Star Wars - Sága Linxů, příběh třicátý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Star Wars - Sága Linxů, příběh třicátý

Příspěvekod Jordi Linx » 19.1.2010 21:17:49

Epizoda třicátá - Rytíř s bílým droidem
(součástí série Onderonský exil)

Hustým porostem lesa se táhla široká řeka s nevyzpytatelným proudem vody v mnoha jejích místech. Při břehu řeky seděl osamocený muž a co chvilku nahazoval do vody po domácku vytvořenou udici. Vedle něho nervózně postával modrobílý droid a poněkud nedůvěřivě sledoval počínání muže. Nakonec to už nevydržel a začal něco švitořit ve svém jazyku - binary.
"Že to je bezúčelné, když máme zásoby potravin na dost dlouhou dobu ? No tak Teethree, to ses o mě ještě nic nenaučil ? Kdybych tohle dělal kvůli zásobám, tak už dávno něco chytím." odvětí zklamaně Jordi, prohlédne si prázdný třpytivý konec své udice, než ji znovu nahodí do prudkého toku řeky. Sleduje, jak domácí třpytka postupně splavává z jeho pravé strany až po jeho levou, dokud duravlákno vlasce stačí, než ji přitáhne zpět k sobě. Teethree něco znova zašvitoří a je jasně znát, že to není nic povzbuzujícího.
"Ztráta času ? Ale kdepak, jenom jiná forma meditace - tímhle svým způsobem splývám s přírodou okolo mě a mohu tak vnímat její jednotlivé nuance. Už jsem ti přece říkal, že proudění Síly v této oblasti je takové zvláštní a já bych rád zjistil, proč tomu tak je." odpoví mu Jordi a znova opakuje proces nahození, pozorování a vylovení. Moc dobře věděl, že ryby plují více na druhé straně a kdyby chtěl mohl tam dohodit, ale utahování si ze svého droida bral jako velice zábavnou část dne. Nakonec měl v plánu i tu jednu, dvě ryby ulovit, protože čerstvá potrava v mnohém předčí již dlouho skladovanou a ulovením jednoho, dvou kousků ryb běžný přírodní cyklus nijak nenaruší. Teethree znova něco zamítne a Jordi potlačí další veselý úšklebek.
"Nepamatuju si, že bych tě nutil, aby jsi jel se mnou. Jenom jsem ti oznámil, kam mám namířeno a ty jsi se, ostatně jako vždy, přidal bez ptaní. Takže tvé stížnosti, že tě celý tenhle výlet opotřebovává, nejsou na místě. Takže pokud nepřestaneš remcat, tak řeku prostě přeskočím a ... " popichuje Jordi znova svého droida, když pocítí nerovnováhu v Síle. Jeho pocit se nakonec přetransformuje v rychle a divoce plující loď po proudu řeky. Spíše než plutí by se to dalo označit za unášení lodi proudem řeky. Jordimu je hned jasné, že něco není v pořádku a se zájmem to pozoruje i Teethree. Když se potom otočí na svého pána, aby zjistil, co hodlá dělat, tak byl už Jordi pryč. Udice se ješt doklepávala o kus dále na souši, zatímco její majitel pružnými a rychlými skoky cestoval po břehu ve snaze dohonit rychle plující loď.

Po proudu řeky se rychle a nekontrolovaně řídila luxusní loď a nezdálo se, že by měla v plánu brzy zastavit. Házela s sebou ze strany na stranu a místo lodě panující moři spíš vypadala jako zrnko v písku uprostřed silného vzdušného víru. Na palubě se nacházelo i několik lidí, ale nikdo z nich nebyl nyní vidět na palubě, takže byli nejspíše ve vnitřku lodi, i když se nedalo vyloučit, že někteří členové posádky mohli již mnohem dříve přepadnout přes palubu. A zhola nic nenasvědčovalo tomu, že by se situace této lodi měla v nejbližší době nějak, jedině snad ... stín, který se míhal za lodí při levém břehu řeky.

Jordi byl jeden se Sílou a každý jeho pohyb byl až neuvěřitelně přirozený, každý krok, skok kupředu, shrbení, zhoupnutí se po krátké liáně, prostě cokoliv, co udělal ve svém stíhacím běhu za lodí, která se mu pomalinku přibližovala každým metrem. Přesto stále zbývala vzdálenost deseti metrů a ještě najít vhodné místo pro skok na samotnou loď. Jordi se ponořil do Síly ještě hlouběji a v několika vteřinách, v jednom krátkém momentu byla jeho mysl jinde, než jeho tělo. Zatímco tělo dále uhánělo kupředu pobřežím, Jordiho mysl byla o minutu napřed - viděla spadlý strom, viděla, jak bude v následující minutě plout ona loď a poté se zase vrátila do současnosti. Jordi nijak nerozebíral, jak a proč viděl běh věcí následujících, ale jako vždy se spolehnul na Sílu a během té minuty stáhnul ztrátu na loď, takže když dorazil k onomu stromu, doběhl na kraj polospadlého stromu a odrazil se vší silou. Ve vzduchu náhle zaplachtil plášť Jediho, včetně jeho majitel, který ladně a měkce přistál na palubě lodi a zůstal pevně stát i přes prudké kymácení lodi, jenž s ní házelo od břehu ke břehu.

Na palubě se Jordi zorientoval hodně rychle a kromě kabiny, odkud vycítil živé bytosti, už na palubě bylo jenom velké kolo k ovládání kormidla. Bez váhání k němu přiskočil a zkusil s ním něco provést, ale bylo to marné, protože i když s ovládáním hýbal, tak necítil žádnou vůli u kormidla. Bylo jasné, že kormidlo už není déle součástí této lodi a není ji tedy možné tímto řídit. Tím také odpadala možnost mechanického zastavení lodi a Jordi musel opět přemýšlet, jak to vyřešit pomocí Síly. Největším problémem byla prudkost toku řeky, která neměla tendenci se snižovat, ale naopak tok byla stále prudší a prudší. Jordi si vybavil, proč tomu tak je - za několik minut totiž tato loď dorazí k poměrně velkému vodopádu a pochyboval, že by to mohlo přežít v celku.
"Jeden by řekl, že s tím jak přitahuju vodu, bych měl být Mon Calamarian." utrousí si nahlas pro sebe Jordi a přemístí se na příď zmítaného plavidla a začne hledat řešení tohoto problému. Jeho zrak spočine na liánách z několika delších stromů a v hlavě se mu začne rodit plán - do ruky mu okamžitě vskočil jeho světelný meč, jenž už několik vteřin na to zasvištěl vzduchem a svou stříbrnou čepelí přeťal několik lián při bližším kraji. Poté se vrátil zpět i s liánami do Jordiho rukou, aby meč zmizel na opasku a liány začal Jordi přivazovat k přídi lodi a ještě je stihl vzájemně proplést, aby získali větší pevnost. Takhle získal dvě liánová lana o délce zhruba třiceti metrů, jejich konce byly přivázány k přídi lodi. Mezitím už mohl Jordi díky smyslům zbystřeným Silou zaslechnout vytrvale se blížící vodopád - času nezbývalo mnoho. Ponořen do síly vyhledal dva vhodné stromy a vrhnul ke každému břehu jednu liánu, aby je bleskově pomocí Síly přivázal k dvěma vhodně položeným stromům. Tím však jeho záchrana nekončila, jakmile dokončil pevný uzel na obou lanech, tak se prudce vymrštil k jednomu kamenů v řece, kde přistál a okamžitě začal Silou tlačit proti přídi lodi, jíž se mu povedlo předskočit. K Jordiho štěstí stihl působením Síly loď zpomalit natolik, aby se liánová lana nepřetrhly, a loď se tedy zastavila. Práce tím ale i tak neskončila, ale Jordi už tolik nemusel spěchat a mohl se mnohem klidněji soustředit na vyproštění lodi z prudkého toku řeky, který se o několik desítek metrů dále lámal v mohutný vodopád. Zavřené oči, ruce vztažené směrem k lodi a mohutné soustředění, aby výsledkem toho byla loď zvedající se z toku řeky. Uzle lan na přídi se samy rozvázaly, zatímco loď pomalu plachtila vzduchem ke břehu. Členové posádky schovaní uvnitř se odvážili vylézt na palubu v momentě, kdy Jordi již loď nechával dosednout na bezpečné místo na břehu a mohl si konečně spokojeně oddychnout.

Posádka lodi už byla na palubě a zmateně se rozhlížela kolem, když Jordi doskokem dorazil na zem vedle lodi. Jako první si ho všimla luxusně oblečená žena, jejíž oděv však utrpěl silným smočením. Jordi si nejprve prohlížel bok lodi, aby si až teprve poté všimnul šokované ženy, vlastně spíše dívky.
"Zdravím vás, jste vy a ostatní členové posádky v pořádku ?" zeptá se s úsměvem Jordi a provádí poslední optickou kontrolu, že loď alespoň chvíli zůstane stát tam, kde nyní je.
"A-ano, kdo jste ?" zeptá se zaražená žena a šokovaně si prohlíží Jordiho. Ten ukončí prohlídku a vymrští se do výšky, aby s elegantním saltem přistál na palubě lodi, došel k ještě více šokované dívce a uklonil se před ní.
"Jsem Jordi Linx, zbloudilý rytíř. Těší mě, že jsem se nacházel ve správný čas na správném místě." pousmál se Jordi po své úkloně, i když poslední větou si nebyl jistý. Stále ještě bloumal nad tím, jestli si svoji cestu udává sám, nebo ho neustále vede kupředu nevyzpytatelná Síla. K dvojici se nyní přidal i zbytek posádky a dva muži, očividně v uniformách se okamžitě natlačili mezi dívku a Jordiho, ale ten se jenom přátelsky pousmál.
"Kdo jste ? A ... jak jste tohle udělal ?" promluvil muž, který stál bokem a už na první pohled se snažil vypadat důležitě, čímž však Jordimu nijak nezaimponoval.
"Jak už jsem řekl, jsem zbloudilý rytíř, který byl ve správný čas na správném místě." zopakoval Jordi svou frázi a důležitý muž přistoupil blíže. Pohledem se snažil Jordiho znervóznit, ale rovnováha Jediho měla úplně opačný efekt a nervóznět začal někdo jiný.
"Oh, jak šlechetné ... jak jste tohle udělal ? Mluvte je-li vám váš život milý." pronesl výhružně a zdůraznil své gesto vystrčeným ukazováčkem hrůzně visícím asi metr od Jordiho. Ten jenom s nezájmem pokrčil rameny a hlavou ukázal k druhému břehu, kam právě přijížděl droid pištící v binary. Jordi se k břehu natočil, natáhl pravou ruku a droid se zvednul do vzduchu, aby ji následně za jeho nespokojeného trylkování přelevitoval a dosedl na palubu vedle Jordiho a rozezleně na něj optický senzor. Pan důležitý vyděšeně ustoupil několik kroků nazpět a na sucho polknul, zatímco strážci namířili své zbraně přímo na Jordiho.
"Ve zbrojnici budou naštvaní, až jim řeknete, že vám uplavali blasterové pušky." pousměje se Jordi, aby se oba strážní na sebe zmateně podívali, když jim obě pušky zničehonic vyskočily z rukou a zmizeli v útrobách řeky.
"Temná mocnost ... " povzdechne důležitý a Jordi zakroutí zklamaně hlavou a pohledem zkontroluje zdravotní stav poslední osoby, která se jako jediná tváří klidně. Pod pozorným dohledem všech přítomných ke staršímu muž dojde a znovu se ctihodně uklidní.
"Je možné, že znal jste mistra Kavara ?" zeptá se muž a Jordi mu na oplátku věnuje vřelý úsměv.
"Osobně ne, ale máme spolu mnoho společného. Pokud by jste jej potkal, tak jej pozdravujte od Jordiho Linxe. Nyní, když jsem si jistý, že jste všichni v pořádku ... budete potřebovat nějak se dostat do Iziz ?" zeptá se ho Jordi, ale stařík zakroutí nesouhlasně hlavou, přesto se již usmívá.
"Nedělejte si starosti ctihodný rytíři, brzy pro nás přiletí. Já i princezna jsme vám velice vděčni za záchranu našich životů. Je nějaký způsob, jak se vám můžeme odvděčit ?" zeptá se starý muž, zatímco strážní poleví a i dívka-princezna už vypadá důvěřivěji.
"Nebude potřeba, jenom jste neviděli, kam odlétám z této planety a nemůžete si vzpomenout na mé správné jméno. Nyní mě omluvte, čeká mě ještě důležitá práce." ukloní se Jordi princezně a poté i starému pánovi než seskočí z lodě a Teehtreeho přelevituje zpět na druhý břeh, aby za ním pak sám doskákal. Na jeho poznámku, co je na rybaření tak důležitého již nereagoval.
"Rytíř s bílým droidem ... " zamrká trochu udiveně princezna, když pozoruje, jak Jordi i s Teethreem zmizí v lesích Onderonu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6605
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Zpět na StarWars příběhy a povídky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron