"From Heart of America to Berlin"

[Pear]

Sicílie.

Seděl jsem na lavičce, hned vedle dveří. Vítr, který na mně narážel nebyl příjemný, ale čekání na neznámo, čekání na skok, to bylo ještě horší. Asi podvacáte jsem zkontroloval a přešteloval poutko pod bradou. Najednou se rozsvítilo červené světlo.
Uff...
S těžkostí jsem se zvedl. Stoupnout se vší výstrojí nebylo lehké, ale stoupnout si v letícím letadle? To bylo ještě těžší.
Připravit!
Zařval jsem ze všech plic a ruce vztyčyl otevřenými dlaněmi před sebe. Přesně, jak nás to učili. Všichni sborově ukázali hák od lana padáku v ruce.
Vstyk!
Mé ruce vystřelili nahoru, stejně s mým hlasem, který se snažil překřičet motory letadla.
Zaháknout!
Nyní jsem ze sebe musel vydat maximum, neboť rukama se naznačil pouze háček, a tak mi svojí reakcí nemohli pomoct, jako předtím.
Kontrola výstroje!
Snažil jsem se křičet čím dál tím víc, neboť se mi zdálo, že motory jsou stále hlasitější. Rukama jsem zaklepal na ramena, a stejně jako vojáci, i já jsem začal prohlížet pevnost všech karabin, popruhů a jištění. Zezadu si to vojáci kontrolovali navzájem, já na to měl kolegu vzadu.
Hlastě kontrolu výstroje.
Zařval jsem naposled a postupně se začínalo ozývat:
12 OK, 10 OK, 9 OK, 8 OK, 7 OK, 6 OK, 5 OK, 4 OK...

[Darth Revan]

Sicílie.

Byla noc ani pořádně nevím kolik bylo hodin, jelikož palba byla tak ohromná, že nebylo slyšet vlastního slova, přesto jsem však slyšel povel k přípravě.
Byl to náš první bojový seskok, tudíž jsem měl strach, velký strach z toho, že to nepřežiji.
Denně jsem se modlil k bohu, aby nade mnou držel ochranou ruku a vedl mě skrz nepřátele až do srdce samotného Německa.
Ale co hlavně .. aby mě poté dopravil zpátky domů za svou rodinou.
Na rozkaz velícího, mého kamaráda Louise Strickera jsem se začal připravovat k seskoku.
Znal jsem ho již téměř od děství. On pocházel z Miami na Floridě, já z New York z Manhattnu, kam se on později se svou rodinou přistěhoval.
Náš život není nic moc, oba dva máme kořeny v Taliánské rodině, která pochází právě zde ze Sicílie. Společně jsme vyrůstaly, společně jsme se daly do armády.
Skrz malé okénko jsem hleděl dolů do protiletecké palby a vůbec se mi nechtělo skákat, ale musel jsem.
...
Tři v pořádku!
Zakřičel jsem a dále už jen slyšel, dva v pořádku.

[Pear]

Sicílie.

1 OK!
Zakřičím jako poslední a postavím se do dveří. Snažím se zahlídnout každý detail povrchu, mračna a noc to však zněmožňuje.
Dělej, dělej!
Netrpělivě bubnuju prstama do oblouku dveří. I když se snažím udržet, abych už neskočil, nejraději bych byl z letadla pryč. Věnuju pouze letmý pohled svému kamarádovi, který byl od malička jako můj kamarád, a vstup do armády náš vztah ještě zpevnil. Kývnul jsem na něj hlavou a opět pohlédl do oblak. Studený vítr bičoval můj obličej, já však stál a nedbal toho. Adrenalín v krví by nic takového nedovolil. Byl jsem připraven skočit. Byl jsem skutečný voják.
Zelené světlo se rozsvítilo společně s explozí, která zasáhla náš stroj. S většinou to pouze zacloumalo, jak jsem si ověřil pohledem. Nebyl čas na nic!
Pohyb, skáčem, jedu, jedu, jedu!
Letadlo se znovu otřáslo, a mně to vyhodilo ven ze dveří. Za mnou už skákali i další. Silné cuknutí a padák byl otevřen. Nahoru jsem viděl pouze omezeně a neměl sebemenší tušení, jak je na tom zbytek.
Nejhorší je tahle odevzdanost, trefit mně můžou kdykoliv!

[Darth Revan]

Sicílie.

Louis již vyskočil, za ním druhý Steve a pak byla řada na mě. Ani nevím jak, ale prostě jsem skočil, jako kdyby to bylo automatické, opadal ze mě i všechen strach, ale spíše jsem ho nevnímal.
Byla tma a nebylo téměř nic vidět, pouze záblesky střel, takže se dalo odhadnout, kde asi tak je pevnina.
A teď to přijde.
Dopadl jsem tvrdě na zem, do vysoké trávy a ihned jsem začal sundavat padák a ostatní nepotřebné věci.
Uf, aspoň že mi neulítla zbraň.
Řekl jsem si a zvedl svůj M1 Thompson a poté jsem se začal rozhlížet kolem. Neměl jsem pár kde to jsem, všude tma, vysoká tráva a kolem mě jen záblesky střel a strašný rámus.
Díval jsem se tedy nad sebe, jestli někdo nedopadne poblíž, ale hlavně jsem hledal Louise.
Doprdele v jaký prdeli to jsme. Jestli odsud pocházím, tak to potěš pánbůh.
A vydal jsem se směrem po jakési vyšlapané cestičce v domění, že najdu někoho známého.

[Pear]

Sicílie. Louis Stricker

Tři kiláky od Ponte Olivo...blesk...
Zašeptal jsem na Jimmyho, ale sám jsem stále ještě nebyl rozpoutaný. Padák šel dolů hned, vestička však byla jinačí problém a nejdřív musela jít dolů přilba. Poté už jsem se jí neobtěžoval připoutat pod bradu a rozhodl jsem se, že jí budu mít volně na hlavě.
Zkontroloval jsem Jimmyho rychlým pohledem a všiml si hlavně jeho zbraně. Trošku potupně jsem šáhl do pouzdra na pistoli, pevně přidělaného k břichu a natažením jsem jí připravil k použití. Užil jsem si pohledu svého kamaráda a pokrčil rameny.
Garandka seskok nepřežila...Musíme se vydat po týhle cestě, vzadu sem viděl ukazatele. Snad budou podél celé cesty.
V přikrčení jsem se vydal podél cesty kupředu, stále jsem sledoval okolí, jestli nenarazíme na další vojáky. Zvednutá ruka v pěst značila jediné. Já zastavil a Jimmy taktéž. Z křoví se totiž ozvalo jednoduché "blesk".
Hrom!
Ihned jsem opětoval a z vysokého porostu se k nám vyškrábali další tři vojáci. Jedním z nich byl i Steve Jacobs, zbylí dva nesli jméno Carlson a Maybach.
Jak ste na tom chlapi?
Otočil jsem se na mojí čtveřici, než jsem se vydal dál.

[Darth Revan]

Sicílie. - Jimmy McTwayne

Byl jsem rád, že jsem našel známou tvář, a hlavně že to byl Louis.
Rád tě vidím brácho.
Zatím jsme byly dva, což nebylo dlouho, jelikož se k nám přidali další tři.
Je nás pět, to neni špatný na to že jsme tu ani né deset minut.
Řekl jsem si a poté nabil svou zbraň.
Rád vás vidím hoši .. Carlsne, Steve .. Maybachu.
Pokývl jsem hlavou a čekal co se bude dít dál. Dodal jsem ještě co jsem zpozoroval nedaleko odsud.
Nedaleko odsud na západ jsem viděl statek, nejspíše bude obsazený, byl tam protiletecký kulomet, ale nevím kolik těch fricků tam může být, jaký je vůbec úkol? Ví to někdo sakra?
Byl jsem vcelku rozrušený, deset minut v bitvě mi připadalo jako celá věčnost. Tma všude kolem nám nedávala moc výhodu, až na jednu, nepozorovaně se plížit, jelikož jsme byli zamaskovaní od hlavy až k patě a začerněné običeje tomu jen dopomáhali.
Takže co, hoši?

[Pear]

Itálie. Louis Stricker

Otočil jsem se a plácl Jimmyho do helmy. To vzali všichni ostatní jako signál, aby zastavili.
Dobře, zastavte chlapi...do kroužku.
Vytáhnu z batohu mapu a položím jí na zem. Sice jde vidět celkem hovno, ale vojenská baterka je tu právě z takovýchto důvodů. Je velká a je těžká, vydává však silné světlo a to je nejdůležitější.
Takže, budeme nejspíš někde tady...
Bodnu prstem do krajiny na mapě a snažím se poznat orientační body, abych se ujistil, že naše pozice je opravdu tato.
Musíme se dostat sem a obsadit tenhle kopec vedle letiště...
Celou dobu jsem vše názorně ukazoval a snažil se být co nejpřesnější. Musel jsem to co nejvíce zestručnit, neboť vše jsme již znali - šlo o pouhé připomenutí.
Kurva!
Podíval jsem se nahoru a neodpustil jsem si komentář, který by rozhodně neměli slyšet děti. Protiletadlové zbraně to šili od našich letadel, které se zoufale snažili dostat pryč ze situace.
Takže, je nás málo, musíme si vybrat. Půjdem po Ponte Olivo, nebo se postaráme o to AAčko?
Maybach a Carlson byli pro, zbyly tedy už jen Steve a Jimmy. Já sám jsem se ještě nerozhodl a počkám si, jak se vyjádří zbytek...

[Darth Revan]

Sicílie. - Jimmy McTwayne

Já bych byl pro AA. Omrknout to a ohodnotit situaci, jestli máme vůbec šanci a pak uvidíme, co vy na to?
Dodám ke konverzaci a začnu se dívat kolem, jestli nějde nějaká německá či italská hlídka.
Naběhnem na ně vole, rozstřílíme jim prdele, vojedem starý a pak se přesunem do Ponte Olivo, kapiš hoši?
Ironicky jsem poznamenal aby se zlepšila nálada, jelikož při první akci asi nebyla tak dobrá, kort když nás bylo 5.

[Pear]

Sicílie. Louis Stricker

Jimmy byl pro AA zbraně, takže to byli tři, proti nám dvoum. Steve vyjádřil také podporu pro obhlédnutí statku. A já jsem koneckonců neměl proč být proti.
Dobře, jdeme se tam podívat. Za mnou...
Lehce jsme modifikovali směr cesty a zamířili si to ke statku, kde se údajně nacházela těžká zbraň. Zvolil jsem svižnější krok, stále však lehce přikrčen. Měli jsme ještě štěstí, že nás nepostihla žádná hlídka. Naštěstí.
Zastavil jsem a rukou to rozkázal i zbytku. Můj prst namířil na pět mužů, co leželi v trávě a sledovali něco před sebou. Mávnutí rukou a moje skupina se ihned pomalu rozestoupila a připravila se ke střelbe.
V kapse jsem našel malé cvakátko a přiblížil jsem se tak, aby to jasně slyšeli. Chvilku jsem počkal a ozval se onen zvuk znovu, nyní naopak od nich.
Jdeme...
Prakticky po čtyřech jsem se k nim dostal se zbytkem týmu a podíval se, s kým to mám čest.
Poznal jsem Reddericka, radistu naší čety. Ještě jsem znal Bakera, který byl členem kulometného družstva. Byl to však nosič munice, cenný kulomet si do své skupiny tedy připsat nemůžu. Zbylé tři jsem neznal, ale co mi řekl Baker, tak byli z roty Able.
Dobře chlapi, než najdem zbytek svých, tak se budeme držet spolu. Teďka obhlédnem statek, McTwayne, seš průzkum, jdeme...
Při vydávání rozkazů nebylo lehce se rychle rozhodnout, kdo se zhostí práce průzkumníka, nicméně po zvážení všech okolností jsem do té pozice usadil člověka, kterému věřím nejvíc a kterého nejlépe znám.

[Darth Revan]

Sicílie. - Jimmy McTwayne

Potěšilo mě, že je nás o něco víc, takže větší šance, i když, škoda toho kulometu.
Hoši.
Pozdravil jsem a přikývl. Pak jsem jen od Louise slyšel rozkaz a pověřil mě předsunutou hlídkou.
A doprdele. Proč zrovna já.
Řekl jsem si a pomalu vyrazil vpřed směrem ke statku. Opatrně jsem se přiblížil blíž a viděl jsem celekem 4 němce, dva s MP 40 a dva s Kar 98 a protiletecké dělo Flak 38, to ovšem nemuselo být vše, jelikož ve velké obytné budově se svítillo a šel vidět stín.
Ještě chvilku jsem pozoroval, situace byla klidná, vypadají že o ničem neví a všímají si oblohy, jeden dokonce pokuřuje jako kdyby byl mír.
Opatrně jsem se vrátil zpět.
Viděl jsem celekm 4 muže, dva se samoplay, dva s puškou a ten jejich Flak, uvnitř se pohyboval stín, takže minimálně jeden tam bude. Rozkazy?
Pověděl jsem Louisovi a čekal.

[Pear]

Sicílie. Louis Stricker

Dobrá práce, Jimmy. Able se přesune zprava dopředu, aby měla výhled na flak.
Ukážu na skupinku keřů a stromků, které poskytují dobré krytí ale i výhled na dělo a dokonce omezeně do stodoly. Taky jsem někam potřeboval "přebytečné" vojáky, které neznám.
McTwayne, Jacobs a Maybach, vy půjdete zleva, obejdete celý statek a jakmile zaútočíme na flak, vtrhnete do stodoly. McTwayne, budeš velitel týmu...
Rozhodl jsem se hlavně kvůli hodnosti, kterou měl nejvyšší. Desátník nebylo stále nic moc, ale bylo to dost na to, aby dokázal velet malé skupince.
Hlavně opatrně, žádný blbosti, jděte na jistotu. Kdo zbyl?
Ruku zvedli Redderick, Carlson a Baker. Zatím to nevypadá špatně.
Vy půjdete se mnou, povedeme hlavní útok. Zaútočíme na flak samotný, Able nás bude krýt. Všichni dávejte si pozor, kam střílíte. Až bude po flaku, sraz ve stodole. Otázky?
Vymyslel jsem možná až moc komplexní plán, nechtěl jsem však nechat nic náhodě. Musel jsem také hledět na počet zbraní a munice, stejně jako výhody a nevýhody nepřátelského postavení.

[Darth Revan]

Sicílie. - Jimmy McTwayne

Nic jsem nenamítal, vše mi vyhovovalo, až na tuhle válku.
Jdeme, za mnou !
Řekl jsem svému družstvu a obcházeli jsme potichu statek zleva. Zavlel jsem svým mužům zastavit abych to prozkoumal.
Dostal jsem se až ke stodole, kde jsem zahlédl tři skopčáky. Mávnutím jsem si přivolal zbytek týmu a potichu jim řekl.
Oukej hoši, nejprve granáty, potom vyrazíme.
Vytáhl jsem svůj jediný granát a byl ho připraven odjistit a hodit, čekal jsem jen na hlavní útok.
Můj první boj.
Řekl jsem si, měl jsem strach a trému že něco zvorám a někdo to odnese, nebo také já, ale strach jsem se snažil zakrývat.

[Pear]

Sicílie. Louis Stricker

Oukej, připravte se...
Varoval jsem vojáky, kteří byli připraveni ve střelecké pozici. Trojice mužů z Able byla také na svém místě a nepřítel neměl šanci jí vidět, my, kteří jsme věděli, kde jsou, jsme ale neměli problém.
Dobře, snad budou na pozici...pal!
Rozkázal jsem a moje trojice spustila palbu jako první. Poté Able a nakonec se ozvala rána, výbuch granátu. Čtveřice vojáků byla celkem rychle dole. Když jsme otevřeli palbu, většina to dostala, zbytek dodělala rota Able.
Krása, kluci, deme, rychle!
Nevěděl jsem kolik friců je v budově, přesto jsem vyrazil kupředu, mávajíc při tom rukou. Able samozřejmě pochopila a vydala se společně za náma.
Už jsou vevnitř, Able, zajistěte okolí statku, my jdeme dovnitř!
Rozdám poslední úkoly a připravím, srovnáme se kolem vchodu a připravíme se na vpád.

[Darth Revan]

Sicílie. - Jimmy McTwayne

Mezitím co zbytek kluků čistilo dům a Able zajišťovalo okolí statku já našel nějaký vchod vedle statku někam do "sklepení".
Opatrně jsem otevřel dvířka a nahlédl dovnitř. Nikde nic, ale pro jistotu jsem vešel dovnitř.
Chodba byla vcelku dlouhá a po chvilce jsem uslyšel hlasy. Jeden zněl jako z rádia. Opatrně jsem postupoval vpřed s připravenou zbraní.
Ve světle jsem zahlédl dva stíny. Opřel jsem se o roh a opatrně rychle nahlédl do místnosti. Viděl jsem dva němce. Šáhl jsem po granátu, ale žádný jsem již neměl takže nezbývalo nic jiného, než vystřelit.
No, tak do toho.
Řekl jsem si v duchu a povzdychl, poté jsem se jen v rychlosti otočil do místnosti a držel spoušť dokud jsem si nebyl jistý, že je po nich. Mohl jsem vystřílet tak 15-20 nábojů z celkového počtu 30.
Šel jsem je oba zkontrolovat, jeden ještě pomalu dýchal, takže provizorně krátká dávka do těla.
Poprvé jsem někoho zabil takhle z blízka (když nepočítáme granát na hoře). Byl to zvláštní pocit, ale ulevilo se mi, že jsem zjistil, že strach že někoho zabiju nemám.
Nic zvláštního zde nebylo, až na vysílačku, která mlela nějaké hovadiny německy, tudíž jsem do ní vystřílel zbytek zásobníku a poté přebil a šel jsem nahoru, kde to vypadalo že je vše zajištěno.
Mátě někdo dynamit nebo tak něco? Zničtě nějak to dělo.
A poté jsem šel na shromaždiště.

[Pear]

Sicílie. Louis Stricker

Ačko něco mělo...do toho chlapi...
Dám můžum podnět, aby zničili dělo, které mohlo být stále nebezpečné, i když bez posádky a rozhlídl jsem se po celém objektu, který jsme obsadili.
Našels něco dole, Jimmy?
Zeptal jsem se kolegy, který se právě vrátil ze sklepení. Slyšel jsem střelbu, a už jsem se tam možná chtěl vydat, nicméně když se vrátil v pořádku a ještě s blaženým výrazem, rozmyslel jsem si to.
Dobře chlapi, shromážděte se...musíme se vydat k tomu letišti, doufám, že nebudeme sami...
Má helma, která doteď ležela na stole, si opět našla místo na mé hlavě. Dokonce i poutko jsem si zapnul a vzal za svojí Kar98, která ještě nedávno patřila německému vojákovi. Namátkou jsem přebil a vzal si i pár zásobníků navíc. Našli si místo v kapsách mé blůzy, které byly v podstatě jinak prázdné.
Jdeme, držte se u sebe a hoďte tam rychlej krok, ať se tam dostanem před koncem operace...
Přidal jsem do kroku a opustil bezpečí stodoly, aby jsme se konečně dostali tam, kde byl náš skutečný úkol.