Sithská Akademie

Zde se odehrávají společné hry více hráčů.

Moderátor: Moderátoři

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Gwendolin » 09.7.2014 13:45:29

Akademie, Aula Regensis (Inanna Torouviele)

Nemohla jsem uvěřit tomu s jakou lehkostí jsem se dostala tam, kam jsem potřebovala. Předpokládala jsem, že má snaha narazí na jednu či více mentálních bariér, kterými si každý uživatel Síly chrání své podvědomí. Radost z úspěchu naprosto přehlušila varovný hlas, jenž nabádal k opatrnosti. Pokud se totiž hrabete v hlavě mocné bytosti, vždy musíte mít na paměti, že vaše mysl je stejně tak v ohrožení, jako myš chystající se sežrat sýr v pastičce.

Anastri Haras a Elisa Tann.
Prozradím Ladovi jména akolytek, se kterými chci být v týmu. V tom se tvář přede mnou stojícího muže vytratí. Poslední, co mi z ní utkví v paměti je zákeřný úsměv. Zmizí i prostorná aula a na jejím místě se objeví laboratoř. Velká, chladná, děsivá, dech beroucí. Jedno z těch míst, které nikdy netoužíte poznat na vlastní kůži. Které vás zajímá a zároveň odrazuje. Tato místnost však víc než laboratoř připomínala svatyni. Artefakty, symboly na stěnách, předměty sloužící k zakázaným rituálům. A jeden z nich právě vrcholil. Nechápavé a překvapené obličeje se zkroutili v bolestivé grimase. Křik, jež obětem unikal z hrdla pomalu slábl a společně s ním se vytrácel z těl i život. Krásné, mladé tváře bledli a svraštili se jako sušený ovocný plod. Nakonec na zemi zůstali ležet jen prázdné schránky, dokonale zbavené tělních tekutin a Síla ví čeho ještě. Ač jsem se o to několikrát pokusila, ani jednou se mi nepovedlo zavřít oči či odvrátit zrak jinam. Jako by mou hlavu držel neviditelný pár rukou. Když se mi konečně povede mrknout, hrůzný výjev je pryč a já jsem opět v aule. Naneštěstí zděšení, ochablost končetin a především pocit podrážděného žaludku dál přetrvávají. Vrávoravým krokem se přesunu ke stěně a opřu se o ní. Ze všech sil přemáhám nutkání zvracet. Žaludeční šťávy společně se snídaní stoupají vzhůru a nutí mě je opět polknout. Ruce se mi chvějí, oči nepatrně zvlhnou. Dýchám zhluboka. Meditačními cviky se snažím uklidnit své tělo i rozbouřenou mysl. Srdce mnohokrát udeří, než mi mé snažení přinese toužebnou úlevu.

Doufám, že to nikdo neviděl.
Starostlivě se rozhlédnu kolem sebe, abych se ujistila, že si mě nikdo nevšímá. Napřímím se a se znovu nalezenou jistotou vyhledám své spolužačky. Jako první narazím na Anastri.

Jsem hotová. Jakmile dorazí Elisa, můžeme vyrazit.
Oznámím své společnosti tichým hlasem.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů
Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
 
Příspěvky: 860
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Atalon » 09.7.2014 15:47:37

Akademie; Aula Regensis: (Všichni)

Že si svět a především čas umí běžet jak se mu zlíbí je obecně známí fakt, stejně jako že umí někdy pořádně šlápnout na plyn. A teď šlápl. Minuty se slily do hodiny než se studenti nadáli a jejich cestě k právoplatnému učednictví už bránilo jen několik dní. Takže když teď stáli opět zpět v Aule Regensis, před velkým pódiem, před očima Iaxica Kiminn byla netrpělivost ještě hmatatelnější, dokonce se k ní u mnohých přidala i podezíravá nejistota.
Každý, i ten nejposlednější student už si všiml, že dosáhnout oněch výhod, tak podpultově nabízených bylo mnohem snazší než by mělo být. Jistě nestačilo jen přijít a prostě si říct. Ale porotci byli směsí protřelých osobností se slabinami visícími pomalu na školní nástěnce a to věc hodně zjednodušovalo, až příliš, jak si mnozí uvědomili. Zvláště když k tomu zjistili, že ani jeden z nich netuší jak bude samotný turnaj probíhat a vypadat.
“Ticho!“
Iaxic Kiminn si získá vaši pozornost a to je zároveň to jediné oč se pokouší. Místo zástupů jednotlivých sekcí tu totiž před ním stojí stovky hloučků většinou už rozdělených do skupin které budou za několik minut vylosovány.
“Proběhlo rozdělení, zde jsou výsledky…“
Zahřmí když se dav uklidní a nad jeho hlavou se rozzáří holoprojekce zabírající celou obří stěnu Auly. Sto dvacet pětic jmen pod sto dvaceti značkami.
“Najděte číslo své skupiny a nastupte!“
Tohle už není mile teatrální přístup jakým Iaxic Kiminn před hodinou zahajoval, ale striktní vojenský dril žádající si respekt a poslušnost. Takovou která se neodmítá a tak se během chvíle Aula naplní zástupy pětic vrhajících po sobě nejisté pohledy.

Akademie; Aula Regensis; Tým 40: ( Artie, Kazma, Gwendolin)

O osudu Elisy Tann, Inanny Torouviele a Anastri Haras už bylo tak jako o mnoha jiných předem rozhodnuto, jejich vlastním přičiněním. O co se ale nepostarali byla jejich pozice právě v tomto týmu. O tu se totiž zasloužila osoba stojící teď po jejich boku a spokojeně si pobrukující otravnou melodii vojenské hymny Impéria. Mladík jménem Loran. Kromě něj tu je ještě jeden ekonomický škrob v podobě drobné dívenky Dellin, krčící se na druhém konci jejich skupiny.

Akademie; Aula Regensis; Tým 42: ( Aaron)

To Aaron se rozhodl věci ponechat náhodě a volbě někoho jiného a byl za to “odměněn“ týmem cizinců. Dívkou jménem Ania z vojenské sekce střílející po okolí ostrými pohledy rudých očí. A trojicí mužů, Deneb, na první pohled obchodník ryzího formátu, Tylo Lera, z vědecké sekce, a Vossarn, pravý sith z rozvědky. Vzájemně se takřka neznaly a co se dalo soudit, nikdo z nich se rozdělením do týmů nikterak nezaobíral.

Akademie; Aula Regensis; Tým 83: ( Merthor, Waylin)

Stejně tak tým osmdesát tři nebyl složen na základě nějakých mocenských machinací, snad až na jednu, ale ta měla zůstat skryta ve stínech tajemství. O jeho složení ale přece někdo věděl než se rozsvítilo na tabuli nad vámi. Arlert, jemuž jej pošeptala Síla a který si mohl opět ověřit, že se nemýlila při čtení jmen. Arlert Eckins Latherwend , Darro Dolpho, Malia Hedsard, Tori Sabosen, Lana Sobaaks. Zbývá už jen přiřadit ke jménům tváře. Darro Dolpho není složité, jediný druhý muž v týmu, vědec. Zbytek je ale těžší, tedy pro Arlerta. Tori na druhou stranu rychle rozezná mezi tvářemi Lanu Sobaaks, vrstevnici z Intelu i když z jeho sběrné části o níž se už pár věcí doslechla. Dost aby věděla že je dobrou ve své práci, tak dobrou, že není od věci být na pozoru. Dodatkem týmu pak byla Malia Hedsard, vojenské dítko do morku kostí.

Akademie; Aula Regensis; Tým 111: ( R.O.F.L)

Ani Gareth Firrmot si moc se svým zařazením hlavu nelámal, mnohem víc se zabýval svým pozorovatelem zmizevším v davu prváků. Takže když skončil zařazen v týmu, nezbývalo mu než své místo akceptovat. Stal se tak vědeckou posilou týmu složeného ze dvou Logistiků Hoola Vamma a Sukase. Jedné členky Intelu Lateng Jinzle, která už od pohledu nepůsobila zrovna důvěryhodně a vojandy Praghe.

Akademie; Aula Regensis: (Všichni)

“Teď znáte své skupiny i své umístění. Čísla vašich týmů, jsou totiž i čísly sálů pro první kolo.“
Zahřměl vysvětlení Iaxic Kiminn a poslední šepot v sále se okamžitě zhroutil do hrobového ticha. Teď přicházela chvíle poznání, pokud vám mělo být vysvětleno o co v následujících dnech půjde, pak ta chvíle byla právě teď.
“Jak už jsem řekl, turnaj se bude skládat celkem ze tří částí. Každá s odlišným úkolem pro její zdárné dokončení. A každá odrážející nejvyšší cíl Impéria. V první bude vaším úkolem ovládnout a kontrolovat prostředí které jste dostali přiděleno!“
Iaxic Kiminn se rozhodně baví tím co tato slova v mnoha týmech rozpoutají, ale jen tolik, aby ho po pár vteřinách utnul.
“Ticho!“
“Jste Sithy Impéria věčného vládce, jste Sithy kteří jednoho dne získají nazpět co nám bylo uloupeno. Jste budoucností Sithského Impéria. Dokažte, že jste těchto hodností hodni!“
S jeho závěrečnými slovy se za jeho zády otevře dvojice bran vedoucích do obří kopule, arény Velkého turnaje.

-------------------------------------------------------
Trochu dějově nevýrazné kolo, ale zajímají mě pohledy a postoje jednotlivých postav. Jinak, všichni jste si stihli zajít do zbrojnic apod. jen pro pořádek.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Kazma » 15.7.2014 22:40:25

Akademie; Aula Regensis; Tým 40 (Anastri Haras)

Ono to nějak dopadne se mi zdá jako rozumný přístup k současné situaci, když se do toho nerejpáte, nemáte být pak nespokojeni s výsledkem, čímž nechci naznačit, že by holky neodvedly dobrou práci, to jakože ano, výsledek byl vidět, ale mohlo to být lepší.
Což samozřejmě neznamená, že bych to zvládla lépe, vidět Elisu při práci, bylo zábavné, poslouchat Elisu při práci, bylo tak akorát na jedno zlověstně pozvednuté obočí a sarkastický úsměv, ale pohybovat se příliš blízko, to bylo spíš o smrt. Oproti tomu Innana sice také vsadila na vydírání, jenže … no, jsou věci, které si ti chytřejší nechávají pro sebe a moc si s nima nevyskakujou, zejména pokud nic nedělají. Kdyby se zeptala, řekla bych ji, že si s vědeckou nemůže zahrávat, že prostě existují věci, o kterých by ani ona, jako příslušník intelu vědět neměla, já vím zatím jenom zlomek a i tak mi to občas hýbe z žaludkem, ovšem jen občas a nikdy ne tak, aby mě to dokázalo na delší dobu rozhodit.
Takže tedy, když jsme tak zjistila, s kým že jsme to ve skupině, nestačila jsem se divit. Tu malou holku jsem skoro nezaregistrovala. Připomínala mi laboratorní zvířátko, slušně vychované, ale pořád nenápadné zvířátko, co nechce být zaregistrováno a samozřejmě i večeře. Proto mě také upřímně nepotěšilo, když jsem si v hlavě probrala znění prvního úkolu, který já osobně jsem komentovala:
„A to jako fakt?“
Ovšem velmi potichu a doprovodila jsem jej velmi záhadným pohledem na to malé na D.
‚Když nebude ničemu užitečná, poslouží jako večeře. Svačinka.‘
Druhý neznámí a jediný příslušník opačného pohlaví ve skupině byl na zabití, ale chvalme Sílu za každého tvora, který posiluje naše spojení s temnou stranou A JESTLI SI NEPŘESTANE BROUKAT TAK PŘÍSAHÁM, ŽE HO NĚKDE OPRAVDU SEŽERU!
Bez výčitek svědomí, že jsem oslabila náš tým, jsme tři, jsme v rámci možností šikovné a pravděpodobně si v nejbližších několika dnech nebodneme kudlu do zad.
„Jdem?“
Podívám se na zbytek „týmu“, jakmile dostaneme rozchod, jako by mě předchozí řeči nijak nezasáhly, jsem opravdu znuděná a opravdu cynicky vyhlížím naši budoucnost.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Merthor » 19.7.2014 17:02:44

Akademie; Aula Regensis: (Arlert Eckins Latherwend)

Čas běžel jako o závod a ta hodina, kterou jsme měli na to, abychom dokončili svoje přípravy utekla opravdu dost rychle. Rychleji, než by to bylo příhodné. Snad to bylo tím, že i když jsem nejednal s porotci, musel jsem toho udělat víc než dost.
Nejprve jsem si samozřejmě ve zbrojnici vyzvednul své zbraně a precizně vyzkoušel, jestli je s nimi všechno tak jak být má.
Pak jsem si našel volnější koutek, jedno z těch míst určený zhruba k tomu co jsem potřeboval, tedy prostor k bojové přípravě.
Na tom místě jsem si pruhy pevné pružné látky zpevnil ruce a upravil si oděv tím způsobem, že jsem vhodně utáhl jeho volnější části, tak aby mi výsledek toho nijak nebránil v pohybu. Na to udělat víc nebyl k dispozici prakticky žádný zbylý čas.
Velkým fyzickým rozcvičováním a bych taky mohl ztratit část potřené energie. Snad kdyby bylo víc času trochu uvažovat.
Energetické vylepšováky si taky nechám na později. Až vyčerpám část sil, určitě se mi ještě bude zdroj energie hodit.
K dobrým zprávám patřilo to, že jsem stihl prakticky všechno co jsem chtěl provést a z těch věcí bylol bylo vše v pořádku.
Ani tentokrát jsem si nenechával po příchodu do sálu moc velkou časovou rezervu. Tentokrát jsem ale nemusel hledat svou logistickou sekci abych mohl nastoupit. Všechno bylo takové méně uspořádané a možná, že to tak nebylo zrovna špatně.

Stojím v Aule poblíž Tori. Čas do pokračování opět už téměř vypršel. Každou chvíli se musí znovu něco začít dít.
Skloním pohled a na základě svých zpět se toulajících myšlenek se rukou instinktivně dotknu jílce svého světelného meče.
Pak svůj pohled vrátím zpět k Tori. Tu se mi po cestě pro zbraně skutečně podařilo potkat i když náš rozhovor nebyl dlouhý.
Vlastně kromě turnaje ani moc není o čem se bavit. Turnaj přebíjí všechno a ani jeden z nás o něm samozřejmě moc neví.
Oba můžeme přinejmenším pokládat spoustu otázek, ale to je jen opravdu dobrý způsob, jak si patřičně "zlepšit" náladu.
Já osobně se snažím o některých věcech moc neuvažovat a to jak budou vypadat ponechávám na osudu a Síle, protože s tím stejně nic neudělám. Přesto jsme Tori alespoň částečně naznačil co jsem se dozvěděl, že nám Síla možná trochu pomohla a že zřejmě stojí při nás. To je jedna z těch věcí, které mě před turnajem přeci jen trochu uklidňují a jaksi zvláštně motivují.
Už jen stát tu poblíž Tori a doufat, že spolu opravdu budeme v jednom týmu mi dodává trochu pozitivnější vnitřní pocity.
Nezbývá mi než znovu zadoufat a pevně věřit, že to tak bude i při turnaji. Případě, že i tři zbylí členové týmu budou rozumní.
Samozřejmě, že stále nejsem docela klidný. Naopak jsem svým způsobem nemálo nervózní. Před něčím takovým jako je tenhle turnaj, snad ani nejde nebýt nervózni a případná nervozita se špatně skrývá. Nervózní jsou asi úplně všichni v prostoru sálu. Ale co se týká mě, přinejmenším některé věci, třeba ty, o který se znovu šeptá v souvislosti s porotci a to co jsem měl možnost zahlédnout mě nemusí zase tolik trápit. Pro mě a pro turnaj zatím pořád platí ty samé podmínky. Musím se spolehnout na sebe, svůj svlastní výkon a na pomoc Síly. ne, že by vnější podmínky nehrály žádnou roli. Jen je nedokážu měnit
Pokud jsem se dlouho nerozmýšlel o tom, že se nebudu pokoušet získat výhodu tímto způsobem, snad bych se nemusel moc pozastavovat ani nad tím, co znamenají některé další podivné věci, které zjistili ti co se to rozhodli zkusit. To se mě netýká.
Další věcí jsou zase stejně už rozhodnutí a tím, zadli z nich budu míň, nebo víc nervózní a budu-li o nich uvažovat je nezmění.

Pak se konečně zase začne něco dít a tenhle správcův příkaz je vlastně jednou z očekávaných odpovědí na důležité otázky.
Zvednu oči k velké projekci za pódiem. Svou skupinu nemusím hledat dlouho. Pokud mi Síla skutečně napověděla, znám správné číslo skupiny do níž jsem byl přidělen i jména jejich ostatních členů. Stačí tedy na projekci najít příslušné číslo 83.
Zavření a otevření mé dlaně značí chvilkové silnější napětí, jeho částečné volnění a snad i určitou radost, že vidím, přesně to, co jsem očekával, že se mé oči na čtvrtém místě pod číslem skupiny setkají se jménem, které jsem si tam uvidět přál.
Snažím se nějak zorientovat. zprvu zčásti tápu, ale snažíms e to vyvážit nějakou tou logickou úvahou. Hodně o lidech i o sekcích vypovídá jejich oděv, jejich výraz a jejich chování. Z těchhle náznaků se dá přečíst víc, než by se někomu mohlo zdát.
Udělat si tenhle obrázek znamená možnost dozvědět se, co od lidí daných lidí můžete očekávat a jak se asi budou chovat.
Celé tohle by pak navíc mohlo být dobré vědět při pokusu nějak zvládnout složiou situaci, najít k ní vhodné řešení.
Teď se toho zřejmě nedozvím mnoho, ale později, se toho snad z reakcí ostatních bude dát vyčíst daleko víc, než teď.
Tori stojí poblíž mě a dobře jí znám, takže po ní také pátrat nemusím. Rozhlížím se však sálem po oné zbývající trojici.
Krátce nato již dle příkazu sojí celá naše pětičlenná skupina pohromadě a nastoupená mezi ostatními formujícími se týmy.
Daro Delpho je asi vědec. Dle předpokladů by se zdálo být logické, že by měl být z těch, kdo pobrali víc moudrosti než svalů.
Na druhou stranu je to muž, takže jisté fyzické předpoklady by přeci jen mohl taky mít. Malia Hedsard zase působí dojmem úplně opačným. Chvíli mi trvá, než se zorientuju, ale vojenské držení těla a vůbec ten přístup se většinou dá nějak poznat. Dá se poznat, ať už se jedná o kohokoliv, kdo má tenhle tvrdý dril v krvi i když je to žena, jenž na vojenskou kariéru nevypadá.
Vojáci často preferují používání svalů, hrubé síly a krvavých řešení než nějaké logiky a chladné rozumové úvahy.
O Laně Sobaaks nic nevím, i když mi snad logická úvaha může dopomoci k odhadu jejího zařazení do výzvědné sekce.
Pokud je to pravda o každé z těch ostatních sekcí se vypráví různé legendy o nichž jeden opravdu neví, co by si měl myslet.
To jsou tedy základní předpoklady které se samozřejmě nemusí naplnit. Jednotlivý členové našeho týmu mě možná překvapí.
Ale důležité není pouze to, kdo z nás má jaké základní předpoklady. Stejně důležité je to, jestli dokážeme fungovat jako tým.
Přesto, že některé části Sithského učení uznávají často jiný výklad,já si moc dobře pamatuju, co mi o spolupráci říkal otec.
Je to právě spolupráce, schopnost táhnout za jeden provaz a domluvit se na společném řešení, co dělá skutečný tým, co ho dělá silným a dá mu větší šanci uspět při plnění jakéhokoliv úkolu. Co se týkalo mě, já byl té spolupráci upřímně nakloněn.
Svým způsobem se to z tohoto úhlu pohledu dalo brát i trochu sobecky. Spolupracovat znamenalo zvíšit vlastní šanci na přežití.

To co řekl Iaxic Kiminn potom jsem tak docela nečekal. Vlastně bych možná ani neuměl vyjídřit, co jsem přesně očekával.
Nejspíš by takový pokus skončil prostě tím, že něco trochu jiného. Snad jsem čekal, že se týmy střetnou přímo proti sobě, snad jsem čekal, že boj bude mít v tom všem důležitou roli, ale ať už jsme tedy čekal cokoliv, tohle bylo něco trochu jiného.
Pokud měl být každý z těch mnoha týmů ve zvláštní místnosti, pak se v tom vznášelo něco jiného, něco tak trochu záhadného.
Tušil jsem, že to podstatně mění situaci, že nyní může být úplně všechno jinak. Ale jak to bude, to jsem tím spíš nebyl vůbec sto uhádnout. Nejspíš právě v tom byl nějaký skrytý záměr, který Iaxic Kiminn při tom, jak vykládal jednotlivé karty sledoval.
Nepatrně jsem pokrčil rameny, tohle se dalo vyřešit jedním jediným způsobem. Přizpůsobit se všemu co může přijít.
Udělal jsem to, jediné, co jsem udělat mohl. Dál jsem vyčkávala tak trochu v sobě dusil nejistotu, jako pod pokličkou v hrnci.
Kývl jsem na ostatní, byl jsem připraven vyrazit, prakticky hned podle toho jak to bude třeba podle naší pozice v rámci sálu.
Nechtěl jsem ani příliš spěchat, ani příliš otálet, prostě jen relativně klidným krokem vyrazit vstříc první části turnaje.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Gwendolin » 20.7.2014 14:41:52

Akademie; Aula Regensis; Tým 40: (Inanna Torouviele)

Názorná ukázka toho, co by se se mnou stalo, pokud bych se ještě někdy rozhodla znepříjemňovat život Ladovi Corrussovi mě pronásledovala jako stín. Během hodiny jsem si na laboratoř vzpomněla nesčetněkrát. A nemusel to být přímo obraz místnosti. Stačil pach, hlas, tvář, předmět… Akademie byla plná podmětů, které dokázaly zážitek živě připomenout. Čas, jež nám byl stanoven pro vyřízení nejnutnějších záležitostí mi utekl stejně rychle, jako písek mezi prsty. Návštěva zbrojnice proběhla sice za mé přítomnosti, ale myšlenkami jsem byla stále jinde. Pokud by se mě nyní někdo zeptal, kdy jsem si stačila zajít pro svůj meč, asi bych mu nebyla schopná odpovědět.
Stojím v Aule vedle svých kamarádek. Ruce podél těla, neutrální výraz, nepřítomný pohled. Kovový váleček připevněný k opasku mi dodává pocit bezpečí. S jeho pomocí se mi daří bojovat s myšlenkami na smrt. Její přítomnost nebyla nikdy tak hmatatelná. Ještě dnes ráno jsem se jí vysmívala a nevěřila jsem, že by na mě mohla ukázat svým kostnatým prstem. To se před hodinou radikálně změnilo. Lad mi laskavě připomněl, že jsem pouhý student. Akolyta, který může snadno na svou aroganci doplatit. Byl nejvyšší čas zamyslet se nad sebou a dávat si na vše větší pozor. Z myšlenek mě vytrhne mužský hlas. Zvednu oči k holoprojekci a najdu své jméno.

Hlavně, že to celé nebylo zbytečné!
Vydechnu úlevou a otočím se ke svým kolegyním z týmu.

Kdo je ksakru Loran a Dellin?
Zeptám se zmateně a marně se snažím přijít na to, zda jsem tato jména již někdy slyšela či nikoliv. Nabízelo se i víc dotazů. Například: Znali se oni dva navzájem? Bylo jejich zařazení k nám náhodné nebo nějak ovlivněné? A hlavně: Dalo se jim věřit? Na poslední otázku jsem si odpověděla ještě dřív, než jsem si mohla ke jménům přiřadit obličeje.

Důvěřovat mohu a budu jen Elise a Anastri.
V tomto rozhodnutí jsem se ještě víc utvrdila, jen co naši vyvolení dorazili. Dellin již od prvního okamžiku působila jako ukázkový introvert. Nesnažila se nijak komunikovat, raději se držela kousek stranou. Síla ví, zda to bylo způsobeno tím, že o nás slyšela nějakou nepěknou historku nebo pouze jako správný logistik hodnotila nás ostatní a vypočítávala své šance na přežití. Loran… Loran byl oříšek. Bylo fajn mít v týmu i nějakého zástupce „silnějšího“ pohlaví, nicméně na někoho, kdo nás neměl znát vůbec nebo jen povrchně působil mladík příliš spokojeným dojmem. Žádná tendence poznat svého (ne)přítele, žádná snaha vyčíst z našeho chování nějaké informace. Loran byl buď příliš neopatrný, nebo sebejistý. A tato sebejistota musela zákonitě pramenit z vědomí, že nás zná. Ani trochu se mi nelíbila představa toho, že má tenhle voják navrch.
Znění prvního úkolu ve mně nevyvolávalo moc dobrý pocit. Bylo příliš nejasné a dalo se pod ním představit mnoho různých scénářů. Já se vždy snažila shromáždit, co nejvíc informací než jsem se do něčeho pustila. A to naneštěstí nyní nebylo možné. Přesun z Auly do sálu č. 40 mi dával čas alespoň lépe poznat své spojence.

Takže, co si myslíte, že na nás čeká? Co si pod úkolem ovládnout a kontrolovat prostředí představí zástupce vojenské či logistické školy?
Přeruším ticho krátce poté, co vyrazíme.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů
Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
 
Příspěvky: 860
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Elinor Rahl » 20.7.2014 18:51:51

Akademie; Aula Regensis; Tým 83: (Tori)

Nepřipadám si jako zbrojní sklad na nožičkách, mé brakování zásob probíhalo na spíše symbolické úrovni – vše zkontrolováno, doplněno do plného stavu, očištěno, zrevidováno. Zbytečně jsem se nad ničím nezdržovala. O své věci se až příliš pečlivě starám i za běžných okolností, takže jen jemně přidám na paranoie, zejména pokud se týká kontroly blasterové pistole. Tyhle hračky a silová část imperiální akademie mi, na základě již odpozorovaného, příliš nejdou dohromady, proto raději nepředpokládám, že o ně budou umět adekvátně pečovat.
Názor je poměrně rychle zrevidován. Někteří to zjevně umí, jisté nedostatky projevuje výhradně studentstvo a část vyučujících. Jedno z mála pozitivních zjištění tohoto dne. Pokud se těch ostatních týká, zůstávám u snahy se přesvědčit, že nervozita není na místě. S postupujícím časem to jde čím dál hůř. Přece jenom...
...z toho mála, co o zkoušce vím spolehlivě, mi je jasné, že nebude zrovna dvakrát... chiss-friendly. V určitých ohledech myslí Ascendence jinak než Impérium. A test bude postavený především na těch... kontroverznějších imperiálních záležitostech.
Na druhou stranu, jestli jsem pro Ascendenci příliš málo... chiss-friendly... mělo by to šance na přežití prudce zvyšovat. A to rozhodně jsem – nebýt, netrávím poslední rok snahou aspoň nějak držet v Síle krok s imperiální omladinou, která Sílu používá prakticky od doby, co do sebe cpali kaši a házeli po chůvách lžičkou.

Kimmin tentokrát působí příčetněji. Divadlo si odbyl před hodinou, teď se může soustředit na vlastní práci. Je to skoro až sympatické. Přimhouřím oči a zapátrám na tabulích po svém jménu. A po čísle týmu a ostatních jménech a...

...a srdce se mi rychleji rozbuší, když uvidím seznam osmdesáté třetí skupiny.
Arlertova přítomnost mne uklidňuje, působí jako bezpečný bod v jinak až příliš pohyblivém světě. Jsem za spolupráci s ním ráda, ani ne tak proto, že mu mohu skutečně důvěřovat, ale... je dobré mít kolem sebe někoho, koho znáte. S kým jste strávili hodiny na tréninzích. Koho dokážete odhadovat... aspoň většinu času... a...
Rychle zamrkám. Další členové týmu.
Při pohledu na Lanino jméno v duchu zakleju. Pravděpodobnost, že nějakým způsobem ovlivňovala, s kým bude, je nemalá. Otázkou je, jak a s jakým výsledkem. V zásadě si mohu být jistá, že dost obratně na to, aby se tým neposkládal na bázi „tvoříme klub sebevrahů, abychom „potěšili“ slečnu špionku“... ne za míru, která se dá čekat u jakéhokoli ovlivňování. Nadšená z ní být nemusím, ale konstatovat, že užitečná bude, už ano.
Delpho je pro mě poměrně velká neznámá, Hedsard také. V pořádku, teď se neznáme, ale během turnaje se na tom zapracuje, stejně tak na otázkách spolupráce.
Jo. Tohle fungovat bude. Mělo by.
Zhluboka se nadechnu a klidně, bez jakékoli emoce, kterou bych dala najevo, se přesunu k našemu společnému stanovišti. Teď přijde to další. Úkoly.

Ovládnout a kontrolovat prostředí. Dobře. Tohle je... nepřekvapivé.
Pohledem přelétnu po týmu. Zadání je vágní, informace nulové. Skvělé. Víc zjistíme až v sále číslo osmdesát tři. Takže...

Chvíli čekám, co ostatní. Asi... dva, tři nádechy. Projeví někdo iniciativu? Od Delpha a Hedsard ji v zásadě neočekávám, nepůsobí, jako by měli potřebu organizovat. Co Lana? Možná čekám jen dva, tři nádechy proto, že očekávám, že ona by mohla s nějakým organizováním přijít. Jenže s tím podvědomě nepočítám, co vím, vyhovuje jí být ve stínech, sbírat vlákna informací a tkát z nich pavučinu. A pokud jde o Ara... pokud jde o Ara...
...ten si klidně, pomalu vyrazí k osmdesát trojce a kývne na nás, abychom ho následovali. Čímž je další postup nadiktován.
„Nevíme, co bude uvnitř,“ připojím se ke skupince, „dost možná nepříliš přátelská simulace, kterou bude potřeba si podřídit. Takže bude lepší, když napřed půjdu já, ty si, Malio, vezmeš na starost uzavření skupiny. Lano, drž se s Delphem blíž u Malie, ale tak, abyste měli co nejlepší výhled a mohli efektivně pozorovat. Are, sice jsi logistik, ale byla bych ráda, kdybys byl těsně za mnou.“
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.
Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 394
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Artie » 21.7.2014 08:31:36

Akademie; Aula Regensis; Tým 40: (Elisa Tann)

Co z toho ten arogantní idiot bude mít?
To se mi honilo hlavou, když jsem si prohlížela Lorana, z jeho výrazu bylo snadné vyčíst, že je s uspořádáním spokojený, až moc spokojený a to se mi nelíbilo, drobná dívka jménem Dellin vypadala velice... jak to jen říct... ustrašeně. Bylo mi záhadou zda i o její umístění zde se Loran zasloužil či ne, moc jsem o ní nevěděla a tak jsem byla obezřetná.

„Pojď se k nám připojit, teď musíme spolupracovat ať už se nám to líbí...“
Otočila jsem se na své dvě společnice,
„...nebo ne.“

To jsem se podívala na Lorana, očividně ho to moc nerozhodilo, dál si pobrukoval a...
Drž už tu svoji tuk'atskou držku zavřenou!
Chtělo se mi křičet nahlas, bylo to nehorázně otravné. Rozhodla jsem se vypustit vše okolo a změřit si své spoluhráče.

Loran, sebejistě vyhlížející svalnatý válečník, za svým cílem půjde přes mrtvoly ať už nepřátelské nebo spřátelené, ukázkový případ arogantního tupého, přesto úspěšného Sitha, bude třeba si na něj dávat pozor, pokud to bude v jeho prospěch, bodne nám kudlu do zad, bude se snažit využít toho, že nás zná a pokusí se nás poštvat proti sobě, možná se bude i snažit s některou z nás sblížit, aby měl navrch, jsem si jista, že Inanna je na tuto možnost připravena, ale dokázala by Anastri nepodlehnout? Loran bude naše hrubá síla, co nezvládne Anastrina chemie nebo moje a Inanniny schopnosti dokáží Loranovi svaly.

Dellin, vypočítavá drobná dívka, která se nestará o lidi kolem sebe, má své vlastní myšlenkové pochody, které málokdy obsahují jiné lidi, pravděpodobně má jednu přítelkyni se kterou jsou nyní rozděleny a jistě existuje na akademii zástupce opačného pohlaví po kterém Dellin touží, tím však její svět přátelství končí, bude těžké nějak s ní navázat kontakt, jsem si však jista, že našemu týmu dopomůže velice chytrými návrhy, pokud se tedy odhodlá mluvit...

Tím to bylo ukončeno, věděla jsem shruba co od těch dvou čekat, cítila jsem se připravená.
Poté jsme dostali zadání úkolu, Anastri jej ihned okomentovala a já se musela usmát.

„To bude zábava!“

Prohlásím zvesela a podívám se na všechny členy týmu. Ani si neuvědomuji kdy jsem to stihla, ale na mém opasku se nyní houpala štíhlá rukojeť mého meče s kratší čepelí než je zvykem, byla to má utajená výhoda, měla znejistit protivníka, který čeká poněkud delší zbraň, zároveň mi dávala možnost držet meč pouze jednou rukou se stejnou účinností jako bych měla klasický ve dvou.

„Jistě, měli bychom jít.“

Vydám se na cestu následovaná Anastri a zbytkem, Inanna položila otázku a já se jala odpovídat ačkoli na mně otázka primárně mířena nebyla.

„My si In představíme zhruba to samé, řekla bych. Víš co de mně čekat.“

Tímto jsem nechala prostor i dvěma cizincům, aby se mohli vyjádřit.
Artie
 

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Phate » 21.7.2014 10:41:14

Akademie; Aula Regensis; Tým 42: (Aaron)

Delší potloukání se po Aule nemělo cenu a proto jsem tedy varazil do zbrojnice. Během této hodiny, která utekla velmi rychle, jsem si stačil dojít pro blaster, který mi nyní spočíval ve stehením pouzdru na pravé noze. Mnozí moji kolegové se většinou spoléhali výhradně na světelný meč, ale já byl zvyklý proutloukat se s blasterem v ruce a nehodlal jsem se ho vzdát.
I přes to mi světelný meč brzy přirostl k srdci. Byla to elegantní, smrtící zbraň, se kterou byla radost se učit a o to víc s ní bojovat. U levého boku se mi tedy houpal podlouhlý tmavě šedý válec bez nějakých ornamentů, nebo symbolů.
Pro případ nouze jsem měl ještě menší nůž schovaný pod pravou nohavicí.

Když jsem se vrátil do Auly, kam se pomalu scházelo studentsvo, všímal jsem si menších skupinek, které ještě nebyly oficiálně rozděleny, ale prakticky bylo jasné, že spolu skončí. Chápal jsem, že většina by byla ráda se svými přáteli, tedy jestli lze najít přátele na místě jako je Sithská akademie. Naneštěstí jsem si doposud dělal hlavně nepřátele. Jediné v co jsem mohl doufat bylo, že mi Síla přihraje do týmu schopné a v rámci možností spolehlivé tvory.

Jen co se Aula opět zapnila, Iaxic Kiminn ukázal, že slavnostních řečí bylo dost. Na tabuli se pomalu začly rýsovat týmy. Bylo vidět, jak skupinky domluvených spolužáků spokojeně přikyvují. Výhružky a uplácení se opět ukázaly jako mocný nástroj.
Chvíli jsem se na tabuli hledal, až jsem dorazil k týmu číslo čtyřicet dva.
No, tohle bude zajímavá parta. Jen co je pravda.
Ze zbývající čtveřice jsem znal pouze Aniu, která studovala se mnou a párkrát už mi asistovala při tréninku. Osobně jsem jí moc neznal, ale byla to schopná bojovnice a co jsem slyšel, tak to nebyla jediná disciplína, ve které měla nadprůměrné výsledky. Stála nyní kousek ode mně a házel okolo sebe zlostné pohledy jako vždy.
Ostatně jako většina studentů vojenské školy.
Zbývající tři členové našeho all-star týmu pro mě byli tabu. Po nástupu jsem měl možnost si je všechny prohlídnout.
Deneb, první z trojice můžu, jež doplňovala tým, vypadal jako typycký "vychcaný" obchodník, který vás nakonec obere i o kalhoty a vy mu za to ještě pěkně zaplatíte a poděkujete. Pokud bude jedním z úkolů obelhat co největší počet lidí, máme jasně vyhráno.
Druhým byl nějaký Tylo z vědecké sekce, který vůbec nevypadal jako vědátor. Naneštěstí zdání často klame.
Posledním byl Vossarn. Jeden z mnoha čistokrevných Sithů a člen intelu. Jako většina špiónů neustále těkal po okolí a sledoval dění.
Jak se zdálo, tak jediní, kdo se tak trochu znají jsme byli já a Ania. To ovšem nebylo nic, co by nám poskytlo nějakou větší výhodu vzhledem ke vztahu, který mezi námi prakticky neexistoval.
Celkově mi složení týmu nepřišlo nejhorší, ale samozřejmě se uvidí, čeho je každý zvlášť schopen a jak budeme schopní fungovat jako tým, kterému jde prakticky o život.

Zadání prvního úkolu bylo celkem nejednoznačné a nicneříkající.
"Ovládnout a kontrolovat...To může znamenat prakticky cokoliv. " pronesl jsem k týmu, neboť se každý tvářil, že tam nepatří a upřímně, nebylo možné mlčet po celou dobu turnaje.
Bohužel jsem si dovedl představit ovládnutí a kontrolu prostředí z pohledu každé školy zvlášť. Ale s nějvětší pravděpodobností to bude nějaká komplexní zkouška testující všechny dohromady.
"Napadá někoho, nebo ví někdo," zabrousil jsem pohledem k Vossarnovi. "o co by mohlo jít?" zeptal jsem se ještě, když jsme se pomalu vydali do arény.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Atalon » 22.7.2014 17:27:27

Akademie; Dóm Saarai-kaggath: (Všichni)

Dóm závěrečných zkoušek je vskutku majestátní konstrukce kterou si ale asi jen málokterý z jejích návštěvníků dovolí obdivovat. Tvoří jej obří kopule z vnějšku obepnutá dvanácti obřími sochami, jež by svou velikostí klidně mohla skrývat menší město, a vlastně jej i skrývá. Uvnitř ní se totiž rozkládá labyrint chodeb, tunelů a místností a to je jen část stavby která je odhalena těm jež do dómu vstupují za účelem zkoušek. Těm slouží totiž jen dva z celkem šesti zastřešených tunelů jediných vchodů. Ani o možnosti útěku se nedá mluvit, protože celý dóm leží uprostřed toxické bažiny oddělující jej od školy a vlastně i světa. Z mohutné kopule není zevnitř vidět zhola nic. Na přístupové tunely jen prostě navazuje spleť těch vnitřních, které rozvádí účastníky do několika pater sálů nad jejichž vchodem září jednotlivá čísla a před jejichž vchody stojí poloprůhledné postavy hologramů tvarovaných do podoby lidské ženy v sithské róbě, delikátního vzezření. Čekajících na příslušné týmy. Mimo to tu už jsou jen mechaničtí strážci, bojový humanoidní droidi s ceremoniálními silovými kopími jistě k udržování pořádku. Jak se brzy ukáže, je prvním drobným úkolem před začátkem zkoušky najít právě svou místnost. Ty totiž nejsou označovány popořadě ale snad jakoby náhodně. I když jistý skrytý systém v rozdělení jistě bude, možná v tom co se ukrývá za jejich černými vraty, nebo v něčem ještě vzdálenějším. A systém není to jediné skryté zde. Protože všechno v tomto komplexu, není-li to v té samé místnosti se zdá být skryté dokonce i v Síle, nejspíše nějakým stíněním ve stěnách.

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 40: ( Artie, Kazma, Gwendolin)

Cesta tunelem je dost dlouhá na rozhovor, vlastně by stačila na celé a asi i dost cenné seznámení, tedy kdyby k němu byl zájem. Jediné reakce které se komukoli dostane z Dellin je několik tichých zakníkání ve smyslu “hm“ doprovázených jejím ještě větším scvrknutím s každým Loranovým pohledem. Ten je na tom komunikačně líp, ale to neznamená že přínosněji. Na Innaninu otázku totiž odpoví pohledem svých ocelových očí, takovým který začne někde u špiček jejích bot a skončí někde u konečků jejích vlasů, než sklouzne zpět k… jejím přednostem aby si olízl ret špičkou jazyka a vrátil se zpět ke svému monotónnímu pohvizdu válečného hymnu.

Místnost 40 je po chvíli pátrání odhalena ve čtvrtém patře konstrukce a od ostatních se neliší absolutně ničím. Před jejím vchodem se vznáší hologram. Jakmile u ní čtveřice dívek a jejich pohvizdující doprovod zastaví, vzhlédne a přejede je pohledem černých bezbělmých očí.
“Vítejte.“
Její hlas zní strojně, počítačově.
“Na splnění první fáze úkolů turnaje máte přesně 10 dní. Uvnitř naleznete několik základních potřeb a náhodně vám vylosovaný bonus. Jinak nejste ničím omezováni, jakými prostředky splníte úkol je jen na vás.“
S tímto stručným a jistě přednastaveným úvodem se hologram rozplyne a dveře otevřou.

Místnost je tmavá, vlastně je to temnota sama a to až do chvíle kdy se za pěticí nezavřou černé dveře a nezacvaknou jejich zámky. V tu chvíli se místnost naplní světlem, není až tak ostré ale jeho vystřídání hluboké temnoty přesto oslepuje. Světlo vychází z hvězd. Tedy asi by mělo a skoro všechno tomu odpovídá. Před čtveřicí dívek a konečně utišeným mužem totiž leží kosmická konstrukce nemalých rozměrů plující vesmírným pásem asteroidů. Celý obraz také není nijak malý a jak je brzy jasné, podivně plastický. Jde o další holoprojekci, překvapivě detailní a zabírající celý střed menšího jinak temného pokoje. Kromě projekce tu ještě u zdi leží několik černých kufrů. Každý s trochu jiným obsahem. První obsahuje zásoby potravin, úhledné kvádříky zabalené ve stříbrných obalech. Umělá cestovní strava pro pět lidí zhruba na dva týdny. Druhý obsahuje podobně uspořádané lahve s vodou i jich dostatek na dva týdny pro všechny. Třetí obsahuje směs běžných potřeb, hygienických i každodenních, včetně lékárničky. Ve čtvrtém posledním a rozměrově podstatně úspornějším leží ale něco mnohem zajímavějšího co Innana a především Elisa okamžitě poznají. Dva podlouhlé stříbrné plastové náramky s plochým dotykovým displejem. Ovladače počítačového terminálu, toho který promítá obraz obří konstrukce.
Brzy naleznou i to, že místnost není samostatná. Vedou z ní na každé straně jedny dveře. Těmi kterými vešli jsou zavřené a chybí u nich i ovládání. Zavřené jsou i ty nalevo, ale ty jsou jen zamčeny na kódovaný zámek, očividně takový který přijímá otevírací kód jen a výlučně z určitého zdroje. Zbylá dvojice dveří je ale otevřená, stačí jen stisknou tlačítko na jejich boku. Ty napravo vedou do prostorné koupelny poskytující trochu lidského zacházení. Ale ty uprostřed… za těmi je něco docela jiného. Za nimi se prostírá kosmická struktura v plné své kráse a z pohledu zevnitř. Ano, tyto dveře vedou přímo do objektu na holoprojektoru a co víc, už na konci vstupní haly podobající se kotevnímu doku se pohybují lidé, lidé kteří nevypadají vůbec jako holoprojekce, dokonce jsou cítit i skrze Sílu. A vlastně nejen oni, tam ve vesmíru je cítit mnoho bytostí, celá stanice plná bytostí.

“Je to loděnice.“
Dellin tichý hlásek není skoro ani slyšet, přesto její prstíček upoutá pozornost. Prstíček ukazující na několik otevřených pozic s něčím připomínajícím základní lodní kostry.

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 42: ( Aaron)

“Nemám ponětí.“
To není jedna z těch vět které chcete slyšet od někoho z Intelu, zvláště pak od někoho z vašeho vlastního týmu, bohužel to bylo ale právě to co vypadlo s pokrčením ramen z Vossarna. A ani ostatní na tom nebyli přínosněji. Tedy snad kromě Anii, která neodpověděla vůbec a jen Aarona i zbytek sjela diagnostickým pohledem. Pohledem který se podstatně déle pozdržel právě na Aaronovi než na ostatních. Přesto ale vyrazila, řádně rázným krokem bez jediného slova.

Místnost 42 byla v nejvyšším, snad desátém patře dómu, takže její nalezení si žádalo dost času. Zbytek ale probíhal zcela běžně. Hologram žena tým 42 přivítal a osvětlil jim desetidenní limit prvního kola, zásoby i volnost působení. Jen byl tentokráte vznesen dotaz.
“Jaký bonus? Co to má být?“
Dotaz přišel od Deneba ve kterém vše co se právě dozvěděl vyvolávalo jasně podezření. Od hologramu se ale odpovědi nedočkal, jen otevřených dveří a temnoty za nimi, do které vstoupila první Ania, jako by nešlo o krok do neznáma. I když si na ní šlo přesto všimnout napnuté ruky s tetelícím se vzduchem tiše volajícím stříbrný válec volně uplutý k opasku.

I na Aaronův tým čekala temnota, dokud za nimi nezacvakali zámky vnějších dveří. Poté ale vše pohltilo oslňující světlo. Prví se s ním dokázala opět srovnat Ania těsně následovaná Aaronem, kteří teď hleděli na překvapivou scenérii, takovou že si vysloužila první Aniina slova od vašeho setkání.
“Kam‘tave ne’tvarka…“
“Co to k čertu…“
Před očima se totiž prostírala ohromná planina neznámého světa ozářená poledním sluncem blokovaná plastocelovou plátovou hradbou tvořící kolem vás malou pevnost vyrůstající ze skály ve které seděli i vstupní dveře bez otvírání. V pevnosti se napravo krčila malá hranatá budka bez dveří, polní koupelna a u zdi čtveřice černých kufrů. První tři obsahujících očekávané zásoby, jídlo, voda, lékárnička a osobní potřeby. Čtvrtý, to nebyl ani kufr, spíše podlouhlé pouzdro na dokumenty v němž byl stočený pergamen ve starobylém sithském dialektu, kterému nebylo rozumět. Podle kreseb, ornamentů a rozložení to byl ale asi popis nějakého sithského Silového rituálu.
“No pěknej bonus!“
Zhodnotil pergamen Daneb a mrštil jím po Tylovi.
“Má někdo tušení o co tu sakra de?“

“Ovládni a kontroluj.“
Odpověděla mu klidně Ania a rukou ukázala k východní straně. Nad kopec se tam vznášel oblak dýmu, ne ale z ohniště, na to byl příliš světlý a hustý, byl to spíš signál. Umělý signál.
“A co támhleto?“
Ozval se konečně Vossarn stojící na ochozu hradby. To nač poukazoval bylo zevnitř pevnosti kryté hradbou, ale jinak to šlo jen stěží přehlédnout. Trosky nějaké stavby, těžko říct jaké sice sotva vykukovali z pusté planiny, ale rozhodně zde byli. Desítky zbytků stěn a soch, několik černých pilířů tyčících se nad trosky a do toho všeho aura z které přebíhal mráz po zádech.

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 83: ( Merthor, Waylin)

Tým 83 postupoval chodbami dómu s patřičnou, možná až přehnanou opatrností, ale nebyl zdaleka jediným z týmů na koho turnaj takto působil, kdo čekal zradu. Zvláště když se z některých dveří před nimiž již zmizeli hologramní informátorky ozývali výkřiky bolesti a smrti. Možná proto také byl návrh chisské strážkyně, jak se členům výkonného Intelu občas přezdívalo, nakonec přijat. Jen komunikace v tomto týmu nějak chyběla. Všichni si vyměňovali pohledy, přeměřovali a hodnotili se jakoby hledali kdo má v kapse ten nůž co skončí v jejich zádech.

To vše se ale změnilo s příchodem k místnosti 83. Skrývala se až v samém koutě druhého patra a její hologram už čekal jen na odříkání svého monologu.
“10 dní? To se mi nelíbí.“
Malia se ošila a lehce pohladila dvojici uhelně černých válců na svém opasku.

I na tento tým čekala temnota vyčkávající na zacvaknutí zámků jediné únikové cesty. A i pro něj jí vystřídalo světlo. Mléčné světlo malého černého sálu s holoprojekcí krajiny zabírající většinu jeho plochy. Sál měl trojici dveří. A u stěny čtveřici povalujících se zavazadel, jídlo, vodu, základní potřeby a lékárničku. A malý kufřík, čtvrté zavazadlo. Jeho obsahem byla malá koule sotva větší než pěst bronzové barvy s povrchem složeným z tisíců malých destiček.
“Co to je?“
Skvělá otázka přišla bohužel od Darra Dolpha což nebylo nejlepší, ale svým způsobem byla na místě.
Stejně jako tichá nadávka Lany, která se tak nějak samovolně ujala průzkumu místnosti. Jak se dalo čekat dveře vedoucí zpět na chodbu byli neprodyšně uzamčeny a bez ovládání. Druhé, ty napravo, vedli do koupelny. Nadávka ale patřila těm třetím, těm vedoucím do otevřené lesnaté krajiny z projekce uprostřed malé místnosti.

Projekce představovala čtvercovou výseč z neznámého lesnatého světa se začátkem nějakého skalního masivu a tří malých usedlostí. Trojice osad každé ne o více než třiceti domech. Všech z primitivních materiálů a obehnaných dřevěnými palisádami. A přesně to také čekalo na Lanu za třetími dveřmi. Ty jakoby vycházeli přímo ze stěny onoho masivu ve středu jedné z hran výseče, zhruba stejně daleko od všech osad.
I když nadávku si nevysloužilo ani tak otevření vrat do lesního světa jako jakýsi pták duhového peří který přistál do Laniných vlasů i když přesnější by bylo že do nich havaroval a teď se v nich třepotal a škubal ve snaze se osvobodit.

-------------------------------------------------------
Takže další kolo. R.O.F.La vynechávám vzhledem k absenci, pokud hodlá pokračovat ať se ozve.
Jednotlivé týmy o patáliích ostatních neví a nemají jak vědět, tak na to berte ohled.
Dle odpovědí rozhodnu zda psát odpovědi jednotlivě pro týmy, nebo jako kolo.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Phate » 24.7.2014 09:22:55

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 42: (Aaron)

Trocha zklamání hned ze začátku v podobě nulových informací jednoho z členů Intelu o tom, co se na nás vlastně chystá. To mě jen utvrzovalo, že si velení dobře hlídalo, aby žádná informace o turnaji neprosákla na povrch, kde by se okamžitě roznesla.
Ani ostatní nic nevěděli, což mě ani moc nepřekvapovalo. Obchodníček s vědátorem na tom byli asi tak stejně jako já s Aniou, která se ani neobtěžovala nás poctít svou nevědomosí a místo toho si nás pouze prohlížela.
Neměl jsem potuchy o co se pokouší. Jestli se nás snažila "přečíst", aby věděla s kým má tu čest, tak na to šla špatně. Pouze z pozorování si moc dobrý obrázek neudělá. Né tedy, že já bych na tom byl po velmi krátké a nucené konverzaci lépe. Ale s největší pravděpodobností budeme všichni mít dostatek času se lépe poznat. Zejména až nám půjde o život. Strach ze smrti se těžko skrývá a ukáže co je každý tvor zač. Tady by mnozí namítali, že Sith se přeci smrti bát nemůže, ale to bych nesměl vidět co jsem viděl a zažít to u čeho jsem byl.

Dóm, kde se turnaj odehrával jsem si prohlédl jen zběžně. Obrovská kopule, která by mohla a nejspíše schovává celé město, vypadala impozantně, ostatně jako cokoliv co staří Sithové kdy postavili. Více mě ovšem zajímalo, co nás čeká.
Labyrint, který se před námi rozestřel nám dal celkem zabrat.
Místnost s označením našeho týmu jsme hledali poměrně dlouho a museli jsme dojít až do jednoho z nejvyšších pater.
U vchodu nás přivítal hologram v podobě nějaké ženy, která nám dala informace k prvnímu úkolu.
Nečekaně se nejednalo o nějaké podrobnější informace. Pouze o časový rámec a způsob řešení, který tedy spočíval čistě na nás. Zmíněným bonusem se jako jediný zabýval náš kšeftař, kterému se ovšem nedostalo odpovědi. Nikdo další se neobtěžoval na nic ptát.
Když se otevřely dveře, nebylo za nimi nic vidět. Ania, která stála nejblíž, se jala jít jako první. Bylo vidět, že jde mírně bokem a ruka jí levituje nad rukojetí světelného meče. Ihned jsem jí následoval přichystaný na nečekaný útok, nebo přepadění. Ostatní nás následovali až se za posledním zavřely dveře a ozvala se zápatka zámku.
Moment na to nás oslnilo zářivé světlo a chvilku mi trvalo než jsem se rozkoukal. První co mě zarazilo byla Ania, která od našeho odchodu z Auly poprvé promluvila a nyní hleděla do dálky.
Stáli jsme v něčem, co by se dalo označit jako opravdu malá pevnost s malou hradbou, která částečně clonila výhled na něco, co mi přišlo nemožné. Za zdmi pevnosti se rozprostírala obrovská planina.
Všichni jsme chvíli, trochu vyjeveně, hleděli přes hradbu. První kdo se od nás odpoutal byl Deneb, který se vrhl na průzkům nejbližšího terénu. Objevil tak malou budku, která sloužila jako sanitární zařízení, a trojici beden se zásobami jídla, pitné vody a základního vybavení pro přežití.
"Aspoň, že neumřeme hlady." prohodil jsem, když jsem zběžně zkontroloval množství, které by nám pěti mělo bohatě vystačit na zadaných deset dní.
Poté našel Deneb onen zmiňovaný bonus, kterým se ukázal být nějaký starodávný svitek. Nebyl z něj moc nadšený a tak ho předal dál Tylovi. Když jsem se podíval o co jde, nebyl jsem o moc moudřejší. Starodávný Sithský dialekt a kresby dávaly jasně znát, že jde o nějaký rituál, ale s tím já opravdu neměl žádné zkušenosti. Nechal jsem ho tedy v rukou Tylovi, který má jako jediný předpoklady k tomu ho rozluštit.
"Tušíš aspoň zběžně o co v tom jde?" zeptal jsem se vědce, který si se zaujetím pergamen prohlížel.
Zaslech jsem výměnu názorů mezi Denebem a Aniou, ale nijak jsem se do toho nemíchal. Ania měla pravdu.
Chvíli na to se ozval Sith a přivolal nás k hradbě. To na co ukazoval vypadalo jako trosky nedaleko naší pevnosti. Mohlo to být město, nebo nějaký starý chrám.
"To bude nejspíš naše první zastávka." odpověděl jsem mu, ale nelíbilo se mi to. Ani trochu. Trosky vydávaly podivnou auru, která nevěstila vůbec nic dobrého.
"Musíme se rozhodnout co teď. Navrhuju průzkum nejbližšího okolí, jestli tady neni ještě něco jinýho než ty zříceniny." spustil jsem, neboť jsem nechtěl ztrácet čas dokud jsou všichni relativně odpočatí a dokud je ještě neznámá hvězda na obloze.
"Možná bysme se mohli rozdělit na dvě skupiny, jedna by šla na průzkum a druhá byla tady a hlídala." řekl jsem ještě a pohled stočil mírně k Tylovi, který byl zahleděný do pergamenu. Chtěl jsem mu dát čas aby ho prostudoval. Pokud to byl bonus, mělo nám to pomoci tohle prostředí ovládnout a kontrolovat. A možná by nám to dalo nějakou představu do čeho půjdeme.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Gwendolin » 24.7.2014 15:25:18

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 40: (Inanna Torouviele)

Můj pokus o navázání komunikace, ze které bych si o dvojici mohla udělat lepší představu skončí neúspěchem. Z jistého úhlu pohledu. Něco málo mi jejich chování přeci jen prozradilo. Dellin je studený čumák! Nenápadná, nemluvná pozorovatelka. Ten typ bytosti, která se tváří jako slabý jedinec, aby u ostatních vyvolala soucit nebo dojem nulového rizika a v nejméně vhodný okamžik vám vrazí kudlu do zad. Jistě, na akademii byla řada bytostí, která svou neschopnost nehrála, ale mnohem více se jich k této přetvářce uchylovalo záměrně. A můj vnitřní hlas říkal, že Dellin je přesně tenhle případ. Hssiss v rouše beránčím.
Loran je neskutečná osina v zadku! Nadržený a otravný. Dvě vlastnosti, které z něho dělají náš terč a živou konzervu pro Anastri. Jediný důvod proč je tahle samolibá hromádka svalů ještě naživu je skutečnost, že nevíme, co nás čeká. Z mladíkova mlsného pohledu si nic nedělám. Čelím mu s lhostejností a nepřístupností sobě vlastní. Za jiné situace bych si možná dala říct, ale jelikož nám v nejbližších hodinách hrozí smrt nemám na podobné hrátky pomyšlení.

Na druhou stranu, kdyby přede mnou bylo pár posledních hodin života, proč si je neokořenit něčím příjemnějším?
Připustím v mysli, že jsou činnosti, na které se dá vždy najít čas. I v těch nejméně vhodných časech. A když už nic jiného, Loran nevypadal nejhůř, na člověka. Přesto přese všechno to nic neměnilo na faktu, že až nebudeme mladíka potřebovat stane se jeho mozek potravou pro Anastri a na tělesné schránce si pošmáknou mrchožrouti.

S každým dalším krokem si připadám jako zvíře zahnané do kouta. Dóm závěrečných zkoušek bylo, alespoň pro mě, vězení monumentálních rozměrů. Do jeho útrob a jednotlivých místností se těšily nepochybně jen duševně choré bytosti. Má bujná fantazie viděla za každým vchodem mučírnu s množstvím exotických nástrojů.

Kdybych účast na téhle párty byla dobrovolná, nikdo by mě sem nedostal ani párem banth!
Napadne mě už asi po sté. Když konečně dorazíme k místnosti 40, přivítá nás hologram lidské ženy.

Jak příhodné! Mým katem bude člověk!
Zamračím se na neživou bytost před sebou a zatímco nás vítá, zkřížím ruce na hrudi.

10 dni?! Nepřeslechla jsem se! To tady s těma dvěma budeme zavřené takhle dlouho! Nechci ani vědět, jak dlouho budou trvat zbylé fáze zkoušky!
S nepříliš nadšeným výrazem pohlédnu na své přítelkyně. Kdyby se mi nyní dostal do ruky sith, který tento významný milník v životě akolytů vymyslel, asi bych mu strčila do zadku rukojeť zažehnutého světelného meče. Neochotně následuji své společníky do místnosti. S bušícím srdcem, nastraženými smysly a dlaní na kovovém válečku vstoupím do temnoty. Jakmile se za námi zavřou dveře a ozve se nezaměnitelné CVAK zámku světla v místnosti se rozsvítí a na okamžik mě donutí přivřít víčka. Když si mé oči opět přivyknou, ke svému překvapení zjistím, že světlo nevychází z lamp, nýbrž z hvězd. Celý střed pokoje zabírala neuvěřitelně detailní projekce kosmické konstrukce. Jen, co se všichni dostatečně pokocháme, vydáme se prozkoumat obsah krabic. Zatímco děvčata nahlížejí do prvních tří, já se chystám otevřít poslední. A to za pomocí Síly. Nehodlám riskovat, že by naším vylosovaným bonusem byl jedovatý had, který by se mi zakousl do obličeje.

Ale copak to tu máme!
Se zájmem se skloním a vyndám z krabice oba náramky. Jeden z nich bez zaváhání podám Elise. S Dellin a Loranem se nehodlám dělit.

Ona by si o něj stejně neřekla. A on by ani nevěděl, co s ním.
Obhájím si své rozhodnutí sama pro sebe a mezitím si připnu svůj ovladač na levé zápěstí. Jako správná zástupkyně ženského pohlaví posléze náramek vystavím přísnému oku stylisty.

Nevypadá to špatně.
Poté, co je nám obsah beden znám, vydáme se prozkoumat přilehlé místnosti. Jedna je zamčená a ani pohled skrze Sílu mi ji nepřiblíží. Z tohoto vědomí či spíše nevědomí nemám vůbec dobrý pocit. Druhá však mou chmurnou náladu na okamžik zaplaší.

Uf! Už jsem se bála, že budeme muset chodit na záchod do rohu!
Neubráním se vtipu na odlehčení situace. Když se otevřou poslední dveře, zůstanu stát jako opařená. To, co se před námi objeví, vypadá naprosto neskutečně a realisticky. Konstrukce z holoprojekce v životní velikosti.

No… to… mě…
Promluvím zaskočeným hlasem a za jednotlivými slovy dělám náležitou pauzu. Poté se opět vrátím k projekci a zkusím zapnout displej náramku.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů
Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
 
Příspěvky: 860
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Elinor Rahl » 27.7.2014 09:30:56

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 83: ( Tori)

Jsou věci, které má smysl řešit - a věci, které ne. Protože se s nimi stejně nepohne. Pohledem rychle přelétnu po roztmívající se místnosti, troje dveře, průzor do otevřené krajiny, zavazadla. V hlavě se znovu přehrávají informace od hologramu.

Deset dní. Ovládnout a kontrolovat.

Lanna se pustí do průzkumu místnosti a já to vezmu jako rozdělení pravomocí. Následuje rychlá kontrola čtyř kufříků. Jídlo a voda, dobře. Základní potřeby ostatního druhu, taky dobře. Bonus, o kterém nevím, co je zač, a náš vědec na tom nebude o mnoho lépe, no, to už tak dobře není.
Zadáním mi to připomíná Arova vyprávění o logistických simulacích a jejich nastaveních, jen se mi něco nezdá. Pokud to je to samé, deset reálných dní na ovládnutí výseče je příliš mnoho. Jestli ovšem...
...jestli ovšem...
Na zlomek vteřiny si připadám jako dejariková figurka umístěná na herní plochu.
Naprázdno polknu. Intel. Výkonná část. Podobné věci by mě neměly zajímat, vyvádět z míry a jakkoli ovlivňovat. Má role není od toho, abych něco organizovala a znepokojovala se. Výkonný intel je ze své podstaty skalpel, chirurgický nástroj, který, aby byl skutečně efektivní, musí být veden. A vedení...
...vedení v scénářích ovládnout a kontrolovat přirozeně spadá na logistiku v úzké spolupráci s výzvědným intelem.
Víc než co jiného je to test důvěry v Arlerta a v Lannu, která... ¨
...která...
...si zrovna z vlasů vymotává jakéhosi opeřence, co vletěl do místnosti zvenku.
Mám co děla, abych při pohledu na duhová pírka na podlaze a ptáče likvidující účes ve snaze se osvobodit nestrnula. Místo toho Lanně přispěchám na pomoc, rozhodnutá drzého opeřence chytit, pokud možno i trochu uklidnit (což platí o obou stranách) a předat výzkumné sekci, jestli by nemohl posloužit ke konkrétnějšímu vymezení, co vlastně máme před sebou za lokace.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.
Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 394
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Merthor » 28.7.2014 19:17:29

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 83: (Arlert Eckins Latherwend)

Moje na první pohled zdánlivě pasivní reakce je naprosto záměrná. Ve skutečnosti je totiž ona pasivní reakce jakýmsi testem.
Testem toho, jak zareagují ostatní. Mým záměrem je dát jim prostor na to, aby něco udělali, nebo aby něco řekl a projevili se.
Navíc pasivní reakce se dají kdykoliv změnit, nebo napravit v dané situaci vhodným aktivnějším jednáním. U reakcí, které jsou až příliš rychlé to zrovna moc neplatí. Na nápravu nějakou pasivnější reakcí je už pak ve většině případů až příliš pozdě.
V téhle první chvíli samozřejmě v nějaké výrazné projevy chování jako výsledky čekat nemůžu. Přesto jsem Snad bych mohl doufat, že se třeba o ostatních dozvím alespoň něco málo. Skutečnost je ale taková, že reakce většiny týmu jsou minimální.
Darro, Lana, ani Malia neudělají mnoho toho, co by mi o nich mohlo něco víc napovědět, takže pořád mám jen jakýsi svůj předpoklad o jejich obecných typech a o tom, co by mohli udělat, nebo jak by se snad podle toho možná mohli zachovat.
Jediný, kdo na situaci opravdu reaguje a to svým způsobem nemálo pádně byla Tori. Od ní to možná i tak trochu čekám.
Ta přímá reakce se k ní snad docela hodí a navíc měla pravdu. Zachovat co největší obezřetnost, to určitě není zcela od věci.
Všechno to vlastně vypovídá o jedné docela důležité věci. O tom, jak jsou ostatní opatrní a dávají si na situaci dobrý pozor.
To je samozřejmě dobře, protože takhle alespoň máme nějakou šanci, že budeme připravení a že toho míň podceníme.

Bez jakýchkoliv námitek i bez váhání se zařadím na druhé místo ve skupině, hned za Tori, jak vyplývá z toho co nám řekla.
Po celou cestu jsem stále poněkud zamýšlený a až k naší místnosti číslo 86 se snažím zachovat co možná nejlepší ostražitost.
Ne, že by byl celý dóm takový, že bych si nemohl něco neprohlédnout, nebo, že bych se domníval, že nás nutně už po cestě k naší místnosti musí něco přepadnout. Ale dost důležité je vyvodit cokoliv z každé maličkosti, kterou máme možnost vidět.
Pravda je, že času na případné přemýšlení mám měl docela dost. Než najdeme naši místnost a dozvíme se úkol, nebo spíš jeho hrubý náčrt trvá to docela dlouho. To co nám není hologramem sděleno, to nám už samozřejmě nikdo nepoví to už je ne nás.
Toho, co ještě nevíme a musíme zjišťovat je docela dost. Vlastní úkol by se mi na první pohled zdál ještě celkem jednoduchý.
Na úkoly ovládnout a kontrolovat jsem ze všech těch absolvovaných simulací celkem zvyklý a tohle opravdu budí dojem, že by to mohlo být svým způsobem trochu podobné. Otázkou zůstává jak zrovna tuhle skutečnou simulaci máme převést na simulaci.
Pokud by se nám to povedlo, Nebyli bychom na tom nejhůř, protože na různé simulace jsem zase nebyl tak špatný.
Hlavním problémem je, že se na něco takového nemůžeme spoléhat. Na něco takového všech překvapení už bylo opravdu dost.
Další problém pak je, že u normálních simulací jsem vždy měl víc bodů, kterých jsem se případně mohl nějak zachytit.
Tady jsem alespoň zatím neměl skoro žádný pevný bod. I tady jsme si mohl udělat základní obrázek, ale jinak jsem o nastavení základních podmínek úkolu nevěděl skoro nic. Bylo v tom dost neznámých, otazníků a zřejmě i nějaký ten varovný vykřičník.
Nesedělo mi tam ještě něco. Pokud by se někomu nahrávalo, byla by to jistě spíš přední vojenská, sekce, než sekce logistická.
Pokud jde o oněch deset dní, kterých si povšimla i Nalia, to je dlouhá doba tak jako tak a stát se toho může opravdu spoustu.
A během těch dní, přesně deseti dní budeme muset ovládnout a nepřetržitě kontrolovat nějaké to přidělené území.

Tma v místnosti do které vejdeme mě nijak zvlášť nepřekvapí, pravdou ale je, že .mě přeci dost omezí, protože nic nevidím.
Byl bych zkusil použít Sílu, ale to už není třeba, protože se v místnosti právě v tu chvíli rozzáři světla a už je dost dobře vidět.
Stejně jako ostatní se rozhlížím po místnosti a snažím se zjistit, co že znamená, to co právě máme před sebou máme.
Když se Lanna vydá na průzkum dveří a Tori přejde k zavazadlům rozhodnu se vydat k holografické mapě a pečlivě ji prostudovat. Doufám, že bych na mapě mohl najít nějaké další náznaky, které by nám pomohly zjistit na čem jsme.
S mapami pracuji a jejich studováním jsem při simulacích zvyklý počítat i když je to většinou jiná mapa, mapa celé planety.
Teoretická znalost prostředí může napomoct jeho dalšímu poznávání, pak taky lepší orientaci a pohybu v rámci něho.
Přitom se snažím shrnout všechny svoje úvahy do základního postupu. Tak jsem na to byl zvyklý. Logika by snad mohla pomoci.
Odpověď na otázku co, co máme dělat víme. Máme ovládnout a kontrolovat. Takže nejzásadnější otázka, která zůstává nezodpovězená je jak máme tohohle cíle dosáhnout. To jen tak z podoby téhle místnosti nezjistíme, takže to musíme nějak zjistit. Musíme vytvořit nějaký plán, jak budeme v dané situaci postupovat Nejspíš bychom měli pokračovat v průzkumu.
Důležité budou minimálně ty tři usedlosti. Ty vypadají jako něco, co by se mohlo dát ovládnout a pak se snažit kontrolovat...
Rozhlédnu se kolem sebe a všimnu si toho jak Tori prohledává zavazadla a něčeho, co je snad naším bonusem ale co je pro mě další slušnou neobjasněnou záhadou. Že to neví Darro je škoda, je vědec a vědec by něco mohl vědět spíš.
Pak mě na sebe upozorní Lannina kletba a já se obrátím směrem v kterém stojí Lanna. Myšlenky jsou najednou ty tam.
Možná maličko překvapeně se zadívám do pootevřených dveří v nichž je vidět jakýsi kus lesa. Vypadá docela realisticky.
Ten pták co sedí Lanně ve vlasech je taky zvláštní projev toho jak se chová krajina tam za pootevřenými dveřmi.

Tori zamíří směrem k Lanně a já tam zamířím také. Už jenom z toho důvodu, že se chci vlastními smysli přesvědčit o tom, co vidím před sebou. Rád bych se přesvědčil, že všechno to, co je za dveřmi je tak opravdové, jak to vypadá. Pokud by tomu tak skutečně bylo, přeci jen by to vypovídá o podmínkách, které jsme museli poznat. Pokud by bylo místo kde máme splnit svůj úkol v téhle plně realistické části krajiny, pak by už o úkolu přeci jen něco vypovídalo, i když bez průzkumu by se to neobešlo.
Při průzkumu samozřejmě byly hodně důležité Lanna a Tori patřící do výzvědné sekce. Ale klidně by se mohli zapojit i ostatní.
A až zjistíme, co je potřeba, nebo na čem to vlastně jsme, nějaká ta role pro každého z nás se zcela určitě najde, i pro mě.
A ještě jednou věc bych rád udělal. Chci se osobně podívat na ten bonus, jestli mě něco nenapadne, i když o tom bych mohl tak trochu pochybovat. Každopádně bych chtěl zkusit k prozkoumání použít Sílu, nebo udělat něco na ten způsob.
Pokud má být účelem bonusu, aby nám nějak pomohl, pak bychom určitě měli zjistit k čemu takový bonus může sloužit.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Atalon » 29.7.2014 14:59:46

Odpověď pro tým 83 a tým 42:

Dóm Saarai-kaggath; Místnost 42: ( Aaron)

Od Tyla se Aaronovi odpovědi nedostalo, nato byl příliš ponořený do svitku. Sedl si opřený o umělou skálu vedle vstupních dveří a kmital očima po obsahu svitku, jako by mu každou chvílí měli vypadnout z důlků.

To Ania reagovala mnohem příznivěji.
“Dobrý nápad. Vem si tady mručouna a našeho průzkumníka a běž se porozhlídnout. Já pohlídám tohle budižkničemu a rozhlídnu se po naší… pevnosti.
Deneb se na tuhle možnost netvářil rozhodně nadšeně, zvláště když byl nazván mručounem, ale zůstávat uvnitř s Anio se mu také moc nelíbilo. V jeho očích se totiž velmi rychle objevilo několik jiskřiček uvědomění po nichž začal být své účasti na průzkumu naopak nakloněný až příliš. Nejspíš mu došlo, že pokud je tam venku něco užitečného, bude lepší když se k tomu dostane mezi prvními… dobré pro něj, přirozeně.
Vossarn si jen natočil na prst jedno ze svých fousů a přikývl na souhlas s plánem. Koneckonců, jako zástupce Intelu se jeho účast na průzkumu asi dala očekávat a on vypadal… no pokud se to dalo říct, šťastný, že se na něj nemusí vydat sám.

Ovládání dveří fungovalo pákou hned vedle nich a brána nebyla ničím jiným než dalším plátem v hradbě ke kterému prostě byla připevněna dvojice pantový lodní výstupní rampy a přesně tak i fungoval.
“Tak kudy začneme?“
Vossarnova otázka byla trochu zvláštní, ale přijít na její význam zase takový problém nebyl. Pokud šlo o průzkum, nejjednodušší a hlavně nejefektivnější metodu představovalo vystoupat na nejvyšší možný bod rozhledu. Tím ale byl kopec na východě, ten nad který stále ještě stoupaly dýmové obrazce.
“Já bych to zkusil támhle.“
Ozve se Deneb a ukazuje přesně opačným směrem, co nejdál od kopce, od signálů a od trosek. Ukazoval podél stěny na skalnatou planinu, vedoucí do nikam, kam až se dalo dohlédnout.
“A co tam chceš hledat? Jen tak chodit v týhle výhni je k ničemu.“
Poučí ho Vossarn a skrze prsty pohlédne k obloze. Ano, od chvíle kdy tato hra začala se teplota snad ještě zvedla, nebo se jen vytratil zbytek chladného vzduchu který přišel z chodeb Dómu, protože teď tu byl skutečně polední žár dobrých dvaatřiceti stupňů s minimem stínu k ukrytí.
“Bez vody to bude krátký průzkum. Navrhuju risknout ten kopec, ať víme co na nás chystají.“
Řekne nakonec Vossarn pomalu, není z té myšlenky vůbec nadšený, ale přijde mu to jako nejlepší možnost a tak jí prostě navrhnul.

Dóm Saarai-kaggath; Místnost 83: ( Merthor, Waylin)

“Kuh’a, sundejte to!“
Laně se sice dostalo pádné asistence, ale její hříva to i tak odnesla. Tvor jenž se v ní zachytil sice neměl víc než třicet centimetrů, ale rozhodně to byl stromový typ jehož pařáty věděli co dělají, zvláště když se zamotají do zlaté pavučiny.
“Já tu potvoru uvařím k večeři.“
Zavříská po chvíli když se Tori podaří tvora znehybnit dost na to aby ho šlo vyprostit. Ale na činy už nedojde, na to je Lana příliš vyčerpaná a rozzuřená. Má tak mnohem důležitější starosti než osud jejího návštěvníka, například popadnout dech, takže není divu když se sesune na podlahu vedle dveří a začne se uklidňovat.

Je to už skoro rok co se pro studenty týmu 83 stal Dromund Kaas a Akademie domovem, skoro rok co viděli jinou než bouřkovými mraky pokrytou oblohu, co viděli hvězdy jinde než na astrografických projekcích, co se setkali s přírodou jinde než ve výzkumných sklenících či zahradách, a Arlert nebyl výjimkou. Proto teď stát na palouku lesa sahající až kam dohlédne oko bylo velkým překvapením. Stačil krok a pocítil pod nohama hlínu a nekonečnou trávu, ucítil vůni stromů a zeleně, vítr a nad hlavou uviděl mraky, nekonečný blankyt a žhnoucí slunce ustupujícího dopoledne. Vzduch byl vlhký, nedávno muselo pršet, ale už to bylo dost dlouho aby se voda nevypařila, nebo nevsákla. Stačilo se dotknout Síly a cítil život všude kolem, zvěř v lesích, hmyz, malé hlodavce, plazi, prostě všechno, kam až jeho ¨vnímání dosáhlo… Ano, kam až dosáhlo, v tom byl ten jediný problém. To že je něco špatně totiž oznamovala právě slepá zóna za jeho zády, prázdnota v níž zela otevřená díra dveří u nichž stál.

“Vypadám jako zoolog?“
Darra pták před obličejem očividně urazil.
“Na to se zeptej spíš támhle kupecký hlavy.“
Odfrkne a rukou hodí k Arlertovi. Má svým způsobem pravdu, tedy alespoň napůl. Obory jako zoologie či botanika patřili vždy k oborům sithským systémem trochu rozmazaně určeným. Jediný kdo k nim měl skutečně daleko byla vojenská sekce. Jinak ale jisté jejich základy měli všechny sekce, bohužel každá po svém. Vědeckou sekci zajímali rostliny a ptáci jen tehdy, pokud se dali zužitkovat v jejich experimentech. Logistickou, pokud se dali někam využít pro obchod či jídlo a Intel… řekněme že Intel fungoval jako linka mezi nimi, jako ten kdo přináší vzorky.
“No, je to nějakej stromovej druh. Nejspíš hmyzožravec. A buď není tohle jeho přirozený prostředí, nebo tu nemá žádné přirozené nepřátele, protože jinak by nevypadat takhle. Ale víc nevím.“
Vypadne z něj nakonec když si ptáka párkrát prohlídne očima, v žádném případě se ho ale nemíní dotknout. Na to příliš křečovitě opatruje bonus.

“Už máš ponětí co to je?“
Malia se celou dobu tváří dost nezúčastněně , ani se nesnažila Laně pomoci, ze dveří spíše jen vyhlédla a místo toho se soustředila na opravdu důkladný průzkum zásob. Ty teď byli v bednách přerozděleny do úhledných sedmdesáti hromádek jídla a vody. A ještě úhlednějšího poskládání ostatního.
“Zásoby na čtrnáct dní pro pět osob. “
Jak vysvětlí.
“Myslím, že nějaké samonosné holografické zařízení…“
Odpoví jí Darro váhavě.
“…tohle vypadá na promítací krystalové čočky… tohle jsou rozhodně repulzory… akorát nevím jak se to ovládá nebo zapíná… zatím.“
Vysvětlí popis toho co zatím prozkoumal. Není toho tolik kolik by být mělo, zvláště od člena vědecké sekce ne, ale je to něco. A rozhodně víc, než co řekne Síla. Zařízení je… no prostě stroj, nemá se Silou společného víc než komlink, nebo luma. Je to prostě jen stroj a tolik o něm říká i Síla, maximálně těm vnímavějším doplní, že je v něm aktivní zdroj energie.

------------
Tým 40 dostane odpověď až odpoví všichni jeho členové.
Ostatní můžou odpovídat dál. Bude v tom trochu nepořádek, ale já si poradím.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Sithská Akademie

Příspěvekod Kazma » 29.7.2014 19:13:10

Akademie; Dóm Saarai-kaggath; Tým 40: (Anastri Haras)

Ovládni a kontroluj, limit deset dní, jídlo na čtrnáct, … děláte si srandu?
‚Co může být tak těžkého na ošéfování jedné loděnice?‘
Rozhlédnu se po ostatních, z mého úhlu vypadá to netěžší jako vydržet deset dní a nesežrat je, což nevím, jak bude jednoduché, ale asi bych se o to měla pokusit.
‚Proč loděnice? Zní to tak strašlivě jednoduše, může v tom být nějaký háček?‘
Samozřejmě, všichni v ní jsou živý, není to projekce, je to večeře. Večeře, která čeká, že ji budeš velet a řídit každý její krok, tak proč vlastně čekáme? Mimoděk jsem se poškrábala na obličeji v místech, kde jsem měla zapouzdřená svá chapadélka.
„Nějaký nápad?“
Ať rozhodnou oni, já už jim to nějak zkritizuju. Stojím dál od ostatních a pozoruji vesmír, docela by mě zajímalo, co vymyslí, přinejhorším si prostě pak připíšu jejich zásluhy, pokud tu ovšem nejsou kamery, ale co na tom záleží, mrtvý většinou nemluví a dějiny píší vítězové.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

PředchozíDalší

Zpět na MPM

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků