YMPM - Epizoda II

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Amnézie, kterou Nallin dle všeho utrpěla, Azízu a stejně tak i další její kolegy notně zaskočilo. Opět se ujmula slova Azíza a podvědomě se tak tlačila do role velitele této skupinky.
Na její otázku se Nallin rozhlédla okolo sebe, posadila se a bez relativních potíží zkoušela hýbat rukama a nohama.
Nic dalšího mě extra nebolí, tedy aspoň myslím. Jen se mi trochu motá hlava,
odpověděla Nallin a trochu zmateně se začala rozhlížet okolo sebe, zatímco Azíza a ostatní byli rádi, že až na ztrátu paměti byla dle všeho v pořádku.
Ale kde to vlastně jsme a co se stalo?
zeptala se znova a postavil tím skupinku před nesnadnou volbu nad to, co by jí mělo být řečeno.

Naen s Glibenem se nacházeli v těžké situaci - museli řešit zdravotní stav Shay a to co nejrychleji. Na čem se zatím oba tak nějak shodli, byla nutnost zacelení Shayiny rány, což přivedlo Glibena k rozhodnutí, že to bude muset sešít s pomocí jehly, kterou předtím vydezinfikoval. Zároveň se pokusil dostat do takové pozice, aby stál za sedadly, kde Naen se Shay stále seděly.
Jako další se rozhodl pokusit zjistit, jak se mu bude šít přes prsty svého kolegy, aby dospěl k přesvědčení, že byť s velkými mezerami, ale bude to proveditelné. Vyžadovalo to však naprosté zachování klidu od jeho kolegy, kterého by v případě nervozity ze své strany, nebo přílišného pohybu z jeho strany mohl v nejhorším případě bodnout jehlou. Nejhorší na tom by však bylo, že připadná další reakce na bodnutí by mohla přimět Naena povolit sevření, díky čemuž by přestal zadržovat ránu Shay.
Navíc si oba chlapci museli být vědomi tíživosti situace.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Přítomnost nového tvora, který byl Monovi neznámý a tvářil se agresivně, mu přidělala spíše starosti než naopak. Jako hlavní důvod si uváděl především svoji krysu, kterou se rozhodl přestat uklidňovat, aby veškeré své soustředění mohl věnovat novému dravci na scéně. To však znamenalo narůstající neklid v jeho kapse, odkud se krysa podvědomě a intuitivně snažila dostat, aby utekla hrozícímu nebezpečí, jak jí velely její přirozené instinkty.
To samozřejmě celou situaci zhoršovalo i v tom směru, že dravec, švihající svým ocasem v pravidelném rytmu zleva doprava, vycítil možnou kořist. Mon se pokoušel na něj tlačit pomocí Síly a přimět ho jít pryč, ale neklid v jeho kapse a nejspíše chybějící zkušenosti s takovýmito tvory mu nikterak nepomáhaly. Co víc, když se mu nekoukal na oči, tak se začínal soustředit na ocas, který se pohupoval doprava, doleva, doprava, doleva a při každém dosahu okraje oblouku v němž se pohyboval se dvojité zakončení ocasu překřížilo na druhou stranu.
Mona to podvědomě nutilo dívat se pouze tímto směrem a soustředit se jen na to, než na cokoliv jiného.
----------------------------------
Takže, vzhledem k srazu, který bude za 14 dní probíhat, stanovuji další termín až na 17.8.. Tedy, mezi koly bude tentokrát 3 týdny prostor, což by některým z vás mělo v rámci prázdninového režimu i lépe vyhovovat a já se nebudu muset po návratu ze srazu honit. Postačí, že stejně budu řešit dokumentaci

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Za sedadla jsem se vmáčknul jak to jen bylo možné. Nic jsem nedbal na to, že tam zrovna není moc místa. Nevím, jak by se tam vlezl někdo z dospělých ale já jsem to i v tom stísněném prostoru ohraničeném plastocelovými plechy dokázal nějak vydržet. Ještě bylo důležité to, abych na Shay a její krk dosáhl. Opěrky křesel v transportéru nebyly z těch nejnižších.
Že jde s jehlou alespoň částečně manipulovat mezi Naenovými prsty bylo dost důležité, možná to v dané věci bylo jediné šestí.
Kdyby to nešlo, patřilo by to opět k těm situacím, kdy bych další řešení hledal velice obtížně a těchhle situací jsem se chtěl ocitat co možná nejméně. Tohle se přeci jen nějak dalo zvládnout sice z obtížemi, ale přece. Jehlu jsem zase vytáhnul.
Teď jsem se snažil soustředit na praktickou stránku věci. Základem bylo aby Naen držel ono místo na Shayině krku pevně.
Při šití se nesměla ta oblast příliš hýbat. Pokud by se hýbala, bylo by to celé o dost těžší, pokud by to za těchto podmínek,
při mé minimální zvyklosti zacházet s lékařskou jehlou vůbec dokázal. Naen taky nesměl příliš pohybovat prsty. A pokud byla možnost, že by Naen Shayinu ránu pustil, opravdu jsem si přál, aby se to nestalo, protože pak by bylo těžké ránu znovu ucpat.
Pokud by se tak ale náhodu stalo, byl bych si ochoten s Naenem vyměnit místa, tím, že bych rychle vzal jeho úsilí na sebe.
Otázka toho, jak se v dané věci shodneme tu opravdu byla a byla také nemálo také důležitá. Pokud Naen nebude hýbat prsty, nebude na mě tento pohyb působit rušivě a já se budu moci soustředit na systematický postup a na přijatelný výsledek šití.
Stejně tak méně by hrozilo nebezpečí plynoucí z toho, že by se mi jehla smekla a odnesl to sám Naen, nebo ne jen on.
Za takové situace vlastně bylo důležité úplně všechno. Každá drobnost, každý pohyb, každé slovo, každá trocha jistoty.
"Dobře, tak zůstaň prosím takhle a co nejmíň se hýbej, řekl jsem ještě Naenovi a tlumočil mu další část svých myšlenek.
Opět jsem mu nechal malou chviličku, jako prostor na reakci, ale předpokládal jsem, že v tomto stavu se mu nebude chtít mluvit, nebo nějak výrazněji reagovat. Možná jsem čekal jen na přikývnutí, nebo i jakýkoliv jiný mlčenlivý souhlas.
Ale ta chvilka mohla posloužit jemu i mě k určitému pokusu nabrat trochu klidu. Tolik kolik bude možné. Nevěděl jsem, do jaké míry jsem za dané situace schopen se určitě ne docela. ale opravdu každá trocha klidu a rozvahy byla dobrá.
To moc dobře věděl každý Jedi, i když byl ve výcviku i ten který ještě nebyl dospělý, ani ještě nebyl padawan.
Uchýlil jsem se k prostému triku. Natáhl jsem ruku a zahleděl se na každý detail na ní. Snažil jsem se ty detaily dobře vnímat.
V tomhle nebyla žádná Síla, ani začátky meditace. Prostě jen soustředění se a přenesení myšlenek do jiného bodu.
Po sléze, jsem jehlu znovu vsunul mezi Naenovy prsty, tentokrát už doopravdy a zahájil onu vlastní operaci šití.
Snažil jsem se dělat drobné přesné pohyby, takové jaké byly při šití potřeba. Jehlu jsem vsunul mezi Naenovými prsty všude, kde to jen bylo možné. Počet stehů jsem odhadl na několik, přičemž za daných podmínek nešly dělat moc husté.
To jaký počet stehů bude doopravdy potřeba jasně záleželo na velikosti rány. Ta byla určitě hluboká, ale stejně důležité bylo i to, jak je dlouhá a jak bude na jehlu a nit reagovat. Jak snadné bude Shayno zranění stáhnout k sobě.
Minimálně o tom druhém jsem neměl žádné ponětí, protože jsem s tím neměl vůbec žádné zkušenosti.
Nebyl jsem si jistý ani tím, jestli dělám stehy správně, plně odborně jsem je určitě nedělal, ale snažil jsem se je dobře utahovat a doufal, že to všechno dělám natolik správně, aby to k ošetření Shay a zastavení krvácení stačilo. Pokud by byla rána stažená jen zhruba a krvácení více méně zastaveno, pak už by situaci více méně pomohla i nějaká ta bactová náplast, pevně přiložená na ránu. Rána i stehy by se stlačily a snad udržely pohromadě i když bych zkusil se Shay trochu manipulovat.
Tady jsme ji nechat nemohli bylo by dobré nějak ji dostat ze zbytku lodi ven a nechat ji zotavit se na čerstvém vzduchu.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Jakmile dívka potvrdí, že ji nic dalšího nebolí, vydechnu úlevou. Zastříhám ušima a posadím se vedle ní. Radost z dobrého zdravotního stavu, vystřídají obavy, to když se Nallin začne pídit po tom, co se nám stalo. Atmosféra z čista jasna zhoustne. Nikomu z nás se nechce do vyprávění. Nikdo z nás netuší, jaký vliv by to mohlo na berchestrianské mládě mít. Hledám záchranu u svých společníků, avšak v jejich očích se zrcadlí stejná zasmušilost jako v těch mých.

Co jí na to mám říct?! Sílo, poraď!
Nejraději bych mlčela nebo odvedla téma jinam. O špatných věcech se mi vždy špatně mluvilo, natož o tak tragické situaci, ve které jsme se nyní nacházeli!

Přestala by se ptát, kdybych řekla, že jsem ve křoví zahlédla králíčka? Asi ne.
Dívám se do země. Snažím se vyhýbat dívčinu pohledu, přestože ho na sobě cítím. Pálí mě jako laserový paprsek. S každým dalším úderem srdce, s každou další standardizovanou sekundou je naléhavější a naléhavější. Nemůžu déle čekat. Ne pokud nechci v dívce vzbudit horší pocit, než jaký nyní zažívá.

Víš…
Začnu slabým hláskem. Opatrně zvednu hlavu a pohlédnu dívce do tváře. Kdyby mi to má pozice nyní dovolovala, stáhla bych ocas mezi nohy.

…Letěli jsme transportem na výlet. Na tuhle planetu…
Ukážu významně tlapkou kolem nás.

…Jenže jsme měli nehodu. Nic vážného, neboj!...
Zalžu. Netroufám si Nallin říct úplnou pravdu a raději mlžím, jak to jen jde.

Já, Tzadi a Icros to tady teď procházíme a přidáváme pomocnou tlapu tam, kde je potřeba.
Krátký monolog zakončím úsměvem, který říká: Všechno je v pořádku, není se čeho bát. Teď, když vím, že je dívka v pořádku, opět se na první místo dostane starost o Shay a Naena. A stejně tak i o ostatní younglingy. Dobře si uvědomuji, že každá standardizovaná sekunda může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Naneštěstí si nejsem jistá, zda je dobré pohledu na trosky a případně zraněné spolužáky vystavit Nallin.

Musíme pokračovat, ale sami.
Představa, že se od dívek oddělím, mě vůbec netěší. Popravdě mě trochu děsí. Vždycky jsem všude chodila s Tzadi. Nevzdálily jsme se od sebe ani, když šlo do tuhého. Pochvalám i trestům, které byly mnohem častější, jsme čelily společně. A teď jsem ji tu měla nechat samotnou a zraněnou?!

Musí to být.
Posbírám veškerou odvahu, jistotu a promluvím:

Měli bychom s Icrosem pokračovat. Než jsme se zastavili, viděla jsem támhle pohyb…
Ukážu prstem směrem k troskám.

…měli bychom se tam podívat. Tzadi? Ty bys tu mohla s Nallin počkat. Odpočinout si. Když tam nic nebude, tak se za vámi vrátíme a promyslíme, co dál.
Navrhnu skupince rozdělení. Mezitím se v mysli připravuji na nesouhlasné argumenty, kterých se jisto jistě od lidského mláděte dočkám.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Vzhledem k mému současnému stavu, kdy jsem pořád nebyl schopný rozlišit, jestli jsem uvnitř sám sebou, nebo se moje nitro spojili s tím Shayiným, vnímal jsem jen okrajově, co Gliben říká. Co ale dělá, to jsem věděl přesně, lépe řečeno jsem to vycítil...

"Ano, prosím dělej... budu ji držet..." vypadlo ze mě.

Chtěl jsem se podívat, jak na tom dívka je. Ale do očí se mi vedraly slzy, protože jsem stále cítil její bolest a moje tělo přestávalo snášet dvojí cítění.

[Hayasan]

Skupina mistra Atamy, sám někde v lese Mon

Byl jsem skutečně rád, že jsem si zapnul kapsu a Jordi neuteče, pokud se tedy neprokouše a pochyboval jsem, že v současném rozpoložení něco podobného zvládne. Já osobně strach neměl. Pro mne ten tvor s tlamou plnou zubů pořád bylo jen nepochopené zvířátko, které si zaslouží, aby se s ním někdo pomazlil a pořádně ho podrbal. Vždyť on určitě není zlý. Je jen nepochopený.
Jenže ten dravec asi ucítil Jordi a já najednou nevěděl, co dřív. Rozpůlit jsem se nemohl a každý z těchto dvou tvorů potřeboval mé plné soustředění. Možná bych dokázal pomocí síly dravce třeba odhodit, ale ještě bych tomu chudáčkovi nepochopenému ublížil, takže o útoku na něj jsem ani nepřemýšlel a jen víc jsem na něj pomocí Síly tlačil… než jsem se začal soustředit na ten ocas, který byl snad z části hypnotický, nebo co, protože po chvíli jsem se díval jen na to, jak se hezky kříží a má snaha o uklidnění dravce se přímo úměrně zmenšovala s tím, jak jsem se začal soustředit na ocas, byť že úmyslně jsem to nedělal. Nemohl jsem si prostě pomoct a odtrhnout od něj oči.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Dll na mě jen kouknul a zakroutil hlavou, a ani Darius nedokázal říci, kde je můj malý rohatý přítel.
"A zrovna když je Padawan Tarnem pryč. To je zlé, to je velmi nedobré," pronesl jsem, jakmile jsem se do třetice a naposledy rozhlédnul a Mon stále nikde. Polohlasně jsem vydechnul lehkou až středně intenzivní lepijsou nadávku.
"Doufám, že se mu nic nestalo..."
Najednou jsem se cítil divně, zamrazilo mě v zádech a zježily se mi chlupy na packách.
Co je to? Mám strach? Možná, ale tohle není jenom strach, přeci jen mně samotnému nic nehrozí. Zřejmě. Nebo narušení v Síle? Nevím, jaké to je, ale kdyby ano, tak myslím, že bych to poznal... Poznal? Mám pocit, že se něco každou chvíli stane. Ale nevím ani kam šel, nemůžu tam jít sám, ještě bych se sám ztratil a místo jednoho by Padawan musel hledat dva... To je šlamastyka. Ale co mám dělat? Mám tady stát a čekat, až se vrátí Padawan nebo mistr Atama? Jenže to by se Mon už nemusel dočkat. Tak co mám u všech svatých karotek dělat, to mi poraďte. Sílo, notak, ukaž mi, jak se mám zachovat...
Zabraný do svého vnitřního monologu jsem obcházel Dariuse s Dllem a dupal kolem nich v kruhu s ušima sklopenýma dozadu vyjadřujícími zmar a bezmocnost, kterou jsem cítil.
"Pánové a dámy?" zakřičel jsem najednou na celé okolí jezírka a když jsem si vyžádal pozornost, pokračoval jsem již tišeji:
"Mon se ztratil! Ale co budeme dělat, když je Tarnem pryč? Musíme ho jít hledat, mám zlej pocit."

[Xavier]

Edia, skupina mistra Atamy (Dll)

Marconius se rozhodl převzít iniciativu a začít hledat zmizelého Mona. O kterém opravdu nikdo nevěděl.
>>Al...<<
Už jsem otvíral pusu, že namítnu, že nm bylo řečeno, abychom nikam nechodili, ale raději jsem si to rozmyslel. Marconiovi nebylo zdravé odporovat.
Raději jsem se tedy obul.
Zjistil jsem dvě důležité věci.
Ponožky jsem zapomněl vyždímat a boty jsem zapomněl vylít. Nasazovat si tyto propriety mokré byl tak hrozný zážitek, že bych ho dost možná vyměnil raději za další sithský útok, ale jen možná.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Azíza byla šťastná, že byla Nallin v pořádku, ale s její amnézií si stejně jako ostatní moc nevěděla rady. Přesto to bylo nakonec na ni a velmi opatrně začala sdělovat první střípky informací. Když dokončovala zbytek, tak už se Nallin okolo sebe rozhlížela a jenom zadržovala nevěřícně dech ohledně toho, cože se tu vlastně stalo. Po chvilce se začala prudce zvedat, aby následně mírně zavrávorala, než ji Ircos zachytil a pomohl najít rovnováhu.
Azíza má pravdu a i když chceš pomoct, tak bude nejlepší, pokud zůstanete ještě chvilku tady. Tím, že se dáš dohromady a zkusíš si opatrně na některé věci vzpomenout, nám nyní pomůžeš víc,
pravil Ircos, aby si Azíza uvědomila, že ani on sám netušil, kde se to v něm vzalo. Pronesl slova typická spíše pro rytíře Jedi, než pouhého younglinga, který ještě není ani ve stádiu padawanství.
Zvládneme to tady, běžte,
pronesla Tzai, aby i na ní bylo vidět, že by nejradši také pomáhala. Nicméně pochopila tíhu situace a pohledem Azíze naznačila, že v duchu bude i nadále s ní, takže se nemusí ničeho obávat.

Gliben se pomalu začínal pouštět do šití, zatímco Naen dělal vše pro to, aby se nehýbal a pokud možno udržoval to podivné spojení se Shay, které si s ní vytvořil a jež mělo i na něj vyčerpávající a bolestivé účinky. Myšlenka, kdy nechtěl, aby se Shay něco stalo v něm byla každým momentem silnější a do značné míry mu pomáhala.
Gliben postupoval s nejvyšší opatrností a tedy dost pomalu, nechtěl udělat jakoukoliv chybu a proto si dával záležet na každém vpichu, stažení i křížení stehu. Nehleděl na nepohodlnost pozice v níž se nacházel, soustředil se pouze na svou práci a na to zašít ránu co nejlépe.
Slzy, které se Naenovi dostaly do očí možná trochu pálily, ale byl to jediný projev slabosti, který si nyní mohl dovolit. Zavřel oči, aby je vyhnal dolu a nepřekážely mu ve výhledu, aby si uvědomil, že nebyl na kusu trosky, ale v nějaké místnosti a před ním stála Shay.
Všechno bude v pořádku, věřím ti.
pronesla směrem k němu, aby otevřel oči a uvědomil si, že je pořád na stejném místě, pořád pevně drží ránu a Gliben se blíží ke konci se šitím, jež by mohlo slavit jakýsi úspěch.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
I protože Mon věřil v to, že tvor před ním byl pouze nepochopený a vlastně mu ani nechtěl ublížit, tak se rozhodl nepodnikat proti němu žádné kroky. Vlastně se soustředil jenom na míhající se ocas, který ho podezřele uklidňoval, jakoby mu říkal, že všechno je v pořádku a není třeba se toho tvora bát. Během momentu mu tak mohlo být jedno, že se k němu tvor s vyceněnými zuby blížil krůček po krůčku. Vnímal jen stále agresivnější pohyb v jeho kapse, aby po chvilce následovalo lupnutí.
Všechno vypadalo zpomaleně, když Monova Jordi vyskočila právě v ten moment, kdy tvor švihl ocasem přímo proti malému devaronianovi. Malá krysa neměla sebemenší šanci, ale zabránila v zasažení svého pána, který tomu všemu mohl jenom zhypnotizovaně přihlížet. I tomu, jak ochablé tělo jeho krysí přítelkyně bylo nabodnuto na jeden z konců tvorových ocasů a následně odhozeno někam bokem. Šelma se opět obrátila přímo k němu, když se něco pohnulo nalevo od nich. Prostor ozářilo tmavě modré světlo, které projelo tvorovým ocasem. Ten se okamžitě otočil s útočným rozmarem na nově příchozího a vyrazil přímo proti němu.
O několik chvil později už tvor padal k zemi a tmavě modré světlo zmizelo v jílci světelného meče nově příchozího.
Mone? Mone?! Slyšíš mě?
třásl s ním mladík s rozcuchanými krátkými černými vlasy, když na scénu dorazil další mladík, tentokrát se již jednalo o Tarnema Nea.
Danny? Co se stalo?
otázal se Tarnem a připravil se do bojového postoje, byť v tu chvíli postrádal svůj světelný meč. Šelma však už žádné nebezpečí neměla představovat, protože ležela bezvládně na zemi.

Absence jeho přítele ve skupině Marconia znervózňovalo, stejně jako informace, že tomu už byl nějaký čas a mezitím si "úspěšně" odskočilo několik dalších členů skupiny. Nervózním přešlapováním okolo však moc klidu do svého okolí nepřenášel a Darius se za ním nejistě otáčel a čekal, co z ušatého younglinga vzejde za rozhodnutí.
Toho si začalo všímat stále více a více younglingů, kteří už mezitím přestali s rybolovem a spíše se starali o zpracování úlovku. Dokonce se už na místě nakupovalo slušné množství dřeva, které mělo sloužit k ohřevu ulovených ryb.
V ten moment to Marconius už nevydržel a začal být na poplach, čímž si stoprocentně získal pozornost všech přítomných a hlavně vzbudil jejich obavy.
Ale když půjdeme pryč, Tarnem nebude vědět, kde jsme?
namítla jedna z dívka, která se také pokoušela o rybolov a nyní si sušila část oblečení. Mezi dětmi se tedy začaly vytvářet dva tábory - jeden, který by chtěl hned vyrazit do akce a druhý, kdy chtěli zůstat a počkat na starší dozor.
----------------------------
Další kolo uzavírám 31.8. a jako obvykle je zde možnost pro vzájemnou interakci s případným dozorem od mé osoby. Zároveň bych rád upozornil Waylin, že se jí začíná hromadit "absence" v odpovídání.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Les: Mon
Smrt své milované Jordi jsem viděl jako ve zpomaleném holofilmu. Ihned se mi nahrnuly slzy do tváře a začal jsem brečet. Byla to pro mne obrovská rána a velká tragédie. Jenže on za to nemohl ten dravec, ale Danny, který dravce vyrušil a k útoku vyprovokoval. Takže Danny zabil dvě zvířátka. A jedním z nich byla Jordi. Je to vrah. Ta šelma je totiž také hodňoučká a nikomu by neublížila, kdyby nebyl Danny tupec. Jak ho vůbec mohlo napadnout, že by to zvířátko zaútočilo? Takový nesmysl!
Tys ji zabil!
Vrhl jsem se na Dannyho, nebo se o to alespoň pokusil. Chtěl jsem ho zmlátit, zabít, vybít z něj veškerý život. Pokoušel jsem do něj bušit pěstmi a při tom jsem samozřejmě i naříkal. Velké slzy mi tekly po tváři, byť že pro můj druh to asi nebylo úplně typické.
Jsi mrtvý, slyšíš? Já tě taky zabiju, jako jsi mi zabil Jordi! Kdybys to zvířátko nevyprovokoval, má Jordi by ještě žila!
Vůbec jsem nebyl schopný nějakého sebeovládání. Sice jsem se nechoval jako Jedi, ale vždyť mi právě zemřela má nejbližší přítelkyně. Po chvíli, kdy jsem se dostatečně pokusy o zmlácení Dannyho vyčerpal, jsem jen klesl na kolena (pokud mi to tedy bylo umožněno). Bez ohledu na to, zda ten dravec ještě dýchá a mohl by mi ublížit, jsem se chtěl dostat blíže ke své milované Jordi, bez které zcela jistě umřu také. Musím se jí ještě dotknout, pohladit si jí… vůbec jsem totiž netušil, jak bych bez ní mohl žít.
Ach, Jordi! Jordi!
Oplakával jsem ji a nebyl jsem snad ani ve stavu, kdy bych se mohl vrátit ke skupině. Připadal jsem si strašně slabý, třepal jsem se po celém těle a emocionálně jsem byl úplně na dně. Tohle byla bez nejmenších pochybností ta největší tragédie, jaká mne kdy postihla.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Nakonec se objevil někdo další, komu se také nelíbil ten nápad s tím, že by jsme vyrazili je hledat.
Nicméně se ozvala až ve chvíli, kdy už jsem byl obut. A mít mokré boty na sobě bylo jistě menší utrpení, než si je sundávat a pak zase nazouvat.
Takže jsem zatím počkal stranou, než se dohodnou, co vlastně budeme dělat.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Slzy štípaly v očích, protože společně s nimi se mi tam dostal i pot.
Ale brzy jsem zahlédl Shayi, jenže ne ležící zde přede mnou, ale stála. Ani jsem nepochopil kde, ale stála vzpřímeně a po zranění ani památky.

Co to má znamenat?

Obraz se ještě chvíli držel ve tmě, aby po Shainých slovech zmizel a já jsem se vrátil do reality. Drsné reality, v níž Shay stále ohrožovalo zranění a Gliben horečně prováděl základní šití její tržné rány. Netušil jsem jak je daleko, výraz v jeho tváři ale značil nadměrné úsilí, jaké jen může padawan při takovém složitém úkonu vynaložit.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

"No to je právě ono!" odvětil jsem pohotově dotyčné, jež mi vzala tu myšlenku zpod úst.
"Půjdeme-li ho hledat, můžeme se ztratit taky a Tarnem nebude vědět, kde jsme, ale když nic neuděláme, něco se mu stane. A pro udržení skupiny musíme jít buď všichni, nebo nikdo. Nechci malovat Sitha na zeď, ale..."
Přestal jsem dupat dokolečka po trávě jako splašený a udusávat trávu.
Potřebuju se uklidnit...
"Já nevím, co mám dělat, řekněte mi někdo, co mám dělat..." vydechnul jsem, zamračil se a zdrceně svěsil uši.
"Asi bychom měli počkat na Tarnema, ale kdo ví kde tomu je konec a ná nechci mít Mona na svědomí, protože jsem mu nepomohl!"
Začínala se mě zmocňovat bezmoc a nyní ji doprovázel i vztek. Vztek z toho, že cokoliv udělám, tak to bude špatně, a nic s tím nezmůžu. Aniž bych na to pomyslel, vztyčil jsem uši bojovně dozadu.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie:

Nallinin pokus vstát mě jen utvrdí v přesvědčení, že by měla zůstat tady a odpočívat. Stejného názoru je i Ircos, který případné protesty zastaví ještě v zárodku. Po své krátké, překvapivě vyspělé řeči jsou obě děvčata ochotna zůstat.

Budem hned zpátky.
Věnuji Tzadi povzbudivý úsměv. Poté se společně s mladíkem vydám hledat další přeživší.

[Elinor Rahl]

Edia, skupina mistra Atamy (Elinor)

Člověk si dá chvíli pauzu a doufá, že se věci nepodělají... a ony se podělají. Chvilku trvá, než se k pozorovatelskému stanovišti dostane, o čem přesně se ostatní děti dohadují, ale rozhodně mě to vykopá z příjemného "můžu si na chvíli odpočinout a jen koutkem oka sledovat okolí". Život Jediho je úmorná záležitost.

"Tarnem šel Mona hledat," doplním Marconiovy informace. "Nás tady nechal, protože bychom mu překáželi a krom pátrání po Monovi by musel řešit, jestli jsme v pořádku a kde vlastně jsme, takže by mu to ztížilo práci. Stejně, jako kdybychom se teď rozprchli po lese a vytvořili druhou pátrací skupinu."
Dívat se na bojově vztyčeného ušáka je poměrně zajímavá zkušenost.
"Taky se mi nelíbí čekat, jenže už jsem si zažila, že rytíři a padawani ví, co dělají. Takže věřím Tarnemovu úsudku. Který říká, že nejvíc pro úspěch výpravy uděláme, když zůstaneme tady. A... postaráme se o ty ryby, aby Mon a Tarnem měli co zakousnout, až se vrátí."
Upřímně jsem doufala, že se nehodlá hádat, protože to by pravděpodobně znamenalo tahat do hry nepříliš veselé historky z první Vlny Fyodosu, ale setkání se sithským komandem bylo hodně cenná lekce v tom, že younglingové těm lépe vycvičeným Jediům občas prostě překáží a jediné, co s tím můžou změnit, je, že poslouchají, co jim kdo z odpovědných řekne. A, samozřejmě, že za pár let nebudou younglingy, ale padawany, a budou podstatně schopnější. Ale to až za těch pár let.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Byl to další neobvyklý zážitek, který si dnes mohl Naen připsat na seznam a to ještě den nebyl u konce. Přesto z toho mohl vnímat jakousi jistotu a naději, že by zrovna tohle mohlo dopadnout dobře. Přesvědčit ho o tom mohlo i dokončení posledního stehu, tedy alespoň dle Glibenovy snahy, jenž nyní odstřihl jehlu a začal místo pomalu pouštět. Hlavní tlak však stále spočíval na Naenovi, jenž ránu pevně svíral, i když se zdálo, že by opravdu mohla vydržet sama o sobě.

Jakmile si Azíza s Icrosem mohli být jistí, že se o sebe dvojice dívek postará sama, tak vyrazili směrem k největší trosce v okolí, kam uvažovali jít už předtím. Zanedlouho se dostali k jejímu okraji a mohli se pokusit vylézt nahoru, kdy Ircos nabídl Azíze pomoc v podepření nohy a usnadnil ji tak škrábaní se vzhůru, aniž by byla ohrožena ostrými částmi. Díky tomu byla za chvilku nahoře a mohla spatřit hned trojici svých spolužáků. Gliben, který právě odstřihnul jehlu od šicí nitě, Naena, jak stále ještě křečovitě a hodně znaveně držel ruce na krku jejich kamarádky Shay, jež byla notně zakrvácená na tričku a rozhodně nebyla při vědomí.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Sotva se Mon probral ze šoku, přestal celou situaci psychicky zvládat a vrhnul se v amoku na zaskočeného Dannyho Linxe, jemuž nebylo přesně jasné, cože se to právě dělo. Údery zoufalého Mona jen narážely do jeho hrudi bez toho, aby to přinášelo nějaký užitek, což se vlastně dalo očekávat při střetu padawana v pokročilé fázi výcviku a younglinga. Mezitím k nim dorazil i Tarnem a chtěl Mona odtrhnout, ale gesto jeho kolegy ho zastavilo a tak oba počkali, až to vzdal.
Než se mohl kdokoliv z nich na něco zeptat, tak se Mon začal ohlížet okolo sebe, než ji konečně našel - pohozená asi dva metry od něj se značnou dírou v hrudníku, na jejíchž krajích byla stále čerstvá krev. Oběma v tu chvíli bylo jasné, co Mona popadlo.
On ji vzal s sebou sem? A ještě se toulal po lese? Co ho to napadlo?
zkonstatoval Danny směrem k Tarnem, který nebyl úplně v obraze.
Je to veřejné tajemství, že ji měl na palubě, ale nijak to nikoho neohrožovalo, tak se to i veřejně přehlíželo,
povzdechl si Danny a ohlížel se okolo sebe, než opět spočinul na Tarnemovi.
Asi bude lepší, když vyrazím ke zbytku skupiny, protože na mě asi nebude reagovat nejlíp. Tady máš rezervní meč, co s sebou nosím a počkám se zbytkem skupiny než se vrátíte,
zkonstatoval rozhodně Danny, aniž by Tarnem stihl cokoliv říci a předal mu jednoduchý světelný meč, který vylovil z roucha. Danny mu pokýval na souhlas a naznačil směr, kterým by se měl jeho kolega vydat.

Situace v prozatímním táboře se pomalu hrotila a padalo množství argumentů, než se do popředí dostala Elinor. Sotva spustila, tak si okamžitě získala veškerou pozornost všech přítomných a bez váhání prozradila, kamže se vlastně Tarnem doopravdy vydal. To vyvolalo jisté rozrušení a špitání mezi zúčastněnými, jak si nebyli celou situací jistí. Ale ani to nestačilo k uklidnění všech přítomných, což se dalo ve tvářích některých číst.
A proč nám to neřekl?
zeptal se chlapec, jenž byl také jedním z účastníků rybolovu.
Vždyť my nejsme jenom děti!
poznamenala napůl rozčileně, napůl smutně Qisha, která byla tak hrdá na svůj lov a nejspíš jí to nadšení zůstávalo i nadále. Spor tedy ještě nebyl zažehnán a nejspíše měli ve svých rukou vše Marconius a Elinor, pokud by tedy nevkročil mezi ně někdo další.
------------------------------------------
Další kolo uzavírám 14.9. a do té doby vyhodnotím, jestli nedojde k navýšení tempa odpovídání a to na každý víkend.