tě tvá zbraň přestala poslouchat zmizel ve stejném momentě, kdy se jemu stalo to samé.
Cítil jsi a zároveň i věděl, že kdyby to nebyl cvičný souboj, Kennan by se na tebe vrhl i beze zbraně, ale teď jen svíral svůj meč a snažil se jím pohnout.
"Jsme tady pro zábavu mistrům..." Zavrčel Kennan, když už chtěl pustit svůj meč a ten mu málem vypadl z rukou.
Než jsi stihl něco říct, ozval se potlesk odněkud z lavičky. Tedy... tleskal jen jeden a vlastně ani na mistra nevypadal. Vypadával z toho stereotypu starších mužů s vousy... kterými většinou mistři byli, když si brali padawany. Vedle něj seděla žena... možná stejně stará, jako on. Moc sis ji nestačil prohlédnout, kromě toho, že měla blonďaté vlasy spletené do copánků, podél krku a hozené dopředu. Po ní na lavičce zůstal jen malý nafialovělý krystal, který muž ihned schoval do kapsy.
"To je ten záškodník...vyzveme ho... třeba ho porazíme." Zašeptal se soutěživým výrazem Kennan a mrkl na tebe.

________________________________
Trošku jsem skočil, pokud nevadí. Na souboje bude spousta času potom.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Reiven
Učedník
Učedník
Příspěvky: 58
Registrován: 19.3.2008 22:44:16
Bydliště: Brno

Re: Doermund Kirro - Prach a zlato (Reiven)

Příspěvek od Reiven »

Coruscant, Chrám Jedi: Výcviková hala

V neustále rostoucím zápalu boje přestanu naslouchat slovům svého přítele a veškerou dostupnou sílu mého vědomí vkládám do zelené čepele cvičného světelného meče. Pocity strachu mizí pod tichým proudem všemocné Síly, která začne procházet mým tělem a naplňuje mé srdce sebejistým rozpoložením. Je to jako by samotný dech života pulzoval napříč přítomným okamžikem a naplňoval ho jistým druhem posvátnosti. Tato posvátnost brzy obklopí temná místa mého nitra a začne ovlivňovat vývoj konfliktního dravce, jenž se snaží z hlubin mého nevědomí převzít kontrolu nad moji vůlí a donutit mne přestat kontrolovat agresivní emoce, které jsem začal vůči Kennanovi pociťovat.

" Konečně jsem se uvolnil z okovů vlastního Ega a dovolil si uvelebit se v pohodlné náruči všeprostupující Síly. Kéž by to bylo vždycky tak snadné. " Pomyslím si, aniž bych si pořádně uvědomil, že Kennan začal zase něco říkat a v ten moment se mi konečně podařilo ho letmo zasáhnout. Čepel mého meče propálila okaj jeho látky, ze které se začalo malinko doutnat. Dovolil jsem si pousmát se, ale pocit uspokojení mne zase brzy přešel, když si můj přítel konečně uvědomil, že pýcha předchází pád. Můj soupeř se brzy vzpamatoval a opět jsme se pustili do vyrovnaného boje. Kennan mne příjemně překvapil svoji houževnatostí a vůlí držet semnou krok, protože sám dobře vím, že to není pro něj mnohdy jednoduché, vzhledem k tomu jak je na tom se svojí citlivostí k Síle.
Boj netrval dlouho a já začal mít konečně navrch, když jsem se pokusil zasadit poslední úder tak se však stalo něco zcela nečekaného. Ve skrytu svého vědomí jsem ucítil tajemný závan Síly, jenž se ujmul vlády na rukojetí mého meče. Zcela překvapen jsem se na nic nezmohl, než tupě zírat a tím jsem nechtěně vytvořil svému příteli příležitost zasáhnout. Mocný proud Síly však, při finálním úderu na můj bok, také ovládl jeho zbran. Oba dva jsme se ocitli ve velice rozpačité situaci a já se začal zaraženě rozhlížet kolem sebe.
" Kdo to dělá? "
A v tom jsem ho uviděl - o vteřinu dříve- než začal tleskat. S překvapeným výrazem hledím na netradičně vypadajícího rytíře, nebo snad samotného mistra Jedi, a také na ženu vedle něj. Když Kennan navrhne souboj, tak se zlehka nervozně pousměji
" Já bych ho moc nedráždil. Už tak se cítím trapně, že jsem si nechal sebrat meč. Pojdme za ním, at se dozvíme, kdo to je. Vypadá zajímavě. " Sdělím své myšlenky mému druhovi a zamířím k neznámému narušiteli.

" Nevypadá jako ostatní. Působí na mne trochu výstředním dojmem. " Pomyslím si a rázným, rádoby sebevědomím krokem dojdu k muži. Přitom si vzpomenu na ten krystal, jenž jsem zpočátku jen letmo zaregistroval, ale nyní se ve mne probudila zvědavost a zájem. Když dojdu k muži, o němž předpokládám, že je mistr Jedi, tak jen rozpačitě mlčím a najednou nevím co říct. V duchu si zakleji a potlačím své rozpaky. Poté se mistrovi lehce, ale uctivě ukloním a pozdravím ho.

" Mistře, musím se zahanbeně přiznat, že s tím trikem v Síle jste nás totálně dostal. Budu muset více trénovat svoji disciplinu, abych byl příště pohotovější a nepůsobil tak překvapeným dojmem. "
Promluvím s patřičnou pokorou a pak mu pohlédnu do očí - čekajíc na jeho reakci.
"So that one may walk in peace..."

- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Doermund Kirro - Prach a zlato (Reiven)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, Chrám Jedi

"Tohle je ještě dobrý... při výcviku to taková potupa není." Zamručel Kennan, než za tebou vyrazil.
Mistr vás oba pozoroval, jak jste se k němu blížili. Na jeho obličeji se držel kamenný tón bez emocí. Poté se ale usmál. Zblízla vypadal opravdu mladě. Nemohlo mu být ani třicet.
"Od toho cvičíte... abyste se naučili. A od toho se budete učit od mistrů, kteří povedou váš výcvik... V chrámu se nenaučíte jak přežít venku."
Roztáhl ruce a vstal. Pak jen mávl rukou směrem od vás k sobě, což byl ve většině kultur universální znamení pro "následujte mě". Kennan se na tebe jen zmatně podíval a pokrčil rameny, než vyrazil za ním. Muž držel pomalé tempo, abyste ho mohli dohnat.
"Výborně, že jdete oba. Bylo by mrzuté nechat Kennana samotného bez přítele do dvojice. O tebe Doermunde projevil zájem můj starý mistr, takže ti nejspíše gratuluji. " Z jeho slov se dalo odvodit, že byl Rytířem Jedi, což šlo i podle jeho nízkému věku, ale tohle to jen potvrdilo.
"Máš docela štestí... mě tenkrát stařík vytáhl z pomocných sborů... to jsem měl vlastně také štěstí." Zasmál se sám sobě a otočil se na vás, jakoby čekal stejnou reakci.
Nakonec se ale zastavil u dveří k jednomu z balkónků a otočil se na vás.
"Kennane, ty můžeš jít... Doermunda ti ještě vrátíme... " Kývl, než se otočil na tebe a otevřel mávnutím ruky dveře. "Ty na druhou stranu."
Zacouval na balkón, kde se otočil a lokty opřel o zábradlí.
"Co čekáš od toho, že se staneš padawanem? Postup v hierarchii? Vědění? Moc?" Přivřel oči pak sjel pohledem dolů pod vás na nekonečné město Coruscantu.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“