Star Wars - Sága Linxů, příběh osmnáctý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh osmnáctý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda osmnáctá - Za nepřátelskou linií
Až sem se Jordi dostal bez nějakých větších potíží, ale to ani z počátku nepředpokládal a první skutečnou výzvou je právě jeho současná situace. Musel se dosta to pevnosti, ne tedy pevnosti jako takové, ale rozsáhlého komplexu s minimem přístupů a maximem ochrany. Jordi se krčil v menším příkopu a snažil se nalézt něco, co by mu posloužilo jako vchod, ale jeho smyslům, zatím všechny možnosti unikali. Zapřemýšlel o možnostech, které by mohl mít.
«Takže určitě musí mít kanalizaci ... ne, tudy nejdu. Pak mají určitě ventilaci a někudy musí přivážet zásoby, protože pochybuju o tom, že by jim někdo z okolí dodával hotová jídla ... a tudy se dostanu dovnitř.» přemýšlel si pro sebe Jordi a začal obcházet pevnost, dokud nenalezl, co hledal. Před ním se tyčila velká vrata, která skrývala zásobovací vjezd dovnitř. Nyní už zbývalo jenom přijít na to, jak je otevřít, aniž by spustil nějaký větší poplach. Nejjednoduší by bylo, kdyby Jordi měl to štěstí a zrovna přijíždělo zásobovací vozidlo, ale to by bylo opravdu veliké štěstí, ledaže by je donutil odevřít dveře jinak. Ze své pozice si pozorně prohlížel místo, kudy transportní vozidlo obvykle vjíždí dovnitř a po chvilce se pro sebe usmál, když odhalil princip, jak bývá vozdilo kontrolováno, než je vpuštěno dovnitř. Pozorně se rozhlédl po okolí, dokud nenašel dostatečně velký balvan, který poté pomocí Síly začal přenášet nad silnicí směrem ke dveřím. Když byl balvan dostatečně vzdálen na to, aby jej rozpoznala kamera, tak Jordi spustil další z triků, který jej nedávno mistr Tokare naučil. Vyvolal obrazovou iluzi, takže zepředu se balvan tvářil jako věžný transportní vůz. Když jej Jordi dopravil na místo tlakových senzorů na silnici, tak jej na něj spustil a vyskočil nahoru na střechu, kde udržoval onu obrazovou iluzi a trpělivě čekal. A nemusel čekat dlouho, protože dveře se do minuty otevřeli, i když jen tak, aby jimi prošli ven dva vojáci.
"Cože ? Kde je dodávka ? A co tady dělá ten velkej šutr ?" zarazí se první z nich a začne obcházet balvan dokola.
"Třeba už odjeli a ten šutr nám tu nechali." pokrčí rameny druhý a ten první se na něj nevěřícně podívá.
"Na co by nám byl takovej šutr ? Nebo chceš říct, že lord Tula ho chce na nějaký experimenty ?" zarazí se ten první a ten druhej znova pokrčí rameny. Takto se nejspíše dohadovali ještě dál, ale to už Jordi neslyšel, protože ze střechy se prohoupnul dovnitř nechávajíc oba vojáky venku i s balvanem.

Cesta vnitřkem komplexu se nakonec ukázala jako poměrně snadná, protože zdejší osádka nejspíše spoléhala na to, že se nikdo nedostane dovnitř. Jordimu tedy k postupu stačilo několik jednoduchý triků, kdy odvrátil pozornost osob, kolem kterých chtěl proklounout, užitím Síly na vytvoření nějakého šramotu. Občas si vypomohl i myšlenkovým trikem, kdy vojákům okolo sebe namluvil, že je někdo z kontroly nebo podobně. Vše se navíc ještě usnadnilo, když objevil šatnu s uniformami a jednu, která mu ideálně padla i na jeho roucho, které tak nemusel nikde odkladát. To vše jeho postup ještě urychlilo alespoň do doby, než se mu do cesty postavili zámky, které vyžadovali přístupové karty. Ale i tady si poradil, kdy s trochou ovlivnění pomocí Síly a šikovnou výmluvou použil ostatní vojáky, aby mu dveře otevírali sami, takže se dostával hlouběji do komplexu a blíže k onomu nečemu, co tu skrývali. S cestou do středu přibývalo i stráží a elektronických dveří na karty, ale naštěstí byli Jordiho soupeři pouze obyčejní vojáci, kteří se s trochou šikovnosti dali ovlivnit, i když měli silnou mysl. S větším počtem vojáků však narůstalo i riziko, že by nemohl obsáhnout všechny ve svém okolí a proto musel přijít s jiným řešením. Nahrálo mu i náhodné setkání s jedním vyšším důstojníkem, který Jordiho zastavil v chodbě, kudy kráčel k dalším dveřím.
"Hej ty ? Co se tu poflakuješ ! Půjdeš se mnou a pomůžeš mi přenést jedno zařízení." pronese rozkazovačně důstojník, který byl asi nejvýše postavený, jehož Jordi doposud zahlédl. Co nejpozorněji zasulutoval a následoval důstojníka, aby mu pomohl přenést opravdu těžké zařízení. A čistě náhodou mu pomocí Síly vytáhnul z kapsy bezpečnostní kartu, takže, když jej důstojník propustil, tak si Jordi mohl vesele postupovat hlouběji až k cíli.

Když se octl ve velké místnosti v níž byla uprostřed velký válce z tvrzeného skla, jenž v sobě skrýval černý krystal, tak Jordi poznal, že je u cíle. Pomocí Síly vnutil oběma přítomným vědcům, aby se šli najíst do kantýny a sám si začal pozorně prohlížet onen krystal a využil k tomu i Sílu. Jakmile krystalu dosáhl pomocí Síly, tak jím projela vlna temnoty a moci, pocítil obrovské utrpení a nevraživost, rozpoznal strach i nenávist. To vše vycházelo z onoho krystalu, který byl jistojistě artefaktem temné strany.
"No, našel jsem, zjistil jsem, takže už jenom zareaguju. Takže, co s tím udělat, aby na mě hned nepřišli ?" zamyslí se Jordi a začne se rozhlížet po laboratoři, když jeho zrak spočine na jednom laseru. Jordi toho o laserech věděl docela dost, protože byli konstrukčně velice podobné světelným mečům a dobře tedy věděl, že při správném nastavení by s jeho pomocí mohl krystal poškodit. A když s pomocí Síly trefí správné místo, tak až jej bude chtít někdo použít ... no rozhodně to pro něj nebude příjemná záležitost. Nakonec stačila jen lehká úprava síly laseru a Jordi jím mohl zamířit přímo proti temnému krystalu, který zasáhl přesně tam, kde potřeboval. Vše se zdálo úplně v pořádku, ale Jordi moc dobře věděl, že krystal zasáhl tam, kde měl. Nyní už mu tedy zbývalo jeno odsud zmizet, aniž by ho někdo zastihl, jenže to by se nesměli otevřít dveře.
"Co ty tu děláš ?! Počkat ... ty, ty nejsi voják !" vykřikne černě oděná osoba se zlostným pohledem očí a pohupujícím se světelným mečem u pasu.

«Skvělý, zrovna, když se všechno tak dobře dařilo» pomyslí si Jordi, který ví, že jeho krytí je už zbytečné, tak odhodí svou helmu a rychle se vysouká i z brnění, takže byl opět oblečený jenom v jediském rouchu.
"Jedi ! Jak se opovažuješ ?!" pronese rozezleně temná postava a chopí se svého světelného meče, který se rozžhne červenou barvou.
"Jenom jsem šel okolo, fakt." pronese nevinným tónem Jordi a pokrčí rukama, když se výraz jeho protivníka náhle změní a přibyde do něj nenávisti.
"Ty, ty ... ty jsi padawan Linx !" vyhrkne náhle temná osoba a Jordi nadzdvihne obočí překvapením, že jej jeho protivník zná.
"No počkej, ty jsi ten lord Tula, o kterým mluvili ti dvá vojáci, ale ... ať dělám co dělám, tak si žádnýho Tulu nevybavuju. Možná Tannika, ale ne, žádnej Tula." zakroutí nechápavě Jordi a pousměje se směrem k Tulovi, kterého to evidentně rozezlí ještě víc.
"Ty si nepamatuješ ? Kdyby nás tehdy nepřerušil ten prašivej Vrook, tak bych ti to nandal." sykne nevraživě Tula a až nyní si Jordi vzpomene, že tento obličej už někde viděl.
"No jo, Hiannis ! Člověče, co to bereš ? Vypadáš, jako by ti každou chvíli mělo něco upadnout. Měl by jsi s tím přestat, na Dantooine ti určitě rádi pomůžou." pronese Jordi, který si dokonce vzpomene na celé jméno svého soka, jež zní Turian Hiannis.
"Pomsta ! Pomsta bude moje !" vykřikne však jenom Hiannis a vrhne se proti Jordimu.

K červené čepeli se brzo přidá i stříbrná a meče obou soupeřů se střetnou a při dotyku nebezpečně zasrší.
"Tehdy jsi měl štěstí a nyní, nyní jsem ještě lepší a mocnější, než jsem býval." pronese sebevědomě Hiannis a zatlačí na Jordiho, který zatím ve stylu Soresu trochu ustoupí a hlídá si soupeřovo údery.
«Opravdu je trochu rychlejší ... a přidal i na síle. Jenže není jedinej.» pomyslí si Jordi, než odrazí útok zleva tak, aby se kolem svého soupeře prosmýknul a zvětšil tak vzdálenost mezi nimi. To vše však udělal proto, aby mohl přejít do svého nejsilnějšího stylu Ataru, kterým chtěl souboj co nejdříve ukončit. Nyní už se rychle odrazil vpřed a vedl úder šikmo zprava dolů, aby následoval úder úplně opačným směrem, tak měl světelný meč opět na výchozí pozici. Následoval úder zprava vedený horizontálně ve výšce soupeřova hrudníku, po němž se Jordi odrazil do vzduchu. Hlavou vzhůru prolétl těsně nad Hiannisovo pravým ramenem, aby přistal za ním a vedl horizontální úder zleva. Hiannis jen stěží odrazil a byl nucen se odklopýtat několik kroků zpátky, aby zkusil nabrat rovnováhu. Ale sotva už pevně stál na nohou, tak Jordi pokračoval ve svém útoku dalšími údery, která pravidelně přesto těžko předvítalně měnili směry a úhly. Spásu našel Hiannis až v jednom stole, pod nímž se překulil a na chvilku unikl z dosahu Jordiho meče. Když konečně získal trochu prostoru, tak uchopil nejbliží předmět v Síle a vrhnul jej přímo proti Jordimu. Soustředěný rytíř Jedi však jen předměty roztínal svým světelným mečem, zatímco postupoval blíže k svému soupeři. Ten podvědomě couval, protože moc dobře věděl, že další takový útočný nápor by neustál. Kromě odrážení přilétávajících předmětů se však Jordi soustředil ještě na něco jiného, něco o němž neměl Hiannis ani tušení. Po dalších deseti krocích zastavila Hiannisův ústup skříň a zuřivý Hiannis, který po Jordim vrhal vše od papírových šanonů, přes mikroskopy až po židle, si ani nevšimnul těžkého poškozeného monitoru na skříňi. Když mu ten monitor přistál na hlavě, tak už jenom zahlédnul Jordiho vítězný úsměv a ztratil vědomí.

I díky přístupové kartě, kterou si ponechal, byl únik z komplexu mnohem rychlejší. Předtím, než opustíl s místnost s Darth Tulem, který nebyl nikdo jiný než padlý padawan Hiannis, tak si dal Jordi záležet, aby během jejich souboje poškodil onen laser a zametl tak stopy veškeré manipulace s krystalem. A díky střetu s Hiannisem mohl dokonce prchat, aniž by se musel zdržovat skrýváním identity. Fakt, že se za ním začal tvořit had vojáků, kteří se ho snažili pronásledovat, ho nijak výrazně nezatěžoval. Sice po něm občas vystřelili, ale přesnost střel byla velice nízká a pokud už se jim opravdu povedla, tak ji vždy včas odklonil svým světelným mečem, který nechával volně venku.
"Stůj, nebo tě zastřelíme !" ozývalo se zpoza Jordiho zad už několikrát a Jordi byl v pokušení se smát. Nejspíš byse i začal smát, kdyby se nesoustředil na rychlý únik z pevnosti. Jeho cestu teď blokovala dvojice dalších vojáků, kteří se naivně snažili Jordiho zasáhnout výstřelem z blasterů. Jordi však jejich střely vykryl a oba vojáky hbitě přeskočil, takže jenom zpomalili dav vojáků, kteří běželi v Jordiho patách. Ten situace opět využil a po proběhnutí dalšími dveřmi je tentokrát i zavřel a světelným mečem propíchnul ovládání, takže jej vyřadil z provozu. Bylo akorát načase, protože se už dostal do zásobovací chodby, která byla stále ještě otevřená.
"Už by jsme se měli konečně rozhodnout, co s tím šutrem. Jsme tu snad už hodinu !" pronese druhý z vojáků ke svému kolegovi, který už poněkolikáté obchází velký balvan a snaží se zjistit, jak se sem dostal.
"Uděláme z něj sochu !" pronese náhle ten první a získá tak plnou pozornost svého kolegy, za jehož zády se mihne usměvavý stín Jediho, který právě splnil svůj úkol a ještě podpořil rozvoj umění v galaxii.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“