YMPM - Epizoda II

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Přikrčen za hustým rákosím jsem vytáhl z kapsy nůž, rozložil jej a mrtvou krysu si položil tak, abych ji mohl rozříznout od krku až po konečník a vyvrhnout vnitřnosti. Řezal jsem opatrně, tak, abych neprorazil nebo nerozdrtil žlučník, protože pak by se to nedalo jíst a krysa by se hodila opravdu už leda na pohřbení nebo na spálení.
Možná že by se to dalo ještě důkladně propláchnout, ale na to bych stejně neměl čas.
Jen tak dál, Dlle, dej mi ještě chvíli... zaklínal jsem malého Sullustana v duchu, když jsem po vykuchání z krysy ještě stahoval kůži a nastraženýma ušima naslouchal, zda se neblíží kroky.
Jakmile jsem stáhnul kůži, uplácal jsem z bláta hroudu tvarem hrubě odpovídající masu, které jsem vyňal, a společně s vnitřnostmi to nacpal zpátky dovnitř.
Ne, uděláme to ještě jinak...
Pohlédl jsem na rošt - tedy vor - pokrytý vonnými bylinkami a květinami a narafičil vycpanou atrapu zpátky do jeho prostředka.
To by velmi rychle zjistil, kdybych všechno vzal...
Původně jsem chtěl stopit všechno a z krysího kožíšku si udělat třeba měšec nebo čelenku, nakonec když už je ta krysa mrtvá, ať se aspoň zužitkuje. Nápad by to ale dobrý nebyl kvůli tomu, že čím později Mon zjistí, co se přihodilo, tím lépe. Nejlépe by bylo, když to zjistí v okamžiku, kdy budeme s Dllem naši pečínku jíst.
Shrábl jsem hrst Monem nasbíraných bylinek a nacpal je dovnitř jako nádivku, načež jsem pečínku zabalil do kapesníku a strčil ji do kapsy.
Krysa ala ohnivák... Mňam.
Opatrně jsem vykoukl, abych se přikradl zpátky...

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Výzva od Marconia Dlla zprvu nejprve překvapila, ale nakonec se rozhodl hrát s ním a to znamenalo nějak zaměstnat Mona. Zkusil to tedy s relativně duchovní otázkou a to ohledně duše Monovo krysy. Ten, povzbuzený tím, že se proti němu nakonec přeci jen všichni neotočili, se chytil na návnadu bez váhání a začal vést rozhovor s Dllem, zatímco Marconius okamžitě vyrazil do akce.
Mon plně ponořený do pro něj hodně zajímavé diskuze a tak tomu nevěnoval pražádnou pozornost, díky čemuž mohl Marconius provést svůj plán do posledního puntíku.
Pokud by však Dll neupoutal pozornost ještě na chvilku, tak by Marconius musel nějakým způsobem řešit, kudy se dostat nazpět k táboru, aniž by se střetnul se svým, nyní již asi určitě bývalým kamarádem. V horším případě by musel použít nějaký únikový plán, aby se nepotkali a nevzbudil tak podezření.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Jakmile Azíza spatřila něco podobného nádobě, tak okamžitě alarmovala svou kamarádku a vydaly se vstříc tomu místu, aby to prověřily. V tuhle chvíli jim vlastně mohlo přijít vhod prakticky cokoliv, hlavně však musely s něčím začít. Dorazily tak na místo, kde spatřily lahev a Zíza se jala toho ji prozkoumat. Už na první pohled musela přiznat, že to vypadalo nadějně, protože tohle rozhodně nebyla nádoba na nějaké technické kapaliny. Přesvědčit se však mohla jedině tak, že by nádobu otevřela, což provedla během chvilky. Při přičuchnutí ji však málem přepadly mdloby, jak byla tekutina uvnitř silná. Když to odeznělo, tak bylo jisté, že se uvnitř nacházela nějaká hodně silná lihovina, k čemuž měli studenti samozřejmě běžně zakázaný přístup.
Hele, našla jsem tu ještě něco!
ozvala se Nallin a zamávala s dvěma termálními přikrývkami, které se jí povedlo vyštrachat z kusu trosek. Nebylo tedy pochyb, že tyto patřily k nouzové výbavě transportu, s nímž tady dole poněkud rozpačitě přistály.

Díky včasnému zásahu Tzadi se povedlo předejít jakékoliv hádce a Gliben mohl svým spolužákům vypovědět, co se mu povedlo zjistit při jeho výpravě na strom. Ircos ještě spolknul nějakou poznámku a také si poslechl informace před tím, než by mohli společně uvažovat nad tím, jak ho dostat dolů.
Co zkusit sehnat nějaké lano, hodit mu ho, aby se přivázal a pak ho zkusit nějak opatrně shodit?
napadlo skoro hned Ircose, ale pohled Tzadi to skoro okamžitě zarazil. S tímto nápadem nesouhlasila a výraz v jejím tváři to jasně vypovídal.
Jak je tam zaseknutý? Jako, že je sedačka poškozená a nějak mu skřípla nohu nebo ruku?
zeptala se ještě Tzadi, která se pokoušela zachovat chladnou hlavu a přijít s něčím, co by se mohlo podobat kreativnímu plánu.
A mluvil s tebou normálně? Říkal ti ještě něco důležitého?
vyhrnul ze sebe ještě Ircos poněkud netrpělivě, který by také v současnosti už nejradši něco dělal a nečekal jenom dole pod stromem, když byl další z jeho spolužáků v ohrožení.
-------------------------
Další kolo uzavírám 22.2. a jako obvykle dávám prostor pro vzájemnou komunikaci. Zároveň zjistím, jak to bude s postavou Elinor a zda-li z ní nebude další NPC.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Nemohl jsem až skoro uvěřit, jak se Mon na tuto návnadu chytil.
Ten je fakt už vymletej.
>No, o znovu narození jsem tedy nic neslyšel. Tak nevim.<
Rychle jsem přemýšlel, Marconius potřeboval více času.
>A to fakt splyne se Silou? Sem slyšel, že jenom ti nejsilnější a nejzkušenější v Síle splívaj. Ona.. ona snad byla silná v Síle?<
Tahal jsem ze sebe slova dál.
>Promluvit, to radši ne. Nemam tušení co by se v takovejch chvílích mělo říkat a řečník moc dobrej nejsem.<
Snažil jsem se vyvlíknout z pohřbu, to by mi tak scházelo, projevovat poctu nějaký zablešený nechutný potvoře. co nám neustále lezla do věcí, páč si jí ten blbeček nebyl schopen uhlídat.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Zahleděl jsem se do země, protože jsem opravdu nevěděl, jak to ve skutečnosti bude. Špičkou nohy jsem se také pokoušel vyrýt malý ďůlek. Byl jsem trošku v rozpacích, i když velký smutek nad odchodem Jordi samozřejmě přetrvával.
Já taky nevím, jak přesně to bude. Ale Jordi byla úžas…,
nedořekl jsem, protože se mi zlomil hlas a já opět vzlyknul. Rukou jsem si otřel nos.
Dll je můj jediný a nejlepší kamarád! Jediný má zájem a pochopení.
To nevadí,
odbyl jsem Dllovu námitku ohledně toho, že není dobrý řečník.
Jsi můj jediný kamarád, který mi zbyl. Prosím, zúčastni se pohřbu Jordi.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Zalil mě pocit blaha. Podobně se jistě cítí bytosti, když dostanou své první vydělané kreditové plíšky. Lahev mohla být prázdná, její obsah nám nemusel k ničemu být, ale bylo to první dobré znamení, které jsem tak moc potřebovali. S úsměvem na tváři zvedám předmět ze země. Neoznačená, neprůhledná, jednobarevná nádoba se šroubovacím víčkem.

Je plná.
Odtuším podle hmotnosti předmětu a se zvědavostí sobě vlastní se dám do otevírání. První pootočení víčka jde velmi stuha. Námahou vycením špičáky a napnu všechny svaly v těle. Když konečně závit povolí, vítězoslavně zavrčím.

Mohla by to být ta báječná malinová limonáda! Modré mléko! Dokonce i caffa by přišla vhod!
Sbíhají se mi sliny. Vybavuji si nápoj za nápojem a přemýšlím, který z nich bych si přála najít v láhvi nejvíce. Caffu jsme potají s Tzadi ukradly z kuchyně. Byla určena jen pro dospěláky a proto se stala středem našich zájmů. Dostat se k ní pro nás bylo to nejdůležitější poslání. Nic nás nemohlo v očích ostatních povznést víc než ona! Zakázané ovoce, které, jak každý dobře ví, chutná nejlépe. Nechutnalo ani trochu! Bylo to hořké i kyselé zároveň. Příjemně voněla, ale to bylo asi tak všechno! Náš cenný lup skončil v umyvadle a já se jen utvrdila v přesvědčení, že dospěláci dělají řadu nepochopitelných věcí, jako je právě pití nechutné caffi!

Ať je to limoška, ať je to limoška, ať je to limoška…
Opakuji si v duchu, když konečně zvedám víčko. Přičuchnu si k obsahu a div láhev neodhodím, jako starou, dlouho nošenou ponožku.

Fuuuuuuj! Není to limoška!
Vykřiknu podrážděně a několikrát vydechnu nosem ve snaze zbavit se nepříjemného zápachu. Láhev s nebezpečným obsahem opět zašroubuji a přemýšlím o její užitečnosti. O alkoholu moc nevím. Jen to, že některé bytosti si ho prolévají hrdlem až příliš často. Prý je dobrý proti červíkům. Strýček Maruk tvrdil, že je alkohol jeho medicína. A jednou mi s ním polil koleno, když jsem si ho odřela. Strašně to smrdělo, pálilo, ale rána se krásně zahojila.

Možná pro tebe nakonec najdem využití.
Pronesu k láhvi s úsměvem. V tu chvíli zaslechnu dívčí hlas. Otočím se k Nallin a koutky úst stočím nahoru.

Výborně! Já mám nějakou lihovinu. Nechápu sice, co to dělalo na palubě našeho transportu, ale mohli bychom to použít jako dezinfekci.
Zamířím k dívce i s limčou pro dospělé.

Necháme to tu na hromadě a ještě se porozhlédnem?
Navrhnu.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Zatímco Marconius dostával díky Dllovi čas k vykonání svého plánu, malý sullustan tak musel i nadále a co nejpřesvědčivěji setrvávat ve své roli někoho, kdo se snaží Monovi porozumět a být jeho přítelem. Sám z toho nejspíš moc nadšený nebyl, ale plán Marconia se mu líbil a proto se do celého tohohle podniku také pustil. Nicméně takto se dostal do pro něj nejspíš ne až tak příjemné situace, kdy byl tlačen k účasti na pohřbu.

Marconius měl mezitím dostatek prostoru pokusit se dostat z místa činu, aniž by byl spatřen svým bývalým dobrým kamarádem, jemuž se rozhodl pomstít za jeho postoj a názory, které nejenom jemu lezly na nervy. Ostatně většina přítomných younglingů spíše stranila s oběma padawany, kteří na ně dohlíželi, než aby stáli při malém devaronianovi.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Dvojice dívek s různými úspěchy pokračovala v hledání užitečných předmětů, které by mohly využít pro zajištění potravy, lékařských zásob a prostě čehokoliv dalšího, co by jim mohlo jakýmkoliv způsobem pomoci. Jakmíle Zíza dorazila k Nallin, tak mohla spatřit další poklad, za který by se termální přikrývky daly považovat. Na to jak byly tenké, dokázala udržovat teplotu i v chladných zimách a ani jedna z dívek netušila, jaké bývají zdejší noci.
Množství trosek v okolí dívek pak bylo ještě značné a rozhodně tu měly mnoho možností nalézt další užitečné věci.
Určitě bysme se měly podívat po dalších věcech. Je to jako, když se nám nedávno schoval mistr Linx a museli jsme ho všichni hledat,
usmála se Nallin a vzpomněla příhodu, která se odehrávala krátce po jejím příchodu na palubu. A dle toho co si mohla Azíza vzpomenout, tak to bylo před velkou řádkou měsíců, což jí opět připomnělo potíže s pamětí, které nyní Nallin měla. Mohla si také vybavit, že mistr Linx se vlastně neskrýval a pouze pracoval ve své kajutě, kde nikoho nenapadlo ho hledat, protože se musel určitě schovat.
-----------------------------------------
Další kolo uzavírám 1.3. a jako vždy je tu možnost pro vzájemné interakce.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

"Právě že použit lano mě napadlo taky. ale nevím nakolik by to šlo," zhodnotil jsem Ircosův návrh, na rozdíl od Tzadi nahlas.
Zatím jsme neměli nic jiného a tak bych ten plán vyloženě neodsoudil, přesto, že už mě napadlo, kde je jeho háček. Původně jsem si myslel, že mám lano u sebe. Nebylo tomu tak a netušil jsem, kde by mohlo být jiné. Poohlédnout se po něčem by bylo možné, ale v téhle spoušti určitě ne lehké. Kdo ví, jestli bychom nějaké našli. Stejně tak jsem původně lano hodlal použít spíš jako pojistku, aby Arthus nespadl, pří mé snaze dostat se k němu blíž a zmapovat situaci. Považovat to za hlavní plán mohlo narážet minimálně na to, co mi Arthus řekl o tom, že je v sedačce zaklíněný. To jak se Tzadi tvářila odmítavě bylo také celkem výmluvné. Její obavy, podle toho na co se ptala, směřovaly podobným směrem, jako jsem to co se dralo do hlavy mě. Konstruktivní řešení mohlo být dobré, pokud bylo dost nápadů. Jednoznačnou odpověď jsem neměl.
"Nejspíš tak nějak...," bylo to co jsem mohl říct, aby se to podobalo tomu co jsem ve skutečnosti vědě, Platilo to pro obě Tzadiny konstruktivní otázky. Snad jen... "Řekl mi, už jenom, že se z té sedačky sám nedostane. Nic víc. A normálně mluvil... s přihlédnutím k dané situaci určitě...." vzpomněl jsem si na to jediné, co jsem jště nereprodukoval.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Začínal jsem mírně panikařit.
>Ne. Fakt bych to radši vynechal.<
Odpovídal jsem Monovi. Přemýšlel jsem, zda mu neříct, že jsem tu krysu rád neměl (dokonce ji nenáviděl) ale vzhledem k tomu v jakém byl rozpoložení by mi nejspíš jednu natáh.
>To je tvoje soukromá záležitost. Byla to tvoje krysa. Nikdo by ti do tohohle neměl zasahovat.<
Vycouvával jsem dál.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Přikývnu a položím nádobu k přikrývkám. Trosky kolem nás musely nepochybně skrývat celou řadu užitečných předmětů. Jen je nalézt.

Mohla bych zkusit využít citlivý čich, ale dokážu vyčmuchat jídlo v našich batůžcích, když je kolem tolik rušivých pachů?
Rozhlédnu se kolem sebe, zatímco dívka hovoří. Zmíněná vzpomínka mi vykouzlí úsměv na tváři. Pak si však uvědomím časový nesoulad.

Nedávno? Dyť to už je nějaká ta natunda!
Obavy o Nallin se opět dostaví a utvrdí mě v rozhodnutí dávat na mládě větší pozor. O nic z toho se nicméně nahlas nepodělím. Místo toho navážu na zmíněnou příhodu.

My jsem s holkama hledaly mistra Linxe ve skladu. Tzadi tvrdila, že bude nepochybně přepočítávat bedny se zásobami.
Vycením zuby, když si vybavím toto tvrzení. Jistě, ze začátku jsme opravdu věřily, že bychom mohly mistra ve skladu nalézt. Naše upřímná snaha zachránit nebohého dospěláka ze chřtánů dravého tvora, jež se dostal na palubu během poslední zastávky se však zvrtla, jakmile naše pohledy spočinuly na krabicích s dobrotami. Čokoláda na vaření, ovoce, šťávy a celá řada dalších mňamek potřebovaly naši péči mnohem akutněji než jedi.

Jde se pátrat! Jako tenkrát.
Pobídnu svou společnici. Zhluboka se nadechnu a zkusím rozlišit vůni sladkostí, jídla, ovoce od pachu spálenin. Na okamžik mám dojem, že něco opravdu zaznamenám, ale vánek odnese vůni pryč od mého čenichu. Přesto se nevzdávám a příležitostně zapojuji svůj vytříbený smysl během pátrání.

Dřív nebo později musíme na nějaký batůžek narazit!
Povzbudím se v myšlenkách.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

S krysí pečínkou zabalenou v kapesníku ve vnitřní kapse pláště jsem opatrně vycupital zpoza svého provizorního úkrytu, jakmile jsem po malé chvíli poslouchání shledal, že vzduch by měl být čistý a nikdo by do mě tady teď neměl naběhnout.
A zvlášť ne Mon. Díky, Sullustane, bez tebe bych to nezvládl. I když, ještě pořád je potřeba být opatrný.
Od vody to byl jen kousíček ke kraji lesa, vklouznul jsem do něho a vzal pár větví, abych je přinesl s sebou zpátky k ohni.
Chtělo by to nějaké houby... Ještě pečínka s houbami, mmm... Ale zas, jak tady poznáme, jaké jsou jedovaté a pro koho. A stejně, neměli bychom to překombinovávat. Stejně bych se asi měl co nejdřív vrátit. Vypadá to, že Dll svou část plánu splnil, tak ať nemusí s tím magorem vykecávat dýl, než je nezbytně nutné...
Myšlenky se mi honily hlavou, zatímco jsem vykračoval z lesíka zpátky k tábořišti s otepí větví pod paží, která obsahovala také vhodný klacek, na který se bude dát krysa napíchnout a opékat...
"Tohle bysme měli," řekl jsem, když jsem vyhledal Dlla a případně počkal, až se Mon vzdálí, pokud byl stále poblíž, načež jsem vytáhl kapesník, do kterého byla zabalená pečínka.
"Díky."

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Marconiovi se dostalo patřičného rozptýlení a měl tak možnost se včas a nezpozorován vytratit z místa činu. Využil kraje lesa a několika křoví, cestou posbíral několik klacíků a kusů dřeva, aby si vytvořil krytí, proč byl pryč a začal se navracet zpět k táboru, aby dal informaci Dllovi, že s jeho krytím vlastně už může přestat.

Malý sullustan tak měl možnost to celé nějak utnout ještě sám, než k němu Marconius dorazí, nebo zkusit využít právě jeho příchodu, který by mohl Mona odradit. Každopádně se zdálo, že plán jeho ušatého spolužáka se dle všeho povede, aniž by byli odhaleni. I když větší riziko odhalení hrozilo především Marconiovi, ale i tak ještě mohl Dll zkusit zaonačit svou roli tak, aby z toho všeho vzešel jako hodný student, který se prostě jen zajímal o osud svého spolužáka.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Výpadek paměti její kamarádky dělal Zíze stále starosti, ale kromě se toho se zdálo, že Nallin je jinak naprosto v pořádku. Prozatím se tedy rozhodla hrát podle pravidel a historie, na níž si ještě tak nějak vzpomínala. Využila toho i k další motivaci pro hledání a zapojila tentokrát svůj asi nejsilnější smysl - čich.
Netrvalo jí dlouho, aby zachytil přeci jen něco odlišného od pachu ohořelých trosek nebo spáleného porostu. Zíza instinktivně kráčela za svým čichem a snažila se znovu zachytit tu podezřelou a nadějně odlišnou stopu. Dostalo ji to až k většímu uskupení trosek a něco jí říkalo, že by to mohlo být někde v nich. Znamenalo to však vynaložení úsilí na odhazení trosek a odhalení toho, co se tam skrývalo.

Gliben na návrh s lanem namítl, že o něčem podobném už taky uvažoval, i když mu k tomu chyběly správné prostředky. Na Tzadinu otázku pak odpověděl až po nějaké chvíli, jak si probíral možnosti. Nicméně jeho odpověď oba jeho kolegy moc neuspokojila, nebo by se spíš dalo říci, že se následkem toho netvářili nijak víc moudřeji.
Jak je tam zaseknutý? Má zaseknutý pás? Zaklíněnou nohu, ruku?
vyhrknul opět s notným entusiasmem Ircos, kterého nic nedělání za podobných situací dost frustrovalo. Řešil to tak alespoň mírným přecházením okolo.
Pokud mluvil v pořádku, tak víme, že není vážně zranění a nemusíme zase až tak hodně spěchat, i když se začíná pomalu stmívat,
pokusila se ulehčit situaci Tzadi a poukázala na to, že se na ně brzy chystá snést tma, což rozhodně nebylo nic pozitivního.
-----------------------------
Další kolo uzavírám 8.3. a jako obvykle je povolená vzájemná interakce. Postava malé Elinor je navíc od nynějška NPC po vzájemné dohodě s Waylin.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

" Opravdu nevím..." odsekl jsem nejprv docela prostě. Nevěděl jsem, jak jinak těm dvěma vysvětlit, že jim v tuto chvíli nic jiného neodpovím. Sám sebe jsem se stále ptal na spoustu věcí. Ale důležité bylo se z těch otázek nějak vymotat k činům a něco dělat, i když jsem tak docela nevěděli co. Pokud šlo o otázky vyproštění, ty byly komplikací, pokud by nás napadlo něco, konkrétnímu, čemu by zaklínění bránilo To bylo zajisté dost věcí ve všech případech.
"Ale pokud vám to připadne důležité, můžu se tam vrátit a zeptat se, zjistit cokoliv budeme potřebovat, Nebo můžeme zkusit prostě zavolat. Třeba nás Atrhus uslyší i odsud. Možná pak budeme mít ještě chvilku na přemýšlení." navrhl jsem, to jediné, se dalo doplnit. Nic jiného ni v dané chvíli už nepřišlo na mysl. Bylo mi jasné, nakolik začínám vařit z vody, Co všechno dělám hlavně, abych doopravdy nepropadnul nervozitě. Popravdě bylo pravděpodobnější s Arthusem ještě jednou mluvit, z dané vzdálenosti už jsem se díval. Ale teď jsem samozřejmě znovu věděl, co by mě mělo zajímat.
"Taky se přeci jen můžeme rozhlédnou po okolí. Možná na nic nepřijdeme, nic nenajdeme, ale je to pořád lepší, než tady jen tak stát. Jinak se doopravdy setmí dřív, než cokoliv uděláme." , Tma by přeci jen byla slušný problém. Ne, že by se nedalo vůbec nic dělat, ale jakékoliv hledání, jakékoliv záchranné práce byly rychlejší a riskantnější.
Pak jsem se obrátil zpátky ke stromu, abych udělal, co dube potřeba Ještě jsem počkal, co Tzadi a Ircos na to. Jestli je napadne zeptat se ještě na něco dalšího, co jsem se snad měl pokusit zjistit. Lozit pořád tam a zpátky se mi moc nechtělo.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
S vědomím blížící se noci se již Gliben necítil příliš jistě, nehledě na to, že Arthus byl stále na stromě a mnoho možností, jak jej dostat dolů neměli. Vlastně jich měli naprosté minimum a pro žádnou se doposud v podstatě nerozhodli. Navíc tu bylo ještě množství nezodpovězených otázek, které by jim snad mohly pomoci k vyřešení této hádanky.
Nahoru by měla vylézt teď Tzadi, jen z nás nejlehčí. My se podíváme po nějakém laně nebo něčem podobném a dalších nástrojích, které by nám mohli pomoct. Pak se tu sejdeme a zkusíme vymyslet, co uděláme,
navrhnul Ircos a Tzadi to souhlasně odkývala, čímž postavili Glibena do jednoznačné situace. Skupinka se tedy rozdělila hned poté, co pomohli Tzadi k první větvi, aby si pak již dál poradila sama a to mnohem mrštněji než prve Gliben.

Po chvíli hledání se Gliben vracel zpátky ke stromu, aby se při cestě potkal s Ircosem. Tomu se povedlo ukořistit a vylámat odněkud asi dvacet metru silného kabelu, který by jim mohl k něčemu pomoci. Gliben oproti tomu našel servisní řezák, který dovedl přeříznout vše od jednoduchého popruhu až po větší kovové trubky. Oba kluci se blížili a byli už prakticky u stromu, když zaslechli praskání větví. Stihli si vyměnit vyděšené pohledy a rozeběhnout až ke kmeni, aby hledali Tzadi, nebo se pokuseli zahlédnout Arthuse, ale hlasité lupnutí je jen přimělo podívat se vzhůru.
Po několika sekundách dospod dopadlo klubko větví, aby se pak po mnohem delší době dolů snesla sedačka i s napůl vyděšeným Arthusem. Než se mohla Tzadi dostat dolů, tak se zachránce vynořil zpoza obou kluků.
Koukám, že jsem to stihl akorát včas, jste všichni v pořádku?
ozval se jim povědomý hlas mistra Atamy, který si spokojeně vydechnul a mířil přímo k Arthusovi, jenž se zdál v pořádku, jen trochu otřesený. Všichni teď mohli vidět, že měl pouze zaseknuté popruhy a nemohl se z nich dostat bez většího lomcování.
--------------------------------------
Další kolo uzavírám 15.3. a platí stále, že je možno vést diskuzi. Xavier má v tomto kole omluvenku, protože jeho postava čeká na reakci postavy Hayasan. Pokud by ho i v následujícím kole nějak brzdila, tak to může zahrát na to, že jej zavolá padawan Linx, který skončí svou meditaci.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Větři čenichem, větři dlouze. Odlišuj jednotlivé pachy lesa. Jakmile ucítíš to, co hledáš, jdi za tím!
Vybavím si slova své matky, když opět ucítím odlišný pach. Nechám se vést svým smyslem. Jako hypnotizovaná, zapomenu na svět kolem sebe a soustředím se jen na to jediné. Najít jeho zdroj! Příležitostně se zastavuji, zavírám oči a větřím, abych se ujistila, že jdu správně. Mysl mám v ten moment naprosto prázdnou. Kdybych se dokázala soustředit takhle dobře i při výuce, byl by ze mě ten nejlepší jedi v Galaxii. Netrvá to dlouho a zastavím se před hromadou trosek. Zavrčím. Ve tváři se mi střídá vítězoslavný výraz s nespokojeným úšklebkem.

Tohle zavání prací. A těžkou.
Zakňučím. Zvědavost je ale silnější. Chci vědět, co je zdrojem pachu. Promnu si dlaně a dám se do díla. Odhazuji stranou ty části trosek, které uzvednu. Další mám v plánu odvalit, případně nadzvednout za pomoci Síly.

Kdybych víc cvičila, nemusela bych se teď tak namáhat!
Rozohním se sama na sebe.

Síla je mocný spojenec, ale jen v případě, že se při cvičení neflákáte!
Vzpomenu si na mistrova slova a slíbím si, že se po návratu na Vlnu polepším.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese
Popotáhl jsem nosem a útrpně jsem se podíval na Dlla.
Jenže já bych tam chtěl mít nějakou společnost, nějakého kamaráda, který by mi pomohl se s ní rozloučit,
vůbec jsem nechápal, proč Dll tak zatvrzele odmítá. V tokovém okamžiku by přece neměl být nikdo sám.
Ledaže… ledaže by to nebyl kamarád.
Ale jak chceš. Nutit tě nebudu… určitě tu máš hodně práce,
nezdálo se mi, že by Dll něco dělal, ale pokud se bude chtít připojit, tak může. Já v to vlastně pořád doufal. Otočil jsem se a rozhlédl se po tábořišti. Pořád jsem potřeboval ten oheň. Ale nechtělo se mu pobíhat po táboře, takže jsem se díval jen v okolí ohniště, zda tam není kus ůry, na který bych ty uhlíky mohl nahrnout.