Star Wars - Sága Linxů, příběh dvacátýdevátý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Star Wars - Sága Linxů, příběh dvacátýdevátý

Příspěvekod Jordi Linx » 13.1.2010 22:26:47

Epizoda dvacátádevátá - Oko hurikánu
(součástí série Krystalové cesty)

Před chatrčí, která svým vzhledem, stejně jako komunikačním talířem zručné skrytým pod vrstvou z místního porostu, docela zřetelně nepatřila do zdejšího okolí, nehnutě seděla postava muže v plášti. Z dálky by bylo dost možné si jej splést se sochou, ale každým krokem blíže k němu by jste z detailů poznali, že takovouto sochu není prakticky možné vytesat. Muž byl opravdu živý, jenom jeho meditační poloha a naprostý klid mohli mnohé zmást, mnohé až na droida, který se právě vyřítil z chatrče a se vzrušeným trylkováním se řítil již po vyježděně cestičce ke svému meditujícímu pánovi. Ten mu zprvu nevěnoval pozornost, minimálně do té doby, než droid utichnul.
"Říkáš Hurikaine ? Co se tam přihodilo ?" promluvil Jordi a pomalu a plynule přešel z meditačního posedu do sezení s jedno pokrčenou nohou a zamyšleným výrazem. Teethree začal trylkovat ve svém strojovém jazyce a Jordi jeho trylky zpracovával a překládal si pro sebe do basicu. Schopnost, kterou si za léta soužití s tímto droidem vžil na velice vysoké úrovni a už rozuměl i splašené změti, když droid měl dojem spěchající informace.
"To je znepokojivé ... odvedl jsi dobrou práci Teethree. Nebudeme zbytečně prodlévat a přichystáme se na cestu. Nemohu dovolit, aby tu planetu a její krystaly plenila nějaká skupina pirátů, obzvlášť proti přírodnímu řádu věcí na té planetě." odpoví Jordi na Teethreeho trylky a ten neváhá s odpovědí, ostatně jako by podobnou odpověď od svého pána i čekal. Jordi pokyne a vzhlédne směrem k odpolednímu nebi, směrem kterým tušil polohu planety, kam se nyní vypraví.
"Poletíme první spojem zítra ráno z Iziz, sice budeme muset cestovat přes noc do města, ale já jsem odpočatý a ty jsi předpokládám také dobitý,když jsi byl doposud připojený na síti. Moc dobře vím, jak rád se napájíš, když můžeš." odvětí Jordi, než zamíří zpět do chatrče, aby si připravil potřebné věci. Teethree trochu uraženě zatrylkuje směrem k Jordiho poznámce o Teethreeho tendenci se napájet, kdy to jen jde.
"Ne, ty nejsi pořád připravený, ty jsi prostě nenažraný." pousměje se ještě Jordi, než jeho postavu pohltí dveře jeho chatrče.

V pronajaté lodi Jordi přistál na dobře krytém místě, takže tam jeho pilot i s lodí mohl počkat, dokud se nevrátí. Naštěstí to nebyl žádný mluvka a hlavně se příliš nevyptával, což Jordimu jenom vyhovovalo a nemusel se tím tedy zabývat. Nyní už nějakou chvíli kráčel planinou rychlým krokem, takže s přídavkem slabého vánku se jeho plášť na spodním kraji rozechvíval. Teethreeho nechal v lodi, aby tam vypomohl s menším problémem v lodním počítači, který se během cesty sem vyskytl. Jordi se ničemu nedivil, přecejenom pronajmutí této lodi bylo dost levné a tak s podobnými obtížemi vlastně i počítal předem, ale teď vytušil jiný problém. Zpoza nedalekých skalisek vynořilo několik kamenných tvorů šedé barvy a velice rychle se začalo přibližovat k Jordimu, který hned záhy vycítil jejich hněv a podráždění z jeho přítomnosti. Jakmile se přiblížili k Jordimu blíže, tak někteří z nich po něm vrhli množství kamenů, zatímco ostatní se přibližovali, aby ho utloukli holýma pažema. Jordi se všem přiletivším kamenům bez větších potíží vyhnul a před první ránou kamenného tvora vyskočil do vzduchu a dvěma ladnými skoky po hlavách a ramenou těchto bytostí se dostal až k zádům všech protivníků. Ti se k němu hned otočili a chtěli se na něj znovu vrhnout, ale všichni se téměř nemohli pohnout, jak pociťovali tlak v protipohybu. Jordi před nimi stál s napřeženou rukou a hodně soustředěným výrazem, protože právě aplikoval upravenou techniku Odhození, kdy jí spíš plošně blokoval kamenné obyvatele této planety. Po minutě, dvou přetlačování postupně uvolnil svůj stisk a kamenní tvorové vyrazili k němu, ale kráčeli běžným krokem a jejich hněv a podráždění bylo dost oslabeno. Jordi si sednul do pokleku a chvíli hloubal v Síle do té doby, než jej kamenní obyvatelé obklíčili a stáli okolo něho.
"Jsem Jordi Linx, rytíř Jedi a přišel jsem vám pomoci. Nechci vám ublížit, stejně jako vás nechci okrádat. Ukažte mi, kde je váš problém, kde jsou ti, jež narušují vaše životy a já je přesvědčím k odletu." pronese nakonec nahlas a do svých slov vloží hodně Síly, která jeho slova, jakoby překládala kamenným tvorům, takže mu plně rozuměli. Jeden, vyšší než ostatní s několika výraznějšími oděrky na svém kamenitém těle, předstoupil před Jordiho a promluvil svou řečí. Nebyla to řeč jako taková, ale spíše vysoký rezonující zvuk, jenž se však odlišoval v mnoha tónech. Jordi si nebyl jistý, jestli porozuměl dobře, ale emoce tvora mu jasně prozrazovali, že mu dovolí jim pomoci.

Mnozí by na Jordiho místě tábor plenitelů tohoto světa obešlo z druhé strany, rozmístilo kolo nálože a snažilo se vyhnout přímému střetu, jenomže tu byl právě Jordi a ten si to klidným krokem kráčel přímo k hlavnímu vchodu tábora. Tím pádem o jeho přítomnosti všichni již nějakou dobu věděli a nedalo se tedy divit tomu, že ve vchodu tábora byl již připraven těžký opakovací blaster na stojanu. Jordi se nad tím nerozpakoval a zastavil se až tehdy, když na něj vykřiknul dle všeho nejvýše postavený muž v táboře.
"Co tu chceš ?!" vykřikl hrubě a bez nějakých příkras muž, jehož zdobilo žoldácké brnění. Jordi k němu vzhlédl, ale tak, aby mu neviděli do obličeje skrytém v kápi.
"Zeptal bych se na to samé, ale já už moc dobře vím, co tu děláte. Jinak bych byl rád, kdyby jste se sbalili a odletěli." odpoví klidným a až děsivě chladným tónem Jordi. Velitel plenitelů se na něj podíval, pro jistotu se rozhlédnul okolo a pak se začal hlasitě smát. Jeho kumpáni se poslušně přidali a nevšimli si tak slabého sebevědomého úsměvu na Jordiho tváři.
"Budu slušný - otoč se a zmiz, nebo tě zabijeme." odpoví stále se smějící velitel, ale Jordi zakroutí hlavou a udělá pět kroků kupředu. Piráti se přestanou smát a podezíravě na něj hledí, potom velitel pokyne jednomu ze svých kumpánů, který drží mechanickou kuši se speciálními šípy, které mohou mít různé hlavice. Ten zvedne kuši a zamíří na Jordiho, aby po minutě ticha na velitelův rozkaz vypálil.

Když Jordi vzhlédnul, tak před ním ve vzduchu visel šíp, prostý šíp s jedovou hlavicí. Vztáhnul po něm ruku, aby ho uchopil a lépe si ho prohlédnul, než ho zahodil za sebe, zatímco plenitelé na něj zděšeně hleděli.
"Pokrop ho z kanónu !" vykřikne velitel na obsluhu těžkého opakovacího blasteru, jen aby se setkal s jejím nechápajícím pohledem. Ona zbraň se totiž nyní vznášela ve vzduchu mimo dosah obsluhy, stejně jako byla zdvižena pravice Jordiho, jenž se začal přibližovat k plenitelům. Ti se otočili sborově na svého velitele, jenž byl více než zaskočený a nevěděl co říci. Urychlení v jeho rozhodování přinesla až rána, když se těžký opakovací blaster s velkou ránou střetl se zemí a při následovném pohledu na stále se pomalu blížícího Jordiho mohl zahlédnout stále více a více poletujících kamenů okolo pro něj této záhadné postavy.
"Krycí palba ! Rozmístěte se do pozic pro křížovou palbu !" rozkáže velitel, aby se kameny poletující okolo Jordiho uskupili před něj, takže jej plenitelé nemohli vidět a stříleli do kamenné barikády. Ta se zničehonic rozpadla, aby za ní ... vůbec nic nebylo, všude se pouze povalovalo množství kamení.
"Pane ... ? Kde je ?" zakoktá jeden z členů pirátského týmu a podívá se zděšeně na svého velitele, který stále hledá onu postavu, jenže ji nemůže nalézt. Než však stihne odpovědět, tak se vznesou do vzduchu stany po celém táboře a znova spadnou na zem, náhodně začne poletovat různé nářadí a zděšení plenitelů jenom narůstá.
"Máte poslední možnost odejít a nikdy se nevrátit, nebo si tato planeta vezme to, co jste jí vzali." pronese klidným tónem Jordi, když se objeví za zády velitele, stále zahalený ve své kápi. Ten se na něj otočí, vytřeští zděšeně oči, nechápajíc, co se tu právě odehrálo a začne rychle zdrhat směrem k místu, kde měli svou loď. Jeho kumpáni následovali vzoru svého velitele a vše to umocnilo, když se jim Jordi znovu doslova vypařil před očima a ještě podpořil tuto děsivou scénu. Netrvalo dlouho, než loď plenitelů odstartovala pod dohledem Jordiho v prostředku jejich tábora, kde si nyní sundal svou kapuci.
"Největším nepřítelem jedinců je jejich strach - když ho využiješ správným způsobem, tak dosáhneš mnohem více, než kdyby jsi ji je jenom ztresal. Při trestu začnou mnozí prahnout po odvetě a celá situace se ještě více zkomplikuje." odříká si Jordi jednu z lekcí, které mu udělil mistr Tokare a vesele se pousměje, protože tito plenitelé zdrojů a nerostů se sem již nevrátí a odradí i mnoho dalších svým historkami o pomstychtivé planetě. Navíc, když se v tom budou šťourat trochu více, tak si uvědomí, že se to stalo přesně po deseti dnech, deseti hodinách a deseti minutách jejich pobytu tady, což děsivost tohoto místa jenom podpoří.

Chvilku Jordimu trvalo, než všechno, co tu ti drancovači zdrojů zanechali, nahromadil na jednu hromadu a poté pomocí Síly začal stlačovat do sebe. Občas si trochu pomohl tím, že na to házel zrychlené kameny, než to celé dostalo tvar do vrchu zkoseného kvádru, tak trochu podobného pyramidě. Nebyla příliš velká ani malá, jenom to měl být vrchol jeho dramatického vystoupení, které tu před několika hodinami předvedl. V moment, kdy své dílo dokončil, k němu dorazili místní kamenní obyvatelé, jejichž pocity se oproti prvnímu setkání s Jordim úplně obrátily. Ten se na ně vřele usmál a uvítal je úctivou poklonou, jakou vždy skláněl, když byl ještě oficiálně v Řádu Jedi. Kamenní tvorové mu poklonu opětovali a s pocity úlevy a štěstí se rozhlíželi po místě, které kdysi bylo táborem různorodých tvorů, kteří plenili jejich zdroje a hlavně zabíjeli je samotné. To vše dělali pouze pro několik krystalů, které byly i součástí samotných tvorů.
"Bylo mi ctí vám pomoci. Má cesta však nyní vede dál, tedy odletím i já a zanechám vše ve vašich rukou." pronese Jordi basicem a opět použije Sílu pro překlad všem kamenným tvorům jej obklopujícím. Protože však již ví, jak přesněji to překládat, tak nemusí vyvíjet takové úsilí, jak tomu bylo předtím v téměř meditativní poloze. Když však chce vykročit kupředu, tak jej onen nejstarší hurikanian zastaví gestem ruky a natáhne k němu druhou ruku v niž se nachází několik fialových krystalů. I když se snahou darovat mu něco za pomoc setkává často, tak nikdy nedokáže skrýt své překvapení. Jordi nejprve vzhlédnul, aby se pohledem setkal s hurikanianem a po krátkém očním kontaktu krystaly převzal, pečlivě je uschoval a hluboce se uklonil. Hurikaniané mu opět uklonili úklonu, aby se poté Jordi vydal zpět k čekající lodi a opět se vrátil do svého exilu na Onderon.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6592
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Zpět na StarWars příběhy a povídky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron