YMPM - Epizoda II

[Elinor Rahl]

Edia, skupina mistra Atamy (Elinor)

"No, můžeme konečně jít pohnout s přípravou toho základního tábora a ryb," připomenu Marconiusovi, co se dělo před Dannyho "vyrušením" - tedy, pokud jsme na sebe zrovna neřvali jako rancoři. "A taky ti můžu nabídnout ještě jednu tyčinku, pokud potřebuješ. Čokoláda uklidňuje. A rozhodně by mi i tak zbylo ještě pro Dlla. Do divočiny je fajn si vzít zásoby, nikdo nikdy neví, kdy se můžou hodit."

.............
aneb ano, Shisco, JE to inspirované ty-víš-čím

[Xavier]

Edia, skupina mistra Atamy (Dll)

Jak jsem tak pozoroval celou situaci, poznal jsem že se mnozí pohybují tak troch na horské dráze. Obzvláště Marconius, z neschopnosti cokoliv říci, do prudkého neopodstatněného obviňování a zpět do omluv a netušení co má vlastně dělat.
To, že Mon narazil na pěkně velkou bestii bylo špatné dost špatné. A že to neunesl, když ji musel zlikvidovat bylo jasné, ten by tu bestii chránil i kdyby byl už z poloviny v jejím žaludku.
Nijak jsem se do záležitostí ostatních raději nevkládal a dál si v klidu(v rámci možností v klidu) ždímal promočené ponožky.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Představit si šroub, trubku, stěnu nebylo vůbec těžké. Podstatně horším problémem se ukázala být snaha uchopit droboučký předmět a nic dalšího. Obdobná cvičení jsem na Vlně flákala a nyní se mi to vracelo i s úroky. Bylo to jako by se wookie snažil z hromady písku sebrat jedno jediné zrnko. Ne nereálné, nicméně vyžadovalo to nebývalou dávku trpělivosti a soustředění. Čili vlastností, kterých se mi ne vždy dostávalo.

Až se vrátíme na Vlnu, bude ze mě ten nejpilnější youngling! Mistři si už na mě nebudou stěžovat! Každou volnou chvilku strávím cvičením, převážně tím Silovým! Takovéhle prkotiny pak zvládnou levou zadní!
Usmyslím si v momentě, kdy začnu své snažení vzdávat. Nebylo v mé moci povolit šroub tímto způsobem. Zamračím se a otevřu oči. Naštěstí se vzápětí objeví Ircos s univerzálním klíčem. Pohled na nástroj mi rázem zvedne náladu a dočista zapomenu na svůj slib stát se nejlepším younglingem v dějinách.

Paráda! Podej mi ho a já ho hned vyzkouším!
Natáhnu pravou tlapu. Jakmile předmět získám, opět se pustím do práce. Přiložím nástroj k matici a stisknu tlačítko.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Dannyho proslov byl pro Marconia jako opařením horkou vodou a bylo to na něm i následně vidět, když sklopil svoje uši. Padawan si jen povzdechnul a byl rád, že tohle se už povedlo uklidnit. Nikdo další navíc nikdo neměl žádné námitky nebo cokoliv, co souviselo právě s řečeným a skupina se tak mohla vrátit k předchozí činnosti.
A chápu, že je nepříjemné postřehnout v Síle, že je někdo v nebezpečí, ale pokud k tomu nepřistoupíš s chladnou hlavou, tak ho můžeš nakonec ohrozit. Mnoho Jediů na tohle přišlo tím špatným způsobem,
dodal ještě Danny a rychle si prohlédl místo, kde se celá skupina právě nacházela včetně tůně. S lokací nevypadal nakonec příliš spokojeně a z vaku na zádech vytáhl datapad s mapou.
Počkáme než se vrátí Tarnem s Monem a potom budeme pokračovat do místa pro tábor. Zatím tedy dokončete tu přípravu těch ryb, jak zmínila Elinor, dosušte se. A až se vrátí Mon, tak počítejte, že bude poněkud otřesený, takže k němu přistupujte opatrně,
rozhodl nakonec Danny o činnostech skupiny a v podstatě do toho moc nezasahoval, protože younglingové už měli úkoly zadány. Pouze přešel k Dllovi, které se právě pral se sušením ponožek.
Doufám, že sis už dal sušit i boty, u nich to trvá déle než u ponožek. Pokud to jde, tak je také vhodné je trochu opatrně vyždímat, abys je ale nepoškodil a poté je zavěsit na nějaké větve, ideálně o něco dále od vody a na slunce. Ponožky potom, co je vyždímeš nejlépe někde napnout na slunci a uschnou ti coby dup. Spodní okraj přichytíš kamenem a vršek opatrně propíchneš větví. Věř mi, toho jsem si při výcviku se svým otcem užil více než dost,
rozhodl se Danny poradit Dllovi, aby mu tím pomohl se sušením a připojil k tomu povzbudivý úsměv. Pokud by neměl nějaké otázky nebo poznámky, tak se Danny chystal vydat k ostatním, aby jim také mohl případně pomoci s jejich činností a to nejlépe tak, aby se i naučili něco nového.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Dívka visící na stropě se už už zaříkala, jak bude poctivou padawankou, než jí Ircos donesl klíč, který vše odvál pryč. Poté už stačila jenom chvilka manipulace, než Zíza přišla na to, jak správně klíč použít a začala s odmontováváním. S nástrojem, který k tomu byl určen jí to šlo rychle a zanedlouho spadla první trubka na zem. Poté stačilo jenom přehmátnout a povolit i druhou trubku a po jemném praštění do držáku se poroučela na zem i ona. Základní komponenty pro nosítka, tak už měli připravené a mohli je dávat dohromady, tedy hned poté, co Zíza mrštně seskočila na zem.
Pozitivum byla konstrukce opěráků, na což už předtím poukazoval Ircos a v podstatě jim k dokončení nosítek stačilo pouze provléknout tyče opěradly a bylo by hotovo. Byli tak opět o krůček blíže vynesení jejich zraněné kamarádky z trosky a připojení se k ostatním.
--------------------
Další kolo uzavírám 26.10. a jak je poslední dobou zvykem, nejsou zavedena žádná speciální pravidla pro odpovědi.

[Hayasan]

[quote="Jordi Linx"]Skupina mistry Atamy, Les: Chudáček Monítko

Ten zápach spáleného masa mi nebyl vůbec příjemný. Snažil jsem se zadržovat dech a nepozvracet se z toho. A ke všemu jsem to musel dělat ne jednou, ale třikrát. Byl jsem celý zpocený, bledý, a kdyby to neohrožovalo padawanův život, zcela jistě bych toho nechal už dávno.
Sotva byla tato část s vypalováním rány za mnou, odhodil jsem klacek. Oheň jsem nechal hořet, stejně jsem neměl vodu na jeho uhašení. Sice bych ho mohl rozkopat a udusit, ale to mne ani nenapadlo. Ještě teď jsem cítil to spálené maso a skutečně mi z toho nebylo dobře.
Malou Jordi jsem položil vedle Tarnema, ale nebral jsem si ji. I když byla mrtvá, rozhodně si zaslouží lepší zacházení, než jaké bych jí mohl poskytnout při urputném běhu houštinami. Poté jsem ale na nic nečekal a co nejrychleji jsem se rozběhl směrem, o kterém jsem tušil, že se jím vydal Danny. Jeho odchod jsem skutečně nesledoval. Byl to vrah a zabil mi mého zvířecího miláčka. Kdyby nešlo o Tarnemův život, ani by mne nenapadlo za ním jít,natož utíkat.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Nasadit, zmáčknout tlačítko a pak už jen opakovat pohyb od sebe a k sobě. Od sebe, k sobě. Od sebe, k sobě. Od sebe, k sobě… S univerzálním klíčem bylo povolení šroubu hračka. Negativní myšlenky byly pryč. Každé pootočení předmětem mi vlévalo do žil novou naději. Opět jsem byla užitečná, přímo se podílela na výrobě nosítek a alespoň na chvíli zapomněla na zkázu kolem.

Jestli neudělám zkoušky na padawana… Pozor tam dole!
Praštím tlapkou do trubky a ta se poroučí k zemi, kde ji seberou moji společníci.

…tak se dám k technikům. Práce tlapkama není zas tak špatná!
Pokusím se odlehčit atmosféru. Poté zastrčím klíč za opasek u kalhot a přeručkuji k další trubce. Jakmile najdu dostatečnou oporu pro nohy, pustím se do práce. Za krátko padá k zemi i ona.

Bacha, skáču!
Varuji své společníky a s lehkostí kočkovité šelmy dopadnu na všechny čtyři. Kraťoučký let rozbuší mé srdce, tentokrát však příjemně. Vybaví se mi nespočet vzpomínek na rodnou smečku na Naboo. Naše hrátky v lese, jak na zemi, tak v korunách stromů. Zavrtím hlavou. Na nostalgii není čas. Přesunu se k mladíkům, kteří již začali sestavovat nosítka. Přidržím jednu z trubek a pozoruji své společníky, jak provlékají opěradla. Neuplyne ani pět standardizovaných sekund a je hotovo. Zbývá ta nejtěžší část. Opatrně přesunout Shay na improvizované lehátko a přenést ji na zem.

To bychom měli. Teď musíme Shay odpoutat a položit na nosítka. Mám vylézt k ní a přidržovat jí, aby nespadla, až odepneme pás?
Je nás hodně a všichni nemůžeme dělat všechno. Než se tedy do čehokoliv pustím, čekám na návrhy ostatních. Mezitím se už začínám rozhlížet kolem sebe po nějakém jištění.

Jakmile bude Shay na lehátku, musíme ji k němu opatrně připoutat, aby při přesunu nesklouzla. Mohli bychom použít bezpečnostní pásy nebo naše vlastní opasky! Nebo oblečení!

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Bylo dobré vědět, že Danny, zdědil po svém otci talent každého poučovat, kybicovat, dělat že snědl všechnu moudrost galaxie a tvářit se při tom nesmírně pitomě. Vlastně ne, bylo to k vzteku, ale byl to synáček vedoucího výpravy, takže na něj nikdo nemohl. To bylo ještě horší.
Hmm.
Zabručel jsem a posunul boty ze stínu, co na ně Danny vrhal.

[Elinor Rahl]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Elinor)

Bylo skvělé, že tu je Danny, a že vše začal hned organizovat. Nejen proto, že působil, že ví, co dělá. Bylo skvělé se zbavit pocitu, že jsem jediný zodpovědný Jedi v dohledu, což samo o sobě bylo strašně znepokojující, protože všichni si stejně dělali, co chtěli, když v okolí nebyl žádný padawan.
S klidným svědomím jsem se mohla zapojit do rybího kuchání a připravování ohně. Do toho prvního se mi sice příliš nechtělo, ale bylo potřeba a když se do toho nikdo nehrnul... tohle přece Jediové dělají. Tím nemyslím kuchání cizích střev, ale nevyhýbání se nepříjemné práci.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

"Tak dobře..." vydechl jsem a ulevilo se mi, jak ze mě napětí pomalu, ale s jistotou sestupovalo a já se cítil opět lépe.
Nabízenou tyčinku od Elinor jsem s poděkováním přijal, načež jsem ukousl obal a dobrou polovinu cukrovinky si strčil do pusy.
"Pánové a dámy? Pomohl by mi někdo z vás posbírat dřevo na oheň?"
Dělat něco užitečného, konečně. Nesnáším jenom tak stát a čekat, až se něco stane...
Tiše si pískaje melodii jsem vykročil k lesu, abych se dal do sbírání.

[Merthor]

sedaSkupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Ircos mě na cestě ven předběhl. Jednak byl blíže u vstupu do trosky, jednat zamířil rovnou ven. Říkal, že by mohl o něčem vědět a proto bylo zbytečné, abych šel za ním. Podle plánu jsem ještě nehlédl do prostor, kde byly stržené pláty lodi, ale nic jsem tam neviděl, nemělo smysl, abych tam déle hledal a proto jsem o chvíli dřív, než Ircos vrátil skoro až na svoje původní místo. jen jsem se tak netlačil k sedadlu na němž seděla Shay.

Potom se Ircos vrátil i Ircos a cosi nesl v ruce. Byl to hydroklíč, dost užitečná věcička k tomu, abychom mohli uvolnit trubky asnad i ke spoustě dalším věcem. Poté, co Ircos podal Azíze klíč a kdy pak ta uvolnila nejdřív jednu a potom druhou trubku, uhnul jsem ještě trochu stravu, a zároveň se instinktivně pokusil ztlumit náraz trubky. Jednu z nich se mi podařilo alespoň částečně zachytit i když ne úplně. Druhá už padla jen tak. Naštěstí se při tom nic zlého nestalo.
Popadl jsme jednu trubku a dal se do práce se snahou sestavit alespoň část nosítek, tak jak to naznačil Ircos.
Podíval jsem se na Ircose , jestli by mi nepřidržel opěradlo tak, aby se mi může lé zrubky o něco lépe navlékaly. Nejlepší poloha v tomto ohledu je trochu šikmo, protože pak hlavní trubka opěradlem lépe sklouznout a při narovnání se všechno trochu stabilizuje a nosítka můžou držet jakž tak pohromadě.

Během práce mě napadly další věci. Jedna z jich byla ta, že nosítka jsou prima, ale protože by se nám jich hodilo víc, Hodilo se navíci pár trubek. Pokud by i tady byly nějaké trubky navíc, stálo by za to sundat všechny. Něco na podložení a to ostatní by se snad mezi dalšími troskami našlo, a pokud by se nic nenašlo, nebylo by to tolik práce navíc,
Pokud šlo o další materiály, na výrobu nosítek, nebo jinak se hodící k tomu co bychom dál mohli dělat,napadlo mě i to.
Možná, že by k získání nějakých materiálů mohla ještě stále být prospěšná zlomená čepel nože. Proto se ji pokusím vyhledat očima, abych na ní upozornil, nebo ji později pkud by bylo třeba použil sám. Látka a podobné materiály by jistě povolili i pod částí čepele, pokud by ta byla dostatečně ostrá, bylo ji možné nějak uchopit a použít..

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Mona stálo hodně úsilí, aby se přemohl a dokončil úkol, jímž ho pověřil Tarnem. Z aroma spáleného masa by nejspíš nebylo dobře nikomu, natož aby byl jeho původcem. Naštěstí zde byl čerstvý vzduch, takže byl zápach za chvilku rozprášen tatam. Zbývala poslední část úkolu, která spočívala na Monovi - a to přivedené pomoci v osobě Dannyho Linxe, který byl jednou z posledních osob, jíž chtěl nyní vidět. Faktem však zůstávalo, že byl asi jediným, kdo mohl Tarnemovi nyní nějak více pomoci.
Mon tedy vyrazil do lesa a běžel ze všech sil, byť to znamenalo občasné seknutí od nějakého keře nebo příliš nízké větve, ale nyní šlo Tarnemovi o život.

V táboře se zatím situace uklidnila a každý se s tím vypořádával po svém. Všichni se však zapojili do nějaké činnosti, až na několik výjimek. I Danny využil chvilky oddechu k tomu, aby se osvěžil opláchnutím z tůně a poté napil ze své zásoby vody. Bylo na něm vidět, že se cítil uvolněněji, když všichni vyvíjeli nějakou činnost a vše se zdálo v pořádku.
Tedy do doby, než do Marconia sbírajícího dříví při kraji vrazil Mon a oba se společně svalili na zem. Získalo si to pozornost všech, Elinor pomáhající Qishe s oddělením rybího masa od neužitečného, Dlla, jenž mrzutě čekal na usušení svých věcí či Dannyho, který zrovna zamířil k Tarnemovo věcem, aby tam odložil menší batoh, který měl s sebou.
Mone? Co se děje, kde je Tarnem?
zbystřil mladý padawan, jakmile vyhodnotil situaci a okamžitě vykročil k právě přiběhnuvšímu younglingovi.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Jakmile byla nosítka hotová, tak zbývalo dostat na něj Shay a vynést ji ven k ostatním. Zíza přišla k ní blíže a naznačila, aby Gliben udělal to samé, zatímco Ircos pokývnul, že je připraven bezpečnostní pásy. Jakmile byli všichni připraveni, začala akce. I když se Zíza často se Shay pošťuchovala, tak ji její váha poněkud překvapila, stejně jako Glibena a z počátku měli co dělat, aby jim neupadla. To se ale naštěstí nestalo, takže Shay nepostihlo další zranění. Po chvilce dvojici pomohl i Ircos a takto dokázali všichni dostat Shay až na nosítka, kde ji opatrně položili.
Pak ti pomůžu Naene, vypadáš hodně zesláblý, ale nejdřív odneseme Shay,
houknul Ircos na vurkského kolegu, který zatím sbíral síly na svém místě, když na něj padla únava z jeho boje o Shayin život. Gliben si mezitím vytyčil pozici zlomené čepele, kterou po chvilce našel a zapamatoval si ji, protože nyní měli přenést Shay ven. Podvědomě si navíc promnul ruce, jak chytal trubku, aby neudělala moc velký rámus. A i když ji opravdu ztlumil, tak naráz znamenal jisté sedření a nepříjemnou palčivou bolest.
--------------------------
Další kolo uzavírám 2.11.. Jen bych upozornil Easta, aby si hlídal odpovědi, množí se mu absence!

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Už ve chvíli, kdy jsem se pokoušel sestavovat nosítka jsem ucítil další bolest v ruce, jenž se dostala do kontaktu s trubkou. Snažil jsem se na bolest příliš nemyslet, ale přesto, že se mi sestavování nosítek docela dařilo, ale nedělalo se mi to moc pohodlně. Bolest v ruce ve spojení s tou co jsem se už snažil potlačit před tím, znamenala další mírné omezení pohybu.

Od nosítek jsem se přesunul zpátky k Shay, kde už stála připravená Azíza. Počkal jsem až jí Azíza popadne za nohy, což bylo pohodlnější a já jsem se pak pokusil uchopit dívku za ramena. Když už jsme ji oba drželi, začal jsem Shay pomalu zvedat.
Nebylo to zrovna malé břemeno obzvláště s ohledem na moji pochroumanou ruku. Ve chvíli, kdy jsem napjal svaly jsem ucítil další bolest. Shay mi okamžik podklesla v rukou, což nebylo dobré, protože Azíza by ji samotná určitě neunesla.
Naštěstí jsem Shay udržel a po určitém úsilí se mi podařilo zvednout ji zpátky do původní výšky a posunout k nosítkům.
Irosova pomoc se docela hodila, přesun Shay to určitě usnadnilo s tím, že zbýval ještě větší úsek s nosítky ven z trosky.
Co nejopatrněji jsem položil Shayina ramena na nosítka a opět měl tak trochu strach, že by mi mohla vyklouznout.

Teď jsem zase měl volné ruce a chviličku na to, aby si odpočli před další námahou. Ruku, jenž mě bolela jsem se snažil pořádně protřepat, abych si ulevil od nepříjemného pocitu v ní. Trochu to pomohlo, ale ne moc. Mezi tím jsem měl příležitost se podívat po noži. Ležel poblíž místa kde byla otevřená schránka na lékařské potřeby, skoro tam, kde jsem ho položil.
Zatím jsem ho nechal ležet tam kde byl. Přistoupil jsem ke straně nosítek na kterou položil Shay a zkontroloval, že je její poloha na nosítkách dostečně stabilní, že je dost pevně uložená na to, abychom ji mohli odnést, aniž by nám přitom spadla.
Následně jsem se chopil konců trubek na své straně a počkal, až to samé udělala I Azíza. Pokusil jsem se nadzvednout nosítka.
S nosítky byla Shay ještě těžší, než před tím. Musel jsem v sobě najít dost síl na to, abych ji odnesl až ven až kam bude třeba.
"Hodilo by se kdyby nosítka někdo jistil dole. můžeš prosím postupovat před námi?" Poprosil jsem Ircose.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Ta nejobtížnější část mohla začít. Na Glibenovi bylo držet Shay u ramen, já jsem dostala na starost nohy. Ircosovým úkolem bylo odepnout pás, přisunout nosítka a poté nám pomoci s položením dívky.

To nic není! Zvládneš to levou, zadní tlapkou! Jen ji drž pevně!
Povzbuzuji se. Několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu. Otřu tlapky do kalhot a uchopím nohy své spolužačky. Poté kývnu na své společníky. Jsem připravená! Ircos odepne pás a Shay se okamžitě nakloní dopředu. V ten moment ji Gliben chytí a opatrně nadzvedne. Přesun může začít. V zápětí i já zápolím s dívčinou vahou. Vycením zuby, zamračím se a syčím námahou. Ocasem divoce zmítám ze strany na stranu. Funím a modlím se k Síle i Amaranským bohům! Z nás všech jsem nejmenší, nejlehčí a zákonitě také nejslabší. Dlouho bych Shay neudržela, naštěstí přiskočí Ircos.

Právě včas!
Zasyčím namáhavě, jako kdybych právě seděla na toaletě a vykonávala potřebu. Cítím, že bych spolužačku již dlouho neudržela. Nicméně společnými silami přesuneme zraněnou na nosítka.

Uff! Nenapadlo by mě, že je tak těžká!
Vydechnu úlevou a zároveň si postěžuju. Poté se přesunu k volnému konci nosítek. Tento způsob přepravy byl pro dívku nepochybně šetrnější a bezpečnější, to však nijak nezmenšovalo úsilí, které bylo nutné vynaložit. Pokud mi před tím přišla těžká, nyní jsem měla dojem, že se snažím nést banthu!

Co dole! Jisti mě! Myslím, že mi upadnou ruce! Glibene! Polož jí! Vyklouzává mi!
Rychle, avšak s o to větší opatrností nosítka položím. Zhluboka dýchám a sbírám síly.

Možná bychom ji měli nést všichni. Tak nebude hrozit, že nám vyklouzne. Půjdem dva vepředu a jeden, ten nejsilnější vzadu. Vepředu si ji budem moct podávat, když bude nějaká nerovnost. Případně ji ponesem jen dva, když to bude v nějakém úseku nezbytně nutné. Nemůžem se vyždímat na prvních metrech. Energie se nám bude ještě hodit.
Navrhnu oběma chlapcům.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

I nadále jsem se snažil sledovat okolní dění. Zajímalo mě hlavně, zda se kamarádům daří sestavit nosítka pro zraněnou Shay.

Ach Shay, vydrž děvče!

Ať jsem se snažil jakkoliv, stále jsem na ni musel myslet. Zda je v pořádku a ostatní dělají všechno možné pro její záchranu.

Snad Gliben na mě před chvilkou mluvil, ale moc jsem ho nevnímal.
"Hele, já jsem v pohodě. Teď se postarejte o Shay, jasný?" vyštěkl jsem trošku po padawanovi, aniž bych mu chtěl cokoliv vyčítat.

Zdálo se, že jsem na okamžik ztratil kontrolu sám nad sebou. Jako by mi záleželo jen na jejím bezpečí, vše ostatní v tu chvíli bylo nepodstatné. Věděl jsem, že všichni pro ni udělají maximum, ale stejně se mi to zdálo málo...

Vzápětí jsem zkusil opět pokleknout, ale pokusila se o mě menší závrať, tak jsem to raději vzdal a ještě chvíli zkusil ležet.

[Hayasan]

Skupina mistra Atamy, Tůň v lese Smutný Monísek

Utíkal jsem lesem a doufal, že běžím správě. Párkrát jsem i trošku zazátkoval a upravoval směr, ale nakonec, nakonec jsem se trefil. Do tábora jsem se doslova skutálel. Možná na mém těle přibyly další oděrky, ale nevšimal jsem si jich. Hned jsem se postavil na nohy a hned jsem podával zprávu o tom, co se to vlastně stalo. Svému zaječímu kamarádovi jsem příliš pozornosti nevěnoval.
Tarnem umírá! Vypaloval jsem mu ránu! Napadlo nás to druhé zvířátko. Mělo v sobě jed a Tarnem je otrávený!
Doslova jsem vychrlil, ale ani mne nenapadlo zůstat s ostatními dětmi. Co by se stalo s tělíčkem Jordi? Nechat to na vrahounovi? Aby se jí ještě dotýkal? To v žádném případě!
A já si jdu pro Jordi. Ty na ni nesmíš sáhnout, ty jsi zabil a jsi vrah,
hlas se mi zlomil opět do pláče, otočil jsem se na patě a pokusil jsem se co nejrychleji opět dostat do lesa. Na nějaké slovní napomínání/upozorňování/řvaní bych nereagoval. Když šlo o zvířátka, měl jsem vždycky svou hlavu. A má malinkatá Jordinečíčka si ani po své smrti nezaslouží, aby na ni sahal ten potěr Linxů, který způsobil její smrt, čemž jsem byl přesvědčen. Danny v mých očích klesl tak hluboko, že mi nestál ani za to, abych si třeba jenom počkal na odpověď. Bylo mi úplně jedno, že možná způsobuji další problémy a vlastně jsem si to ani neuvědomoval.
Pokud by se za mnou Danny rozběhl a chytil by mne, bránil bych se co možná nejefektivněji a snažil bych se využít všech svých schopností. Rozhodně bych se nenechal bez odporu odvést zpět za dětmi a už vůbec bych tam dobrovolně nezůstal. To by mne snad museli svázat.