Test trpělivosti (Lilith)

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

S požehnáním Jordi Linxe.

Tak sem Lilith můžeš napsat nějaký životopis + "souřadnice" studnice znalostí, kterou budu k tomu potřebovat :)

Mohou se tu objevit samé ošklivé věci (neschopný moderátor, násilí, erotika, politika), proto by to neměl VŮBEC NIKDO číst ...
Naposledy upravil(a) Marinho dne 19.4.2012 17:59:16, celkem upraveno 1 x.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Heinz »

Je mi líto kachničky... :(

Jméno: Tern Broyg

Beast Rider

Narození: 4027 BBY (24 let)
Současnost: 4003 BBY

Planeta narození: Onderon

Historie:
Rod Broygů patřil odjakživa mezi onderonskou šlechtu, úctyhodnou a respektovanou, nicméně, s jednou obrovskou vadou – neschopností cítit Sílu. A proto s každou další generací pod vládou Naddistů čest a moc rodu upadala a vytrácela se.
S tím se můj otec, Ferdand Broyg, odmítal smířit, a tak se v roce 4025 BBY přidal k skupině chystající převrat. Temná strana ale ví, po čem člověk ze samé své podstaty touží, po moci. A tak se mezi spiklenci objevil zrádce.
Nakonec byl otec i s celou svou rodinou, mně byly teprve dva roky, vyhnán z města obehnaného hradbami, vydán napospas přírodě. Nevím, jak se nám podařilo přežít, starší sestra i prarodiče zemřeli v zubech dxunských příšer a otce samotného bestie ošklivě poranila, když mě a matku bránil. Zrůda ho odhodila na ostrý kámen, při pádu si zlomil krční obratel, ale než ho stačilo zvíře dorazit, objevili se jezdci. Z otce se stal doživotní mrzák, od pasu dolů necítí tělo. Po tom všem je s podivem, že jsme já i matka přežili jen s lehkými zraněními.
Už od dětství jsem dřel, abych mohl otce pomstít, ten totiž zcela logicky dával režimu za vinu svůj stav. Dřel jsem, cvičil a v duchu si představoval, jak těm izizským šmejdům rozpářu krk, a v devatenácti jsem zkrotil svého vlastního drexla, Izu, s kterou už jsme nerozlučný pár.

I když si vážíme toho, že nás Kirové přijali ve své pevnosti, v mnohém s nimi nesouhlasíme. Modon je dobrý válečník i vůdce, ale ve svém přístupu k Izizu až příliš liberální. Je to doupě zla a jako takové musí být zničeno, vymýceno. Nemá smysl zkoumat, kdo je vinen a kdo ne, po 350 letech nadvlády Naddistů jsou všichni infikovaní. A děti? Ani ti nejsou nevinní - kdo udrží zbraň, dokáže zabít. A oni v nich už odmala pěstují nenávist... nejenže to dokáží, oni chtějí.

Základní povahové rysy v bodech:
vzteklý
agresivní
nekompromisní
dbalý cti rodu
pyšný

Styl boje
Agresivní, impulsivní (někdy působí bezhlavě) – nálet, střelba za letu, útok skokem
Dýka – mrštný, útok na slabiny, tepny atd., akrobatický

Schopnosti
Nadprůměrné – kontrola drexla, „synchronizace“ jednání (i bez jezdce se drexl drží v blízkosti, kreje záda pánovi a na zavolání přilétne)
Lehce nadprůměrné – boj s nožem
Průměrné – střelba puškou, střelba za letu

Motivant: Touha po pomstě

Primární zbraň: projektilová puška (dostřel cca 250 - 300 m) s bajonetem
Sekundární zbraň: drexl (Iza)
Terciální zbraň: dýka

Vzhled: střední postava, holá hlava, tmavě hnědé oči a bla bla bla...
Naposledy upravil(a) Heinz dne 15.8.2012 22:27:43, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

krásný, v budoucnosti čekej první příspěvek :)
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

Onderon, Iziz, minulost

Téměř 400 let nadvlády Naddistů. Nikdo se nemůže divit, že se čas od času někdo z těch méně šťastných zatouží po svém kousku či kusu moci. Toto patří k mentalitě nejen lidí, ale všech žijících bytostí. A když někdo moc má, tak touží po větší moci. A když dva touží po jedné věci, zákonitě musí dojít ke konfliktu. Když se dvě děti perou o bonbon, vyřeší se to tím, že jednomu dáte také bonbon. Politici ale nejsou děti a moc není bonbon. Navíc moc je jen jedna. Sice ji můžete dělit, ale někteří touží po tom ji získat celou. Ti, kteří jsou spokojení se svým kouskem, tak těm nezbude nic. Toto jsou obecné pravdy, které, a soustu dalších, musíte znát, pokud chcete přežít v aréně politických intrik. Zkrátka došlo k tomu, k čemu dochází neustále ve všech koutech galaxie. Skupina více i méně důležitých, schopných či respektovaných lidí se spojilo, aby si moc, která ležela v rukou krále Omnia, po jeho smrti spíše královny Amanoy vzali a rozdělili mezi sebe. Celá skupina byla soustředěna kolem Novara, jednoho z nejbližších poskoků královny Amanoy. Dokázal zabránit tomu, co zničilo spoustu jiných převratů, tedy aby rozdíly mezi "žadateli o moc" způsobily rozbroje mezi spiklenci.Byl to velmi schopný řečník a politik, který každému dokázal říct přesně to, co dotyčný chtěl slyšet. Postupně se k této skupině přidávali další a další. Někteří se nechali přesvědčit, jiní se báli toho, že až povstání propukne, budou potrestáni stejně jako další stoupenci kultu. V předvečer puče byli ale všichni do jednoho pozatýkáni za osobního dohledu Novara. Po sérii krátkých výslechů byli ti nejnebezpečnější a nejschopnější popraveni a ostatní vyhnáni i s rodinami z města. Fernard Bryog a jeho rodina se s některými dalšími šťastnými dostali do pevnosti Kirů, kterou ovládal Modon. Tam od svých dvou let vyrůstáš a učíš se jejich způsobu života.

Onderon, pevnost Kirů, hlavní sál, brzké ráno

Stojíš spolu s dalšími zkušenými a čekáš na svůj dnešní první úkol. Poznáváš mezi nimi jen Norma, člověka, se kterým jsi trávil spoustu času ještě jako dítě. Je to hlupák, ale schopný letec a vynikající střelec. Na všech můžeš vidět vliv včerejší noci, která se protáhla díky zásobám "občerstvení". Ty jsi naštěstí odešel už dřív, ale i tak to není pro tebe úplně nejpříjemnější ráno, už kvůli brzkému vstávání.
Terne ...
Ozval se tvůj otec, ke kterému jsi jako jednomu z mála projevoval respekt. Jeho hubené nohy prosvítaly i přes deku, kterou měl přehozenou přes klín.
Tvým úkolem bude hlídka na Jižní pláni. Poletí s tebou dalších pět jezdců, jsou to zelenáči a zatím nebyli v pořádné akci, tak na ně dávej pozor. Doufám, že jsi se poučil z minulosti.
Zaúkoloval tě Ferdand. Tou připomínkou myslel tvou bezhlavou akci, kdy jsi vlétl do jasné léčky a přišel o celou letku. Tebe samotného zachránila Iza, která i v prudké palbě dokázala plnit tvé příkazy a podařilo se vám utéct.
Pokud nemáš nějaký připomínky, můžeš jít, tvoje letka by měla být už nachystaná u stájí.
Uzavřel Ferdand a začal si psát nějaké poznámky, které měl na stole před sebou. Při odchodu na tebe přátelsky Norm mrkl a ukázal gesto, že ti drží palce.

Když jsi přišel ke stájím, už z dálky jsi viděl skupinku tří kluků a dvou holek. bylo jim tak 19, víc určitě ne a velmi se bavili tím, jak na sebe pokřikovali přes vysílačky, které měli na hlavách. Nevšímali si tě, dokud jsi se k nim nepřiblížil na doslech.
Ticho! Už je tady.
Upozornil své kamarády jeden z nich do vysílačky. Až pozdě si uvědomil, že jsi to musel slyšet i ty. Trochu provinile se na tebe podíval a očima těkal chvíli na tebe, chvíli na své kamarády okolo.
Já jsem Birt, toto je Livy ...
ukázal na blondýnku,
... Tyrm ...
na mohutnou holohlavou hromadu masa,
... Valey ...
kluk s dlouhými dready,
... a Kaya.
malá černovláska. Bylo na něm vidět, že toto představování má naučené.
Říkala jsem ti, že poletíme s "ním".
Zaslechl jsi rozhovor mezi Kayou a Valeyem.
Pětice se na tebe dívala s obavami a viděl jsi jim v očích, že velmi dobře slyšeli o tvém nedávném výkonu a čekali na tvé příkazy. Měli již na sobě brnění a před stájí sedělo pět nepokojných drexlů.

Po vzlétnutí se letci uspořádali do formace a letěli za tebou. Po asi hodině a půl letu sis v dálce všiml oblaku prachu. Odhadem to byly asi tři vozidla, tedy 20 nebo i víc osob a směřovali od Izizu směrem do divočiny. Byl jsi dost daleko a měl slunce v zádech, takže tě zatím nemohli vidět.

Je to možná trochu dlouhý příspěvek, ale je to klidná část, kde nic nezměníš, tak proč to natahovat. Chtěl bych po tobě, proč bys odcházela z té chlastačky (např kvůli komu), pak popiš vztahy (klidně i k zatím neexistujícím postavám), a dál by to mělo být klasické. Co není jasně napsané, není pevně dané a je to tvůj prostor. Budu na tom stavět hlavní část příběhu, tak si dej záležet. Jsi zkušená a inteligentní hráčka, takže ti to ani vysvětlovat určitě nemusím, ale jako pseudomoder jsem si to nemohl nechat ujít 8)
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Heinz »

Džungle Onderonu – Takže zase novej den

Ráno.
Někteří mají tendence hledět na něj jako na spasení. A není divu, džungle není nejlepší kamarád ani za dne. A v noci se mění v predátora, v lovce... nepřítele horšího než izizští, nepřítele metodického, kalkulujícího - nepřítele ne jako metaforu, ale skutečné ztělesnění zla. Ti pověrčiví, a to tu jsou skoro všichni, hovoří o Duchu Džungle, tajemném zabijákovi, který z džungle dělá myslící bytost, temném stínu, jenž přišel s příšerami z Dxunu, jenže na rozdíl od bestií Duch nejde ochočit - stejně jako si nelze ochočit džungli.
Tak nějak začínají všechna vyprávění starších. Jak mystickej blábol...
Já nevěřím na žádnýho „ducha“, džungle je zkrátka zatraceně nebezpečná děvka, která sežere každýho, kdo ji podcení. Chvilku se lísá, ale to neznamená, že člověka v následující chvíli nenakope do koulí. Nakope, a to sakra bolí. Ale rozhodně to není bytost, natožpak metodická, řídí se jen jedním zákonem – zákonem silnějšího. A proto by si člověk měl hledět toho, aby byl silnější.
I proto rána nesnáším, je to jen začátek novýho dne, který bude sotva lepší než ten předchozí. Navíc
zpravidla následuje po mizerný noci, která ale rozhodně není zkurvená kvůli nějakýmu „Duchu Džungle“. Ne, kurví ji pořád ten samý vlezlý sen, který se s železnou pravidelností každou noc opakuje. I když, podle některých může za noční můry taky Duch, takže kdo ví?
Tahle noc nebyla výjimkou. Ne, nejenže nebyla výjimkou, byla horší. Možná za to moh' alkohol, ačkoli jsem rozhodně nechlastal jako ostatní notorové, ne, nejenže jsem moc nepil, navíc jsem šel domů brzo, ta radost ostatních mě přiváděla k šílenství. A nebo se možná jen některý ze čtyř měsíců moc přiblížil nebo na Praelu došlo k erupci... čert ví, ale tuhle noc byl ten sen zvlášť intenzivní. Svinsky reálný...
A jako pokaždý identický.

Letím. Vím to, protože to cítím, cítím kolem proudící vítr, cítím napínající se tělo Izy, ale zrak mám rozostřený. Ať se snažím sebevíc, nemůžu zaostřit, nejde to... letím a připadám si jako zfetovaný.
Kromě zvuku větru je ticho, ale já vím, že něco je špatně. A nejen kvůli špatnému zraku.
Zvuk projektilky přeruší hučení větru. Pak přijde salva, větší ráže – větší škody. A strach. Dávám povel Ize, aby se otočila, ale ona mě neposlouchá, řvu a sám sebe neslyším. Nikdo mě neslyší. A nikdo mě neposlouchá.
…Jsem Frae, mladá, sotva osmnáctiletá holka, která by ale jednou mohla být členkou komanda, mozek ječí a hrozí vybouchnout, ale jeden zvuk ho přehlučí – jemný, vtíravě hvízdavý zvuk kulky, který mi zasáhne pravé stehno, a pak další a další... když padám, dusím se krví z krční tepny.
…Jsem Elrich, trochu hromotluk a vtipálek, chci letět výš, ale drexl padá. Nemůže letět, má břicho rozstřílený na sračky.
...Jsem Derrin, ale kamarádi mi přezdívají Šipka, protože je vždycky v závodech v běhu předhoním, nikdo není rychlejší než já, ale teď nejsem dost rychlá. A umřu dřív, než si to stačím uvědomit.
...Jsem Jorn, milovník Pazaaku, který tě obehraje i o spodky, ale neobehraju smrt. Nechcípnu zastřelením, padám několik hrozivě dlouhých minut, než se rozsekám o zem.
Jsem všichni, všichni ti mrtvý. Ale já pořád žiju.

A pak se probudím.

„Terne...“
Hlas otce mě donutí vrátit se do reality. Jasně, kvůli snění tu nejsem, tak bych se měl začít soustředit... Donutím se dávat pozor a dokonce se přemůžu a podívám se otci do očí. A neuhnu ani tehdy, když mi všechno zase připomene.
Jestli jsem se poučil? Co to je za otázku?! Já nevím, jak to mám sakra vědět?! Chci podříznout každýho zasranýho měšťáka, co žije na týhle planetě, ale velet neznamená řezat krky. Znamená to mít zkurvenou zodpovědnost - ne podřezávat krky, ale ručit za ně. A to já už nechci... Sakra! Každou podělanou noc mě pronásledují mrtví, a přes den to není lepší, protože já vím, že za ně můžu, vím, že je mám na svědomí! A už nechci, fakt nechci mít na krku další... Tak proč, proč mi pořád nějaký nutíte!
Mlčím už moc dlouho, tak dlouho, že se ticho stává trapným. Vím, že musím promluvit. A vím, co řeknu.
Je mi líto, otče, ale já se na velení ještě necejtím, ještě ne, nechci tu zodpovědnost, nechci ji. Přiřaď mě k někomu jinýmu...
„Ano otče, dám na ně pozor. A ne, nemám otázky.“
Ne, tohlecto není to, co jsem chtěl říct, to rozhodně ne!
Než odejdu, věnuju poslední pohled Normovi, a až pozdě si uvědomím, že v tom pohledu je nevyřčená prosba. Chci, zoufale chci, aby letěl se mnou. Jenomže neletí, jsem v tom sám.

Nespěchám, když jdu ke stájím. Jdu pomalu a rozvážně, protože jsem starej, staří totiž neovlivňuje věk, starcem se člověk může stát za pár vteřin v jakýmkoli věku, a snažím se zoufale někde nahmatat kuráž, protože vím, že takhle před ta štěňata předstoupit nemůžu.
Ani nevím jak, ale nakonec se mi povede někde sebrat páteř, ne, necejtím se líp, ale když stojím před nima, školákama, kteří předevčírem přestali sát máminý mlíko, včera se naučili psát a dneska mají poprvý nastavovat krk, vypadám přinejmenším sebevědomě. Protože, jak mi vždycky vštěpoval otec, člověk si nemusí být jistý sám sebou, ale musí přesvědčit ostatní, že tomu tak je. A tak tu komedii hraju, a doufám, že ji hraju alespoň uspokojivě.
A jelikož při všem tom soustředění nezapomínám i poslouchat, neujdou mi slova toho dreadatýho, Valeye, a černovlásky, Kayi.
Cesty nejen osudu, ale i pocitů jsou nevyzpytatelný...
Mám chuť se smát, protože, ať je to jakkoli paradoxní, ti dva mi dodali přesně to, co mý sebevědomí potřebovalo – patřičnou dávku vzteku.
„Jak slyším,-“ malinko se zhoupnu na patách, sepnu ruce za zády a rysy tváře mi ztuhnou přísností, „-já se představovat nemusím. A rovnou chci říct, komu se jeho velení nelíbí, může se sbalit a vypadnout, máte možnost teď hned!“
Hlasu dodám patřičnou ráznost.
„Zmizte odsud a hlašte se na velení, máte mý svolení, takže z obvinění ze vzpoury bejt připosraní nemusíte. Ale nepoletíte, protože tam nahoře vás pochyby pošlou volným pádem k zemi. Potřebuju lidi, kteří mi jsou ochotni věřit, ne někoho, kdo bude remcat. Stačí jedinej zlomek vteřiny, kdy budete přemejšlet, místo abyste poslouchali rozkazy, a skončíte jako žrádlo pro šelmy.“
Je mi jasný, že jsem jim dal víc než dost námětů k tomu, aby mi omlátili mou poslední akci o hlavu, ale čas na poznámky jim nedám.
„Takže, každej, kdo dneska letí – za pět minut vylétáme, zbytek - zmizte mi z očí.“
Riskuju, možná nakonec zůstanu sám. A budu mít další průser na krku, další neúspěch... ale lepší než aby mi tam ty děti pochcípaly. Znovu už ne.

Zamířím rovnou k Ize, brnění už mám na sobě, helmu v ruce... zbývá jen nasadit jí postroj.
„Dobrý ráno, holka... Tak co? Jak ses vyspala? Doufám, že líp než já.-“
Povídám si s ní, jako by byla člověk, protože vím, že mi rozumí. Vlastně mi rozumí víc, než většina lidí. Vtipný, občas pochybuju, že někdy najdu lepší ženskou.
„- Pořád dokola... už nevím,“ ušklíbnu se, „asi začínám cvokatět. …No tak, uklidni se!“
Jako vždy se při strojení vzpouzí, trucuje, nelíbí se jí, když ji omezuju, ale nakonec se podvolí. Dělá cavyky jako každá ženská, ale mně to nevadí, teď se cuká a hraje neposlušnou, ale až to bude potřeba, bude tu, spolehlivá a připravená. Vlastně je to naše každodenní hra, která ale nikdy netrvá tak dlouho, aby skutečně zdržovala. A tak jsem za chvíli připravenej vyrazit.
Ještě naposledy přistoupím k „jednotce“ a vydám poslední, ten nejdůležitější rozkaz:
„Rozpočítejte se, každej ať má jedno číslo, kterým se mi bude hlásit.“

V lítání je něco opojnýho, něco lehkovážnýho... člověk má chuť letět vysoko, až tam, kde je vzduch řídkej a pak se pustit střemhlav dolů. Ve vzduchu má člověk pocit, že je nezranitelnej, že ho nic nemůže dostihnout, že má absolutní moc. A tak moc snadno zapomene, jak rychle se všechno může zvrtnout.
Na jednu stranu jsem konečně v ráži... Iza, vejška, volnost... cejtím se jistější než za posledních pár dnů na zemi, na druhou mi ale pořád v hlavě hlodá pochybnost. Pochybnost a strach.
Stačí tak málo, do prdele bomy! Tak málo!
Neměl bych, ale modlím se, aby to dneska bylo klidný, aby se nic nedělo... zatím se daří, už přes hodinu nic, takže -
„Kontakt, jihovýchod.“
Říkám to automaticky, bez přemýšlení, a poslouchám se, jako bych byl cizí.
A je to tady... Kurva! Klid, klid povídám, soustřeď se... je ráno, slunce je nízko a my ho máme za zadkem.
„Klesnout a zpomalit. Leťte volně, udržujte formaci, a žádný voloviny.“
Poslat někoho s hlášením? Ale co to kecáš! To je přece blbost! Ne, jsme hlídka a tak je budem hezky z povzdálí pozorovat...
„Nesoustřeďte se jenom na cíl, kontrolujte území pod sebou, a kdyby někdo zahlídnul jakýkoli odlesk nebo něco, cokoli podezřelýho, okamžitě hlásit! Nestává se to moc často, ale sem tam měšťáci v džungli ukrývaj zbraně.“
Jsme dost daleko od Izizu, otázkou je – je to dost daleko?
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

Onderon, Pevnost Kirů

Tvůj krátký ale bohatý proslov měl jeden důležitý efekt. Vzhledem k tvému minulému úspěchu všem pěti došlo, že končí sranda, že jejich život už nebude jen pochlastávání a neustálý pocit bezpečí. Každý sice máme jinou povahu, ale děti, mezi které lze v kontrastu s tvými životními zkušenostmi patří i tvůj tým jsou na tom velmi podobně. Uvědomění si možnosti vlastní smrti během několika velmi málo hodin byl možná moment, kdy se s dětí stávají dospělí. Na Onderonu se dospívá velmi rychle. A ne na příliš dlouho. Nebo alespoň ne na dost dlouho. Na druhou stranu, kde je tomu jinak? Pokud by jsi nabídl možnost odejít dokud to je možné každému o samotě zvlášť, měl by jsi možná k dispozici menší letku, než by tě ani ve snu nenapadlo, ale skupinka si navzájem pohledem dodala kuráže a postavením do pozoru ti dala jasně najevo, že s nimi musíš počítat.

Onderon, Stáje

Jedna z mála spřízněných duší začala ve svém omezeném prostoru poskakovat a vydávat nejrůznější zvuky když tě uviděla. Při vhodném nasvícení, za použití vhodných kulis a pod vlivem kombinace různých psychotropních látek by Iza vypadala jako roztomilé zvířátko. Iza se stejně jako každý jiný živý tvor vzpouzí. Divoké zvířata se prudkými pohyby snaží zátěž ze sebe shodit, ale vzorně vycvičená Iza se chovala spíše jako druhý pár rukou. Postroje se snažila dát do co nejpohodlnější polohy. Toto ale mohli vidět jen ti, co tráví celý čas ve společnosti zvířat. Pohodlná poloha pro Izu znamenala mít sedlo na břichu, ale svou zručností jsi dokázal donutit Izu ke kompromisu a po několika minutách byla Iza připravená k bezpečnému odletu. Puška na pravé straně uložená v bezpečnostním pouzdru, které i po velmi šílených obratech mělo zaručit to, že tvou jedinou zbraní proti případnému nepříteli nebude jen nenávistný pohled. Sice zpomalovalo rychlost tasení, ale v drtivé většině případů to nehrálo roli. Toto zdržení platilo i pro uložení zbraně zpět. Na druhé straně byla připevněna brašna, ve které jsi měl dalekohled a další drobnou výbavu, jako munici nějakou tu nouzovou "potravinu" pro dodání energie a tak dále.
Na tvůj rozkaz si rozdali čísla. Udělali to velmi jednoduše:

Birt-1, Livy-2, Tyrm-3, Valey-4 a Kaya-5

Onderon, Jižní pláň

Krátce po vzletu a nasazení kurzu se letka uspořádala do cestovní formace. Birt po pravé straně, Livy po levé, o něco více za tebou než Birt, Tyrm mezi tebou a Livy ale o řadu dál, na pravo od Birta v řadě s Tyrmem Valey a v poslední řadě o něco výš než zbytek letky Kaya. Livy měla zezačátku problém donutit svého drexla udržet stejnou rychlost jako zbytek letky, ale po čase to zvládla bez výrazných potíží. Tvoje hlášení jako vystřižené z příručky pro vojáky začátečníky protrhlo ticho. Pokud za ticho se dá považovat hučení větru a křik nejroztodivnější havěti pod tebou. Kaya, která si do té doby pohodlně hověla v sedle otočená proti směru a spokojeně sbírala jarní, zatím ještě nepálící paprsky sebou cukla a usadila se v bezpečnější poloze. Všichni začali očima lítat po obzoru přibližně směrem, který jsi ohlásil, ale až po delší době našli všichni to, co jsi měl na mysli. Birt sice zkoušel něco bližšího zjistit dalekohledem. Konvoj musel vyjet už za hluboké noci, na cestě musel být 6-7 hodin, pokud vyjížděl z Izizu. Často tuto část navštěvují sběratelé exotických zvířat, o které je zájem ve všech společenských vrstvách, ale jistě to nebudeš vědět, dokud nebude pozdě.

Vidím tři vozidla, dvě menší a jedno větší uprostřed, které za sebou něco táhne. Na korbách sedí nějaké postavy, ale nevím, kolik jich tam celkem je.
Ohlásil ti Birt informace, které jsi odhadl mnohem dříve jen díky zkušenostem. Přibližně 5 minut letu před vámi bylo místo, které bylo nejblíž cestě, po které musela kolona jet kvůli okolní vegetaci. Cesta leží mezi plání s přibližně 2 metry vysokou vegetací a úpatím kopců. Pláň leží po pravé straně konvoje. Konvoj k danému místu přijede přibližně za půl hodiny.

Jaké jsou další rozkazy?
Ozval se znovu Birt, když jste mírně klesli, takže jste pro konvoj byli u dolního okraje slunečního kotouče. V jeho hlase bylo znát vzrušení a očekávání akce, ale pod rouškou strachu. Ostatní mlčeli.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Heinz »

První část je retrospekce, abys mě nekamenoval, že to nesedí časově... :D

Onderon, někde nad džunglí - Back in time

Mám na starosti školku...
Pořád to nemůžu pochopit, je to jako můj zlej sen – jenže jinak, a nemůžu se probudit... Jak můžou někomu, komu dávaj za vinu likvidaci celý jednotky - ne, ne jen tak „dávaj,“ maj pravdu, konstatujou - svěřit bandu smrkáčů?? To tam za těma mapama stojí banda idiotů?!
Nejseš daleko od pravdy, stojí tam Kirové a Gobee... to je jako ekvivalent idiotů.
Odflusnul bych si nevědět, že se mi slina díky proudu větru maximálně přilepí na tvář. Další flusnutí do ksichtu od těch nemyšlenejch panáků fakt nepotřebuju... A tak se radši zase vrátím k mý „jednotce“, nadávat těm malým sráčům mě alespoň nenutí vzít kudlu a podřezat kohokoli, kdo má dlouhý a tmavý vlasy.
Nejde o to, že jim je devatenáct – vždyť už jsou dávno dospělí -, jde o to, jak se chovaj, jak jsou nezodpovědný, lehkovážný... dělaj sami ze sebe žrádlo pro kanony.
K čertu! Vždyť ta blonďatá kurva ani neumí tu hroudu masa pod sebou pořádně ovládat!
Jo, ať jsou kdekoli, pořád je mám v hledáčku, vím alespoň zběžně, co dělaj – i když bych byl radši, kdybych nevěděl.
Tak jo, ta blonďatá kurvička- v hlavě se mi díky cviku automaticky propojí tvář s číslem. A ta čísla si v duchu opakuju, aby se mi v boji nepopletla, dvojka, je možná kost, ale od pohledu neschopná, ta černovláska, pětka, má pocit, že letí na výlet, pak hromotluk, jaký to bylo...trojka! Tak ten vypadá, že mu i s oblíkáním museli pomáhat. A ten dredař, čtverka? U všech ďáblů i bohů, prosím, ať mi tu neusne a nesletí dolů!
Alespoň jednička vypadá co k čemu, přirozenej vůdce, v hlavě nemá nasráno... na něm to závisí – musím ho zkrotit a z celý bandy se konečně začnou stávat vojáci. Jo, na něj se budu muset zaměřit, na něm to stojí a padá.
Jestli tuhle misi přežijou...
Divoce zatřesu hlavou, abych tu myšlenku vyhnal – nikde poblíž totiž není strom, o kterej bych moh' otřískávat hlavu do zblbnutí. A potom radši, abych zahnal vtíravý myšlenky, ke skupině promluvím, stejně jsem to měl udělat už dávno, musím o nich zjistit co nejvíc.
„Skupino, dokud a pokud je klid – řekněte mi něco o sobě, a ne, nezajímá mě, jestli rádi chlastáte, šoustáte cannoky nebo vás rodiče nechápou, chci vědět, v čem si myslíte – nebo vaši instruktoři si mysleli – že jste dobří, a taky potřebuju vědět, co máte za zbraně. A kdyby to nebylo jasný, než začnete mluvit, představte se – číslem samozřejmě.“
Ať si zvykaj, ve vzduchu jim na jména kašlu, jsou čísla, nic víc... a vlastně ani dole nechci jejich jména znát, z prostýho důvodu, všichni už jsou potenciálně mrtví.

Onderon - Zpět do reality

Noční můra se plní, kontakt.
Na druhou stranu, poslouchám přehnaně agilního Birta, jedničku, a zjišťuju, že pán smrkáčů má vliv nejen na ostatní, ale i na mě - konkrétně to jeho nezdravý nadšení. Částečně se do mě přelilo a už nemám chuť bejt přehnaně defenzivní. Jasně, moje stigma nezmizelo, jsem opatrnej, alespoň teda myslím, že jsem, ale...
Mohli bychom to zvládnout...
Slyším jeho dotaz, ale neodpovídám, místo toho automaticky šáhnu do brašny pro dalekohled a prohlédnu si konvoj svým, i když nechci Birta podceňovat, tak určitě jistějším okem: hlavně se zaměřím na tu věc, kterou táhnou, a na případné silnější zbraně, které by mohli mít na korbě, ale neskončím jen u vozidel – prohlídnu i nejbližší okolí, hledám stopy po schovaných zbraních, kanónech, ochrance... čemkoli. A nakonec se samozřejmě zaměřím na místo nejdůležitější, pláň včetně jejích hranic, porostu, kopců... je to ideální místo k útoku.
A v hlavě se mi rodí plán.
Je to šílený! Sebevražda! Takhle ta děcka určitě zabiješ! Leda... ledaže se postaráš, aby se do toho zapletla co nejmíň... a tak zabiješ sebe. A nebo-
Kdyby mi někdo civěl do ksichtu, zahlíd by jiskru v očích.
-a nebo to dokážeš.
„Izo, holka,“
nakloním se a polohlasně k té krásce promluvím,
„myslíš, že zvládnem to první auto převrhnout?“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

Onderon, někdy předtím

Během asi hodiny letu, kdy kvůli nudě se člověk musí ponořit do vlastních myšlenek se tě opět zmocní tvůj vlastní vnitřní démon, který tě začne spalovat a žrát zevnitř. Nějakou dobu s ním bojuješ, jak dlouho, těžko říct, v hlavě běží čas nepravidelnou rychlostí. Ve snaze mu uniknout po hlavě skočíš do svých povinností jako velitel hlídky.

Tady jednička, jsem pozorovatelem skupiny a jako hlavní zbraň mám pušku.
Zareaguje Birt na tvůj dotaz, rozkaz, požadavek nebo jak to správně nazvat.
Ahoj, tady Livy, ale říkej mi klidně Liv ...
Začne svoje "hlášení" Livy, když jí do toho skočí Birt.
Máme se hlásit čísly, ty jsi Dvojka Liv ...
Opraví ji Birt.
Ty naděláš ... tak jsem Dvojka, mám stejnou pušku jak Birt a asi ani nemám nějaký zvláštní talent.
Opraví se Liv.
Já jsem Trojka, mám jako hlavní zbraň těžký kulomet a to je všechno.
Ohlásí se Tyrm. Jeho drexl je o něco větší,a nese mnohem větší náklad.
Tady Čtyřka, jsem ostřelovačem skupiny, hlavně teda protože jsem jako jedinej trefil terč za letu z víc jak 350 metrů.
Ozval se dredař Valey. Nakonec se ozvala Kaya.
Tady Pětka, mám jako zbraň karabinu a jsem také zdravotníkem. Ale nečekejte žádný zázraky.
Chvíli bylo ticho, Všichni kromě svých zbraní a munice vezli i nějaké základní vybavení, jako lana, zásoby na pár dní. Nic světoborného, přeci jenom jste kousek od pevnosti.
Jak máme volat vás?
Zeptal se Birt. Ve vegetaci pod vámi nebylo nic podezřelého, jen jste občas zahlédli nějaké větší nebo menší zvíře, prchající před letkou drexlů.

Onderon, příprava před bitvou

Po hlášení Birta jeho poznatcích jsi teké vytáhl dalekohled, na první pohled přeci jenom o něco lepší než Birtův a taky tvůj zkušenější zrak ti pomohly získat více informací o koloně. Jako první věc si prohlédneš přívěs, který za sebou táhne prostřední vozidlo. Je to nějaká konstrukce překrytá plachtou, podle tvaru to může být protivzdušný kanón nebo složený jeřáb, přesně určit to zatím nelze, jednak kvůli plachtě a jednak kvůli zvířenému prachu za prvními dvěma vozidly.
Co se týkalo samotné kolony, první a poslední auta byla menší, prostřední asi o polovinu větší. Většinu vozidla zabrala klec, kromě ní byla jen poměrně malá kabina pro řidiče. První a druhé vozidlo bylo obsypané postavami, u většiny jsi rozpoznal nějaké zbraně v rukách a u ostatních to lze velmi pravděpodobně předpokládat, dohromady včetně řidičů jsi napočítal dvaadvacet lidí, to i s osádkou přívěsu. Tři seděli vždy přímo na kabině řidiče, ostatní byli rozmístěni na klecích. Poslední vozidlo mělo jen řidiče a přibližně osm postav sedělo uvnitř klece.
Nakonec se tvá pozornost přesunula na mapování celého okolí. Auta jely po cestě, která se mírně vlnila podél kopců. Po levé straně kolony byl poměrně strmý svah, po pravé se postupně snižoval 150 - 200 metrů až do zarostlé pláně. Strmý svah byl téměř bez vegetace, kromě několika suchých keřů a stromů tam byly jen kameny. Úhel, který svírá cesta s vaším momentálním kurzem je přibližně 45°, ale pokud budeš chtít maximálně využít oslnění sluncem, budeš muset úhel upravovat postupně. Auta jedou směrem proti tobě.

Pane? Jaké jsou vaše pokyny? Co máme dělat?
Se směsí stresu a adrenalinu v hlase se opět ozval Birt. Byl nejvyšší čas rozdat rozkazy jednotlivým členům, aby se případně stačili přemístit ve formaci a nachystat zbraně, případně ústup.

//popis mapy je jen přibližný, těžko se to popisuje takto slovy. Proto v případě, že to pochopíš jinak, tak se přizpůsobím. Jinak bych byl rád, kdyby jsi se již rozhoupala k útoku, alespoň nějaký první přelet, povely ostatním členům a tak ... posuň to tak daleko, jak si jen troufneš 8)
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Heinz »

Onderon - před

Poslouchat jejich hlášení... to je porod. Musím bojovat sám se sebou, abych neměl imrvére oči navrh hlavy. A nebo abych se neotočil a rovnou je sám nezastřelil. Teda, to bych jim křivdil, ne všechny, Birt a většina ostatních podala slušný hlášení - všichni ostatní kromě dvojky.
Prej „Livy, ale říkejte mi Liv“ Kurva holka! Tobě vážně věřím, že nemáš žádnej talent - doufám, že máš talent aspoň na mrdání, protože jinak nechápu, jakej je v tomhle světě tvůj účel. Ty že jsi nejsilnější a nejrychlejší spermie?! Sakra, doufám že nejseš z dvouvaječnejch dvojčat!
Jsem moc unavenej na to mít vztek. Moc unavenej z mizernýho spánku, moc unavenej z nýmandů, který mám na starosti... ne, nemám a nebudu mít vztek... ale povzdechnutí se neubráním. A začínám bejt paranoidně přesvědčenej, že tohle je Kirova pomsta - za něco, to už je jedno co.
Jsou to pomstychtiví bastardi.
Z myšlenek mě vytrhne Birt s docela zbytečným dotazem. Ale budiž.
„'Pane', jedničko, oslovujte mě 'pane' nebo 'veliteli'.“

Onderon, Jižní pláň - současnost

Ten přívěs...
Vůbec se mi nelíbí, jak ten obrys vypadá. Jestli je to kanón, proč to sakra převážej tak daleko od města? Že by se snažili vybudovat nějakou tajnou základnu v džungli?
Chuť zmocnit se toho se ještě zvětší...
Ale kde? Počkat na to, až dojedou na planinu, se mi moc nechce, budou mít víc času na naše odhalení, a ten strmej svah nám hraje do karet, ne že by se monstrózní drexl mohl snadno schovat, ale na planině je jeho viditelnost přece jenom vyšší. Takže moc času nemáme.
„Zaútočíme okamžitě,“ řeknu stroze, ale téměř okamžitě pokračuju. Je na čase je seznámit s plánem.
„Jedničko, dvojko, pětko, odteď jste skupinou Alfa. Alfa letí za mnou, na těsno, formace klín – jednička střed, dvojka napravo, pětka nalevo, držte se ve stejným úhlu a výšce jako já. Snažte se nezaostávat. Tři a čtyři - vy se držte se sluncem, přibližujte se pomalu ke koloně.“
Tak to bychom měli pro začátek...
„O první útok se postarám já sám, převrátím první vozidlo a tím jim zatarasím cestu. Zastavím tak kolonu. Alfo, vy budete udržovat výšku, klesejte velkým obloukem, k nepříteli se přibližujte z leva - obejděte je. A snažte se do poslední chvíle držet z dostřelu jejich zbraní – dostřel může být až 300 metrů, tak s tím počítejte.“
Jestli tam nemají ostřelovače.
Následně se věnuju feťákovi a tupounovi.
„Čtyřko, přiblížíš se k nim,“kolik by mu mělo stačit?, „na 300 metrů, tvůj cíl je primárně řidič druhýho vozidla, další pořadí volný. Ale nestřílej dřív než zaútočím já. Trojko, ty taky čekej na můj útok. Potom spusť krycí palbu. Hlavně začni střílet hned, co do něj narazím, rozumíš? HNED!“
Protože jinak jsem mrtvej...
A co s mýma alfa blbcema?
„Po mým útoku uspořádejte nálet, střílejte na odkryté cíle, ale nepřibližujte se k nim moc blízko, buďte rychlí, udržujte formaci. Nepouštějte se do přímýho kontaktu drexly, jen pušky. Víc jak jeden zásobník ale nevystřílejte, jasný? A hlavně, nenechte se pohltit adrenalinem a pořád si hlídejte drexly... nesmí zpanikařit, jinak jste mrtví. Předzvěst paniky poznáte v jejich napětí, možná se budou chvět... pak je musíte zkrotit, uklidnit. Ukázat jim, že vy jste páni a vám můžou věřit.“
Počkám si, jestli nemají nějaký dotaz, ale dýl se nezdržuju.
„Alfa, vyrážíme.“

Vyletím vysoko, přibližně kilometr nad zem a zatím si střídavě kontroluju slunce a kolonu. Nechci, aby mi ujela. Slunce ale za chvíli nemá smysl sledovat, už jsme mnohem výš. Zjistím, jestli někdo z jednotky nezaostává a jestli udržujou formaci. Vnitřnosti se mi trochu kroutí, když vím, jak snadno mi tu můžou umřít, ale strach je pomalu ale jistě nahrazován adrenalinem - a tak je to správně, teď není čas na pochyby.
„Alfo, leťte nalevo a lehce klesejte.“
Sám zůstanu ve svém kurzu, jsem asi dvě stě metrů před přibližující se kolonou, ideální vzdálenost. Teď nebo nikdy.
Zbraň nechám na zádech, potřebuju mít obě ruce volný. Nalehnu na Izu a pobídnu ji do slabin, „jdeme na to, holka,“ zároveň pevně přitáhnu otěže. Chytnu je do pravačky a levačkou se chytnu za jeden její roh, pro Izu to není nejpříjemnější, ale už si zvykla, tak ani neprotestuje. Držet se ji musím, čeká mě pěkný sešup.
„Alfo, připravte se, první útok.“
Střemhlav se spustím dolů, tlakem na slabiny – podle toho, na jakou stranu je třeba letět – koriguju směr, abych se dostal na dvacet metrů před bok prvního auta. Až ve výšce padesáti metrů otěže prudce přitáhnu a nechám Izu plachtit. Chci, aby do vozidla narazila předními kly. Ty jsou z celého jejího brnění nejsilnější.

Ať už se to povede nebo ne, rychle Izu strhnu nahoru a popoženu jí. Budou střílet, to mi je jasný, proto po pár izininých mohutných tempech začneme manévrovat, měnit směr a sem tam uděláme nějakou piruetu. Snad ti blbci zaútočí...


___
Nikde jsem nenašla, jestli je to z našeho úhlu 45 stupňů napravo nebo nalevo, tak počítám s tím, že jedou nalevo.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

Onderon - útok na kolonu

Mohl jsi jen doufat, že se všichni budou držet tvého plánu. Byl by zázrak, kdyby si dokázali v takové situaci zapamatovat, natož poslouchat tvé dobře mířené rady. Vše záleželo na dokonalém načasování, přesné střelbě a zvládnutí drexlů současně. Jeden po druhém se ti hlásili, že rozumí svému úkolu a začali z pouzder vytahovat zbraně. Tyrm odjistil svůj kulomet a trochu změnil polohu svých nohou, aby mohl případně drexla řídit bez použití rukou, které potřeboval ke střelbě. Všichni se přivázali popruhy k sedlu, aby náhodou nesletěli během akrobatických kousků.

Připravte se, že budete střílet na pravou stranu, tak se podle toho už usaďte.
Ozval se Birt. Vzhledem k tomu, že Alfa bude útčit z velké vzdálenosti a stále má dostatečnou výšku, budou moci přes plachtící křídlo volně střílet. V dalších vteřinách už nebyl čas ani důvod příliš mluvit. V momentě, kdy tě už jistě musel někdo z prvního vozidla zahlédnout, tak poslední vozidlo prudce zabrzdilo a otevřely se dveře řidiče. Ty jsi se ovšem musel soustředit na náraz s prvním, které ve stejný okamžik výrazně zrychlilo. Narazil jsi do části auta, kterou zabírala velká klec a několik zbývajících členů posádky. Poměrně zblízka sis mohl prohlédnout jejich zbraně, když Iza, zabořena do klece převracela vůz. Víc než o pokus po tobě vystřelit se ozbrojenci pokoušeli udržet na kleci. Někteří stačili seskočit před nárazem, ostatní byli katapultováni ze svých míst o několik okamžiků později. Deformace klece pohltila část tvé energie, ale stále jsi měl dostatečnou rychlost, aby Iza po otočce o 360° kolem své osy a pár krocích dokázala opět vzlétnout.
Výsledek své snahy sis zatím nemohl ověřit. To už ale bylo slyšet štěkání Tyrmova kulometu, snad to byl teda on a cinkání plechu. O několik mohutných máchnutí Iziných křídel ses mohl rozhlédnout po bojišti. První vůz byl sice převrácen, ale z větší části spíše mimo cestu než na ní, druhé vozidlo bylo také zastaveno a pod přední částí auta bylo podepřeno velkým šutrem, pouze přívěsem byl stále na cestě. K přívěsu o neznámém účelu se nikdo zatím nehlásil. Alfa se právě nacházela v týlu kolony, jako kačenky za sebou a občasné záblesky svědčili o snaze něco trefit.

Cíl zneškodněn. Nebylo by lepší, kdybych přistál na svahu a ostřeloval ze země?
Navrhl Valey.
Hele, někdo dole utíká pryč.
Ozval se krátce nato Tyrm a mohl jsi sám vidět, jak šest osob prchá směrem do zarostlé pláně. Co se týče ostatních, asi deset lidí se tak nějak rozházeně krčili za teď už spíše nepojízdnými náklaďáky a přibližně jen dvě třetiny měly v ruce zbraň. Ostatní ji nejspíše poztráceli při nárazu. U třetího vozidla nebyl žádný pohyb.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Heinz »

Onderon - útok

V uších mi hučí adrenalin a zas je mi... skvěle. Mám sto chutí pustit se sólo na věc, stejnak jsem nikdy nebyl týmovej hráč... ale ne, zbytek zodpovědnosti, ještě navíc podpořenej faktem, že už jednou mě moje zbrklost připravila o tým, se ozve a nakonec začne vyhrávat. Jo, vím, že se nesmím nechat strhnout.

Otočíme se s Izou čelem k bojišti právě ve chvíli, když Alfa začíná nálet... no dobře, asi nemaj moc šancí něco trefit, ale budiž, aspoň udělaj trochu bordel. Nakonec jsem až překvapenej, jak dobře se plán vyvedl, hromotluk to s těžkým kvérem umí docela dobře, feťák se dokonce trefil... nádhera. Rozehráno je dobře, teď záleží na tom, jak to dohraju. Oprava – dohrajem, z těchhle budižkničemu, i když mi to pořád zní jako nezdravej optimismus, snad nakonec vážně můžou bejt vojáci.
Ale pořád tu je jedno velký 'ale'
A to 'ale' má hodně co dělat s tím, co teď z huby vypustil smažka.
„Zamítá se čtyřko, rychlost a hbitost je naše největší výhoda. Ty sám na zemi možná nebudeš snadnější cíl, ale tvůj drexl bude!“
To k těm zvířatům vážně nemaj žádnej vztah, nebo co?!
Ještě bych něco přisadil, kdybych si nevšim', že se nám pár měšťáčků dalo na útěk – na což mě hromotluk vzápětí upozorní... že by tupoun nebyl zas tak tupej? Já snad fakt uvěřím, že svítá na lepší časy...
„Vidím. Trojko, zaměř se na ně, nesmí nám zdrhnout!“
Malá sprcha z olova jim ukáže, zač je toho loket!

To, že se nikdo z městskejch sráčů nevrhl k přívěsu mě potěší a povzbudí, znamená to, že v něm není žádnej kanón, nebo něco podobnýho, co by nás mohlo vážně ohrozit. Takže je na čase se pustit do zbytku. Letmo zrakem přelítnu situaci a napočítám přibližně deset přeživších. To by neměl bejt problém...
Vyletím vejš, tak, abych měl jistotu, že jsem z dosahu střelby a dlouhým obloukem obkroužím kolonu.
„Alfa, zformujte se a leťte za mnou, formace roj. Zaútočíme, a dávejte pozor na ten náklad, co vezou, mohlo by to být něco cennýho.“
Počkám, než se jakš takš seskupí a začnu s náletem, tentokrát zepředu, abych mohl včas změnit směr podle toho, na jaký straně se bude nacházet vybranej cíl.
„Vyberte si jednoho, na koho zaútočíte, ale kličkujte, snažte se, ať do poslední chvíle netuší, na koho chcete útočit. Budete těžší cíl a navíc podpoříte paniku. Čtyřko, střílej podle libosti, ale pozor, ať nezasáhneš nás.“
Nedá mi to a musím přidat ještě dodatek: „máme je v hrsti!“ S tím se spustím dolů. Vyberu si někoho, kdo není úplně na ráně, aby měla Alfa šanci taky někoho trefit. Já vím, naivní...
Nechám Izu plachtit v obloucích ze strany na stranu, nebojím se, že by ji mohli trefit – její kůže je jako brnění, potom, má skutečný brnění a navíc jsou ti parchanti dole očividně posraný strachy. Se střelbou počkám až do poslední chvíle, abych měl jistotu, že ho vážně trefím.
Vystřelím. Nečekám ale na ujištění, jestli jsem ho vážně trefil, a rychle strhnu Izu vzhůru, zpátky do bezpečí.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Marinho »

Onderon - útok

Rozkaz šéfe.
Ozve se Trojka, v hlase cítíš, jak má místo krve adrenali. Podél hranice porostu si nadletí a s drexlem přistane přibližně v místě, kam mířili dezertéři. Trojka sundala zbraň z konstrukce, nohou se zapřel o hlavu drexla a plnou automatikou to pral do vyděšených uprchlíků. Zastavil se teprve, až mu cvaknutí uzávěru oznámilo prázdný zásobník. Ty jsi se mezitím spojil s Alfou a společně jste ve směru jízdy konvoje nalétávali na provizorně opevněné obránce. Když jsi byl téměř na dostřel, koutkem oka jsi mohl zahlédnout Čtyřku, jak přibližně pětset metrů od konvoje přistál na kamenitém svahu i s drexlem. Dál jsi se už musel věnovat výběru cíle. Ti, co byli odhodláni bojovat a drželi zbraně, byli rozmístěni na kabinách a před kabinami vozů, ostatní leželi pod auty a sledovali, jak se rychle blížíte. První ranou jsi zasáhl do hlavy jednoho z těch, co byli poměrně dobře ukryti a při nabití dalšího náboje jsi zasáhl dalšího, klečícího u auta nalevo. Během náletu se kolem tebe mihlo několik kulek, doprovázených hvízdáním a dvě nebo tři zasáhly drexla. Po náletu jsizačal nabírat výšku a rychle se vzdalovat z dosahu jejich zbraní. Téměř současně s tvým prvním výstřelem se ozvaly výstřely i ostatních členů skupiny Alfa.

Liv, naber výšku!
Zavolal Birt, ignorující pro teď označení jednotlivých letců.

Pracuju na tom, ta potvora mě neposlouchá a ... bere si sebou jednoho toho, no co jsou dole. A taky mi spadla zbraň.
Odpověděla Livy a oznámení ztráty zbraně řekla spíš jako doplnění než jako důležitou zprávu. Krátce na to se ozvaly tři výstřely. Když jsi se otočil, tak kromě Livynýho drexla, pochutnávající si na jednom z obránců za letu jsi viděl i dvě těla mezi třetím, stále ještě pojízdným vozem a dvěmi poškozenými. z druhé strany, tedy od porostů se začaly ozývat dávky z kulometu. Obránci byli obklíčeni a sevřeni z jedné strany ostřelovačem, z druhé strany kulometnou podporou Trojky. Za předpokladu, že nikdo z Alfy , tedy krom Livynýho drexla nikoho nezasáhl, zůstalo mezi auty ještě pět obránců.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Test trpělivosti (Lilith)

Příspěvek od Heinz »

Onderon, další sebevražda

Soustředit se. Nádech. Zadržet dech. Vystřelit.
První rána - zásah, a druhá taky. Nádhera!
Nabít.
Těžko uvěřit, že to všechno vychází, ne moc se mi tomu nechce věřit, ale i tak - je to nádherně opojný! Měšťáci musej pochopit, že džungle je naše, musej zaplatit za to, že si dovolili vlízt tak daleko... všichni do jednoho budou pykat!
Mám radost, ale radost není od toho, aby vydržela dlouho. Vždycky se musí něco posrat.
Uslyším hlas Birta – toho už si pamatuju, je to schopnej kluk – a vzápětí zahlídnu tu bloncku.
Sakra, co to dělá?!
Zatrne mi, když vidím, jak se nekontrolovatelně řítí dolů, a polije mě studenej pot.
„Do prdele...“, ulevím si, ale o moc líp se necejtím. Tohle je... zlej sen!
U temnýho hovna krále Ommina, ty blonďatá blbko, ty jsi tak neskutečná kráva!
Prudce zpomalím a využiju tíhu Izy k rychlé otočce, ať využiju gravitaci. Vím, že musím tý kravce pomoct, sama by nevyřešila ani, co si má vzít na sebe, natož tohle - ale pak ji uslyším a spadne ze mě velkej kámen.
Tvůj drexl je chytřejší než ty, ty náno! A jak si mohla ztratit zbraň?!
Ale to už mířím k autu. Otáčet Izu zpět nebudu... tohle šolichání není nic pro mě. Je na čase trocha zábavy.
„Čtyřko, krej mě. Jdu dolů, tak se mě opovaž trefit! Trojko, pro tebe to platí dvojnásob, tak radši drž prst dál od spouště!“

Do mikrofonu řvu, ne proto, že bych chtěl řvát, ale protože se mě pomalu zmocňuje válečnický nadšení. Poteče krev – izizská krev.
Jenže ti zmrdi maj strach. Jsou zalezlí jak krysy...
Mám nápad...
„Izo, drž se u země a hlavně pomalu holka!“
Seskočím někde vedle toho přívěsu. Ať jsem blízko jeho zapojení...Iza je zaměstná – a určitě se dobře nažere.
Pušku hodím na záda, odepnu jištění, vyháknu se z třmenů a vzepřu se v sedle... bude to muset být rychlé.
Musím vyskočit těsně před tím, než dopadne na zem... ale abych si nezlámal hnáty a nebo mě nerozdrtila.
Cítím, že poznala, že chci přistát, ani jí nemusím moc řídit, ví, co má dělat. Asi metr nad zemí už v sedle nesedím, jen držím otěže nakrátko a pevně. Držím víc sebe, než že bych ji řídil. Těsně před jejím dopadem na zem, „Sežer je Izo!“, seskočím do parakotoulu, musím to načasovat tak, aby mě drexl svou vahou nesmetl.

Jestli všechno půjde dobře, chci se, samozřejmě se svým nožem připraveným v ruce, abych je moh' podříznout dřív, než jim dojde, že mě můžou zabít, rychle rozběhnout ke spojce přívěsu a odjistit ji, a pak nic nebude bránit Ize, aby je zpod toho auta dostala.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Zamčeno

Zpět na „Ostatní“