115.let před vznikem Impéria, kdesi v odlehlých soustavách
Rudě zbarvený křižník vystoupil z prázdna hyperprostoru… jako tolikrát předtím. Jenomže tentokrát je to jiné. Diplomatická lod jen o pár metrů minula několik podivných úlomků, velikosti dost velké aby na plavidle způsobily škodu, vznášejících se ve vzduchoprázdnu.
„Co to sakra je?“
Několik příslušníků pomocného personálu se nahrnula k několika málo průzorům na střední části vrchní paluby aby spatřili podivný úkaz, jemuž se pilot obratně vyhnul.
„Cortosium“
Ansir Deus, jediný rytíř jedi zde, se otočil k několika překvapeným spolucestujícím.
„Je to cortosium… slitina, dalo by se říci kov který má mnoho způsobů využití. Samozřejmě ne zde, ale nacházet se někde blíž civilizaci… mohly by tyto útvary zajistit někomu slušnou penzi.“
Ano, to byla pravda: úlomky samy o sobě měly velkou hodnotu, samotné by dokázaly pokrýt finance na cestu z Coruscantu sem, na toto pusté místo(i když jak si Ansir uvědomoval, ve tmě vesmíru bylo pusto všude stejně). Tady ale kredity nic neznamenaly, nikoho nezajímaly, nikdo o ně nestál.
Jedi si znovu vybavil cíl cesty. Byl jím takřka neosídlený svět vprostřed této soustavy. Takřka neosídlený proto, že populace asi 20 000. domorodců, na jediném kontinentu jezerního světa, ani nestála za řeč. Přesto tu byl kvůli nim… a kvůli balvanům cortosia pomalu se blížícím k atmosféře planety, později k její zemi.
Věděl že jsou tu i větší a že pokud ke „střetnutí“ dojde… během následujících dní budou opět některé putovat vzduchoprázdnem. Viděl to na simultánní holoprojekci, ted jen doufal že až se tak stane, budou ti lidé s ním na palubě na cestě k světům vnějšího okraje(kde je hodlal usadit na nějaké bezpečnější místo).
Zajímalo by mě, jak je možné že planeta této velikosti dokáže z této vzdálenosti přitahovat tak velká tělesa? Vždyť její gravitace stěží udrží atmosféru… tak jak?
„Kallim na obzoru“, ozvalo se kdesi z přídě, když zelenomodrá stepní planeta, vyplnila přední výhled.
Ansir hleděl na tuto scenerii a uvažoval proč si pro sebe vybral tuto misi, proč se vydal tak daleko jen kvůli 20 000. pro Republiku neužitečných bytostí, když pomoc byla potřebná i v bližších regionech… nevěděl.
[/u]
Selfmoderation pro Ansir Deas a Reagan Natt
Moderátor: Moderátoři
115.let před vznikem Impéria, blížíci se orbitě Kallimu
Ansir právě opět přemýšlel, jako téměř každý den, o svém, již celý rok mrtvém, mistru, o padawanovi, jemuž jeho mistr věřil a byl Ansirovým přítelem - o Reaganu Nattovi, který zmizel neznámo kam. Ansir netušil, kde a proč se může jeho někdejší přítel skrývat nebo jestli snad není také mrtev, ale už v den, kdy se dozvěděl, že jeho mistr Obo-chat, jenž byl jako jeho druhý otec, který ho naučil vše, co teď uměl, udělal z něj to, čím teď je, zemřel, se rozhodl Reagana najít a tak objasnit, pro klid svůj i Rady (které však nesdílela Ansirovo zapálení a sama mu házela klacky pod nohy), okolnosti Obo-chatovi smrti. Ansira tyto myšlenky stále trápily a byl si jist, že neodejdou, dokud se mu nepodaří zjistit, co se stalo nebo dokud nezemře.
To už ho ale z přemýšlení a rozjímání vyruší lehké trhnutí, které zažil již tolikrát, ale tentokrát bylo přeci něco jinak. Z přemýšlení ho vyruší ještě víc vzrušený povyk pomocného personálu, který se hrne k malým průzorům. Je znatelně cítit manévrování, kterými se pilot křizníku obratně vyhýbá předmětům, které upoutaly pozornost personálu. To už Ansir vstává ze svého meditačního křesla, jenž mu dubře krátilo celou cestu a taktéž se přiblíž k jednomu z průzorů, aby posádku poučil o předmětech, které nebyly ničím jiným než vzácným kovem, který se nazýval cortusium a právě ohrožoval malý, bezvýznamný svět. Ansirovi bylo záhadou, jak může tak malá planeta přitahovat z dalekého vesmíru něco tak těžkého a ničivého jako je cortusium, o kterém toho hodně nastudoval v archívu, a možná také proto ho tato planetka tak lákala, možná proto si vybrat právě tuto misi. Ansir věřil, že ta planeta svou neobyčejností patří k jeho osudu a i když po celou cestu pochyboval o významu této mise, teď si byl najednou jistý, že vlastně není tak bezvýznamná. Samozřejmě myslel na několik tisíc primitivních obyvatel planety, které má za úkol odsud odstěhovat, ale ti ho moc nezajímali, zajímala ho ta zvláštní planeta.
Snad budu mít příležitost prozkoumat ji, zajímá mě, jak může tento malinký svět přitahovat cortusium. Nechám ji prozkoumat i z orbity, třeba senzory na něco přijdou. Je to přeci jen už hodně dlouho, co byla tato plaetka zanesena do archívů a databází, určitě je šance, že se něco změnilo. Máme ještě dost času a tak ho musím využít. Přeci se netáhnu takovou štreku, abych nepřišle na kloub této záhadě jako tolika předtím!
V duchu se povzbudil a dodal si jistotu, na chvíli přestal přemýšlet nad Reaganem a Obo-chatem. V tu chvíli se jako na zavolanou z přídi ozval pilot s oznámením dosažení viditelnosti oné planetky jménem Kallim. Ansir se tedy vydal k pilotům, aby si planetu prohlédl a při té příležitosti oslovil jednoho z příslušníků posádky:
Až dosáhneme orbity, začněte skenovat planetu. Informujte mě o každé neobvyklosti či odchylce od běžného stavu zachyceného v databázi.
Poté se otočím na kapitána lodi a konstatuji:
Doufám, že týmy, které budou pomáhat při práci na přesunu obyvatel, budou včas připraveny, kapitáne. Jistě je ještě docela dost času, když vezmeme v potaz to skenování, ale jistota je jistota, že?
Přitom se trochu pousměje a najednou mu jeho slova připadají tak směšná a zbytečná, že se trochu i zastydí, že je vůbec vypustil z úst. Následně trpělivě čekal dosažení orbity a začátku skenování. Na druhou stranu s tím nechtěl ztrácet příliš času. Přitom začal pomalu přemýšlet nad tím, jak přesvědčí místní obyvatele, aby s ním odešli a odlétli na jiný svět.
Ansir právě opět přemýšlel, jako téměř každý den, o svém, již celý rok mrtvém, mistru, o padawanovi, jemuž jeho mistr věřil a byl Ansirovým přítelem - o Reaganu Nattovi, který zmizel neznámo kam. Ansir netušil, kde a proč se může jeho někdejší přítel skrývat nebo jestli snad není také mrtev, ale už v den, kdy se dozvěděl, že jeho mistr Obo-chat, jenž byl jako jeho druhý otec, který ho naučil vše, co teď uměl, udělal z něj to, čím teď je, zemřel, se rozhodl Reagana najít a tak objasnit, pro klid svůj i Rady (které však nesdílela Ansirovo zapálení a sama mu házela klacky pod nohy), okolnosti Obo-chatovi smrti. Ansira tyto myšlenky stále trápily a byl si jist, že neodejdou, dokud se mu nepodaří zjistit, co se stalo nebo dokud nezemře.
To už ho ale z přemýšlení a rozjímání vyruší lehké trhnutí, které zažil již tolikrát, ale tentokrát bylo přeci něco jinak. Z přemýšlení ho vyruší ještě víc vzrušený povyk pomocného personálu, který se hrne k malým průzorům. Je znatelně cítit manévrování, kterými se pilot křizníku obratně vyhýbá předmětům, které upoutaly pozornost personálu. To už Ansir vstává ze svého meditačního křesla, jenž mu dubře krátilo celou cestu a taktéž se přiblíž k jednomu z průzorů, aby posádku poučil o předmětech, které nebyly ničím jiným než vzácným kovem, který se nazýval cortusium a právě ohrožoval malý, bezvýznamný svět. Ansirovi bylo záhadou, jak může tak malá planeta přitahovat z dalekého vesmíru něco tak těžkého a ničivého jako je cortusium, o kterém toho hodně nastudoval v archívu, a možná také proto ho tato planetka tak lákala, možná proto si vybrat právě tuto misi. Ansir věřil, že ta planeta svou neobyčejností patří k jeho osudu a i když po celou cestu pochyboval o významu této mise, teď si byl najednou jistý, že vlastně není tak bezvýznamná. Samozřejmě myslel na několik tisíc primitivních obyvatel planety, které má za úkol odsud odstěhovat, ale ti ho moc nezajímali, zajímala ho ta zvláštní planeta.
Snad budu mít příležitost prozkoumat ji, zajímá mě, jak může tento malinký svět přitahovat cortusium. Nechám ji prozkoumat i z orbity, třeba senzory na něco přijdou. Je to přeci jen už hodně dlouho, co byla tato plaetka zanesena do archívů a databází, určitě je šance, že se něco změnilo. Máme ještě dost času a tak ho musím využít. Přeci se netáhnu takovou štreku, abych nepřišle na kloub této záhadě jako tolika předtím!
V duchu se povzbudil a dodal si jistotu, na chvíli přestal přemýšlet nad Reaganem a Obo-chatem. V tu chvíli se jako na zavolanou z přídi ozval pilot s oznámením dosažení viditelnosti oné planetky jménem Kallim. Ansir se tedy vydal k pilotům, aby si planetu prohlédl a při té příležitosti oslovil jednoho z příslušníků posádky:
Až dosáhneme orbity, začněte skenovat planetu. Informujte mě o každé neobvyklosti či odchylce od běžného stavu zachyceného v databázi.
Poté se otočím na kapitána lodi a konstatuji:
Doufám, že týmy, které budou pomáhat při práci na přesunu obyvatel, budou včas připraveny, kapitáne. Jistě je ještě docela dost času, když vezmeme v potaz to skenování, ale jistota je jistota, že?
Přitom se trochu pousměje a najednou mu jeho slova připadají tak směšná a zbytečná, že se trochu i zastydí, že je vůbec vypustil z úst. Následně trpělivě čekal dosažení orbity a začátku skenování. Na druhou stranu s tím nechtěl ztrácet příliš času. Přitom začal pomalu přemýšlet nad tím, jak přesvědčí místní obyvatele, aby s ním odešli a odlétli na jiný svět.
Naposledy upravil(a) MrTukan dne 02.5.2008 00:40:03, celkem upraveno 1 x.
115.let před vznikem Impéria, kdesi v sektoru Colonies
Malá osobní lod corellianské identifikační značky se lehce vznášela pustinami temného vesmíru.Vlastně, ne tak temného.Tisíce vzdálených hvězd prosekávalo svojí září temnotu jako plamený meč zlý přízrak ze světa pradávného podzemí.Taková je Galaxie, temná, hrozivá, ale zároven září skrytou nadějí.Tou nadějí je život.Veškerý život, jenž je protkán a svazován skrze samotnou podstatu Síly..
Lodní interiér nebyl nijak převratný, ale pro svého nového majitele byl naprosto dostačující.Malá kuchyně, skladiště, kokpit a dvoje ubykace byli dostačujicí na dlouhé cesty hyperprostorem.Bylo ticho..mladý muž ztěžka oddechoval, ležíc na posteli, kde sebou neklidně převrací na všechny strany.Obličej prosáklý potem.
Sen..
Ne!!.Prosím už ne! zařval bolestí Reagan držíc se oběma rukama za hlavu.S bolestivým sténáním dopadne na kolena a převrátí se na bok s hlasitých úderem o zem, neustále v příšerných křečích a bolestivých představách, ale co bylo nejhorší..ten hlas v jeho hlavě, a ten smích.
Vidíš to?Tohle je Tvá budoucnost..Tohle je Tvé místo!Nebran se, nebran se, můj učedníku.Přijmi ten Ráj.Projdi branou do samého jádra temnoty. Mladý muž se bolestí přetočí na druhou stranu sténajíc ještě víc.Teprve potom procitneš, a pochopíš skutečnou podstatu Síly.Skutečnou podstatu Tvého života.Na samém konci pochopíš a dostane vše, o čem se ti nemohlo ani snít.To ti slibuji..
Osobní ubykace
Z hlasitým vyjeknutím se Natt konečně probere s očima dokořán.S očima, z kterých vyzařuje bolest a vzdor.Vysíleně oddechujíc odhrne deku a sedne si na kraj postele.Svůj obličej schová vysíleně do dlaní.Vše je jasné.Ví, co musí udělat.Arkanie..
Ztěžka vstane, obleče spodní část oblečení a vyjde ven z pokoje.Na nic nečekajíc zamíříl do kokpitu, kde se nemoterně usadí do křesla pilota.Nachvilku se zahledí na vzdálené hvězdy v temnotách a poté změní původně plánovaný kurz směrem k Arkanii.Naposledy si oddechne, uvolní se a na místě pilota se ponoří do hluboké meditace.
Malá osobní lod corellianské identifikační značky se lehce vznášela pustinami temného vesmíru.Vlastně, ne tak temného.Tisíce vzdálených hvězd prosekávalo svojí září temnotu jako plamený meč zlý přízrak ze světa pradávného podzemí.Taková je Galaxie, temná, hrozivá, ale zároven září skrytou nadějí.Tou nadějí je život.Veškerý život, jenž je protkán a svazován skrze samotnou podstatu Síly..
Lodní interiér nebyl nijak převratný, ale pro svého nového majitele byl naprosto dostačující.Malá kuchyně, skladiště, kokpit a dvoje ubykace byli dostačujicí na dlouhé cesty hyperprostorem.Bylo ticho..mladý muž ztěžka oddechoval, ležíc na posteli, kde sebou neklidně převrací na všechny strany.Obličej prosáklý potem.
Sen..
Ne!!.Prosím už ne! zařval bolestí Reagan držíc se oběma rukama za hlavu.S bolestivým sténáním dopadne na kolena a převrátí se na bok s hlasitých úderem o zem, neustále v příšerných křečích a bolestivých představách, ale co bylo nejhorší..ten hlas v jeho hlavě, a ten smích.
Vidíš to?Tohle je Tvá budoucnost..Tohle je Tvé místo!Nebran se, nebran se, můj učedníku.Přijmi ten Ráj.Projdi branou do samého jádra temnoty. Mladý muž se bolestí přetočí na druhou stranu sténajíc ještě víc.Teprve potom procitneš, a pochopíš skutečnou podstatu Síly.Skutečnou podstatu Tvého života.Na samém konci pochopíš a dostane vše, o čem se ti nemohlo ani snít.To ti slibuji..
Osobní ubykace
Z hlasitým vyjeknutím se Natt konečně probere s očima dokořán.S očima, z kterých vyzařuje bolest a vzdor.Vysíleně oddechujíc odhrne deku a sedne si na kraj postele.Svůj obličej schová vysíleně do dlaní.Vše je jasné.Ví, co musí udělat.Arkanie..
Ztěžka vstane, obleče spodní část oblečení a vyjde ven z pokoje.Na nic nečekajíc zamíříl do kokpitu, kde se nemoterně usadí do křesla pilota.Nachvilku se zahledí na vzdálené hvězdy v temnotách a poté změní původně plánovaný kurz směrem k Arkanii.Naposledy si oddechne, uvolní se a na místě pilota se ponoří do hluboké meditace.
"So that one may walk in peace..."
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
Republikový křižník
První úspěchy při skenování planety na sebe nenechaly dlouho čekat…
„Na jihozápadě rozpoznaly přístroje známky osídlení… jsou tam pozůstatky města, možná dokonce rozvojové kolonie.“
Kapitán podávající Ansirovi informace se nervózně ošije při další větě: „Pane, zdá se že populace je vyspělejší než jsme očekávali… povrchový průzkum našel několik funkčních plavidel. Nejsme schopni určit co jsou zač, ale dle záznamů se tu nemělo nic takového nacházet. A navíc jsou to údaje jen z jedné polokoule… kdoví co nás může čekat na té druhé.“
Oba hleděli průzorem ven na malé i větší valouny cortosia líně se povalující ve tmě vesmíru.
Na můstku zavládlo čilé rušno, jak se několik záchranářských skupin připravovalo k naplnění svých prvních povinností. Byli dlouho cvičeni a připravováni na podobné události a tak ted necítili stejné vzrušení jako ti kteří už věděli že něco není úplně v pořádku.
Sled kapitánových myšlenek pokračoval: „Pořád nerozumím vaší motivaci“, otočil se na mladšího muže, „proč jsme tady, když jen vezmu v potaz, kolik jste měl kvůli této plavbě starostí, kolik komplikací bylo potřeba překonat.“
Muž v uniformě se nadechuje k další větě z niž je cítit omluva za tu předchozí(mírně rozhořčenou): „Vím… nic mi po tom není, ale máme toho už společně dost za sebou a proto by jste mi mohl projevit víc důvěry…“, hlavou trhne směrem k posádce, „jim projevit trochu důvěry… za jejich životy, pokud je nebezpečí že o ně příjdou“.
Jedi i kapitán ještě stále sledovali aktivitu za průzorem když tu se najednou trajektorie několika menších úlomků cenného kovu změnila.
„Nemám s toho dobrý pocit“
Ansir věděl že by neměl brát připomínky svého podřízeného na lehkou váhu… stejně jako připomínky Síly, jež v něm cítil. Navíc měl podobná „tušení“, věděl že se něco děje… jenom netušil co.
Povrch Kallimu, nedaleko osady „lovců“
Nažloutlé pláně pokryté trávou zvanou lakti se rozprostíraly skoro po celém povrchu Kallimu. Dlouhými stébly, používanými také osadníky jako materiál pro jejich oděvy(samozřejmě po zpracování několika stroji až do podoby jakési žmolkové hmoty), se jen občas prosmeklo nějaké zvíře, či predátor toužící toto zvíře ukořistit. Naštěstí, díky poněkud řídkému ovzduší, ani dravci nebyli pro nejnovější příchozí moc velkým nebezpečím. Byli zkrátka moc malí.
Přesto několik kallimských psů ted trpělivě sledovalo svou případnou kořist.
Na rovné pláni stála lod, velikostí srovnatelná s coreliánským nákladním frachtákem, jen její tvar byl byl poněkud jiný… tam kde přepravní typ z Corelie sázel na talířovité trupy, které pojmou až překvapivé množství materiálu, zde se jednalo o srpkovitý tvar směřující až k dopředu stavěnému kokpitu. Z jedné strany nesouměrného plavidla navíc doslova trčelo křídlo s turbolaserem na konci, což dávalo plavidlu velmi exotický zjev.
Když se ze syčivým zvukem hydrauliky spustila rampa pro výstup, psi utekli.
První úspěchy při skenování planety na sebe nenechaly dlouho čekat…
„Na jihozápadě rozpoznaly přístroje známky osídlení… jsou tam pozůstatky města, možná dokonce rozvojové kolonie.“
Kapitán podávající Ansirovi informace se nervózně ošije při další větě: „Pane, zdá se že populace je vyspělejší než jsme očekávali… povrchový průzkum našel několik funkčních plavidel. Nejsme schopni určit co jsou zač, ale dle záznamů se tu nemělo nic takového nacházet. A navíc jsou to údaje jen z jedné polokoule… kdoví co nás může čekat na té druhé.“
Oba hleděli průzorem ven na malé i větší valouny cortosia líně se povalující ve tmě vesmíru.
Na můstku zavládlo čilé rušno, jak se několik záchranářských skupin připravovalo k naplnění svých prvních povinností. Byli dlouho cvičeni a připravováni na podobné události a tak ted necítili stejné vzrušení jako ti kteří už věděli že něco není úplně v pořádku.
Sled kapitánových myšlenek pokračoval: „Pořád nerozumím vaší motivaci“, otočil se na mladšího muže, „proč jsme tady, když jen vezmu v potaz, kolik jste měl kvůli této plavbě starostí, kolik komplikací bylo potřeba překonat.“
Muž v uniformě se nadechuje k další větě z niž je cítit omluva za tu předchozí(mírně rozhořčenou): „Vím… nic mi po tom není, ale máme toho už společně dost za sebou a proto by jste mi mohl projevit víc důvěry…“, hlavou trhne směrem k posádce, „jim projevit trochu důvěry… za jejich životy, pokud je nebezpečí že o ně příjdou“.
Jedi i kapitán ještě stále sledovali aktivitu za průzorem když tu se najednou trajektorie několika menších úlomků cenného kovu změnila.
„Nemám s toho dobrý pocit“
Ansir věděl že by neměl brát připomínky svého podřízeného na lehkou váhu… stejně jako připomínky Síly, jež v něm cítil. Navíc měl podobná „tušení“, věděl že se něco děje… jenom netušil co.
Povrch Kallimu, nedaleko osady „lovců“
Nažloutlé pláně pokryté trávou zvanou lakti se rozprostíraly skoro po celém povrchu Kallimu. Dlouhými stébly, používanými také osadníky jako materiál pro jejich oděvy(samozřejmě po zpracování několika stroji až do podoby jakési žmolkové hmoty), se jen občas prosmeklo nějaké zvíře, či predátor toužící toto zvíře ukořistit. Naštěstí, díky poněkud řídkému ovzduší, ani dravci nebyli pro nejnovější příchozí moc velkým nebezpečím. Byli zkrátka moc malí.
Přesto několik kallimských psů ted trpělivě sledovalo svou případnou kořist.
Na rovné pláni stála lod, velikostí srovnatelná s coreliánským nákladním frachtákem, jen její tvar byl byl poněkud jiný… tam kde přepravní typ z Corelie sázel na talířovité trupy, které pojmou až překvapivé množství materiálu, zde se jednalo o srpkovitý tvar směřující až k dopředu stavěnému kokpitu. Z jedné strany nesouměrného plavidla navíc doslova trčelo křídlo s turbolaserem na konci, což dávalo plavidlu velmi exotický zjev.
Když se ze syčivým zvukem hydrauliky spustila rampa pro výstup, psi utekli.
Republikový křižník, orbita Kallimu
Ansir stál na můstku spolu s kapitánem a sledoval vývoj skenování a doufal v to, že na té planetě bude něco víc, než jen obyčejní primitivní obyvatelé, doufal, že najde něco zvláštního, nějaké dobrodružství nebo odpovědi. Ansir věřil, že si nevybral on tuto misi, ale tato mise jeho. Tím víc byl potěšen, když mu bylo oznámeno, že při skenování nalezli nějaké nesrovnalosti. Proto hned s lehce potěšeným, ale zároveň překvapeným hlasem reagoval.
To je zajímavé! Pokračujte ve skenování. Máme ještě dostatek času, takže chci mít seskenovanou celou planetu!
Uvědomil si však, že kapitán a ostatní členové posádky nemusí sdílet jeho nadšení, tudíž se snažil potlačit radost nad tímto objevem. Poté se pustil do komunikace s kapitánem, se kterým už procestoval velkou část vesmíru a dal by se nazývat jeho přítelem. Věřil mu, stejně tak jako jeho schopnostem a posádce tohoto starého a možná již několik let přesluhujícímu křižníku. V kapitánově hlase jsou jasně rozpoznatelné obavy a tak Ansir přitaká, aby si kapitán nemyslel, že jen on neví, oč tu běží.
Je to velice zajímavé. Tušil jsem, že zde nebude něco v pořádku, ale netuším, o co tu jde. Musíme být ale nanejvýš obezřetní, nesmíme se unáhlit, protože každé nerozumné či unáhlené rozhodnutí by mohlo stát životy naší posádky.
Potom Ansir zamyšleně přistoupil k jednomu z průzorů a přemýšlejíc pozoroval valouny cortusia, které se tak klidně povalovaly vesmírem a přitom byly tak nebezpečné a dokázaly ničit celé světy. Kapitán přistoupil k témuž průzoru a navázal na předchozí komunikaci trochu rozhorčeným tónem, následně však pokračoval omluvou. Ansir velice dobře chápal jeho myšlenky, jeho obavy, jeho lehké rozhořčení a rád by svého druha na cestách uklidnil, avšak ani on neví vše. Samozřejmě však na kapitánovy otázky reagoval klidným a vysvětlujícím tónem.
Kapitáne, moje motivace nezpočívá na viditelných a vysvětlitelných věcech, prostě jsem cítil, už tehdy na Coruscantu, když jsem tuto misi přijmul, že je můj osud nějak spjatý s touto planetou. Po cestě jsem sice dlouho pochyboval o správnosti svého rozhodnutí, o tom, jestli zde, v tomto odlehlém koutě vesmíru opravdu najdu to, co hledám. Čím víc jsme se ale přibližovali, tím víc jem věřil v to, že zde nenajdu pouze primitivní obyvatele maličkého světa, které je třeba přestěhovat. Něco mi našeptávalo, že zde půjde o něco víc.
Na chvíli se odmlčí a potom pokračuje.
Snad toto budete brát za dostatečný projev důvěry příteli. Bohužel nic víc, než jsem vám právě sdělil, nevím. Tedy zatím nevím. Každopádně nebezpečí nám určitě hrozí a tudíž si myslím, že záchranářské skupiny budou muset ještě chvíli počkat, něž je vpustíme na tuto planetku, podle mě by to bylo teď dost nebezpečné a nerozumné.
Oba dále stáli u průzorů a pozorovali úlomky cortusia. Jedi doufal, že kapitán jeho myšlenky, jeho motivaci a jeho vysvětlení pochopí a bude jej respektovat. Kapitán zase vstřebával veškeré informace, které právě získal. Dříve, než stačil jakkoli reagovat, si oba všiml změny směru letu úlomků cortusia, které teď trochu nebezpečně ohrožovaly stařičký republikový křižník, který už musel zažít tolik mísí, tolik bitev. Musel poznat už mnoho mužů i žen posádky, znal tisíce jejich osudů, avšak jeho osud stejně jako tisíce osudů členů posádky, kteří se na něm vystřídali v dobách jeho slávy i potom, bude zapomenut a ukončen kdesi ve vesmíru či v republikovém hangáru a stopy po jeho existenci ponesou už jenom archivní záznamy a ne příliš dlouho žijící osoby na něm působící.
V Ansirovi se začínalo měnit nadšení z objevení něčeho zvláštního na obavy a starosti. Aby se ujistil, že pilot si všiml také změny směru letu cortusia, prohodil směrem k němu:
Pilote, dávejte pozor na ty úlomky, zdá se, že nás tu někdo nevidí rád. Nebylo by vůbec příjemné, kdyby do nás některý z nich narazil.
Na to Ansir opět oslovil kapitána, kterému nedal možnost reagovat na předchozí vysvětlení:
Domnívám se, že to, že cortusium směřuje právě na tuto planetu není náhoda. Jistě ani není náhoda, že takhle mění směr letu. Mám takový dojem, že ti, kteří jsou tam dole o nás už vědí a naše přítomnost jim je trochu proti srsti. Měl bych se vydat na povrch a prozkoumat to zespoda. Vy pokračujte ve skenování a uhýbání úlomkům. O všem novém mě informujte.
Jedi ještě chvíli sleduje cortusium a čeká na reakci kapitána, na kterého to mohlo být najednou mnoho informací. Je samozřejmě již rozhodnut učinit, co řekl, ale rád by si vyslechl ještě názor svého přítele a starého průvodce vesmírem. Lehce nervózně si upraví svoji róbu a pohladí světelný meč, který mu dodává odvahu a pramení z něho i část neochvějnosti a zdravého sebevědomí rytíře Jedi, jakým je Ansir.
Ansir stál na můstku spolu s kapitánem a sledoval vývoj skenování a doufal v to, že na té planetě bude něco víc, než jen obyčejní primitivní obyvatelé, doufal, že najde něco zvláštního, nějaké dobrodružství nebo odpovědi. Ansir věřil, že si nevybral on tuto misi, ale tato mise jeho. Tím víc byl potěšen, když mu bylo oznámeno, že při skenování nalezli nějaké nesrovnalosti. Proto hned s lehce potěšeným, ale zároveň překvapeným hlasem reagoval.
To je zajímavé! Pokračujte ve skenování. Máme ještě dostatek času, takže chci mít seskenovanou celou planetu!
Uvědomil si však, že kapitán a ostatní členové posádky nemusí sdílet jeho nadšení, tudíž se snažil potlačit radost nad tímto objevem. Poté se pustil do komunikace s kapitánem, se kterým už procestoval velkou část vesmíru a dal by se nazývat jeho přítelem. Věřil mu, stejně tak jako jeho schopnostem a posádce tohoto starého a možná již několik let přesluhujícímu křižníku. V kapitánově hlase jsou jasně rozpoznatelné obavy a tak Ansir přitaká, aby si kapitán nemyslel, že jen on neví, oč tu běží.
Je to velice zajímavé. Tušil jsem, že zde nebude něco v pořádku, ale netuším, o co tu jde. Musíme být ale nanejvýš obezřetní, nesmíme se unáhlit, protože každé nerozumné či unáhlené rozhodnutí by mohlo stát životy naší posádky.
Potom Ansir zamyšleně přistoupil k jednomu z průzorů a přemýšlejíc pozoroval valouny cortusia, které se tak klidně povalovaly vesmírem a přitom byly tak nebezpečné a dokázaly ničit celé světy. Kapitán přistoupil k témuž průzoru a navázal na předchozí komunikaci trochu rozhorčeným tónem, následně však pokračoval omluvou. Ansir velice dobře chápal jeho myšlenky, jeho obavy, jeho lehké rozhořčení a rád by svého druha na cestách uklidnil, avšak ani on neví vše. Samozřejmě však na kapitánovy otázky reagoval klidným a vysvětlujícím tónem.
Kapitáne, moje motivace nezpočívá na viditelných a vysvětlitelných věcech, prostě jsem cítil, už tehdy na Coruscantu, když jsem tuto misi přijmul, že je můj osud nějak spjatý s touto planetou. Po cestě jsem sice dlouho pochyboval o správnosti svého rozhodnutí, o tom, jestli zde, v tomto odlehlém koutě vesmíru opravdu najdu to, co hledám. Čím víc jsme se ale přibližovali, tím víc jem věřil v to, že zde nenajdu pouze primitivní obyvatele maličkého světa, které je třeba přestěhovat. Něco mi našeptávalo, že zde půjde o něco víc.
Na chvíli se odmlčí a potom pokračuje.
Snad toto budete brát za dostatečný projev důvěry příteli. Bohužel nic víc, než jsem vám právě sdělil, nevím. Tedy zatím nevím. Každopádně nebezpečí nám určitě hrozí a tudíž si myslím, že záchranářské skupiny budou muset ještě chvíli počkat, něž je vpustíme na tuto planetku, podle mě by to bylo teď dost nebezpečné a nerozumné.
Oba dále stáli u průzorů a pozorovali úlomky cortusia. Jedi doufal, že kapitán jeho myšlenky, jeho motivaci a jeho vysvětlení pochopí a bude jej respektovat. Kapitán zase vstřebával veškeré informace, které právě získal. Dříve, než stačil jakkoli reagovat, si oba všiml změny směru letu úlomků cortusia, které teď trochu nebezpečně ohrožovaly stařičký republikový křižník, který už musel zažít tolik mísí, tolik bitev. Musel poznat už mnoho mužů i žen posádky, znal tisíce jejich osudů, avšak jeho osud stejně jako tisíce osudů členů posádky, kteří se na něm vystřídali v dobách jeho slávy i potom, bude zapomenut a ukončen kdesi ve vesmíru či v republikovém hangáru a stopy po jeho existenci ponesou už jenom archivní záznamy a ne příliš dlouho žijící osoby na něm působící.
V Ansirovi se začínalo měnit nadšení z objevení něčeho zvláštního na obavy a starosti. Aby se ujistil, že pilot si všiml také změny směru letu cortusia, prohodil směrem k němu:
Pilote, dávejte pozor na ty úlomky, zdá se, že nás tu někdo nevidí rád. Nebylo by vůbec příjemné, kdyby do nás některý z nich narazil.
Na to Ansir opět oslovil kapitána, kterému nedal možnost reagovat na předchozí vysvětlení:
Domnívám se, že to, že cortusium směřuje právě na tuto planetu není náhoda. Jistě ani není náhoda, že takhle mění směr letu. Mám takový dojem, že ti, kteří jsou tam dole o nás už vědí a naše přítomnost jim je trochu proti srsti. Měl bych se vydat na povrch a prozkoumat to zespoda. Vy pokračujte ve skenování a uhýbání úlomkům. O všem novém mě informujte.
Jedi ještě chvíli sleduje cortusium a čeká na reakci kapitána, na kterého to mohlo být najednou mnoho informací. Je samozřejmě již rozhodnut učinit, co řekl, ale rád by si vyslechl ještě názor svého přítele a starého průvodce vesmírem. Lehce nervózně si upraví svoji róbu a pohladí světelný meč, který mu dodává odvahu a pramení z něho i část neochvějnosti a zdravého sebevědomí rytíře Jedi, jakým je Ansir.
Mise- Reagan Natt
Galaxie- sektor Colonies
Corellianská osobní lod třídy VII-Z se již na první pohled zcela lišila od původních technických soukmenovců dnéšní galaktické éry. Byla zastaralá, dlouho neudržovaná, a na místech i znatelně poškozena, ale Reagan měl tuto lod, jenž mohl nazývat domovem svým způsobem rád. Bývalý majitel, pašerák z Narastelu, který se nebezpečně pletl Reaganovi do cesty, neměl dlouhou možnost užít si svého právoplatného majetku, i nakradeného zboží, které temný jedi za slušnou cenu po ukořistění lodi prodal na černém trhu pirátům z Hoku, s kterýma následně začal udržovat přátelské vztahy.Jejich vůdce- Dag Shluk byl tupec, a lehce ovlivnitelný tupec je člověk, kterého potřeboval mít temný mstitel na své straně.
Konečně zapípal datapad, a lod temného Jedi v následném okamžiku vyletěla z hyperprostorové brány, která se za ním okamžitě uzavřela.Motory lodi nebyli zrovna nejrychlejší v galaxii, ale ke svému účelu sloužily dobře.Hyperpohon však znatelně pokulhával, a Reagan stejně plánoval výměnu.Ted to však nebylo důležité.Moc dobře si uvědomoval, že na tomto místě dostane vše co potřebuje pro své osobní účely.Pousmál se.Před jeho zraky se zjevila planeta v celé své kráse, kterou na prvním dojmem určitě působila.Pokud do samotného výhledu nezapočítáme hrozivě vypadající bitevní orbitální stanici, která určitě zažila i daleko lepší časy.Hok.Kolonie Granů a dobře ukrytá základna pirátů a vzpůrných osobností, které rády narušovali křehký koloběh Republiky.Místo vzpůrných rebelů.Místo dokonalé pro vybudování malé armády.Před rokem by mě ani nenapadlo, že někdy skončím na takovýmhle místě.Pomyslí si a netrvá dlouho, než se na obzoru objeví dvě neidentifikovatelné stíhačky.Nejspíš staré verze obranny na nestabilních systémech z vnějšího pásu.Tyhle šroty jsou dosti levný.Stejně tak jako věděl, že tyto "šroty" by klidně dokázaly během chvilky jeho neopravenou lod zlikvidovat.Že by byl Shluk tak hodný a poslal mi doprovod? Musí se chabě znova pousmát.
Během několik vteřin zabliká zelené světýlko na komunikačním panelu, který Reagan klidně aktivuje.
Tady letová kontrola kolonie Hok.Uvedte důvod Vaši návštěvy nebo budeme nuceni zasáhnout.
Zašklebí se.Hezké krytí.
Zapne interkom a promluví.
Identifikační číslo lodi 023112348001.Mám domluvenou schůzku s panem Shlukem. Odpoví pravdivě klidně melodickým hlasem a uvelebí se v křesle pilota.Chvíle ticha.Znova se musí pousmát.Věděl, že jsou nemile překvapeni.Pravděpodobně ted prověřují jeho databáze.
Máte povolení k přistání Ozve se pilot, tentokrát s dost nervozním hlasem.Přístavní modul D-12.Řídte se pokyny, které vám zasíláme komunikační vlnou, nebo budeme nuceni zakročit.. Hlas v interkomu utichne.Díky. Začne vypínat některé podpůrné a technické systémy, které by jen zbytečné komplikovaly situaci.Jediný zbranový systém- automatická věž pod kokpitem, deaktivuje, aby neměl problémy s ostrahou a pomalu se připravuje na přistání.
Orbitální stanice
Ochranný vchodový kryt se oddělil od zbytku trupu plavidla a z temnot lodi vyšla postava v černém plášti.Před vchodem už byl připraven uvítací výbor formou 4 ozbrojených mužů a nějakého uhlazeného Grana, který se lehce pokloní.Už jsme vás netrpělivě vyčkávali. Prohlásí na uvítanou a dá se do kroku společně s temným jedim.Čtyři ozbrojenci kolem nich vytvořily ochranný čtverec a pokračují k východu z hangáru.
Vznikli snad vaší cestou nějaké komplikace? Zeptá se zdvořilostním tonem Gran a má co dělat, aby krokem stačil návštěvě.
Pokud nepočítám totální selhání vašich informátorů, tak vše samozřejmě proběhlo v pořádku. Odpoví chladně Reagan zatím co skupina zabočila do prostorné chodby stanice, kde na konci čeká přivolaný turbovýtah.
Gran okamžitě zbledl a s váhání se snažil nějak odpovědět.
Já, já..Naše informace, které Vám byli svěřeny pocházeli z první ruky.Jsou to naši nejlepší lidi.Nikdy neselhali, vždycky svůj úkol splnili mimořádně, až dokonale.Chyba musela vzniknou někde..jinde, pane.Ale mohu slíbit, že tento incident náležitě prošetřím osobně, aby se to již neopakovalo.Spolehněte se.Vaše služby jsou k nezaplacení.
Skupina vstoupila mezitím do turbovýtahu a ten se automaticky uzavřel.Za krátkého dunění se aktivovali jeho systémy a rozjel se vstříc vyšším patrům orbitální stanice.
Kolik vám platí za to, aby jste nezavřel hubu? Zavrčí podrážděně bývalý Jedi a dva z ozbrojenců na sebe nervozně pohlédnou.Gran na něj chvilku zírá s otevřenou pusou, ale pak raději ztichne a už nepromluví ani slovo.Výtah mezitím oznámil konečnou a ocelové dveře se okamžitě otevřeli.Skupinka vstoupila do prostorné pracovny.Po pravé straně je malý výstupek za nímž je obrovský průzor.Hned na proti obrovský stůl u kterého sedí již postarší muž, který na Reagana nervozně pohlíží.
Nechte nás o samotě.. Rozkáže muž a pokyne rukou, aby všichni kromě Natta odešli.
Corellianská osobní lod třídy VII-Z se již na první pohled zcela lišila od původních technických soukmenovců dnéšní galaktické éry. Byla zastaralá, dlouho neudržovaná, a na místech i znatelně poškozena, ale Reagan měl tuto lod, jenž mohl nazývat domovem svým způsobem rád. Bývalý majitel, pašerák z Narastelu, který se nebezpečně pletl Reaganovi do cesty, neměl dlouhou možnost užít si svého právoplatného majetku, i nakradeného zboží, které temný jedi za slušnou cenu po ukořistění lodi prodal na černém trhu pirátům z Hoku, s kterýma následně začal udržovat přátelské vztahy.Jejich vůdce- Dag Shluk byl tupec, a lehce ovlivnitelný tupec je člověk, kterého potřeboval mít temný mstitel na své straně.
Konečně zapípal datapad, a lod temného Jedi v následném okamžiku vyletěla z hyperprostorové brány, která se za ním okamžitě uzavřela.Motory lodi nebyli zrovna nejrychlejší v galaxii, ale ke svému účelu sloužily dobře.Hyperpohon však znatelně pokulhával, a Reagan stejně plánoval výměnu.Ted to však nebylo důležité.Moc dobře si uvědomoval, že na tomto místě dostane vše co potřebuje pro své osobní účely.Pousmál se.Před jeho zraky se zjevila planeta v celé své kráse, kterou na prvním dojmem určitě působila.Pokud do samotného výhledu nezapočítáme hrozivě vypadající bitevní orbitální stanici, která určitě zažila i daleko lepší časy.Hok.Kolonie Granů a dobře ukrytá základna pirátů a vzpůrných osobností, které rády narušovali křehký koloběh Republiky.Místo vzpůrných rebelů.Místo dokonalé pro vybudování malé armády.Před rokem by mě ani nenapadlo, že někdy skončím na takovýmhle místě.Pomyslí si a netrvá dlouho, než se na obzoru objeví dvě neidentifikovatelné stíhačky.Nejspíš staré verze obranny na nestabilních systémech z vnějšího pásu.Tyhle šroty jsou dosti levný.Stejně tak jako věděl, že tyto "šroty" by klidně dokázaly během chvilky jeho neopravenou lod zlikvidovat.Že by byl Shluk tak hodný a poslal mi doprovod? Musí se chabě znova pousmát.
Během několik vteřin zabliká zelené světýlko na komunikačním panelu, který Reagan klidně aktivuje.
Tady letová kontrola kolonie Hok.Uvedte důvod Vaši návštěvy nebo budeme nuceni zasáhnout.
Zašklebí se.Hezké krytí.
Zapne interkom a promluví.
Identifikační číslo lodi 023112348001.Mám domluvenou schůzku s panem Shlukem. Odpoví pravdivě klidně melodickým hlasem a uvelebí se v křesle pilota.Chvíle ticha.Znova se musí pousmát.Věděl, že jsou nemile překvapeni.Pravděpodobně ted prověřují jeho databáze.
Máte povolení k přistání Ozve se pilot, tentokrát s dost nervozním hlasem.Přístavní modul D-12.Řídte se pokyny, které vám zasíláme komunikační vlnou, nebo budeme nuceni zakročit.. Hlas v interkomu utichne.Díky. Začne vypínat některé podpůrné a technické systémy, které by jen zbytečné komplikovaly situaci.Jediný zbranový systém- automatická věž pod kokpitem, deaktivuje, aby neměl problémy s ostrahou a pomalu se připravuje na přistání.
Orbitální stanice
Ochranný vchodový kryt se oddělil od zbytku trupu plavidla a z temnot lodi vyšla postava v černém plášti.Před vchodem už byl připraven uvítací výbor formou 4 ozbrojených mužů a nějakého uhlazeného Grana, který se lehce pokloní.Už jsme vás netrpělivě vyčkávali. Prohlásí na uvítanou a dá se do kroku společně s temným jedim.Čtyři ozbrojenci kolem nich vytvořily ochranný čtverec a pokračují k východu z hangáru.
Vznikli snad vaší cestou nějaké komplikace? Zeptá se zdvořilostním tonem Gran a má co dělat, aby krokem stačil návštěvě.
Pokud nepočítám totální selhání vašich informátorů, tak vše samozřejmě proběhlo v pořádku. Odpoví chladně Reagan zatím co skupina zabočila do prostorné chodby stanice, kde na konci čeká přivolaný turbovýtah.
Gran okamžitě zbledl a s váhání se snažil nějak odpovědět.
Já, já..Naše informace, které Vám byli svěřeny pocházeli z první ruky.Jsou to naši nejlepší lidi.Nikdy neselhali, vždycky svůj úkol splnili mimořádně, až dokonale.Chyba musela vzniknou někde..jinde, pane.Ale mohu slíbit, že tento incident náležitě prošetřím osobně, aby se to již neopakovalo.Spolehněte se.Vaše služby jsou k nezaplacení.
Skupina vstoupila mezitím do turbovýtahu a ten se automaticky uzavřel.Za krátkého dunění se aktivovali jeho systémy a rozjel se vstříc vyšším patrům orbitální stanice.
Kolik vám platí za to, aby jste nezavřel hubu? Zavrčí podrážděně bývalý Jedi a dva z ozbrojenců na sebe nervozně pohlédnou.Gran na něj chvilku zírá s otevřenou pusou, ale pak raději ztichne a už nepromluví ani slovo.Výtah mezitím oznámil konečnou a ocelové dveře se okamžitě otevřeli.Skupinka vstoupila do prostorné pracovny.Po pravé straně je malý výstupek za nímž je obrovský průzor.Hned na proti obrovský stůl u kterého sedí již postarší muž, který na Reagana nervozně pohlíží.
Nechte nás o samotě.. Rozkáže muž a pokyne rukou, aby všichni kromě Natta odešli.
"So that one may walk in peace..."
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
Republikový křižník, orbita Kallimu
Rudý křižník se poklidně pohupuje po orbitě planety jako dávná upomínka starých časů, za kterých vznikl. Občas se zachvěje či sebou trhne v důsledku výhybných manévrů, které provádí jeho obratní piloti, jenž ho znají snad lépe, než své vlastní boty a i přez to, jak je velký, starý a nemotorný, precizně se s ním dokáží vyhnout úlomkům, které nebezpečně loď ohružují. Musí to stát spoustu pozornosti, protože jediná chybička by mohla ohrozit stovky životů na palubě, což si každý z pilotů jistě dobře uvědomuje.
Jedi se rozhlédne po osobách, které byly seznámeny z výsledky dosavadního skenování, všichni mají výraz plný obav, zároveň však také překvapení a nepochopení. Piloti, navigátoři, kapitán a mnoho dalších členů posádky je Ansirovi velice blízkých, jsou téměř jako rodina po těch několika misích, které spolu již prodělali, a tak se Ansir jen ujistil v tom, že tyto muže nemůže ohrožovat víc, než bude nezbytně nutné, což ho utvrdilo ve správnosti rozhodnutí sestoupil na planetu sám v jediné nákladní lodi, ve které bylo zabudované obstojné maskování spolu s pilotem a několika dalšími muži, kteří byli cvičeni do kritických situací a tak by mohli být velice platni při případném rychlém ústupu či jakékoli jiné akci, která by vyžadovala jejich účast. Potom se ohlédl do míst, kde se připravovaly na svou misi záchranářské týmy a uvědomil si, že oni vlastně nevědí, co se děje. To už ale obdržel souhlasné stanovisko, od kapitána lodi, který stále zamyšleně hleděl ven průzorem, k tomu, aby sestoupil na planetu, a tak Ansir vydal ještě poslední pokyny:
Dejte pohov záchranářům, nemyslím si, že by v nejbližší době byli zapotřebí. Zkontaktujte hangár, aby mi připravili maskovatelné plavidlo s pilotem a samozřejmě povolejte speciální tým. Budu daleko klidnější, když mi někdo bude krýt záda. A brzy se zase uvidíme přátelé! Nechť vás provází Síla!
S typickým rozloučením pro rytíře Jedim, doplněným ještě o přátelskou větu, kterou podal se srdečným úsměvem jako by si nepřipouštěl problémy, které nastaly, se následně vydal rychlejším krokem směrem k výtahu, který ho měl nepřiliš rychle dostat do podlaží hangáru. Pronásledovaly ho pozdravy mužů, kteří s ním byli na můstku a nechápavé pohledy těch, kteří netušili, alespoň prozatím, co se děje.
Došel ke dveřím, jediným zmáčknutím knoflíku přivolal výtah, který se z lehkým skřípáním a supěním po chvilce vyškrábal až sem, tak vysoko, aby mohl brzy zase padnout téměř až na samé dno. Jedi nastoupil a z křapotem se za ním zavřela stará, opotřebovaná a dlouho nepromazávaná vrata, která by se lépe hodila do starého železa než k výtahu. Přemýšlejíc o událostech a objevech posledních minut zmáčknul čudlík a náhle se začal propadat do temnoty útrob lodi. Neustálé rachotění, cvrnkání a kodrcání ho nijak nevyrušovalo - byl zvyklý. Po chvíli se výtah s tichým zaúpěním zastavil v patře hangárů a Ansir klidně vystoupil, otočil se za výtahem, jako by se s ním loučil, což dělal vždy, když letěl pryč z této lodi, možná to byl pouhý rituál, ale možná při tom podvědomně doufal, že příště, už ho někdo promaže či opraví.
Po tomto krátkém aktu se vydá spojovací chodbou, aby po chvilce už stanul v hangáru, který je pln nákladních lodí, také zde stojí jeho osobní letoun, který se však tentokrát rozhodl nechat v hangáru - ostatně Ansir stejně nerad pilotoval, protože byl pouze průměrným a nenápaditým pilotem. Kromě jeho letounu se tu liší ještě jedno plavidlo. Na pohled stejně vypadající nákladní loď, jako všechny ostatní, které byly určeny pro přesun domorodců a záchranářských týmu, ale když se člověk podíval pozorně zevnitř, zjistil, že tato loď je obohacena o mnoho vylepšení moderních technologií včetně obstojného maskovacíh zařizení. U této lodi už na něj čekala dvojice pilotů, se ktrými měl tu čest letět taktéž při několika svých misích a výletech, a hrstka těch nejlépe vycvičených mužů na lodi, kteří měli zajistit bezpečí na povrchu a umožnit Jedimu ústup, kdyby to bylo nutné. Hned, jak ho uviděli, tak se lehce uklonili na pozdrav a Ansir jim odpověděl stejným aktem. Potom všichni nastoupili do lodi a když nastoupil i on, začali piloti připravovat loď k letu.
Po několika minutách se už loď, po dohodě s velitelem hangáru, doslova řítila ven, vstříc dobrudružství a nebezpečí. Ansir stále mlčky přemýšlí a usazen ve "společenské" kabině sleduje svůj doprovod, který na něj s očekáváním hledí, někteří z můžů si při tom kontrolují svou výzbroj a po chvíli, když zjistí, že jim Jedi v tuto chvíli zřejmě nic neřekne, začnou se bavit mezi sebou o různých, pro něj hloupostech ve vojenském slengu, kterým Ansir příliš nerozumí a tak se oddává meditaci.
Díky tomu, že o místě přistání se s piloty dohodl už při vstupu do lodi, tak teď nemá již v podstatě žádnou starost, kterou by bylo nutno vyřešit v nejbližších minutách. Nákladní loď pluje vesmírem směrem k atmosféře a povrchu planety, občas se zakymácí a zalomcuje s muži, sedícími uvnitř. Každý z nich má jiný osud a je jiný, ale teď právě tento tucet mužů spojuje jediné - loď plující na planetu vykonat misi, která nezaručuje jejich přežití. Každý, jak pilot, tak voják tak samozřejmě i Jedi přemýšlí o tom, co ho na maličkém Kallimu očekává.
Otázka bytí se vtírá čim dál tím víc nepříjemně, jak se loď blíží k planetě, zvlášť, když ani samotný Jedi na palubě nemá ponětí, do čeho právě vstupuje. Netuší, oč tu jde a netuší, zda příští den vůbec probudí. Samozřejmě každý z nich prošel už mnohým nebezpečím, a tak to možná většina mužů nevnímá jako něco zvláštního, i když každý z nich musí cítit i ze samotného rytíře drobet nejistoty. Ansir, který je provázen zvláštním pocitem již od Coruscantu, je však rozhodnut tuto misi vykonat a také dokončit živ a s pokud možno s žádnými strátami. Nikdy neměl rád, když umírali lidé.
Rudý křižník se poklidně pohupuje po orbitě planety jako dávná upomínka starých časů, za kterých vznikl. Občas se zachvěje či sebou trhne v důsledku výhybných manévrů, které provádí jeho obratní piloti, jenž ho znají snad lépe, než své vlastní boty a i přez to, jak je velký, starý a nemotorný, precizně se s ním dokáží vyhnout úlomkům, které nebezpečně loď ohružují. Musí to stát spoustu pozornosti, protože jediná chybička by mohla ohrozit stovky životů na palubě, což si každý z pilotů jistě dobře uvědomuje.
Jedi se rozhlédne po osobách, které byly seznámeny z výsledky dosavadního skenování, všichni mají výraz plný obav, zároveň však také překvapení a nepochopení. Piloti, navigátoři, kapitán a mnoho dalších členů posádky je Ansirovi velice blízkých, jsou téměř jako rodina po těch několika misích, které spolu již prodělali, a tak se Ansir jen ujistil v tom, že tyto muže nemůže ohrožovat víc, než bude nezbytně nutné, což ho utvrdilo ve správnosti rozhodnutí sestoupil na planetu sám v jediné nákladní lodi, ve které bylo zabudované obstojné maskování spolu s pilotem a několika dalšími muži, kteří byli cvičeni do kritických situací a tak by mohli být velice platni při případném rychlém ústupu či jakékoli jiné akci, která by vyžadovala jejich účast. Potom se ohlédl do míst, kde se připravovaly na svou misi záchranářské týmy a uvědomil si, že oni vlastně nevědí, co se děje. To už ale obdržel souhlasné stanovisko, od kapitána lodi, který stále zamyšleně hleděl ven průzorem, k tomu, aby sestoupil na planetu, a tak Ansir vydal ještě poslední pokyny:
Dejte pohov záchranářům, nemyslím si, že by v nejbližší době byli zapotřebí. Zkontaktujte hangár, aby mi připravili maskovatelné plavidlo s pilotem a samozřejmě povolejte speciální tým. Budu daleko klidnější, když mi někdo bude krýt záda. A brzy se zase uvidíme přátelé! Nechť vás provází Síla!
S typickým rozloučením pro rytíře Jedim, doplněným ještě o přátelskou větu, kterou podal se srdečným úsměvem jako by si nepřipouštěl problémy, které nastaly, se následně vydal rychlejším krokem směrem k výtahu, který ho měl nepřiliš rychle dostat do podlaží hangáru. Pronásledovaly ho pozdravy mužů, kteří s ním byli na můstku a nechápavé pohledy těch, kteří netušili, alespoň prozatím, co se děje.
Došel ke dveřím, jediným zmáčknutím knoflíku přivolal výtah, který se z lehkým skřípáním a supěním po chvilce vyškrábal až sem, tak vysoko, aby mohl brzy zase padnout téměř až na samé dno. Jedi nastoupil a z křapotem se za ním zavřela stará, opotřebovaná a dlouho nepromazávaná vrata, která by se lépe hodila do starého železa než k výtahu. Přemýšlejíc o událostech a objevech posledních minut zmáčknul čudlík a náhle se začal propadat do temnoty útrob lodi. Neustálé rachotění, cvrnkání a kodrcání ho nijak nevyrušovalo - byl zvyklý. Po chvíli se výtah s tichým zaúpěním zastavil v patře hangárů a Ansir klidně vystoupil, otočil se za výtahem, jako by se s ním loučil, což dělal vždy, když letěl pryč z této lodi, možná to byl pouhý rituál, ale možná při tom podvědomně doufal, že příště, už ho někdo promaže či opraví.
Po tomto krátkém aktu se vydá spojovací chodbou, aby po chvilce už stanul v hangáru, který je pln nákladních lodí, také zde stojí jeho osobní letoun, který se však tentokrát rozhodl nechat v hangáru - ostatně Ansir stejně nerad pilotoval, protože byl pouze průměrným a nenápaditým pilotem. Kromě jeho letounu se tu liší ještě jedno plavidlo. Na pohled stejně vypadající nákladní loď, jako všechny ostatní, které byly určeny pro přesun domorodců a záchranářských týmu, ale když se člověk podíval pozorně zevnitř, zjistil, že tato loď je obohacena o mnoho vylepšení moderních technologií včetně obstojného maskovacíh zařizení. U této lodi už na něj čekala dvojice pilotů, se ktrými měl tu čest letět taktéž při několika svých misích a výletech, a hrstka těch nejlépe vycvičených mužů na lodi, kteří měli zajistit bezpečí na povrchu a umožnit Jedimu ústup, kdyby to bylo nutné. Hned, jak ho uviděli, tak se lehce uklonili na pozdrav a Ansir jim odpověděl stejným aktem. Potom všichni nastoupili do lodi a když nastoupil i on, začali piloti připravovat loď k letu.
Po několika minutách se už loď, po dohodě s velitelem hangáru, doslova řítila ven, vstříc dobrudružství a nebezpečí. Ansir stále mlčky přemýšlí a usazen ve "společenské" kabině sleduje svůj doprovod, který na něj s očekáváním hledí, někteří z můžů si při tom kontrolují svou výzbroj a po chvíli, když zjistí, že jim Jedi v tuto chvíli zřejmě nic neřekne, začnou se bavit mezi sebou o různých, pro něj hloupostech ve vojenském slengu, kterým Ansir příliš nerozumí a tak se oddává meditaci.
Díky tomu, že o místě přistání se s piloty dohodl už při vstupu do lodi, tak teď nemá již v podstatě žádnou starost, kterou by bylo nutno vyřešit v nejbližších minutách. Nákladní loď pluje vesmírem směrem k atmosféře a povrchu planety, občas se zakymácí a zalomcuje s muži, sedícími uvnitř. Každý z nich má jiný osud a je jiný, ale teď právě tento tucet mužů spojuje jediné - loď plující na planetu vykonat misi, která nezaručuje jejich přežití. Každý, jak pilot, tak voják tak samozřejmě i Jedi přemýšlí o tom, co ho na maličkém Kallimu očekává.
Otázka bytí se vtírá čim dál tím víc nepříjemně, jak se loď blíží k planetě, zvlášť, když ani samotný Jedi na palubě nemá ponětí, do čeho právě vstupuje. Netuší, oč tu jde a netuší, zda příští den vůbec probudí. Samozřejmě každý z nich prošel už mnohým nebezpečím, a tak to možná většina mužů nevnímá jako něco zvláštního, i když každý z nich musí cítit i ze samotného rytíře drobet nejistoty. Ansir, který je provázen zvláštním pocitem již od Coruscantu, je však rozhodnut tuto misi vykonat a také dokončit živ a s pokud možno s žádnými strátami. Nikdy neměl rád, když umírali lidé.
Mise- Reagan Natt
Orbitální stanice
Posadte se. Rukou ukáže na elegantní židli, která je tvořená z plastu a oceli.Svraští obočí.Neměl tato setkání rád.Neměl je nikdy rád.Už první pohled na tohohle Jediho, ho, naplnoval hrozným neklidem.Možná bych ho měl.. Lehce se v duchu pousměje.Byl bych sebevrah, takhle mám přece možnost i něco vydělat. S těmito myšlenkami se trochu uklidní a tiše pozoruje svého exjedijského "přítele".Ten usedne naproti Dagu Shlukovi a obdaří ho chladným úsměvem. Několik vteřin na sebe oba dva zírají, několik někonečných vteřin naprostého ticha. Až se mě budete chtít příště zbavit, tak se víc snažte.Překvapení se vám zcela úplně nevydařilo. Zašklebí se Reagan a propaluje svého společníka zvláštní výrazem.
Shluk se neklidně ošije a kamenným výrazem obdaří temného Jedie.Jak ho jen přesvědčit? Chvilku přemýšlí a nakonec jen pokrčí rameny a škodolibě se pousměje.Byl by blázen, kdyby se ho zrovna ted snažil zradit.Už několikrát viděl ty zatracené rytíře Jedi v akci, a tím pádem, moc dobře věděl, že není radno si s něma jen tak lehkomyslně zahrávat.Dokud žije, tak by se dal nějak využít..dokud žije.
Kdybych vás chtěl zabít, tak bych vymyslel něco více inteligentnějšího, a myslím, že to vy dobře víte.Do dneška jste si vedl dobře.Díky vaši službě dosáhla má organizace značného pokroku a rozsáhlého vlivu na Hoku.A já věřím, že dokážeme spolupracovat...dál.Máte ty plány?
Temný mstitel mlčky přikývne a s neustálým pokřiveným úsměvem vytáhne z pod černého pláště zabezpečený datapad, obsahující důležité informace vojenských technologií republiky.Samozřejmě, že mám..a taky vím, co v nich je.
Shluk se zlehka kousne do rtu a upřeně se zahledí nejprve na datapad a pak na svého obchodního partnera.Opravdu?Tak jistě víte, jak je to pro odbojové bunky ve vnejším pásu důležité.Raději mi to dejte.
Reagan místo toho drží datapad dále v rukou.
Vám nezáleží na bezvýznamné rebelii ve vněším pásu.Chcete jejich peníze.Jednoduše-Chcete kredity a mít pojistku proti Republice.Když se zvládnou povstalci nadále bránit a podnikat teroristické útoky, tak je menší pravděpodobnost, že oko Republiky se zaměří na vás.O to vám jde, ne? Mezitím si začne s datapadem v rukou pohrávat.Pořád se usmívajíc.
Shluka znova zachvátí neklid.O co mu jen jde?Víc peněz?
Možná to tak skutečně je.Ale to vás nemusí zajímat.Nejste jeden z nás-
A co jsem? Skočí mu Natt do řeči provrtávaje ho svýma chladnýma očima.Někdo, kdo je Vám v této situaci nepohodlný?
Co vlastně chcete? Zeptá se již netrpělivě Dag Shluk a něklidně si mně dlan pravé ruky.
Spolupráci Odpoví klidně exJedi a položí datapad na stůl.
Jakou spolupráci? Zamračí se jeho starší společník a znova ucítí vnitřní neklid.O co mu jen jde?
Nedávné informace potvrzují skutečnost, že Republika chystá vypravit silný konvoj chránící zbranový materiál. Prohlásí a odmlčí se.
A proč mi to říkáte Zamračí se Shluk..Moji informátoři se mi nikdy o žádném konvoji v budoucí době nezmínily.
Temný Jedi se zasmál:S vašimi informátory jsem měl už tu čest pracovat.
Dobrá..řekněme, že vám věřím, ale co z toho budete mít vy?
Potěšení. Odpoví s mrazivým klidem mstitel.
Potěšení?!Nevěříčne opakuje Shluk jako by nevěřil jestli slyší dobře.
Ano, potěšení..
Posadte se. Rukou ukáže na elegantní židli, která je tvořená z plastu a oceli.Svraští obočí.Neměl tato setkání rád.Neměl je nikdy rád.Už první pohled na tohohle Jediho, ho, naplnoval hrozným neklidem.Možná bych ho měl.. Lehce se v duchu pousměje.Byl bych sebevrah, takhle mám přece možnost i něco vydělat. S těmito myšlenkami se trochu uklidní a tiše pozoruje svého exjedijského "přítele".Ten usedne naproti Dagu Shlukovi a obdaří ho chladným úsměvem. Několik vteřin na sebe oba dva zírají, několik někonečných vteřin naprostého ticha. Až se mě budete chtít příště zbavit, tak se víc snažte.Překvapení se vám zcela úplně nevydařilo. Zašklebí se Reagan a propaluje svého společníka zvláštní výrazem.
Shluk se neklidně ošije a kamenným výrazem obdaří temného Jedie.Jak ho jen přesvědčit? Chvilku přemýšlí a nakonec jen pokrčí rameny a škodolibě se pousměje.Byl by blázen, kdyby se ho zrovna ted snažil zradit.Už několikrát viděl ty zatracené rytíře Jedi v akci, a tím pádem, moc dobře věděl, že není radno si s něma jen tak lehkomyslně zahrávat.Dokud žije, tak by se dal nějak využít..dokud žije.
Kdybych vás chtěl zabít, tak bych vymyslel něco více inteligentnějšího, a myslím, že to vy dobře víte.Do dneška jste si vedl dobře.Díky vaši službě dosáhla má organizace značného pokroku a rozsáhlého vlivu na Hoku.A já věřím, že dokážeme spolupracovat...dál.Máte ty plány?
Temný mstitel mlčky přikývne a s neustálým pokřiveným úsměvem vytáhne z pod černého pláště zabezpečený datapad, obsahující důležité informace vojenských technologií republiky.Samozřejmě, že mám..a taky vím, co v nich je.
Shluk se zlehka kousne do rtu a upřeně se zahledí nejprve na datapad a pak na svého obchodního partnera.Opravdu?Tak jistě víte, jak je to pro odbojové bunky ve vnejším pásu důležité.Raději mi to dejte.
Reagan místo toho drží datapad dále v rukou.
Vám nezáleží na bezvýznamné rebelii ve vněším pásu.Chcete jejich peníze.Jednoduše-Chcete kredity a mít pojistku proti Republice.Když se zvládnou povstalci nadále bránit a podnikat teroristické útoky, tak je menší pravděpodobnost, že oko Republiky se zaměří na vás.O to vám jde, ne? Mezitím si začne s datapadem v rukou pohrávat.Pořád se usmívajíc.
Shluka znova zachvátí neklid.O co mu jen jde?Víc peněz?
Možná to tak skutečně je.Ale to vás nemusí zajímat.Nejste jeden z nás-
A co jsem? Skočí mu Natt do řeči provrtávaje ho svýma chladnýma očima.Někdo, kdo je Vám v této situaci nepohodlný?
Co vlastně chcete? Zeptá se již netrpělivě Dag Shluk a něklidně si mně dlan pravé ruky.
Spolupráci Odpoví klidně exJedi a položí datapad na stůl.
Jakou spolupráci? Zamračí se jeho starší společník a znova ucítí vnitřní neklid.O co mu jen jde?
Nedávné informace potvrzují skutečnost, že Republika chystá vypravit silný konvoj chránící zbranový materiál. Prohlásí a odmlčí se.
A proč mi to říkáte Zamračí se Shluk..Moji informátoři se mi nikdy o žádném konvoji v budoucí době nezmínily.
Temný Jedi se zasmál:S vašimi informátory jsem měl už tu čest pracovat.
Dobrá..řekněme, že vám věřím, ale co z toho budete mít vy?
Potěšení. Odpoví s mrazivým klidem mstitel.
Potěšení?!Nevěříčne opakuje Shluk jako by nevěřil jestli slyší dobře.
Ano, potěšení..
"So that one may walk in peace..."
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
Kallim, pokoj správce kolonie
Askrut Arr seděl ve své pracovně a přemítal o událostech posledních dnů a týdnů. Bylo to zvláštní, nikdy předtím bothan nevěřil že může dojít k podobně rozsáhlým změnám, jaké pozoroval ted, během tak krátké doby. Zvlášť na Kallimu, kde po celou dobu svého žití cítil spíš konzervatizmus smíšený s všeobecným odporem po změně, po čemkoli novém, co měnilo zažité normy.
Jistě, to bylo přirozené. Takřka neznámá planeta v zapadlém systému daleko od jakékoli pozornosti kohokoli se stala ideálním domovem pro tisíce ilegálních uprchlíků, politických vězňů, svržených diktátorů, jejichž osudy se nespojili s mocí a slávou. Samozřejmostí se zde také stala přítomnost všech možných ztracených existencí, pobudů a zločinců prchajících před svými tresty.
Ti všichni opouštěli, dobrovolně nebo násilně, své předchozí životy a uchylovali se sem, tvoříc vcelku soběstačnou(a svéráznou) komunitu. Přese všechna případná očekávání, nezaujatého pozorovatele, dokonce všeobecně prosperující. Žili svoje, pro zbytek Galaxie, bezcenné životy bez přebytečných konfliktů, střetů názorů, zkrátka čehokoli co by mohlo, na poměry malou, kolonii ohrozit.
Přestože u komunity s takovou různorodostí ras a obyvatelstva převážně „tvrdšího zrna“ by kdekdo potyčky a neshody čekal, každý zde věděl že toto je možná poslední šance na normální život, poněvadž Kallim se zde považoval za místo poslední naděje… pro kohokoli kdo bude tak zoufalý a přijde.
„Tak tomu alespoň vždycky bylo“, pomyslel si Askrut a neklidně sebou ošil v tušení věcí příštích i v jejich důsledku.
Na planetu se bothan ve středních letech dostal před dvaceti roky, když jeho vláda vysoké aristokracie, na jedné jím vlastněné kolonii, násilně skončila vzpourou nižších tříd a lůzy spojenou z čistkou nejvyšších představitelů systému. On jako jeho hlavní představitel měl také místo na seznamu nežádoucích a měl být pro potřeby vyššího dobra odstraněn. Nutno dodat že jemu se ono pověstné „podřezávání hrdel“ tehdy vyhlo. Vyvázl životem, ovšem to bylo tak všechno, co se mu podařilo zachránit. Protože návrat znamenal dozajista smrt, rozhodl se usadit na Kallimu, zapadlé planetě o které předtím několikrát slyšel v souvislosti s jakýmsi dolem na nerosty, jež ale ztratily na trhu už dávno svou strategickou hodnotu(používaly se na některé součástky do hyperpohonů, záhy je však nahradily levnější a dostupnější slitiny) a tak se Kallim stal jen nejnovějším místem pro život pár žebrákům jimž se tehdy Askrut stal.
Začátky nového života a adaptace na nové podmínky neměl bývalý vysoký hodnostář snadné, ale časem, i díky svým výjimečným organizačním dovednostem a vůdčím dovednostem(které ovšem v jím vlastněné kolonii selhaly) ho po čase ostatní ztroskotanci začali uznávat jako svého vůdce. Dokázal si podmanit jejich mysli, získat důvěru, díky čemuž profitovali všichni.
Dokonce se jim, jako stále rozrůstajícímu celku, povedlo osídlit jeden z opuštěných hlubinných dolů po předchozím průmyslu, což skýtalo mnohem lepší podmínky pro život než příbytky v rozsáhlé stepi(o technickém vybavení nemluvě).
Ted se však vznášel vzduchem opar změn… změn s jakými měl Askrut svoje zkušenosti. Historie se opakovala, to věděl od první chvíle kdy se na blankytném nebi „jeho“ planety objevila ta záhadná lod a její podivně vyhlížející posádka.
Když uslyšel několik hlučných kroků směřujících ke dveřím místnosti, věděl že tentokrát to nebude tak jednoduché. Pevněji sevřel svou zbraň, doufajíc v to, že ho podcení….
Askrut Arr seděl ve své pracovně a přemítal o událostech posledních dnů a týdnů. Bylo to zvláštní, nikdy předtím bothan nevěřil že může dojít k podobně rozsáhlým změnám, jaké pozoroval ted, během tak krátké doby. Zvlášť na Kallimu, kde po celou dobu svého žití cítil spíš konzervatizmus smíšený s všeobecným odporem po změně, po čemkoli novém, co měnilo zažité normy.
Jistě, to bylo přirozené. Takřka neznámá planeta v zapadlém systému daleko od jakékoli pozornosti kohokoli se stala ideálním domovem pro tisíce ilegálních uprchlíků, politických vězňů, svržených diktátorů, jejichž osudy se nespojili s mocí a slávou. Samozřejmostí se zde také stala přítomnost všech možných ztracených existencí, pobudů a zločinců prchajících před svými tresty.
Ti všichni opouštěli, dobrovolně nebo násilně, své předchozí životy a uchylovali se sem, tvoříc vcelku soběstačnou(a svéráznou) komunitu. Přese všechna případná očekávání, nezaujatého pozorovatele, dokonce všeobecně prosperující. Žili svoje, pro zbytek Galaxie, bezcenné životy bez přebytečných konfliktů, střetů názorů, zkrátka čehokoli co by mohlo, na poměry malou, kolonii ohrozit.
Přestože u komunity s takovou různorodostí ras a obyvatelstva převážně „tvrdšího zrna“ by kdekdo potyčky a neshody čekal, každý zde věděl že toto je možná poslední šance na normální život, poněvadž Kallim se zde považoval za místo poslední naděje… pro kohokoli kdo bude tak zoufalý a přijde.
„Tak tomu alespoň vždycky bylo“, pomyslel si Askrut a neklidně sebou ošil v tušení věcí příštích i v jejich důsledku.
Na planetu se bothan ve středních letech dostal před dvaceti roky, když jeho vláda vysoké aristokracie, na jedné jím vlastněné kolonii, násilně skončila vzpourou nižších tříd a lůzy spojenou z čistkou nejvyšších představitelů systému. On jako jeho hlavní představitel měl také místo na seznamu nežádoucích a měl být pro potřeby vyššího dobra odstraněn. Nutno dodat že jemu se ono pověstné „podřezávání hrdel“ tehdy vyhlo. Vyvázl životem, ovšem to bylo tak všechno, co se mu podařilo zachránit. Protože návrat znamenal dozajista smrt, rozhodl se usadit na Kallimu, zapadlé planetě o které předtím několikrát slyšel v souvislosti s jakýmsi dolem na nerosty, jež ale ztratily na trhu už dávno svou strategickou hodnotu(používaly se na některé součástky do hyperpohonů, záhy je však nahradily levnější a dostupnější slitiny) a tak se Kallim stal jen nejnovějším místem pro život pár žebrákům jimž se tehdy Askrut stal.
Začátky nového života a adaptace na nové podmínky neměl bývalý vysoký hodnostář snadné, ale časem, i díky svým výjimečným organizačním dovednostem a vůdčím dovednostem(které ovšem v jím vlastněné kolonii selhaly) ho po čase ostatní ztroskotanci začali uznávat jako svého vůdce. Dokázal si podmanit jejich mysli, získat důvěru, díky čemuž profitovali všichni.
Dokonce se jim, jako stále rozrůstajícímu celku, povedlo osídlit jeden z opuštěných hlubinných dolů po předchozím průmyslu, což skýtalo mnohem lepší podmínky pro život než příbytky v rozsáhlé stepi(o technickém vybavení nemluvě).
Ted se však vznášel vzduchem opar změn… změn s jakými měl Askrut svoje zkušenosti. Historie se opakovala, to věděl od první chvíle kdy se na blankytném nebi „jeho“ planety objevila ta záhadná lod a její podivně vyhlížející posádka.
Když uslyšel několik hlučných kroků směřujících ke dveřím místnosti, věděl že tentokrát to nebude tak jednoduché. Pevněji sevřel svou zbraň, doufajíc v to, že ho podcení….
Kallim
Hrstka mužů uzavřená se svými pocity, nejistotou a myšlenkami v malé a postarší, avšak skvěle maskované lodi sestupuje z orbity planety stále blíž a blíž atmosféře a povrchu. Vduch uvnitř je nabit nervozitou a očekáváním. Jediný Jedi zůstává jen lehce znepokojen, i když myšlenky a pocity mužů se mu také tlačí do hlavy. Díky svým schopnostem ví naprosto přesně, jak se jeho společníci cítí a tak jen doufá, že již brzo přistanou a on, již sám, bude moci pokračovat k místu, které si vyhlédl na skenu jako možnou kolonii současných obyvatel planety, o kterých Askel neví naprosto nic, protože Republikové záznamy jsou zřejmě značně zastaralé.
Neubránil se a sám opět začal přemýšlet nad cortusiem, které se valí k planetě, nad plavidly, která byla zachycena na skenu a nad tím, co ho na povrchu vlastně čeká. Potom se znenadání zvedne, což překvapí všechny vojáky v místnosti kteří na něj teď upřou pohled. Od doby, kdy opustili loď na ně ještě nepromluvil a tak čekali, že to přijde teď, ale tím se opět spetli. Vydal se směrem do pilotní kabiny a po chvilce už koukal pilotům přez rameno. Tušil, i přez to, že sám nebyl dobrý pilot a nerad sám pilotoval, že již brzy vstoupí do atmosféry a potom už nebude moc času na to určit pilotům přesněji místo přistání, protože teď jejich loď směřovala přímo k místu, které Askel vybral jako místo polohy kolonie. Klidným a povzbudivým hlasem teď oslovil tyto dva schopné muže, který řídili celou loď a tak současně i osudy všech cestujících:
Pánové, radši bych trochu upravil kurz, jestli vám to nebude vadit. Bude lepší a bezpečnější, když přistanete několik kilometrů od cílového místa. A hlavně, kdyby byly jakékoli problémy, nesmíme za žádnou cenu ztratit maskování! Nestojím o přehnanou pozornost ať už by byla či nikoli!
Jedne z pilotů na Jediho slova souhlasně přikývne vyrovnaným hlasem, nicméně je v něm poznat, že ani on si není jist tím, co všechno na něj čeká v atmosféře a na povrchu:
Jistě. Upravím kurz. Teď si běžte prosím sednout, co nevidět vstoupíme do atmosféry a to s námi bude asi trochu házet.
Askel moc dobře věděl, že se nevyplácí stát, když loď vstupuje do atmosféry, protože se kdysi jako padawan dost nepříjemně poranil, když neuposlechl rady pilotů a tak se klidným krokem vrátil zpět na své místo. Chvíli potom to s lodí opravdu začalo trochu házet, ale díky ne příliš husté atmosféře této planety to nebylo tak hrozné jako na jiných. Průzory lodi již je pomalu vidět povrch planety a po chvíli jsou již znatelné manévry, které spomalují loď a nakonec nastane přistávací manévr, při němž loď trochu těžce dosedne na rovnou zem.
Loď se v zápětí přestala třást a vydávat jakýkoli zvuk kromě zasyčen, jak se otevírala východová plošina. Druhý z pilotů z kabiny směrem k vojákům a Askelovi houkl:
Přistáli jsme bez jakéholkoli problému! V okolí by mělo být čisto!
Askelovi toto oznámení přišlo dost úsměvné, protože on sám, stejně jako všichni ostatní, moc dobře pocítl, že už stojí pevně na zemi, ale rychle to přešel a znovu se postavil. Teď konečně přišla chvíle, kdy měl promluvit k vojákům. Chvilku počkal, než vojáci do jednoho upřou své pohledy na něj a potom začal:
Takže pánové, já se půjdu porozhlédnotu a vy tu na mě v zamaskované lodi zatím počkáte. Budeme ve spojení komunikátorem, ale používejte jej jenom v nejnutnějším případě. V případě, že bych měl problémy a bylo nutno co nejrychleji odletět, dám vám vědět, abyste byli připraveni. Pokud budete mít nějaký závažný problém vy, dejte mi také vědět.
Jeho krátký a rychlý proslov poslouchali samozřejmě i piloti a teď oba i s vojáky, jako jeden muž, přikyvují. Askel si nikdy nepotrpěl na vojenské manýry, takže ho potěšilo, že i tito muži si zvykli na to, že si nehraje na jejich velitele, kterému by museli salutovat, avšak jejich přízeň a oddanost ho těšila. Nikdy by nikoho z nich nenutil, aby s ním kamkoli šel, ale Askel sám ví, že právě tito muži by za něj klidně položili život, kdyby to bylo nutné. Věděl, že oni vědí, že si jich váží a věří jim a tak mu to opláceli stejnou mincí.
Jenže Askel cítil, že teď není čas na dlouhé, srdcervoucí loučení se a tak se sbalil a vyrazil vstříct poznání, které na něj čekalo jen několik kilometrů od jejich současného stanoviště. ještě se v pilotní kabině nechal nasměrovat piloty správným směrem a po té vystoupil z lodi a vyrazil směrem k předpokládanému místu kolonie. Za ním se se syčením zavřel východ z lodi a teď už byl jen sám.
Náhle se mu vyčistila hlava. Všímal si okolní přírody a krajiny a rychlým tempem, očišťován příjemnými zvuky přírody, mířil tam, kam ho mysl vedla. Nedělalo mu velký problém se spojit se Silou, což právě teď učinil a náhle věděl kudy má jít, aby dosáhl svého cíle. Brzy již cítil, jak se blíží a blíží svému cíly přez lesíky a loučky, sem tam překročil bublající potůček a poklidnou krajinou šel dál. Až z jednoho menšího kopce viděl v údolí zbytky povrchových budov, kteé značili vstup do zřejmě starého dolu.
Postarší rytíř byl rád, že již dospěl téměř ke svému cíly a tak se ještě jednou pořádně rozlédl po celém údolí, při čemž pořádně nasál nosem vůni květů, které se objevovali po celé cestě vyrůstajících z rozličných keřů, stromů a květin. Věděl, že až vstoupí do kolonie, rázem tohle všechno zmizí a bude tam jen šeď a zima. Dorazil na Kallim zřejmě v příznivém období, které tu zřejmě ale nebude trvat příliš dlouho.
Hrstka mužů uzavřená se svými pocity, nejistotou a myšlenkami v malé a postarší, avšak skvěle maskované lodi sestupuje z orbity planety stále blíž a blíž atmosféře a povrchu. Vduch uvnitř je nabit nervozitou a očekáváním. Jediný Jedi zůstává jen lehce znepokojen, i když myšlenky a pocity mužů se mu také tlačí do hlavy. Díky svým schopnostem ví naprosto přesně, jak se jeho společníci cítí a tak jen doufá, že již brzo přistanou a on, již sám, bude moci pokračovat k místu, které si vyhlédl na skenu jako možnou kolonii současných obyvatel planety, o kterých Askel neví naprosto nic, protože Republikové záznamy jsou zřejmě značně zastaralé.
Neubránil se a sám opět začal přemýšlet nad cortusiem, které se valí k planetě, nad plavidly, která byla zachycena na skenu a nad tím, co ho na povrchu vlastně čeká. Potom se znenadání zvedne, což překvapí všechny vojáky v místnosti kteří na něj teď upřou pohled. Od doby, kdy opustili loď na ně ještě nepromluvil a tak čekali, že to přijde teď, ale tím se opět spetli. Vydal se směrem do pilotní kabiny a po chvilce už koukal pilotům přez rameno. Tušil, i přez to, že sám nebyl dobrý pilot a nerad sám pilotoval, že již brzy vstoupí do atmosféry a potom už nebude moc času na to určit pilotům přesněji místo přistání, protože teď jejich loď směřovala přímo k místu, které Askel vybral jako místo polohy kolonie. Klidným a povzbudivým hlasem teď oslovil tyto dva schopné muže, který řídili celou loď a tak současně i osudy všech cestujících:
Pánové, radši bych trochu upravil kurz, jestli vám to nebude vadit. Bude lepší a bezpečnější, když přistanete několik kilometrů od cílového místa. A hlavně, kdyby byly jakékoli problémy, nesmíme za žádnou cenu ztratit maskování! Nestojím o přehnanou pozornost ať už by byla či nikoli!
Jedne z pilotů na Jediho slova souhlasně přikývne vyrovnaným hlasem, nicméně je v něm poznat, že ani on si není jist tím, co všechno na něj čeká v atmosféře a na povrchu:
Jistě. Upravím kurz. Teď si běžte prosím sednout, co nevidět vstoupíme do atmosféry a to s námi bude asi trochu házet.
Askel moc dobře věděl, že se nevyplácí stát, když loď vstupuje do atmosféry, protože se kdysi jako padawan dost nepříjemně poranil, když neuposlechl rady pilotů a tak se klidným krokem vrátil zpět na své místo. Chvíli potom to s lodí opravdu začalo trochu házet, ale díky ne příliš husté atmosféře této planety to nebylo tak hrozné jako na jiných. Průzory lodi již je pomalu vidět povrch planety a po chvíli jsou již znatelné manévry, které spomalují loď a nakonec nastane přistávací manévr, při němž loď trochu těžce dosedne na rovnou zem.
Loď se v zápětí přestala třást a vydávat jakýkoli zvuk kromě zasyčen, jak se otevírala východová plošina. Druhý z pilotů z kabiny směrem k vojákům a Askelovi houkl:
Přistáli jsme bez jakéholkoli problému! V okolí by mělo být čisto!
Askelovi toto oznámení přišlo dost úsměvné, protože on sám, stejně jako všichni ostatní, moc dobře pocítl, že už stojí pevně na zemi, ale rychle to přešel a znovu se postavil. Teď konečně přišla chvíle, kdy měl promluvit k vojákům. Chvilku počkal, než vojáci do jednoho upřou své pohledy na něj a potom začal:
Takže pánové, já se půjdu porozhlédnotu a vy tu na mě v zamaskované lodi zatím počkáte. Budeme ve spojení komunikátorem, ale používejte jej jenom v nejnutnějším případě. V případě, že bych měl problémy a bylo nutno co nejrychleji odletět, dám vám vědět, abyste byli připraveni. Pokud budete mít nějaký závažný problém vy, dejte mi také vědět.
Jeho krátký a rychlý proslov poslouchali samozřejmě i piloti a teď oba i s vojáky, jako jeden muž, přikyvují. Askel si nikdy nepotrpěl na vojenské manýry, takže ho potěšilo, že i tito muži si zvykli na to, že si nehraje na jejich velitele, kterému by museli salutovat, avšak jejich přízeň a oddanost ho těšila. Nikdy by nikoho z nich nenutil, aby s ním kamkoli šel, ale Askel sám ví, že právě tito muži by za něj klidně položili život, kdyby to bylo nutné. Věděl, že oni vědí, že si jich váží a věří jim a tak mu to opláceli stejnou mincí.
Jenže Askel cítil, že teď není čas na dlouhé, srdcervoucí loučení se a tak se sbalil a vyrazil vstříct poznání, které na něj čekalo jen několik kilometrů od jejich současného stanoviště. ještě se v pilotní kabině nechal nasměrovat piloty správným směrem a po té vystoupil z lodi a vyrazil směrem k předpokládanému místu kolonie. Za ním se se syčením zavřel východ z lodi a teď už byl jen sám.
Náhle se mu vyčistila hlava. Všímal si okolní přírody a krajiny a rychlým tempem, očišťován příjemnými zvuky přírody, mířil tam, kam ho mysl vedla. Nedělalo mu velký problém se spojit se Silou, což právě teď učinil a náhle věděl kudy má jít, aby dosáhl svého cíle. Brzy již cítil, jak se blíží a blíží svému cíly přez lesíky a loučky, sem tam překročil bublající potůček a poklidnou krajinou šel dál. Až z jednoho menšího kopce viděl v údolí zbytky povrchových budov, kteé značili vstup do zřejmě starého dolu.
Postarší rytíř byl rád, že již dospěl téměř ke svému cíly a tak se ještě jednou pořádně rozlédl po celém údolí, při čemž pořádně nasál nosem vůni květů, které se objevovali po celé cestě vyrůstajících z rozličných keřů, stromů a květin. Věděl, že až vstoupí do kolonie, rázem tohle všechno zmizí a bude tam jen šeď a zima. Dorazil na Kallim zřejmě v příznivém období, které tu zřejmě ale nebude trvat příliš dlouho.