Bezejmenný

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Diss
Force Artist
Force Artist
Příspěvky: 130
Registrován: 02.1.2008 17:27:54

Bezejmenný

Příspěvek od Diss »

Tma tak černá jako tma vesmíru tma taková, že v ní by zanikla i hvězda v tomto jsem otevřel oči.
Je tu snad taková tma nebo jsem slepý kde to vlastně jsem ? Počkat kdo vlastně jsem, jak se vůbec jmenuji.
Pokusím se pohnout a pouze cítím jak se mi řetězy zaryjí hlouběji do údů.
AU sakra to bolí!
počkej jak to že si nepamatuješ, kdo jsi jak je to možné možná je to tou bolestí hlavy jako by mě do hlavy něco koplo ale co? Přeci tu nebudu jen tak viset musím aspoň něco zkusit!
Hálo je tam někdo kdokoliv haló.
Scientia est poestia
Obrázek

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Bezejmenný

Příspěvek od Heinz »

Tma.
Tma tě bodá do očí jak roj jehel a ty můžeš přísahat, že hlavně kvůli tomu tě tolik bolí hlava. A nebo ne? Není to obráceně?
Připadáš si, jako kdybys přežil svou smrt, ale tvůj mozek tělu neustále posílá příkazy, ať se probudí, ať neumírá. Hodně bolestivé příkazy.
Řveš o pomoc, ale máš pocit, že všeobjímající tma tvůj hlas pohlcuje. A možná ano, rozhodně neslyšíš víc než ozvěnu svého vlastního hlasu. Jsi sám. A nebo někdo chce, aby sis sám připadal - což se mu daří, v té tmě, která je přímo slyšitelná, doplňovaná jen tichým, nenápadným šploucháním vody... počkat – šplouchání vody tu je navíc. To tu rozhodně nemá být...
Můžeš se snažit vymanit jakkoli, ale řetězy jsou pevné, stahují tě. Když budeš pokračovat, udusí tě dřív než než se utopíš. To vědomí ti projede hlavou jak čepel ostrého nože. Ano, proto ta zvláštní ozvěna, proto zvuk tekoucí vody.
Jsi v nádrži, která se napouští.

Za chvíli cítíš, že ti konečky vlasů olizuje voda, vlasy pomalu těžknou, jak se namáčí... Tma ti zmátla smysly, takže ti až teď dojde, že visíš hlavou dolů. Voda se dotkne tvého čela, je ledová, příšerně ledová, ale to je to poslední, co tě trápí.
Brzy bude konec.
Můžeš se nadechnout nebo nemusíš, můžeš panikařit nebo být klidný, nic se nezmění na tom, že tě voda dožene. Nejdřív se ponoří nos, poté ústa... Voda ti obejme krk, ale to už není důležité, důležité je, že se topíš. Plíce tě řežou, touží se nadechnout, před očima se ti míhají barevné mžiky, původní bolest hlavy už necítíš přes přetlak, který hrozí prasknutím. Pomalu ale jistě ti dochází, že takhle vypadá konec. Takhle to končí - dřív, než to začalo.
A pak je skutečná tma. Omdlíš... zemřeš.

Ale pak se probudíš.
Jsi po smrti?

Hlava tě znovu třeští, jak kdyby ti v ní pochodovaly armádní šiky, jen těžko se pohybuješ, ale pohybuješ – ano, můžeš se hýbat. Otevřeš oči, ale ihned je musíš zavřít, protože proud světla je neskutečně ostrý, další pokus už je ale snazší... nakonec se můžeš rozhlédnout.
Ležíš nahý na operačním stole, nad tebou hrozivě ční lékařský droid. Se skalpelem místo prstů vypadá jak nějaká šílená postava z nočních můr, ale tenhle má diody v očích vyhaslé, nehýbe se. Je vyplý.
Jsi na operačním sále, to víš jistě, ale nikde žádná obsluha.
Jsi jediný živý v místnosti.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Diss
Force Artist
Force Artist
Příspěvky: 130
Registrován: 02.1.2008 17:27:54

Re: Bezejmenný

Příspěvek od Diss »

Jsem snad po smrti, to snad né, sakra! Počkej ale to mě už celou dobu na věčnosti bude takhle třeštit hlava.
Reflexivně zvednu ruku a ohmatám si hlavu jestli nemám nějaké šrámy či pohmožděniny.
Ssssss! To si děláš prdel! Jak to, že mě všechno bolí to se na mě svalil bantha nebo co ? počkej co je to bantha? Nějaké zvíře ? A proč jsem celý ztuhlý. A proč si kurňa nic nepamatuju!
Otevřu oči ale v tom strašné světlo. Světlo tak jasné že jsem si připadal, že mě oslepilo. Zase je zavřu a čekám dokud nepřestane ta strašná bolest hlavy která se ještě zvýšila. Po době která mi připadala jako věčnost jsem opatrně otevřel oči znovu. Světlo bylo stále jasné ale už mě z toho nebolela hlava. Pomalu ale jistě jsem začínal rozeznávat tvary, když už vidím téměř jasně podívám se do strany a uvidím hromadu skalpelů a jiných hrůzností mířících mi přímo na obličej.
Aaaaa! Zařvu ale hned si všimnu, se nic z toho nehýbe trochu se nahnu a všimnu si, že je to lékařský droid a díky bohu vypnutý.
Kurva to jsem se lek a kde to vůbec jsem ? Háló ? Hmm zase nikdo ale tentokrát alespoň nejsem připoutaný.
Pomalu se přetočím na bok a posadím se. Když se pořádně rozhlédnu zjistím, že kromě mě, droida a operačního stolu v místnosti není vůbec nic teda kromě kamery u stropu a dveří.
Hmm tak tady stejně není co dělat tak co kdybychom se podívali co je za těmi dveřmi.
S touto myšlenkou seskočím ze stolu s úmyslem podívat se co je za dveřmi. Ovšem když dopadnu nohy obě kolena se mi podlomí a já se svalím jak pytel písku a pěkně od srdce si zanadávám.
No doprdele to si ze mě děláš kozy já jsem snad mrzák ? Počkej těžko to by mě tak nebolely ale proč s nima nemůžu pohnout ?
S touto myšlenkou na mysli se zase vyškrábu na operační stůl a posadím se na opačnou stranu než je droid.
Hmm tak co teď.
Scientia est poestia
Obrázek

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Bezejmenný

Příspěvek od Heinz »

Těžko říct, jak dlouho tam sedíš, ale jasně cítíš, že se tvůj zdravotní stav zlepšuje. Hlava méně třeští, takže se ti snáz přemýšlí, a dokonce i zrak se zaostřuje. Nohy sice bolí stále stejně, ale to, že je cítíš, je věc pozitivní, znamená to totiž, že nemáš poškozenou páteř, že nakonec budeš moct chodit. Je jen otázkou s jakou obtížností. Navíc ti začíná docházet, že jestli budeš chtít chodit, budeš muset nohy i přes bolest rozhýbat.
A nebo se plazit po areálu a doufat, že najdeš kriplkáru.

Máš spoustu času se rozhlédnout po místnosti, je to skutečně operační sál, vše sterilní, nic není navíc, jen spousta přístrojů, jejichž funkci si ani netroufáš odhadovat, a lékařský robot. Ale pak si všimneš pojízdného pultu s lékařskými nástroji, který v moderně zařízeném sálu, kde očividně pracují především výdobytky nejnovějších lékařských technologií, působí až nepatřičně. Je na něm všechno - skalpely, nože, chirurgické pinzety, nůžky, kleště i háčky, nechybí ani svorky.

Najednou se rozrazí dveře, v kontrastu mrtvolného ticha, které doteď převládalo, to udělá příšerný hluk. Hluk, který je rozhodně nečekaný.
Na prahu stojí postava, velikostí sotva víc než metr, dlouhé vlasy... ano, je to s jistotou malá holčička. Stojí tam a kouká na tebe, neřekne ani slovo, neudělá pohyb navíc, jen stojí a zírá. A v jejím pohledu je něco děsivě netečného, oči bez jiskry. Je to pohled katatonického pacienta.


----
Vymysli si cokoli navíc, a to i ve vlastním popisu té holky, skoupá na popis jsem schválně.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Zamčeno

Zpět na „Ostatní“