YMPM - Epizoda II

[Hayasan]

Edia, předtím, než budeme v háji Monííííísek
Na slaňování jsem se strašně těšil, takže v momentě, kdy bylo jasné, že nastane TEN okamžik, vyskočil jsem, přelezl svého zaječího kamaráda a hnal se do první řady, aby mi neuteklo nic z mistrova výkladu a nikdo mne nepředběhl. Já prostě musel být první.
Jordi jsem si zapnul hezky do kapsy, aby mi náhodou nevypadla.
Neboj, maličká. Rád bych tě nechal dívat se, ale riskovat tvou smrt?
V duchu jsem svému zvířátku vysvětloval důvody, které mne nutí udělat tento neobvyklý, ale o to razantnější krok. Nikdy ji normálně nezapínám, vždyť by se poté nemohla dívat ven a to by bylo kruté.
Schválně, troufnou si ostatní brzdit níž, než já?
Nějaké pocity Dlla šly pro tuto chvíli stranou. Vždyť nás čeká něco tak báječného, adrenalinový zážitek a já má vzrušení rád. Je to pořádná akce, líbí se mi to budešní srdce...
Taky je budu moct z dola pozorovat...
Než jsem se však stačil vyjádřit, byl jsem předběhnut tím zaječiskem. Ne, vůbec s emi to nelíbilo.
Ale... první jsem chtěl jít já,
namítl jsem už trochu zbytečně, neboť mne Marconius skutečně předběhl.
No tak tedy dobrá, půjdu za tebou, ale brzdit budu ještě níž, než ty!
Když byli všichni mí přátelé dole nebo na cestě, já se trochu usmál. Možná mi to totiž dává nakonec příležitost ukázat jim, kdo je tady skutečný machr. Možnost se předvést a vytáhnout... to nikdy neodmítnu. Už jenom proto, že kromě šermu těch příležitostí až za tolik nemám.
Když přišla konečně řada na mne, připnul jsem se na lano tak, jak nám to ukázal nejen mistr, ale jak jsem to už několikrát viděl, vyvaroval jsem se Dllových chyb, pořádně se odrazíl a jel dolů s tím, že brzdit začnu skutečně ještě níž, než Marconius.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď:(Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Transpotér se konečně vydal do pohybu a to se střídavým zvládnutím u některých členů výpravy. Azíza nakonec nebyla jediná, kdo nebyl z létání nějak výrazně nadšen, i kdyýž ji mohl chvilku nato ochromit výhled na Ediu pod nimi. Zelenavou planetu přívětivě vítající cestovatele z daleka.
Rytířka Avalin se pustila do krátkého informování, jak se rozpoznají jedovaté druhy rostlin, aby vůči nim všichni přítomní přistupovali opatrně a v případě nejistoty se nebály jí zeptat. Poté se krátce před vstupem do atmosféry dostala ke slovu i rytířka Siume.
Samozřejmě nás čekají i různé hry, kterými vyplníme různé doby, ale k nim se dostaneme až během zítřejšího dne, protože dnes se musíme hlavně dostat do tábořiště,
rozhodla se dodat, aby zlepšila náladu těm, kteří čekali něco více, než jenom sběr všelijakých bylin. V tu dobu se transportér ponořil s drobným pokývnutím do atmosféry.
Jak se loď ponořila do vrchních oblačných vrstev, tak se bílé oblaky začaly rychle měnit v tmavší a některým younglingům se mohlo zdát, že se dokonce v dáli některé mraky jakoby rozsvěcovaly takovým modrým světlem. Na palubě se zvýšila hladina šumu a mnozí si mezi sebou začaly špitat. Krátce na to se po krátké výměně informací vydala rytířka Siume do kokpitu. V ten moment se loď poprvé silně otřásla, když těsně okolo problesklo modré světlo.
Co to je? To je bouřka?
kvíknul někdo nahlas a všichni se otáčeli dopředu k rytířce Avalin, jenž je klidným hlasem žádala, aby se udržovali všichni v klidu. V ten moment se vrátila rytířka Siume.
Younlingové poslouchejte, všichni si zkontrolujte, zda jste připoutání, předkloňte se dopředu a schovejte hlavu mezi nohy. Máme tu iontovou bouři a průlet nebude jednoduchý,
požádala všechny rytířka Siume a popohnala rytířku Avalin, aby se šla taky připoutat. Sama začala procházet okolo všech, aby zkontrolovala, zda jsou dobře připoutání a připravení na možné potíže.

Skupina mistry Atamy, Vesmír nad Edií: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Jako první vyrazil dolů Dll a z počátku to vypadalo dobře, dokud se trochu nezakmitalo lano a tím nerozhodilo slabší Dllovu pozornost. Následovat velké zrychlení, prapodivná poloha a rychle blížící se zem ... když zůstal levitovat asi půl metru nad zemí. Na ní byl následně lehce položen a už mu mistr Atama pomáhal z postroje.
Nezačal jsi špatně, ale příště pamatuj na pevnější úchyt. Pokud se lano moc kýve, tak se klidně neboj zastavit, dokud se to neuklidní, když si moc nevěříš. Ale teď tě šoupneme stranou, ať mohou jet ostatní,
vysvětlil mistr Atama a pomohl Dllovi pár metrů stranou, než dal nahoru signál, aby vyrazila Elinor.
Ta výraznější problémy neměla, tedy až na to, že dle jejího pocitu jí šlo brzdění až příliš jednoduše, jako by snad nemusela řádně přiškrcovat lano. Následoval Marconius, který krátce po zahájení brzdění pocítil protitlak a přišel o jistou míru rychlosti, díky čemuž však doskočil na zem zlehka a bez větších potíží.
Když se dolů spustil Mon, tak přišel trochu silnější poryv větru, který lano poněkud rozhoupal a Mona rozhodil - hlavně však rozhodil jeho postoj a mladý youngling se snažil seč mohl, aby situaci dostal rychle pod kontrolu. Rychlost se však zvyšovala a nezdálo se, že by to měl být schopen zkorigovat sám.
I tentokrát však zakročila neviditelná síla a zastavila jej, aniž by si mohl něco udělat - na zem si však ukázkově sednul.
Vítr dovede být zrádný a kromě gravitace je vaším největším nepřítelem - v takové situaci je vždy lepší přibrzdit a pevněji sevřít lano - pokračovat se může později. o to nebezpečnější, když jedete plnou rychlostí a nemáte to řádně v rukou a nohou,
poučil mistr Atama i dalšího younglinga, ujistil se, že je v pořádku a pak dal signál, aby vyrazil další, a poté další.

Když byl na cestě poslední youngling, tak se na obloze jakoby modře zablýsklo. Tedy - bylo to spíše v tmavnoucích mračnech, která postupně zahalila celou oblohu. Bylo až s podivem, jak rychle se tu zatáhla obloha. Pohled to byl ale úchvatný - našedlá mračna místy ozařovalo světle modré světlo a to v nepravidelných intervalech a pokaždé jiný mrak.
--------------------------
Další kolo uzavírám 12.1. a opět umožňuji v rámci interakcí dva příspěvky na hráče, jen připomenu, že musí být proloženy odpovědí někoho dalšího z téže skupiny. Co se týká aktivity, tak jsem v poslední době zatím nadmíru spokojen, tudíž jen tak dále.

[Xavier]

Edia (Dll)

Když už jsme se dostali na zem, nevypadalo to, že by mělo naše utrpení skončit.
Relativně slušné počasí totiž rychle ustoupilo blížící se bouřce. Sice zatím nepršelo, ale nedělal jsem si iluze že nezačne. Blesky se již teď objevovali a hrozili, že se vrhnou i mezi nás.
Sklopil jsem tedy raději hlavu a čekal s jakou další torturou na nás mistr Atama přijde.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

S pokřikem jsem se vrhnul po laně dolů a byl to opravdu nádherný pocit, i když zvláštní. Nebezpečný, ale nový a jakýmsi způsobem možná dokonce i osvobozující.
Takže tohle mám splněno. Tak, a příště chci vyzkoušet jetpa-
Zamyslel jsem se a málem jsem zapomněl brzdit.
-ck... Kurňa, kuňa, kurňa!
Měl jsem za to, že jsem již prošvihnul bezpečný bod, zabral jsem podrážkami bot i rukama v rukavicích, až jsem pocítil, jak se rukavice zahřívají, a připravoval se na doskok, jak mi velelo mé králičí podvědomí a genetická paměť.
Doskok byl mnohem lehčí než ten, na který jsem se připravoval.
Co to-
Pohled na mistra Atamu mi navrhnul možné vysvětlení nastalé situace. Odepnul jsem se od lana, abych uvolnil místo dalšímu a nepřekážel, načež jsem poodstoupil a vysoukal se z postroje. S ušima sklopenýma dolů jsem se zastyděl.
Zatlačil na mě Sílou, protože bych se jinak rozplácnul... Nebo ne? Zeptám se ho, ale teď ne, až budeme všichni dole. Teď pojede Mon, tak kouknu na Mona. Ale jestli bude opravdu brzdit níž než já...
Připnul se a s širokým šklebem od ucha k uchu už svištěl edijskému povrchu vstříc.
Hlavně neztrať krysu... To ne, rozbije si čumák, i já jsem si ho málem rozbil! A ten vítr... Rozhoupává lano!
Přísahal bych, že ta ruka se mi zvedla automaticky. Ale než jsem si stačil vůbec uvědomit, že bych mu tak mohl ještě víc uškodit, vložil se do situace mistr Atama a o pár úderů srdce později zuřivě brzdící Mon dosednul dole na konci lana přímo na zadek. Efektní konec, vskutku.
Ale i tak je to borec, to houpání muselo být hnus...

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď (Azíza Zaaur)

Má pravdu. Mistr Linx by nás nesvěřil nějakému nepodárkovi! V chrámu i tady dělají jen samí profíci!
Slova lidského mláděte mě na moment uklidní. Nebyla by to však Tzadi, kdyby ke konejšení nepřidala alespoň jeden nemístný vtípek. Z možnosti zemřít se svou smečkou nemám takovou radost jako ona. Obdaruji dívku nejistým úsměvem a poté hlasitě povzdechnu. Oči nespouštím ze stropu. Ze všech sil se snažím nekoukat ven, nemyslet na nejhorší. S vděčností naslouchám instruktáži ohledně jedovatých rostlin.

Jasnačka! Jestli se nechci otrávit rostlinnýma toxinama musím si dát pozor na jazyk. Žádné ochutnávání lahodně vypadajících plodů. Ani i když vypadají jako ty slaďoučký fialový kuličky! Co je jedlé na Naboo nemusí být jedlé tady. Pro houby bude asi platit obdobné pravidlo, jako všude jinde v galaxii. Co je na první pohled krásné, bude s největší pravděpodobností jedovaté.
Poskládám si dohromady nově nabyté i dříve získané informace o přírodních zabijácích. Slovo HRA na mě zapůsobí jako roznětka, která opět zapálí můj elán. S rozzářenýma očkama a úsměvem od ucha k uchu se otočím ke své kamarádce.

Konečně nějaká zábava! Škoda jen, že musíme vydržet do zítřka.
V návalu radosti zapomenu na svou ostražitost. V mém zorném poli není pouze Tzadi, ale i vedle ní umístěné okno. Pohlédnu ven právě ve chvíli, kdy tmavá oblaka prořízne záblesk. Znehybním. Radost vystřídá ustaraný výraz. Jakmile se loď zatřese vyděšeně vyštěknu.

Je to tady! Je po nás!
Začnu panikařit. Drápy silně zaryji do sedadla, chlupy po celém těle se mi naježí. Strach mě ochromí. Mám dojem, jako bych se najednou ocitla ve zvukotěsné bublině. Slyším pouze tlukot vlastního srdce. Pokyny o kontrole pásu a následném skrčení jdou naprosto mimo mě. Záblesk! Otřes! Trhnu s sebou a pás se mi bolestivě zaryje do těla. Až nyní zaznamenám, že se většina younglingů „stočila do klubíčka“. Na nic nečekám a následuji jejich příkladu.

[Heinz]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď (Tzadi)

Noo, konečně se mi ji povedlo trochu uklidnit, však se není čeká bát... bude to sranda, jen co se dostanem na zem.
Jsi dobrá, Tzadi!

Kámoška je uklidněná a zachráněná, takže můžu poslouchat slova mistryně – a hnedkonc mi srdce poskočí radostí. Né že by mě nebavilo nacházet nový velký masožravky a hrdinně s nima bojovat, když nás budou chtít sežrat, protože jim určitě nebudou stačit mouchy a hmyzáci, jak budou velký, a tak si budou chtít smlsnout na nás, ale pořád je tu určitá malá možnost, že žádný za ty dny nepotkáme, a pak je nějaká hra bezva nápad! Jenom doufám, že to nebude žádná nuďárna jako hloupý slovní fotbal nebo nějaká podobná blbina, musí to být něco epickýho! Hrdinnýho a nebezpečnýho!
A Zíza to asi vidí stejně!
„Nebój, mlátit masožravky bude prča! A pak, jestli nějakou nenajdeme včas, hru si vymyslíme, ať to stojí, co to stojí, na nás si nepřijd-“
Všimnu si, že se Zíza tváří, jak kdyby viděla krvežíznivýho dlabkopavouka lidojeda, kterej se jí zrovna chystá kousnout.

„Klid, sim tě, proč šílíš?“
V tu chvíli éroplán zakodrcá tak, že i mně, která má jinak lítání fakt ráda, se sevře žaludek.
Co to?
Kouknu ven a no váu, tam bouřka jak v dobrodružným holorománu! Na chvilku zapomenu na divnej pocit, že Zíza měla možná s tím padáním pravdu, a jenom fascinovaně koukám na tu podívanou. Že je to nebezpečný mně ani nedochází, protože je to prostě paráda, krásná kukanda! Jenže pak mě vyruší Siume a, no těpic! Ono je to fakt asi nebezpečný!
Rychle se připoutám a stočím do klubíčka, pak si ale vzpomenu na svou kámošku a rukou ji obejmu, i když tím poruším klubíčko a při jakýmkoli větším škobrtnutí lodi se mi pásy zaříznou bolestivě do těla. Hladím jí po srsti.
„Noták, to bude dobrý. Seš přece velká, přece se nebudeš bát...“

[Elinor Rahl]

Edia, skupina mistra Atamy (Elinor)

To bylo supeeeeer!
Překontroluju skupinku, všichni kluci už jsou na pasece, stejně jako zbytek týmu, a všichni vypadají nadmíru v pořádku.
"Teda, Dll, nevěřila bych, že budeš tak skvělej! Nikdy jsem si nemyslela, že máš v sobě dobrodružného ducha," nemůžu nepochválit svoji dvojičku a nadšení v Síle ze mě přímo září na všechny strany.
Bála jsem se, že se Dll bude držet stranou, jak se od akademického typu čeká? - Bála!
A on se místo toho rozjel, jako namydlenej blesk!

"Mistře?" obrátím se na vedoucího výpravy. "Co je v plánu teď?"

V dálce se zableskne, hrom stále ještě není slyšet, ale mračna se zatahují. Tak nějak předpokládám, že to znamená, že zamíříme do lesa, kde bude pršet méně.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď:(Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Při prvním záblesku a otřesu slova mistryně Siume jen tak nepomohla, protože to byla nejenom Azíza, kdo zaječel strachem. Až uklidňování kolegů a další slova od mistryně Siume pomohla nastolit větší pořádek a uklidnit nebo alespoň přemístit ostatní do bezpečnější pozice. Při kymácení měla mistryně co dělat, aby udržela rovnováhu, ale pokračovala dále s rozvahou zkušeného Jediho, který už něco zažil.
Frekvence blesků venku okolo lodě však nabírala na míře a ten kdo by je pozoroval, musel dospět k zajímavému závěru - nebyly to klasické obyčejné bouřkové blesky, ale tyhle byly více do modra a nesměrovaly dolů, ale bleskaly přímo v mračnu.
Rytířka Siume se již dostala skoro na konec lodi, když se zablesklo znovu a všechna světla v lodi pohasla. Najednou jakoby se nepřipoutaným pod nohama propadla podlaha - i když ve skutečnosti jen loď začala prudce padat dolů, jak během toho obdržela další a další zásah. Svět za okénky se začal otáčet dokola ne zrovna příjemnou rychlostí a rytířka Siume se snažila nalézt rovnováhu, aby se dostala na nějaké bezpečné místo. Loď ale padala rychle a bezpečné místo se pro ni zdálo skoro nedosažitelné. Všichni ztráceli orientaci a nikdo netušil, jak na tom vlastně byli, dokud se loď nezhoupla než přišel náraz ...

Když se Azíza s Tzadi probraly, tak zjistily, že jsou obě v pořádku, obě v připoutané sedačce a ... a hleděly na zataženou oblohu, kde řádila bouře s tolika blesky, že to nikdy doposud neviděly. Blesky však jenom probíhaly v oblacích a nikde jinde. Po trošce zorientování se, by si obě dívky uvědomily, že jejich část lodi je "opřená" tak, že bylo opěradlo sedačky rovnoběžné se zemí a v případě odpoutání by jim hrozil pád do spodní části lodě, který by byl rozhodně několik dobrých metrů. V sedačkách okolo nich byli připoutání další younglingové a všichni se zdáli být tak nějak v pořádku. Tedy do doby, než se Tzadi pokoušela trochu více hýbat s levou rukou, kdy v určitých polohách cítila palčivou bolest, celkově vnímala sílu v ruce jako oslabenou a na jednom místě se tvořila fialová skvrna.

Skupina mistry Atamy, Vesmír nad Edií: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Se zábleskem se rychle spustil dolů i padawan Nea a to v ukázkovém rychlospuštění, kdy začal brzdit přesně v té době, aby se zastavil v mírném podřepu na zemi. Transportní loď se ihned na to vydala pryč nečekanou rychlostí a nečekaně nízko nad zemí.
Mistře, myslíte, že je to to, co si myslím?
zeptal se padawan, zatímco si přerovnával zavazadlo a mon calamarský mistr mu jenom souhlasně přikývnul.
Iontová bouře, neobvyklý úkaz, který jsme ze sond, ani dálkových senzorů doposud nedovedli identifikovat,
promluvil zcela vážně a napjatě sledoval mračna, než se z nich vynořila druhá transportní loď. Tedy vynořila - vylétla ven jako splašená a rychlým tempem mířila k zemi. Mistr ji soustředěně sledoval, stejně jako tak mohli učinit i ostatní, aby viděl, jak se ji pilot na poslední chvíli pokusil alespoň trochu zvednout, než se zabořila do lesa několik kilometrů od současné pozice tohoto týmu. Zvuk rány z dopadu během chvilky docestoval až k uším všech přítomných a z tváře jindy veselého mistra Atamy zmizela veškerá radost a úsměv, aby byly nahrazeny naprosto vážným výrazem. Ten se nezměnil ani poté, co mistr vytáhnul komlink a zjistil, že byl mimo provoz.
Podíval se na skupinu younglingů a pak směrem k místu havárie, než se otočil k Tarnemovi Nea.
Tarneme, je bezpodmínečné, abych tam vyrazil, ale musím jít sám. Svěřuji ti náročný úkol a to dohlédnout nad všemi přítomnými a zavést je na místo našeho prvního tábořiště. Tam se utábořte a počkejte, dokud se nevrátím, nebo se nebudeme nijak moct spojit. Cestou se zbytečně nezdržujte a běžte rovnou na místo určení,
promluvil nejprve k mladému padawanovi, než se otočil ke skupině younglingů.
Na vysvětlenou - to co nad námi probíhá je iontová bouře, vzácný úkaz, ale nebezpečný. A to především pro veškerou elektroniku, která tím prolétne, ale též vzniká rušení, díky němuž nefungují nyní komlinky. Je vám asi jasné, že loď s našimi kolegy a kamarády musela nouzově přistát a nedovedeme říci, jak vážné to bylo. Proto se tam vypravím, abych pomohl a ujistil se, že jsou všichni v pořádku. Chci vás proto požádat, abyste poslouchali Tarnema a pomáhali mu, jak jen to půjde. Buďte opatrní a obezřetní během vaší cesty a ukažte nám, že již nyní máte zodpovědnost a rozvahu rytířů Jedi. Navíc, nyní svým kolegům pomůžete nejlépe tak, že připravíte tábor se vším okolo, abychom je potom mohli přivést tam, ošetřit a postarat se o zraněné a sečkat, než bouře přejde a my se budeme moci dohodnout, jak pokračovat dál. Nepoddejte se svému strachu a ukažte nám odvahu, která ve vás všech je. Ještě než vyrazím, máte nějaké otázky?
promluvil mistr Atama povzbudivě a všichni pocítili jakýsi hřejivý a povzbudivý vliv, jenž doprovázel jeho slova. Padawan Nea, zatím procházel svoje zavazadlo a vyndal z něho několik obvazů, bactových náplastí a dalšího lékařského vybavení, které předával mistrovi Atamovi pro případ potřeby.
-------------------------------------
Další kolo uzavírám 2.2. a opět je tu možnost vzájemné konverzace a v případě potřeby i reakce od mistra Atamy nebo padawana Nea, pokud by tu bylo značné množství otázek.

[Xavier]

Edia (Dll)

Elinořina poznámka mě dost vyvedla z míry.
To! Nebylo! Schválně!!!
Odpověděl jsem jí, zatímco jsem přemáhal infarkt myokardu, způsobený mým pádem.
Zvedl jsem hlavu na mistra Atamu, abych zjistil, jaké jsou jeho další pokyn, ten však jen hleděl na nebe. Zvedl jsem hlavu a podíval se směrem co on. Nic jsem neviděl. Podíval se tím směrem znova.
Oči mi málem vypadly z důlků. Druhá loď, nesoucí druhou skupinu se dolů řítila mnohem rychleji, než bych pokládal za rozumné. O tom, že se nejedná jen o nějaký efektní pokus pilota vystrašit pasažéry svědčila jejich havárie. Zvuk havárie a mírné zachvění země mne na okamžik přeneslo zpět na Vlnu Fyodosu, první noc co jsem tam strávil. Neskutečný masakr mých spolužáků i posádky.
Je to tu zas. Všichni tu umřeme!
Byl jsem zcela zdrcen, jak mí spolužáci museli právě nevyhnutelně zemřít.
Ani nás nikdo nemůže vyzvednout.
Začal jsem panikařit. Mistr Atama něco říkal, neslyšel jsem co. Chtěl jsem utéct, ale kam?
Pocítil jsem jak se nás mistr snažil uklidnit, nepomáhalo to.
Uklidnit se nás nejvíce snaží vždy, když jsme v největším nebezpečí. Ó ne. My tady zemřeme!

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď (Azíza Zaaur)

Já to říkala! Amarané nemají lítat! Kdyby Síla chtěla opak, narodila bych se s křídli!
Napadne mě, zatímco se kolem mě odehrává to nejděsivější představení. Vyděšené hlasy, šum vycházející z reproduktorů, blikání červeného, výstražného světla, otřesy, sithské počasí. Zhmotňuje se má největší noční můra – havárie letadla. Strach mě přemůže. Chlupy na tváři zvlhnou pod přívalem slz. Vzlykám. Ani hřejivý dotek a konejšivá slova mé kamarádky mě nedokáží uklidnit.

Já… já…
Nic víc ze sebe nedostanu. Záblesk! Světla pohasnou. Dokonce i to červené, výstražné. Nepříjemný pocit se prohloubí. Z čista jasna si připadám nadnášena. Jako by gravitace na lodi přestala fungovat.

Možná to tak je. Zasáhl nás blesk a gravitace se vypla. Ale všechno ostatní funguje. Určitě!.. Chlupatá Pramáti, ochraňuj mě! Slibuju, že jestli to přežiju, tak se polepším. Už nebudu zlobit!
Hledám útěchu v modlitbě. Instinkt mi velí pevně skousnout zuby, abych si během některého z dalších otřesů neporanila jazyk. Křečovitě se držím sedačky, zavřu oči a vzpomínám. Na Naboo, svou smečku. Ten proklatý den, kdy mě našel rytíř Jedi a odvedl do chrámu.

Měla jsem odmítnout. Byla bych v bezpečí a dál jedla ještěrky a larvy nosatce! Jezdila na burse a od země by mě dělil maximálně metr a půl!
Není mi dobře. Mám dojem, jako by se mé tělní tekutiny a orgány promíchali v jeden velký koktejl. Jen ho vysát brčkem. V tuto chvíli nepochybuji o tom, že zemřu. Náraz, tma!...

…Nevím, co jsem zaznamenala první. Zda smrad žaludečních šťáv vycházejících z něčí poloroztrávené snídaně nebo slabé hlasy. Zakňučím a přidám se tak do sboru trosečníků. Pomalu otevřu oči. První co spatřím je zamračené nebe. Celé tělo mě bolí. Naštěstí, zatím, nenacházím žádné zranění. Spíše si připadám rozlámaná, jako po noci strávené na štěrku.

Tzadi? Si v pořádku?
Mžourám očima kolem sebe.

[Elinor Rahl]

Skupina mistry Atamy, v háji (Elinor Ashdale)

Občas - pravda, asi docela často - si říkám, co by na mém místě dělal mistr Linx, respektive jeho padawan. Většina těchto situací mají, rovněž pravda, co dělat s Dllem a některými nováčky, tedy se spíš než o nekritický obdiv jedná o zoufalé hledání vzorů pro poněkud zoufalé situace.
"Pokud to nebylo schválně, pak klobouk dolů, jak se ti podařilo to vybalancovat a nepanikařit," usměju se na něj a doufám, že to přiměje jeho pesimismus si sbalit věci a odebrat se na dlouhou dovolenou třeba na Tatooine. Ne, na kterékoli planetě na druhém konci vesmíru, než zrovna jsem.
Pro Sílu, jak může být Jedi takhle systematicky se shazující?

Z dalších úvah a potenciálního přemítání, jak přimět Sollustana, aby vylezl z ulity mě vyruší...
...havárie druhé skupiny.
Potlačím představu jistého dívčího dua, kterému se některé z alotrií zvrhlo v příčinu ztroskotání lodě. Ne že by fantazie nenabízela hned několik možností, ale iontová bouře je mnohem lepší, racionálnější a méně na předsudcích založený důvod.

"Budou v pořádku," řeknu směrem ke zbytku skupinky, zejména k Dllovi, jehož pocity v Síle rozhodně nešly přehlédnout.
Znělo to jako fráze, což situaci rozhodně nepomáhalo.
"Kdyby to bylo opravdu špatný, tak vidíme plameny a pyrotechnické efekty. Takhle je to jenom zlý. A to mistři zvládnou."
Dobře, tímhle uklidním tak akorát sebe.

S batohem na zádech si stoupnu na Neem.
"Měli bychom vyrazit co nejdřív, abychom se mohli pustit do vybudování té základny."

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Události následujících minut mi naprosto a zcela spolehlivě zlikvidovaly představu, že vše půjde podle plánu. Havarující výsadkový člun řítící se střemhlav k zemi rozhodně nepůsobil jako plánovaná součást programu.
Pro Sílu...
Nevěřícně jsem upíral oči na obzor a přemýšlel, co to mohlo udělat.
"Co se stalo? Něco je sestřelilo? Porucha motorů?" obrátil jsem se k Monovi, avšak vzápětí se mi dostalo odpovědi od samotného mistra Atamy.
Ale netáhne za sebou chvost z čmoudu jako sestřelená loď. Navíc podle skenů z Vlny Fyodosu tady kromě nás nikdo není.
"Musíme uvědomit Vlnu Fyodosu!" řekl jsem, avšak jakmile se mistr Atama chopil komlinku, ten nenavázal spojení. Jen mistrův pohled mě přiměl spolknout lepijskou nadávku, co jsem měl na jazyku.
"Mistře Atamo, kdy se vrátíte? A co máme dělat v případě, že se do té doby nevrátíte?"
Musíme nějak dát vědět Vlně, co se stalo. Kdo ví, co to je ta iontová bouře. Co když křižník pošle druhý člun, aby letěl hledat ten první, a ten se taky nevrátí? Dostali se piloti našeho člunu zpátky, aby řekli, co se stalo? Viděli vůbec, co se stalo?
"To je pravda," otočil jsem hlavu na Elinor, "ten člun za sebou netáhl žádný kouř. Možná chytli blesk, i když s tím by měli ti, co loď navrhovali, počítat. Snad budou dostatečně vcelku.
A Eli? Podle toho, jak to tam bude vypadat, můžu vyhrabat noru, bude bezpečnější než stan."

[Heinz]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď:(Tzadi Resh)

Začne to házet víc a mně se zatají dech, pod kůži se zaryje něco skoro neznámého, něco vážně nepříjemného – strach. Hnusný, vlezlý a rychle se rozšiřující do celého těla a hlavy. Snažím se s ním bojovat, snažím se ho nevnímat i popřít, ale čím víc se snažím, tím větší a silnější je.
A ze všech myšlenek jedna najednou svítí nejvíc, jasně jako obří luma: My tu asi vážně umřem!
Zhasnou světla a dech se mi zrychlí, už jsem přestala mumlat uklidňující řečičky pro Zízu, na ty jsem zapomněla. Loď začne padat, skousnu pevně zuby, aby se neklepaly, a asi abych neřvala jak malá – a při tom si prokousnu ret.
Umřem, my umřem! My umřem!
A pak tma. Propadnu se do bezvědomí.

Žiju? Já žiju!
Nechce se mi to věřit, pořád mám klepavku po celém těle, ale už vím, že myslím, že se mi to nezdá – a i kdyby, přece se mi nemůže něco zdát, když jsem mrtvá, ne? Takže žiju, určitě jo!
Hlas Zízy, takže i kamarádka žije, takže je to vlastně... vlastně dobré?
Jsem v pořádku? Jo! Nebo... ne?
„ Au!“Zasyčím bolestivě a do očí se mi nahrnou slzy, jak mě bolest překvapí. A jak je silná.
Sleduju skvrnu na oblečení a nechápu, nemůžu pochopit, co vidím – to je krev?!
Takže já fakt umřu? Nebo přijdu o ruku?!
„Já. Sem v pohodě,“ řeknu potichu, plačtivě a s těžko potlačovaným štkaním.
Zas se mi zrychlí dech a zmatenost začne doplňovat jiný pocit, s kterým se bojuje jen těžko, panika.

[Elinor Rahl]

Edia, skupina mistra Atamy, v háji (Elinor Ashdale)

"Spíš vynechala elektronika na lodi," poznamenám směrem k Marconiovi, "takže jde o to, jak se podařilo zbrzdit dopad a jestli to ovlivnilo bezpečnost proti nárazům a tak. A jo, ta nora bude super."

V hlavě mi mezitím procvakávají jednotlivé možnosti, až se zarazím a obrátím směrem k Atamovi: "Mistře? Možná taky budu mít otázku - jak dlouho tyhle bouřky trvají?"


.----------------
200

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie:(Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Radost z toho, že jsou obě dívky naživu a v pořádku netrvala příliš dlouho, dokud si neuvědomily, cože se to vlastně stalo. Hůře na tom byla Tzadi, kterou postihlo zranění, než Azíza, jež bojovala "jen" s nevolností. Jak se postupně probíraly ze šoku a uvědomovaly si dopad situace, tak se vlastně do jisté míry mohly považovat za šťastné - vždyť transportní loď s nalomila zrovna před nimi.
Když se dostaly trochu více ke smyslům, tak si mohly uvědomit, že místo aby seděly v sedačkách, tak v nich doslova ležely.
Mírné ohlednutí okolo sebe by jim tak prozradilo, že dostat se z jejich současné polohy nebude jednoduché, což komplikovaly i trosky okolo. Dopadnout na některou z nich by rozhodně nebylo nic hezkého.
Hééj, je tu někdo naživu?
mohly zaslechnout mužský trochu chraplavý hlas obě dívky. Při troše vzpomenutí by si mohly uvědomit, že patřil jednomu z jejich spolužáku, ongreejskému studentovi Ircosi-Hinnovi.

Skupina mistry Atamy, Místo slanění: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Šok nad havárií druhé skupiny se postupně vléval do skupiny a ne všichni to snášeli úplně nejlépe. Nebyl to pouze Dll propadající do jisté úrovně zoufalství, ale několik dalších younglingů si položilo onu otázku - "jsou mrtví?".
Když se mistr ohlédl nad přítomnými, tak rozhodně nebyl nadšený nad možnou panikou a objevil ose v něm jakési zaváhání, jestli by měl vůbec odejít. Ale nutnost pomoci zraněným a zdravý rozum v něm pořád vítězily, stejně jako léta praxe a zkušeností.
Uklidněte se a nezapomeňte, že jste v pořádku. Bude tu s vámi Tarnem, který se postará o všechny nebezpečné šelmy, jen ho musíte poslouchat. To je teď opravdu důležitější než kdy jindy, protože pokud začne někdo v kritické situaci panikařit, tak vše jenom zhoršuje. Ale opakuji, nikdo z vás se nemá důvod ničeho bát - my jsme na povrchu, v pořádku, se zásobami. Potíže mají vaše přátelé na druhé lodi a já se tam musím vydat, abych pomohl. Protože nemáte dostatek zkušeností s pohybem a přežitím v divočině, tak nemůžete jít se mnou a budete následovat Tarnema do tábora,
pronesl jistým a sebevědomým hlasem, že jej museli všichni slyšet. Navíc by nikoho ani nenapadlo, že to nemyslel vážně - přesvědčivost tedy patřila mezi mistrovo silné stránky.
Dokud probíhá bouře, tak se nebudeme moci s Vlnou spojit, ale oni už jistě vědí, že probíhá iontová bouře. Mistr Linx nikoho hloupě nepošle v tomhle sem dolů, aby riskoval něco dalšího. Jak dlouho bude bouře probíhat, to netuším - může skončit stejně rychle jako začala, může trvat i několik dní. Na Edii jsme ji zaregistrovali poprvé, nicméně pro nás dole již není více ohrožující, pouze se bude pravidelně blýskat,
sdělil mistr Atama další informace a zodpověděl i na některé z otázek.
Marco, netuším, kdy se vrátím, ale budu se snažit navrátit co nejdříve - ale nezapomeň, že při přepravě zranění se na ně budou muset brát ohledy. Elinor, běž ve skupině poslední a buď opatrná, ano? Věřím, že pohlídáš, aby se nikdo neztratil a nepřihodil se nic špatného. Dlle, my jsme v bezpečí a nemusíš se bát. Postav se svému strachu, jinak jím budeš ovládán a nikdy se z toho nedostaneš a je potom jedno, jestli jsi Jedi nebo ne. Ale teď poslouchej Tarnema a běž hned za ním ve skupině. Vy ostatní buďte taky poslušní a pamatujte, že klidem a přípravou tábora teď svým kamarádům pomůžete nejvíc. Dávejte pozor a provázej vás Síla,
vyřešil mistr Atama ještě několik posledních otázek a připomínek, než si vzal zavazadla, všem zamával a během vyrazil kupředu.
Dobře, slyšeli jste? Nebudeme zbytečně ztrácet čas a vyrazíme - zkuste jít svižně a opatrně se dívejte, kam našlapujete. V táboře poté budeme nejvíce v bezpečí - ale nyní utvořte dvojice a v těch půjdeme postupně za sebou. Kdyby se vám cokoliv nezdálo, tak mi dejte vědět, ano?
chopil se slova Tarnem a snažil se skupinu zorganizovat do dvouřady, v níž chtěl vyrazit vpřed. Osobně si zkontroloval, že mají všichni svá zavazadla, než byl připraven vykročit vpřed do lesů.
-----------------------------------------
Další kolo uzavírám 16.2. a jako obvykle poskytuji možnost meziodpovědí pro všechny zúčastněné. Připojím i upozornění pro Hayasan, které se překvapivě hromadí "absence" v odpovídání.