Část 4. - 'It's me, The Council.'
3968 BBY
Jeden z nejdůležitějších zlomových okamžiků v mém životě nastal, loď přistála na Dantooine a já vzal tu trochu svých věcí a za doprovodu svého mistra a přítele jsem vystoupil z letounu. Zajímalo mě, zda se zde momentálně nachází Sanna, rád bych jí zase po dlouhé době viděl, co by asi řekla na mou příhodu?
„Dnes večer předstoupíš před Radu, do té doby máš čas projít archivy, promluvit si s přáteli, cokoli budeš chtít...“ řekl mistr nyní již smířlivějším tónem, možná ho i celá situace zamrzela, pořád to ale neměnilo nic na tom, že kvůli němu před Radu vůbec předstupuji, přesto jsem byl rád za čas, který mi byl poskytnut, chtěl jsem ho využít jak nejlépe to šlo.
Mistr nás po asi dvou minutách chůze k hlavní budově, centra našeho řádu opustil a nasměroval si to Síla ví kam a Ceff měl tak příležitost sdělit mi alespoň nějaké potěšující zprávy, když jsem ho tázavým pohledem trochu pobídl.
„Znám tě už dlouho, vím co tě zajímá.“ řekl s úsměvem a pak pokračoval.
„Slyšel jsem, že je tady, před týdnem přiletěli z nějaké expedice či co to vlastně bylo, myslím, že sám nejlépe víš, kde ji najdeš. Ale ačkoli vím moc dobře jak se asi cítíš, neudělej si to v očích Rady ještě horší.“
Zavolal na mě varovně, to už jsem ho však poslouchal jen napůl, protože jsem vyrazil do archivu, kde Sanna trávila většinu svého volného času. Na chodbě jsem míjel spoustu mistrů i Padawanů, některé jsem poznával, některé ne, nikdo se na mě nekoukal nějak nepřátelsky, Rada jediná tedy zřejmě věděla o mých činech.
Míjel jsem správce archivů se zdvořilou poklonou, a rozhlédl se kolem sebe. Všude se nacházeli různé terminály, obsahující všemožné informace z příslušného oboru, byli tu i nějaké holografické modely a na druhé straně v sekci
Příroda, jako bych od ní mohl čekat cokoli jiného, stála ona. Tmavě hnědé vlasy končící pod rameny s ze strany vpleteným Padawanským copánkem, kaštanově hnědé oči a rozpustilé tváře, nebudu si nic nalhávat, líbila se mi, ale bylo to zakázané ovoce, ačkoli jsem se nebál užívání pozitivních emocí ve svůj prospěch, pořád to bylo něco, co nemohlo být v řádu tolerováno, a tak jsem byli přáteli, nic nemůže rozdělit takovou skupinku jako jsem já, Sanna a Ceff.
Konečně si mě všimla a já jí na úrovni tváří zamával, v očích měla nedočkavost, zřejmě na něco narazila v archivech.
„Ráda tě vidím, mám něco, co tě bude zajímat, ale v historické sekci.“
„Ty do něčeho takového vůbec chodíš?“ Neodpustil jsem si poznámku a nechal jsem se za rameno otočit a navést správným směrem.
„Ha ha ha, měla jsem to jako součást přípravy před misí. Nebudeš mi věřit, ale našla jsem nějakého tvého předka a tvoji rodiče to nejsou.“
Podíval jsem se na ni s upřímným zájmem, cokoli o mé rodině mě nanejvýš zajímalo a ačkoli se to netýkalo mých rodičů, i tak to bylo rozhodně něco co bych rád věděl.
„Eh, počkej chvíli, musím to najít, jak jen se jmenoval? Ah, tady to je, nějaký Darion, narodil se přesně před osmi sty dvaceti osmi lety, syn nějakého Arase... Říká ti to něco?“
Ani jedno z těch jmen mi nic neříkalo a tak jsem se radši zeptal.
„Co se tam píše dál?“
„Toto je zajímavé, píše se tu, že se zaobíral Sílou z... obou stran? To úplně nechápu... A že prý sestrojil holokro...“
* * *
Všechno se zdálo být tak rozmazané, jako bych to ani nebyl já, přede mnou se nacházeli dvě postavy, muž a žena a o něčem diskutovali. Ani si nepamatuji jak jsem se sem dostal, něco toto muselo způsobit.
„To jako vážně? Ukaž mi to.“ Řekl muž a nedočkavě vytrhl ženě z rukou papír, hodně starý papír a začal číst
„'Až tato mapa bude objevena, ON seskládá mé zbytky a zaručí rozšíření mého učení, avšak některé nešťastné události musí ho postihnout, aby naplnil vizi mou...' To nedává smysl, o kom myslíš, že mluví?“
„Čti dál, co tam ještě je?“
„No to právě nedává smysl, 'Jdi, vzdej se všeho co tak dobře znáš, neboť něco většího je ti předurčeno...', pro Sílu, co to děláš Krayne, říkal jsem ti přeci, že nemůžeš trhat mé spisy, no to je ohromná legrace, ha ha ha...“
Vše se začalo rozplývat, mě to pomalu docházelo a já se probouzel.
* * *
„Krayne, Krayne! Volal na mě dívčí hlas, když jsem se pomalu probíral z mrákot a přede mnou se pomalu zostřovala Sannina tvář, zajímavé bylo, že jsem ani nespadl, celou dobu jsem zůstal stát přesně jako před tím.
„Nevěřila bys co jsem viděl.“
„Celých deset minut jsi vůbec nereagoval, co se dělo?“
„Viděl jsem rodiče, ale to teď není podstatné, myslíš, že by jsi za mnou mohla do čtvrt hodiny přijít? Musím jít někde sehnat Ceffa.“ Řekl jsem, částečně ještě rozladěn událostmi posledních patnácti minut.
„Myslím, že jsem ho viděla jít směrem k jídelně.“ řekla a rozesmála se, ačkoli Ceff dávno vývin ukončil, stále rád jedl, ačkoli se to na něm nijak neprojevovalo, no tentokrát jsem se mu ani nedivil, přeci jen několik týdnů jen na tom, co jsme si sami obstarali... V tu chvíli mi zakručelo v břiše, já se to ale rozhodl ignorovat, stejně to určitě byl vedlejší produkt myšlenek na jídlo.
„Díky, mohlo mě to napadnout.“
* * *
Všichni tři jsme se momentálně nacházeli v mém dočasném pokoji, když jsme s Ceffem dorazili, Sanna na nás hleděla s vyčítavým pohledem a já zamaskoval skvrnu od jídla na mé róbě, nakonec i mě totiž hlad přemohl a tak se čtvrt hodinka protáhla na pětadvacet minut.
„Co jsi tedy chtěl?“ Zeptali se mě jednohlasně a já začal odpovídat.
„Ty už to víš, ty ještě ne, proto začnu úplně na začátku. Před čtyřmi týdny jsem mistrovi zachránil život zabitím Sithského bojovníka, ve svůj prospěch jsem využil positivní emoce a nad Sithem zvítězil, mistr to však pokládal za poddání se hněvu a tak budu muset předstoupit před radu, uznávám, emocím jsem průchod dal, ale to ze mě přeci nedělá zlého člověka nebo ano? Uvědomil jsem si, že je něco špatně a když jsi mi řekla o mém předku, dostal jsem vizi, byl jsem předurčen ji vidět. Viděl jsem své rodiče, měli nějaký starý spis a četli nahlas, myslím, že ta slova byla určena mě, ačkoli jak se to stalo nemám ponětí. Musím najít holokron svého předka a musím opustit tenhle Řád a ačkoli vás do toho jen zasvěcuji, nemohl bych být více šťastný než kdybych vás mohl mít po svém boku.“ Dokončil jsem monolog a nevyřčenou otázku jsem nechal viset ve vzduchu.
„Po tom, co jsem viděl? Až na konec světa.“ Řekl Ceff pohotově, neboť byl svědkem mistrova jednání a věděl, že to jsou nesmysli, Sanna si však tak jistá nebyla.
„Já... Já nevím, dej mi nějaký čas, musím si to promyslet.“
„Nemůžu čekat, dnes večer se po zasedání Rady připravím a pak chci co nejrychleji odsud. Pokud si to rozmyslíš, přijď v deset do hangáru číslo osm, však už víš, kterou loď používáme.“
* * *
„Pak nechť toto zasedání pokračuje. Krayne Tanne, Padawane mistra Daghe, ještě jednou, přiznáváte se k porušení zásad Řádu Jedi a poddání se svému hněvu v aktu končícím smrtí vašeho protivníka?“
„Ne, to se nestalo.“
„Máte tedy něco na svou obhajobu?“
Stál jsem v kruhové místnosti, přede mnou seděli všichni členové rady, vedle mě stál mistr po pravé straně a Ceff po levé coby svědci. Když však přišla otázka, já mlčel.
„Mistře Daghe, mohl by jste nám tedy vy vylíčit, jak se věci stali z vašeho pohledu?“
„Zmiňovaný Sith byl zahnán do kouta, bojovali jsme a Rytíř Ceff byl vyřazen z boje zraněním hlavy. Krayn se držel mých instrukcí nezasahovat do boje, dokud jsem však nebyl vyveden z rovnováhy Silovým útokem protivníka, zřejmě měl strach, kterému se podle mě poddal, prorval se Sithovou obranou a Silou ho usmrtil.“
Zasedání trvalo již delší dobu, nejdříve byl vyslechnut Ceff, který toho říci mnoho nemohl, neboť byl v době incidentu v bezvědomí a lži jsou zde nepřípustné, ze stejného důvodu podal mistr pravdivé,
z jeho pohledu, informace o tom co se stalo, teď se ze mě pokusili dostat doznání, již po druhé, já však nehodlal přiznat něco co jsem neudělal, způsob, jakým mi nevěřili a neposlouchali mě, mě jenom utvrdil v tom, že opustit Řád je správná volba.
„To není to co se stalo a vy mě mistře znáte moc dlouho na to, aby jste mohl věřit, že jsem to opravdu udělal, co vám brání v tom, mi porozumět?“
„Porozumět!? Ve stavu zaslepeném emocemi jsi za pomoci Síly zabil svého protivníka, jak tomu mám porozumět!“
Situace se opět vyostřovala v hádku a tak nakonec zasáhla Rada.
„Klid! Slyšeli jsme dost, tímto rozpouštíme dnešní zasedání, pokračovat se bude zítra v ranních hodinách.“
Soud byl pro dnešek ukončen, jen já, Ceff a Sanna zatím věděli, že pokračovat již nebude.
* * *
Loď byla připravena, Ceff se na mě povzbudivě podíval a já se otočil směrem ke vchodu do hangáru, za tři minuty bude deset a Sanna se ještě neukázala a já se bál, že ji už nikdy neuvidím, byla tu však ještě jedna záležitost, kterou jsem musel vyřešit a to, jak dát Radě vysvětlení, které nebude považováno za doznání, rozhodl jsem se pro poslední vzkaz, který bude zanechán na zemi komukoli, kdo jej najde, až se bude po této lodi shánět. Nejsem žádný idiot, loď měla jako každá jiná z Řádu sledovací zařízení, Ceff však již na účet Jediů zabezpečil náš útěk koupenou lodí čekající na Nar Shaddaa, původnímu majiteli bylo dobře zaplaceno, aby se loď dostala na tuto planetu, co nejdál od té původní a tudíž se tak případným pronásledovatelům ztížila identifikace prodejce.
Klekl jsem si na jedno koleno nad vzkaz a ohlédl se na Ceffa.
„Udělej to, na tenhle Řád mě už nic neváže.“ Řekl jsem a sklonil hlavu, to co jsem řekl nebyla tak úplně pravda, pořád se neobjevil jeden člověk, kterého jsem si moc přál mít na své straně.
Ceff kývl a v pravé ruce se mu objevila zlatavě kovová rukojeť světelného meče, prstem stiskl spínač a z konce rukojeti vyjela smaragdově zelená čepel, nyní nebezpečně blízko mé hlavy, já však měl v přítele důvěru.
Zavřel jsem oči a soustředil se na své okolí, nyní mě nemohlo nic přinutit se pohnout a nechtěně se zranit, nebo jsem si to alespoň nějakou dobu myslel.
Čepel započala kruhový pohyb na pravé straně mé hlavy, kde po kontaktu s jedním z copánků zasyčela a nechala ho spadnout poblíž vzkazu, nyní pokračovala na podél týlu na levo a...
„Počkejte na mě!“
...Trhl jsem s sebou radostí a následně spadl na zem a potlačoval palčivou bolest, nyní tepající od pravého ucha až k nosu, po chvíli jsem si přestal ránu držet a tlumeně se rozesmál. Ano, to byla ta jedna věc, se kterou jsem nepočítal, jediná, která mě mohla vytrhnout ze soustředění a jak jsem na neopatrnost doplatil, alespoň že ucho mi zůstalo.
„Sakra, ty si taky umíš vybrat chvilku!“ řekl jsem stále za tlumeného smíchu a podíval se na Sannu, která byla podobně jako my převlečena do obyčejné cestovní soupravy individuálních barev, ona měla tmavě modrý svršek a hnědo červené kalhoty. Já byl oblečen v modré a černé a Ceff v šedobílé a černé, byli jsme pohromadě a tak to mělo být, pokud budeme mít štěstí tak to tak i zůstane. Nastoupili jsme do lodě a usedli na svá místa.
„Příští stanice, Nar Shaddaa.“
* * *
Mistr Daghe stál ve svém pokoji, před sebou měl položenou obálku a v ruce svíral list papíru, zatímco nahlas četl jeho obsah.
„Pokud čtete tento vzkaz, znamená to, že jsme spousty parseků od Dantooine a hledáme pravý smysl Síly v našem vlastním honu na vědomosti, opustit Řád mě donutil fakt, že mi ani můj vlastní mistr, kterého jsem leta považoval za svého otce nedokázal porozumět ve věci, kterou nebudu dále upřesňovat, neboť lidé, kteří si toto mají přečíst budou sami nejlépe vědět o co se jedná. Tato událost mě utvrdila v přesvědčení, že Řád je nedokonalý a jistě existuje lepší kodex, kterým se řídit a ani Jediský ani Sithský to není. Nehledejte mě, neboť mě stejně nenajdete a pokud náhodou postrádáte rytíře, nebo možná i žačku, pak jsou to lidé rozhodnutí mě následovat a je to jejich svobodná volba, stejně jako moje, není toto smysl republiky, za kterou bojujete? Nečekám, že bych já, jeden člověk, změnil svět nebo Řád, ale můžu změnit alespoň některé lidi k lepšímu, a to také udělám,
K. T.“
Nyní můj již bývalý mistr usedl na postel a schoval hlavu do dlaní, konečně si uvědomil, že udělal chybu, nebylo to do této doby, kdy jsem vyjádřil jaký vztah jsem k mistrovi měl a možná to ho donutilo zamyslet se, teď však již bylo pozdě, směrovka mého osudu byla náhodným poryvem větru minulosti natočena na jinou cestu a já konečně znal svůj úděl.